Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na alueshop.webnode.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 24.02.

Riziková místa pro nabalování destruktivních entit a energií, aneb Preventivní kroky v praxi

8. února 2012 v 2:45 | Alue K. Loskotová |  Nehmotný svět
Jedna z dosti zásadních věcí, kterou by lidé měli znát (ale bohužel tomu tak nebývá), je preventivní ochrana proti destruktivním bytostem.
Jakým místům se preventivně vyhýbat a jaké věci preventivně nedělat, abychom takovým věcem předcházeli? - To je docela důležité znát, protože mnoho lidí, kteří hledají pomoc ohledně zbavování se těchto bytostí, nemuselo nic takového zažít, kdyby měli povědomí o těchto věcech.
Nejde tu samozřejmě o žádné strašení, jde pouze o uvědomění si určitých věcí a v případě potřeby jejich aplikace. První si vysvětlíme, oč jde a na které lidi se tento problém nejvíce vztahuje...


KDO A PROČ MÁ SKLON NABALOVAT TEMNÉ BYTOSTI
Entity, které se na člověka věsí, kradou nám energii, navádějí nás ke špatným věcem a celkově obtěžují život, jsou nebezpečné zejména pro lidi s určitými energetickými předpoklady. Rozhodující úlohu zde hraje pouze naše psychika a sekundárně naše zdraví.
Psychicky oslabený jedinec má mnohem vyšší pravděpodobnost setkání s takovými bytostmi, než někdo, kdo je vnitřně vyrovnaný a v pořádku.
Těžké nemoci také přitahují tyto bytosti, protože nemoc je v podstatě zhmotněný vnitřní konflikt, který první vznikl v duši a až později se ukázal na těle.

Kdo je psychicky a energeický oslabený člověk?
Jsou to lidé, kteří momentálně nebo dlouhodobě nosí nějaké vážnější trauma, nebo řeší problém. Jsou to lidé s depresemi, kteří se s něčím v životě nevyrovnali. Minulost, těžké dětství, rozvod, potrat, chudoba, ztráta příbuzného, nebo přítele... Také to bývají vnitřní komplexy, protože ten kdo se nemá rád, nebo se vysloveně nenávidí, vyzařuje destrukci, která ho oslabuje a tím na sebe přitahuje tyto nízké entity.

Je to hodně nebezpečné?
V zásadě jsou bloudící duše a destruktivní bytosti všeobecně něco jako mouchy na stropě, které lítají okolo světla a vrhají stín. Tyto bytosti nejsou pro zdravého člověka nijak významně nebezpečné. Dokáží ale zesilovat a navíc vytvářet mnohé vnitřní problémy a ubírat energii, že znepříjemní i na mnoho let člověku život. Pokud se daný člověk bytosti nezbaví a podlehne jejímu vlivu, počet destruktivních entit se zvýší o tolik, o kolik člověk klesne, až ho nakonec mohou zastínit úplně. Proto je důležité udržovat své vnitřní zdraví v rovnováze. V případě, že máte pocit, že vám někdo něco našeptává, nebo máme nevysvětlitelné strachy a úbytek energie, je potřeba začít se bytostí zabývat a snažit se jí zbavit. Často stačí pouze vyřešit problém, který bytost přivolal a ona sama odejde, protože se už nemá na čem živit.

KOSTELY
Kostely jsou postaveny na vysoce energetických místech pro zesílení jejich účinků. Jablko a kříž na střeše každého kostela stahuje z okolí destruktivní (plusový) náboj a posílá ho dovnitř budovy, kde oslabuje a vysává energii z lidí sedících v lavicích. Jediné odstíněné místo uvnitř je oltář.
Zvenku jsou kostely léčivé, protože konstruktivní (záporný) náboj se hromadí zvnějšku stěn, někdy vzadu vychází ze země obrovská léčivá síla díky místu, na kterém je kostel postaven.
Kostely jsou obrovské fabriky na vysávání lidské energie a soustřeďují uvnitř vysoké množství destrukce, které přitahuje temné bytosti. Najdete zde mnoho démonů a zbloudilých duší, které se na vás mohou pověsit v nestřežené chvíli.
Destruktivním lidem dělají kostely dobře, konstruktivní lidé se zde cítí velice špatně. Některé kostely mají tyto účinky mnohem silnější než jiné, podle toho, jak dobře byly vystavěny. (např. Křtiny, kde naleznete také vymalovaných šest černých andělů.)
Z toho důvodu je nejvhodnější kostely prohlížet zvnějšku, dotýkat se jejich zdí, ale nechodit dovnitř.

HŘBITOVY
Hřbitovy jsou místa, kde odpočívají zemřelí lidé. Chodí se sem truchlit a také je zde obrovské množství křížů (o škodlivosti křížů ZDE). Mnoho lidí, kteří nepřešli v pořádku na druhý břeh své tělo dlouho doprovází a mnohdy končí na hřbitově. Z těchto důvodů jsou hřbitovy vysoce destruktivní místa a jsou velice riziková pro nabalování destruktivních bytostí. Člověk by se zde měl zdržovat co nejkratší dobu, lidé s oslabenou energetickou ochranou by sem neměli chodit vůbec.

KANÁLY
(Přesně je zde řeč o otvorech do kanalizací, které vedou pod městy.)
Ze symbolického hlediska je kanál otevřený průchod do podzemí - do podsvětí, kde je temno. Fungují podobným způsobem jako zrcadla, proto není vhodné venku chodit přes otevřené kanály, přes které jde vidět dolů. (Zavřené nevadí) Je to nenápadné, ale stálé riziko a i přes tuto na první pohled neškodnou a všední věc může něco nepříjemného přijít.

HRADY A ZÁMKY
Ne všechny staré honosné budovy jsou destruktivní, ale musíme pamatovat na to, že nejbohatší vrsty často patřily k zednářům, nebo měly jiné podvodné pakty a historie je vražd a úkladů i mezi rodinnými příslušníky plná. Mnohé hrady a zámky mají velice krvavou minulost. Uvnitř se vraždilo, nebo se vykonávaly satanistické rituály. Osobně vím o hradu Sovinec, a zámku v Lednici (Zahrada pod to nespadá). Obě místa jsou nádherná, ale energeticky špatná. Opět si v nich libují lidé, které přitahuje destrukce a konstruktivním lidem se zde nevysvětlitelně špatně dýchá a necítí se celkově dobře.

VELIKÁ ZRCADLA
Víme, že zrcadla slouží jako přechody pro destruktivní bytosti. Čím větší zrcadlo, tím větší představuje průchozí kanál. Pokud má člověk dojem, že mu doma, nebo na místě kde zrcadlo stojí, chodí něco nepříjemného, pomáhá se zrcadla zbavit, nebo ho přikrýt dekou po tu dobu, kdy nejste vnitřně v pořádku.

NEMOCNICE
V nemocnicích lidé trpí na náledky nezpracovaných traumat svými nemocemi, kde jsou jim podávané chemické léky a mnoho lidí zde umírá. Staré babičce, která leží už dlouho, stačí nechat přes noc otevřené okno dokořán, ona se nachladí a umře celkem rychle. Běžná smutná praxe, o které se ví, ale nemluví. Také zde umírají lidé, kterým bylo pouze nabulíkováno, že jim něco je. Někteří nevydrží ani první chemoterapii.
Nemocnice jsou centrum destrukce, protože sem přichází nemocní lidé, kteří zde trpí a někteří z nich i umírají. Právě zde kromě nechutných koktejlů virů a bakterií od nemocných lidí, můžete pochytat i slušný počet nízkých entit a nešťastných duší. Kdo čte například Enigmu, jistě si vzpomene, že velké procento domů , ve kterých ve velkém straší, bývají staré nemocnice a jim podobná zařízení.

Shrnutí:
Není vyloženě nutné v životě utíkat před všemi hrady, zámky, hřbitovy, zrcadly, nebo kostely. Zdravý a vyrovnaný člověk se těchto bytostí nemusí bát. Kdo se nebojí, tomu nic nehrozí. Pokud ale máte dlouhodobě výše popsané problémy, nebo něco těžkého aktuálně řešíte, měli byste tyto věci vzít v úvahu a alespoň dočasně sejimi řídit, než opět získáte vnitřní klid.
Já osobně nechodím přes kanály již ze zásady. Není těžké vypěstovat si návyk ,,Vidím kanál, obejdu ho". Ani není těžké nenavštěvovat kostely a hřbitovy, když nás to neláká. A když víme, že jsou hřbitovy jen skladiště mrtvých a se zemřelým můžeme komunikovat kdykoliv a odkudkoliv bez návštěvy takového místa, nemáme důvod tam chodit.



Kam dál:
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org/
 


Komentáře

1 Lara Lara | 8. února 2012 v 3:18 | Reagovat

Mňa sa v tomto článku týka len tá, červenou zvýraznená, veta v závere a tým pádom nič iné :))

Presne, kto nemá strach, tomu nič nehrozí. Preto bolo zbytočné písať tie varovania pred kanálmi, kostolmi, cintorínmi, nemocnicami... Stačilo napísať to podstatné: ŽIADNE STRACHY A STE V SUCHU! ;) Hmm?

Podľa mňa, ani pestovanie nejakých návykov obchádzania kanálov, atď. nemá v tom prípade zmysel. Tým predsa človek automaticky priznáva, že sa bojí - veď čo keby predsa...? Proste neverí, že sa mu naozaj nič nestane...

Prevencia nie je predchádzaním niečomu nežiaducemu, ale práve privolávaním toho niečoho nežiaduceho. Zamyslite sa nad tým. Opatrnosť tu nemá miesta. Je to o sile viery. Buď pevne verím, že sa mi nič nestane a tým pádom nie je dôvod báť sa. Alebo si nie som istá - neverím=bojím sa a bodka. :))

2 Nika Nika | 8. února 2012 v 6:39 | Reagovat

Zaujimave...

3 Martina Martina | 8. února 2012 v 6:40 | Reagovat

Zajímavé :)

4 W. W. | Web | 8. února 2012 v 8:43 | Reagovat

Kostely na mě zas až tak destruktivně nepůsobí. Spíš mi přijde, že je to podle toho, jak to lidé berou. Přece jen je na nich i něco dobrého a pokud lidé vidí to dobré, tak to pro ně není zas až tak destruktivní.
To stejné zrcadla. Samozřejmě, procházejí jím démoni, ale i tak mi přijde, že pokud člověk chce, tak démon se v něm neobjeví.
Není náhodou všechno jen o síly mysli?

5 Azure Azure | 8. února 2012 v 8:55 | Reagovat

k těm kostelům. Jednou jsme takhle byly na Svatohorské šalmaji (Svatá hora, Příbram). Slavnosti byly před kostelem a mi jsme se šli zase jednou podívat dovnitř. Uprostřed je černá panenka marie a mi jsme se šli podívat. Né že bych byl nějaká konstruktivní bytost xD, ale prostě jsem cítil takovej nepříjemnej tlak na břichu, no moc příjemný to nebylo. Hm tak si řikám, ááá tak to jaksi jdu pryč. Nevím co to bylo, ale nelíbilo se mi to.

6 Peter Peter | 8. února 2012 v 8:58 | Reagovat

Alue dík za další moc užitečný článek..Mé pocity tomu co píšeš vcelku i odpovídají. Ale s věkem se snažím být tak nějak nad věcí (jestli se mi to i daří je věc jiná). Hrad Bouzov cca u Mohelnice je např. chuťovka, majitelé byli náruživí myslivci, takže tam jsou samozřejmě na zdech ty hlavy (říkali tuším třicet tisíc) pak zbraně a tak...ale pak tam byla také - byli to holt profíci - i hezky ve vitrínách sbírka usušených exkrementů veškeré zvěře - tak to se nejenom mě ale viditelně všem nálada hned zas zvedla, tomu se už prostě nešlo nesmát:-) Ale majitelé hradů asi povětšinou zjevně moc v pořádku nebudou..
S tím křížem nevim, v mešitě (v Albánii ve Škodře) tam žádný kříž nebyl (na věži je půlměsíc) ale pocity uvnitř víceméně zhruba stejné jako v kostele (teda v těch co se cítívám stísněně), nic moc. Ale zase zpěv v cca 4 hod. ráno ze stejné mešity (byl zrovna Ramadán-cca 10.srpen), trvající první den cca 20 a pak cca 10 minut, ač před 4. ráno a ač v tom ranním tichu megahlasitý randál zničehonic najednou a ne zrovna kvalitně ozvučeno, bylo mi to celkem i příjemné, takové meditativní a celkem hezké a dělalo to takovou meditativní a sváteční atmosféru, říkal jsem si, takový docela pěkný začátek nového dne (i když jsem pak samozřejmě spal dál). ale možná že se mi to líbilo jenom proto že jsem nevěděl o čem že to vlastně mluví/zpívá..myslím z intonace ale že to nebylo jako u běžného křesť. faráře, takové to "jsme vinni, vinni, vinni". Takže taky mi to souhlasí, vevnitř špatný, venku fajn, včetně zvuků.
Nemocnice tak to je naprosto jasný..
Teď mě napadá i společný jmenovatel - takové jakoby zastrašení člověka, vzkaz návštěvníkovi/pacientovi "jsi úplná nula"= zlý (kostely) nebo hloupý a "nevzdělaný" či dokonce snad neživá věc-s čipem (nemocnice), nebo nýmand-socka-měkoň (hrady), ve všech případech proti někomu bezmocný a tááákhle maličký..prostě pokus o vysátí jak vyšitý, školní příklady, stačí se jenom pozorně koukat a prohlédnout to..a více snad ani nějak moc na tahle místa zbytečně nechodit..

7 Alue Alue | E-mail | Web | 8. února 2012 v 9:01 | Reagovat

[1]: To je asi taková blbost, jako když jdeš po minovém poli a říkáš: ,,Síla mé víry způsobí, že na žádnou minu nešlápnu."

Opatrnost je znak moudrosti, jenom ,,chytrý" člověk strká ruku do ohně, když se mu řekne, že to pálí.

8 petrklíček petrklíček | E-mail | 8. února 2012 v 9:29 | Reagovat

Ahoj Alue, pobýváme v budově mezi farou a kostelem, která stojí na místě bývalého středověkého hřbitova. Dají se nějak tyto destruktivní vlivy zmírnit.

9 Myšák Myšák | 8. února 2012 v 9:46 | Reagovat

Ne jednou mě napadlo, že právě v nemocncích by mělo být více květin, než kdedoliv jinde, proč je asi jasné...

10 Tina Tina | Web | 8. února 2012 v 9:55 | Reagovat

Naozaj dobrý článok. Stručne, jasne a veľmi výstižne sa Ti to podarilo napísať. Ďakujeme, že si to pre nás takto pekne pripravila. Zaujíma ma ešte ako sú na tom jaskyne. Je to vlastne tiež podzemie, no mnohokrát sú naozaj prekrásne (ľadová či aragonitová jaskyňa, no aj klasické vápencové). Zaujíma ma tvoj názor na ne.

11 Hanka Hanka | E-mail | 8. února 2012 v 10:34 | Reagovat

Doporučuju všem tento článek brát vážně. Mě úplně stačilo být psychicky rozhozená nebo vyčerpaná z práce, z kolegů, pak se mi ve spánku nezapnuly "ochranné štíty" a kdejaká potvora to potom zkouší. Díky radám Alue jsem se jich přestala přestala bát a už za mnou nechodí :-)  

Já bych, Alue, ještě jako dobrou prevenci zařadila - nekoukat na horory a thrillery - jsou to pro nízké entity dobré spouštěče.

A ještě dotaz. Celé dětství až do dospělosti jsem spala v místnosti s obrovským zrcadlem. Nejsem si vědoma toho, že by tudy něco procházelo, ale měla jsem vize do budoucnosti, která se postupně stávaly a stávají až za několik let. Je možné, že zrcadlo funguje jako nějaká časová brána?

Jinak děkuji, super článek :-)

12 Clarté Clarté | 8. února 2012 v 10:57 | Reagovat

Jo, jo... Na takovéto potvůrky je potřeba si dávat poroz. Když už se na vás nabalí, tak se velmi těžko vyhání. Vysávají neuvěřitelné množství energie. Já jsem jednou byla u pána, který se tímto zabýval, aby mě hodil energeticky do pořádku a divila jsem se, co všechno jsem na sobě měla nabaleného. Osm zbloudělých duší, kterým se u mě evidentně líbilo. Měla jsem totálně zablokované čakry. Duše se odvely a od té doby mám klid a nic dalšího se na mě nenachytalo. Zřejmě jsem si to způsobila náladovostí. Když je člověk smutný a nešťastný, tak se jeho energie snižuje, tím pádem se snižuje i jeho energetická ochrana a pro potvůrky je snadným cílem.
Není pravidlo, že potvory vyhledávají pouze hostitele, který má nízké energie. Právě na opak. Snaží se najít co "nejvýživnějšího" člověka. Většinou se jim ale k takovým lidem nepodaří přilepit, protože mají dostatečně silné ochranné energie. A tak čekají, až budou mít slabou chvíli, jejich ochranné energie se dočasně sníží, aby mohli živořit.

13 Jan Jan | 8. února 2012 v 11:22 | Reagovat

Tiež môzem potvrdiť, keď navštivim cintorin mám stále pocit utekať. Jednoducho asi som senzibilný na tie dušinky, čo su tam pochovane. Niečo podobné cítim pri návšteve jaskýň.Možno mám akúsi fóbiu, no neviem.

14 PeeTee PeeTee | 8. února 2012 v 11:27 | Reagovat

hh, výborný článok, takýchto píš najviac :)

15 Nasgol Nasgol | 8. února 2012 v 12:00 | Reagovat

Ha!
Já s těma kostelama měl pravduuu, i když jsem ji nedokázal popsat nebo vysvětlit, přesto jsem se tam necítil vůbec dobře (uvnitř). Přesto, že se tam říkaly modlidby a kdoví, co se tam nedělo ještě, a i přesto, že jsou psotavené na energetických místech..

A o těch hradech mám zkušenost s Brněnským Špilbergem. Na konci léta, když jsme s klukama měli noční trénink, tak jsme v kolem 4 ráno šli na Špilas, že se z tama bude dár krásně koukat na východ Slunce... Chtěl jsme jít až na nádvoří, ale "průchozí" dveře byli zavřené. Ony stojí tak nějak v 1/4 území toho Špilasu a přichází se k nim po schodišti a takovým temným přístřeším, kde byli schátralé dveře... Fuj, husina mi nabíhala, jak splašená, tak sme radši odešli :) a šli koukat na Petrov na zeď k tomu novýmu teplýmu kříži, kam na nás došli policajti :D :D...

16 Gája Gája | 8. února 2012 v 12:11 | Reagovat

Měla jsem 11 let psa - fenku . Hodně jsme chodily spolu na procházky nejen do přírody, ale i ve městě, v ulicích. Od štěněcího věku až do své smrti ani jednou nepřešla přes kanál. Ať byl otevřený nebo zavřený, vždy jej obešla. Všimla jsem si toho velmi brzy, myslela jsem, že se bojí, že se bojí té díry, která se pod víkem skrývala a že jí nejspíš svými schopnostmi vnímá. Jednou jsem jí testovala tak, že jsem jí tudy vedla až téměř násilím, příkazem...byla moc poslušná, ale ona by si raději na nohách udělala uzel než aby přes kanál přešla. Neposlechla mě, bylo poznat, že by chtěla, ale instinkt jí to nedovolil a málem si ty nožičky fakt zamotala. Krátce na to mi přišla tato info o temných a destruktivných energiích a já jí pochopila. Už vím, z čeho měla respekt a obavu. A mnohokrát se mi stalo, že mě na procházce v lesích nepustila dál a dožadovala se návratu a nedala pokoj, dokud jsem to neotočila a nešla zpět a nebo jinudy....nikdy jsem se nedozvěděla důvod jejího chování, vždy jsem jí totiž poslechla. Takovou radost, kterou projevovala, když jsem pochopila co ode mne žádá bych všem přála vidět....:-) Byla moje velké zlatíčko!

17 Janča Janča | 8. února 2012 v 12:14 | Reagovat

A co zříceniny?

18 Lara Lara | 8. února 2012 v 12:20 | Reagovat

[7]: Zo svojho uhla pohľadu máš pravdu, Alue - svoju pravdu. Ale dívaj sa na ľudí nie ako na úbohých, nemohúcich červíčkov, na ktorých všade číha nebezpečenstvo, smrť, zlo... lebo ľudia takými nie sú. Také sú len ich fyzické schránky, ktorých formou a skutočnou podstatou je však duša. My nie sme telo. Sme nesmrteľná duša, ktorej srdcom je Duch. Aj naše telo sa prispôsobuje duši (je obrazom našej duše) - poslúcha ju  a aj tým, čomu veríme, ako sa cítime, ho ,,programujeme" a podľa toho sa naše fyzické telo následne správa... Preto ak uveríš tomu, čo Ti niekto povie - že oheň páli, naozaj páliť bude a popáli Ťa, keď doň vložíš ruku. Keby rodičia, okolie, spoločnosť nevychovávala=neprogramovala deti vo viere, že oheň páli, nikdy by ich nemohol popáliť, pretože telo reaguje len na taký program, ktorý bol do duše vpečatený, prijatý ako správny, a ktorému dieťa verí. A kto ako verí, tak sa mu stane... :))
Alue, dívaj sa na ľudí z pohľadu toho, čím sama si - z pohľadu boha a spoznáš skutočnú pravdu. Pozeraj sa na ľudí ako na všemocné božské bytosti, ktorými sú. Je v nás Veľký Duch Vesmíru=Boh, tak ako vo všetkom a v každom, ale my sme jediné mysliace bytosti na tejto planéte, schopné si toto UVEDOMIŤ a skrz Ducha  KONAŤ (a predsa si to nie každý uvedomuje). Máme právo využívať božskú moc a skrze nej konať v súlade so zákonmi Vesmíru. A môžeme konať ozaj veľké veci, divy - pôsobením Ducha, ktorí je vo všetkom a v každom, sa napríklad aj taká nášľapná mína môže zmeniť na obyčajnú neškodnú hračku bez toho, aby sme sa jej čo i len dotkli rukami. Lenže, človek, ktorý verí, je pevne a neochvejne presvedčený, že sa mu nestane nič zlé, nič, čo by nechcel sa na mínové pole nikdy v živote nedostane. Pretože podľa zákona mentality sa mu stane, ako uveril, a teda, nestane sa mu nič zlé :)) A preto sa nemám prečo niečoho obávať, ani prípadného konca sveta, lebo mňa sa skrátka netýka :)

Alue, je to tak. Povedz, prečo by nebolo? Ja tým žijem (a Ty si kedysi žila tiež), preto na vlastnej koži, z vlastných skúseností viem, že sila viery skutočne dokáže preniesť aj hory a človek je takým, ako zmýšľa.... Dokáže to každý, je to o sile mysle - VIERE. A mimochodom, mám to práve od Teba a je to práve to, za čo som Ti tak vďačná. - Sú to zákony Vesmíru, je to tam. Aby človek pochopil, treba sa nimi riadiť a podľa nich žiť, nepoznať ich len ,,na parádu“.

P.S.: Ospravedlňujem sa, že je to kvôli úplnej odpovedi príliš dlhé; možno je to aj tým, aby to pochopili i tí, ktorí sa domnievajú, že sú na to prikrátki, alebo myslia, že to nie je možné...

19 Lenka Lenka | 8. února 2012 v 12:38 | Reagovat

[7]: No, pokud bys měla víru jako Ježíš... Vsadim se, že ten by fakt na žádnou nešláp :)
Protože on tvořil okamžitě, jeho víra a myšlenky se ihned uskutečňovaly, proto by jeho nohy byly vedeny tak, aby se všem vyhnul. Ale kdo z nás má takovou víru, že? Souhlasím, že pro nás je lepší se vyhnout.

20 Daysy Daysy | E-mail | Web | 8. února 2012 v 13:00 | Reagovat

Zajímavé.

21 Alue Alue | E-mail | Web | 8. února 2012 v 13:07 | Reagovat

[18]: Já o ,,nemohoucích červíčcích" nikdy nemluvím, to sis vydedukovala sama a to se mnou nic společného nemá.
Mimochodem neochvějná víra ve vlastní dokonalost a neomylnost přitahuje situace, které tě nakonec poučí, že tomu tak není.

22 mariankosnac mariankosnac | 8. února 2012 v 15:03 | Reagovat

Tiež by som sa mal týmto miestam vyhýbať, ale čo keď musím ísť na svatbu do kostola, na pohreb, alebo zapáliť sviečky či vyliať dedovi na hrob fľašu vína, keď to má tak rád (samozrejme fľašu toho pokazeného vína).
Navyše tieto miesta ma neviem prečo lákajú. U kostolov sa lepšie cítim zvonka, v nútri sa mi zle dýcha. Dokonca aj na blic som istý čas chodil na cintorín v slávičom údolí, je najväčší v bratislave a neni rovný ale do kopca, dá sa tam parádne poprechádzať a stratiť, vydržal som tam hodiny sedieť na lavičke a prezerať časopisy pre dospelých a nikto ma tam nevyrušoval, je tam krásny pokoj a ticho.
Ďalšie také obľúbené miesto mám pod hradom Devín, je tam taká žltá budova za komunizmu asi hotel a reštaurácia, teraz tam nič neni, zo strechy je pekný výhľad na Dunaj. Občas tam zo strechy pozerám na západ slnka, je tam vtedy krásne na budovu z predu dopadajúce svetlo, a kvôli tomu risknem že zbalím aj niaku tú entitu :)

23 Cherryna Cherryna | 8. února 2012 v 15:59 | Reagovat

Noo...já to nemám tak lehké, já totiž naproti hřbitovu přímo bydlím :D. Ale už od malička, zvykla jsem si :). Nikdy jsem se toho hřbitova nebála..Nechodím tam a ani jsem nikdy nepřemýšlela nad tím, že bych se ho měla bát. :)

24 Berenika Berenika | E-mail | Web | 8. února 2012 v 16:33 | Reagovat

Tento článok je pre mňa teraz veľmi aktuálny. Ozaj mi pomohol. Už som prišla na všetko, prečo som ako menšia milovala kostoly a odrazu, po mojej vnútornej vyrovnanosti, sa to zmenila a nerada tam chodím, ani ma tam nič neťahá. Ale zvonku  ich vždy obdivujem. :-)
Úžasný článok!

25 Faith Faith | E-mail | 8. února 2012 v 17:12 | Reagovat

Aj mne sa páči článok a mám aj v tejto súvislosti  na Alue jednu otázku. Ako sa môžeme chrániť, keď bývame v byte oproti cintorínu? Oddeľuje nás len cesta. Len prosím, mi neraď, aby sme sa presťahovali, veľa sme do bytu investovali a tiež by som nepresvedčila ostatných členov rodiny, ktorí na takéto veci neveria. Ďakujem.

26 Lúthien Lúthien | 8. února 2012 v 18:59 | Reagovat

Jen tak pro zajímavost, pár fotek z kostela Křtiny
http://www.svatbylanghans.cz/album/kategorie/128-krtiny....... :(

27 Katrin Katrin | 8. února 2012 v 19:32 | Reagovat

Pravda, kostely mám ráda jen zvenčí vždy jsem se jako dítě dotýkala těch stěn zvenku, ale vevnitř mi to nic moc neříkalo. A pak ještě hrady a zámky! V dětství mě máma donutila jet na tour po hradech a zámcích - den nebo dva dny se sedělo v buse a jezdilo od jedný přednášky na hradě/zámku ke druhý. To se mi tak moc nelíbilo, a na závěr jsme byli někde v Lednici - a tam to bylo nejhorší! V zahradě ne ale vevnitř (už nevim jestli jsem byla v hradě nebo zámku nebo co to tam je, pokud tam je obojí tak asi v obojím) Dodnes si na ten výlet pamatuju (bohužel, - ne konkrétně který hrady/zámky jsme navštívili, ale jaká hrozná atmosféra a nálada tam byla).

28 Salvia Salvia | 8. února 2012 v 19:35 | Reagovat

Já se v kostelech cítím docela dobře(až na výjimky), ani hřbitovy mi nevadí, často je tam docela příjemný klid.Je fakt, že některá místa mají nepřijemný genius loci....

29 Narya Narya | 8. února 2012 v 20:41 | Reagovat

Ano, ano, nemocnice. Já po operaci vyloženě trpěla. Když mě konečně pustili, doma to byla úplně změna. A když jsem tak byla po půl roce na tři dny kontroly, dělalo se mi z toho místa špatně. Už nikdy víc. :D

30 Veronika Veronika | 8. února 2012 v 23:11 | Reagovat

A pro těhotné to platí trojnásob! :-)

31 Veronika Veronika | 8. února 2012 v 23:29 | Reagovat

Podle mě taky skvěle napsaný článek, Aluška ví, jak nám to naservírovat... Taky  je mi v kostelech blbě, o hřbitovech a hradech ani nemluvě... Někdy je to hrozny, jindy ještě horší, jak kde. Ale fakt, radši preventivně dát bacha, to je nejlepší... :) Akorát se zrcadly žádné zkušenosti nemám. Zdá se mi, že mi nedělají zle. Tak snad se nepletu :)

32 Farah Farah | 8. února 2012 v 23:46 | Reagovat

[6]: Jojo, na tenhle clanek jsem se tesila a i dalsi, jak koukam na Alusky plan, budou velmi zajimave :) jo na naladovost si musim tez dat bacha, protoze snadno se rozjedu aj cim vys, tim zase pak hur dole- to bylo jinak recene v Mlceni jehnatek- dva typy lidi jako holubi> melcak a hloubkovy> melcak sice nevyleti tak vysoko, zato si v tezkych chvilich tolik nenatluce, ale hloubkovej na to muze dojet.
Jinak uz k tematu- to, co je z mesity, ta meditacni, jedna se o svolavani k modlitbe (Athan) a vita to kohokoliv, kdo chce nalezt klid a uvelebeni se ve stesti v srdci...predevsim pak pro ty, kteri verit CHTEJI! Nikoho to neponizuje, rekne se naopak vstricne, ze Allah je veliky a jediny buh a Mohamed je jeho posel a pak reknou: prijdte k modlitbe do chramu stesti. :)
Jinak, co vim za sebe- neni muslim jako muslim a nikoho nejde hazet do jednoho pytle jen pro oznaceni...
Samozrejme je dobre vyhnout se tomu, kdyz nam neco je neprijemne- TAK PROC to vyhledavat? ;) jeste neco muze pomoct- neplasit andely a CHTIT je vnimat.

33 stenly911 stenly911 | 9. února 2012 v 8:37 | Reagovat

[17]:
Zříceniny jsou pro mě individulání záležitost, někde je to v pohodě za ta léta, co hrad se rozpadá a někde i za ta léta je jakoby cítit v tom místě ještě dneska smrt, strach a jiné nepěkné věci, záleží na tom, jeslti hrad byl dobýván a bylo přitom zabito spoustu lidí nebo jestli byl hrad opuštěn. A existujeještě jeden zvláštní případ hradu a to je hrad houska, tam nedokážu ty energie popsat, nicméně celé okolí tohoto hradu je jakési zvláštní a temné, stejně jako místní pověsti a zkazky, dokonce i ty z doby 2 světové války, ukazují, že se něco zajímavého v jeho okolí děje...

34 CD CD | 9. února 2012 v 12:25 | Reagovat

(16)No ale s tema pejskama to ma opravdu neco do sebe.Ja sama mam trpasliciho pudlika a ten mi od malinka pres kanaly taky nejde,obchazi je.Jenom jelikoz ja pres ne nechodim taky,tudiz jsem si myslela,ze to odkoukal ode mne a jednoduse me napodobuje.Faktem vsak je,ze psi maji vice vyvinutejsi intuici,nez maji v soucasnosti lide,skoda,ze psi neumi mluvit,myslim,ze by jsme se divili,co by nam vsechno povedeli.

35 Martin Martin | 9. února 2012 v 12:35 | Reagovat

Jojo, toť pravda...Já vyrostl na hřbitově-otec byl hrobař a já tam žil do šesti let.
Osobně jsem jednou zažil útok zlé síly a málem mě to stálo život.Byla to dost síla ale pochopil jsem proč to bylo "dopuštěno" - kde je světlo - není tma...

36 mariankosnac mariankosnac | 9. února 2012 v 16:03 | Reagovat

[16]: Tiež som mal psa a bál sa prejsť po všetkom čo sa mu nepozdávalo :)
S energiami a psími zmyslami to naozaj nič nemá, veď aj pod výťahmi je taká diera a do výťahu sa pes nebojí. V bytovke robili nadstavbu a spravili tam také schody medzi ktorými sú medzery, no po nich pes hore nevyšiel ani za nič, keď tam videl tie medzery a výšku, ale dolu už to zbehnúť vedel lebo nevidel tie medzery. Psy sa proste len boja výšok, a veľa iných vecí, aj to keď idete so psom a zrazu sa zastaví, neznamená že vycítil nebezpečenstvo, len sa mu už nechce ísť ďalej. Alebo čokolvek iné, pes neni robot a rozhoduje sa kam chce ísť a kam sa mu už nechce:).

37 Krasivija Krasivija | Web | 9. února 2012 v 22:34 | Reagovat

Já v kostele ještě nebyla. Naposled když mě křtili. A není to škodlivé, když nějaké malé dítě dotáhnou na tak škodlivé místo, jako je kostel? No já až budu mít děti, tak je křít nebudu. Tedy aspoň ne v kostele.
Jinak, já tak nějak podvědomě vycítím, kam nemám chodit. Znám jeden kostel. Je to skvělá stavba. Čerstvě nabílená. Ale dovnitř jsem se ještě neodvážila.
Hřbitovy mmě ani nevadí. Vadí mi jen pohřby. Věř mi, že jsem byla na pohřbu dvakrát v životě a pokaždý jsem se z něj vrátila úplně vyždímaná. Navíc, mám názor, že hrob s křížem nemůže být v pořádku. Kříž chápu jako blokaci, mříž. Co když právě kvůli tomuhle důvodu tam zůstane tolik zbloudilých duší?
A na kanály nešlapu. Naše rodiná pověra je, že to přináší smůlu. Hlavně když šlápneš na ty hranatý.
Hrady a zámky jsou v pohodě, ale Terezín je dost divní místo. Je tam takový divný vzduch. Čistý a přesto takový plný napětí a zmaru.
Účinky zrcadel na sobě nepozoruji a do nemocnice já nachci. Jsou případy lidí, kteří byli v nemocnici na umření a když chtěli na poslední dožití jet domů, tak se zázračně zlepšíl jejich zdravotní stav.

38 Gája Gája | 10. února 2012 v 13:38 | Reagovat

[36]:Máte pravdu, že pes není robot. Je to bytost a já jsem přesvědčená, že v mnohém více vybavenější a dokonalejší než člověk. Mé fence chyběla už jen řeč, lidská řeč. Jinak svojí, psí žvanila často. Když jsme si povídali v rodině, po chvíli se k nám přidala. bylo to legrační. Rozumím tomu, že se pes bojí výšek, to já také. Schody, které popisujete i já nahoru vyjdu se strachem, a dolů beze strachu, jen proto, že už nevidím tu hloubku pod sebou. To však nemá nic společného s kanály, o kterých byla v článku Alušky řeč.
Na procházky jsem s ní chodila já, jen já mohu posoudit, co jsme zažívaly, jak se chovala...já vím své. Kdo by mohl cítit to, co jsem s ní cítila já, nepochyboval by. Nikdy na ní nezapomenu!!

39 Perse Perse | E-mail | 11. února 2012 v 14:41 | Reagovat

Hřbitovy jsou místa, kde leží rozpadávající se těla zemřelých lidí.

40 jjj jjj | 11. února 2012 v 18:39 | Reagovat

(39)No to pises fakt novinku!!!

41 archandel archandel | 13. února 2012 v 15:23 | Reagovat

to: [18]: Lara: Takovy lidi mam "nejradsi", jo sice mas na jednu stranu pravdu, ale jaksi zatim pro vetsinu lidstva neuskutecnitelnou. Chtel bych teda videt tebe jak te napr. nepali ohen.

Ty otvory v kanalech se mysli nejake velke nebo jsou spatne kanaly i co maji cca 4 otvory pravidelne u vnejsiho okraje zhruba tloustky prstu?

Jinak u zrcadel nejak od mala nerad stojim, nekdy dokonce svym vnitrnim zrakem vidim, jakoby tam byl demon ktery se snazi dostat ke me ale nejdem mu rozbit to sklo, je to mozne?

42 Daja Daja | 14. února 2012 v 12:52 | Reagovat

Jako malá jsem chodila do kostela, ale až jsem vyrostla, najednou jako bych nechtěla ani prstíčky natáhnout.:) A to platí i o hřbitově. Rodiče mi říkají, že nemám úctu k mrtvím, když nechodím na hřbitov, ale já nechci tam chodit! A ani nevím, jestli k ním mám úctu, protože v mysli se mi ukazují živí, a ne jako mrtví. Proto mám k nim úctu, jakoby byli živí.:)

43 Jana Jana | 8. dubna 2012 v 14:07 | Reagovat

Ja mám taký problém už dlhšie, že ma otravujú temné bytosti a čím viac ich riešim, tým častejšie sa to deje. Je ľahké povedať, že nemám strach, keď zrazu nastane nečakaná situácia, ktorá ma proste vydesí ako pri pozeraní hororu. Stále sa mi úplne nedá dostať sa cez to, aby mi dali pokoj a neovládali mi sny.

44 mirka mirka | 4. března 2013 v 8:44 | Reagovat

To je zajímavý článek. Ovššem vede mě to k otázce. Jsem zdravotník,běžně nám lidé umírají a mnohokrát jsem stála u posledního výdechu takového umírajícího člověka. Pohladila ho po vlasech a otevřela okno,aby duše mohla jít... jen takový vnitřní pocit,to udělat. Ovšem každý se nachází občas v těžké životní a fázi a pak si neumím představit,jak se tedy zdravotníci mají v takových chvílích nemocnicím vyhýbat,když je  jejich zaměstnání.Podat výpověď ? Dokonce jsem sama chronicky vážně nemocná... mám jistou potíž-nepochybně. Tedy abych žila dle tohoto tvrzení v permanentním strachu z místa,ve kterém pracuji ? Jsou všichni lékaři a sestry destruktivní,když je přitahuje láska k medicíně? Jak na tohle odpovíte,prosím? M.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama