Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 25.9.

Nevysvětlitelné zážitky mají už své jméno, psychologové tomu říkají ,,Psychospirituální krize"

27. března 2011 v 4:54 | Alue K. Loskotová, alias Aluška |  Zajímavosti
Zdá se, že pro lidi, kteří zažívají čas od času nevysvětlitelné věci, se objevila nová diagnóza. Pojmenovali to ,,Psychospirituální krize". Ne, nedělají z nás vysloveně blázny, jen přisuzují sledování UFO nebo zvláštní vnitřní stavy za následky z traumatu, přepracování, nebo něco jiného. Bohužel tato podivná diagnóza může odradit mnohé lidi od dalšího hledání, pokud jí uvěří. Právě nečekané a nevysvětlitelné zážitky bývají začátek pro člověka, který se rozhodne hledat něco více, než to, co nám podsouvá společnost. Začne se zajímat o duchy, zkouší pracovat s energiemi, začne shánět zajímavé alternativní knihy, začne kupovat kvalitní jídlo, namísto posledního šrotu.
Pojednání o psychospirituální krizi vyšlo v MF DNES dne 25.února 2011.
Zastavil se čas a já se vznášela. Co je mi?

Zničehonic začnou mít halucinace, třesou se, mají pocit, že umírají nebo vidí svaté, přestože jsou nevěřící. Ale jinak jsou zdraví. Lidí, kteří se setkají s takzvanou psychospirituální krizí, u nás podle odborníků přibývá.

Žena pracovala jako úřednice a sama zdůrazňovala, že vždycky vedla normální život. Jednou si však šla přes Karlův most jako obvykle koupit svačinu a začaly se jí dít podivné věci.
Svůj stav později terapeutce popsala, jako že se octla někde, kde je všechno zároveň strašně velké strašně malé, kde se všechno děje v nekonečném čase a zároveň ve stejný okamžik. Měla pocit, jako kdyby nešla úplně po zemi, ale byla o něco výš. Ale zároveň vnímala, že se nohama dotýká země.
Připadala si nejenom větší, ale také řidší, v těle měla nepopsatelný pocit tepla, klidu a vřelosti, zejména kolem srdce. Napadla ji myšlenka, že se to týká bratra. Něco v ní bylo velmi znepokojené, ale zároveň se cítila v naprostém klidu. Uvědomovala si lidi, kteří ji míjeli, a s úlekem si uvědomila, že útržky slov a vět, které slyší, jsou myšlenkami těch lidí.
Po nějaké chvíli se vrátila do "normálu", ale začala se bát, že je psychicky nemocná: takové věci se jí běžně nestávaly.
Co ženě ze zvláštního příběhu bylo? Nezbláznila se, jak by se mohlo zdát, ale prošla si takzvanou psychospirituální krizí, zjednodušeně řečeno stavem, kdy člověk zažívá nadpřirozené, často duchovní situace. Ve zmíněném příběhu hrála roli smrt sourozence, se kterou se žena ještě nevyrovnala. A to zřejmě spustilo podivné prožitky.

I když popsaný příběh může vypadat zvláštně, podobným stavům čelí stále více lidí. Třeba i proto, že je neuspokojuje život orientovaný pouze na materiální hodnoty a potřebují najít něco, co je přesahuje. "Svým způsobem může hrát roli i fakt, že jsme vyhlášená ateistická země," říká Alan Jarkovský ze sdružení Diabasis, které "postiženým" pomáhá. Sama psychospirituální krize přitom podle jeho slov nemusí být negativní záležitost.

"Člověka to může vnitřně posunout dál, obohatit. Ale je zapotřebí, aby věděl, že není blázen, když se mu dějí nevysvětlitelné věci," říká Alan Jarkovský ze sdružení Diabasis. Například v Indii má spiritualita a tajemno dávnou tradici, podivné stavy pozměněného vědomí tam proto příliš nepřekvapí. U nás lidé vychovaní v přísném racionálním duchu mohou být v šoku, když jim mozek ukáže, čeho je schopný.

Postižení se někdy bojí, že mají nádor

V USA jsou popisované problémy už zahrnuté mezi lékařskými diagnózami, se kterými pracují odborníci. Unás svůj šuplík zatím nemají. Psychologové a psychiatři už i v Česku vedou debatu, jak se o postižené správně postarat.
Někteří lidé se po spirituálním prožitku bojí, že je to projev nádoru. Navíc mnohdy trpí i fyzickými příznaky, u jednoho typu krize se například objevuje obrovská bolest zad. Někdy také mají pocit, že se vracejí do minulých životů.
"Měl jsem takové magické vědomí. Magické myšlení. Měl jsem strach, že jsem očarovaný, a bál jsem se černé magie. Měl jsem dojem, že je něco divného s lidmi, strach, že mě někdo zabije." Citát popisuje jeden z prožitků a ukazuje, že příznaky mohou být někdy podobné jako u psychických chorob. Jsou zde patrné rysy paranoie, tedy nezdravé vztahovačnosti. Ale od psychicky nemocných se lidé procházející psychospirituální krizí liší zejména tím, že před propuknutím příznaků žili běžný život. I během halucinací jsou schopni si uvědomovat, že s nimi není něco v pořádku. Uchovávají si síť přátel, mají standardní intimní vztah s druhým pohlavím (nebo i se stejným, jde-li o homosexuály).

U terapeutů končí častěji ženy

Statistiky, kolika lidí se mohou problémy se spirituálními zážitky týkat, zatím nejsou. "Hodně lidí třeba uvádí, že je měli nebo mívají, ale nedostane se to u nich do roviny krize," říká Alan Jarkovský.
Jediným vodítkem je údaj, kolik lidí z těch, co vyhledali odbornou pomoc, zažili něco nevysvětlitelného duchovního rázu; takových je podle amerického výzkumu 15 procent. Jenže v tomto čísle mohou být zahrnuti i lidé, kteří trpí psychickými chorobami, a naopak v něm chybějí ti, kteří se o zvláštní zážitek s odborníky nepodělili. Podle terapeutů procházejí psychospirituální krizí častěji ženy, a to ve věku 20 až 45 let. Údaj však nemusí být úplně vypovídající, ženy obecně vyhledávají psychologickou pomoc častěji než muži, kteří problémy raději řeší sami.

"Celá jsem se třásla. Nemohla jsem stát. Cítila jsem vibrace v těle. Třes, vysloveně tlak nahoře na temeni hlavy. Světelné obrazy, teplo v těle, třes, mírné vibrace, měla jsem i pocit, že se mi zakřivily ruce a propnuly - jako že se něco uvolnilo. Někdy jsem cítila třeba i horkost v nějakém místě," popisuje svůj prožitek další žena.

Takové příznaky se objevují u jedné z nejrozšířenějších forem psychospirituální krize. Její název probuzení kundalini (jde o hinduistický výraz pro tzv. hadí sílu) je důkazem, že u nás zatím chybějí pojmy, které by více zapadly do našeho prostředí. I to může být důvod, proč jsou zatím někteří odborníci k psychospirituální krizi skeptičtí.

(Uvedené příběhy pocházejí z webu www.diabasis.cz)

FAKTA Psychospirituální krize se projevují neobvyklými a obtížně vysvětlitelnými prožitky, se kterými si lidé nevědí rady. Jde například o tyto pocity: * pocit mimosmyslového vnímání * zvláštní vize a hlasy * příval nesrozumitelných emocí * předvídání budoucích situací * prožívání kontaktu s duchy Člověk se často cítí takovými stavy ohrožen, má strach o své duševní zdraví. Tyto zážitky může spustit silný emoční zážitek, drogy, ale mohou s objevit i bez zjevné příčiny.

Krizi může spustit třeba i vůně

PRAHA (fry) Aromaterapie je velkým hitem mezi ženami vyznávajícími alternativní životní styl. Obvykle se nechávají masírovat vonnými oleji, které údajně mají mít účinky také na psychiku: například uvolňují bloky, takže dotyčná či dotyčný jsou pak připraveni odpustit staré křivdy. Manželka hudebníka Davida Kollera v rozhovoru v magazínu MFDNES řekla, že právě aromaterapie u ní spustila psychospirituální krizi, při které si přišla jako v šíleném snu, z něhož se nešlo probudit. "Sama o sobě by aromaterapie takový účinek neměla mít, nejde do velké hloubky," říká Alan Jarkovský ze sdružení Diabasis, které pomáhá právě lidem s psychospirituální krizí. Obvykle se přidává třeba úmrtí blízkého člověka nebo jiná mimořádně zátěžová situace.

To je ostatně případ Sylvy Kollerové: předtím, než se jí přitížilo, jí zemřel bratr. Přesto i "aromaterapeutky" upozorňují, že po kúře ženy mohou mít nepříjemné pocity, zvláště když ji absolvují ve špatném psychickém stavu. Přičítají je očistnému procesu, kdy se tělo zbavuje zátěže. To jsou však termíny, se kterými pracuje alternativní proud, klasičtí lékaři je spíše odmítají.

Vidí UFO i svaté, nemoc má jméno

PRAHA Vidí létající talíře, zničehonic se roztřesou po celém těle, dokážou předpovídat budoucnost. Lidí s podobnými prožitky u nás podle odborníků přibývá a neznamená to, že by se zbláznili. Jen procházejí takzvanou psychospirituální krizí. Ta se může projevit třeba tak, že i zavilý ateista začne mít halucinace s duchovními motivy.

Nemoc v magazínu ONA DNES popsala manželka hudebníka Davida Kollera Sylva. "Jako byste měli šílený sen, vzbudíte se, ale ten sen pokračuje dál. Bylo mi zle, nedokázala jsem rozeznat, co je reálné a co ne. Končilo to tím, že na mě mluvil i kartáček na zuby," popsala. Skončila na psychiatrii, kde se jí snažili pomoci prostřednictvím léků.

To však podle odborníků na psychospirituální krizi není správná cesta. Potřebují spíš povídání a podporu, aby pochopili, že - lidově řečeno - nejsou blázni. A aby nevšední a někdy až strašidelné zážitky dokázali využít ve svůj prospěch. Psychiatři a psychologové se s takovými lidmi teprve učí pracovat. "Chystáme se spolupracovat s odborníky na psychospirituální krizi. Ukazuje se, že je to zapotřebí," říká ředitel Psychiatrické léčebny v Bohnicích Martin Hollý.
On sám je skeptický k tomu, aby psychospirituální krize u nás byla označena za novou diagnózu, jako je tomu v Americe. Debata mezi odborníky je však teprve na začátku a je možné, že se to stane.
 


Komentáře

1 Gája Gája | 27. března 2011 v 6:27 | Reagovat

Můj syn nedávno podobnými stavy procházel. Zpočátku ho děsily, aby ne, do té doby nic takového nezažil. Když přišly, ochromily ho natolik, že nebyl schopen jít do školy. Zůstal doma buď celý den, nebo do školy chodil se zpožděním. A teď jak vysvětlit "třídní" proč přišel pozdě! Těžko, že? Nestačilo jí, že "nebylo mi dobře". A tak další vysvětlení znělo: "Byl jsem u lékaře..." Nestačilo jí to pořád, chtěla potvrzení od lékaře! Synovu absenci dotáhla k dokonalosti: "věnovala" mu na památku dvojku z chování. Ta nás ale netrápí. Jsme rádi, že krize ustupuje, a že jí hlavně syn rozumí...ataky již téměř odezněly. K psychiatrovi, kam nás posílala jsme samozřejmě nešli :-))

2 Katrin Katrin | 27. března 2011 v 9:58 | Reagovat

"I když popsaný příběh může vypadat zvláštně, podobným stavům čelí stále více lidí. Třeba i proto, že je neuspokojuje život orientovaný pouze na materiální hodnoty a potřebují najít něco, co je přesahuje."

- tahle věta to docela vystihla:) V mym okolí je stále více lidí, kteří něco takovýho zažijí a můžou to být zapřísáhlí materialisti. Dle mě to je kosmickým zářením + nudným materiálním životem.

3 Jíťa Jíťa | 27. března 2011 v 10:08 | Reagovat

Aha tak podle psychiatrů nejsem blázen,jsem jen přepracovaná a vystresovaná,a kdybych z nějakého důvodu skončila v Bohnicich nebudou mi cpát pilulky a píchat injekce,ale budou si se mnou mile a lidsky povídat....
No ještě,že se takovýhle článek v novinách neobjevil,když jsem se začínala
otvírat a čistit,byla jsem tak vykulená z toho,co se mi děje,že bych se do Bohnic možná dostavila dobrovolně.....

4 ivan ivan | E-mail | 27. března 2011 v 10:19 | Reagovat

...dávno som hovoril že je to diagnóza....veď už starý dobrý vojak Švejk hovoril že "každý blbne po svém"...

5 Bozka Bozka | 27. března 2011 v 10:22 | Reagovat

Tuto problematiku pomerne zrozumitelne rozoberá autor článkov Kríza alebo šialenstvo v časopise Vitalita. Ja osobne som mala šťastie na psychologičku, ktorá bola zároveň liečiteľkou a na vysokej duchovnej úrovni a zároveň som dostatočne verila sama sebe a o svojich zážitkoch som nepochybovala. Viem, že prinajmenšom so stavom opustenia tela sa stretlo veľa ľudí, ale v minulosti sa o takom niečom nesmelo rozprávať bez rizika, aby človek neskončil v blázninci. Preto prežité a potlačené zážitky mali netušený dopad na psychiku ľudí. Samozrejme aj vtedy bolo pár ľudí, ktorí o týchto veciach vedeli a rozumeli im, ale nedalo sa o nich otvorene hovoriť. Dnes je v tomto smere viac možností a je to na slobodnej vôli človeka, čo si vyberie. Smutné je, že máme sklon uveriť názorom iných viac, než tomu, čo sami zažijeme.
C.G. Jung vyhlásil, že normálny človek je fikcia. Súhlasím. Normálny sa nám javí len ten, kto spĺňa naše normy, obmedzené našim vlastným poznaním a vedomím. Získavame vedomosti o vesmíre, rozoberáme stvorenie na atómy, ale o Človeku ako bytosti vieme toho žalostne málo. Pritom si stačí uvedomiť, že máme príklad Človeka, o ktorom bolo povedané: ecce homo! čovek, ktorý kráčal po vode, rozprával sa s nebeským otcom, vyháňal démonov, miloval absolútne dokonale. Klaniame sa mu, ale každého, kto takýmto schopnostiam človeka verí, alebo ich sám má, izolujeme, odmietame, máme z neho strach. Pravda však neumiera.

6 Tammy Tammy | Web | 27. března 2011 v 10:23 | Reagovat

Mě to celé připadá ubohé. Lidé se začínají probouzet a místo aby jim řekli, že je to normální a mají naopak začít pátrat, řeknou jim, že jsou přepracovaní a tím ničí veškerou snahu o to zjistit něco víc. Nojo, systém si zase hledá způsob jak potírat to, co se mu nehodí...

7 Karloss Karloss | 27. března 2011 v 10:40 | Reagovat

[6]: Jo, podle mě sto dobře vystihl, souhlasím s tebou, snad lidé dají víc na intuici než na tohle to vysvětlení.

8 PP PP | 27. března 2011 v 11:23 | Reagovat

[1]:Zdravím, autentické pocity rodičů mě zajímají, jsem třídní učitelka, omluvenky(někdy kuriózní)řeším denně a opakované omluvy "byl u lékaře" bez podpisu lékaře, pravidelné rodinné důvody, nevolnost, nachlazení, zaspal/a/  pro mě jsou složitě řešitelné, každá škola má pro tento jev svůj vnitřní řád školy, že mnozí absentéři toho. Na dvojky z chování jsem opatrná, stejně tohle řeší spíše vedení školy, padělané omluvenky a velmi amatérsky fingované podpisy rodičů a lékařů považuju za průšvih,

9 Aluška Aluška | E-mail | Web | 27. března 2011 v 11:31 | Reagovat

[1]: U mě fungovaly omluvenky ,,Rodinné důvody", nebo ,,Bolesti břicha". - Pojem ,,Rodinné důvody" je docela rozsáhlý a učitelé se mě nikdy neptali, jaké to byly důvody... stejně mi to asi většinou šlo vidět na obličeji, co se dělo, ale přesto, je to univerzální omluvenka. Vyzkoušejte ji.

[8]: Ano, to si umím představit, že to není zrovna zábavné, když vám dělají lidi z omluvenek holubník.. já jsem taky často falšovala podpisy, protože mi neměl kdo podepsat úkoly. Naštěstí se to nikdy moc neřešilo. Má učitel problémy, když mávne rukou nad očividně padělaným podpisem?

10 Iv Iv | 27. března 2011 v 11:46 | Reagovat

[8]: nestihla jsem dokončit a odeslat větu(má omluva,to ty počítače). Má korekce a dodatek: mnozí pravidelní absentéři toho zneužívají docela často a velmi úspěšně, rodiče podepíší dodatečnou omluvenku, ačkoliv o absenci neměli nejmenší tušení. Nemám prostor ani dost intuice jejich omluvenky zkoumat, počet neomluvených hodin za celou školu je pak jen řádově pár hodin - je to tak správně nebo máme chápat a tolerovat "nevolnosti a rodinné důvody" v rozsahu až 400 hodin za jeden školní rok? Ostatním žákům to samozřejmě vadí a vytvoří si brzy vlastní názor, jasně že velmi zjednodušený a velmi zkreslený. Díky za reakci hlavně rodičům a třeba žákům...

[8]:

11 Barbora Sejrková Barbora Sejrková | 27. března 2011 v 13:00 | Reagovat

Pochopitelně, že něco takového vynalezli. Ale nebála bych se, koho to odradí a koho ne, kdo chce, cestičku si najde :)

12 Leannka Leannka | Web | 27. března 2011 v 19:03 | Reagovat

Práve čítam knihu Veronika sa rozhodla umrieť od Paula Coelha. Vo vnútorných dialógov sa dozvedáme prečo sa postavy dostaly do blázinca. Popisujú rovnaké stavy aké sú v tomto článku. Zaujímavé sú tieto náhody, keď ja niečo čítam alebo pozerám a potom nájdem článok na rovnakú tému aj u teba. Mimochodom odporúčam tú knihu

13 Farah Farah | 27. března 2011 v 21:17 | Reagovat

No ja mela taky takovou jednu- bublinky septat! :O Vazne, kecalo to na me anglicky, asi z toho jak jsem jednou o prazdninach byla ve Finsku a tam jsem mela celej tejden cas na duchovni rozhovory a to pak bylo..no trosku min prijemne, ale to je asi normalni kdyz 20hodin denne se jen povida a neni to k zastaveni :D uz to bylo psycho samo o sobe. Ale toz, zrovna vcera pred usnutim jsem si dala jednu meditacni hudbicku a pak prislo to, co je prijemne...ony vibrace a teplo sirici se po tele a dokonaleho bezpeci..zapomnela jsem resit i to, co kdyby me uvidela mamka a zacla mit neprijemne dotazy ;)

14 mariankosnac mariankosnac | 27. března 2011 v 21:30 | Reagovat

Keď si dáte pizzu s lysohlávkami tiež uvidíte šialené halucinácie a budete ich prežívať akoby naživo, pritom ani nemusíte byť blázon.
Všetko je to len o chemických procesoch a pospájaní nervov v našich hlavách.
Ludia do seba cpú všeliake lieky a chemikálie, a potom sa divia že k nim prehovára zubná kefka.

15 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 27. března 2011 v 23:51 | Reagovat

Ježišmarjá! :-D Já se musím fakt už smát ... zase všechno zanalyzovat, vecpat do tabulek, označkovat, vymyslet diagnózu, aby se nám to hodilo do systému. Hlavně o tom přemýšlejte, lidi, hlavně přemýšlejte o tom, co se vám děje jako my odborníci ... protože tak na to nikdy nepřijdete a budete vědět stejné nic, jako víme my.

Odpovědi máme v sobě, v tom klidu, který je tak vzácný. Ne v rámusu kolem.

[14]: Drogy vyvolají dočasně to, co by spousta lidí akorát vědomě nezvládla. Obejdou spoustu automaticky spuštěných programů a pak se chudák člověk nestačí divit, jak to bez nich vypadá.

16 Linn Linn | 28. března 2011 v 11:02 | Reagovat

A čo si myslíš o tomto článku vlastne ty Alue? Súvisí to s tým, k čomu plynie čas, že sa u ľudí čím ďalej tým viac vyskytujú takéto stavy? Alebo prečo?

17 Peter Peter | E-mail | 28. března 2011 v 11:20 | Reagovat

Od půl sedmé do čtvrt na tři hádali se psychiatři Ani svačinu nedali, jak se vztekle hádali:-)
jojo, tuhle mě v jednom nejmenovaném, docela slušně předraženém, "meditačním centru", poté, so jsem v rozhovoru s jedním z tamějších "swámí" :-)
alias Martinem, mu nemoudře řekl svůj úmysl vydat se do Peru a zkusit tamější šamanský obřad s příslušnýma rostlinama (stejně nebylo nic, nemám finance a asi ani odvahu). Což není zase úplná sranda, dieta, jak fyzická, tak v určitém smyslu i myšlenková by se dodržet měla, a tak jsem se swámího Martina bezelstně zeptal, jak na to, čeho se případně vyvarovat a tak vůbec. Jeho oči vzápětí nabyly tvaru a rozměrů bílých tenisových míčků, kromě démonického slova "droga", bylo opakovaně, v dlouhém a i hlasitém monologu, ač se Martin snažil působit jinak dojmem vyrovnaným, vyřčeno právě i "psychospirituální krize" (jakože ta mě, zkusím-li takovouhle věc, nemime). Dokonce mi pak dal i vizitku na opravdového, psychiatra (a já mu raději slíbil že k němu určitě, ale určitě zajdu - v tom med. centru jsem už pak pochopitelně nikdy nebyl). Už to slovo "psychospirituální" mi připadá jako naprostá hovadina, kterou musel vymyslet ale opravdový odborník, když je přece "psýché" (z řečtiny) = duše, a "spiritus"(z latinčiny) také duše, čili česky jde vlastně o krizi duševnoduševní. Tak to už musí být fakt soda. Dál jsem se tím už ani nezabýval. Koukám že i psychouši podléhají módním trendům:-D Kdysi jim stačila tuším "schizofrenie".

18 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 28. března 2011 v 13:30 | Reagovat

[17]: Někde jsem slyšel, že ti, kdo se dají na studium psychologie a stanou se z nich později psychiatři, psychologové a další podobné profese, tím většinou  chtějí najít odpovědi především o sobě ... kdo jsou, kam směřují, co je s nimi špatně  atd.
Jenže tím se to nedozví a ještě od toho poznání stihnou odradit stovky dalších. Nehledě na to, jak vůbec někdo takový může radit ostatním, když má sám v sobě nepořádek. Nemluvím samozřejmě o všech, ale o lidech typu "výslech - rada - prášky".

19 Lúmenn Lúmenn | Web | 28. března 2011 v 13:52 | Reagovat

Bože, no to je ale konina...na co ti bílí pláštíci ještě nepřijdou? "Jakoby duchovní zážitky" - jste přepracovaní. Takže miláčkové, máte halucinace, jste v rauši, ale jinak jste normální, dejte si šlofíka a ono to přejde...to je fór, ne?

20 Hanis Hanis | 28. března 2011 v 19:12 | Reagovat

Lidi, nemusíte vše tak rychle odsuzovat, je to jen článek z novin a asi víte, jak ty vypadají. Dá se na to podívat i z lepšího úhlu, osobně to beru jako velmi významný krok dopředu.. neboť mnoho odborníku přestalo tyto "divné" stavy zakrývat, teda pokoušet zproztit ze světa prášky, ale opravdu se zájmem, začínají zabývat, co to znamená... a opravdu to právě často vidí jako otevírání se duchovnímu rozvoji.. ne, že je to jen nějaký kix, chyba, vznikklá z nějakých stresů... Na psychiatrii se s tím ale ještě nesetkáte, tam pořád plně dopujou práškama a co vím vůbec nerozlišujou mezi schizofrenii a "psychospurituální krizí".. je nepochybné, že mnoho lidi si vůbec neví rady, když něco takového začné prožívat, jsou značně zmatení a potřebuji to zkusit pochopit, a tak už jen to, že je právě nechají o otom vypovídat a snaží se tomu opravdu porozumět a neškatulkují to hned do "halucinací" atd... je vyníkající pokrok.. potřebujeme změnu v přístupu k "psychickým prožitkům i nemocem".. a věřím, že reforma už opravdu pomalu ale jistě začíná.. chci tím tedy jen říct, že těmito zážitky se začali zabývat právě lidé, kteří je sami prožili a ti lidem ve "psychospirituální" (ten název je vážně krkolomný) krizi většinou pomáhají..

21 Hanis Hanis | 28. března 2011 v 19:17 | Reagovat

už vím proč asi právě tento název - je to v překladu nejspíš - "duševně-duchovní".. což i dává smysl

22 Luz Luz | 28. března 2011 v 19:22 | Reagovat

[20]: Taky mě napadlo, že to nemusí být nutně jen špatná věc. Třeba zkušenosti s těmito lidmi přivedou některé lidi z tohoto oboru k přijetí možnosti, že realita může opravdu existovat i mimo to, co je vnímatelné smysly.
Ovšem záleží na přístupu terapeuta - pokud se "pacient" dostane do spárů nějakému doktorovi zapřísáhlému materialistovi, asi těžko se od něj dočká smyslupné pomoci. :/

23 Hanis Hanis | 28. března 2011 v 22:12 | Reagovat

[22]:Přesně tak.. no a takových doktorů je bohužel zatím převaha, jak říkám, u většiny psychiatrů i v psychiatrických léčebnách převažuje přístup "prašky na všechno", co se jim nelíbí.. a hlavně, aby se zase co nejdřív choval "normálně" a nenarušoval naši představu o realitě. Ale jak jinak to změnit, než aby se sami "probuzenější" odbornící snažili propagovat jiný pohled? Tím, že se šmahem odsuzujou všichni v "bílem" a staví se protí ním silná opozice kritiků, většinou alternativních směrů, se smíš jen zatvrdí ve svém omezeném pohledu, pač oni zase alternativní léčitelé považují za "šarlatány" a blázny.. atd.. takže, když se o to pokusí někdo přímo na jejich půdě, kdo zná velmi dobře jejich jazyk a všechno to škatulkování, myslím, že si dají říct spíše

24 Peter Peter | E-mail | 29. března 2011 v 9:17 | Reagovat

[21]:: To je vlastně pravda, lepší překlad by byl duševně-duchovní - a pokud by teda i psychiatrická věda připustila to, že fungujeme ve více rozměrech - tělo - duše - duch... To by se pak PSK vlastně možná dala chápat jako "krize" vztahů mezi duší daného jedince a vyšší sférou na níž je individuální duše napojena - duchem - to "krize" jsem dal do úvozovek, spíše bych to nazval možná, šokem, potřebným na uvědomění si vůbec, onoho vztahu... Kdyby to psychiatrie myslela opravdu takhle - tak to by bylo fajn:-)
Vlastně jsem si vzpoměl na jméno jednoho osvíceného psychiatra: Stanislav Grof (holotroní dýchání)...Vlastně byl i myslím brán kolegy, či jejich částí, vážně...jenomže ne tady v ČR, ale v Kalifornii.. Obávám se že běžný doktor z PL v Kroměříži, Opavě či Bohnicích vztah duše-duch možná nebudou brát vážně..Kdoví co na to MuDr. Karel Nešpor:-D Ale kdoví.. časy se mění.. Ale zkoušet to, na vlastní kůži, na to jsem jaksi raději neměl a ani nemám odvahu:-D

25 Verunka Verunka | E-mail | Web | 29. března 2011 v 9:30 | Reagovat

Psychologové a doktoři jsou velmi zmanipulovaní ze škol a nemají svůj úsudek.

26 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 29. března 2011 v 10:56 | Reagovat

[25]: No, pokud to bereš takhle, tak jsme ze škol zmanipulovaní úplně všichni, i Alue, Ty, já. Ono samotné chození do školy udělá s jedním člověkem hodně a systému úplně propadne a jiného zase škola zanechá téměř netknutého. :-)

27 Hanis Hanis | E-mail | 29. března 2011 v 21:32 | Reagovat

[24]: Ono to není termín zrovna psychiatrů.. jako běžných, víc se o tom dozvíte na těch stránkách diabasis.. doporučuji. Je to zatím spíše skupina odborníků, kteří se na to speciálnizují a právě i vychází z poznatku Grofa a Lukoffa. cituji s diabasis: "Občanské sdružení Diabasis se zasazuje o širší přijetí fenoménu psychospirituální krize jako významného a přirozeného projevu psychického vývoje. Poskytuje alternativu v diagnostickém i léčebném rámci ve vztahu k současnému nekritickému užívání konceptu nemoci pro většinu mimořádných stavů lidského vědomí, kdy jsou zkušenosti psychospirituálních krizí považovány za symptomy duševních poruch. Diabasis nabízí informace a služby lidem, kteří procházejí nebo prošli psychospirituální krizí a hledají pomoc v integraci svých zkušeností. Od roku 2004 sdružení poskytuje vzdělávací aktivity profesionálům z oblasti péče o duševní zdraví." takže to opravdu zní spíše pozitivně... souhlasím s tím, jak jsi tu krizi popsal, a myslím, že to tak snad i myslí :-).. fakt to nejsou magoři.. jak tu někdo děla ze všech odborníků..

28 Hanis Hanis | E-mail | 29. března 2011 v 21:37 | Reagovat

Ty opravdu neznáš/neznáte žádného vzdělaného člověka, co prošel medinou nebo psycholou a je skvělý a myslí zcela svou vlastní hlavou??? to mi přijde děsně ybohý názor.. ono tam jde už plno lidi dneska studovat s tím, že co jim tam budou rvat do hlavy, musí brát z rezervou... jsem jedna z nich, ač se mi tam ještě nepodařilo dostat.. (psychola) A znám i osobně lidi, kteří prošli medinou a pak se dali na léčitelství.. a je jich čím dál víc.. nebo přechází na psychosomatiku

29 Hanis Hanis | 29. března 2011 v 21:39 | Reagovat

[25]: viz[28]:, promiň, špatně jsem klikla asi

30 quonax quonax | 4. dubna 2011 v 10:15 | Reagovat

Já jsem tento pojem doposud znal z kruhů psychologů  psychoterapeutů tak, že jde o krizi vzniklou právě tím, že někdo má sice potřebu duchovního života, ale nerespektuje ji, žije jen pro materiální prospěch. Tudíž duše si tu potřebu prosadí, třeba na úkor nějakých tzv. psychosomatických nebo jinak "divných" zážitků. Náprava teda spočívá v tom, začít své duchovní potřeby respektovat a snažit se tento rozměr zahrnout do svého života.
Zdá se, že nějaký materialistický doktor, který na svou "psychospirituální" krizi možná teprve čeká, si ji vysvětlil po svém - jako "diagnózu", nebo to byl možná jen příliš ukvapený redaktor. Ono to rozštěpení mezi směřováním k duchovním nebo k materiálním hodnotám ovšemže probíhá i ve světě psychologů a psychiatrů. A zdá se mi, že - jako všude ve světě - je jaksi čím dál tím rozštěpenější...

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama