1. Co Vás čeká: 26.4. Když jsou děti moudřejší než dospělí / 27.4. Na FB vzniká speciální skupina...
2. Knihy od Alue jsou v prodeji přes e-shop http://kramky.cz/Alue" (pouze ČR). Rozesílání do zahraničí: Aloejegrunt.cz
3. Co je u mě nového? Najdete v dubnovém Zápisníčku - 2.díl - Nejnovější příspěvek: 24.4. - večerní dodatek
4. Jak působí energie Bovis? Shrnutí najdete zde: ,,Transformace / Duben 2015" - Nejnovější zápis: 24.4.

Růžové pleťové vody + Citronová voda od Hádka

Včera v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Recenze bioKosmetiky a ekoDrogerie
Na tuto vodičkovou recenzi jsem se těšila už dlouho, tak směle do toho! :) Dnes vám doporučím dva typy růžových pleťových vod a jednu čistící citronovou...

Bio Květová voda Růžová od firmy Nobilis Tilia
Už delší dobu jsem chtěla zkusit něco od této firmy, protože jsem na ni slyšela hodně chvály a postupem času se ze mě stává velký milovník a ,,objevitel" biologické kosmetiky. Až jsem na Vánoce dostala menší lahvičku jejich růžové pleťové vody. Do té jsem se zamilovala prakticky hned, chodila jsem se preventivně ,,zavlažovat" i pětkrát denně! Nemohla jsem se totiž nabažit úžasné vůně, kterou tato voda oplývá.
Je cítit věrně po růžích, ale také obsahuje výrazný teplý a sladký tón, který mi nejvíc připomíná med. A med miluji, stejně tak jako růže. (Přestože med není v obsahu, je to patrně dáno odrůdou růže, kterou Nobilis používá. Některé růže voní sladce, jiné víc svěže, někdy i mírně po citronech.) Proto jsem se do této vůně úplně zbláznila, až byla za měsíc pryč..

Výborné účinky
Zhruba po dvou týdnech denního používání této vodičky jsem si všimla, že se moje pleť změnila. Když se to nepřehání (ale já to prvně strašně přeháněla), pleť se rychleji hojí (dobré pokud máte boláčky a akné). Také pokud se udělá nějaký bolák, nikdy se nerozjede tolik, jak to někdy bývá (znáte občasný nehojící se ,,kráter"?). Produkty s růžičkou se obecně doporučují spíš na starší, suchou a citlivou pleť, ale není to pravda, je podle mě úžasná pro každého.


Logicky uvažující stromy a žárlivé květiny

Středa v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Zajímavosti
Nejnovější botanické výzkumy vedly k překvapivým závěrům: Rostliny mají svědomí. A dost možná že mají i duši. Dnešní velmi citlivé přístroje prokázaly, že rostliny dokážou rozlišovat lidi, reagují na hudbu, mají paměť a vnímají emoce, dokonce i takové, jako je láska nebo žárlivost. Experimenty také zjistily, že rostliny pociťují bolest, radost a strach.
Již v roce 1966 prokázaly pokusy s detektorem lži, že rostliny rozeznávají lidi. Jeden z účastníků experimentu hrál roli mučitele a rostlině lámal listy a větve. Druhý figuroval jako léčitel a o rostlinu se staral, zaléval ji a ošetřoval její poškozené části. Rostlina pak oba velmi dobře rozlišovala.
Když do místnosti vstoupil "nepřítel", vydávala silný elektrický signál, který bylo možné vnímat jako výkřik. Když do místnosti vstoupil "léčitel", rostlina se uklidnila a její elektrické "napětí" se významně snížilo. Reagovala také na myšlení účastníků experimentu, velmi "emotivně" dávala najevo nesouhlas, když zjistila, že jí má být ustřižen list.

I pozdější britské experimenty prokázaly, že rostliny dokážou detekovat elektromagnetické vlny a vnímat naši mysl. Zjistilo se také, že si velmi dobře pamatují, jak se o ně kdo stará. Němečtí výzkumníci vyvinuli přístroj, s jehož pomocí je možné slyšet, jak rostliny vyjadřují své emoce. Když jsou ve stresu, aktivně vypouštějí plyn etylén. V závislosti na koncentraci etylénu vydává přístroj různé zvuky. Novináři, kteří se experimentu zúčastnili, uvedli, že když utrhli orchideji okvětní lístek, z reproduktorů bylo slyšet, jak květina doslova křičí bolestí.


Vyděsilo mě andělské zjevení. Co to znamená?

Úterý v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Poradna: Andělé
Dotaz:
Dobrý den Aluško, stala se mi nedávno taková věc, na kterou musím pořád myslet a ráda bych znala odpověd.
Už jsem si přečetla spoustu věcí o andělech a astrálních bytostech, pořád jsem nevěděla jestli tomu věřit nebo ne. Ale před několika týdny jsem se v nocí vzbudila, měla jsem takový zvláštní pocit, nemohla jsem se pohnout a na protější zdi naproti postele stála postava, celá jakoby zlatě zářila a měla jasné obrysy anděla s křídly.
Dost mě to vyděsilo, hlavně pohled do tváře té bytosti, měla strašně nepříjemný, zlý pohled, úplně jsem se jí bála. V té době jsem se dost často v duchu obracela k andělům o pomoc, měla jsem a stále mám dost osobních problémů, které se mi nějak nedaří řešit a které mě moc trápí a v nouzi člověk hledá pomocnou ruku, kde se dá.
Měla jsem za to, že andělé strážní jsou milé bytosti a tento zážitek mě dost rozhodil. Nevíte, co to mohlo znamenat. Od té doby se nic podobného nestalo.
Děkuji moc za odpověď.
Lenka


Zápisníček / Duben 2015 (2.díl)

Pondělí v 22:47 | Alue K. Loskotová
Aktualitky, zprávičky, myšlenky, zážitky a vše, co se okolo mne mihne zajímavého.
První zápisníček pro měsíc duben je -ZDE- .

24. dubna 2015 - večerní dodatek
..... Můj kocourek Moristek se konečně umoudřil. Zastesklo se mu po mně, po domově a začal se zase chovat normálně. Takže každý den se nají, nechá se pěkně pochovat a zdržuje se víc u domu. Začal s návratem do normálního režimu zrovna v tu chvíli, kdy jsem se odhodlala k pořízení morčat. Jakoby věděl, že začne mít doma konkurenci :D
Včera jsem ho koupala, byl z těch toulaček jako čunče, ale teď je to zase hezká sněhobílá kočička a zase se zakulacuje, tak mu to sluší. To, že se vrátil ke mně ze stesku jsem poznala podle toho, že leze na místa kde cítí můj pach a po jeho posledním návratu ho přátelé našli u mně v koupelně v prádelním koši, protože zapomněli zavřít dveře, když jsem nebyla zrovna doma. V prádelním koši bylo hlavně spodní prádlo a nikdy dřív do něho nelezl... Prý tam spokojeně spinkal a nechtěl ven. Tak je mi to jasné, toto dělají ze stesku psi, že lehají svému pánovi třeba na spocené tričko, když není doma.... Tohle bylo pro mne moc důležité gesto.
Ten den kdy se vrátil po týdnu, jsem se ho na vážno zeptala proč se toulá, jestli už mě nemá rád? - A zamáčkla jsem slzu, jak mě to mrzelo. Opravdu mi tím touláním ublížil a úplně jsem se stáhla do sebe... Kocour s sebou tak divně mrsknul, jakoby pochopil na co se ho ptám... Tak ten prádelňák asi byla jeho odpověď.

..... A ty další dvě kočičky které krmím se taky mají moc dobře. Z Divočáka už je překrásný ,,don Seladon". Dneska jsem ho načapala před domem se sousedovic kočičkou. Seděli tam spolu a rozkošně na sebe vrkali a chodili za sebou... Kamarádili se :) ... Tak jsem tam za nima přišla a lákala tu černou sousedovu, protože ta se ode mě nechá ňuchňat... A ona že jo, že za mnou půjde.. Ale Divočák nešel a uraženě zamňoukal ,,No dovol, já jsem tady!" a černá se zastavila na půli cesty, ohlédla se na něj, pak na mě, pak zase na něj... Zavrkala na Divočáka a vrátila se zase smířlivě k němu, obešla ho, pohladila ocáskem a on pak tak krásně spokojeně zabručel. To bylo tak strašně sladký!!! :3
A tu celou srandovní scénku pozorovala i ta záhadná bíločerná kočička, co jí pracovně přezdívám ,,Tomík", ale pohlaví nevím jistě. Ta chodí na jídlo taky každý den, ale drží si odstup jako Divočák.

..... Moje malá morčičí slečinka už si zvyká. Na to že ji mám doma teprve druhý den je vývoj hodně dobrý. Babulka hezky papá, moc jí chutná salátová okurka. Dneska dostala i pořádnou hrst travičky, ta už je snězená. Teď večer jsem jí nachystala mističku se zeleninkou a bazalkou (okurčička nesmí chybět, když jí tak chutná..) a nakrojila jsem jí měsíček z jablíčka. Dávám jí jídlo hned k okénku do domečku, aby se nemusela bát jít ven, pokud nechce. A ona si to pak hezky tahá přes okénko dovnitř, když ji zrovna nevidím.
Jablíčko jí hned zavonělo, to šlo vidět jak spokojeně zavětřila... a za pět minut už tam nebylo a to už měla i rozdělaný druhý kousek okurky.. Ta jede!! :) To bude ráno bobků!
.... Zdála se mi strašně ustrašená, tak jsem porušila svoje původní rozhodnutí že ji nechám pár dnů napokoji a začala jsem ji už dneska chovat na klíně. Beru vždycky velkou palestinu, trošku ji s ní přikreju ať se cítí víc v bezpečí a muckám ji. Všimla jsem si jak nešikovně s ní zacházeli ve zverimexu (o tom ještě napíšu víc, ale musím si na to udělat čas, to bude článek na dlouho :P), tak jsem jí prostě chtěla ukázat, že nejsem takový primitiv jako oni, že jí rozumím a že s ní budu zacházet něžně... Zítra nejsem doma, tak ať má nad čím přemýšlet.
A vypadá to, že moje mazlindo grando na ni funguje. Fakt se uklidnila, když vidí že ji nedlachním a hladím něžně. Už začíná dělat klasické ,,drrrrr" a rochnit se v Palestině, přitom ráno ještě seděla nešťastně jako pecka a bála se jenom pohnout... Ale když už se rochní a chytla řádný apetit, tak to je super. Mám z ní radost, že to pochopila.

,,Jsme přišli, viděli a všude nakadili..."

24.dubna 2015
..... Moje střapatá sladká předražená babulka byla v noci ticho jako andílek a tajně snědla trošku zeleninky, co jsem jí strčila do domečku až pod čumáček. A dneska jsem ji načapala, jak z okénka domečku užírá seno... Tak jsem ráda, že nemá zase až takovou depresi z přestěhování a jízdy autem. Teď už to bude jenom lepší.

..... Pobavil mě TENTO díl ,,Vší ve škole". Proč? - Na knihu Masaru Emoto jsem dělala referát v šesté třídě a když jsem skončila s tím co je řečeno v tomto videu, celá třída nehla brvou a učitelka taky vůbec nechápala o čem je řeč. Pak mi řekla, že čtu knížky, kterým je svém věku nemůžu pořádně rozumět. :D
A já z toho pak byla strašně ukřivděná, protože jsem si původně myslela, že tak primitivní a jednoduchý mechanismus musí pochopit každý idiot a že to ve škole v pohodě vezmou... Dost jsem je přecenila.


23. dubna 2015
..... První morčátko ze dvou už mám doma! Je to střapatá šlechtěná kulička s rozetkama, malá a děsně moc drahá. Ale jak jsem ji viděla, dala bych za ni i tak všechno... - ňu ňu ňu !!! :3 :3 Až se trošku otrká, tak vám ji zdokumentuji.


20. dubna 2015
..... Inu, je teprve 20.dubna a já už nevystačila s počtem znaků na jeden článek a musím si založit nové okénko. Vypadá to, že v dubnu jsem buď upovídaná, nebo se toho hodně děje :D

..... Už asi dva týdny jsem permanentně rozněžněná při představě, že chovám morčátka. Občas jak tak vzpomínám na ty které jsem měla a jak si představuju ty co teprve mít budu, tak se i před spaním dojmu a pak nemůžu spát. Strašně měknu a jak nemám kocoura každý den doma, je to úplný konec. Nemám se o koho starat, žádný čumáček mě neotravuje, neskáče po mě a najednou to chybí. Život bez zvířat je sterilní a netěší mě... Krmím alespoň ptáčky z okna pracovny každý den, chodí se na mě koukat a zpívají mi. Jsou úžasní, ale divocí, nepohladím si je.
Taky krmím Divočáka a černobílého macíčka, začínám mu přezdívat Tomík, ale nevím jestli je to kluk, pod ocásek jsem mu zatím nekoukala :P A přesto pořád toužím po morčatech. Prostě diagnoza, co se dá dělat. Už se ten nápad ve mně úplně vyklubal, včera kolem půlnoci jsem si řekla že do toho jdu a hotovo.


Červený stan

Pondělí v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Filmy
Dostala jsem mailem tip na zajímavý televizní film s názvem Červený stan. Film je k dispozici v dobré kvalitě online na internetu s českými titulky a originálním zvukem. Na csfd.cz jsem jeho popis vůbec nenašla... Jakoby svět tento film skoro neznal. A to je škoda, protože opravdu stojí za to. Je velice moudrý a krásný.

Film Červený stan je natočený podle knihy od Anity Diamant.
(popis knihy) ,,Biblický příběh ze Starého zákona zpracovaný do románové podoby vypráví o životě Díny, dcery Jákobovy.
Červený stan byl pro starozákonní ženy životně důležitým místem. V něm se rodily děti, ženy se do něj uchylovaly v době nemoci i pocitu nebezpečí. Hlavní hrdinkou příběhu je Dína, dcera Jákobova. O dívku se kromě matky Ley starají také tři tety a každá z nich dá Díně do života jinou cennou radu a zkušenost. Na svět biblických žen i mužů se díváme především jejíma očima, ona nám vypráví i svůj vlastní pohnutý osud." (zdroj)


Soutěž ,,Víly na Jaře": Ohlášení vítězů!

18. dubna 2015 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Soutěže
Milí čtenáři/řky :)
moc Vám děkuji za všechny krásné obrázky/básničky/fotky které jste do soutěže poslali. Sešlo se vás celkem 25, což je krásný počet. Vždycky mě to tak potěší a namotivuje. Těším se na další soutěž, kterou už v tuto chvíli rozmýšlím.
Člověk by samozřejmě nejraději ocenil všechny, ale parfém máme jenom jeden :) - Pokaždé se tady sejdou úžasné práce, které by občas klidně mohly soutěžit s profesionálními výtvarníky.
Hlasovat jste mohli od 7. do 17. dubna. Ve 14:00 odpoledne jsem anketu vyfotila, jak je klasicky v tento čas zvykem.

A jak to tedy dopadlo?

Pokračuj zde ↓↓↓↓↓

Dopisy čtenářů

17. dubna 2015 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Dopisy čtenářů
Moc děkuji za všechny vaše krásné dopisy a obrázky, které mi posíláte. Moc si toho vážím a velice si vážím i vašich příběhů a poznatků! Tento výběr z vašich krásných dopisů je pro mě speciální, protože jsou v nich napsané opravdu silné zážitky.

1.
Milá Alue,
poslední dobou jsem si zvykla děkovat za práci lidem, která mě určitým způsobem obohatila, která mi pomohla a které si vážím. A jelikož tvoje stránky mi pomáhají již nějaký ten rok, tak Ti z celého srdce za tvoji práci a nadšení děkuji :)

Už se na to chystám nějakou dobu, ale nebyl vhodný okamžik. Teď mi krásně svítí do tváře slunce, a mám prima náladu, tak Ti konečně píši. Každý den se k tobě na stránky chodím juknout, i když tam třeba není nic nového, říkám tomu moje denní dávka konstruktivní energie ;) Je to takový můj pomocník, který mě drží na správné cestě. Vím, že když se třeba na chvíli zamotám, tohle mi vždy spolehlivě ukáže kudy.
Taky jsem od té doby rozvinula spoustu dovedností, za které jsem moc vděčná. Tak třeba začala jsem malovat! :) Kdybys mě znala, tak bys pochopila, co to pro mě znamená. Už jako malá jsem nesmírně toužila malovat, ale jelikož v rodině to nikdo neumí, ani se těmto věcem nijak nevěnuje, automaticky jsem si myslela, že to taky neumím. Mno a když jsem viděla, jak vesele maluješ a vůbec se s tím nepářeš, tak jsem v nějakých svých cca 23 letech sedla, a z fleku namalovala obrázek, který Ti posílám v příloze :)


115. Dotazník

15. dubna 2015 v 2:54 | Alue K. Loskotová
Napadá-li Vás otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze... Děkuji!
Upozornění: Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů apod. Nenahrazují e-mailovou poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte sem

1. Chtěla bych se zeptat, jestli třetí kniha bude pokračování Světa za oponou teda příběh, nebo to bude něco jiného?
Třetí kniha bude úplně jiná, na jiné téma. Těší mě zájem čtenářů o pokračování Světa za oponou, jde vidět že je to opravdu kniha, která se člověka dotkne, která ho chytne. Děj je trošku pootevřený proto, že je kniha inspirovaná věcmi které jsem prožila a můj život nekončí, podle toho taky vypadá zakončení příběhu. Lenka na konci nemohla umřít, ani ,,Žít sťastně až do smrti", zkrátka taková ta klišé... Protože ten příběh jakoby pokračuje dál ve mě a můžu být inspirovaná ještě později k sepsání dalšího dílu. Trochu jsem si i říkala, že nemůžu vědět, jestli nebudu chtít na ten příběh ještě někdy navázat. Každopádně v době kdy jsem knihu psala, jsem v hlavě druhý díl neměla, ale nikdy jsem neříkala, že ho nenapíšu. Nevím, co bude za pět let, natož za deset. Takže možnost napsat druhý díl Světa za oponou nechávám otevřenou. Upřímně si myslím, že mě ještě čekají hodně silné zážitky, které můžou vydat na celou řadu příběhových knih, ale nesnažím se tlačit na pilu, ani ze sebe něco násilím ždímat, slátanost jde vždycky na knize poznat a pokud si nebudu jistá, že ta kniha bude perfektní, do jejího psaní se nepustím. Moc mi záleží na tom psát knihy, které opravdu stojí za to. Nechci psát knihu proto, že si ji čtenáři žádají, i když mě samozřejmě jejich zájem velice těší. Chci napsat knihu, protože to tak niterně cítím. Jedině taková bude opravdu skvělá...


Recept: Růžová kašička ♥

13. dubna 2015 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Pro šikovné ruce
Jak pomocí červené řepy vykouzlit něco úžasného?
Nedávno jsem konečně sehnala všechny potřebné ingredience dohromady a hned další den jsem se celá natěšená dala do výroby růžovoučké kašičky, na kterou jsem viděla návod u jedné Youtuberky a moc mě to nadchlo! Kanál se jmenuje Holistichabits a najdete tam spousty úžasných nápadů (pouze anglicky). Autorka se na Valentýna 2015 rozhodla udělat velice zajímavý tutoriál na ,,Beetwitches", což je růžovoučká zeleninová kaše, umístěná mezi dva plátky řepy, vykrojené do tvaru srdíčka. Řepa je dělaná v páře. A vypadá to opravdu nádherně! (Koukněte tady: https://www.youtube.com/watch?v=OmOW49G7wkA ) Hned jak jsem návod viděla, měla jsem jasno, že tuto růžovou kašičku si prostě MUSÍM udělat.

Zabralo mi delší dobu, než jsem během jednoho nákupu sehnala všechno potřebné naráz (bud měli řepu a neměli květák, nebo měli květák a neměli řepu :/// ) Tento úžasný nápad jsem zkoušela poprvé a rovnou jsem si ho upravila podle svého. Takže nemám jenom kaši samotnou, ale osmažila jsem k tomu ještě v trojobalu zeleninu a žampiony, přidělala okurkový salátek, natrhala trochu zabalky a kašičku jsem položila na lůžko z plátků řepy. A bylo to gastnomonické BLAHO....


Chcete vidět jak se tahle kašička dělá a jak kouzlit s červenou řepou? Vrhněte se se mnou do výroby! :)


U cesty jsem potkala ženu s prázdnýma černýma očima. Co je to? A jak se chránit?

11. dubna 2015 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Poradna: Duchové
Dopis:
Ahoj Alue,
jsem velká fanynka youtube a našla jsem tě prostřednictvím tvého TAGu 50 faktů o mně. Tak jsem si tě vygooglila a našla jsem tvojí skvělou a úžasnou stránku. Po pár článcích jsem ihned objevila poradnu a pročítala jsem si co mě zajímalo. A měla bych na tebe velmi divný dotaz:

Před nějakým časem mi umřela maminka a začala jsem být docela citlivá na energii kolem sebe. Seznamovala jsem se s lidma, co věří v anděly stražné a vidím opravdu divné lidi.
Začalo to asi tím, když jsem šla za svojí sestrou a manželkou našeho bratránka k nim domů a šla jsem cestou kde neprojde moc lidí, ale je to u hlavní silnice takže hodně aut projede.
Přede mnou šli dva lidé a před nima šla jedna zvláštní žena. Já šla pomalu za nimi a pořád jsem koukala na tu ženu. Připadala mi postiženě divná, přišlo mi že kulhala ale ted mi přijde že se spíš vznášela. Najednou ta žena přecházela a podívala se na mě a já se tak lekla, viděla jsem velké prázdné, černé oči. V životě jsem se tak nelekla.


Další články