Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na alueshop.webnode.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 20.04.

Perfekcionismus: Jak vzniká a lze v něm nalézt výhody?

Dnes v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Psychologie
Usilujete stále, aby vaše práce byla skvělá a bez chybičky? Máte potřebu zdokonalovat každou věc, kterou uděláte, a to na úkor vašeho času, pohody a zdraví? Potom se možná řadíte mezi lidi, kterým se říká perfekcionisté. Perfekcionisté hledají ve všem nedokonalosti a chyby, hlavně v tom, co sami dělají. Mají pocit, že by to mohlo být lepší, případně že lepší by měli být i oni sami. Když výsledek jejich snažení není absolutně dokonalý, jsou nespokojení a frustrovaní.

Jak poznáte úroveň perfekcionismu u člověka? Dumáte, zde se k nim také neřadíte?
Podívejte se na některé ze znaků, které perfekcionistu charakterizují:

1. Je na sebe velmi tvrdý. Vždy, když něco pokazí, velmi si to vyčítá. Většinou ani nezáleží na tom, jestli pochybil jen on sám, nebo to bylo při součinnosti více lidí. Perfekcionista chyby vztahuje na sebe a dlouho se potom cítí špatně.

2. Vyznačuje se přístupem "všechno, nebo nic". Buď je vše dobře a v pořádku, nebo špatně. Všechno mezi tím neuznává.

3. Když spatří chyby v díle, které tvoří (případně na kterém se podílí), okamžitě se je snaží napravit.

 

Je náboženství cesta k Pravdě?

Včera v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Poradna: Životní směr
Dotaz:
Dobrý den, milá Alue.
Jmenuji se Veronika, je mi 17 let. Obracím se se svým dotazem na Vás, protože vím, že prožíváte něco podobného, a jste asi jediná, kdo by mi dokázal pomoci, a naznačil kudy se dále vydat..
Poslední asi 3 roky jsem si procházela určitou nemocí (konkrétně anorexií), které se mi podařilo nakonec zbavit. Naučila jsem se najít v sobě klid, přijmout se taková, jaká jsem, mít se ráda.
Po tom, co jsem takto změnila způsob života, se mi začaly dít neuvěřitelné a fascinující věci.
Nechápu, jak jsem mohla věřit tomu, že jsme se jen nějak vyvinuli a teď přežíváme a umřeme. Z ničeho nic, jako by se mi po anorexii otevřely brány do jemnohmotného světa.
Zažívám tranzy, myslím, že se mi povedl i chvilkový astrální výstup, ale lekla jsem se a byla hned zpět. Komunikuji se svým andělem, vnímám energii, auru, a všechny ty úžasné bytosti kolem sebe.

Zatím jsem pochodila, že my, lidé, kteří jsme vlastně jakási energie, nevím, jak přesně to nazvat, jsme tady ve fyzickém světě proto, abychom "získali zkušenosti" a mohli pokračovat dále.


Co když vše, co jste se naučili, je lež? / Doporučuji

Pátek v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Ze světa
Právě zde probíhá válka, ve které nehrají roli zbraně, nebo vojenské průmyslové komplexy. Je to válka o vědomí a většina lidí o ní nemá ani tušení. V konečném důsledku by vzdělávací systém měl být obviněn za to, že nás krmí propagandou a nutí nás ji papouškovat, aby vše "zapadalo" ve zbytku společnosti. Naše veřejné školské systémy jsou nastaveny tak, aby studenty uvedly do otroctví ekonomiky, aniž by jim povolovaly možnost myslet kreativně či svobodně.
Pokud byste šťourali v tom, kdo tiskne učebnice našim dětem, za všemi byste našli sionistickou agendu.
Například, dědeček George Bushe, Prescott Bush, byl zatčen za poskytování finanční podpory oboum stranám druhé světové války, o tom se ve školách neučí. - Proč? Protože kdybychom se o tom učili, ŽÁDNÝ Bush by prezidentem zvolen nebyl.

What If Everything You Were Taught Was A Lie?


Učíme se o Darwinově teorii a jak se člověk vyvinul z opice, ale jestli je to pravda, tak proč tu pořád máme opice?

A zajisté, Christopher Columbus Ameriku "neobjevil".
 


Jak v lucidním snu manipulovat s časem / Doporučuji

Středa v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Zážitky: Astrální Cestování
Dneska v noci se mi stala velice zvláštní věc. Usnula jsem okolo půlnoci, protože jsem měla hlavu plnou velice akčních myšlenek, takže jsem se dlouho převalovala. Když jsem konečně usnula, moje sny prvně vypadaly normálně, takový klasický spací maglajz.
Pak jsem se ale objevila v nějakém podniku. Vypadalo to jako velká hospoda/hotel. Zkrátka všude hodně pokojů, zdi byly obloženy dřevem (vypadalo to jako budova staršího data), v hlavní hale velký bar, spousta stolů, židlí a lidí ve společenském oděvu. Pili všechno možné, smáli se, chodili z místnosti do místnosti.

Potkala jsem tam svou mámu. Resp. snovou bytost, která v tom snu představovala osobu mé mámy. Byla to moje máma, ale ve skutečnosti nebyla...
Vždycky poznám, když je to jenom snový výjev a kdy jsem se s ní skutečně potkala. U některých lidí si tím občas nejsem jistá, ale u ní jsem si jistá vždy, na tisíc procent.
Zarazilo mě to a uvědomila jsem si, že to nějak nesedí... Začala jsem sledovat, co se děje v mé hlavě a co se děje kolem, jakoby to byl pásek filmu. Věděla jsem už, že spím. Najednou jsem i věděla, že moje máma v tom podniku v této realitě pracuje jako barmanka a zároveň jako umělkyně, že bude mít večer nějaké vystoupení, asi zazpívá... Podivila jsem se tomu, ale už jsem si ve snech odvykla takové to drsné nevycválané ,,ale ty jsi přece umřela". Nechávám si to už raději pro sebe a spíš sleduju.



Jak se změnilo mé vnímání po dvou měsících nošení Energetického krystalu / Doporučuji

Pondělí v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Energetické krystaly
(dopis)
Ahoj,
tak ti chci napsat, jak se cítím s tvým energetickým krystalem, určitě o zpětnou vazbu stojíš. Už ho pravidelně nosím nějaké dva měsíce, sundavám jen do sprchy nebo když jdu sportovat, jinak ho mám pořád. Proč jsem si ho vlastně objednala? Dostala jsem se do průšvihu a potřebovala jsem okamžitě ze sebe něco sundat. Je zajímavý, že jakmile člověku začne téct do bot, tak hned a bez mrknutí oka začne dělat všechno, co kdy četl na Aluška.org :D

Dokud jsi mi nenapsala, že mi byl balíček odeslán, tak jsem nic necítila, ale jakmile jsem si ten email přečetla, tedy mi byl určen a poslán jeden kus čistě pro mě, tak jsem cítila jeho přítomnost, jako bych už ho na sobě nosila. Prostě už pro mě pracoval. Cítila jsem kolem sebe takový obláček, nevím, jestli si ten pocit dobře pamatuju, už je to dýl. Když jsem si ho dala na krk, tak se mi během první půl hoďky udělalo trochu šoufl, nebo mě zabolela hlava? Každopádně to pak přestalo, věděla jsem, že to není špatné znamení, ale naopak, něco podobného se mi stalo i s tvou knížkou Anděl strážný, a jelikož se mi pak udělalo dobře, tak jen něco odešlo, ne naopak. První dny a cca týden, dva, byly o poznání opravdu jiné, měla jsem pocit, že ho už nikdy nebudu chtít sundat :) Takový rozdílný a příjemný pocit to byl. Poprvé v životě jsem pocítila plnost své aury, nebo teda co si aspoň pamatuju. Dokud jsem to nezažila, tak bych si to neuměla představit. Konečně jsem zažila pocit plnosti buněk (nasycení?), který jsem v možném i nemožném jídle dlouho hledala a nic. Přestala mě bolet hlava nahoře na korunní čakře (část onoho problému), a i se mi jinak spalo. Bohužel jsem si ty první pocity nezapsala, tak to teď lovím v hlavě buhví kde..


Co způsobuje amalgámová plomba v lidském organismu a jak detoxikovat přirozeně těžké kovy ? / Doporučuji

16. dubna 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Nauka pro zdraví
Kovy jsou součástí našeho života. Setkáme se s nimi v přírodě, domácnosti, v pigmentech různých barev, dokonce tetování obsahuje kovy. Usazují se v našem těle, které je nedokáže vyloučit. Jsme jimi doslova zatíženi. Je to daň naší moderní doby. Uvolňují se ze zemské kůry, jsou ve vzduchu, vodě, potravinách. Přispívají k zatížení organismu a tím i k mnohým civilizačním onemocněním.

Číňané léčili už o 2000 let dříve než Evropané syfilis rtutí
Také hnilobu zubu kurýrovali již pomocí plomb. Řekové a Římané používali rtuť ke kultovním účelům. Od 9. století používali Arabové masti obsahující rtuť a ještě dnes používají prášek obsahující rtuť proti vším ve vlasech. V 16. století byla známá léčebná kúra ( kalomel - chlorid rtuťnatý ) proti syfilis . V Evropě známe amalgám 150 let.


188. Dotazník: Proč mají někteří lidé nutkání neustále měnit svůj vzhled?

14. dubna 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Dotazníky
Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze... Děkuji!
Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů, hudebních skupin apod. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.

1. Asi se tedy rovnou zeptám. Mám problém s mámou. Vždycky byla poněkud labilní úzkosný člověk, ovšem kolem mých 10 let se začala zajímat o duchovno, nějaká astroložka ji přesvědčila o rodinné kletbě a řekla si o dost peněz za odstranění. Jako velký fanda "udělej si sám" do toho máma začala rýpat sama, rituály a tak. Vždycky měla tak trochu mentalitu dítěte - tož tak všechno zkusím co jsem libovolně kde přečetla, zplácám páté přes deváté, co se tak může stát. Její duševní zdraví šlo do háje až vygradovalo k paranoidní schizofrenii, se kterou se odmítá léčit a zatvrzele si stojí za svým, že po ní jdou, protože je vtělení Ježíše, zatímco balí celý svůj byt do igelitu. Poslední dobou je trochu více v kontaktu s realitou, ale to je vždycky spíš fáze.
Moje otázky jsou tři:
První: Myslíš, že ty problémy rozjely ty srandičky se svíčkama, nebo to už byly první projevy?
Za druhé: Myslíš, že vyrůstat v takovém prostředí má ještě jiné implikace, než je po psychickofyzické rovině zjevné?
Za třetí: Zvláště v poslední době si uvědomuji, že z kontaktu s ní mám husí kůži, jako by mě obcházely stíny, lepivá patlavá černota, a navíc nedávno mi to začalo spouštět migrénu, mám po jejím odchodu chuť místnost bezmála vykuřovat. Ona se ale vůbec desetiletí s nikým nebaví kromě mě. Nedokážu rozklíčovat, jestli mám pouze nějaké období, kdy jsou mi některé vzpomínky blíž a na ty reaguju, nebo zda jde o legitimní působení její osoby. Je to strašně nefér, distancovat se od nemocného rodiče kvůli projevům jeho nemoci...


O dětech - Jaroslav Dušek

13. dubna 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Oblíbená Videa
Youtube mi náhodně nabídl přednášku Jaroslava Duška na téma dětí, jejich výchovy, údajných poruch chování a školní docházky. Je to tak překrásná, moudrá, vtipná a trefná řeč, že jsem vám ji prostě musela doporučit. :) V mnohém mi připomíná knihu Naomi Aldort, kterou mám zrovna rozečtenou, kde jsou představovány podobné principy. Je pro mne šokující, jak moc vystihuje tato přednáška, nebo i zmíněná kniha moje pocity, když jsem byla malá... ovšem až na nějaké drobné detaily, které jsou však závislé na povaze konkrétního člověka.
Velice mě fascinuje mylná představa, že dítě musí někdo vzdělávat, jakoby nebylo schopno se vzdělávat samo. Přitom už je praxí ověřené, že když se v dítěti nezabije touha po znalostech a učení, dosahuje vlastní pílí mnohem lepších a rychlejších výsledků, než když se nutí do látky, která ho nezajímá. Paradoxně ji pak stejně v životě nepoužije... A je zajímavá ta představa, že člověk je vzdělaný podle toho, z jaké školy si odnesl papír, když učit se můžeme a měli bychom všichni celý svůj život. Pro některé dostatečně zdomestifikované lidi však skutečně získání vysněného papíru znamená konec jakékoliv výuky čehokoliv. Pamatuji dokonce na jednoho chlápka z Prahy, jak mi úplně dojatě vyprávěl, že když dodělal vysokou, tak vyšel z budovy s obrovskou úlevou: ,,Tak. Už se nebudu muset NIKDY NIC učit." ... A čekal ode mě asi uznání nebo obdiv či co, ale mně ho bylo líto, protože to je přesně ten nežádoucí výsledek. Místo aby byl člověk stimulován k touze po vědomostech, udělá se z něčeho zcela přirozeného totálně nenáviděná a odporná činnost, kterou člověk začne odmítat.

Další články