V e-shopu Alue.cz jsou nové křišťály z Madagaskaru. - Aktuální výběr ZDE
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 16.12.

První kafe, první vínko... co bude dál?

13. listopadu 2010 v 4:45 | Alue |  Deníček
Mám pocit, jakoby od 25. září nastal nějaký zlom. Já jsem pořád stejná, ale svět okolo mě se otočil. Ne, nestěžuji si, podle mě je to dobře, ale nejde si nevšimnout. Jakobych prolezla na novou úroveň, kde je víc starostí a víc komplikací, ale nedělám si je já, nýbrž tak nějak příjdou a otravují. Vlastně je to zábavné, alespoň se nenudím.
Ale s těmi změnami se mi poštěstilo vypít moje první kafe. Cooo? Že na tom není vůbec nic zajímavého? Pro mě teda jo. To totiž nebylo obyčejné kafe, ale vykládací kafe. A aby se z vykládacího kafe dalo pro vás něco vyčíst, musíte ho vypít.
Nevím, jestli to víte, ale já mám strašnou averzi na většinou návykových látek, kromě alkoholu. Vínko si dám, ale kafe, cigarety a jakékoliv hulení jsou pro mě tabu. A to z alkoholu jedu pouze na víno a se strýčkem Mírou. Ožírání mě nikdy nelákalo. Asi to bude tím, že mi alkohol není vzácný. To se říká, že když dětem nikdo nezakazuje, takže po tom pak nejdou. A naopak, když nedáte dítěti k vínu ani čuchnout, tak při první příležitosti se stříská a pak to z něj táhne, jako ze sudu. Já jsem v tomhle měla štěstí, že mi nikdo nezakazoval, takže nevznikl ten pocit ,,zakázaného ovoce".
Tak přede mě postavili malý hrníček s kávou a dostala jsem instrukce, jak to míchat a jak to vypít. Chvilku jsem na to tak koukala a bavila se představou, že porušuji naprosto dobrovolně jednu ze svých zásad, totiž absenci kávy. První srk dobrý, druhý lepší, třetí nejlepší a já to do sebe kopla, jako vandrák z pouště, co dva dny nepil. Někdy se sama sobě směju, jak se některým věcem striktně vyhýbám, a pak se k tomu taky nějak dostanu a navíc to takhle vycucnu! Hambaaa! :D Chutnalo mi, chutnalo... ale začínat s tím nebudu. Já už jsem čajová násoska a to mi stačí.
Čtení z kafe se povedlo a já byla nadmíru spokojená, mimojiné. Ale nechápu, jak mi to mohlo chutnat. Vůbec mám převrácené chutě. Jdu do cibule, do tataráku, do česneku, všude hromadu hořčice a kozí sýry, mořské potvory... jako děcko bych většinu z těchto věcí nedala do pusy... holt, čas postupuje a člověk jde s ním, chutě se mění a všechno je někdy poprvé.
Teď nedávno se mi taky povedlo poprvé v podniku objednat víno. (Vím datum, bylo to 23.října) No jo, správně by měl vždycky objednávat chlap, ale asi bylo načase vykonat objednávací premiéru. Dvě deci Svatovavřince a občanku nechtěli. Chá chá! A pak, že by mi prý nikdo pivo nenalil. Pivo možná, ale víno jo... Asi je to tím, že mě tam znají. A navíc, když máte pořád společnost mnohem starších lidí, než jste vy sami, tak leckoho napadne, jestli prostě jenom nevypadáte.
Tak jsem se spokojeně picla, na procházce jsem to vychodila a byl z toho pěkný večer... jenom přemýšlím, jestli když už jsem porušila svoji kávovou zásadu, jestli jednou neporuším i to kouření...? No, tak to doufám, že ne, protože z cigárka se číst nedá, takže není důvod, proč bych měla.
Ale sranda byla u toho prvního objednávání vína. Servírka prošla a u našeho stolu nic.
,,Co jé?"
,,Co co?"
,,Tak to objednej, ne?"
,,Když to je takový nezvyk, já ještě nikdy..."
,,No však právě, tak si koukej zvykat."
Je to hrozně zvláštní. Je tu někdo, kdo si pamatuje taky svou objednávací premiéru? Člověku se honí v hlavě takové zajímavé představy a pod stolkem tajně tasí občanku, kdyby náhodou nevypadal...
 


Komentáře

1 malé srdce malé srdce | Web | 13. listopadu 2010 v 5:12 | Reagovat

Takto Tě mám nejraději Alue, když píšeš hodně uvolněně. Nádherný článek! Hodně jsem se nasmál, tak nějak doopravdy:-)Že čajová násoska, chichi... kam ty na to chodíš? "Jdu do cibule, do tataráku, do česneku..." To je výborné, já se asi pototo:..:-)))

Hezký den

2 Veronika Veronika | 13. listopadu 2010 v 7:49 | Reagovat

PARÁDA :)) Super článek, prostě Alue nás baví :) Já jsem zatím takovou objednávací premiéru vínka neměla :))

3 putující oblak putující oblak | E-mail | Web | 13. listopadu 2010 v 10:07 | Reagovat

Podstatou každé drogy(ať alkoholu či jiných drog...)je to, že v určité dávce ukážou naši "světlo či tmavou stránku" naší bytosti.
Čili se na určitou dobu, kdy droga působí dostaneme za mysl či na ni tvrdě narazíme a setkáme se:

1)se svou temnotou vnitřního znečištění-můžete se setkat s těmi démony v sobě, ze zlostí, nenávistí atd. a můžete se i tak projevovat, např. formou násilí atd.

2)nebo se setkáme a ochutnáme svou Podstatu, Bytí-světlo Vědomí a zažíváme prožitky lásky, souznění, naplnění, jsme bez zábran, takový svobodní, falešné Já, které si pilně pěstujeme se na chvíli rozplyne. Proto jsou drogy tak lákavé, nicméně je to draze zaplaceno ve všech směrech...

Poukazuje na to symbolicky i tento obrázek, který jsem dle mého chápání namaloval: http://nd04.jxs.cz/437/092/c5670a44ca_70877626_o2.jpg

Každý po tom uvnitř sebe sama touží... Každý, ať je na tom jakkoliv. Proto nás nemůže nikdy nic dočasného uspokojit, neboť hledáme to trvalé, úplnost, celistvost, svou podstatu, sebe sama...a tu v tomto dočasném světě nenacházíme, vně to není, tak jdeme dovnitř, až jsme např. úplně znechuceni...

4 Weri Weri | Web | 13. listopadu 2010 v 10:32 | Reagovat

njn..s tím alkoholem mě nejvíc štvou lidi, co mi řeknou ,,pojď se s námi ožrat" a potom nechápou, že prostě nepudu.podle mě je jenom málo věcí hnusnějších než pohled na ožralou a na každém kroku blicí holku...

5 Vojta Vojta | 13. listopadu 2010 v 13:35 | Reagovat

Víno jen svoje a skleničku tak jednou za měsíc nebo za dva.Tvrdé jen na nějaké párty po půl roce a nebo,když mi je zle od žaludku.Trávu by si měl šluknou každý jednou za půl roku pro zdraví a hlavně aby věděl že není závislá.

6 Morrisst Morrisst | 13. listopadu 2010 v 13:51 | Reagovat

Cigarety fuj, ale co třeba vodní dýmka? Hmm, ta chuť, ten kouř... Zkus ji někdy :-D

7 Leilak1 Leilak1 | 13. listopadu 2010 v 14:45 | Reagovat

:-)

8 Verča Verča | E-mail | 13. listopadu 2010 v 14:57 | Reagovat

Kafe miluju s vášní narkomana.:-D Ne, tohle sice často říkávám, ale berte to jen jako v tip. Nejsem závislák a ani bych jím nechtěla být. Kávička mi sice chutná, ale piju ji tak dvakrát, třikrát týdně, někdy ani to ne. Nejde mi o povzbuzující účinky kofeinu. Kafe je pro mě spíš jako symbol pohody. Ráda totiž posedím s přáteli v nějaké útulné kavárničce a vychutnávám si jejich přítomnost. Doma si taky občas lehnu k televizi s hrníčkem kafíčka a nechám se pohltit nějakým tím přírodovědným dokumentem. Tím však nechci říct, že si tu pohodičku bez kafe neumím vychutnat. To rozhodně ne, ale jelikož mi chutná, ráda ho k pohodovým okamžikům pozvu.:-) Musí to však být aspoň relativně čerstvá káva, z té zvětralé, co leží půl roku v obchodech (viz Jihlavanka, co voní hezky možná tak lidem, kteří ztratili čich), je mi blbě.
V poslední době začínám ujíždět i na čajích, hlavně teda těch bylinkových. Jsou zdravé a k navození toho správného klidu stejně dobré jako kafe. Jen si je musím připravovat sama, protože jinak mi tak moc nechutnají. Bude to asi energií, jakou do toho nevědomky vkládám. Když totiž dělám něco s láskou a radostí, je to pak mnohem lepší než od někoho jiného, který tam vloží jen hrozně málo energie a navíc do bylinek ještě nasype cukr. fuj!
Vínko si občas ráda dám, nebo sladký likér. Nic tvrdého by můj žaludek nesnesl a já taky ne. Nechci si ničit játra jen abych neodmítla něčí pozvánku jít se ožrat. Kdo mi něco takového řekne, vím, že s ním večer trávit nehodlám. Ačkoliv nás alkohol dokáže dostat do jiné nálady, protože v nás odbourá veškeré naše zábrany, netoužím po tom. Zažila jsem to jednou a víckrát nechci, i přesto, že mám po vypití třeba tří skleniček vína lepší náladu. Chci toho v sobě spoustu změnit, abych byla permanentně šťastná bez jakýchkoliv drog! Vůle a snaha jsou lepší než zničující lih.

[5]: Taky jsem slyšela, že prý tráva není návyková. Já osobně bych ji teda nezkoušela. Stačilo mi jednou v noci jít nádražním podchodem, kde si asi někdo zahulil, protože tam byl hnusný zápach trávy. Nikdy mě to nelákalo a po tom, co jsem ji ucítila, vím, že si nikdy v životě nezahulím. Štěsttí se dá prožít i při plném vědomí a je to mnohem lepší než když se někdo směje, protože si dal jointa.
Cigaretu jsem jednou zkoušela. Bylo to odporný, ale jsem ráda, že teď už to vím a nebudu něco takovýho zkoušet znovu.

9 Verča Verča | E-mail | 13. listopadu 2010 v 15:00 | Reagovat

Jo a ten výklad z kafe mě dost zajímá. Už jsem o tom tady četla a řekla jsem si, že to taky někdy musím zkusit. Kdo ti z toho kafe vykládal, jak se to dělá? Můžeš mi, Aluš, o tom prosím napsat něco víc?

10 putující oblak putující oblak | E-mail | Web | 13. listopadu 2010 v 17:23 | Reagovat

[8]:Verčo, vařením s láskou se mění energetická struktura potravy a to okamžitě. Takže pokud si koupím něco nezdravého či i polotovar nebo jdu do restaurace, je to jedno.
Důležité je nevařit nasraný či jakkoliv rozrušený. Já vařím s láskou, od té doby co jsem ji nalezl v sobě, nikde jinde ji nelze nalézt, zdroj jsme my sami :-)
Důležité je být, jak při vaření a jídle maximálně pozorný, ve vnitřním klidu a tichu...

11 amad2 amad2 | E-mail | 13. listopadu 2010 v 17:25 | Reagovat

[3]: Jsem typ, co je po alkoholu spíše veselejší a srdečnější.
Nemáš nějaký tip, jak tohoto stavu dosáhnout i bez alkoholu?

12 Alue Alue | E-mail | Web | 13. listopadu 2010 v 17:32 | Reagovat

[5]: Od kdy tráva není návyková? Dáš si jednou, pak zase, pak víc, pak ještě víc, až je z tebe nakonec blbeček. Trávu lepší ani nezkoušet.
[6]: Ani za nic.
[8]: Já mám na pohodu taky čaj. Ráno tři jasmínové hrníčky, po obědě zelený pullitr, během dne další dva hrnky a ještě jeden na zapíjení večeře. Kdyby mě někdo vyvařil, tak má ze mě čajovou směs.
[9]: Nachomýtla jsem se k jedné paní, která to umí. Vidí u koukání do sedliny obrázky a z nich čte, víc jsem z ní nevydolovala.
[11]: Se zvířetem. Se psem vem klacek, s kočkou papírek na provázku, začni běhat a řehtat se jako opice. Nebudeš moct přestat. Funguje to i s lidma. Dají se lechtat a navést k honičce, ale na to každý nepřistoupí.

13 amad2 amad2 | 13. listopadu 2010 v 17:35 | Reagovat

Je podvod, že káva dodá energii. Ono to sice vytvoří energetické vrcholy, ale po nějaké delším čase zato klesne průměrná hodnota vaší energie, takže po nějaké době častého pití kávy se vypitím kávy sice dostanete na energetický vrchol, ale jeho hodnota však odpovídá energii, kterou jste měli kdysi před pitím kávy běžně.

Na mě časté pití kávy (zejména s cukrem) působí tak, že mám věčně studené končetiny, nemám zájem o ostatní lidi (dostal jsem svoji drogu, nic jiného mě nezajímá).
Prostě krátkodobý vrchol, pak apatie, dehydratace. Přestat jde velmi těžce, dostavují se silné abst příznaky. "Káva s houbou" také nepomohla, to není "řešení".

Schválně se mrkněte ve svém okolí, kdo pije a nepije každodenně kávu, a kdo z těchto dvou skupin lidí je pohodovější, energičtější a zdravější.

Jen jsem chtěl naznačit, že je dobré si udržet nezávislost na různých berličkách, a nezačínat s takovými věcmi jen proto, že to dělají ostatní.

Tento text se netýká případů, kdy někdo pije kávu málo, jako např. [8]:.
Ale tímto nemám na mysli, že doporučoval s kávou začínat. Všechny návykové látky začínají většinou občas a nevinně.

14 putující oblak putující oblak | E-mail | Web | 13. listopadu 2010 v 17:38 | Reagovat

Já mám dvě krásné zkušenosti:

1) Kamarád si dal po delší době trávu, jak to vykouřil a přišel za mnou byl najednou jiný, takový klidný a radostný, oči mu zářily...jak jsem ho okamžitě viděl, já měl jasno:-)
Ptal jsem se ho, jak se cítí a já mu řekl, že v tom stavu jsem pořád, takže putující oblak je pořád zhulený, aniž by cokoliv hulil:-))
Pak jsem si dal za pár dní po tom poprvé trávu. Sám už jsem věděl co se bude dít předem. No nic se nestalo. Jak můžu mít onen vytoužený stav, když už v něm jsem:-))?
Chlapec prožíval svoji podstatu, byl na krátký okamžik sám sebou, mysl byla na chvíli mimo hru, takže nebyl ovlivněn všemi těmi nesmysly mysli...

2) Nedávno jsem se doslova ožral jako dobytek, to jsem nikdy nezažil. Pili jsme s kamarádem vždy po práci 3 dny za sebou a třetím dnem to vyvrcholilo, tak že jsem se zpráskal tak, že jsem sotva chodil. Ten večer jsem pil víno jako vodu, sám jsem se divil, ale důvěřoval jsem přítomnému okamžiku, vše má vždy hlubší smysl..proto nelze nic hodnotit.

Rozdíl ale je konkrétně u mě, že i když jsem ožralý, tak jsem pozorný i tak, vše si pamatuji, vím co dělám, žádné okno(ani jsem ho nikdy neměl), akorát tělo už šlo dost blbě ovládat, když působil naplno program Opilost...
Dalšího dne jsem měl takovou kocovinu, no byl jsem ještě skoro celý den ožralý, ale stále pozorný. Díky tomu jsem prodělal další transformaci sebe sama-... :-)

15 Hanka V Hanka V | 13. listopadu 2010 v 17:48 | Reagovat

Já myslím, že nejlepší je, když si nejdřív člověk sám v sobě ujasní, co chce zkusit, jíst, pít a co vůbec ne.

Pak většinou na to odmítané stejně narazíme, cucneme si, ochutnáme, někdo nám něco nabídne... Prostě nám to život připraví, ať si můžeme potvrdit nebo vyvrátit naše přesvědčení.

Takovou zkušenost mám aspoň já. Cigarety mě vždycky odpuzovaly a zakouřenému prostředí se vyhýbám obloukem, ale taky jsem na jednom školním výletě na gymplu dostala cigaretu do ruky, ať to teda zkusím. Tak jsem s "kyselým ksichtem" jednou potáhla, chvilku jsem kašlala jak tuberák a rozhodně se mi můj odpor k cigaretám potvrdil :-D

S alkoholem to samé. Mám nezapomenutelnou čichovzpomínku na bandu spolužáků na škole v přírodě, kteří vyloženě chlemtali levné krabicové víno a to pak smrdělo v celé chatce. No hnuuuus. Tato úžasná zkušenost způsobila, že je mi 26 a ještě nikdy jsem se neopila a ani o to nestojím. Pro většinu vrstevníků nepochopitelné a divné, pro mne úžasné :)

Holt někdo jde jak ovečka s davem a semtam si gumuje mozek, játra a energetické vibrace na pařbách a někdo opodál pobaveně přihlíží a myslí si svoje :-)

16 amad2 amad2 | 13. listopadu 2010 v 18:02 | Reagovat

Nevinná návštěva hospody se také podílela na mém duchovním pádu, i když to nebyla jedinná příčina.
Ono to zezačátku vypadá, že o nic nejde, člověk tam jde třeba ze slušnosti ke kolegům, je tam najednou takový velmi veselý...
Ale asi jej v tom prostředí zákonnitě opustí část jemných energií, které předtím dlouhou dobu vytvářel vědomou prací na sobě,
a ono se to časem projeví, tto ztráta jemných energií, protože člověk tak už neuhlídá v sobě jemné pohnutky, které předtím uhlídal. A už se veze. Zrádnost je právě v té pomalosti a nenápadnosti.

Možná se mýlím, "putující oblak" by měl možná na to jiný názor.

P.S.: V současné době se roztrhl pytel s duchovními lidmi, kteří např. chlastají, a tvrdí, že už jsou osvíceni a tudíž jsou "za tím". Osobně si ale myslím, že ve většině případů se jedná o neschopné mystiky, kteří neschopnost pokračovat na Stezce řeší takovým nalháváním si. A jejich případná pohodovost je jen vybíráním nashromážděné dobré karmy z předchozího snažení. Když se tváří sebevědomě, světácky a občas prohodí nějakou životní moudrost, je snadné jim uvěřit. To je jen můj názor a zkušenost, třeba se mýlím.
Nikomu nepřeji zkušenost, kdy člověk pozná dotyk Boha a pak se musí bezmocně dívat, jak jej nevratně ztrácí a místo toho se vrací temnota, se všemi následky v hmotné realitě.

17 amad2 amad2 | 13. listopadu 2010 v 18:12 | Reagovat

Jedna žena, když zjistila, že se jí asi nikdy nepodaří přestat s kouřením cigaret, tak si z toho udělala "obřad", tj kouřila tu cigaretu jakoby k poctě božství.
Myslím si, že je to dobré řešení, neboť jedna špatnost je dehet, ale průvodní myšlenky jsou asi ještě horší. Takže když ta žena vyměnila myšlenky pocitu viny za myšlenky na božství, tak to bylo patrně velmi dobré řešení.  
Ale beru to spíše jen jako poslední možnost, lepší je toho samozřejmě nechat fyzicky.
A už vůbec to není myšleno jako návod, že by kouření a jiné drogy byly dobrý prostředek pro duchovní cestu. To by bylo sebe-obelhávání a krok zpátky.

18 amad2 amad2 | 13. listopadu 2010 v 18:23 | Reagovat

[14]: 2) Přesně toto jsem myslel tím že "putující oblak by měl možná jiný názor".
Tedy to, že hospoda není duchovně nebezpečná, pokud se člověk nenechá vnitřně strhnout náladou, ale má zachovanou plnou Bdělou Pozornost.
Jenže spousta lidí není na Cestě k Vědomí a Pozornosti tak daleko.

19 putující oblak putující oblak | E-mail | Web | 13. listopadu 2010 v 21:27 | Reagovat

[15]:No Hanko, ujasňovat si můžeš co chceš, nicméně, když jsme ve stavu, kdy neznáme sami sebe, tak máme tisíc já.
Jedno já řekne: to by přece duchovní člověk nedělal, tak se nechoval.
Další já řekne: tak to udělám, jen jednou, i když jsem duchovní.
Třetí já: Já ale duchovní nejsem.
Čtvrté já: udělám tedy tamto.
Páté já: ne to dělat vlastně nechci.
6 já: toto dělat nebudu
7 já: no tak si dám, zkusit se má všechno...
8 já: proboha co jsi to udělal, ty jsi špatný
9 já: ano jsem špatný, nikdo si nezaslouží se mnou být..
...a další nekonečné nesmysly mysli.
Stačí to pozorovat, kolik máme těch já...

Jestli jsem osvícený, blbec či magor nebo něco jiného, tak to není můj problém, jsem..
Co si někteří mohou myslet či myslí není můj problém...
:-)

Jsou dva stavy:
buď si hrajeme na to co nejsme a cítíme pořád tu prázdnotu sebe sama, pořád to není ono, ať máme cokoliv a kohokoliv
anebo
si už na nic nehrajeme a jsme sami sebou...není co řešit, už nepochybujete sami o sobě zda jste sami sebou...už v tom stavu jste;-)

Pokud jsme v hospodě, doma či někde jinde s kýmkoliv, tak pokud nemáme v sobě úrodnou půdu, tak nám nikdo nemůže krást energii, snižovat vibrace, nemůžeme prožívat smutek, beznaděj, nenávist atd.
Pokud mi někdo krade energii, manipuluje se mnou, nenávidí mě, tak je to jen proto, že jsem mu to dovolil, mám  úrodnou půdu v sobě. Není-li, není co řešit...

20 putující oblak putující oblak | E-mail | Web | 13. listopadu 2010 v 21:52 | Reagovat

Podstatou mysli je to, že musí pořád něco konat, přemýšlet, vymýšlet a nakonec jsou to jen nesmysly, ale to my nevíme, tak si myslíme, že něco vymyslíme. Furt se za něčím ženeme co nemá konce, teda než umřeme...
A tak se nás snaží mysl přesvědčit, že musíme roky meditovat, držet půst, nepít alkohol atd., být tzv. slušný, držet celibát, duchovně pracovat, chovat se láskyplně a já nevím co ještě... Nicméně čím více se budeme snažit onu prázdnotu v sobě zaplnit, čím více se budeme snažit dosáhnout poznání sebe sama, osvícení, naplnění, tím vzdálenější to bude.
A tak budeme jen stále víc promýšlet další postupy, věřit stále víc věcem, vytvářet systémy a vše bude stále víc složitější a horší a horší, až pod to buď pod tíhou utrpení prohlédneme či nás mysl zničí, např. skočíme z mostu...

Mysl říká: dělej něco, dělej sám se sebou, nejsi teď dost dobrý, ale v budoucnu budeš, když jsi byl minulosti špatný...a tak jsme buď v minulosti či budoucnosti, protože v přítomnosti mysl nemůže existovat...

Nicméně opak je pravdou, stačí nic nedělat, přijmout skutečnost jaká prostě je, stav svého vědomí a své bytosti, přijmout celý svůj život a odpustit si a pak odpustit ostatním...
Ponořit se do přítomného okamžiku, ať už je jakýkoliv a mysl se rozpustí a sní i nesmysly mysli.
Mysl zde ale bude pořád, jen ji použijete, když je třeba, jinak bude mimo provoz. Nebude už chaoticky používat vás..

21 amad2 amad2 | 13. listopadu 2010 v 21:52 | Reagovat

Konečně někdo něco konkrétnějšího naznačil k tomu být sám sebou.
A jak se do toho druhého stavu dostat? (tedy když si na nic nehrajeme, nepochybujeme zdali jsme sami sebou).

(Právnický dovětek: Pod pojmem nepochybujeme se skutečně rozumí nepochybovat jako být si jist něčím, vědět něco najisto,
nebo to je spíše tak, že zmizí pojmy pochybování a jistota?)

22 putující oblak putující oblak | E-mail | Web | 13. listopadu 2010 v 22:12 | Reagovat

Když jsme např. ve stavu bezpodmínečné lásky, radosti, živosti není možné to řešit, neboť jsme v přítomném okamžiku, bez myšlení, představ, bez hodnocení sebe i okolí.
Řeší snad těhotná žena co ví, že je těhotná, řeší to, že je těhotná? Pochybuje o tom, když je v tom stavu?

Pochybujeme, když to neprožíváme...

Kde a jak začít?
Můžeme začít s tím co děláme rádi, někdo rád maluje, někdo se rád směje, někdo rád chodí do hospody, někdo má rád sex, někdo rád uklízí,...

Tak bych třeba začal to co rád dělám a maximálně si tu činnost vychutnal, to jak ji dělám, můžeme tu činnost zpomalit, důležité je přitom vnímat celé své tělo a stav své mysli.

Např. budu umývat nádobí, tak se na to budu soustředit, zároveň vnímám své tělo, kde mě co bolí či je v pohodě a i tok myšlenek, zda přemýšlím zda mě partnerka podvedla či ne, kdo mi ublížil či může ublížit. To je prvotní, pak vnímat okolí, jak někdo na ulici řve, soused má puštěnou pračku, děti někde řvou a fakt mě štve, když myju to nádobí a pořád mi tam někdo hází další špinavé kousky, to je nekonečné pak to nádobí, to je sen tady toto! :-)

23 laik laik | E-mail | 14. listopadu 2010 v 0:11 | Reagovat

Zdravím
Trošku mě vadí když někdo něco říká aniž o tom cokoliv ví....
viz marihuana...a to že se na ni stane každej závislej...to je blbost sám to vím nejlíp....jo vznikne na drogách závislost ,ale jedině z duvodu že člověk má nějaký problém a je to unik do jiné pohodovější reality.....já mám ted taky drogu a to pouze kafé protože pití kávy mám spojený z přestávkou a odpočinkem ,proto tou drogou řeším svuj další problém ,ze závyslostí na pohybu což je moje práce.....ale závyslost na práci mám rád protože mě baví.....což nemůže pochopi třeba muj bratr kterej je beznadějnej flákač a povaleč....a radši má svoji realitu z cigaretama a pivem.....

24 Ivet Ivet | 14. listopadu 2010 v 10:02 | Reagovat

Jak je to s čajema, který mají vyšší obsah kofeinu? Nebo třeba maté? Působí stejně jako káva, jak popisuje [13]:  ?

No, tráva sama o sobě opravdu není návyková, to je u každýho jinak, stejně jako u spousty jiných věcí - je taky otázka co nazvete drogou, protože to nemusí být jen omamná látka. Buď vám to něco dá, nebo taky ne...

25 Majan Majan | 14. listopadu 2010 v 18:09 | Reagovat

Tak přede mě postavili malý hrníček s kávou a dostala jsem instrukce, jak to míchat a jak to vypít. // No potěš a nedostala jsi ještě instrukce jak po výkladu žít, aby se ta smyšlenina realizovala? To je fakt sranda.. z čeho se dá ještě věštit? Z hovínka, ze zbytků od jídla, ze špinavého nádobí?

Myslim, že nejlépe to ukázala vědma v Matrixu, když vzala Nea za ruku a povídá "No vida, teď bych měla říct mhmm.."

Člověk co vidí, nepotřebuje žádnej hrníček, ruku apod..

Takže asi tak můj pohled na tyhle Esoterní ptákoviny :)

Martin

26 Lúmenn Lúmenn | Web | 14. listopadu 2010 v 20:13 | Reagovat

Tráva vskutku návyková NENÍ. Naopak je velice léčivá, pokud se kouří přes vaporizér je dokonce pro zrdaví dobrá. Zkuste śi o tom nejdříve něco zjistit. O trávě vůbec neplatí to, co o cigaretách, že si dáš jointa a pak chceš víc a víc. NE! Tráva je ryze přírodní látka, není určená k denní konzumaci a "zhulit se" znamená změnit si stav vědomí, dostat se do tranzu. "Zahulit si" je ale jen uvolnit se, trocha THC maximálně hodí člověka do pohody, nic víc.
Naprosto doporučuju stránky http://www.konopijelek.cz/, kde se dočtete o účincích konopí (marihuany) jako nejrůznějších léků, od kouření až po mastičky. Neoddávejte se předsudkům, prosím, jste snad všichni dost moudří;)

27 putující oblak putující oblak | E-mail | Web | 14. listopadu 2010 v 20:21 | Reagovat

[26]: Co se týče drog a čehokoliv, vše se dá zneužít a taky použít...je to jen o lidech, tak jako vždy..

[25]: Skutečnost je taková, že každý potřebuje něco jiného k rozvoji sebe sama, nicméně každá technika, víra, systém a napojení na cokoliv je jen dočasné...až budeme připraveni nebude už nic z toho třeba...

28 Verča Verča | E-mail | 14. listopadu 2010 v 22:19 | Reagovat

[12]:Souhlasím: ne každý se dá zlákat k honičce a různýmu blbnutí, ale když se někdo takový najde, je to pak naprosto úžasný! Já se takhle s kámošem lechtám furt a děsně se u toho bavíme. Někdo by si možná řekl: "Blázni,", ale já říkám: "Lidi, co se umí upřímně řehnit a radovat se ze vzájemného přátelství."

[20]: Jo, ne nadarmo se říká: v jednoduchosti je síla. Když se člověk bude snažit např. usilovně spatřit svého anděla, většinou nic neuvidí, protože se moc snaží, moc to řeší a moc se trápí, že nic nevidí. To je špatně! Neřešme minulost, ani budoucnost! Užívejme si přítomnosti, protože ta je teď a jen to co je teď má skutečný smysl. Kočka taky neřeší minulost a budoucnost. Ona prožívá jen přítomný okamžik, a proto jetak šťastná, proto dokáže dávat lásku komukoliv, kdo ji zrovna teď potřebuje. A platí to samozřejmě pro všechna zvířata. Učme se od nich. Stejně jako malé děti, jsou to vyníkající učitelé.

[23]:

[26]: Souhlasím. Tráva může být velmi léčivá, ale záleží na množství, které do sebe dostanem a přirozeně na tom, jací jsme lidé. Ti, pro které je droga obrovské štěstí, které prožívá každičký den, ti se zhulit, ani pravidelně vožírat nepotřebujou. Drogy jsou nepochybně užitečné, ale musí se k nim přistupovat jako k bylinkám - velmi opatrně a s určitýma znalostma.

[27]: Přesně tak. Až se naučíme plně využívat vesmíru, který je v každém z nás, nebudeme už žádné náboženství, esoteriku nebo podobný věci potřebovat. Je to jako s učením se ve škole - až získáme určité znalosti, učebnice nám už bude k ničemu.

29 Alue Alue | E-mail | Web | 15. listopadu 2010 v 9:57 | Reagovat

[24]: ,,Maté" nevim co je, ale černý čaj je stejný jako pití kávy. Nedoporučuje se.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama