Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 20.9.

13. Moristova dobrodružství: Můj chlupatý puberťák

9. května 2013 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Deníček
Moristek má několik druhů mňoukání.
Když zdraví, udělá ,,mňau". Krátce a lehce.
Když žebrá jídlo, dělá tlumeně a chraplatě ,,ňáááááá.... ńáááááá...." a jakoby to ze sebe tlačí. Asi jako když dítě sedí na nočníku a nejde mu to.
Taky se začne šmrdlat u nohou a dělat hrozně moc roztomilého a hodného. Ty chvíle, kdy se snaží, zbožňuji. Akorát je to vyčuránek, žebrá i když nemá hlad a žebrá úplně všechno... Asi aby nevyšel ze cviku, anebo má komplex středu světa a myslí si, že se všechno dělá a chystá pro něho.
Ovšem v poslední době objevil úplně nový zvuk.: Když na něho padne cosi jako samota, nebo má dojem, že se mu nikdo nevěnuje, nebo prostě jenom chce pomazlit, tak si sedne do chodby a spustí strašně hlasitě, kvílivě a tesknivě: ,,HAU!? HAU!? HAUUU!?"

Je to chytrý kocourek. Ví, že když začne kvílet v chodbě, tak se z nějaké místnosti vždycky někdo vyvalí, protože je tam nejlépe slyšet. Akorát péče je trochu rozdílná, podle toho, na koho zrovna narazí. Největší úspěch má jeho kvílení samozřejmě u mne. - Vyletím ze dveří, chytnu chlupatou breberu do náručí, hladím ,,A čooo... Ty můj malej opuštěnej kocourečku..."
A Moristek se usmívá, že má co chtěl... Považuji tohle chování za jistý druh citového vydírání, či snad vynucování si pozornosti, ale nemám na to žádnou obranu. Možná proto, že jsme si v tomhle trochu podobní. - Já se taky pořád ňuchňám a když nemám dost, vynalezla jsem zase svoje metody, jak upozornit na vážné nedostatky. S příchodem kocoura však své metody už tolik nepoužívám, jelikož on je stejná ňuchňa jako já... Tak se ňuchňáme spolu a vzájemně si fakt nemáme co vyčítat.

Když se kocour jeden den pořádně nevymazlí, druhý den zákonitě sedne do chodby a spustí svoji ,,tklivou árii opuštěného chudáčka". Tedy kadenci má asi takovou, že je třeba ho cca 3x denně kvalitně pomazlit. Když se jenom semtam letmo pohladí, je to málo. I když vypadá, že zrovna ten den nemá zájem, tak to stejně potřebuje.
A když už začne kvílet, zákonitě se musí vymazlit. Jinak bude kvílet pořád a motat se okolo nohou jako ocásek. To je pravidlo, které se holt musí dodržovat.

Tady mi strčil čumák do fotáku a z kočky vzniklo tohleto vtipné cosi s velkou papulí...



Vždycky když začne takhle kvílet, mám dojem, jakoby se v něm ozvalo cosi jako vnitřní nejistota nalezenečka z ulice. Jakoby potřeboval znovu ujistit, že je v dobrých rukou a že ho nikomu nedám. - Ale je to samozřejmě úplná blbost. On prostě kvílí, protože ví, že dostane pozornost a čím smutněji zakvílí, tím víc si to pak vychutná.... Ale stejně si nemůžu pomoct.
Myslím, že ho dost rozmazluji, ale nakonec je to dobře. Je mírný na cizí lidi i na děti. Všechno si nechá líbit a není vůbec agresivní. (Tedy pokud ho člověk nezlobí ve chvíli, kdy chce spát. To jednou pleskne prackou a všichni vyklidí pole.)

Nebyl takový od začátku. Když vzpomenu na tu dobu, kdy ho člověk chtěl jen pohladit a on se zničehonic surově zakousl do holé ruky a nechtěl pustit... To byla těžká doba.
Člověk se mu nesmí vytrhnout, protože si rozpáře ruku, nesmí ho praštit, protože zvířata, děti a ženy se nikdy nesmí bít a když křičí, nebo se ho snaží sundat, tak kocour zasekne ještě víc... To naštěstí vyřešilo to dočasné stříhání drápů. Když kocour viděl, že to nemá efekt, tak toho nechal. A navíc když do nikoho nemohl zarýt drápy, přestože chtěl, tak nikoho neprovokoval k agresi (Všichni lidi nejsou stejní, že drží.. někdy ujedou nervy.). Když se ani jedna strana neprojevovala nikdy agresivně, úplně v něm to zkratovité jednání usnulo a uvolnilo místo mnohem lepší povaze.
Tím se z něj podařilo vymazlit ukázkově krotkého macka a kleště na drápky dneska používám se kultivaci masožravých rostlin. Cvakám láčky hned u země... Takže ne že by se to nehodilo. A taky jestli někdy ještě budu mít morče, mám alespoň kvalitní vercajk na zarostlé drápky. Sice to umím i nůžkama, ale trvá to déle a není to tak bezpečné.
Moristkovy drápky už pár měsíců nechávám být jak jsou a jsem za to ráda. Jenom ten koberec občas ještě podrtí, to mi radost fakt nedělá...

Raději mám rozmazleného a umazleného macka, co ve chvílích potřeby zakvílí, než agresivní bestii, co kouše a drápe do všeho, co se pohne...

A tak si žijeme spokojeně... Co se týče kocouří puberty, hrůzné období, kdy se každé ráno objevil s novou ránou na těle, se trošku uklidnilo. Patrně mu došlo co nemá dělat, poučil se, tak už ho nikdo tak moc necupuje.
Mám radost. Nechávám zarůstat staré velké strupy a pomaličku z něho ty odrostlé vybírám. Už to zase začíná být pěkná chlupatá kočička. Když měl bříško plné tržných ran, být celkem netýkavka a odkopával ruce od těla... Samozřejmě že jo, to muselo sakra bolet.

Hodí se dobře i Furminátor na vyčesávání srsti. Dobře chytá drobnější bordel a nachází zapomenuté staré stroupky. Avšak při posledním vyčesávání se to v kocourovi trochu hnulo.
Vždycky drží drží drží a pak mu to začne být už otravné, tak se začne bránit, zaútočí na furminátor a pokud ho neposlechnu zavčas, pleskne packou i po mně. Takže nečesat kocoura, když už nechce.
Teď se však začal protahovat a česání si užíval. Říkala jsem si ,,Hurá hurá! Takhle ho alespoň pořádně pročísnu ze všech stran a bude to zase pěkně načechraná a čistá kočička." - On je totiž víc času venku než uvnitř, prolézá kdejaké keře, takže na něm člověk ledacos odchytí.
Najednou se ale kocour vzrušil a to tak, že hodně. - Došlo mi, že ho vzrušilo vyčesávání! :D
,,Zklidni hormon, puberťáku." Přehodila jsem mu přes hlavu deku, abych ho rozptýlila, ale vůbec to nepomohlo... A z vyčesávání už nebylo nic. Kocourek se z jedné strany nádherně zhebčil a načechral, z druhé to měl jako vrabčí hnízdo.

Taky už jsem ho přistihla, že měl erotický sen. Vzrušil se a dělal při spaní kopulační pohyby. - Docela jsem zírala. Totiž já vyrostla se psy, většinou to byly feny a když pes, tak byl kastrovaný. Takže erotické sny u zvířat neznám a u kočky mě nenapadlo, že se to děje.
Přijde mi neuvěřitelné, nakolik se zvířata podobají lidem. - Mají očividně plnohodnotné sny jako my. Vím, že se jim například zdá, že někde běhají, na někoho útočí, něco chytají... Ale dokonce mají i erotické sny.

Poslední dobou si i lámu hlavu nad tou původně plánovanou kastrací. Když chodil potrhaný, to jsem se fakt lekla. Ale teď už se to neděje tak moc a tak hrozně. Taky se ZATÍM DÍKY BOHU netoulá, jak to údajně kocouři dělají. Že zmizí třeba na dva týdny a majitel o nich neví, protože kocour nezavolá, ani nepošle poštovního holuba... Ani neznačkuje, čeho jsem se obávala... Tak zkrátka nevím, KDY nastává ten vhodný čas a jak dlouho ještě můžeme počkat?

Hodně by mi však vadilo, kdyby se začal toulat. Jedno ráno nedošel rovnou na zavolání, ale dorazil až za půl hodinky... Asi obíhal svoje kolečko. A já se navenek tvářila úplně klidně, ale ve skutečnosti mi svítila červená kontrolka s alarmem.... A to byla jenom blbá půlhodinka. Dva týdny nevím, jak bych s takovou vydržela... Možná naložit do vína.

To je pořád ,,Je to kočka, nemůžeš k němu tak přilnout." - No jo, ale když to každý den piplu, srst probírám, jídlo chystám, klíšťáky vytahuju, 3x denně mazlím, povídám si s ním... Tak jak mám nepřilnout? Nejsem přece stroj. Pro mne každé zvíře, které kdy bylo v domě, bylo právoplatný člen rodiny. A k členovi rodiny, kterého navíc piplu, přece nejde nepřilnout.




Kam dál:
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org/
• Na Aluška.org najdete také interaktivní chat - Vstoupit do Chatu - ZDE
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
.
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
 


Komentáře

1 Shebyk Shebyk | E-mail | 9. května 2013 v 4:49 | Reagovat

Moc pěkné čtení. Cítím z toho opravdu moc citu. Těším se na další díl.

2 myší královna myší královna | E-mail | Web | 9. května 2013 v 8:49 | Reagovat

Má krásné oči!

3 Rikiši Rikiši | 9. května 2013 v 12:26 | Reagovat

Kočky mě nikdy nepřestanou udivovat a fascinovat. Jsou všechny stejné v tom, že mají nějakou libůstku, jenom každá jinou. A když mi někdo naznačuje, že to s péčí o ně přeháním, říkám jenom: "Vždyť je to člověk jako každý jiný." Zdraví oddaný služebník Jejich Chlupatých Veličenstev, lítých šelem Tygříka a Princezny. :-)

4 Starý vypelichaný kocour Starý vypelichaný kocour | 9. května 2013 v 14:52 | Reagovat

Ten na té poslední fotce, to jsem celý já.
Jasně že kočky mají sny. Jsme přece všichni savci, celkem blízcí příbuzní.

5 Foxie Foxie | 9. května 2013 v 17:18 | Reagovat

Můj kocourek-nalezenec mňoukat neumí, vždycky jen naprázdno otvírá tlamičku. Prej to není nic vážnýho a doma je aspoň klid :D

6 Alue Alue | E-mail | Web | 9. května 2013 v 19:01 | Reagovat

[4]: Ten vlevo, nebo napravo?

[5]: Asi se nenaučil od mamky.... ?

7 Foxie Foxie | 10. května 2013 v 19:33 | Reagovat

[6]: Nejspíš, našli jsme ho, když byl ještě hodně malinkej. Na druhou stranu - místo toho, aby ječel, člověku občas nečekaně skočí na záda :)

8 Sora Sora | 10. května 2013 v 22:08 | Reagovat

[5]: Moje číča taky neuměla mňoukat.. spíš tak jako skřípala.. až jednou, když jsem pustila nějakou nahrávku z přírody - ptáčci, cvrčci a tak - tak začala mňoukat jak šílená a teď je ticho jen když spí :D

9 Liliana von der Heide Liliana von der Heide | Web | 11. května 2013 v 10:19 | Reagovat

Vypadá moc mile, fešák. Mám ročního kocourka a kočky ho absolutně nezajímají. A ten koncert, jaký spustí, když ho nepustím dovnitř....

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama