Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na alueshop.webnode.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 21.02.

Věci, které na lidech nechápu (5. díl) Morálka

Včera v 0:54 | Alue K. Loskotová
(Upozorňuji, že tento článek je trochu sprostý a v žádném případě není vhodný pro malé děti.)
Co mě irituje a vůbec nechápu jak se to může v roce 2017 dít, je to, že lidé od vás automaticky očekávají pokleslou morálku, nezodpovědnost a promiskuitu, čistě proto, že jste buď mladí a pěkní, nebo protože je taková pitomá doba, kde na vás koukají pohlavní orgány pomalu z každé televizní obrazovky a kdo to takhle nedělá, jakoby nežil.
Setkávám se s tímto druhem tlaku, otázek a očekávání v poslední době nepříjemně často a ze strany lidí, od kterých bych to vůbec nečekala, nebo kteří vůbec nejsou v pozici, kdy by si mohli dovolit se mnou takovým způsobem mluvit. A že třeba měli někteří upito, je neomlouvá.
Například? Lidé a vaši přátelé automaticky očekávají, že pokud jste mladá krásná a úspěšná žena, automaticky si budete vodit na noc pánské návštěvy ke svému povyražení. Třeba vůbec neví jak vztahy vnímáte, jestli vůbec jste nezadaná žena, jestli už dávno někoho milujete, nikdy jste o tom s nimi nemluvili... ale to je jedno, čekají to, počítají s tím. Neřekli jste koho máte, takže automaticky nikoho nemáte a začnou se s vámi o tom bavit, jakoby to bylo normální a zcela běžné konverzační téma.
Když se dozví, že si v žádném případě žádné nezávazné návštěvy k použití nevodíte, jsou překvapení. A místo aby byli šťastní, že mají před sebou člověka dobrých kvalit, tak jsou překvapení spíš nemile, někdy do vás ryjí a pokládají nepříjemné osobní otázky, do kterých jim ale sakra vůbec nic není.

 

Jak se zbavit sociální fóbie? Vyzkoušejte následující postup

Neděle v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Psychologie
Dobrý den, je mi dvacet let.
Už od základní školy trpím sociální fobií. Po nástupu na střední školu se tento problém začal zhoršovat. Nastalo tak nekonečné období přecházení z jedné školy na druhou, které trvá dodnes.
Bohužel mi tento problém nepřekazil jen dostudovat, ale také mi vlastně vzal můj sen, a s ním i kousek mne.
Kamarády bych spočítal na jedné ruce, hodně jsem jich ztratil, ani se nedivím, úplně se straním společnosti. Skoro pokaždé, když potkám nějakého známeho nebo i cizího člověka, hned mě napadají otázky a zároven odpovědi, jako například co si o mě myslí, určitě si myslí, že jsem hlupák…
Také se bojím říct o věci, které mi patří.
Vím, že jsem zralý na psychologa a z té návštěvy ani strach nemám, ale bojím se, že mi předepíše nějaké léky, což nechci. Nechci být ve dvaceti závislý na práškách, to se snad budu raději budu dál bát lidí.
Anonym


Věci, které na lidech nechápu (4. díl) Sex

Pátek v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Zamyšlení
(Upozorňuji vás, že tento článek je trochu sprostý a zcela nevhodný pro malé děti.)
A když jsem u té upřímnosti a říkání co si myslím, povím vám ještě další věc, která mi dlouhodobě leží na srdci a která by mohla vydat na samostatnou knihu. A je to téma sexu, jeho propagace a toho, jak sex chápeme.
Že je sex používán jako propagační a prodejní strategie, mě nepřekvapuje. Prodejci a média udělají všechno pro to, aby zaujali vaši pozornost. Na většinu lidí to funguje, nejvíce pokud mají primitivní způsob myšlení a jejich pudy jsou nadřazeny jejich rozumu. Takže ať už prodáváme ponožky, židle, auta, nebo nerezové trubky, všude se prsí nějaká sexbomba, která přitáhne vaše oči, při pohledu pocítíte vnitřní blaho, vzrušení a pak máte podvědomou touhu jít za danou značkou, protože vám něco řeklo, že to blaho pak budete mít doma. Samozřejmě že žádné blaho mít doma nebudete, ale to je prodejcům jedno, hlavně že ta velká prsa na billboardu na vás zabrala.
Ten samý princip platí pro mainstreamové filmy, hudbu a pohádky pro děti. Ale nefunguje to jenom jako prodejní strategie, nakonec to totiž způsobí, že když je člověk odmalička bombardovaný neustálou podprahovou stimulací sexuálního chtíče, začne být velice brzy sexem posedlý. Čím víc se bude tato a další generace masírovat sexem, tím horší a dekadentnější společnosti se dočkáme. Přitom už teď je to opravdu na pováženou.

 


Od té doby, co náruživě poslouchám skupinu Twenty One Pilots, mám velké psychické problémy. Jak dát vše dopořádku?

Čtvrtek v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Poradna: Temné síly
Dopis:
Ahoj Aluško.
Potřebuju od tebe poradit, jelikož jsem 'docela' psychicky v háji a vůbec se v sobě nevyznám. Něco mi stále připomíná, ať ti napíšu - tak to jdu udělat. Tedy: Je to nějaká doba, co jsem začala hodně poslouchat americkou dvoučlennou skupinu 'Twenty One Pilots'. Jejich hudba se mi ze začátku fakt líbila, jejich koncept a myšlenky mi seděly jako žádný jiný, jako bych našla velký kus sebe... Ze začátku to byla záliba, bavila mě jejich hudba, i když jsem se nikdy neoznačovala za 'fanouška'.. Ale pak to začalo přerůstat v něco většího.
Chci tím říct, že co je poslouchám, mám deprese. A všimla jsem si i iracionálních pocitů nenávisti vůči zpěváku Tyleru Josephovi - dost taky proto, že ho z nějakýho důvodu nemůžu dostat z hlavy. A teď nemyslim, že bych do něj byla pubertálně zaláskovaná. Takhle ne.. Prostě je v mý hlavě '25' hodin denně a já jsem z toho už fakt na prášky. Připadá mi, jakoby mi hlava měla vybouchnout. Posledních pár týdnů si připadám, jako bych vnitřně brečela, jakoby duší. Nevím, fakt nevím, co to má znamenat. Připadám si, jakoby na mě něco parazitovalo a nechtělo se to pustit - resp. to do mě bylo tak zažrané, že už to nechci pustit ani já.


Věci, které na lidech nechápu (3. díl) Neupřímnost

14. února 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Zamyšlení
S kouřením je to v mnoha ohledech podobné jako s alkoholem. Všichni ví, že to je špatné, drahé, nezdravé, že to lidem ničí životy, bere zdraví a rozbíjí rodiny, ale nikdo s tím nic nedělá.
Naše společnost by se ráda vymluvila na to, že prodej alkoholu a cigaret je velice výdělečný obchod a že vláda to nikdy nestopne a vždycky to bude podporovat a dovážet, protože kouření a chlast představuje zisk, obrat. Ale je to jenom výmluva, protože konečné rozhodnutí je na spotřebiteli, na konzumentovi. Každý člověk, který to podporuje, je za své rozhodnutí zodpovědný a nemůže se vymlouvat na to, že za to můžou prodejci co to nabízí, nebo blbí kamarádi, co je to naučili, nebo nikdy nekončící deprese nebo nervozita, kterou ne a ne setřást.
Děláme si to všechno sami a můžeme si za to sami. Jsou to problémy, které by se daly vyřešit velice snadno během pár dnů, ale nikdo s tím nic nedělá, protože to všem vyhovuje a jedni se vymlouvají na druhé, nebo si vymýšlejí výmluvy, proč to potřebují.
A vy abyste měli strach prohlásit, že je na tom něco špatného, protože jste hned suchar, je s vámi nuda, jste puritán, ujetý biočlověk, moralista a já nevím co ještě. Jste všechno špatné, hanlivé a nezajímavé, ale rozhodně nemáte pravdu.
To samé jsou automaty. Je tolik lidí, co na tom prohrají poslední gatě, ale pořád se to vyrábí a dodává do podniků. Je to něco, co se dá vyřešit během jednoho týdne zákazem hazardu, výroby a likvidací hracích automatů, ale nic takového se neděje. Sice si lidé stěžují, jak je to špatně, ale nikdo s tím nic nedělá a provozovatelé podniků to dál nabízí.

Lidstvo jako celek, se chová velice podivně, proti základním zákonitostem přírody.
V přírodě všechna společenství dodržují automaticky daná pravidla a mají určitý systém, aby se pokud možno co nejlépe postarala o všechny své jedince, zajistila jim zdraví, bezpečí, stabilitu a přežití do budoucna. Taková společenství zásadně nepáchají zločiny sama na sobě. Jedna včela přece neokrádá druhou o med, ani jí netrhá křídla, ani ji v úlu nepomlouvá u královny, že málo pracuje a lítá nakřivo. To samé platí pro mravence, vosy, nebo stáda a hejna zvířat... Člověk se těmto zákonitostem absolutně vymyká.


Čo vám prezradí vôňa, farba a tvar stolice o vašom zdraví

13. února 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Nauka pro zdraví

O čom hovorí vaša stolica
Naše telá sú komplexné mechanizmy, o ktoré sa môžeme zle starať. Zvýšená teplota, bolesť, únava a depresie sú jasné známky toho, že môže vzniknúť zdravotný problém a vaša stolica vás môže včas upozorniť, že nie je všetko v poriadku.
Preto by ste mali svoju stolicu vnímať ako príležitosť diagnostikovať prípadné zdravotné problémy včas. Takže sa pozrime na to, ako si môžete sami vyšetriť svoj zdravotný stav.

Spoznajte vašu stolicu
Farba stolice, jej konzistencia, veľkosť a jej vôňa sú všetky znaky, ktoré poukazujú na vaše vnútorné zdravie.
Metóda, ktorou si budete môcť vyšetriť vašu stolicu, sa nazýva Bristol Stool Chart (BSF). Vynašli ju vedci z Bristolskej kráľovskej nemocnice vo Veľkej Británii.


Věci, které na lidech nechápu (2. díl) Kouření

11. února 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Zamyšlení
2. díl
Uzavřeme tedy nekonečné téma alkoholu, protože to by mohlo ještě vydat na samostatnou knížku. Podívejme se na další téma a to jsou cigarety.
Cigarety jsou pro mne jiná dimenze, než alkohol. Zatímco u alkoholu se dá alespoň připustit, že v malém množství člověka uvolní, že dává občas trošku smysl alespoň na chvilku a v něčem, u cigaret se to říct nedá. Ty nedávají smysl úplně celé, ať si to vezmu z jakéhokoliv úhlu pohledu.
Nikdy jsem nezkusila ani jedinou cigaretu a nikdy jsem nezkoušela žádné drogy, až na jednu výjimku, kdy jsem zkusila trávu, ale protože neumím kouřit, tak se nedostavil žádný účinek a tato jedna zkušenost mi ukázala, že je to vlastně nuda a že nechápu, co na trávě ti lidé vidí... Taky dost smrdí. A je z toho velice odporný pocit v ústech, který nevím, proč bych si vůbec někdy chtěla zopakovat. Člověk si připadá zevnitř odporný, smradlavý, nechutný a to stačí jenom jednou potáhnout...

Jednou jsem se omylem dostala na ,,dýchánek", kde se hulila tráva. Nevěděla jsem, že se tam hulí. Původně to mělo být jen přátelské setkání. Nikdy jsem to předtím nezkoušela, nekouřila jsem ani teď a říkala jsem dopředu, že prosím, ať tam nikdo nehulí, že bychom se mohli bavit normálně a slušně (Měla jsem z toho i strach)... Odpověď byla ,,Proč, vždyť to je taková zábava." Ale ve chvíli, kdy se hostitelka zhulila tak, že začala mít pořádné myšky a začala máchat rukama ve vzduchu a válet se po podlaze, jsem se prostě sebrala a odjela pryč, i když na mě mohli ostatní třeba divně koukat, že jim kazím večer. - To je opravdu zábava?
Mívám občas chvíle, kdy se koukám kolem sebe a je mi stydno, co kolem sebe vidím. A v tu chvíli se zeptám sama sebe, CO TADY JEŠTĚ ZATRACENĚ DĚLÁŠ?!
Když jsem byla mladší, dokázala jsem tu otázku trošku zatlačit do pozadí a prostě jsem pozorovala okolí dál, protože mi bylo trapně se prostě zvednout a jít pryč. Někdy třeba ani nemáte tu možnost, nebo nemáte kam v tu chvíli jít. Ale čím jsem starší, tím míň to umím, takže jdu prostě pryč. A je mi úplně jedno, komu tím pokazím jeho údajnou ,,zábavu" a jestli to bude trapné. Nemusím vidět všechno.


Nejkrásnější dopisy čtenářů

10. února 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Dopisy čtenářů
Moc děkuji za všechny vaše krásné postřehy a zkušenosti, které mi posíláte

Milá Alue,
Na Vánoce se mi dostaly pod stromeček Tvé knihy Svět Za Oponou a Anděl Strážný, knížku Svítání už mám dávno přečtenou. Tenhle email Ti vlastně píšu jako velké poděkování.
Vždycky jsem byla citlivý člověk a bádala o věcech mezi nebem a zemí. Již mockrát se mi podařilo spojit se s mými anděly, ale nepokoušela jsem se o to tak často.
Při čtení Světa za Oponou jsem začala cítit úžasné energie, jaké jsem snad nikdy necítila. Stačilo jen pomyslet na moje andílky a najednou to tu bylo, překrásná energie, která mě dokázala i radostí rozbrečet (a to já pláču málokdy).
U čtení druhé knihy Anděl Strážný to byla teda síla. Tolik vděku, krásy, uslzených očí...musím ti říct že jsi stvořila něco nádherného. Od té doby co se vědomě napojuji na mé duchovní vedení se dějí v mém životě zázraky. Ani je nepotřebuji vidět, úplně mi stačí to, že je dokážu opravdu cítit srdcem, všechno ostatní nechávám na budoucnosti :).

Přeji Ti hodně štěstí v životě a pevně doufám, že Ti tenhle email udělá radost, protože to co děláš má na téhle planetě obrovský smysl.
S láskou, Helča


Věci, které na lidech nechápu (1. díl) Alkohol

8. února 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Zamyšlení
Když jsem byla dítě, nechápala jsem skoro nic. Proč musím chodit do školky. Proč musím chodit do školy, nebo co to je škola a co se tam dělá. Proč se dospělí pomlouvají. Proč nesmím poslouchat, co si dospělí říkají. Proč se nesmím večer dívat na televizi s dospělými. Proč musím jít odpoledne spát, když stejně nikdy nespím. Proč některé děti nesmí ven když nemají uklizený pokoj a u nás je to všem jedno. Proč říká moje kamarádka taťkovi Dane a říká, že je to její strejda. Proč někdo nesnáší mlíko. Proč druhé lidi znervózňuje, když si je se zájmem prohlížím. Proč babička říká, že ve tmě neplavou žádné barevné obrázky. Proč zajímám druhé děti, jenom když kreslím a jinak ne... zkrátka tolik záhad bylo na světě!
A jak člověk postupně roste, tak chápe, rozumí, věci začínají pomaličku dávat smysl... Ale jsou věci, které vám nezačnou dávat smysl nikdy. Věci, které nepochopíte, ani kdyby vám bylo 90. - Máte to podobně?
Zde je pár skutečností, které mi hlava nebere a asi už nikdy nepobere. (Původně to měl být 1 článek, ale během procesu jsem zjistila, že tvořím celou sérii. Upozorňuji, že vás tato série může našvat, pokud si ji vezmete osobně. Čtete na vlastní nebezpečí.)

Drogy, kouření a alkohol
Můžu to asi hodit do jedné společné kategorie, ale začneme pitím. Neříkám, že když jsem byla mladší, tak mě alkohol vůbec nezajímal. U nás byla dost volná výchova, dospělí se minimálně zajímali o to co dělám ve svém volném čase, skoro nekontrolovali jestli si plním všechny povinnosti a když jsem byla úplně malá, nikdo mi ani nezakazoval ochutnat z hrnku kafe, nebo ze skleničky víno. Zašklebila jsem se, že to chutná hnusně a pak mě to spíš nezajímalo, než zajímalo. Takže příležitosti byly vždycky, ale nikdy jsem jich plně nevyužívala. Alkohol byl pro mě dlouhou dobu určitý předmět výzkumu, byla jsem zvědavá co to dělá a jak to funguje, ale nikdy jsem se nechtěla podobat zarudlým mátohám s nafouklým pupkem, co po cestě z hospody pozvrací půlku chodníku, aby se druhý den navečer dovalili zpět do nalévárny... Vždycky mě zajímalo, co na tom lidé vidí a proč tomu tolik lidí propadne.


V hrubom čreve máte asi 8 kg toxického odpadu. Takto sa ho zbavíte

7. února 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Nauka pro zdraví
Hrubé črevo je vitálnou súčasťou zdravého a dobre fungujúceho tela. Hrá nezastupiteľnú úlohu pri trávení, vo vašom imunitnom systéme a pri udržiavaní rovnováhy tekutín v tele. Je len jednou časťou väčšieho tráviaceho systému. Začína pri slepom čreve a končí v oblasti konečníka.
Ak hrubé črevo zle pracuje, bude v sebe zadržiavať odpadové látky dlhšie, ako je to pre vás užitočné. To potom spôsobuje, že tento toxický odpad sa cez jeho stenu vstrebáva do krvného obehu a robí v tele neplechu.

Znaky zdravého a chorého hrubého čreva
Zdravému hrubému črevu trvá menej ako 24 hodín presunúť potravu celou svojou dĺžkou.
Avšak v dôsledku "moderných" stravovacích návykov (spracované potraviny, ktorým chýbajú enzýmy, vláknina a živiny) sa tranzitný čas spomalí až na 70 hodín.
Výsledkom je potom toxické črevo, ktoré v priemere obsahuje 8 kg tohto odpadu a v extrémnych prípadoch dokonca až 14 kg.
Najčastejším prejavom toxického čreva je zápcha, ktorá nastáva vtedy, keď sa odpadová hmota presúva hrubým črevom príliš pomaly, čo vedie k nepravidelnému a bolestivému vyprázdňovaniu.


Další články