V e-shopu Alue.cz jsou nové křišťály z Madagaskaru. - Aktuální výběr ZDE
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 16.12.

3. Moristova dobrodružství: Ztráty a nálezy

27. listopadu 2012 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Deníček
Další ráno se Moristek nevrátil. Obešla jsem celý pozemek a nic. - Byla jsem z toho zezačátku nervozní jenom trochu, protože chápu, že si to musí v okolí očuchat, podívat se kde co je. Musí absolvovat svůj důležitý kočičí průzkum, najít si nějaká místečka, kde může chodit na záchod podle svého a nemusí to být nutně ta provizorní mulčovací kůra, kterou jsem mu ukazovala.
A jelikož je Morist velký žrout, říkala jsem si, že se během dopoledne ukáže.... Ale nic.
A to už se mi nervozitou začal kroutit žaludek. - Určitě by nikdy neodešel pryč, protože by si myslel, že jsem ho vyhodila, protože ho nechci.... To nedává smysl, protože jinak by za mnou nešel takovou dálku... Stoprocentně i za tu krátkou dobu musel ze mě cítit, že ho fakt miluju a nedám.
A ty oči... Ty oči mě znají, ty by mě nikdy neopustily... Žeby chyba? Že by se kotě nemělo tak brzy strkat ven? - Žeby žeby? - SAKRA... Tohle mě nenapadlo.



Byla jsem si vnitřně jistá, že Moristovi nic není, ale z nějakého neznámého důvodu se nemůže vrátit... Je v neznámém prostředí, možná někde bloudí, možná ho někdo našel.... teď je třeba zavřený u něho doma a nemůže zpátky?

Ještě před obědem jsem na sebe hodila kabát a ty samé boty, ve kterých mě venku zná a šla jsem ho hledat. Doufala jsem, že se bude motat někde dole pod domem v uličkách, zahrádkách a bude hledat cestu zpátky.
Na moje ,,čičí" slyší perfektně, takže i kdyby byl někde v zahrádce, tak přiběhne.
Prolezla jsem okolí ze všech stran, prolezla jsem všechna křovíčka, volala na něho po pěti metrech, ale nic.. Jakoby se po něm zem slehla.
Bylo mi strašně. V krku jsem měla knedlík, slzy jako hrachy... Motala jsem se v těch samých ulicích několikrát dokola a spíš jsem v tu chvíli byla ztracená víc já, než on.
Dokonce jsem stopovala kus cesty, kterou jsem ho tehdy první večer vedla, ale nebyl tam.... Samozřejmě, že tam nebyl, on nemá důvod se vracet zpátky, protože nemá kam. A stejně by to bez pomoci nikdy nepřekonal. Minimálně ten potok stoprocentně ne.

Vrátila jsem se s nepořízenou, vyštrachala v lednici zapomenutého ferneta a šup tam s ním. - Zapomenout jsem na něho nedokázala, ale alespoň jsem byla trošičku klidnější. Aby mi to ale doopravdy pomohlo od toho stresu, musela bych do sebe hodit rovnou celou flašku a takový pijan zase nejsem.
Tak jsem to dávkovala postupně, jako lék. Jak to tělo spálilo, jak se vědomí zase zbystřilo, šup tam s tím znovu.

Všichni ostatní v kanceláři říkali Moristkovi ,,Poutníček"... Že je to malý tuláček, co šel asi hledat jídlo jinam.
... Myslela jsem, že fakt umřu, když jsem si představila, že je pryč. Zrovna když se mu nakoupilo jídlo pro koťátka a když jsem předplatila velikou zásilku z e-shopu s drahým nákupem, aby se měl dobře... Prostě jsem s ním na beton počítala. A on by si klidně zmizel... Děs.... Další panák...
Opisovala jsem pravidelné obloučky v intervalu deseti minut. - Dveře, zavolat čičí, krb, počítač... dveře, čičí, krb, počítač.... dveře, čičí.. a pořád dokola, do zblbnutí.
Pořád jsem sedávala k počítači a zase odcházela, protože jsem měla nějaké nevysvětlitelné nutkání ho hledat googlem, nebo mailem, nebo na mapách. - Je to absolutně nelogické, ale jak je člověk zvyklý, že na internetu všechno najde, tady to najednou neplatilo. Najednou mi internet nemohl pomoct, u dveří kocour nebyl... A tak jsem opisovala kolečka dál.

Číst se nic nedalo, psát se nic nedalo, soustředit se na nic nedalo. Nic mě nebavilo, lidi mě nezajímali... Jediné, čeho jsem byla schopná, bylo odklikat diskuze, ale všechno ostatní jakoby neexistovalo...
Hezký pohled to nebyl a navíc jsem šířila takovou strašně napjatou atmosféru, kterou nikdo nevydržel. Ani já to nemohla vydržet.


Večer jsem dostala stopu, že prý je Moristek u sousedů. - Zbystřila jsem, vystopovala sousedku když se vracela domů a oslovila ji už před domem.
,,No já vaše kotě určitě nemám, na to zapomeňte." - Původně se se mnou nechtěla bavit, odsekla a zaujala defenzivu, ale když jsem jí to vysvětlila celé, ukázalo se, že Moristek byl u jejich domu kolem půlnoci, dostal nažrat a pak ho nechali jít si svou cestou. Určitě si ho nenechali, takže to byla falešná stopa... Nevím, asi má sousedka špatné zkušenosti s lidmi, že šla okamžitě do defenzivy, ale pak stejně změkla a byla sdílná... Možná až moc. Mrzla jsem venku a poslouchala příběhy lidí se jmény, které vůbec neznám :)

Vrátila jsem se opět s nepořízenou a svět skončil... Už ani ten fernet mě nezajímal.
Nakonec mě Ňuf vytáhl ven, nechal mě natisknout plakáty a vylepovali jsme po okolí, dokud papíry nedošly. - Trocha aktivity mi dodala víc energie, ale stejně jsem se ploužila. Bylo mi děsně. Takové peklo jsem už strašně dlouho nezažila.
Už dopoledne jsem totiž aplikovala úplně všechny metody (známé, neznámé, tajné, netajné), jak něco zjistit a hlavně jak si ho přitáhnout zpátky do života.
Myšlenka, že možná najdu nějaké jiné koťátko, mi taky ani trochu nepomáhala. - Morist není jentak nějaká obyčejná kočka, co najdu u popelnic. To by mi ani nebylo tak strašně... Doufala jsem, že s takovým těžkým kalibrem, který jsem všechen vystřílela, ho do večera najdu, ale když jsem se večer vracela zpátky, po ulicích visely plakáty a kocourek nikde, měla jsem pocit, že 21. prosinec už je tady. Já jsem v očistci a tohle je jako nějaký trest. Žádný ráj, ale konec světa. Totální blackout, zítra slunce už nikdy nevyjde.

Večer jsem prosila nahoru, aby mi dali sen, který mi řekne, co mám další den udělat, abych ho dostala zpátky. Dokonce jsem prosila svoji mámu, ať mi ho najde a přivede...

V noci jsem měla sen, že jdu chodbou ke dveřím, otevírám je a ke mně běží Moristek. Vítáme se spolu.
Najednou se to zaseklo a já říkám: ,,Ne, tohle je jenom sen, teď se to musí stát doopravdy!"
Děj se vrátil a znovu opakoval... potom ještě jednou.
Takže jsem třikrát v časové smyčce Moristka našla, vrátil se.
Sen skončil.

Další den jsem opisovala obloučky. Stejné jako předchozí den.
Ráno mi přišel spásný e-mail od jednoho ze sousedů... Někdo z nich viděl vylepené plakáty a smiloval se nade mnou: Moristek je možná u místní veterinářky. - Včera pánovi volala, že našli nějakého kocourka, který je podobný tomu jejich.

Vzrušila jsem se jako nikdy... Za pár hodin se ale ukázalo, že šlo o další falešnou stopu. Našli sice kocourka, ale asi tříletého a vykastrovaného... Svět sice znovu skončil, ale už to nebylo tak strašné jako předchozí večer.

Poslala jsem jim údaje a nechala pověsit to moje WANTED v jejich čekárně... Mezitím jsem vzala útokem dům, na který mě Ňuf odkázal. Měl sen, že tam Moristek byl... Byla to třetí a naštěstí poslední falešná stopa, ale za pokus mi rozhodně stála.
Přišla jsem k domu obehnanému vysokým plotem, okna zaryglovaná. Brána jako kráva, všechno zamčené.
U brány vývěska, že vstupem na pozemek porušuji zákon a číslo na pohotovostní službu... Zvonek nikde, jediné co se tam dalo zmáčknout, byla jakási čísla. Patrně na odblokování vrat, nebo něco podobného.

Dělala jsem tam obloučky, střídavě ťukala špatná čísla, nechala to pískat, střídavě zkoušela všechny uzamčené vchody, chytala vrata a branku z druhé strany... Nějaké zákony a pohotovoství služby mi byly upřímně totálně u zadku. Za tu možnost, že se tam možná nachází moje kotě, mi to stálo.
Ten barák je plný dětí a nikdo neví, co se tam ve skutečnosti děje, nebo nachází... Já si myslím, že je to nějaká utajená SOS vesnička pro opuštěné děti, jinak by měli zvonek.... A sakra když tam byly všude kamery, tak by mi někdo měl jít otevřít, když vidí, že to tam venku okupuji.
Vrátila jsem se opět s nepořízenou a zhotovila falešný dopis, který obsahoval moje WANTED, co bylo jinak vylepené všude v okolí a hodila jim to do schránky. - Trochu mě to uklidnilo, protože jsem pak nemohla mít pocit, že nedělám dost a že nedělám maximum, aby se našel.

Pak už mi nezbylo nic dalšího, než čekat... Všechny falešné stopy jsem pokryla, okolí jsem pokryla, veterinu zburcovala... Už nic jiného nebylo. Sousedi už byli také zburcovaní.
Chodila jsem sice pořád jako mrtvola, ale fernet už jsem neklopila...

Odpoledne se stal zázrak, zrovna když celý kancl chtěl odjet něco nakoupit. Zrovna jsme opouštěli kancelář (už jsem potřebovala vypadnout a neopisovat pořád kolečka jak tygr v kleci ), potkali jsme za pár metrů souseda, jak drží Moristka a jde k jednomu z našich plakátů, aby ho identifikoval.
Otevřela jsem dveře auta a nevěřila vlastním očím. - Asi jsem v tu chvíli musela vypadat jak vyoraná myš, ale Morist taky pořádně čuměl.
Dostala jsem ho do náručí, vrátila se s ním zpátky do kanceláře a svět zase začal existovat a zase začal být barevný a zajímavý. Slunce znovu vyšlo... Měla jsem pocit, že jsem se právě znovu narodila.

Morist byl v sedmém nebi. Nehnul se ode mě na krok, dostal hromadu žrádla a začal se smát.
Předtím měl sice velmi vědomý výraz v obličeji, ale tvářil se spíš jako ,,Život je boj"... A teď když se našel, začal se usmívat jako ,,Život je RÁJ!"

Na další noc zůstal u mě. Říkala jsem si, že mi klidně může celou noc skákat po hlavě a počůrat celý dům, ale tohle už nikdy nechci znovu zažít.





Kam dál:
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org/
• Na Aluška.org najdete také interaktivní chat - Vstoupit do Chatu - ZDE
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
 


Komentáře

1 Daysy Daysy | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 6:48 | Reagovat

Trošku moc dlouze popsané, ale jinak pěkné. HEzké konce mám ráda. x)

2 Lana Lasthovicka Lana Lasthovicka | Web | 27. listopadu 2012 v 7:07 | Reagovat

Á, to je nádherný kocourek! Škoda že mi mamka nikdy kočku nedovolí, protože je nemá ráda - prý jsou falešné! Tss... Ať se podívá tady na Moristka! :-)

3 Farah Farah | 27. listopadu 2012 v 7:13 | Reagovat

Kouká vážně úžasně! :) A oči mu ladí k barvě srsti kolem uší... mňauk :) Já se Ti  Aluš nedivím, žes neměla pokoj, dokud se nenašel. Tak ať je vám oběma dobře a Kočmunda nežárlí ;)

4 Eurien Eurien | 27. listopadu 2012 v 11:40 | Reagovat

Alue, nádjerně popsané, úplně jsem to proživala s Tebou. Před rokem a půl jsem narazila na koťátko, které se narodilo přítelově kočičce. A já jsem měla pocit jako Ty.. "Ten pohled, Ty oči.. to není jen tak kočičí. Cítím, že má jít ke mně.." A zamilovala jsem se dřív, než jsem si myslela, že je to vůbec možné. Rodiče šíleně odmítali kočku, ale u našeho Forresta se stal zázrak. Kotě mi dovolili! A nemýlila jsem se, on není jen potulné kotě, narodilo se s účelem být s námi/semnou.. Myslím, že Váš vztah už je ta zpečetěný, že se můžete těšit na krásnou budoucnost:)
Souhlasím s Tebou, že kočky nejsou zvířata, ale průvodci.. kolikrát mi moc pomohl..

5 Michalka07 Michalka07 | 27. listopadu 2012 v 11:58 | Reagovat

To musel byt vazne sok jak Moristek tu nebyl Uff. nastesti ho mas :)

6 Anicka Anicka | E-mail | 27. listopadu 2012 v 12:09 | Reagovat

Bože! To bolo strašne napínavé, a neviem si ani len predstaviť aké to muselo byť pre Teba naozaj... Ale šťastný koniec nadovšetko, prajem ti nech sa vám to už nikdy nestane:) viem aké to je báť sa o zvieratko.. :)

7 Terinka Terinka | Web | 27. listopadu 2012 v 12:26 | Reagovat

Slaďoušek ♥♥♥ je roztomilej.
Já když takhle najdu číču, vždycky jí zachráním a často nemám ani to srdce jí někde udat a nechám si jí :)) kvůli tomu mám teďka dvě krásné kočičky a kocourka a miluji je.

8 Bílej vlk Bílej vlk | 27. listopadu 2012 v 12:43 | Reagovat

uff.. hlavně, že jste se nakonec v pořádku shledali :)

9 Eileen Eileen | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 14:05 | Reagovat

Alue, on je úplně nádherný!!! :)))

10 Divoké Vepřecí Divoké Vepřecí | Web | 27. listopadu 2012 v 15:31 | Reagovat

Já si nemůžu pomoci, ale Morist je hrozně moc podobný našemu kocourovy Oggymu. Má úplně stejný výraz, podobné zbarvení,a když jsem vyděla to video... neuvěřitelné :)

11 Alue Alue | E-mail | Web | 27. listopadu 2012 v 16:36 | Reagovat

[1]: Kdyby to skončilo špatně, tak se nikdo nedozví, že vůbec někdy nějaký Morist existoval.. Sama špatné konce nesnáším, takže bych s nimi nikoho zbytečně nedeprimovala... :)

[2]: Myslím, že je velký rozdíl mezi falešností a nezávislostí. - Kočka tě nutně nepotřebuje, automaticky tě nemusí milovat, nevisí na tobě a nic nepotřebuje předstírat.
... Takže u mě kočky vedou.

[4]: Taky si říkám, že se asi Morist narodil pro mě... Koukám, že nejsem jediná.

[6]: ... je to peklo... Strašné peklo.

[7]: Jsou 3 kočky náročné? - Prý toho hodně sežerou.

[8]: Ještě že tak :)

[10]: Představ si Vepřo, že předevčírem v kanclu zazvonily dvě sympatické paní  a nesly kotě, skoro úplně stejné jako Morist.
,,Našly jsme asi vaše kotě!"
No já na ně čumím, pak chvilku čumím na Morista... Kdybych ho zrovna neměla na očích, tak bych tomu i uvěřila. Kotě má jenom jinou barvu očí, jinak barva kožichu stejná.
Tak jsem jim moc poděkovala že jsou hodné, ale že se už našel... kotě pak musely jít vrátit, kde ho vzaly :D
Chudák kotě asi muselo hodně čučet, kam ho nesou a pak zase zpátky.

Ale sousedská ochota mě v posledních dnech opravdu dojímá... Dobří lidé nevymřeli... Ještě bych měla tomu staršímu pánovi donést za jeho pomoc při nálezu nějakou flašu.

12 Michalka07 Michalka07 | 27. listopadu 2012 v 17:57 | Reagovat

To je strasne kdyz clovek se boji o zvire :p pamatuji jak jsem se bala o sve morcatka.

13 Michalka07 Michalka07 | 27. listopadu 2012 v 18:17 | Reagovat

Alusko myslim si ze kdyz je ti ten kocourek tak dany tak se vzdycky najdete cestu k sobe :)<3

14 Terinka Terinka | Web | 27. listopadu 2012 v 19:11 | Reagovat

[11]: Docela jo. Mám štěstí, že můj táta je kočičí máma jako já. :D

15 Jindra Jindra | 27. listopadu 2012 v 21:09 | Reagovat

Napadlo mě, byl ten kocour určitě vyhozený? Neptala ses majitele, jestli si ho můžeš vzít? Vem si, že on ho třeba vyhodil jen na chvíli, za trest, že se jim někde vyčural. Ale neznamenalo to, že se ho chce nutně zbavit. Třeba ani nebyl jeho, ale má v baráku mladé a nějaká vnučka ho teď postrádá a lepí plakáty... Měla bys to prověřit... Ale poté, co už sis k němu udělala citové pouto, tak bys to měla těžký rozhodování, jestli vrátit nebo ne.

16 Divoké Vepřecí Divoké Vepřecí | Web | 27. listopadu 2012 v 21:35 | Reagovat

[11]: Jestli byste chtěla, můžu vám poslat nějaké jeho fotky. :)

17 morrisst morrisst | 28. listopadu 2012 v 0:17 | Reagovat

Toho kocourka bych rád poznal osobně :D

18 Alue Alue | 28. listopadu 2012 v 10:15 | Reagovat

[15]: ... :) Já si ho nevzala, on šel se mnou 7 kilometrů sám. Kdyby se tam měl dobře, tak nikam nejde.

19 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 1. prosince 2012 v 21:55 | Reagovat

To je miloučký kocourek :-) Nechá se nosit na rukou?

20 :)) :)) | 21. dubna 2014 v 12:19 | Reagovat

Páni, to je tak strašně sladká kočička :3 Tváří se jako největší neviňátko :)) Je úžasný, že jste zase (a pořád) spolu :)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama