Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 17.6.

Pro těhotné ženy - Kdy se vtělí do plodu duše? / Jak duši plodu chránit? / Co dělat s duší plodu při potratu? / DOPORUČUJI

14. dubna 2010 v 4:45 | Alue |  Nehmotný svět
Všichni víme, že vznik nového človíčka je malý zázrak. - Všechny buňky se dokonale dělí, vytvářejí prstíky, srdíčko, hlavičku... Všechny vědí podle morfogenetických polí Vesmíru, kde je jejich místečko a co mají dělat, aby z nich vzniklo dítě. Vědecký popis vývoje plodu je úžasný, ale o tom co se děje s duší, která do plodu v břiše přichází, o tom se toho zatím na povrch moc nedostalo.

Následující řádky budou asi nejzajímavější pro ty z vás, kteří ve svém okolí mají nějakou tu těhulku, nebo dokonce sami malého špuntíka čekají.
mimi :)
Jak jistě mnoho z vás ví, samý rituál vedoucí ke vzniku plodu je úžasný, v těle při něm proudí mnoho různorodých energií. Když se to celé povede a v děloze se uhnízdí zárodek malého človíčka, začne se ,,boj" duší o plod.
Uvědomte si, že na naši planetu Zemi se chce dostat hlavně v této době mnoho různých duší. - Zástupy jsou obrovské a na planetu se dostane jen ten, který tam skutečně má být, nebo ten, který někoho z plodu vytlačí, což bývají destruktivnější stvoření.
Je důležité vědět, že čím konstruktivnější, zářivější a hodnější je dušička, tím více je blíže jemnohmotnému a světelnému a tím obtížnější je pro ni udržet si své místo u plodu, protože má k hmotě o to dál, o co více je jemná a zářivá.
To je kámen úrazu, protože ze světa duší nepřichází pouze tyto hodné světlé dušičky. - Jen na naší planetě pobíhá v astrálu spousta duchů a nepříjemných entit a to nemluvíme o dalších energetických rovinách, které protínají tuto hmotnou ,,realitu".
Čím temnější a destruktivnější bytost, tím má blíž k hmotě a tím lehčí je pro ni vtělení do hmotného tělíčka.
O tom, která duše se vtělí do plodu a zaujme tak své místo, jako jeden z nás, rozhoduje nejen duše samotná, ale obrovský podíl má i samotná matka, která může dušičce pomáhat i vědomě.
Pokud je matka neustále v depresi a je velice nešťastná, přitáhne ke svému plodu duši, která na jejích energiích bude rezonovat. - Tedy destruktivní.
Tak se stává, že v rodinách mívají lidé podobnou povahu a obličeje, protože rezonují na podobných energiích a přitahují se k sobě navzájem podle principu ,,rovný rovného si hledá".
Destruktivní matka, rovná se destruktivní duše v plodu a destruktivní člověk do budoucna. - Duše, která rezonuje na smutku a depresi má k hmotě blízko a nemá proto problém si svůj ,,vyvolený" plod udržet a do něj se následně vtělit.
Jakmile je však matka veselá a rezonuje na dobrých a vysokých energiích, přitahuje si k sobě duši podobné rezonance. - Dejme tomu, konstruktivní matka má v břiše plod, který si vybrala konstruktivní dušička.
Tato dušička příjde k matce a hlídá si ji. - Duše se nevtělují do plodu ihned při jeho vzniku, ale vyčkávají, než se plod více vyvine. - Do něj pak vstupují zhruba okolo 3. měsíce, do té doby ale krouží okolo své budoucí maminky jako družice.
Jasnozřiví jedinci potom vidí matku, jak jí okolo břicha poletuje bílá zářivá koule. - Z mých pozorování bývá veliká asi 20cm odhadem, někdy větší a někdy menší, podle toho, co je to za druh duše a jak se jí v přítomnosti matky daří, nebo nedaří.
Bohužel, doba kdy si duše hlídá svůj plod bývá doba ohrožení, hlavně v případě, kdy si plod hlídá konstruktivní bytost. - Jak jsem už řekla, konstruktivní duše mají mnohem větší potíž udržet se ve hmotě, je jim bližší to světlé a jemné.
těhotná
Toho velmi často využívají hutnější duše - tedy ty méně konstruktivní, které díky svému spojení s hmotou dokáží původní duši ,,vytlačit" a plod si přivlastní. - Díky tomu se velice často stává, že se narodí dítě, ve kterém je duše, která tu původně neměla být. A o to smutnější je fakt, že takových dětí se sem narodí drtivých 50%.
Naštěstí se takové věci dá vědomě bránit.
Hlavní slovo při ochraně původní duše pro vtělení má samozřejmě matka. - Je důležité si uvědomit, že pokud si plod vybere hutná duše, tak už ji není schopná ,,vytlačit" jiná, kontruktivnější. - Proto pokud se taková výměna duší uskuteční, vždy je to v neprospěch světlejší duše. - Takovýmto výměnám je proto dobré snažit se zabránit, protože všichni přece chceme, aby lidská těla osidlovaly co nejsvětlejší/nejuvědomělejší/nejkonstruktivnější duše a ne naopak.
Jak tedy takové výměně zabránit?
Znovu zopakuji: Duši si k sobě přitáhne matka takovou, jakým energiím je vystavena a hlavně jaké energie ona sama vyzařuje. - Pokud tedy chce mít v břiše duši co nejsvětlejší, je velice důležité udržet se v dobrém rozmaru. - Samozřejmě, že pokud je někdo sám od sebe smutný a depresivní, asi je zbytečné snažit se pouze v době těhotenství. - Přetvářka vám nepomůže, energie nikdy nelžou.
Pokud je ale nastávající matka přirozeně šťastná a veselá a uvědomuje si důležitost úrovně svých energií, měla by se snažit svoji přirozenou dobrou náladu udržovat. - To znamená, každá těhotná matka by se měla minimálně v první třech měsících po početí udržovat co nejdále od všech lidí, kteří vyzařují destruktivní energii. - Jakmile se matka setká s destruktivním člověkem a neumí se proti jeho energiím správně bránit, jeho nedobré energie na matku přecházejí a ovlivní ji. - Duše, která si hlídá plod bude destrukcí jiného člověka oslabena. - A čím déle je takovému vlivu vystavena, tím větší je riziko, že nebude mít sílu se u plodu udržet a její místo jí vezme nějaká hutnější, destruktivnější duše.
Jakmile se dítě v břiše začne hýbat, je rozhodnuto a jeho duši už nikdo jiný z těla ven dostat nemůže.

Co dělat při potratu?
Často se stává, že někdo otěhotní nevhod, nebo příliš brzy a vědomě se rozhodně jít na interupci. - Samozřejmě každý je sám svého štěstí strůjce a vše má svoji příčinu, nebudu tu posuzovat, zda je to dobře, nebo špatně.
Pokud se žena rozhodne jít na potrat je velice důležité myslet na duši, která si hlídá její plod. - Ta duše tam je vždycky, přichází už pár dní po početí. - Měla by se s duší plodu spojit ve své mysli. - Nemusí nikoho vyvolávat, ani složitě meditovat. - Stačí si představit u sebe bílou světelnou kouli jako podobu duše, která je s ní a této duši je důležité vysvětlit, co se děje, proč se to děje a proč se duše tedy má vrátit zpět do světa duchů, kde si má vybrat novou maminku. - Potom je důležité poprosit Konstruktivní síly Vesmíru, aby pomohly této duši vrátit se zpět do světla, aby nikde neuvízla. - Takové prosby může matka provést opakovaně, pokud bude mít dojem, že je to potřeba. - Toto je pro duši velice důležité, protože matka, která nepomůže duši dítěte odejít domů, je později touto duší neustále doprovázena. - A pokud šel někdo na potrat opakovaně, má na sobě nabalených těchto duší hned několik. - Tyto jsou napojené na energie matky a čerpají z ní neustále energii, proto se jeví jako destruktivní forma energetického upíra. - Tyto duše nemusí být vyloženě zlé, ale zůstávají tu, protože zkrátka nevědí, že mají jít domů a aby tu mohly zůstat, sají energii. - Už z tohoto důvodu je velice důležité duše nenarozených dětí odvádět do světla v modlitbách a vysvětleních.

Související článek:
těhotná žena
 


Komentáře

1 Lúmenn Lúmenn | Web | 14. dubna 2010 v 9:41 | Reagovat

Jéé krásný článek, plánuješ na tohle téma ještě něco připsat Aluško?

2 Petr Petr | E-mail | 14. dubna 2010 v 10:46 | Reagovat

Zdravím Alue a ostatní čtenáře,

článek je velice zajímavý.

Že se nemá matka v těhotenství pokud možno ničím stresovat, zejména ne uvádět do déletrvajících depresí jsem věděl a snažil jsem se tomu vytvořit doma podmínky.
Vědět tenkrát tohle, hlídal bych si to ještě víc.

Jedna věc mi na tom ale nesedí a potřeboval bych ji dovysvětlit - píšeš, že se rodí až 50% dětí se zbytečně destruktivní duší. Jak se to srovnává s tvrzeními z různých zdrojů, že se v dnešní době rodí přes 80% dětí indigových?
Za svou osobu, co tak pozoruju svoje děti a jejich kamarády a spolužáky, bych řekl, že poměr těch ,,hodných" dětí a ,,sígrů" je pořád zhruba stejný, možná se to trochu posouvá k těm hodným. Spíš se situace oproti mojí generaci polarizuje. Hodné děti jsou hodnější a sígři jsou agresivnější a bezohlednější.
Možná je to tím, že když už si někdo pořídí takovou ,,luxusní hračku pro náročné" tak si jí snaží víc hledět.
No a určité procento lidí to má prostě na háku a na výchovu dlabe, to bývalo vždycky. V dnešní době je ale těch negativních ,,svodů" podstatně více, takže když tomu rodiče aktivně nebrání, má dítě daleko víc možností se ,,zkazit".
Hlavně člověk musí jít svým dětem neustále příkladem. Vtiskávání funguje, a i když dítě vypadá, že z něj bude naprostý asociál, většinou z toho ,,vyroste".
Znám spoustu takových případů ve svém okolí se kterými si v dětském věku neporadili doma ani ve škole, kteří ,,rostli pro kriminál" a dneska žijí normálně.  

O přenosu povah v rodině vím taky svoje. Já a můj brácha jsme dle tvrzení babičky stejné povahové typy jako její synové, tedy náš otec a strýc. V další generaci, tedy u mých dětí, se povahy zkopírovaly opět a to i přesto, že já mám starší dítě holku a přesto, že děti ve všech třech generacích se narodily v různých znameních a s různým časovým odstupem od sebe.
Jelikož jsem to trochu předpokládal a poměrně záhy se mi moje tušení potvrdilo, tak jsem začal u malého pracovat na potlačení dvou problematických vlastností, které se projevují u bráchy a u strýce. V pubertě jsem tak v jednom ohledu převychoval sám sebe - původní vlastnost nevymizí, ale dotyčný ji dostane pod kontrolu, aby mu neškodila.

Dvě perličky na závěr:
Dcera má, nejspíš z výše popsaných důvodů, kromě normální sady holčičích vlastností i sadu vlastností klukovských a plynule mezi tím přechází.
U syna jsem cca ve dvou letech, když ještě neměl doma náklaďák, pozoroval poměr chování vrozeného a nápodoby okolí. Když jsme byli doma sami, vzal si kočárek své sestry, dal do něj polštářek, uložil panenku, přikryl peřinkou a následně do kočárku naskládal svoje plyšáky, zvířátka, autíčka, kostky apod. co do kočárku vešlo a začal to vozit po bytě.

Doufám, že jsem vás svým povídáním moc neunavil a přeji hezký den - i když prší.

Petr

P.S.: Otázka off topic: Taky vás uspává déšť a ráno se vám nechce vstávat, když venku prší nebo sněží?

3 septik septik | 14. dubna 2010 v 11:56 | Reagovat

Výborně, jen tak dál:-)

4 Alue Alue | E-mail | Web | 14. dubna 2010 v 11:59 | Reagovat

[1]: No to se uvidí. Momentálně nemám nic moc, co bych k tomu dodala, v podstatě jsem shrnula tři témata v jednom článku. Ale třeba mě někdo inspiruje pro další pokračování, třeba mě něco napadne. - Kdoví.

[2]: Z mého pozorování těch indigáčků tak moc není :) - Ony ty čísla jsou asi opravdu o úhlu pohledu na věc.

5 ok ok | Web | 14. dubna 2010 v 13:09 | Reagovat

http://img8.imgup.eu/Cayce-poceti.jpg
Tohle jsem před pár rokama oskenoval v knihovně. Edgar Cayce někdy kolem 1945 jasně říkal to, co nedávno Anastasia a teď Aluš a "Roman Zeman" že:) Z knihy Tajemství spřízněných duší.

6 Radůz Radůz | 14. dubna 2010 v 14:14 | Reagovat

Moc hezké a praktické čtení.Dík.

7 dianne dianne | 14. dubna 2010 v 21:45 | Reagovat

Ahoj, já jen, že z více na sobě nezávislých zdrojů (a většinou jasnovidných) mám informaci, že duše se do tělíčka inkarnuje až koncem 4. nebo v 5. měsíci (což se i shoduje s "oficiálním" maximálním datem pro potrat). Jinak díky za článek o aspartamu (je hrůza, že to cpou i do vitam. tablet pro děti od 1 roku!), vyhýbám se tomu oklikou, a nejen tomu. Ted jsem přesedlala na bezfluorovou zubní pastu (nebyl by tam materiál na článek o tomto - myslím si, že málo kdo o tomto ví...) Zdravím všechny, čtěte, vzdělávejte se, nástrah je hodně - ale nepodléhejte tomu, člověk se nesmí plnit zlobou.

8 hledající a nalézající hledající a nalézající | E-mail | 14. dubna 2010 v 22:24 | Reagovat

.... vtělení probíhá přibližně v polovině těhotenství ... při potratu se ničí připravující se  hutné tělo a také se zabíjí již hotové astrální tělo, které utkají přírodní síly ... pozemské tělo se formuje podle astrálního  těla ...

9 Tyrkysová Tyrkysová | Web | 14. dubna 2010 v 22:39 | Reagovat

Dá se nějak duši vysvětlit, že by se měla vrátit domů? Myslím..po potratu, když je nabalená na "matku"?

10 Veronika Veronika | E-mail | 14. dubna 2010 v 22:51 | Reagovat

Ahoj Aluško, bezva článek. A je možné, že se duše miminka vyskytuje u mamky třeba ještě pár týdnů před početím? Že to ta duše ví, nebo dokonce nějak ovlivní, že dojde k početí? Třeba přiskočí hned jak je první příležitost a je hotovo =oD To by mě zajímalo do jaké míry právě toto dokážou ovlivnit potencionální rodiče a do jaké ta konkrétní čekající duše miminka, nebo duše miminek. Protože někdy se to nepovede ani po stopadesáté a někdy třeba už napoprvé.. Jsou duše, které jsou vysloveně vyslány na svět a duše, které se vyšlou sami? =oO Jinak co se týká samotné vhodnosti či nevhodnosti těhotenství, vždycky jsem si myslela, že pokud už tam to dítě je, tak tam být má.. Že to má svůj důvod, ať jsou okolnosti jakékoliv..

11 Ani Ani | 15. dubna 2010 v 0:04 | Reagovat

Alusko zaujimavy clanok a nadherne obrazy k tomu. dakujem :))

12 Alue Alue | E-mail | Web | 15. dubna 2010 v 10:57 | Reagovat

[7]:
Ahoj, ono je to individuální. Píšu to, co jsem pozorovala. Viděla jsem okolo třetího měsíce, jiná duše se možná inkarnuje později. - Platí ale, že tohle číslo není tak moc podstatné. Dokud se dítě v břiše nepohne, tak v něm duše ještě úplně není a je proto důležité o jeho duši pečovat.

[9]: Když je delší dobu nabalená na matku, odvádí se pryč jako zemřelý člověk. - Toto odvádění duší ale neumí každý jentak, na to musí být šikovný vědoucí, který tomu rozumí a ví co dělat.

[10]: Ne, duše přichází se vznikem zárodku a početí neovlivňuje. To řídí vyšší síly a samotní rodiče. Když máš nemocné tělo, tak nepočneš, protože by dítě nebylo zdravé. První musíš vyléčit sama sebe a potom se až pokoušej o dítě. Když to někomu po stopadesáté nevyšlo, tak už mu musí zákonitě dojít, že něco nemá v pořádku.

13 Kristýna Kristýna | 15. dubna 2010 v 11:57 | Reagovat

Moc děkuji za tento článek (ráda sem chodívám a čtu si o věcech, které mi jsou hodně blízké). Velmi mě zajímá prenetální a miminkovské vnímání. Sama ještě miminko neplánuju,ale až se poštěstí, chtěla bych mu umožnit, co nejpohodovější bytí. Alue, chtěla bych se zeptat, jak je to s milováním rodičů v době těhotenství? p. Fojtová tvrdí, že je to pro dítě stresující, doktoři(ach jo) to doporučují, ale mě se to ekluje. Prosím, napiš něco o tomto pohledu na věc. Děkuju moc. Přeji krásný den.K.

14 Kersee Kersee | E-mail | 15. dubna 2010 v 12:23 | Reagovat

Můžu poprosit OK, jestli by mě tu knihu neposlal na mail?
Děkuju Moc
Kristi.

15 Alue Alue | E-mail | Web | 15. dubna 2010 v 12:29 | Reagovat

[13]: To je otázka. Já si z dělohy nepamatuji, že by se rodiče milovali  a pokud se milovali, tak jsem to asi nevěděla. - Nevím, zeptám se.

16 Lúmenn Lúmenn | Web | 15. dubna 2010 v 12:53 | Reagovat

Ahoj Alue, prosím tě, promiň, že spamuju pod článek, kam to nepatří, ale možná by sis chtěla něco vyřídit na Olympu. Velký pan Lukáš používá tvoji (a nejen tvoji) přezdívku k psaní komentářů - konkrétně pod tímto článkem:http://bohove-a-lide.blog.cz/1004/domaci-hudebni-tvorba-drak
Možná na tom nechceš plýtvat energií, ale tak jen ať to víš;)

17 Alue Alue | E-mail | Web | 15. dubna 2010 v 13:07 | Reagovat

[16]: Díky za upozornění, tohoto Lorda Lukáše už začínám mít plné zuby.

18 Houbik Houbik | E-mail | 15. dubna 2010 v 16:41 | Reagovat

Ahojky Kristýnko, jeden pán, co dělá terapie, povídal, co s různými páry prožil. Jednu úsměvnou story rád písnu ...
Paní měla v břiše jednovaječná dvojčata, holčičky. Nu a jedna byla ouplně mimo, že tam "něco leze", a tlačila se na druhou stranu břicha. Nu a ta druhá jí řekla: "Co blbneš, jednoho dne to budeš dělat taky" :-D Takže vše je individuální. Na závěr dodal, že je dobré si s duší dítěte o tom popovídat a vysvětlit mu, o co jde, ať není zmatená. Nu a když se dva milují s láskou a něhou ... Sám nevím, jen předávám dál, avšak, líbí se mi ten pohled ;-) Hezký den Kristínko. Houbik

19 Janča Janča | 15. dubna 2010 v 20:28 | Reagovat

Čím se stane, že matka 3x po sobě do třetího měsíce potratí a po čtvrté se narodí zdravé dítě? Je možné, že se jednalo vždycky o stejnou duši, která chtěla k této mamince? Díky :-)

20 Alue Alue | E-mail | Web | 15. dubna 2010 v 21:03 | Reagovat

[19]: Ne, matka buď neměla mít dítě, nebo neměla dost zdravé tělo. Ale prorazila zed hlavou a nakonec ho stejně má. V tom případě se může modlit, aby to dítě nebylo nemocné.

21 !BaStArD! !BaStArD! | Web | 16. dubna 2010 v 9:42 | Reagovat

[7]: Tak ale to je jasné, že to datum všichni určí až po době, kdy už nemůžeš jít na potrat, aby si pak matky nevyčítaly, že na něj šly, i když třeba nevyhnutelně musely. Nevím..Já jsem jednou v 6. týdnu potratila a musím říct, že nikdy jsem nezažila horší pocit. :((

22 symbolicalka symbolicalka | Web | 16. dubna 2010 v 13:48 | Reagovat

[20]:To se stalo mojí mace když se měl narodit bráška,nejdřív měla potratit,pak předčasný porod...ale život pro něj vybojovala.Bohužel je teď bráška postižený(i když naštěstí né až tolik).Asi tu neměl být.

23 Katrin1011 Katrin1011 | 16. dubna 2010 v 14:11 | Reagovat

Ahoj,
další skvělý článek:) Nevíš náhodou, když je ta duše po potratu stále u matky a není odvedená, když má pak matka další dítě, tak se do něj vtělí zas tadyta duše (která je stále s matkou) a nebo jiná? Díky

24 Alue Alue | E-mail | 16. dubna 2010 v 16:13 | Reagovat

[23]: Jde to z obou stran. - Bud si duše počká na další tělo, nebo zůstane přilepená na matku a do plodu se vtělí jiná.  Záleží na okolnostech, děje se obojí.

25 Datlik Datlik | Web | 16. dubna 2010 v 17:17 | Reagovat

Moc zajímavý článek. Aluš, zajímalo by mě, jak je to s duší, když matka potratí, ale dítě chtěla (nešla na zákrok), ale prostě se něco stalo a ona potratila samovolně. Předem díky :)

26 Lady Rovena Lady Rovena | E-mail | Web | 16. dubna 2010 v 19:52 | Reagovat

Moc zajímavý článek. Jsem zvědavá jakou dušičku má moje malá dcerka :o)

27 Alue Alue | E-mail | Web | 16. dubna 2010 v 20:38 | Reagovat

[25]: To je hodně sporné. Otázka je, v jaké době potratila, co se dělo v tu chvíli s duší, jestli duši kontaktovala, jestli duše chápala, o co jde. - Možností je hodně.

[26]: To se dá lehko odhadnout podle tvé vlastní energetické úrovně a podle toho, v jakém prostředí se nejvíce pohybuješ.

28 Datlik Datlik | Web | 16. dubna 2010 v 20:58 | Reagovat

[27]: No, dřív jsme se těmahle věcma nezabývaly a mě byly 4 roky a mamka čekala sourozence, ale potom potratila. Bohužel ale nevím kdy, ale nejspíš nemluvila..nevím.

29 Tyrkysová Tyrkysová | Web | 16. dubna 2010 v 22:03 | Reagovat

[12]: Děkuji za odpověď :)

30 TV TV | 17. dubna 2010 v 9:47 | Reagovat

Krásný čtení...
Chtěla bych poprosit o vysvětlení: Měla jsem náročnou práci a když jsem končila, dozvěděla jsem se, že můj manžel se chce odstěhovat do služebního bytu s naší kamarádkou..Dost mě to tehdy vzalo.. Řekla jsem mu, že naši 3synové tam půjdou s ním..Věděla jsem, že se tak ukončí jeho dlouhotrvající nevěra.. Syny jsem přesvědčila - mám je velmi ráda.. Asi za 3měsíce jsem měla velké zdravotní problémy. Trpěla jsem výtoky a bála se jít ke gynekologovi. 2měsíce jsem nosila vložky a pak jsem se odhodlala.. Lékař mi řekl, že mi může odpovědět až po histologii a poslal mě na kyretáž.. Zákrok mi udělali až za měsíc - neměli místo.. Když jsem šla na sál, napadlo mě, že jsem těhotná, ale měla jsem bačkory a kráčela spolu se 2ženami k operačnámu sálu... Odevzdala jsem se Bohu..se slovy: "Pane Bože, jsem asi těhotná, prosím Tě, Ty rozhodni.."...Samozřejmě, že mi dělali předoperační vyšetření, vyjma ultrazvuku, ale na nic nepřišli.. Po kyretáži - doma - mi bylo strašně špatně, ale po 3dnech jsem musela do práce.. Skočila jsem si pro histologickej nález k mýmu doktorovi a on mi řekl, že můj polyp byl hormonálního původu a že jsem byla těhotná..Vzalo mě to, manžel nadskakoval a za doktorem jsem měla přijít za měsíc pro antikoncepci..Po měsíci se mi udělalo zle a já běžela k doktorovi, aby mi řekl, ...že jsem v 11.týdnu.. Byl v šoku, protože před 4 týdny jsem byla na oné kyretáži. Další den dle ultrazvuku jsem byla v 16.týdnu.. Primář mi řekl, že se to stává. (!!!) V tom okamžiku jsem věděla, čím vším budu muset projít a na mimi se neuměla těšit...Vyhranej konkurz jsem musela hodit za hlavu; byla jsem těhotná a bez jakékoliv podpory od rodiny, manžela, absolutně bez peněz, sama v bytě...Vrátila jsem se k Bohu. Odevzdala jsem Mu miminko; modlilo se za něj mnoho lidí. Slíbila jsem Bohu, že se bude jmenovat Daniel, jako Jeho prorok. Najednou jsem zářila štěstím. Lidi mi říkali, jak dobře vypadám... Byla jsem v úplným ekonomickým srabu, ale šťastná.. Situace na mě dolehla asi měsíc před porodem a já se tehdy koupala v plný vaně.. V tom okamžiku jsem byla absolutně zoufalá a poprosila jsem Boha, aby ukončil můj život.. "Někdo" mi zatlačil rukou na čelo v okamžiku nádechu a já vdechla vodu.. Napadlo mě, že moje děti přijdou a uvidí mě mrtvou...Ucítila jsem jejich zoufalství, které by je provázelo celým jejich životem, a nedýchající vylezla z vany.. Nemohla jsem se nadechnout a v okamžiku, kdy jsem začala klesat na kolena, se mi povedl první nádech.. Rozdýchala jsem se. Bylo to absolut na hraně. Víc na hraně si život neumím představit.. Bohu jsem se omluvila a děkovala Mu, že mě zanechal žít... Syn se narodil v pátek 13.6.2008. Porod bolel, měla jsem v děloze 5,5cm myom. Byla jsem na vše sama, cítila jsem se velice slabá.. Jednou navečer - byla už tma, když byly Dydymu asi tak 2-3měsíce, tiše ležel v kočáře a najednou se mu nad pravým očkem na čelíčku udělala světelná skvrna ve velikosti mince, (něco jako ve Hvězdné bráně těm mimozemským Egypťanům, kterým, tuším, svítily oči..),ale Dydymu svítilo bílým světlem kolečko na čele.. Lekla jsem se, vyvedlo mě to z míry.Vyděšená jsem se schovala za boudu kočárku a pak jsem zvědavě na Dydyho nakoukla a on měl pro změnu ono zářivý světlo na druhý půlce čela. Byla to zespodu rovná linie a nahoře byla nepravidelně zubatá...Svítilo to a já byla tehdy fakt vyděšená... Opět jsem skočila za kočár, mluvila jsem na Dadyšku, s kočárem jsem popojela o kousek dál a pak si dodala odvahu se podívat na synka..Už nesvítil a usmíval se na mě...Jako miminko téměř nezaplakal, pořád se smál..Úsměv mu vydržel doposud..Samozřejmě, že někdy bulí, ale je to fakt málokrát..Jeho taťku tady řešit nechci, je to kapitola sama pro sebe..Ale chci ještě napsat, že s Dadyškou jsme měli nedávno těžkou havárku, při níž se naše auto údajně 2krát otočilo ve vzduchu.. Dáda vypadl z autosedačky a já nebyla připoutaná... Vůbec nic se nám nestalo. Dydy měl vedle očička centimetrový otok, který další den zmizel a já měla černý móňo na stehně, který za pár hodin nebolelo a za pár dnů bylo také pryč...Když jsem viděla fotky, došlo mi, že Dydy vypadl při těch točkách z rozbitého okna nad ním. Když to auto dopadlo, synek byl vedle mě. Popadla jsem ho a vylezli jsme z auta..Plakal, ale já věděla, že nám nic není. Nechali jsme se odvézt RZ na vyšetření a já vím, že už nikdy nikam nepojedem nepřipoutaní... Když jsem vyprávěla o zázraku našeho přežití v noci nejstaršímu synovi,řekla jsem mu, že anděl, kterej mě chrání, musí být obrovsky silnej. V okně se mi zjevila modlící ikona Panny Marie. Byla to bílá silueta, jakoby busta. Vyprávění jsem zopakovala a zjevil se mi před oknem stojící modlící Ježíš. Tady nevím, ale byl to určitě muž. Zas byla postava bílá..., průhledná.., jakoby z páry... Jsem opravdu vděčná Bohu, děkuju mu za náš život.. Říká se, že nic není náhoda.. Víte, následný den po oný havárii jsem se chtěla zúčastnit akce "Ježíš uzdravuje" v Konionii Jana Křtitele a chtěla jsem tam odevzdat Bohu moje manželství.. Zlo stále útočí, nesmíme ho nechat vyhrávat... Absolutně věřím v dobro a lásku... a zřejmě moje víra  nás takto chrání.. Dík Svatý Trojici a Jejich Andělům !!!
Jsou to fakt nejlepší borci !!!, na který se obracím a Vy můžete také !!!

Mějte se moc rádi, konejte dobro a na svět se smějte..
S úctou ke všemu krásnýmu - Veronika

PS: Moji zdravotní anabázi =  zmenšený myom zkusím léčit tímto způsobem: http://www.vegastrava.sk/parazity/vytla%C4%8Di%C5%A5/  a  http://objevto.blog.cz/1002/orgonitovy-zapper-leci

31 stenly911 stenly911 | 18. dubna 2010 v 10:06 | Reagovat

A odkdy je s dítětem anděl strážný ? Je již od té chvíle, co se vtělí duše do těla nebo až od jeho narození ?

32 Alue Alue | E-mail | 18. dubna 2010 v 10:37 | Reagovat

[31]: Chvíli před narozením, nebo po narození. - Když se duše spojí s tělem, zpravidla v tu dobu přichází anděl, který dítě hlídá.

33 TV TV | 18. dubna 2010 v 12:07 | Reagovat

Aluško, prosím, co tehdy ze synka zářilo? Popsala jsem to výš...

34 Alue Alue | E-mail | Web | 18. dubna 2010 v 13:44 | Reagovat

[33]: Jestli jsi chtěla odpověď ode mě, měla jsi mi to plácnout do mailu, diskuze čtu jenom zběžně, kor když je to takový román. - Budeš muset počkat, než se k tomu dostanu, už tak jsem zaskládaná, že mě to nebaví.

35 Ivča Ivča | E-mail | 18. července 2011 v 18:37 | Reagovat

22: Mám postiženého syna. MĚL tu být, vše, co je, tu MĚLO být! Můj syn přišel, aby ukázal, že mohu vzít svůj život do svých rukou, přijetím úplně všeho, co jest. Vše jde z téhož ZDROJE, a cokoli nepřijmeme, nepřijímáme ten zdroj. Náš syn mě přišel učit POKOŘE

36 RadulaZ RadulaZ | 4. června 2012 v 21:25 | Reagovat

Ahojky, jsem věřící a čistě věřící.. Ale tento článek je krásný, ale bohužel není až tak pravdivý.. Duše plodu si vás vybrala už předtím, než jste se skoro seznámili s partnerem.. Tato dušička, které vyrábíme tělíčko, si vybrala maminku a tatínka, ještě předtím, než se tento pár seznámil.. Pamatuji si, když jsem byla ještě tato dušička, že maminka s tatínkem spolu koukali na fotbal a já jsem koukala na svou těhotnou maminku.. :-) a těhotná byla s semnou.. s nikým jsem se "neprala" o toto tělíčko, bylo mi to dáno.. Mějte se krásně..

37 Newerdin Newerdin | Web | 7. června 2012 v 23:10 | Reagovat

Ahoj, možná tu už tento dotaz byl, ale nenašla jsem ho. Už necelý týden pročítám po kouskách tvé stránky a někde, přesně nevím, který článek, ale někdě bylo napsáno, že duše po potratu, krouží kolem matky, dokud nevznikne další plod, do kterého může vstoupit, tak mi to nějak nesedí s tímto článkem...

38 aja aja | 4. ledna 2013 v 12:11 | Reagovat

a co kdyby do plodu žádná duše nevstoupila?

39 Jana Jana | E-mail | 4. srpna 2016 v 22:41 | Reagovat

Ahoj Alue, přečetla jsem článek, po kterém sem jsem se nijak zvlášť moc dlouho nepídila. Velice ráda bych se podělila o zážitek nebo něco, čemu bych chtěla více rozumět.
Doktor mi doporučil otěhotnět kvůli rakoviny děložního čípku, docela mě to vyděsilo, ikdyž nic nebylo potvrzené, že bych mohla později docházet na onkologii. Pochopitelně jsem už i cítila, že se mnou hážou hormony a početí by mě nejspíš mohlo zklidnit. Sice nezklidnilo, jsem stejná, až na to, že jsem v jiném stavu. Nevím jestli patřím mezi šťastné lidi nebo smutné, jsem tady ráda a určitě bych nechtěla umřít, ale přece jen umřít jsem chtěla, když jsem utratila svého psa. Starala jsem se o ní do poslední chvíle jak to šlo, po třetí mrtvici na cestě na veterinu, do mého auta přisedla Mamka a na veterině po její prosbě, mě veterinářka přemlouvala, ať ji nechám utratit. Bylo to jako přijít o dítě, zase brečím. ... 22.10.2014, rok poté se to semnou táhlo, ale mamce sem nedala znát nebo spíše jí jsem to neměla za zlé, že jsme ji nechaly utratit. Prosila jsem o odpuštění, až jsem vypálila svíčkou díru do parkent. Vždycky jsem na ní myslela, aby její duše mě neopustila, abychom se zase shledaly, až umřu ja a chtěla jsem, aby to bylo co nejdříve. Po čase začaly zdravotní problémy u mamky a hledalo se záchranu. Nakonec podlehla leukémií v nemocnici. O mém těhotenství věděla. K rostoucímu břichu jsem nijak zvláštní vztah neměla, ale na Fenečku jsem myslela pořad, jaká to bylo opice a veselá, možná se kroutila kolem mého břicha a čekala na příležitost. Jenže se bojím, jestli ji to vyšlo. Miminko nijak nereagovalo do doby maminčiné smrti. Tu noc, co ji odvezli sanitkou jsem nemohla klidně spát, přesto jsem nad ránem usla. Probudilo mě cosi, co se mi určitě nezdálo. Byl to moment, po kterém jsem už neusla. Ze spánku jsem lapla po dechu tak silně, že jsem se vystřelila do sedu... Srdce mě bušilo rychle a znovu jsem si lehla a zaháněla myšlenky, že Mamka právě umřela. Asi 2 hodiny na to, volali z nemocnice, že umřela. Byla to otřesná zpráva. Jely jsme se sestrou za ní do nemocnice a mrtvou ji objímaly. Už tam opravdu nebyla, jen její tělo. Pak už nevím kdy, ale zdálo se mi o ní pár dní po její smrti 7.7.2016. Řekla jsem ji, že holčičku pojmenuji po ní a že mi je líto, že s námi už není. Byla smutná a vypadala spíše provinile a někdy mi přišlo, že se na mě dívá vyčítavě. Po jejim odchodu se nedalo jinak, než být smutný až nešťastný a po přečtení článku mám špatný pocit jestli Mamka třeba nevyhodila duši mojí milované fenečky a tím jak jsem byla tak smutná a ubrečená, zda nějaká úplně cizí duše nevytlačila i jí! To by mě moc mrzelo, kdyby ani jedna nedostala šanci na život po mém boku. Sice budu mít ještě další 2 holčičky, ale nemusí při mě čekat a můžou se někde ztratit. To nechci. Píšu to z mobilu a znovu přečtení by bylo na dlouho. Prosím o odpověď, zda je miminko duší fenky či mamky?? A snad ne někdo jiný? Přes všechen smutek, miminko začalo kopat tehda toho 7.7... A narodit se má na dušičky 2.11. Děkuji moc za odpověď.

40 Ježovka Ježovka | 26. ledna 2017 v 18:26 | Reagovat

Páni. Teď budu znít hloupě, ale vážně doufám, že nejsem nějaká 'hutná duše', to bych nerada... No co, nějaký svůj úkol tu mám tak jako tak, tak snad ho splním. Zním asi divně, já vím, ale mě prostě odjakživa hrozně zajímá můj osud a životní úkol - vážně je chci splnit.

41 bobi bobi | 23. března 2017 v 9:55 | Reagovat

Je mi to uplne jasny...vsechno dava rozum... jsem v 5tt, obecne jsem moc vesela, ale prusvihy s penezi v poslednich mesicich me tahaji do temnot stresu a hlubin depresí...jak byt pozitivni a stastna, kdyz mi chodi upominky a ka nemam z ceho platit...? Radsi ani nedomyslim, jaka duse v takove situaci prijde... :-|

42 bobi bobi | 23. března 2017 v 9:58 | Reagovat

[39]: "K rostoucímu břichu jsem nijak zvláštní vztah neměla, ale na Fenečku jsem myslela pořad"

Je tohle v poradku? Uprednostnovat zvire nad ditetem a prat si inkarnaci duse fenky do ditete? Je to vubec mozny? Nejsou zvireci duse trochu nize vibracne nebo tak neco?
Trochu me tenhle nahled desi, Alue, vysvetli prosim.

43 Alue Alue | 23. března 2017 v 10:40 | Reagovat

[42]:  Já nejsem Jana, přece nemůžu vysvětlovat její názor :D

44 bobi bobi | 23. března 2017 v 11:31 | Reagovat

[43]:
mela jsem na mysli celou problematiku - zvire vs. cloveka a inkarnace

viz veta:
"Nejsou zvireci duse trochu nize vibracne nebo tak neco?"

ale OK, zapomen na to.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama