Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 22.7.

6. Moristova dobrodružství

8. ledna 2013 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Deníček
S Moristkem se to vyvíjí dobře... alespoň já to tak vidím.
Osudné datum 21.12 2012 mělo pro mne kromě prohloubení našeho vztahu i jiné dopady, které vnímám jako dobré: Budu si například znovu částečně zařizovat svůj domov, ze kterého se v rámci celé ,,humbuk hurá akce" odvezly různé věci, které jsem měla před lety jako ,,provizorium" a pak už u mne zůstaly... V rámci přesunu kvůli 2012 se všechna provizoria odvezla a vrátila... A teď když se zatím nic nestalo a já jsem zpátky, budu si pořizovat vlastní šatní skříň, koupím si konečně pořádnou lampičku co fakt svítí a přestavím si ložnici úplně jinak, když je teď taková poloprázdná... Udělám si to konečně dokonalé, ještě lepší než předtím... A na to se těším. Už to vizualizuji, jak to bude celé hezké.
Převoz Moristka v přepravce z místa A na místo B je docela bezproblémová záležitost. Na poprvé jsem ho tam strkala zkušebně a to docela hodně... Nevěděl proč ho tam strkám, tak se zapřel packama a zatvrdil... Napodruhé už byl odpor ale menší, protože věděl, že jsem ho předtím taky pustila a jelo se.... A napotřetí tam skoro vlezl sám a ani se nebránil, protože věděl, že ho v ní nenechám, že prostě se mnou někam jede a tam o něj bude dobře postaráno.

Vtipné je, jak byly celé ty přesuny neskutečně náročné, ale kocour se měl nejlíp. Jel si pěkně v přepravce a všechno měl vždy po příjezdu hned nachystané a zařízené, zatímco já neměla čas se ani pořádně napít... On se měl jako král, nové stanoviště pro něj bylo jako ráj a já byla ráda, že jsme tam spolu a že se všechno nakonec zvládlo.
No a tento přesun nám moc prospěl.



Moristek asi s konečnou platností pochopil ke komu patří a kdo si ho vezme s sebou a nikde jentak nenechá. Vidím, že mi mnohem víc věří. Zklidnil se a ani už tak neškrábe jako kdysi. Myslím, že neuteče ani moc času a už mu nebudu muset ani zastřihovat drápky. Teď když si spolu hrajeme, už je většinou ani nevytahuje a jde na to jemně. To je super... Konečně pochopil, že nejsem šutr a že když se do mě zaryje, tak to sakra bolí... Takže už mám zase pěkné ruce.

Po večerech jsme spolu sedávali v křesle a sedli si před mého miláčka číslo 3, což je samozřejmě notebook... Ten jel s námi. Ale ne na práci... Pustila jsem vždycky večer pohádku, Moristka jsem si položila do klína, on ležel na zádech a nechal se pěkně obejmout... To je alespoň kočička podle mého gusta.

Když jsme takhle vegetovali druhý večer, začal mi lízat a ,,vykusovat" mikinu. Je taková hodně chlupatá, koupila jsem si ji schválně před asi měsícem, aby mi nebyla zima, kdyby byly větší mrazy. Já totiž vůbec na nějaké tvrdší podnebí nejsem zařízená, takže jsem kromě mikiny sehnala i sněhule... které půjdu vrátit. Byly drahé, jsou to šunty, ale o tom jsem vlastně psát nechtěla :)
Tak jsem mu nastavila ruku. Říkám si, že když už o mě hodlá pečovat, tak ať mi slintá na ruce a ne na mikinu.
A Moristek byl v sedmém nebi. Když mi olízal a okousal celou ruku z obou stran, dala jsem mu druhou, tu taky objel a pak spokojeně usnul.

Ostatní na mě koukali trochu ,,znechuceně". Dozvěděla jsem se, že jedno kočičí líznutí obsahuje asi 6 000 různých hnusných breberek, které mám teď na rukách a že to je nehygienické... Tak jsem přidala k dobru dojemný příběh ze svého dětství, kdy náš pejsek lízal mojí mámě podřenou ruku, která se potom mnohem rychleji zahojila.. A že když jsou psí sliny léčivé a když pes olizuje člověka z lásky, proč by to nemohla dělat i kočka?
To jí radši nechám ať se láskyplně projevuje a pak si tu ruku případně umyju.

Je to stejně moc příjemné. Přesně jak mě Moristek občas jemně kouše do prstů, přesně tak si občas masíruju prsty i já... A to už je doba, co mě naposledy někdo dobrovolně a rád namasíroval, aniž bych si o to musela říkat, nebo se doprošovat.
Moristek je vždy ochotný... A nevadí že jsou to zatím jenom ruce, třeba mi jednou začne chodit i po zádech a to bude teprve fajn... Jednou už mi kočka chodila po břiše, když mi bylo strašně zle a udělalo se mi mnohem líp... Tak když mi cizí kočka může chodit po břiše, tak může jednou Moristek i po zádech.


Lidé se dlouho domnívali, že předení je známkou dobré pohody - kočky totiž rády předou na klíně při hlazení a svou pohodu a klid tím předávají i svým opatrovníkům. Jenže kočky zvlášť vydatně předou i v situacích, kdy se rozhodně dvakrát dobře necítí, například při porodu, po vážném poranění nebo při těžké nemoci. To by znamenalo, že kočka si zřejmě předením dokáže ulevit od bolesti nebo jiného trápení. Vědci měřili frekvenci vibrací při kočičím předení a došli k hodnotě 27 až 44 hertzů. Přitom je známo, že jemné vibrace o podobné frekvenci uvolňují svalové napětí a výrazně urychlují hojení ran a zlomenin. A každý veterinář vám potvrdí, že rány a zlomeniny se kočkám hojí o poznání rychleji než psům. Že by tedy šlo o jedno z tajemství kočičích "devíti životů"?
Kočky milují teplo a vyhledávají ho. Snesou mnohem vyšší teplotu než my. Zatímco nás začne pálit teplota kolem 44 °C, kočky se odtáhnou až při 52 °C.
Kočka je dalekozraká. Nejpřesněji vidí na vzdálenost 2 až 6 metrů. Rozlišuje i barvy. Usuzuje se, že vnímá především žlutou a červenou.
zdroj: http://www.ifauna.cz/kocky/clanky/r/detail/6441/od-kotete-ke-kocce/


Moristek parádně slyší na ,,čičí" a taky jsem ho naučila slovo, u kterého pozná, že ho hledám. Začnu obcházet celý dům, ztenčím hlas a řeknu ,,ko-či?" - A Moristek odněkud vyleze :) Nebo ho najdu, jak na mě kouká z výšky a baví se, že ho nevidím.
Od té doby co tak moc neškrábe a víc mi věří, si i líp vyhrajeme. Moristek si sice umí hrát hodně dlouho sám a parádně se přitom baví, jenomže u toho vždycky něco vyvede, tak je lepší, aby ho člověk měl na očích a hrál si taky... A když si nemůže člověk hrát, tak ať si Moristek bělá bugr venku, kde ho nikdo nebude napomínat.

Moristek mě naučil parádní hru... Jeho nejoblíbenější činností, už od první chvíle co mi přišel do života, bylo ,,bafání".
Očíhnul si frekventované koridory, přikrčil se za dveřmi a pak přesně v tom správném okamžiku na vás vylítne a vyskočí s roztaženými packami.
Jednou kopne on do vás, podruhé ho omylem nakopnete vy, jak se leknete a jste uprostřed kroku... Je to prostě chlupatý padouch.
Začala jsem mu to vracet. Kontroluju místa za dveřmi a když vím že tam je, tak na něho vylítnu jako první. - A Moristek vyskočí, zdrhne, schová se pod skříň a číhá... Čeká na vhodný okamžik, aby se mohl vyplížit a zase bafnout, jenomže bafnu já jeho... A když ho takhle předstihnu víckrát, zaleze pod nábytek a zasyčí: ,,Já už nehraju, dej mi pokoj."

Někdy na sebe číháme z dálky. On se přikrčí a nahodí kukuč... Já si čupnu, zvednu ruce, udělám jakože ,,pařáty" a číhám na něho taky... A čekáme... Většinou to nevydrží Moristek.
Vyběhne na mě, ale ve chvíli kdy na mě chce skočit, roztáhnu prudce ruce a udělám nějaký zvuk... A moristek udělá salto ve vzduchu a zmizí zase pod nábytkem... A takhle blbneme až do večera.

Když dělá bugr a mě se nechce ho lovit, dělám mu Létajícího Čestmíra. Chytím ho, nesu před sebou a procházíme prostory ve vlnovkách a obloučcích... Někdy máme i mírné turbulence, to zase když jsme letadlo, nebo vrtulník... Ale Létajícího Čestmíra snáší Moristek dobře. Zvedne hlavičku a pozoruje jak letí... Asi se mu líbí ta výška.

Po návratu zpět z našeho přechodného stanoviště jsem byla strašně přetažená. Rozbolela mě hlava tak, že jsem měla pocit, že budu zvracet... Ale vzpomněla jsem si na kočmunda a říkala si, že než používat obvyklé metody, to si radši zajdu za ním...
Moristek ležel na zemi na dece, tak jsem si lehla k němu a nastavila mu hlavu... Začal vrnět jako traktor.
A za deset minut bylo po bolesti, po návalu a udělalo se mi dobře... A to jsem ho ani nehladila.
Říkám Moristkovi, že má svoji vlastní přírodní Magnetoterapii.

Mimochodem Magnetoterapii má Moristek taky rád. Vlastně všechny přístroje a předměty, které vyzařují nějakou energii, Moristek velmi zvědavě očuchává a pak si k tomu lehne... Dost se tomu divím, protože kočky přece hledají spíš geopatogenní zony a místa s pozitivních nábojem, protože stahují destruktivní energii do kožíšku, který je pak heboučký a načechraný... Moristek ale asi zjistil že já žádná destruktivní místa nevedu, tak se na to asi vybodnul.... Nebo to není tak úplně kočka.
Moristek objevil aplikátor Solenoid. Ten má kruhový tvar.. A uvelebil se přímo v něm. Napasoval se tam a byl spokojený... Tak jsem mu magnetoterapii zapla.. První jenom na 10%... A Moristek chrochtal blahem... Tak jsem mu to dala na 100% a on tam relaxoval další dvě hodiny... Třeba mu nebylo dobře a potřeboval se poopravit? Nevím... Ale byl roztomilý :)
On vlastně umí ocenit všechno dobré. Jak levitovanou vodu, tak magnetoterapii... A homeopatika na něho také fungují naprosto skvěle.


Kam dál:
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org/
• Na Aluška.org najdete také interaktivní chat - Vstoupit do Chatu - ZDE
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
.
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
 


Komentáře

1 Black Blako Black Blako | E-mail | Web | 8. ledna 2013 v 15:44 | Reagovat

Pekne napísane, pripomenulo mi to množstvo mojich spomienok.

2 Ilíriel Ilíriel | E-mail | 8. ledna 2013 v 17:09 | Reagovat

Jsem ráda, že se máte oba dobře a že jste se už na sebe naladili. Pokud vám k tomu pomohlo ostříhání drápků, pak je to tak dobře. Nezlob se, že jsem do tebe kvůli tak rýpala, Aluško, prostě mi to jen přišlo nepředstavitelné. Ale na každého zjevně platí jiná medicína :-)

Kdysi jsem četla pohádku o tom, jak kočka vypředla ze "své" holčičky nějakou škaredou nemoc. A vždycky jsem si myslela, že na tom bude něco pravdy. A je to tady :-)

Kočičí sliny prý obsahují mnohem víc bakterií, než psí, dokonce se říká, že jsou svým způsobem jedovaté - proto se kočičí kousnutí dlouho a špatně hojí. Ale když kočka olizuje člověka, je to tak velký projev přízně, že se prostě neodmítá. Ono na olízání ruky ještě nikdo neumřel :-) A taky, čistota je půl zdraví, ale ta druhá je špína :-)) Strávili jsme pár dní s kotětem, které příteli olizovalo obličej a dokonce i vlasy. A vůbec mu nevadilo, že se mu ty vlasy lepí na jazyk, vypadalo děsně srandovně... :-)

3 Weri Weri | Web | 8. ledna 2013 v 19:13 | Reagovat

Já právě četla, že kočka červenou vnímá šedě :D
Taky bych chtěla kočku, ale jelikož se máti osype už při zmínce o jejích chlupech, budu muset počkat. Ale kdo si počká... ;)

4 Alue Alue | E-mail | Web | 9. ledna 2013 v 10:20 | Reagovat

[2]: No není to úplně košer, ale když jsou z toho škrábání a zlobení všichni v depresi a když mi na něho někdo nejmenovaný křikl ,,kocoure jeden hnusnej", tak už fakt nebyla jiná možnost.... Ale opravdu se spravil ze dne na den... Možná mu to ostříhání pomohlo pochopit, co všem pořád tak strašně moc vadilo.
Teď z něho máme maskota a miláčka všech, nedávno jsem ho stříhat přestala a sleduji co on na to, zatím je v klidu, neškrábe a nic neničí.

Ale naposledy jak ulovil myš, tak nás všechny lehce potom škrábl a všem to strašně zhnisalo, úplně malinký škrábanec... Tak to jsem ho zase fikla, protože měl prostě něčím nakažené drápy. A zhnisané škrábance sakra dost bolí, to by jeden neřekl. Nevím co v tom měl, radši to vědět nechci.

5 Coccinelle Coccinelle | 9. ledna 2013 v 15:36 | Reagovat

No naše kóča teda miluje červený hračky:)...jak to je to nevím, ale každý se může svého zvířátka zeptat....:)
Jo a jinak čičina žužlá mikinu či svetr jako náhražku za mateřské cecíky....asi mu chybí maminka, ale měl by s tím časem přestat....má už přece jinou maminku:)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama