Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 18.9.

Jak potěšit Vílu nebo Andílka?

13. června 2009 v 18:33 | Alue |  Nehmotný svět
No není to zajímavá úvaha? - Jistěže ano :) - Určitě je tu mnoho lidí, kteří mají rádi víly, ale nevidí je a chtěli by jim nějak dělat radost... - proč ne?
Člověk je stvořený pro rajský život v přírodě právě mezi těmito bytostmi. Jsme stvoření pro život v radosti, je proto přirozené, že (alespoň většina z nás) má chuť někoho těšit a mít radost z jeho radosti.
Proto napíšu speciální článek založený na pozorováních a pak to nějak rozebereme a vy mě doplníte.

Co se týče andělů, ti jsou na tom velice podobně jako víly, ale mají přece jen trošku jiné podmínky... anděl je takový, že má radost v podstatě ze všeho, ze všech a vždycky... vaši andělé nemají depky. Mají sice emoce, ale nejsou tak rozlítaní jako my.
Anděl je šťastný za vaše úspěchy a správná rozhodnutí. - Tedy jednodušeji řečeno, anděl jako váš osobní rádce, strážce a občasný pomocníček je šťastný, když se vám daří. Je šťastný, když vy jste šťastní. - Anděl zkrátka patří k vám a život prožívá s vámi. Anděla nejvíce potěšíte svojí myslí a stylem života.

Víly jsou na tom velice podobně. - Neustále mě překvapuje, jak je hranice mezi andělem a vílou tenká...
Víla, pokud žije s vámi v domě na vaší rostlině, bude také ráda, když vy jste rádi. - Ale přírodní bytosti ve vašem domě jsou vázány na rostlinky a jejich radost či starost, příchod a odchod se odvíjí nejen podle vašich radostí a nálad, ale také podle toho, jak se staráte o rostlinku, která se považuje za jejich domov. (zeptejte se Lirky, která zapomíná zalívat, jak ji víly drbou.)
Nejen zalévat a přesazovat... rostliny jsou živé bytosti, i ony mají vnímavé duše. - Je třeba se k rostlinkám chovat s úctou. - Neoškubávat je, jen sbírat oschlé lístky. - Komunikovat s nimi, když je chcete přesazovat, zalévat, nebo přesouvat... ale nejen to, rostlina potřebuje vaše projevy lásky, jinak je nespokojená a s nespokojenou rostlinkou bude nespokojená víla.
,,To mám jako kvítku nosit bombošku a vyznávat mu lásku?" - To vás možná napadlo, ale skutečnost je mnohem jednodušší. Rostlinka funguje na vibracích energií, citů a telepatie. - Stačí se na rostlinku s láskou podívat, občas jí pohladit po listě a políbit (pokud není jedovatá), můžete na ni mluvit... uvedu jako příklad chovaní jednoho nejmenovaného... dejme ju jméno ,,Kytkofil", ať je trošku sranda:
Kytkofil, jak už jeho jméno napovídá, má rád kytky. A ty mají samozřejmě rády jeho. Když je Kytkofilovi smutno, nebo i když je veselý a v pohodě, chodí se těšit za rostlinkami. - Jde za kytičkou, začne jí hladit po lístcích, začne ji pusinkovat a u toho žvatlá něco takového: ,,Ty jsi taková hezounká kytička... no jo... no jo... ty tu tak pěkně rosteš, ty jsi taková roztomilá... ty nám tady tak pěkně zaskrýváš okno, aby k nám lidi nekoukali... "
Zdá se vám to šílené? Kytkofil takto mluví ale přirozeně, od srdce a s láskou. Já žvatlám ještě víc, ale ne tak často.
Nemusíte být až tak moc vřelí, dělejte vše, jak to cítíte. - Nicméně měli byste vidět, jak v domě tohoto Kytkofila rostou spokojené zdravé a krásné rostliny s bohatými lístky... drží se tam mnoho víl a skřítků, protože cítí jeho lásku.
Neplatí rovnice jedna kytka=jedna víla.
- Platí jiná rovnice. kytka=jedna a více víl, podle velikosti, zdravosti rostliny a podle míry lásky v okolí.
Můžeme také dodat, že množství přírodních bytostí se odvíjí také podle zahrady okolo domu a podle množsví květin v domě a hezkého prostředí.

Víly ve volné přírodě budou rády za vaše uctivé a opatrné chování k přírodě a za vaši radost, popřípadě snahu o komunikaci...

Víly nejsou nějaký pomíjivý žmolek čehosi, jsou to skutečné citlivé bytosti. Nebudou žít na místě, kde to není hezké a kde je nikdo nemiluje. - Vše na světě je stvořeno pro člověka, tedy i víly jsou tu pro nás. Ale aby vesmírné výtvory mohly žít, potřebují naši lásku. - A člověk potřebuje lásku také. Život je tak jednoduchý ve své kráse, když odmyslíte ty nesmysly, které jsme tady napáchali.

Podobně je to s andílkem. Anděl od vás neodejde, když si ho nevšímáte a máte destruktivní vibrace... on zůstane, ale od víly tohle nechtějte. - Ale oba, ač mají rozdílné nároky, milují přírodu a milují pohled na vás, spokojené s vašimi rostlinami.

Tedy shrutí první myšlenky je ve vašem vztahu k okolí a k vám samotným... od toho se odvíjí i míra vašeho uvědomění. Jak uvědomělí jste, můžete poznat podle toho, jak šťastní jste v životě. Protože jen správné vědomí vede k pevným kořenům a k radosti.
Když tedy odsunu bokem vaše vědomí, dostaneme se k ostatním roztroušeným bodíkům, jak jemnohmotňáčky potěšit:

Existují návody, kde se tvrdí, že vílu potěšíte domečkem, nebo upečeným koláčkem z nezávadných přísad.
- Pravda je, že víly ve volné přírodě vaše domečky k ničemu nepotřebují. Jejich přirozené domovy jsou rostliny, pro ně jsou stvořené a také v nich budou žít. Pokud ale uděláte domeček krásný a hlavně s láskou, mohou v něm občas pobývat, zatím jsem ale takových domečků moc neviděla a vílu v nich sedět jsem taky nepotkala.
(Pokud vás najednou trklo, že to co píšu o výrobě postýlky pro mou vílu v minulém článku (Najdete ho v tomto odkazu), nesedí s tím co říkám, je třeba dodat, že tu nastává úplně jiná situace.
Viki narozdíl od víl z květin nemá svůj domeček v podobě květinky, schovává se mi ve vlasech, sedává mi na levém rameni... máme se obě rády, ale když sebou v noci mlátím v peřinách, není jí to moc příjemné. Proto dostane své místečko.)

Pečení koláčků a nošení je do přírody taky moc nesedí. - Víly nám na naše jídla kašlou. K čemu jim bude hmotné jídlo, když ony jsou nehmotné? - Navíc to co jíme my je šrot. Nic není čerstvé, nic nerostlo pro nás, ale pro peníze. Jídlo je upravené a nesyrové, tedy silně kyselé a ne zásadité. - Je to jed.

Víly si mohou maximálně vytvořit energetický otisk, když budou zvědavé, co to máme. Ale upřímně řečeno, z hromady různých takových bytostí znám osobně jen jednu, která se občas něčím cpe a to je rozcuchaná Aiko z cikasu.
- Aiko je vůbec takový rarášek, veliká raritka a výjimka potvrzující pravidlo. - Většina víl není taková bláznivá a necpe se vším možným.
Tedy u klasické víly s jídlem nepochodíte.

Zato ale u nich pochodíte s jinými věcmi. Pamatujete, jak jsem vám popisovala, odkud jsem k vám zavítala? (Odkaz na tehdejší článek je zde... je už starší, omluvte tedy nepřesnosti způsobené mojí tehdejší mírou uvědomělosti, upravovat to nehodlám, ztratil by totiž autentičnost.) - Všude v těch prastarých lesích byla mlha. - Nedávno jsem si všimla, že tak jako já miluji mlhu, milují ji i skutečné květinové víly. (Jestli mají mlhu rádi i různí skřítkové a trpaslíci to nevím, zatím jsem viděla jen jednoho a ten se mě zatím bojí. Můžeme ale předpokládat, že určitě mají.)
- Pořiďte si mlžnou lampu... v obchodech semtam potkáte nějaká zařízení ve tvaru fontánek, nebo vodotrysků, které kromě vody a světla dělají také mlhu. - Elektrická zařízení vytváření nezdravou rezonanci, proto se víly u příliš rezonující lampy nebudou pravděpodobně dlouho zdržovat, ale když necháte mlhou prostoupit celý pokoj, uvidíte jejich nadšení. - Když takovou malou továrničku na mlhu vypnete, potom ti z vás co slyší víly, mohou uslyšet, nebo vnímat jejich ohlasy.
Ze všech květin se bude ozývat nespokojené mručení a věty typu: ,,Pusť toooo... prooosííííím..." - Někdy můžete dojít domů a zjistit, že se mlha zapla sama od sebe. - To byly bytosti ve vašem domě, které mají mlhu rády a pustily si ji samy.

Krom mlhy, přírodního prostředí a vaší lásky k rostlinám mají víly rády ještě něco jiného: Knihy o vílách, texty o vílách, písně o vílách, pohádky o vílách, sošky víl, modely motýlků, obrázky přírodních motivů, zkrátka všechno, co se víl a přírody týká. - O pardon, víly zbožňují také andělskou tematiku, protože mezi sebou mají trošku sourozenecký vztah.
Stejně jsou na tom andělé. - Všechny jemnohmotné bytosti milují, když se o nich mluví, píše, zpívá, když na ně lidé věří, nebo když se s nimi snaží mluvit.
Články, které by to dokazovaly u mě samozřejmě najdete. Stačí jen zavzpomínat, jak která víla škemrala, abych jí namalovala, abych o ní psala, jak Laurej prosil o pohádku o andílcích, jak mi Aiko četla přes rameno knihy od Doreen Virtue.

 


Aktuální články

Reklama