V e-shopu Alue.cz jsou nové křišťály z Madagaskaru. - Aktuální výběr ZDE
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 16.12.

Jaké je to ,,být sám sebou", aneb Aluščin alternativní super svět

7. listopadu 2010 v 4:54 | Alue |  Zamyšlení
,,Buď sám sebou..." Lidi, víte vůbec někdo, co to vlastně znamená?
Přetvářka není v životě moc pěkná vlastnost, je hlavně matoucí. Naučili jsme se ji jako děti a úspěšně ji používáme skoro všude. Typická vlastnost alternativně zaměřených lidí bývá odhodit vše falešné, tím pádem i přetvářku. Zůstává tu ale otázka, jaký vlastně má člověk být, když má zahodit přetvářku a ukázat své pravé nitro? Totiž každý má nějaké své mouchy a nedostatky, které se snaží nějak zamaskovat. Nebo nechce dát najevo svůj nesouhlas, aby si nezpůsobil zbytečně problémy.
Myslíte si, že odhození všech masek člověka osvobodí? No, pokud je splachovací a bude mu jedno, jak se k němu okolí bude chovat, tak asi ano. Ale nezpůsobí mu to potíže? A jaká je vlastně hranice mezi přetvářkou a slušností?
Velmi dlouhou dobu se zamýšlím nad jednou zvláštní verzí tohoto světa, která s tímto souvisí. S dovolením vám tu vizi prozradím a vy mi pak řekněte, co vy na to.
Totiž představte si, že celý svět vypadá uplně stejně jako doposud. Lidi normálně chodí do práce, mají svoje problémy, nedostatky, chodí venčit psy, chodí se do školy, nakupovat.. venku rostou stromy, bují plevel.. prostě všechno tak, jak jste zvyklí, jenom s jedním jediným detailem.
Představte si, kdyby se lidé vůbec nebáli oslovovat se navzájem. Totiž všichni máme masku, která je dána odpozorováním  a výchovou, že nemáme obtěžovat cizí lidi. Před cizími lidmi se schováváme, stydíme, nedíváme se na ně a nemluvíme na ně, abychom je neobtěžovali, nebo abychom se neztrapnili. Ale víte, že my se tímto vlastně strašně okrádáme o obrovské příležitosti poznávat se navzájem a pomáhat si?
Kolikrát třeba jedu tramvají a nastoupí strašně krásná holka, nebo kluk, nebo to máte jedno, jakého je pohlaví, necháme to na klukovi, ať to nezní blbě... tak nastoupí krasavec. Šťavnatý mladík s očima jako žárovky a já div nepadnu na zadek, jaký je to sympaťák a už taju v představách, že spolu někam jdem.
Ovšem pozor! Tady je důležité upozornit, že pod pojmem ,,šťavnatec / krasavec" mám na mysli někoho sympatického, s kým si umím představit, že by byl můj kamarád, resp. kamarádka. A nemám na mysli pouze platonickou lásku a nemusí to být nutně nějaký Orlando Bloom... i když, ten taky vypadá dobře... no ale fakt nemusí.
A představte si, kdybysme byli vychovaní tak, že se nebojíme cizí lidi obtěžovat. Strašně ráda bych šla k tomu mladíkovi a řekla mu něco tím stylem: ,,Ahoj, strašně moc se mi líbíš, máš oči, o kterých se mi v noci bude zdát. Nechceš se mnou zkusit trávit volný čaS? Hledám přátele."
Kdybych tohle udělala ve světě, který je teď, dočkám se odmítnutí, rudnutí, odmítavých pohledů, trapasů a kdoví, čeho ještě.
Ale kdyby to tak dělali všichni, kdyby to bylo normální a kdyby se takto normálně lidi oslovovali na základě obyčejných sympatií, víte jak by seznámení bylo snadné? Všichni bysme měli na každém prstě dvacet kamarádů, protože bysme neměli bariéry kohokoliv kdekoliv oslovit a vyzvat ho k navázání přátelství.
Samozřejmě tím otevírám možnost různým úchylákům a primitivům. Asi by se našel vždycky někdo, kdo by takové otevřenosti zneužíval, ale kdybysme byli všichni vychovaní v lásce, tak by nikde nevznikali zločinci a úchyláci, ale zdraví lidé, kteří na takové věci nemyslí.
Takže jedu v té tramvaji a vysněný krasavec, zvaný šťavnatý, si mě třeba i všimne, třeba po mě očkem šlehne, ale neoslovíme se. On vyleze a mě je smutno, když si uvědomím, jak by to bylo snadné, kdyby mě naučili jiným způsobům. Vždyť lidi okolo jsou všichni lidi z masa a krve jako já. Mají svoje kvality, nedostatky, bolísky a touhy. A všichni se chtějí kamarádit, všichni hledají někoho, kdo by je měl rád a vzal je na výlet. Proč je to tak těžké?
Tím, že toho šťavnatce neoslovím, nejsem sama sebou, protože mám masku. V tramvaji a mezi cizími lidmi mám masku cizího člověka, který nikoho neobtěžuje, na nikoho nemluví a případně uhne, když někomu zavazí. Usmívám se jen na malé děti, protože jsou za prvé krásné a za druhé jim to nevadí a smějí se na mě taky.
Kdybych v tomto světě mohla bez problémů oslovovat všechny sympaťáky a sympaťačky, byla bych sama sebou a to by mě dělalo mnohem šťastnější.
Ale ten kdo mě dneska má sílu oslovit jako neznámou osobu bývá většinou žebrák, nebo úchyl, nebo nějaké úplně podivné individuum. Normální člověk si to nedovolí, pokud nenastane nějaká speciální příležitost a hlavně se normální člověk bojí toho, když odmítnu, že se mi nelíbí, že s ním nikam nepůjdu.
Tolik už jsem si nechala uniknout lidí, kteří byli na první pohled moji potencionální přátelé... znáte ten pocit? Vidíte tu holku a bum! A říkáte si ,,Herdek, to je ona, ta má upřímný obličej a má bágl, s tou bych mohla jezdit na výlety a vůbec vypadá mile, o takovou kámošku bych stála." Určitě ten pocit znáte. Já ano, zažívám ho často. Nejsem vybíravá. Moje požadavky je skutečně jen dobré srdce, minimum společných zájmů a aby se s tím člověkem dalo v klidu mluvit, aniž by bylo trapné ticho, nebo na mě blbě čučel. Jenže nikoho neoslovím a z lidí, které znám, by to taky nikdo nikdy neudělal. Prostě na ulici a v tramvaji se na cizí lidi nemluví, pokud nepořebujete poradit, kam máte strkat lístek a hotovo. Škoda! Právě tam těch lidí potkáte nejvíce!
Třeba by se dalo hrát flignu a na něco se potencionálních kamarádů ptát, ale to je zase ta maska. Děláte něco, co vůbec není, abyste navázali rozhovor. A my chceme masky likvidovat, ne předělávat, nebo přidávat, že ano?
Jen si ten alternativní svět představte. Lidi se na sebe dívají a  bez problémů spolu mluví. ,,Ten se mi líbí, ten mě zaujme, tak si s ním jdu prostě pokecat." Umí to někdo? Moc vás není. Ale že byste to chtěli, mít možnost upřímně komukoliv  bez problému říct, že má milý obličej a že ho chcete poznat? A kdyby vás odmítl, tak byste se usmáli, jen se omluvili, odkráčeli a tím by to haslo, nesmutnili byste, že vás někdo odmítl a ani byste necítili trapnost, když by se to stalo.
Tohle umí malinké děti. Škoda, že jsme je to odnaučili. Kdybychom jim tu vlastnost nechali, svět by byl jednodušší a krásnější. Ale všechno souvisí se vším, s tímto jediným detailem by se toho postupně změnilo strašně moc a to k lepšímu.
Kdyby mi někdo řekl, co to znamená být sama sebou, řekla bych asi tolik, že to je být upřímný a nic nenalhávat ani sobě, ani nikomu jinému, ani nenasazovat masky. Ale protože všichni ostatní lidé masky nosí, je to v podstatě nereálné. Masky ale sundávejte před lidmi, které máte rádi... alespoň někdy si hrajte na malé děti, které nic nekryjí. Vždyť rytíři taky pořád nechodili ve zbroji, někdy ten plech ze sebe sundat museli.
Víte, jak v tom asi museli smrdět, běhat v plechu celý den po poli? A kolik pomyslných masek na sobě asi máte vy? Jak se v nich cítí vaše vnitřní dítě?
V otázce odhazování masek se cítím bezradně. Když to udělá jeden, ostatní ho mají za blázna. Kdyby to udělali všichni naráz, bylo by to super, ale je to reálné? V tuto chvíli ne. Tolik lidí můj toužebný článek nečte a tolik lidí si ho k srdci nevezme, aby to hýblo světem a rozbilo masky, které nás odcizují, oddělují a berou nám možnost přistupovat k sobě otevřeně... ale že by to bylo super?
Jedním z fenoménů dnešních lidí (hlavně těch mladých) je zakládání blogů a blogísků, kde si hrají na někoho lepšího než jsou v reálu, nebo kde naopak projevují svoji skutečnou povahu, protože ve skutečném životě to nemohou. Je jen otázka, jestli je to správně? Ať už se člověk dělá ve svém blogovém deníčku lepší, nebo jestli se tam konečně svobodně projevuje, jedná se prakticky o totéž. Ukazuje čím chce být, nebo čím skutečně je. Je mnoho mladých lidí, kteří se blogem ventilují. Možná, že bych mezi ně mohla svým způsobem patřit také já. Ve svých třinácti letech jsem si založila blog z intuitivního rozmaru. Měla jsem už dva roky neustálou migrénu a nikdo a nic mi s tím nemohl pomoci.. nebo spíš se nikomu nechtělo? Nikoho jsem očividně zas až tak moc nezajímala. Problém bylo moje živé myšlení. Mám obrovský tvůrčí potenciál a potřebuji ho vybíjet. Proto jsem jako dítě kreslila jako šílenec, proto pořád něco vyrábím a proto jsem kdysi založila blog. Po velmi krátké době moje migrény zmizely, protože jsem vypustila na vět myšlenky, které jsem jinak nemohla nikomu říct. Začala jsem tedy být sama sebou přes blog, protože jsem mohla říct cokoliv, co mě trápilo, nebo nad čím jsem přemýšlela. A to je moc důležité. Ideální je podle mě mít okolo sebe dobré lidi, kteří nás berou takové jaké jsme i s našimi vrtochy a nekonvenčními představami. Dneska díky bohu takové lidi okolo sebe mám a opravdu jich není málo. Kdybych přestala dělat webové stránky, moje migrény se už nevrátí. Ale přerostlo to dál než jen ve snahu vyventilovat své myšlenky. Teď už je to poslání, součást mého života. Něco, co dělám ráda. Jsem ráda, že mám tyto stránky, jsem ráda, že mi lidé píší jak moc jim pomáhám a jsem ráda, že sama před sebou můžu díky tomu obstát a říct si: ,,Jsem hodná a užitečná." To pro mě opravdu moc znamená. Tady na stránkách jsem sama sebou, ale zrovna tak jsem sama sebou i v životě. Ventiluji co chci, kdy chci a nemám s tím problém. A když mi někdo řekne, že jsem pako, nevadí mi to. Jsem svá a to mi vyhovuje. A jsem za to ráda, protože vím, jaké to je nemít možnost svobodného projevu. Myslím, že když mám okolo sebe hodné lidi a když jsem si vytvořila obrovské možnosti pro svoji tvorbu, tak mi nedělá problém nahodit ve městě mezi lidmi masku cizího člověka. Je to pro mě hra, něco jako změna.
Ano, všichni lidé nosí masky. Ale určitě by si každý z nás měl vymezit hranice, kde masky nosit a kde ne. Pokud někdo chce projevit svůj potenciál a nemá možnost, tak ať si ji vytvoří, ať si třeba i založí nějaký blog a tam se o všechno podělí. Ať si každý najde alespoň jediného kamaráda, se kterým může blbnout, aniž by se bál, že ho odsoudí. Vždycky je potřeba najít ve všem tu správnou rovnováhu, nic nepřehánět. Nemůžete se vykadit doprostřed náměstí a chvástat se, že jste přece bez masek, bez kodexů a přirození, ale na druhou stranu nemůžete celý život ve dne v noci chodit sešněrovaní.
,,Být sám sebou" znamená mít možnost svobodného projevu, mít možnost nahlas říct, co bysme chtěli, co se nám líbí a po čem toužíme. Být sám sebou znamená být svobodný.
 


Komentáře

1 Jana Jana | 7. listopadu 2010 v 6:46 | Reagovat

OSHO: "MY VISION OF FREEDOM IS TO BE YOURSELF."

Alue, ja som fakt raz spontanne oslovila "stavnateho kluka s ocami ako ziarovky a s usmevom do reklamy na najuzasnejsiu zubnu pastu sveta" ; ) Vyslo zo mna, ze: ... si mi moc sympaticky ... a predstavila som sa mu a fakt sme kamosili. Skoda, ze len kamosili ; )

Ale dodnes lutujem, ze som nemala guraz to urobit este s jednym klukem, s ktorym som mala tak "prepojenu" auru, ze wow ... snad Vesmir da, a este ho niekedy niekde stretnem ...

2 Shayley Shayley | Web | 7. listopadu 2010 v 9:02 | Reagovat

Kdybych tak dokázala někoho oslovit jen tak na ulici.
Ráda bych to udělala, ale je to těžké (teda aspoň pro mě), protože pak mě akorát někdo pošle do... :)

3 Janča Janča | 7. listopadu 2010 v 9:15 | Reagovat

"Být sám sebou" znamená mít možnost svobodného projevu, mít možnost nahlas říct, co bysme chtěli, co se nám líbí a po čem toužíme. Být sám sebou znamená být svobodný. Naprosto ano Alue :-) Jenom bych doplnila: Právda říkaná s láskou vykupuje, pravda říkaná bez lásky může i zabít.

4 Lenka Lenka | 7. listopadu 2010 v 9:17 | Reagovat

Díky za nádherný článek. Zrovna nedávno jsem vzpomínala na to, když jsem byla malá a např. v tramvaji jsem navazovala bez problémů komunikaci... Pak nastal zlom a bylo to někde jinde (nejspíš mi bylo řečeno, že to přece nemůžu takhle lidi "otravovat" apod....) Někdy jedu v MHD a usmívám se okolo na lidičky v "maskách" a je to legrace to pozorovat. Bohužel také často mám tu masku sama, když jsem v zajetí myšlenek a starostí atd. Cítím, že s tímto článkem soucítím :-))) Díky díky díky

5 Věra Věra | E-mail | 7. listopadu 2010 v 9:48 | Reagovat

Moc hezký článek.Já bývala velmi plachá a červenala jsem se jen se na mě někdo podíval.Ale okolnosti mě přiměly na lidi promluvit.Stalo se mi třeba,že jsem usnula ve vlaku a ocitla se před půlnocí v Ostravě a další spoj jel až ráno.Úžasná výpravčí zavolala svého přítele a ten mě provědl městem,byl se mnou asi 2h a pak jsem se vrátila na nádraží a s touto výpravčí počkala na vlak.Přijeli za mnou i na návštěvu.Hodně lidí jsem poznala ve vlaku.Dost jsem cestovala.Stačí se jen rozhodnout.Nevadí mi už na lidi promluvit.Může to být trapas ale nemusí.Velmi mě okouzluje co krásného z lidí vyzařuje.Jednoho dne jsem si prostě řekla,už si to nenechám pro sebe.A lidé poznají že to člověk říká upřímně.A trapas? To je jen chvilička...omluvím se a zdůvodním že jsem bláznivka,-)))

6 Lily Addams Lily Addams | Web | 7. listopadu 2010 v 10:13 | Reagovat

To jsem si hezky početla. Častokrát o sobě slýchávám, že jsem blázen....a vůbec mi to nevadí :-D Už několikrát mě někdo jen tak oslovil....naposledy to byl starý dědeček se slovy, že mu připomínám jeho vnučku :-D

7 Alue Alue | E-mail | Web | 7. listopadu 2010 v 10:24 | Reagovat

[1]: Hm, tak to jsi dobrá :) Já obtěžuji, jen když fakt musím.

[4]: Já když se usmívám, tak mě většinou můj spolucestující (pokud nejedu zrovna sama) zdrbne, že prý provokuju. A když se zeptám o co jde, tak mi řekne, že ostatní lidi provokuju svým úsměvem a prý ať toho nechám... to nechápu. Tak já někam jedu, mám z toho radost, že něco zažiju, nebo si jedu něco koupit, tak se prostě usmívám. Co je na tom blbého? No nepřestanu se usmívat, když mi to někdo poručí. Neumím to.

[5]: Taky jsem jednou vlezla do špatného vlaku, takže jsem několik hodit strávila na nádraží po boku mladé studující psycholožky, která jela stejně jako já a taky sedla blbě. Udělaly jsme si společnost :D

[6]: Taky jsem zažila. Najednou se za mnou ozvalo: ,,Janičko..? Ty jdéééš?"
Já nejsem Janička, tak jsem šla dál a nějaká stará paní mě přebděhla, chytla mě za rameno, podívala se mi do obličeje a pak se zarazila, že prý myslela, že jsem její vnučka :D Tak jsme se začaly smát, co na to chceš říct? :D

8 Petr Pan Petr Pan | 7. listopadu 2010 v 10:34 | Reagovat

Jó, Aluško, tak se zkus odstěhovat do USA nebo třeba do Indie, těch zemí bude víc, nemám přehled... A můžeš oslovovat všechny bez ostychu. Kulturní záležitost.

9 ok ok | 7. listopadu 2010 v 10:36 | Reagovat

Tak to je mi blízký Aluš :) Ad krasavec: chlapi většinou trpí hrůzou z odmítnutí (hlavně ti, co si to ještě neuvědomili). Přímo to taky souvisí se sebevědomím. Takže bořík po tobě může mrknout, ale nediv se, že se do ničeho víc nepustí. Zkus na něho příště mávnout a uvidíš :) A v Brně jaky normální, že jsou tam lidi víc otupělí z toho potkávání hromad lidí.
Řek bych, že důležitý je si uvědomit, že oslovováním nemůžeš nic ztratit a to ani v případě odmítnutí. Navíc se můžeš v šalině kochat kyselýma ksichtama lidí, kteří tím podráždíš, poněvadž porušíš tabu neboli tento zaprděný zvyk :)
V Brünn bych asi nikoho ani neoslovoval, poněvadž do B. to mám 45 kilo, ale tady se taky občas zakřením na nějakou sympatickou panenku. Ale už se mi to dlouho nestalo :P Abych někoho i oslovil, musel by mě něčím extra zaujmout. Například jsem potkal dvě panenky v úžasným  ohozu s old skool vyšívanýma květinkama, dlouhýma vlasama apod, ale byl jsem tak paf, že jsem úplně zapomněl i je jen zastavit... Kdybych měl foťák, tak bych je určitě přemluvil k dokumentaci :)
No, ale tenhle problém s maskama bude hlubší, než že jsme něco okoukali. Bude to všeobecná "pošlapanost" lidí, ... no teď mě nenapadá přesněji jak bych to dál popsal. Jo, strach, většinou prostě strach.

10 Frise Frise | Web | 7. listopadu 2010 v 10:40 | Reagovat

No jak kdy, třeba jsem potkala v buse moc sympatickou holku, co bydlí ve stejným městě jako já a tak jsem jí prostě úplně v pohodě řekla "ahoj" a začaly jsme se bavit, pak mě pozvala na domov do pokoje který má společný se "sourozenci", bylo to moc fajn podívat se tam :) Nebo mě na ulici oslovují lidé, co se na mě usmívají a říkají mi, že se pěkně usmívám. Taky se ráda usmívám na děti, sice nejsem takovej "úchyl" na děti, jako třeba moje mamka, která se vždycky úplně rozplývá, když vidí malýho človíčka a čím menší, tím víc je z ní karamel... Myslím, že takovej svět, kdy by každý byl sám sebou, je ideální. Já se ráda ventiluju na blogu, ale je to prakticky jedno, protože moje okolí můj blog zná, zná moje názory a mě je jedno, co na to říkají. Někteří mi říkají, že můj blog je super, jiní, že píšu kraviny, ale já mám svůj blog strašně moc ráda na to, abych se za něj začala stydět a zrušila ho. Navíc nepíšu na net nic, co bych nechtěla, aby někdo četl. A všichni se ke mně chovají stejně jako předtím, kteří tedy viděli můj blog a znají mě osobně. Snažím se chovat se tak, jak je to pro mě přirozené, už je mi jedno, co si kdo myslí, většinou se ke mně lidi přidávají a já jsem za to ráda :) Super článek, Aluško, díky :)

11 Tammy Tammy | Web | 7. listopadu 2010 v 11:17 | Reagovat

Svatá pravda, každý z nás (hlavně co se týče nás introvertů) má s tímhle problémy. Snad ani nespočítám, kolikrát jsem se bála oslovit někoho, kdo mi byl hrozně sympatický, jenom aby se mi nevysmál nebo mě neodmítl. Blog je vlastně jediné místo, kde můžu být opravdu sama sebou. Ale když jsem ho zakládala, na tohle jsem vůbec nemyslela :)

12 Jana Jana | 7. listopadu 2010 v 11:21 | Reagovat

[7]: Co sa tyka tych klukov - tak to som tak mala guraz len raz :D Som si povedala teraz alebo nikdy :D
Inak nemam problem sa prihovorit hocikomu. Napr. si spominam, ked som raz vysla z obchodu a otvarala dazdnik, som si vsimla jeden par manzelsky par starych ludi ako sa schovavaju pod tym istym dazdnikom ako som mala ja - prave tiez stali pred tym obchodom - uplne spontanne som sa im prihovorila, ze "jéj vy mate ale prekrasny dazdnik" a ta stara pani si vsimla, ze mame rovnaky, tak hodila kompliment spatky ; ) A z celej situacie som mala taky prijemny pocit na dusi ...

13 Domácí čajovna Domácí čajovna | Web | 7. listopadu 2010 v 11:42 | Reagovat

Děkuji za pěkný článek, jež mě oslovil... Mám s lidma docela problém. Ale je to o tom vyzařování z druhých. Pokud na druhé straně cítím otevřenost, nemám problém zapříst nezávaznou komunikaci a užít si hezké setkání, byť letmé... Taková situace, o které píše Jana přede mnou...

Je škoda, že lidi ztratí své vnitřní dítě... a představa, že by tomu tak nebylo mě nenapadla... to by na světě bylo opravdu jinak. Budu nad tím přemýšlet a aspoň někdy se zkusím přemoct a mít radost ze života - protože to vnitřní dítě v sobě probouzím jen svou vlastní radostí...

14 Verča Verča | E-mail | 7. listopadu 2010 v 11:43 | Reagovat

[8]:Slyšela jsem, že v USA jsou lidi přátelštější než třeba u nás. Říkal to jeden kluk, co tam byl na ročním výměnném pobytu. No, hned jsem se tam toužila odstěhovat.:-)
Díky, Aluš, za tenhle článek. Představa alternativního světa je úžasná! Často mívám problém někoho oslovit a není to jen kvůli tomu, že většinou nemám páru jestli mluvím s mužem, ženou a jak staří jsou - jestli jim mám tykat, nebo ne. Je to hlavně mou maskou, kterou bohužel dost často nosím. Hrozně ráda bych ji odhodila, ale jak jsi psala, je to těžký, když všichni ostatní ji mají. Není to však problém jen v těch lidech, ale i ve mě samotné. Vždycky, když mluvím s někým cizím, bojím se, že řeknu nějakou blbost a vysloužím si tím pořádnej trapas. Doufám, že se mi podaří zbavit se těchto pitomých předsudků a bude pro mě snazší oslovovat cizí lidi. No a kdyby oni bez zábran oslovovali mě, milovala bych přecpané autobusy.:-) Jenom že tohle je opravdu nereálné, a tak se s lidma asi budu bavit jen když někde zabloudím, nebo když budu potřebovat převést přes přechod. Ale na obranu některých musím říct, že mě, když jdu někam sama, pár jedinců přece jenom osloví s nabídkou pomoci. Vždycky mě to hrozně potěší, jsem ráda, že se lidi přestávají bát nabízet pomoc a doufám, že je nezastraším odmítnutím, že zrovna teď pomoct nepotřebuju.
Mým velkým snem je žít v nějakém krásném domečku se zahrádkou plnou bylinek a pestrobarevných květin, mít kolem sebe zvířata, protože oni masku nenosí a hlavně kamarádit se s lidma, kteří mě budou brát takovou, jaká jsem. Modlím se a věřím, že takhle žít budu.
Obdivuju tě, že jsi sama sebou a není to proto, že bych k tobě vzhlížela jako k nějaké dokonalé modle. Určitě máš spoustu svých vrtochů, ale oni jsou tvoji součástí, bez nich bys to nebyla ty. Kdo něco takového nedokáže pochopit, kdo za své přátelé touží mít bezchybné lidi, ten se může odstěhovat do Japonska a pořídit si tam armádu robotů, lidských napodobenin. No, nadruhou stranu si vlastně ani ty roboty pořizovat nemusí, protože někteří z nás se chovají přesně jako oni.

15 llll llll | 7. listopadu 2010 v 11:47 | Reagovat

,Ahoj, strašně moc se mi líbíš, máš oči, o kterých se mi v noci bude zdát. Nechceš se mnou zkusit trávit volný čaS? Hledám přátele."

Ak toto povie krasavica krasavcovi tak bude velmi rad a urcite ju ziadny neodmietne. A uz aj bude mat plan ako travit ten volny cas :D

BTW, prosim pouzivaj clenenie textu, odstavce a tak, takyto dlhy text by sa lepsie cital.

16 Leilak1 Leilak1 | 7. listopadu 2010 v 12:25 | Reagovat

Pekný článok.
Žiaľ je taká neprajná doba. Je fajn čítať názory  mladých ľudí, pocity, trápenia. Žiaľ ľudia bez masiek to by bol ideálny svet. Snažme sa tento svet si zobrazovať vo svojich predstavách.
Pevne verím, že príde.

Ľudia majú rôzne starosti , problémy. Vidím to na sebe som slobodný, vidím
sympatickú holku, pekne oblečenú, ale na nadviazanie kontaktu sa obyčajne neodvážim. Prečo ? Hm no do hlavy mi prúdi kopu myšlienkok, ktoré proste odrádzajú. Záleži aj od ľudí v akej sú momentálne situácii, čo sa týka práce, hypotéky atď.  Potom sa to rieši na diskotékach alkoholom, aby jako takú odvahu mal člověk, ale je to s veľmi negatívnymi dôsledkami. Poviem príklad.
Jako môže (aj keď je mladý pekný)  chalan mať sebavedomie napr.ak má doma otca alkoholika, alebo má zamestanie  ktoré ho nebavý , rád by robil niečo iné, ale nedostal sa na školu, alebo momentálne dostal výpoveď z práce. Tých okolností môže byť milion čo zaťažuje psychyku. A potom dievčina čaká túžobne na nadviazanie kontaktu, on si ale povie mám toľko starostí, trápenia prečo by som mal ešte zaťažovať s tým niekoho iného? Ženy túžia po úspešných chlapoch mu príde myšlienka, vidí to predsa všade...v televízii ...rozhlase...a v iných mediach...

Dnes je na zemi vytvorený systém aby zamestnávaľ ľudí a nik nemal čas. Hrozne, priam neuveriteľne sa plytvá pracovnou silou. Při dnešných poznatkoch o ktorých viem by stačilo chodiť do práce raz za týžden alebo raz za dva týždne, čo by stačilo chod nejakej spoločnosti, zvyšný čas by sa venoval cestovaniu, spoznávaniu, športu, duchovným veciam, atď. Tento svet by som mohol podrobnejšie popísať, ale tu sa to nehodí.
Pekný deň.

17 Matej Matej | 7. listopadu 2010 v 12:42 | Reagovat

Respekt! Poslední dobou hodně přemýšlím o těchle věcech, protože řeším jeden problém s tím spojený a tvůj článek mi ukazuje, že ne jen v mojí palici se honí tyhle myšlenky a dilemata ohledně ,,přetvářky" před okolím, ve kterém žijeme. Pěkně napsáno, jen tak dál a hodně štěstí.

18 Leilak1 Leilak1 | 7. listopadu 2010 v 12:48 | Reagovat

Moje hobby sú aj autá, píšem na iné fóra čo sa týka týchto vecí. Ľudia sa tam radi stretávaju,pomáhajú si, pochváliť sa čo ako vylepšili na svojom autíčku, rôzne rady, prípadne tuning a pod.
Má v pláne Aluška v budúcnosti niečo také zorganizovať? Chatu,opekačku? Je uplné iný pocit byť s viacerými ľudmi byť podobného názoru na svet...Ľudia ktorý sa pokúsili mať  masku aspoň nejaký čas dole :-)) heh
Zatiaľ som si to tu na webe nevšimol...

19 Lúmenn Lúmenn | Web | 7. listopadu 2010 v 13:17 | Reagovat

Naštěstí mám ve svém okolí lidi, co dokáží přesně to, co píšeš v článku - osloví každého, koho chtějí, baví se s někým úplně cizím a mají kupu kamarádů. Inu barbaři. Já se to od nich učím jen těžko, mám v sobě velké bloky ohledně lidí a málokomu věřím, mám strach se s lidmi více bavit.
Btw. po dlouhé době z tohoto článku cítím upřímné srdíčko a to, co jsi do článků obrovskou mírou vkládala dříve a dnes je tam toho poskrovnu:)

20 Vee Vee | 7. listopadu 2010 v 14:45 | Reagovat

Když je mi někdo sympatický, usměju se na něj. Myslím, že úsměvem člověk nic nezkazí, jenže bohužel v dnešní době se moc lidí neusmívá a ten, kdo se usmívá, tak je pomalu považován za blázna. Někdy se mi stane, že je mi úsměv vrácen a to pak mám pěkný den jak já, tak i ten druhý.
[11]: Souhlasím s tebou, také mám problém oslovit někoho, kdo je mi sympatický, abych nebyla odmítnutá...

21 urabwe urabwe | E-mail | Web | 7. listopadu 2010 v 14:53 | Reagovat

Asi před dvěma lety sem se začala lidem v metru dívat do očí a usmívat se na ně.O pár měsíců později mi spolužačka řekla,že to není slušné a že tím narušuji jejich osobní prostor.Tak sem se jednu dobu neusmívala.Ale teď už se zase usmívám a taky zdravím lidi v určitém okolí našeho baráku.Nejdřív na mě koukali jako na idiota,ale s některými už se zdravím i když se např. potkáme ve městě.
Takový svět,kde by se lidé zdravili,či oslovovali (anebo se na sebe klidně jen usmívali) by byl zase o něco lepším místem,jen si to vezměte,jak vám dokáže zvednout náladu,když se na vás někdo usměje :).

22 quonax quonax | 7. listopadu 2010 v 19:12 | Reagovat

Taky jsem kdysi snil o takovém světě, kde by lidi chodili úplně bez masek. Vlastně o něm sním ještě pořád, jen jsem se snad už naučil se svou maskou o něco líp zacházet...
Ona nějaká maska je podle mě potřebná a užitečná, třeba jen proto, aby odfiltrovala zbytečnou agresi nebo nás někdy chránila před velkým množstvím požadavků. Jen je dobré si uvědomit, že si ji můžeme udělat takovou, jakou chceme. Nemusíme kadit uprotřed náměstí ani oslovovat lidi, ze kterých nemáme dobrý pocit, ale zase nejsme povinni dodržovat všechno, co dodržují druzí nebo co nás v mládí naučili...

23 bo bo | 7. listopadu 2010 v 19:34 | Reagovat

možno vám dodá odvahu tento chalan :))

http://www.youtube.com/watch?v=vr3x_RRJdd4&ob=av3e

24 malé srdce malé srdce | Web | 7. listopadu 2010 v 19:58 | Reagovat

Je to opravdu tak. Také jsem občas potkal lidi, o kterých jsem stoprocentně věděl, že jsou na jedné vlnové délce. To člověk prostě vycítí. Dokonce v práci jsem potkal jednou jednu neznámou dívku. Bylo to neskutečně silné. Prostě najednou jsme se zastavili a asi tři minuty se na sebe jen dívali - bez jediného slova a usmívali se na sebe. Takový úsměv porozumění jsem nikdy nezažil. Kolegyně a kolegové z práce si najednou všimli toho zvláštního ticha a spatřili nás, jak se na sebe díváme a usmíváme se. Bylo to opravdu velmi zvláštní. Ani po tolika letech na tu dívku nemohu zapomenout. A kolikrát si říkám, proč jsem ji tehdy neoslovil a proč ona neoslovila mě. Kolik věcí mohlo být v životě jinak. A že máme masky, i to je pravda, nasazujeme si je, o tom není pochyb. Nepopírám, že kdysi jsem chtěl před druhým vypadat lépe, ale teď už mi to je úplně jedno. Buď mě lidé berou takového jaký jsem anebo ne. A přeci, kdyby jsme se jen trochu otevřeli druhým lidem, o kolik by svět byl jiný a kolik bychom se toho mohli navzájem od sebe naučit. Tento článek se mi moc líbil.

25 jm jm | 7. listopadu 2010 v 20:14 | Reagovat

Nojo, taky jsem svého času zkoumal, proč maj kluci největší paka ty nejúžasnější holky.. a pak jsem zjistil, že se prostě - na rozdíl od nás normálních - nebáli je oslovit. :) Třikrát je někdo poslal do háje, ale počtvrté to vyšlo. :) Tož tak.

26 Monika Monika | 7. listopadu 2010 v 20:23 | Reagovat

Hezký článek Alue.Ale fakt je to jen o kultuře. Např. v Rakousku se všichni zdraví, známí i neznámí..ted žiju v Uk, a tady oslovuje kdo chce koho chce..já s tím mám pořád problém, ale zdaleka ne jak v ČR(výchova je ve mně pořád ještě zakořeněná). Ale na druhou stranu je pravda, že mě často oslovují i úchyláci, jsem pěkná holka(nechci se chválit, aby to neznělo hloupě)ale lidi s hezčím obličejem mají s tímto oslovovacím zvykem problém, protože mě oslovuje velké množství podivínů, mimo jiné..tu s tím většina lidí fakt problém nemá, baví se tu všichni se všema, normal na ulici, nebo kdo se jim prostě líbí,hned se všichni pusinkují,dávájí si telefony a jdou spolu ven.Takže má to i výhody i nevýhody, ale vesměs je to určitě lepší než český zvyk, nikoho neoslovovat..Ale myslím, že pokud chceme situaci v ČR změnit, tak musíme začít u sebe:)

27 martinos martinos | 7. listopadu 2010 v 23:15 | Reagovat

ahojky Alue,musi taky reagovat na tvuj od srdce napsany clanek a ric ti ,ze jsem asi nahodou uvidel tvoje video na YouTube ,pod nazvem:Uchylove a musim rici ,at uz to zni jakkoliv podivne ,je to proste uzasne video,ktere me pokazde rozesmeje tvar a zahreje srdicko.Citim z toho videa urcitou atmosferu deje,ktera je uzasna.
PS:hlavne jak tam delas ty obliceje do kamery jsou plne neceho krasneho a neceho co jsem hooodne dlouho nedelal.Hned bych se pridal k vam cha cha a poradne te skouloval.Ahojky

28 malé srdce malé srdce | 8. listopadu 2010 v 0:17 | Reagovat

[27]:Mně se zase moc líbilo video Izolepa, ale asi to nesouvisí s tématem...Ale na tom videu je opravdu krásně vidět, jaká pozitivní a přirozená energie z Alue vyzařuje. Opravdu krásná energie. A hlas Alue zní jako hudba. No, já vím, tento komentář asi bude vymáznutý, ale já jsem to prostě říct musel.

29 Martina Martina | 8. listopadu 2010 v 8:39 | Reagovat

Ahoj všichni,zrovna dnes jsem jela do práce busem a měla jsem takový krásný pocit štěstí v sobě a radosti ze života,že jsem se pořád musela usmívat,lidé v buse si asi o mě museli myslet své, ale stejně se pár lidí přidalo a tak nás usměvavých bylo více!

30 Lirka =o) Lirka =o) | E-mail | Web | 8. listopadu 2010 v 10:16 | Reagovat

Ahojte všichni,
moje Aluš, přesně tohle dělám. Usmívám se na lidi, odhazuju masku, a dostávám kopance. Ze všech stran, ode všech, a přesto to dělám. Vidím, kolik lidí už jsem změnila, kolik lidem jsem pomohla, a to je přesně ten důvod, proč to dělám =)

Tak se všichni snažme, odhoďme strach, a ono to jde. Jde to, sice pomalu, pomaličku, ale jde..

S láskou,
Lirka =)

31 Radůz Radůz | 8. listopadu 2010 v 11:08 | Reagovat

Klíčové téma. Krásně a od srdce podane a moc hezké komentáře. Dík.

32 Smejko Smejko | 8. listopadu 2010 v 12:01 | Reagovat

v tomto sa mi paci, ze sa zacali robit stretka z Tvojho chatu... ti ludia by sa asi navzajom len tak neoslovili... ale vytvorila si pre nich na to svet - chat - kde je to mozne, a odtial bol k fyzickym stretkam uz len krok

mam radost, ze sa ten krok urobil, a mam radost, ze si nam dala k tomu prilezitost, princezna ;-)

33 Katka Katka | E-mail | 8. listopadu 2010 v 15:06 | Reagovat

Moc krásný článek, úplně zapadá do mé probíhajícíc proměny. Odhodit masku znamená přestat se bát - třeba i lidí, toho co řeknou, co se mi stane. Když člověk tohle pochopí, myslím, že ty hranice "masky" začnou být přirozené a člověk jedná jakoby ze sebe uvnitř, z něčeho vyššího. Důležité je naslouchat svému vnitřnímu hlasu a ne svému egu.
Krásný den.

34 Katrin Katrin | 8. listopadu 2010 v 19:27 | Reagovat

Dneska jsem jela busem a nějaký kluk nastoupil a zeptal se mě, jestli si může sednout vedle mě a hezky se usmál. Tak jsem mu řekla že jo a taky se usmála a vylepšilo mi to náladu - ta zdvořilost a úsměv. Vzpomněla jsem si na tenhle tvůj článek:-)

Já se třeba nepotřebuju s každym kámošit, ale takovejhle milej kontakt, nebo pokecat s někym když nemáš co dělat a čekáš na zastávce (nezávazně) by se hodilo. Pak by byl den hnedka hezčí. Napadlo mě - třeba ten kluk četl tenhle článek a díky tobě se to rozjede jak lavina:)

35 Alue Alue | E-mail | Web | 8. listopadu 2010 v 19:46 | Reagovat

[15]: Krasavica krasavce? Ale kde je ta hranice krasavce, když každému se líbí jiní lidé?
[18]: Tyhle srazy už se dějí mezi lidmi kteří chodí na chat. Prostě se zakecají a slezou. Je to na nich kdo se zapojí. Třeba Smejko (komentář číslo 32) je jeden z těchto slezařů.
[26]: V Rakousku znám jednu Vesnici, dlouho jsem tam pobývala.. ano, všichni se tam zdravili, ale myslela jsem, že je to proto, že jsem všude byla s paní, která v té vesnici žije celý život a každý druhý je nějaký její příbuzný. A když přišla návštěva, tak byli všichni srdeční, ale to jsem zase pochopila jako normální slušnost a přátelství, takže by mě nenapadlo, že Rakušáci mají tuhle zábranu posunutou jinam.
[34]: S tím bych nepočítala. Víš, kolik je na světě různých stránek a autorů? Aluška.org je úplně šušeň proti tomu všemu.

36 Marry Marry | 8. listopadu 2010 v 22:27 | Reagovat

Kdyby všichni odhodili tu svoji přetvářku a hned říkali co mají na srdci byl by svět úžasný ale v této době si to jednou dovolíš a máš trapas po půlce okresu.Moc ráda bych takto žila ale není to možné.Líbí se mi kluk ale pořád se schovávám za tím co nejsem a to je neupřímnost.Prostě jesmutnýže jsme takto dopadli a dítě to naučit taky nemůžu že by pak mělo problémy(paniučitelko a proč vám ty prsa tak visí?? :D ).Prostě by takto museli začít přemýšlet vážně všichni

37 ktm ktm | Web | 8. listopadu 2010 v 22:39 | Reagovat

skvělý článek

38 putující oblak putující oblak | Web | 9. listopadu 2010 v 10:08 | Reagovat

Jelikož putující oblak nikdy sám přesně neví kam přiletí, neb má všechny možnosti před sebou otevřeny, tak ho sem nevyzpytatelný a spontánní vítr opět zavál.. :-)

Tak tedy:

Být sám sebou znamená poznat sám sebe, odložit/rozpustit mysl v přítomném okamžiku tady a teď.

Do té doby je obloha stále zatažená, i když na sobě úporně pracujeme, tak je tam spousta mraků.

Až hledání a činnost ustane, obloha se najednou rozjasní, mraky se rozplynou, vnitřní slunce prozáří naši bytost láskou a uvědomíme si kdo jsme, proto jsme tady. Kvůli jedné věci, na které skutečně záleží, vše ostatní je až druhořadé...

A tak tedy, poznejme sami sebe, tady a teď...

39 Pepa Pepa | 9. listopadu 2010 v 16:36 | Reagovat

[38]: diky za tenhle komentar, jsem rad, zes to takhle napsal a pritom se vyhnul konkretnu a detailum (tedy prime reakci na clanek). Vzpomnel jsem si na Osha a jeho "Cesta bileho oblaku".
Mozna te pouze spatne chapu, ale snad poprve v zivote na webu vidim tak nejak 100% komentar.
tady a ted ... diky!
puvodne jsem chtel psat neco o strastech mladi a mezilidskych vztahu, o realite a snech atd atd ... skoncil bych stejne u tady a ted, nicmene jsem to nikdy nedokazal nikomu vysvetlit. Pouze jsem prosel sam skrz sebe, nebo jak to popsat ...
Pepa

40 Boikana Boikana | E-mail | 9. listopadu 2010 v 16:59 | Reagovat

Ten tvůj vymyšlený svět by byl naprosto úžasný ale bohužel...
Vminulosti a částečně i teď mámcelkem velký problém navázat s někým kontakt prostě jen tak. Když mě někdo známý někomu představí, vše je v pohodě ale sama?
Asi to bude tím že když jsem přešla do jiné školky když jsme se stěhovaly, tak se ke mě děti chovaly dost hnusně(je pravda že děti umí být i nevědomky
kruté) a na zkladce se to opakovalo... S nikým jsem se tam v podstatě nekamarádila a asi mi to zůstalo. Bohužel.
Vzpomínám si jen na jeden případ kdy mi byl někdo opravdu sympatický, byla to holka v trolejbuse a vyzařovalaz ní úžasná energie. Aloe že bych ji jen tak oslovila mě prostě nenapadlo.
Díky za zajímavé téma na přemýšlení:))

41 putující oblak putující oblak | Web | 9. listopadu 2010 v 20:32 | Reagovat

[39]: ...Jsou dvě úrovně slov. Buď jdeme k podstatě věci, k tomu na čem skutečně záleží, co je prvořadé
a nebo
mluvíme to tom druhořadém, nicméně díky druhořadému nemáme šanci nikdy poznat prvořadé, jedině, když budeme velmi pozorní, pak je to možné, ale není to jisté, nic není jisté...

42 Jana - Bodlinka Jana - Bodlinka | E-mail | 25. června 2011 v 14:03 | Reagovat

Aluško, to je super! :)) ...ale mám pocit, že k takové otevřenosti nemám daleko. A najde se více lidí, co se nestydí, mezi nimi by se ti určitě líbilo ;-). No jsem moc ráda za tvůj článek, skvěle mi spravil náladu ;-).
Já si v tramvaji často užívám to snění, ale usmívám se na lidi ráda kdykoliv, a někdy mi ani nevadí je oslovit, když se to hodí v situaci ;). Jinak třeba jsem tak drzá, že ráda každému tykám, ale občas to omezuju, to jo, třeba ve škole, ale někdy s tím mám problém se udržet ;-).
A tvůj nápad s blogem a vypsáním svých myšlenek, to se mi moc líbí. Už o tom sním dlouho, tak snad brzy příjde realizace, zatím mám na netu jen náznaky. Takže díky za motivaci tvým příkladem ;-).
Prostě jednoduše celkově, moc jsi mě potěšila, tak ti to musím sdělit ;-). Měj se moc krásně a piš tak krásně dál ;-))) Nejraději bych tě za to objala ;-). Pa ;)

43 Primula Primula | 9. března 2012 v 2:27 | Reagovat

Alue, máš pravdu, bolo by skvelé keby si ľudia dokázali zložiť masky. Ale boja sa. Boja sa, že nemajú čo ponúknuť, hanbia sa sami za seba. Môže za to výchova, zlé skúsenosti v živote, doba, v ktorej žijeme, neustály stres a potreba stále vlastniť viac a viac a pri tom všetkom ľudia strácajú sami seba. Potom na seba kričia, zazerajú, obviňujú, závidia, nenávidia sa a mnoho iného. Zbytočne z toho všetkého samozrejme vznikajú konflikty samého so sebou a svojím okolím. Tiež som si týmto všetkým prešla, ja nie som žiadny dokonalý super človek, viem, že mi takéto správanie veľmi ublížilo, a následky si zodpovedne nesiem a riešim.
Tiež sa rada pozerám na druhých ľudí a potom som označovaná za čudáčku, ale znesiem toho vela. Rada sa usmievam, odjakživa, je pravda, že uzavretý človek mi vynadá a ohradí sa proti tomu. Napriek všetkému rada pochválim druhého a vidím potom tú radosť v očiach a toto ma na tom baví. Niekedy sa správam ako dieťa, proste sa radujem, vyvádzam, smejem sa z plného hrdla a zase na mna ľudia pozerajú tak, že mi asi šibe. Nerobím si z toho nič, je to ich názor a ja to rešpektujem. Takže očakávam, že budú oni rešpektovať mna takú aká som, aj ked je niekedy život zlý a krutý a zráža ma k zemi, tak ja nevidím dôvod k tomu, aby som sa netešila a neradovala. A to hlavne kvôli tomu, že dobre viem z vlastnej skúsenosti ako to dopadá, ked ste príliš nešťastní, sklamaní, plní smútku, beznádeje a nechcete už dalej žiť. A s takýmito ľudmi, ked sú na tom svojom dne sa nedohodneš na ničom, tvoj úsmev ich vyprovokuje, tvoja radosť ich vyprovokuje, potom na teba kričia, nadávajú ti, kritizujú ťa - ano aj týmto som si prešla, aj ja som bola takáto istá. Takže úplne chápem, prečo sú ľudia uzavretí a nevrlí, ale len oni sami musia pochopiť, že život sa žije a nie prežíva zo dna na den v beznádeji.
Alue, moc pekné zamyslenie. A naozaj si skvelá taká aká si a páči sa mi, že masku nenosíš. Kiežby bolo viac takýchto ľudí.

44 Samuel Samuel | E-mail | Web | 29. května 2012 v 18:32 | Reagovat

Každý musí začít sám u sebe. Myslím, že když se prostě smíříme s tím, že občas si nějaký ten trapas utrheneme, tak si na to časem zvyknem a nebudeme to vůbec hrotit. To, že toužíme po tom, abychom se od toho osvobodili od těchto masek, musí přece někdo začit. Když nezačne ani jeden a bude o tom stále jen mluvit tak nikdo nezačne. Já chci začít. Tvůj článek, Alue, mne jako snad vždy inspiroval :) Děkuji ;)

45 Anýsek Anýsek | 27. listopadu 2012 v 11:41 | Reagovat

Je super,ze jsi sem tuto myslenku napsala.Mozna pomuze ostatnim se otevrit druhym lidem.Ja sama s tim mam taky obcas problem.Chci neco udelat nebo rict a neudelam to.Potom jsem z toho smutna,ze jsem ty emoce nepustila ven.Je to v pripade,ze chci od radosti jen tak vyskocit nebo kdyz chci nekoho jen tak obejmout nebo mu rict neco hezkyho co prave citim.Clovek si rika,ze je to trapny,ze to nikdo nedela.Ale pak me prepadne myslenka,ze to je prave ono.Snazim se tu masku zahodit a rict si,ze kdyz u lasku vypustim do sveta,udelam radost nejen sobe ale i ostatnim.Prenesu na ne tu radoat z pocitu byt sam sebou.Delam s lidmi a v posledni dobe mi rikaji..ja budu mit dnes tak krasnej den.Mam z toho uzasne hrejivej pocit a usmev na rtech,ze jsem nekomu jinemu vytvorila usmev na tvari.A tito pozitivne naladeni lide potom treba predavaji usmev dal:-))).

46 Nirvana (alias Ježovka) Nirvana (alias Ježovka) | 27. listopadu 2018 v 4:06 | Reagovat

[8]: USA :) jop. tam to fakt jde líp. lidi jsou si tam často blíž a jsou k sobě upřímnější/jako těžce obecně řečeno/, nevím, čím to je. - aka reaguju na 8 let starej komentář :-D

"A když mi někdo řekne, že jsem pako, nevadí mi to. Jsem svá a to mi vyhovuje." Přesně. Vždycky, když mi třeba někdo řekne "hele a byla jsi už s těma zubama na rovnátkách? takhle se nemůžeš ani pořádně usmát, nevypadá to dobře." tak si říkám něco jako "no jo, hele, to je problém. ale tvůj". Tihle lidi co o vás ví prd a hned soudí jsou nejlepší, to je jako kdyby si někdo zlomil ruku a druhý se ho zeptal "hele a zkoušel jsi už nepadat ze schodů?" prostě lol. dokud budu mít se zuby problémy, jako mám teď, rovnátka holt nehrozí. A okolí s tím má očividně nějakej problém :-D :-? Nemůžete řešit estetiku něčeho, co ani není zatím zdravé a léčí se to... problémy se zuby jsou fakt otrava :-?

moc hezký článek.

[42]: hele bodlinka, to se podobá mé přezdívce :D

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama