Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 25.9.

5. Moristova dobrodružství: Boj o drápky

15. prosince 2012 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Deníček
Když Moristkovi dorazily konečně jeho věci, říkala jsem si, že už bude trochu klid. Dostal krásné škrabadlo, které hned pochopil. Dostal skvělý krytý záchodek, který hned pochopil. Dostal vibrujícího křečka Tommiho, který stál za starou bačkoru a porouchal se hned první den, tak ho má jenom jako plyšáka, kterého honí... Jenomže to nebyla žádná sranda ani potom.
Moristek je jako z divokých vajec. Pořád dělá neskutečný bordel, 5x denně po něm vysáváte, on jednou proběhne a můžete začít znovu, protože mezitím vymetl zezadu další skříň... To ale nebylo to nejhorší: Nejhorší jsou ty jeho veliké tlapy a drápy ostré jako žiletky.
Ruce mám úplně dodrásané, stejně tak všichni, kteří za posledních pár dní přišli s kočmundem do styku. Neumí si hrát jemně, vždycky tasí drápy, zasekne jak nejlíp se dá, visí, kouše, cuká... Velmi si oblíbil luxusní drahý koberec, do kterého neustále zatíná drápy, vytahuje vlákna a cupuje ho na cimrp campr. Z krásné ozdoby interiéru je jakýsi chudák, po kterém se neustále rejdí nůžkama a zastřihují se povytažená vlákna.
Když dostane přes čumák a vyšoupne se ven, tak kvílí. Nikam nejde, nehraje si. Čučí přes okna, vyvádí, tváří se strašně nešťastně a jakmile ho člověk pustí dovnitř, začne lítat a škrabat koberce jako šílenec... Venku zaleze za dřevo, dělá že spí a ventiluje se v domě. - Přesně naopak, než je to potřeba.
Z hodného Moristka se stala otravná potvora, která se dá pouštět dovnitř jenom na jídlo a rychle s ním zase ven, než něco zničí...
Bylo mi z toho do breku. Nechápu čím jsem si takového lumpa zasloužila... Nechápu, proč si venku nehraje a proč dělá bordel jenom uvnitř.. Nechápu, proč pořád škrabe koberec, když má škrabadlo a když jednám tak strojově: Zaškrabe - potrestám ho - vyhodím ho - nechám ho vymrznout... a pořád dokola. Jemu to prostě nedojde, dělá to dál.



Přijde mi do klína, škrabe... Když mám na sobě tepláky, zaryje se do mě, jakobych byla snad škrabadlo. Stehna mám teď dodrápaná, vypadá to divně a hojí se mi to strašně pomalu.
Chci si ho pohladit, zasekne drápy... Sednu si, zakousne se mi do nohy přes ponožku... Zkrátka jedna malá katastrofa.
Když pracuji na počítači a nechám ho chviličku bez dozoru, vyskočí buď na mě, zasekne se mi do stehen a zavěsí se, nebo ještě lépe: vyskočí na křeslo, zaryje se do čalounění a mně jenom tuhne krev v žilách, aby ho jednou neprorval. To křeslo, stejně jako koberec, nestálo korunu padesát.

K čemu mi je škrabadlo, k čemu mi je krytý záchodek, k čemu jsou mi hračky, když ho vlastně jenom krmím, trestám a vyhazuji ven? Žádnou radost z něho nemám... Celý den s ním jsou jenom samé problémy a pak nemám na nic náladu.

Přemýšlela jsem, jak to mám vyřešit... Do česka mezitím přišly mrazy... Nechte ho venku pár hodin, když tam je i minus 9 stupňů... Jaké mrazy vlastně kočka vydrží? Do budoucna navíc bude přituhovat, takhle se to nedá dělat pořád. Co s ním?
Ale i když venku mrzne až praští a vy pustíte kočku dovnitř, v domnění že bude vděčná a bude respektovat minimálně neškrábání koberců, za necelých deset minut zjistíte, jak jste vlastně strašně naivní blbci a kočka letí zase ven... a zase tam kvílí... a vy uklízíte, máte dodrbaný koberec, ruce poškrábané a jste nešťastní.

Nakonec si vy i vaši blízcí připadáte, že jste vlastně otroci té kočky. Celý den kolem ní běháte, nakoupíte jí všechno vybavení, pravidelně krmíte, pečujete a ona vás za to poškrábe, pokouše a z vašich věcí nadělá cucky... Když se jí snažíte něco naučit a vysvětlit, nerespektuje vůbec nic.

Říkala jsem si, že přece není možné, aby nade mnou takhle vyhrávala malá kočka... Nebudu její otrok, nenechám se donekonečna takhle likvidovat a nehodlám kolem něho skákat od rána do večera. Mám krucinál i svůj vlastní život... Jsem přece chytřejší a schopnější, takže musím prostě něco vymyslet!
Přemýšlela jsem, co je vlastně hlavní problém celé věci a co s tím udělám... DRÁPY.
Ty spropadené zatracené drápy... Že lítá všude a dělá bordel, to mi až tak moc nevadí, k tomu jsem celkem laxní... Bordel se dá totiž uklidit a počká... Ale koberce se neregenerují a ruce mě pekelně štípou.

Vzpomněla jsem si v souvislosti s drápy na dobu, kdy jsem vyrůstala s morčaty... Morče když chováte na pilinách, musí se mu pravidelně skříhat drápky, jinak přerostou, pak mu zarostou do pacičky a je z toho malér.
... Napadlo mě, že mu ty drápy prostě ostříhám... Sice mi to přišlo hodně divné ,,stříhat kočce drápy"... Je to panebože přece KOČKA... a kočky MAJÍ drápy... Jenomže když ta potvora nemůže být kvůli škrábání ani s vámi, ani v domě, a kvůli mrazu nemůže být venku, tak co máte jiného dělat?

Sedla jsem na google, že by mi mohl poradit. Záhy jsem zjistila, že stříhání drápů u koček není žádný můj výmysl, ani převratný objev ale že jsou o tom dokonce fora a našla jsem i instruktážní video o stříhání kočičích drápků... Takže mezi interiérními chovateli se koukám jedná o normální věc...! - HURÁ.
Dokonce u výstavních koček je to před akcí nutnost. - Pročetla jsem různé (musím přiznat že i dost vtipné) zkušenosti chovatelů a bylo rozhodnuto.

Šup do e-shopu, stejně jsem chtěla koupit Royal canin granule, aby chudák nežral nějaký hnusný Whiskas... (V téhle věci jsem fakt ráda, že mám internet a že mám lidi, co mi poradí.) Přidala jsem rovnou i kleště na zastřihování drápů a těšila se, jak Morista zpacifikuji.
Už to s ním bylo neúsnosné... Dokonce jak už věděl co nesmí, tak pokaždé když něco provedl, strašně rychle zdrhal a schovával se tak, aby na něho nikdo nemohl. - Prostě kočka, co vám dělá naprosto vědomě naschvály a asi se tím i perfektně baví.
Když jsem ho vzala do náručí, už se zmítal, škrábal, kousal a cukal... a bylo jedno jestli zrovna něco provedl, neprovedl, nebo jestli jsem mu jenom chtěla utřít packy zvenku, že mu dám v kuchyni nažrat. - Říkám si, k čemu mám sakra kočku, která se nedá ani chytit do náruče???
... Venku Morist během jednoho dne zvládl i třikrát shodit srovnané dřevo na otop... Takže i venku se po něm uklízelo.

Ale když měl zrovna klidnější chvilku, nechal si zmáčknout packu. Takže jsem postupně prohlédla své nové působiště a usoudila, že se to moc od morčete neliší. Růžové lůžko tam má a vypadá v podstatě stejně, hurá. Tohle není nic nového.


O den později, kdy ještě kleštičky na drápy nedorazily, Morist vrazil do misky s vodou, orazítkoval na kachličkách tlapky a po chvilce zase přišel na řadu koberec... - Kdyby naše Káťa v kanceláři před chvíli neuklízela podlahu, snad by se to obešlo i bez křiku a nadávek, ale když jsem viděla, že má slzy na krajíčku a že je z té kočky zoufalejší než já, došla mi trpělivost.

Vzala jsem obyčejné manikurové nůžky, kleště nekleště... Řekla jsem si, že to udělám za bojových podmínek. Prostě mu je ustřihnu, i kdyby mi měl sežrat prst a docílím svého i násilím, jestli bude protestovat... venku mezitím přituhlo, do -12ti se mi ho vyhazovat opravdu nechce.
Zavřela jsem se s Moristem sama v kuchyni a svedla s ním boj o jeho drápy.. Na mne si už prostě nepřijde. Zastřihávání morčete je praxe k nezaplacení. Morče cuká stejně jako kočka, ale nesmíte ho zmáčknout, nebo mu můžete ublížit.
V případě kočky je to lepší: Stačilo Morista skřípnout pevně mezi stehna, zatnout zuby, mačkat tlapky a neohroženě stříhat.
Když se vyrval a chtěl zdrhnout, přitáhla jsem ho zpátky a jela dál.

Morist měl různé fáze: První byl celkem klidný, myslel si, že ho jenom chovám... ale jen do té doby, než se ozvalo první cvaknutí a on zjistil, že má jeden hrot z drápu pryč... Pak vyletěl a začal šílet. Zaryl se do mě vším co měl, zakousl se do mě vším co měl, ale jak jsem pokračovala, ubývalo drápů a já měla jasnou převahu. - Huba plná zubů už není tak nebezpečná, když si vás kočmund nemá čím zaseknout a chytit.
Zadní nohy neřeším. Ty má trochu tupější a ty mu navíc dodělám, až budou kleště. - V poslední fázi už Morist cukal jenom z principu. Zjistil, že stejně nemá na výběr.

Po chvilce jsem Morista pustila, abych mohla vysát bordel na zemi po našem zápasu... Nechala jsem mu jenom na předních tlapkách paspárky, ale na ty přišla řada hned po obědě, když mě s nimi párkrát škrábnul.
Popadla jsem ho, dojela mu zbytek a teď mu říkám ,,sterilizovaná kočka".

S vděkem vzpomínám na svoje morčátka (budiž jim drn lehký), díky kterým umím stříhat drápky... Bože, děkuji ti za tuto zkušenost. Bez ní bych byla opravdu vyřízená a možná bych se nemusela pokaždé tak hezky v klidu trefit... Jak říkám, morče je nejlepší zvíře na světě, protože se na něm dítě naučí všechno potřebné, co využije v pozdějším životě. A to mi už nikdy nikdy nikdy nikdo nevymluví! - Je to jako s ježděním na kole: To se prostě nezapomíná.


Nechala jsem schválně Morista řádit a pozorovala, co se bude dít dál...
Zasekl do koberce: Dobrý, žádné vlákno už nevytáhne, maximálně udělá tlapkami jemné koleje. Hurá...
Zasekl do škrabadla: No, jakýs takýs zvuk to dělá, požitek z toho koukám stále má...
Chtěl vyskočit nahoru na škrabadlo: Hodil držku, protože byl zvyklý se zaseknout a přitáhnout... Teď lehává ve spodní části škrabadla, kde má pelíšek, do kterého nikdy předtím nevlezl.. Teď se mu tam moc líbí, protože je schovaný a nemusí nikam vyskakovat.
Sápal se po mě: To jsem se jenom zasmála. Tupé tlapičky mě teď spíš hladí, než škrábou.

Po deseti minutách to Moristovi taky došlo. Když šel po mě packou, už nevytahoval drápy, přestal to zkoušet na koberci, chvilku honil plyšovou myš po zemi... A pak lehnul do pelíšku a spal jako andílek.

Mám pocit, že mi tu kočku někdo vyměnil... Jakobych mu s těmi drápy ustřihla i toho raracha, kterého jsme se nemohli tak dlouho zbavit.
Kousavá škrabavá potvora, co dělá z baráku kůlničku na dříví, už tu najednou není... Najednou je tu hodná kočička, která se dá pěkně pohladit, najednou se dá hezky pochovat, už s sebou nemele, najednou už nic nepoškrábe... Najednou se s ním můžu pomazlit, najednou už mi nezasekává drápy do noh... Najednou se zklidnil a nechal toho...

Kdybych věděla to co vím teď, vezmu ho nůžkama okamžitě a na nic nečekám. Ten nápad se stříháním drápů byl asi vnuknutí zeshora.

Další den to šlo také dobře. Moristovo hrací dopoledne je super. - Jelikož neškrábe ale už jenom kouše, může si k němu člověk už i lecos dovolit, dá se s ním hrát, aniž by člověk musel být obalený flastrem.
A navíc jak už ho od rána do večera netrestám, tak se celkově zklidnil. Víc polehává, víc se mazlí a jde na něm vidět, že je spokojenější... Tak nakonec to uvítaly obě strany... Bez ostrých drápů je to úplně jiné zvíře. Nepoznávám ho.

Teď už mám na rukách jenom dírky od zubů, ale to se pořád hojí líp, než ty krvavé kolejnice, co mi kolikrát ještě třikrát během hojení rozškrábl znova... Taky se teď může nechávat víc bez dozoru, což se podepisuje na mé náladě i pracovním výkonu. - MÁM KLID. BOŽSKÝ KLID. Konečně se v klidu vyspím, aniž bych tuhla hrůzou, co asi zrovna dělá a co zrovna během noci kde likviduje...

Tak konečně... Konečně je to kočka, ze které můžu mít radost, se kterou si můžu hrát a kterou můžu mazlit. A hlavně už nemusí mrznout venku a kvílet pod oknem... Buď požehnán ty, který jsi vynalezl nůžky.

(P.S. Jestli máte doma škrabavou potvoru, jděte do toho. Rázem budete mít miloučkou kočičku a to se vyplatí.)





Kam dál:
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org/
• Na Aluška.org najdete také interaktivní chat - Vstoupit do Chatu - ZDE
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE

.
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
 


Komentáře

1 Iv Iv | 15. prosince 2012 v 9:02 | Reagovat

Pro mne jeden z tvých dalších hodně podařených článků, dík.. Že byl méně o duchovnu a konci roku, spíš dnes vítám -čeká mě návštěva a setkání, vítání se sestřiným leonbergrem, můj zimní kabátek to možná opět odnese:). Psům dávám obecně lehce přednost před kočkami, ovšem skóre je téměř půl na půl..Např. kočky žádnému dítěti výrazněji neublížily, ale psi u mne asi vedou, morčata, křečci, bílé myšky, hadi, rybky atd jsou pro mne mimo soutěž

2 Eurien Eurien | 15. prosince 2012 v 11:30 | Reagovat

Alue:),

hezky sis s tím poradila:) I když náš kocourek na zastřihování drápku takhle nereagoval. Nějakým nemožným způsobem se naučil obejít otříhané drápky a stíhal všechno cupovat zubama:D

Ale chtěla to, proč Ti píšu je, že jsi psala, že nevíš, jak bys ho trestala jinak, než vyhazovat ven na mráz. Naš čičiny jsme nikdy na  mráz nevyhazovali, protože pak byli plaché a nechtěli se mazlit, pořád si mysleli, že je každou chvíli zase vyhodíme. Pak jsem se někde dočetla, že kočku nejlépe potrestáš tím, že na ní "zasyčíš jako kočka". A světe div se! Funguje to dokonale:)

Kočky (aspoň ty vesnické, bez nějakých papíru a dané rasy) se zklidní po něco málo víc, než roce. Takže syčení jsme  používali dlouhou a kocour se na náš dycky podíval, vykulil očka a naštvaně odkráčel. Druhá čičina nám to i vrací:D Je to příliš velká osobnost na to, aby na sebe nechala syčet. Tak se vždycky na nás taky podívala, vystřelila packou a zasyčela na nás. A odkráčela s ocáskem nahoru:D Postupně ale pochopili, co se nám nelíbí, když to dělají a dělají to už jenom tehdy, když nejsme doma. Takže je necháváme  na chodbě s přístupem k mističkám a do pokoje, kde je nejmenší pravděpodobnost, že něco rozcupují. Když jsme doma můžou být, kde chtějí:)

3 Marsi Marsi | Web | 15. prosince 2012 v 14:08 | Reagovat

Jéé tak to sem ráda, že se to vyřešilo. To si budu do budoucna pamatovat, až si pořídím kočičku :)

4 Alue Alue | E-mail | Web | 15. prosince 2012 v 19:47 | Reagovat

[2]: Já na něho dělám hlasitě ,,kšc!" a on vždycky uskočí. Syčení funguje vlastně stejně.... On je splachovací!
Tvoje kočka se urazí, ale on uskočí a pak dojde, a řádí dál.
Vyhození ven je jediný způsob, jak zachránit drahé koberce před rozjívenou kočkou, co si myslí, že je všechno její a může všechno zničit. - A to zase prrr, 1. to nejsou moje koberce a i kdyby byly, tak za 2. to netoleruji.

[3]: Tak. Vem ji nůžkama a bude :D - Ale zase to není nutné u všech koček, některé tak šílené nejsou.

5 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 15. prosince 2012 v 20:45 | Reagovat

Já stříhám drápy jenom králíkovi, ale to jenom dvakrát za rok, protože ho občas pustím ven (samozřejmě že ne v zimě :D) a on si tam obrousí drápy o dlažbu... :)

6 Ilíriel Ilíriel | E-mail | 16. prosince 2012 v 11:00 | Reagovat

Zvláštní... S našima kočkama se vždycky dá domluvit. Osobně mi řešení ve stylu "tak ty drápky prostě ostříhám a bude klid" přijde asi jako "Bolí mě ruka? Nechám si ji uříznout a bude pokoj." Drápky ke kočce prostě patří... Snažíme se ji respektovat, vzhledem k tomu, že je domácí a ven nechodí, nechceme ji ani kastrovat a když to na ni přijde, prostě se s ní víc mazlíme a jí to ke štěstí stačí. Když si s námi hraje, tak dobře ví, co může a co ne. A když to přežene, stačí ji chytit za krkem, podívat se jí do očí a pořádně jí to vysvětlit. Kočka tohle pochopí... Když zlobí opravdu moc, tak na ni zasyčím, zavrčím, popadnu ji za kožich a zahodím ji. Někam, kde se o nic nepraští, samozřejmě.

Podle mě je problém v komunikaci. Nevím, možná si to Moristek uvědomí, než mu drápky zase dorostou. Ale zas tak úplně bych na to nevsázela. Pro zvířata je důležitý respekt. A ten se někdy dá získat jen když... se chováš jako zvíře :-)

Ještě jedna věc. Cokoliv drahého, co nehceš poničit, nepatří do jedné místnosti s kočkou. I určitý nepořádek k chování zvířete, které pořád volně pobíhá po bytě, patří. Pro mě osobně byl a je život s kočkou velkou lekcí o tom, že prostě nebude pořád uklizeno tak, jak bych si to představovala. Zvíře dělá nepořádek. Trvat na udržování pořádku je akorát tak cestou do blázince. Stejně jako se zvíře přizpůsobuje životu s člověkem, tak i člověk musí své nároky zčásti přizpůsobit zvířeti a nevyžadovat po něm, aby se chovalo jako živý plyšák, protože tím ho připravuje o jeho přirozenost.

Nechci ti tady rozhodně nijak kázat, Alue, ale stříhání drápků u kočky je něco, co bych čekala od člověka, který hledá snadná řešení, která ho nenutí slevovat ze svých nároků a posouvat se dál, proto mě to u tebe dost překvapilo. Moc tobě, kocourkovi a všem ostatním držím palce, abyste se naučili vzájemně respektovat a žít spolu v oboustranné spokojenosti.
S láskou Ilíriel a Jarmil
(Přítel mi koukal přes rameno, takže ne všechno, co jsem psala, je z mé hlavy.)

7 Alue Alue | E-mail | Web | 16. prosince 2012 v 11:15 | Reagovat

[6]: ... Ano, ovšem ty jsi v jiné situaci. Ke mně kočka přišla nečekaně a mám ji v práci... Která na zvíře není přizpůsobená a ani to tak nikdo neplánoval. Pokud tedy máš všude koberce a spoustu květin, asi těžko to všechno budeš likvidovat kvůli zvířeti, které pořádně nemáš kam dát, když ti to tam navíc ani nepatří. Můžu být ráda, že vůbec někde může být.
A asi těžko si budeš hrát s kočkou, která ti během minuty rozcupuje obě ruce do krve tak, že večer ani nemůžeš spát, jak ti to praská a jak to štípe.
Víš, ono se to hezky radí a poučuje, ovšem realita je něco jiného. - Není ani jedna místnost, která by se dala kvůli kočce vyklidit, tak veliký kancl fakt nemáme.
Zatřižení drápů ponižuješ na samospasitelné řešení, ovšem bylo to poslední a jediné funkční řešení... Je opravdu rozdíl mít kočku u sebe doma a mít ji kanceláři, kde to ještě musí snášet další lidi. To asi fakt málokdo dokáže pochopit, když to nezná.

8 Ilíriel a Jarmil Ilíriel a Jarmil | E-mail | 16. prosince 2012 v 12:38 | Reagovat

Dobře, uznávám, že v práci máš mnohem menší možnosti přizpůsobovat prostor kočce. O to důležitější je ale právě ta komunikace. Kocourek se chová tak, jak se chová, prostě proto, že pro něj je to způsob, jak si s vámi hrát. Celé to běhání, drápání a následné schovávání považuje za hru. Kočka je lovec a je její přirozeností chovat se tímhle způsobem. Nechci tě nějak poučovat nebo ti něco vytýkat, jen se snažím vysvětlit ti, jak se na to dívá kočka :-)
K nám přišla kočka taky naprosto nečekaně, stejně jako k tobě. Bylo třeba se rozhodnout z hodiny na hodinu, žádný čas na přípravu a dlouhé promýšlení.
Oba dobře víme, jak dokáže kočka poškrábat a jak špatně a dlouho se takové škrábance hojí. Tady je důležité jednak určit si meze - zase komunikace - a druhak používat takové způsoby hry, které kočku uspokojí a tobě neublíží. Naše kočka se úžasně vyřádí, když jí člověk mává před nosem palestinou a ona ji loví a trhá. Má na to svou kočičí palestinu, kterou může klidně rozcupovat a nikoho to netrápí. Potřebuje k tomu ale člověka. Kočka je společenský tvor i přes svou individualitu a značnou samostatnost. Proto i ke hře potřebuje partnera. Hračky ji samy o sobě na chvíli zabaví, ale čím je chytřejší, tím rychleji o novou hračku ztratí zájem, protože vyčerpá její možnosti a pak už není co objevovat.
Až bude kocourek starší, trochu se uklidní a nebude už potřebovat tolik pozornosti. V období dětství a dospívání ji ale potřebuje nejvíc a vyvádí prostě proto, že to potřebuje ke svému vývoji.

Nevím, jaké jsou tvé časové možnosti, nakolik se mu můžeš věnovat a kolik se jeho řádění dotýká ostatních lidí v tvém okolí. Nemůžu soudit, protože ve tvé situaci jsem opravdu nikdy nebyla. Jen se snažím přispět svým pohledem k tomu, abyste oba touhle zkušeností prošli ve zdraví a vzali si z ní to, co si vzít máte. Asi ti nemusím říkat, že jste se nepotkali náhodou, ale proto, že se máte od sebe navzájem něco naučit :-) Přejeme vám oběma, ať se vám to daří a "poperete" se s tím co nejlíp.

9 Bára Bára | 16. prosince 2012 v 17:55 | Reagovat

Stříhat kočkám drápy.. A Tvoje radost z toho, že se s ní teď už dá mazlit.. Takový ochočování. Možná, že tahle kočka prostě není mazlivá. A pokud kancelář pro ni není to vhodné místo, tak by tam třeba neměla být i za cenu toho, že ji prostě nebudeš mít. Teď je to mrzáček a nemůže se pohybovat tak, jak je mu to přirozené.

10 Lada Lada | 17. prosince 2012 v 1:41 | Reagovat

Souhlasím s Ilíriel, nezapomeň, že kočka nemá drápy pro nic za nic ... Bude ji honit pes a ona nemůže ani pořádně vylézt na strom ... také mne to u Tebe dost překvapilo:-((( To není o poučování ale o tom, že musíš nejdřív přemýšlet o tom, jestli máš možnost poskytnout zvířeti zázemí a péči, než si ho pořídíš. Proč myslíš, že spousta psů a koček končí po vánocích na ulici a v útulcích? Také to dotyční mysleli dobře a nakonce zjistili, že realita je trochu jiná ...

11 Alue Alue | E-mail | Web | 17. prosince 2012 v 15:38 | Reagovat

[8]: ... ano, když použiješ pomůcku, chvilku skáče po dejme tomu palestině, ale pak ti začne skákat po rukách drápama, protože ty s ní přece pohybují. - O tom že všechno považuje za hru samozřejmě vím, nejsem blbá. - A to je problém, protože pokud si i při trestu hraje, nic mu nevysvětlíš... Nepochopí to. - Stará kočka na něho prská, vyhrožuje a on jí skáče po zádech... nechápu.
Ale to už je teď jedno. Kocour se zklidnil, už nic neškrábe, drápky to zachránily, problém vyřešen.
Konečně je s ním radost žít.

[9]: Aha, vyhodíš svoji kočku z domu, protože zlobí. To je teda pěkný hnus, nezlob se na mě. - Drápy dorostou, až se zklidní, přestanu je stříhat. Jednou z telecího věku vyroste a pak už třeba budu mít i lepší podmínky... Ale zbavit se ho, to si snad děláš srandu... Říká ti něco slovo láska?
- Chová se úplně normálně jako vždycky, i šplhá, takže tady o žádné přirozenosti a pohybu není řeč. Běž se na nějakou ostříhanou kočku prosimtě podívat, abys viděla, o čem to je.

[10]: Lado, kdybys četla předchozí články, tak bys věděla, že já jsem si kočku rozhodně nepořídila, spíš si ona pořídila mne. Takže jsem v situaci, kterou jsem si nevytvořila, ale stala se. - Já bych si do téhle doby rozhodně nikdy žádné zvíře dobrovolně nevzala, protože moc dobře vím, jaké mám možnosti.

Vidím, že jsou tady lidé, kteří by radši dali zvíře do útulku, než aby mu prostě zatřihli drápky... to je dost hnusné.

12 Divoké Vepřecí Divoké Vepřecí | Web | 17. prosince 2012 v 21:21 | Reagovat

to mi připomíná Simon's cat... nevím jesti to zváš, ale určitě se na to koukni, najdeš to na youtobe.

13 Lada Lada | 18. prosince 2012 v 1:43 | Reagovat

Hele Alue, nemusíš se před nikým obhajovat, je to koneckonců tvoje věc. Nicméně ti lidé tady se ti snaží něco vysvětlit, ne tě kritizovat, tak se do nich nenavážej a spíš se nad tím zkus zamyslet nebo jsi si opravdu tak jistá svou neomylností?:-)Já jsem tvé předchozí články mimochodem četla, takže vím, jak jsi k němu přišla. Mne si takhle pořídilo už několik koček a kocourů, v životě by mne nenapadlo je dát do útulku, ale stejně tak by mne nikdy nenapadlo jim ostříhat drápy, tot´ vše. A že jsem měla také co dělat, abych neměla ruce plné krvavých šrámů. Takže bych na tvém místě nedělala ukvapené soudy jen proto, že s tebou někdo nesouhlasí.

14 Bára Bára | 18. prosince 2012 v 18:21 | Reagovat

Neříkám a ani nemyslím do útulku. Spíš pokusit se najít někoho, kdo by číče mohl nabídnout lepší podmínky, když je ta kancelář nevhodná.

15 Adso Adso | E-mail | 18. prosince 2012 v 22:30 | Reagovat

Celý ten seriál je snad do poslední tečky jako můj život v posledních třech, čtyřech měsících:) tedy až na to, jak jsem ke svému Bardovi přišla já. Moc pěkné, malou kočičku člověk vychovává poprvé jenom jednou... jinak Ti nerada kazím radost, ale drápky dorůstají STRAŠNĚ rychle (do pěti dnů určitě)  a navíc oni pak začínají (kvůli častým výpadkům v drápkové oblasti) opravdu bolestivě kousat. Jo a na blešky bacha! zbavovali jsme se jich dva měsíce... (komentáře jsem nečetla, takže nevím, jestli někdo něco podobného už psal)Hodně zdaru!

16 Alue Alue | E-mail | Web | 19. prosince 2012 v 9:36 | Reagovat

[15]: To je v pořádku. Drápky se tak střídavě podle potřeby upravují. Moristek si v klidu nechá dva střihnout na den, je to otázka minutky a bez násilí. - Až vyroste, dám mu s tím pokoj, takže je zlatej.
Pomaličku se víc a víc zklidńuje, dneska je dokonce vzorný. Mám z něho radost. Jede se mnou teď na týdenní dovolenou, tak ho čeká přepravka :)
Jinak kleštičky na drápky si nemůžeme oba vynachválit, je to super!

17 Alue Alue | E-mail | Web | 19. prosince 2012 v 11:22 | Reagovat

[14]: Aha, po měsíci, co ho vychovávám... Už před 3mi týdny bylo pozdě na to dát ho pryč.
Kočku si na zimu navíc vezme domů jenom blázen, všichni berou na jaře.

18 Jindra Jindra | 19. prosince 2012 v 13:32 | Reagovat

[16]: Možná ti přišel do cesty, abys měla rozptýlení a nepohltilo tě na 100 % téma 21.12. To může být dost nezdravé, co tak čtu každý den, celý svět z toho blbne. Budu se těšit, až se vrátíš, protože jak tu nebudou týden diskuse, tak to bude opuštěné a nebude motivace sem chodit víckrát za den. Pěknou dovolenou. J

19 Pavla Pavla | E-mail | 29. května 2017 v 21:26 | Reagovat

Ahoj Aluško, potřebovala bych poradit. Mám morčátko už skoro rok a pořád nechodí do záchodu! Vůbec nevím jak ji to mám naučit. Prosím pomoz.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama