V e-shopu Alue.cz jsou nové křišťály z Madagaskaru. - Aktuální výběr ZDE
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 01.12.

1. / Nesmyslné názory mého raného dětství, ve kterých dnes vidím smysl

23. října 2013 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Zamyšlení

,,Cože?! Že by malé dítě občas mohlo mít v něčem pravdu? - Není možná!" ... Nebo snad ano?
Mojí občasnou zvláštností je fakt, že občas nerozumím věcem, které jsou pro jiné lidi absolutně samozřejmé a jasné. Takové, o kterých se nediskutuje, většina lidí se podívá a prostě vidí... Zajímavé je, že jak celý život mám pořád ve všem jasno, občas se stane něco, kde jsem absolutně mimo mísu a ještě dvacet kilometrů od ní... A nepochopím to, ani když se mi to dvacetkrát po sobě vysvětlí. Většinou si na ně pak musím přijít přes vlastní zkušenost, nebo si to vyloženě vzít bokem a rozebrat do poslední molekuly, abych v tom nakonec uviděla jakýsi smysl.
Čím jsem starší, stává se mi to méně, ale nedávno jsem objevila, že se mi to stalo v němčině při určování předložek. Nepochopila jsem dvacetkrát vysvětlený systém a zkoušela to nějak různě pofidérně, což nefungovalo. Až teď, asi po roce mi došlo, co dělám pořád špatně! HEURÉKA! A můžu se to zase začít učit úplně od znova... O tom však dnešní článek není.
Nyní bych se ráda zamyslela nad situacemi z mého ranného dětství, kdy jsem byla úplný špunt a těchto záseků bylo v mém životě poměrně hodně. Na první pohled by se zdálo, že moje tehdejší myšlenkové pochody byly úplně mimo mísu, ale jak postupně stárnu a přemýšlím nad svojí minulostí a nad svým tehdejším myšlením, normálně mi to postupem času začíná všechno dávat takový smysl, až se toho děsím. Nakonec dokonce zjišťuji, že některé moje údajné ,,záseky", které by měly být záseky podle souzení ostatních lidí, nebo podle daného systému, vlastně vůbec nebyly záseky!
Že malé dítě to má v hlavě uspořádáné tak jak se má a že občas opravdu nepovídá blbiny, že jen dává průchod tomu, jak to vidí jeho duše a jak by to na světě mělo být správně. Problém zkrátka je, že malým dětem se nenaslouchá.
Tento seriál tedy je věnovaný dětské duši. Pojďte se mnou odkrýt pár zajímavých střípků, které si naštěstí z té zajímavé doby pamatuji:



1. ,,Zásek": K čemu je školka?
Jako dítě jsem nebyla schopná POCHOPIT, proč musím chodit do školky. Neustále se mi to někdo snažil vysvětlit, ale já zkrátka svým mozkem nepojala, na co mě moje máma má, na co si mě vlastně pořídila, když mě pravidelně odkládá na půl dne do nějakého velkého baráku, který je plný řvoucích děcek, které všude lítají a vůbec jim nerozumím? K ČEMU?
Školka byla pro mne úplné peklo. To už by bylo lepší mě o půlnoci odvést na hřbitov a nechat tam, určitě bych si to užila víc.

Často jsem se tedy snažila o chození do školky diskutovat - v rámci mých tehdejších jazykových schopností, pětileté dítě toho ještě tak moc nevymyslí - a vedlo se to zhruba v duchu: (Není to slovo od slova, přeložte si to do řeči na úrovni školčete.)

,,Mami, proč tam musím chodit? Vždyť to tam stejně nesnáším, lépe je mi doma s tebou."
,,Ale vždyť si tam najdeš kamarády, máš společnost, pohraješ si... Zase tak hrozné to tam přece není..."
,,Kamarády nemám, hrát si se mnou nechtějí, cítím se tam strašně osaměle a ten neustálý křik mě neuvěřitelně štve. Jediné místo, kde je trochu ticho, jsou záchody!!" (Tohle byl můj problém i na školách. Já NENÁVIDÍM řev, doslova před ním utíkám, takže si představte, co se mnou dělal pobyt ve školce, nebo školní přestávky. Měla jsem vždycky dojem, že vyletím z kůže a šíleně mě z toho bolela hlava.)
,,No víš, ale když nikdo není doma, tak já stihnu něco poklidit, něco navařit a mám klid, trochu si odpočinu."
,,A k čemu tady jsem, když si ode mě chceš odpočinout? To jsem se rovnou mohla narodit jinde."
,,..... No tak to ale přece není, akorát každý občas potřebuje oddech."
,,No ale vždyť já stejně vždycky někde sedím a kreslím, nejsem hlučná, neřvu, nepobíhám, nezlobím, neotravuju, nikdy nic nerozbiju, dohled nepotřebuju... Ty to přece víš! Víš jaká jsem! Tak na co mě strkat do školky? Sedět na zadku a kreslit si můžu přece i doma! A spaní po ,,Ó", co to jako je? Nikdy v životě jsem tam neusnula, štve mě to a spát můžu přece taky doma!"
,,No ty sice neotravuješ, ale ostatní jo."
,,Tak ty ostatní klidně odkládej když neprotestují, a mě nech doma!"
,,To nejde, to by nebylo spravedlivé."
,,Ale oni z toho na rozdíl ode mě nejsou na prášky!"
,,Achjo... No tak třeba to oceníš, až budeš větší..."

Občas jsem z té školky už byla úplně zoufalá a pořád jsem se snažila se jí nějak vyhnout, ale rozumná řeč se o tom vést nedala. A neocenila jsem to nikdy. Ani tehdy, ani teď.
Dokonce i když si dnes dovolím zkritizovat tuto část mého životního období, málokdo mě chápe. Všichni melou nějaké nesmysly o ,,socializování" dítěte, jenomže všechny děti přece nejsou stejné, každé potřebuje něco jiného.
A navíc: Když dáte dohromady kopu stejně starých dětí, které jsou všechny na stejné mentální úrovni... Vy fakt myslíte, že se ty děti ,,socializují"?

Právě že ne, vždycky u toho musí být někdo starší, kdo ty děti poučuje, že ,,věci se půjčují, chováme se k druhému tak a tak", ale ty děti samy mezi sebou konflikty řešit neumí. To se jim musí říkat, respekt a ohleduplnost se musí učit od starších... A když je nějaké dítě jiné, tak ho prostě ostatní vyšoupnou z kolektivu, protože ho mají za mimozemšťana. A je to, vyřízené. Na co pak strkat mimozemšťana do školky?

Takže o socializování není řeč. Dítě se může socializovat jen když je v kontaktu s různými lidmi různého věku a pozoruje je. Od nich se nejvíce a nejrychleji něco naučí.
Později jsem narazila na Naomi Aldort, která naprosto jasně popsala mé pocity ze školky, která naprosto popsala mé názory na ni a jasně říká:
,,K čemu strkat dítě do školky? Proč má matka pracovat? Úkolem matky je vychovávat své dítě, ne ho strkat na půl dne do moderního sirotčince. Co to je za špatný systém, kde matky musí pracovat? To je špatně, to se musí změnit." (Podotýkám, že moje maminka v té době do práce nechodila. A pokud nestíhám výchovu své hromady dětí, proč jich mám tolik? Proč nemám jenom jedno? Hm? - Tohle přece vůbec nedává smysl.)

A já jen přikyvuji... Vidím to zcela jasně: Výchova dítěte, by měla být pro matku něco jako její profese, tedy že se tomu bude věnovat pořádně. Protože dítě není pes, nemůžete ho dát do útulku, protože vás přestalo bavit. A když na to dítě nemám čas, nechci se mu věnovat, chci chodit do práce, protože si ho třeba jinak nemůžu dovolit.. Zkrátka když mu neumím vytvořit vhodné podmínky, proč se na to rovnou úplně nevykašlat?
Přece jenom lidí je všude dost, málo nás není a pokud nemám vhodné podmínky na dítě a nebaví mě to, tak nakonec trpím jak já, tak i to dítě... Udělat si dítě je snadné, to umí každý. Ale vychovávat, to už je jiná liga a musí se na to člověk prostě připravit, musí s tím počítat.
A když to dělat nechci, nikdo mě přece nenutí. Žijeme v moderní svobodné době, všechny ženy mají na výběr a každá prostě nemusí být zapálená matka. Všechny ženy také nejsou stejné... Ok, já to beru a plně respektuji, nevidím v tom problém. -

Ale hlavně si to umět přiznat, v tom je ten háček.
I obyčejná opice v pralese přece ví, že malé děti potřebují být s matkou, tak je nosí na zádech. - Příroda nám to ukazuje naprosto jasně, děti nám to naprosto jasně samy od sebe říkají, že nechtějí být oddělovány od svých rodičů, ale nikdo je neposlouchá... ,,Protože jsou malé a nic nevědí."
Dítě samo ví, kdy je vhodná doba učit se samostatnosti. Nemá smysl ho násilím tlačit do něčeho, na co ještě není připravené a co nechce. To mu způsobuje jenom utrpení a nic dobrého si z toho potom nevezme.
A i když máme třeba nesamostatného puberťáka doma, tak jakmile přijde do práce, život si ho už sám ,,opleská" a naučí. (Znám takové lidi, mám takové přátele, stalo se jim přesně tohle a žijou normální spokojené životy.)
Zkrátka každý má ten svůj čas jinak nastavený. Takže strkat děti do školky, aby ,,se naučily být samostatné a vydržet bez rodičů", je také nesmysl.
Jiná situace by byla, kdyby matka přivedla své dítě do školky a řekla mu: ,,Hele bobku, zkus sem chvilku chodit, porozhlédni se tady, zkus si najít nějaké kámoše a jestli se ti tady bude líbit, můžeš sem chodit. Jestli ne, tak nic."
A bobek si to prostě vybere sám... I úplně malé dítě přece samo pozná, kde se mu to líbí a kde ne. Na to nepotřebuje maturitu.

Znám spoustu lidí, kteří mluví o chození do školky jako o úžasné době jejich života. Proč? - Protože jsou to jiní lidé, mají jinou povahu, vyžadují jiné věci, vyhovuje jim něco jiného, než mně.
Nevadí jim řev, nepotřebují tolik soukromí, takovou samotu, nepotřebují svoje ticho a nejsou to v kolektivu ,,mimozemšťani". Jasně, že oni si školku užijí, bude se jim tam líbit, budou na ni rádi v dospělosti vzpomínat... Ale na co to očekávat od každého? A proč to někdo vůbec čekal ode mne, když jsem nikdy nebyla jako ti ostatní?
I školče je osobnost, má svoji povahu. Nemůže se s ním zacházet podle tabulek a škatulí, protože dítě prostě není škatule. A jestli se o něj rodiče nechtějí starat, a násilím ho někde odkládají, zcela jasně proti jeho vůli, k čemu ho potom vlastně mají?

Možná bych to mohla někdy vidět jinak, kdybych byla rodič, ale o tom dost pochybuji. Většinou své základní názory neměním, pouze si je postupem času více konkretizuji. Jako dítě jsem to viděla přesně takto, dnes už vím proč a určitě vím, že dělat dětem násilí a dávat je někam kam nepatří, když nemusí, je pro ně zbytečný horor.

POKRAČOVÁNÍ ČLÁNKU PŘÍŠTĚ
Kam dál:
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org/
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
 


Komentáře

1 Radka Radka | E-mail | 23. října 2013 v 6:13 | Reagovat

Absolutně s Tebou souhlasím, jsem učitelka,44 let, takže kvůli penězům a duchu doby jsem musela vodit svého introvertíka do školky.Nechtěl, brečel já brečela, kéž by to šlo být s ním doma déle.Radka

2 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 23. října 2013 v 8:11 | Reagovat

Já také souhlasím a nemyslím si, že až budeš mít sama dítě, tak tento názor změníš. Je to tak, každé dítě je jiné, mé dítě už školkou prošlo (brečela ale když jsem ji první den vyzvedávala po Ó... chtěla zůstat déle... je extrovertní, zvídavá, těch nových dětí, nových hraček, nemohla se toho nabažit), ale učila jsem v různých školkách různé děti angličtinu a zažila jsem i takové, které musely (rodiče si to mohli dovolit) po měsíci dvou ze školky pryč, protože byly introvertní a vůbec to nedávaly.
Oni se tam socializují prostě tak, že se naučí vnímat i druhé (ne jen sebe a co oni chtějí), komunikovat s nimi, respektovat nějaká základní pravidla mezilidského soužití, protože si na vlastní kůži vyzkouší, že se ta pravidla nedodržují, protože jim to někdo řekne, ale protože to prostě nevede ke konfliktům a hádkám, že se nemusí bát, že o ty své hračky přijdou. Prostě se naučí dohodnout se. Tohle dokáží i děti samy, i když jim do toho nikdo nevstupuje... mám s kamarádkama, které mají stejně staré děti, zkušenost, že děti spolu už od útlého (pár měsíců) dětství vycházely, nepamatuju se, že bychom mezi ně nějak museli umravňujícně vstupovat. Ale introverta (a to je prostě vrozené, s tím nic nenaděláte) můžete socializovat jak chcete, mezi 20 ostatními divochy v něm spíš vyvoláte nechuť k lidem ještě na hodně dlouho...

3 Veronika Veronika | 23. října 2013 v 9:09 | Reagovat

Souhlasím s Tebou!!! Poslední dobou je mi těch ,,našich" Bobků čím dál víc líto. Sama děti nemám, ale stačí se podívat kolem sebe a je jasné s čím vším se tyhle malé velké dušičky musí poprat... Dneska si každý druhý hraje na esoterika, ale trošku úcty a porozumnění aby člověk pohledal (natož úctu k dětem)!

4 lenka f lenka f | E-mail | 23. října 2013 v 10:23 | Reagovat

Mám podobnou zkušenost. Moje děti už chodí do školy, ale naštěstí s nimi problémy nebyly. O to jsem to měla lehčí, protože do školky také musely. Musela jsem do práce. Ideálně by měla být máma s dětmi co nejdéle doma, prakticky to ale v mnohých případech nejde. Děti mají také různé povahy, některé navazují kontakty snadno a vyhledávají je od útlého věku, některé ne. Taky jsem pro do všeho dětem moc nevstupovat (někdy to ale musí být), ať se naučí dohodnout se a domluvit na kompromisu. Mám zkušenost, že tohle dokáží, i když to někdy jde ztuha, ale jde to. Takhle když to za ně všechno rozhodne někdo, tak je to nemotivuje k tomu, aby se domluvily. A co se týká osmělování dětí - to musí ta máma vycítit, protože svoje dítě zná. Některé dítě řečeno obrazně "když do té vody hodíte" tak ho to nakopne v dobrém slova smyslu a jiné pro které to není vhodné, by to semlelo.

5 Anima Anima | E-mail | 23. října 2013 v 10:41 | Reagovat

:) taktiež súhlasím. A taktiež si nemyslím, že názor zmeníš. To, čo si popísala, som prežila. Malý mimozemšťan :D To sedí.
Je zaujímvaé, že keď som sa ocitla s deťmi, ktoré boli na rovnakej "úrovni" ako ja, tak som bola živá-veselá a skor divoch ako introvert. Doslovne nabitá energiou. Akonáhle som však prišla do spoločnosti detí, ktoré fungovali inak, drsnejšie, bralo mi to energiu, radosť. Žiaľ, je tomu tak doteraz..

6 katrin katrin | 23. října 2013 v 10:44 | Reagovat

Taky jsem to měla takto ve školce, ale ono je to dnes už o tom, že ženy musí pracovat a řekla bych že u většiny rodin je situace taková, že by buď žena neměla žádné dítě a nebo 1-2 děti s tím, že u toho bude chodit do práce.. (a co když děti chce a má je ráda?)

To, že si někdo pořídí dětí moc a pak je dává do školky protože si chce odpočinout taky nechápu.

7 Ryshoun Ryshoun | Web | 23. října 2013 v 10:49 | Reagovat

Pěkný článek, problém je v tom že údajně je tento systém individualismu nakloněn ale ve skutečnosti je vše úplně jinak. Třeba tresty obecně, když je nějaký průser tak místo aby se určil a potrestal vinnik tak se postihne celej kolektiv. Je to jednoduší. Ale co je třeba mě do průserařů, když se mě to vůbec netýká. To s tou školkou mi přijde stejný. Mít dítě je velká zodpovědnost, dělal jsem si nedávno srandu s kamarádky, kámošky co ma malé dítě že co bude dělat když ji to přestane bavit? že dítě utratit nemůže a ani do útulku nejde jen tak dát. :-) Myslel jsem to samozřejmě z legrace ale je v tom i kus pravdy.

Ahoj měj se fajn :-)

8 Severka Severka | Web | 23. října 2013 v 11:06 | Reagovat

Skvělý článek, Alue, naprosto mi mluví z duše! Minulý rok jsem pracovala v jedné školce a ty horory, co jsem tam viděla každé ráno...

9 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 23. října 2013 v 13:37 | Reagovat

[7]: Já jsem jako učitelka řešila právě tohle kolektivní hodnocení strašně moc. Jako malá jsem taky nechápala, proč musím platit za ostatní. Nemluvím teď ani tak o hledání viníka, to jsem jako učitelka řešit nemusela, ale to zpřísňování pravidel, které jsem jako malá strašně těžce nesla, tu věčnou nedůvěru, nesvobodu. Když jsem ale ten svůj přístup chtěla zavést do výuky, tvrdě jsem narážela. Některé děti (ať už to mají vrozené, nebo naučené z domova, Bůh suď) prostě větší míru svobody nezvládaly. Bylo mi pak strašně líto těch, kteří dopláceli na ty ostatní. Systém, kde naženou přes 20 dětí do jedné třídy na jednu učitelku, je prostě špatný systém. Hlavně že máme tolik bank...

10 Domča Domča | E-mail | 23. října 2013 v 14:07 | Reagovat

Přesněě! Ty "záseky" znám například v matematice u rovnic. "musíš to přehodit na levou stranu" aha no tak jo, tak to přepíšu z pravý strany na levou a je to ne??!:D Možná máme nějaký záseky a nevidíme smysl někde, kde je pro druhé úplnou samozřejmostí, ale my zase pak vidíme významy někde kde ostatní absolutně netuší...Takovej problem jsem měla se Špájinou na střední:D Školku jsem ráda neměla, taky proto jsem tam chodila jen chvíli, šikana jak ze strany dětí, tak i učitelů byla na denním pořádku. Spát jsem nechtěla, pak když už jsem teda konečně usla, tak pro mě přišla mamka a tahala mě z postele, že musíme rychle abychom stihli autobus:/Nechtěla jsem ani jíst guláš dohromady s jogurtem, protože mě doma učili, že míchat není správné a tak jsem byla neustále nucena do jídla. Mojí mamku za to vždycky všichni kritizovali, že nás tam nechce dávat, aby jsme se prý socializovali a neměli problém se začlenit do kolektivu:D:D Jenže naše mamina byla vždy toho názoru, že se tam naučíme akorát špatný věci, jako je zbytečná soutěživost, vulgarismy, vzájemná nevraživost a ubližování. Což je pravda, ale i v tomhle blázinci se našla jedna duše, která když jsem plakala v rohu za maminkou za mnou přišla a tak jsme za maminkou plakali  společně, od té doby jsme už 15 let nejlepší přítelkyně:) Jo Naomi píše skvělé!Moje ségra nezvládá skoro ani to jedno dítě a to ani nechodí do práce...Myslím, že jako rodič určitě tyto názory nezměníš a to je dobře, protože dítě má v mnohém větší pravdu, než dospělý. Já bych tvůj článek nenazvala jako nesmyslné názory,ale jako smysluplné názory, nebo to aspoň hodila do uvozovek:D

11 Majka Majka | 23. října 2013 v 14:07 | Reagovat

Mně třeba školka nevadila vůbec, ale v pozdějším věku mi třeba začaly vadit akce typu "škola v přírodě" (To už jsem zabrousila trochu do jiného tématu, pardon.) Nebyla jsem na pokoji s moc hodnýma spolužačkama, a celou dobu jsem se tam jen trápila.

A vlastně celkově mi hodně vadí pobyt ve školním prostředí. Neustálé se srovnávání a konkurenční prostředí mi nikdy nedělalo moc dobře. Naučit se nějaký předmět líp - nikdy mi k tomu nepomohlo, když začla učitelka vychvalovat přede všemi nějakého jiného žáka s tím, že "Podívejte se, jak matematiku ovládá tady Petr."...Naopak jsem si pak připadala ještě jako větší hňup. Trápím se vlastně i teď, a nebýt taková poptávka po titulovaných zaměstnancích, netrápím se ve škole plné  ambiciózních blbců, kterým jde sice matematika dokonale, ale nějaká lidskost, slušné chování a úcta jim absolutně chybí.

12 adeláč adeláč | 23. října 2013 v 15:09 | Reagovat

Souhlas...já jsem do školky první týden chodila strašně nerada...brečela jsem tam a stýskalo se mi. Za celou tu dobu, ty tři roky, jsem měla jenom dvě kamarádky, a to každou zvlášť. Ta se kterou jsem se znala dřív a dýl, a už ssi ji moc nepamatuju, jen že proti mně byla obr (jako skoro všeci :D a taky vím, že  jsem tehdy věděla, že její maminka řekla něco důležitého co jsem NIKDY nechtěla zapomenout...už nevím co to bylo..). Tak ta se se mnou spojila teďka před rokem. Ještě jsem ji neviděla, ale snad se poštěstí. Ta druhá, na tu si pamatuju o dost líp, protože jsem byla starší, tak s tou jsem se pokusila spojit já, ale nepovedlo se. Je to hrozné, že s někým strávíte rok a on na vás potom zapomene. Ale to jsme zase jinde.
Později jsem měla školku radši, ale co jsem vždycky nesnášela, bylo spaní po "O". Usnula jsem tam jenom dvakrát za celou dobu co si pamatuju. A učitelky to věděly. Poprvý když jsme byli ve vedlejší třídě, a nikdo mě tam nezajímal ani neznal, a podruhé v normální den. To mě přišla vzbudit učitelka jestli mi je dobře :D No jo, je toho ze školky hodně. Kravál jsem si díky školce naučila nevnímat, ale docela mě štval.
Upps, docela dlouhé a čárky chybí...nevadí...a jsem naprosto mimo téma, jako vždy...Ahoj!

13 myší královna myší královna | Web | 23. října 2013 v 15:56 | Reagovat

Já školku nesnášela, a to jsem chodila do dvou. První byla celkem v cajku, i co se kolektivu a učitelů týče. Byla skoro u lesa a často jsme chodili na procházky. Tam mě to bavilo. Druhá byla hrozná. Možná jsem se po tátově smrti změnila já, ale připadalo mi, že druhá školka byla horší. Kluci tam byly nehorázná hovada, holky byly divné, nikdo se se mnou nechtěl bavit a vychovatelky byly... skot.

Jenomže já věděla, že tam musím. Věděla jsem, že nemáme peníze, že už taťka makal ve dne v noci na to, abychom mohli existovat. A že mamka musí chodit do práce, zvlášť když tátu nemáme. I když doma byla babička, chodila jsem. Ráno jsem se dlouho válela, šla jsem pomalu, ale šla jsem tam. Protože jsem věděla, že to tak je správně. No a v té druhé školce jsem už uměla číst, tak jsem si vzala knížku nebo Méďu Pusíka, sedla jsem si do rohu a socializovala jsem se s fiktivními bytostmi. :)

14 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 23. října 2013 v 17:56 | Reagovat

Já jsem trávila čas ve školce ráda, mamka mě tam už vodila na malé návštěvy od dvou a půl, protože její sestra (moje teta), tam pracuje.
Zajímavé bylo, že v budově jsem na ní promluvila jen: paní učitelko, ale když jsme školku opusitili, byla pro mě teta :D

Moc se mi ve školce líbilo, ráda bych se vrátila :) Ted jsem se znovu skamarádila se svojí nejlepší školkovou kamarádkou a klape nám to i po takové době :))))

15 tarantule* tarantule* | Web | 23. října 2013 v 18:33 | Reagovat

Úžasný článek! Já tě chápu dokonale. Taky jsem vždycky nenáviděla školku, bylo to nejhorší období v mém životě. Nikdy jsem nepochopila, jak někdy ve škole mohl říkat, že chce zpátky do školky, mě teda ani referáty a čtvrletky nikdy nepřipadaly horší než spaní "po O" a jiné hrůzy. A socializace? To sotva. Děti mě nenáviděly, protože jsem byla jiná a myslely si, že jsem mimozemšťan. Učitelky mě nenáviděly, protože jsem byla jiná než ostatní a to jim vadilo (nevím proč). Takže jsem si z toho odnesla asi to, že s lidma se nedá bavit a nikdy nesmím být sama sebou, teď už si to nemyslím, ale zůstalo mi to dost dlouho. Kdyby to bylo na mě, tak bych všechny školky zrušila!

16 Inalyn Inalyn | E-mail | Web | 23. října 2013 v 21:00 | Reagovat

Mne sa v škôlke páčilo prvý deň...Potom som už len revala, že mi je smutno za rodičmi a že ja nechcem poobede spať no v podstate ako každé dieťa :D Pamätám sa, že raz do mňa chlapci nahúkali, lebo som im stúpila na autíčka z lega a nútili ma ich stavať, ale mne to vôbec nešlo tak som zase len revala :D Potom som zapadla a bola som akousi "šéfkou" skupiny, no potom ma vytrhli z kolektívu do úplne inej už školy a tam som dostala ten životný preplesk. Našli sa iné panovačné dievčatá a ja nováčik som jednoducho nezapadla a stala sa zo mňa outsiderka. A hoci to dnes už nie je také ako v prvej triede, mám pocit, že už ani nezapadnem...

17 Bofinka Bofinka | Web | 23. října 2013 v 22:24 | Reagovat

Souhlasím s Tebou, Aluško.
Jak jsem nastoupila do mateřské školy pro neslyšící v internátu, jsem cítila všude husté "temné" energie. Hrozně jsem plakala a chtěla jsem být s maminkou. Prodělala jsem tolik nemoci, negativní emoce a jsem neměla psychické síly. Díky tomu jsem postupně zvykla s "temné" energii.
A ještě... když jsem byla v 1.třídě ZŠ - na konci první pololetní roce jsem dostala vysvědčení, ale jsem opravdu nepochopila ani nevěděla, co je to vysvědčení, na tom jsou známky. Měla jsem velké číslice trojku. Z toho jsem vůbec nechápala, co to znamená a proč moje tetě to nelíbilo a moje maminka byla smutná. Byla jsem šok. Nebavilo mi žádné učení, hlavně mi trápilo učení zpaměti. :-/ Učitelka a výchovatelka mně povazovala za nejhloupější žákyně. Teď díky moji synu uvědomuju, že jsem měla taky poruchu pozornosti. Můj syn má taky poruchu pozornosti. Díky své zkušenosti důvěřuju moji dětí a spolu otevřeně mluvíme o školy. :-)

18 onni onni | Web | 23. října 2013 v 23:56 | Reagovat

taky jsem nesnasela skolku, myslim ze prave tam zacaly vsechna moje zivotni traumata.. fuj, jeste ted mam husi kuzi..
ale zas na druhou stranu, nejak si nedokazu moc realne v dnesni dobe predstavit, ze matka sedi doma s ditetem a neni v praci, ledazeby mela nejakeho super chlapa, co vydelava dobry penize a navic ji ani jednou nevycte to, ze zrovna dneska neni doma uklizeno, protoze on prece zivi rodinu a ona ma na starosti jen to, aby doma uklidila a uvarila mu veceri..
precti si par diskuzi maminek na materske, jak se k nim ti chlapi chovaji, jak by to asi dopadlo, kdyby byly na materske vic jak 3 roky.. no, to jen takovy postreh.. ja bych klidne doma s ditetem byla a varila a pekla :D:D

19 Alue Alue | E-mail | Web | 24. října 2013 v 9:59 | Reagovat

[18]: Jestli se vdáš na idiota, co výchovu dětí neocení, to už je jiná kapitola :)

20 Naso Naso | 24. října 2013 v 13:32 | Reagovat

No zajimavé postřehy tu čtu. Já si ze školky moc nepamatuju. Vím jenom to že, jsme se stěhovali, když mi bylo jen 5 let. Ze školky si pamatuju jen jednoho kamarada a to že jsem zakaždou cenu chtěl mít postylku s pejskem, protože pejsek byl nejoblibenější. Potom si pamatuju tamburinu a jednu skakací kuličku s kterou jsem si hrával,když jsem šel ven s rodiči. Nejhorší byl pro mne přechod do nového prostřědí. Do první třídy a táhlo se to, až do devítky. Proptože jsem měl školu ve vesnici cca od domu 3km tak cestou do školy jsem zbíral různé kamínky klacky apod. Takže jsem chodil pozdě a špinavý (prý) já to takhle nevnímal! Protože jsem byl spíše introvert tak jsem do třídy moc nezapadl a bavil jsem se vesměs jen s 2ma spolužáky. Spolužáci ve třídě mě brali jako kluka co je  jsem se knim přiblížil tak špinavý a má nemoc, a když jsem se k nim přiblížil tak utíkali předemnou jako před nějakým monstrem. Protože jsem neměl oporu v lidech, nacházel jsem jí v přírodě, Takže jsem komunikovla se stromy, zvířatama prostorem apod. Prostě jsem se obracel k duchovní úrovni života. Učitelé jsem neměl rád a školu jsem nenáviděl. Když jsem měl v 9 třídě jít do školy propadal jsem deperesím a brečel doma že tam nechci. Na jednu učitelku vzpomínám s láskou, to byla paní učitelka, která měla zlaté srdce a která nevyvolávala strach, žáci se nemuseli učit a když byli vyvolání téměř vždy měli i ti nejhorší žáci za 1.

Podle mě není tento systém v pořádku, jde o celkové nastavení systému. Kde jednotliví lidé strácejí svobodu, sebevědomí a to na všech úrovních. Systém je postaven na strachu a na přehnaném sebehodnocení, které podrývá důvěru ve vlastní schopnosti. Z takovéhoto systému pak vypadne člověk jak mince z automatu, které chybí naprostá jedinečnost a možnost se prosadit. Už na základní škole cca v 7 třídě mi vadilo to že se používá 500let starý systém vyuky a starobylé postupy. Samotného by mě zajímalo jak za ty roky co nejsem ve školním systémě jak se změnil přístup jednotlivých učitelů, systému a vůbec všeho. Ale moc tomu nedávám, poněvadž se jede rok co rok stejný systém a běda vám jakmile uhnete.

21 onni onni | Web | 24. října 2013 v 15:47 | Reagovat

[19]: ja ti nevim Alue, ja bych spis rekla, ze je to celkove dnesni dobou, proste chlapi jsou zvykli na to, ze makaj jak oni, tak zensky a kdyz nekdo nemaka, tak automaticky lezi na gauci doma a nic nedela. Jako taky me takovi chlapi stvou, ale nemyslim si, ze by to automaticky znamenalo, ze jsou idioti, spis asi ovlivneni obecnym socialnim citenim. Navic, takove chovani se casto projevi az se to dite narodi, coz muze byt po x letech krasneho vztahu, ale ruzne situace vytahuji ruzne reakce. Proste bych vsechny takove chlapy hned neodsuzovala.

22 Sarkita Sarkita | 24. října 2013 v 19:22 | Reagovat

Ahoj, na tema vychova deti je vyborny dokument, trochu tedy dlouhy, ale na etapy se to da zvladnout - Zakazane vzdelavani, napr. zde http://www.czechfreepress.cz/kino-cfp/zakazane-vzdelavani-nezavisly-dokument.html
Jinak mám dcerku 4letou a vyresila jsem to tak, ze jsem ji ukazala skolku klasickou statni u nas primo ve vsi, pak v jine vsi (12 minut autem) alternativni lesni skolku. Chtela do lesni. Maji k dispozici celkem rozsahle pozemky, kam tedy rodice chodi na brigady, aby se to zvladalo udrzovat. Prvni rok chodila dcerka na dopoledne 3x tydne, ted chodi i na spani - spi ve srubu ve spacacich (kdyz je pekne, venku), maji tam zvirata (kraliky, morcata, kozy, ovce - i jehnatka), kocky, takove to mini prasatko.... husu BAru :)...a tak. Nektera zviratka se tam volne pohybuji a detem nic neudelaji, ani deti jim, respektuji se navzajem. 3x tydne je to pro ni prijemne, vsechny deti od cca 2,5 do 6ti let jsou spolu, uci se spolu, pomahaji si a hlavne jsou vetsinu casu venku, nejen v lese, ale i na louce a chodi na vylety... Nejsou rozmazleny, jsou pomerne zdravy, umi se pohybovat v prirode, poznaji stromy, brouky atd., umi pestovat zakladni zeleninu a bylinky, umi se pohybovat kolem ohne, maluji venku, tvori porad neco, uci se za behu venku. Na prochazkach si zpivaji a rikaji ruzne rikacky.... o zviratka se musi starat spolu s dospelymi. Proste to ma smysl. Do nedavana jim tam i varili na starem varici s peci (na drevo) a take na ohni, proste prirodni a cerstvy jidlo, bohuzel jim to uz zatrhli (po 3. letech). Nebojte, hygiena tam chodila na pravidelne kontroly. Proste ted musi jidlo dovazet, coz je fakt na hlavu. Uvedomila jsem si, jak je dulezite pro deti, aby je system nezasekl a netloukl jim do hlavy klasicky nesmysly, proste, aby si zachovaly, to co vi... Tj. i skolu asi zvolim jinou nez statni. Nevim, jak to bude, ale vim, ze nejak to urcite zaridim. Pracuji z domova jako OSVC, abych mela vice casu na vsechno a nemusela nekomu delat otroka od rana do vecera a delat kolikrat nesmyslnou praci nikam nevedouci. Samozrejme tyto soukr. skolky se plati, ale tato stoji tretinu v porovnani se soukromymi klasickymi skolkami. Proste je to na kazdem z nas, ja se rozhodneme a co udelame.

23 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 25. října 2013 v 9:53 | Reagovat

Já jsem třeba vždy chápala, proč mě tam matka odkládá, pracovala a když měla volno, od takového fakana, jako jsem byla já, prostě chtěla mít chvíli klid. A ano, neměla jsem to tam ráda, vyvolávala jsem si jako malá zvracení, abych tam nemusela, učitelky mi říkaly, že má oblíbená vychovatelka kvůli mně skočila z mostu, což mě rozbrečelo ještě víc a kamarády jsem neměla, protože jsem všechy děti bila a tak jsem byla pořád na samotce. Ale přesto ji chápu. A když jsem tedy přišla nečekaně, to mne měla snad potratit, když věděla, že na mě kvůli práci nebude mít čas? A že udělat si dítě je snadné a že to dokáže každý? Je spousta párů, kteří se o ně snaží a nedaří se jim, takže toto je trochu mimo.
Nesouhlasím ani s tím, že dítě ví, kdy se má ostamostatnit, na to znám až příliš dospělých lidí (30 let a více) závislých na svých rodičích. Bez práce, bez vlastního vydlení, jsou to příživníci a bez svých rodičů by skončili pod mostem. Ani můj bratránek kvůli tumoru na mozku nechodil do školky, ale teď vidím, jaké má kvůli tomu ve škole problémy a je na svůj věk nenormálně fixovaný na matku. Takže jsem rozhodně pro školku, ať už se to dítěti líbí nebo ne. Navíc, když má dítě problémy s osamostatněním, je lepší se to dozvědět už ve školce a začít s tím nějak pracovat. Jako sociofobovi je mi nucení se násilím do něčeho, co se mi nelíbí, velmi blízké, jinak bych se nenaučila normálně fungovat, některé věci by si člověk prostě měl přetrpět.

24 vlaja vlaja | E-mail | 25. října 2013 v 10:56 | Reagovat

musia sa miešat ludia dohromady normalny s nenormalnymi /tak rozdielny / nejake mesto kde by žili normalny ludia možno nejake kružky su

25 Liba Liba | E-mail | 26. října 2013 v 20:43 | Reagovat

Jsem učitelka MŠ v důchodu. Chápu, když máma/rodiče chodí do práce a děti prostě do školky musí. Co ale nechápu, je to, když je máma na MD a první dítko doslova do Mš odkládá. Většina "matek" na MD absolutně neřeší protesty/srdceryvný pláč svých starších dětí, které chtějí být doma a ne ve školce. Ty děti to nechápou a nikdy nepochopí. Mají za to, že je máma nechce, nemá ráda a pak to povětšinou  odnáší jejich mladší sourozenec, který je v tom naprosto nevinně. Může za to stupidní školský systém, který tenhle nesmysl povolil a podporuje ho. Je mi těch dětí nesmírně líto...

26 Jindra Jindra | 27. října 2013 v 0:11 | Reagovat

Já pamatuju, že jsem si ve školce taky moc nerozuměl s děckama a radši jsem chodil za kuchařkama do patra. Naštěstí jsem tam nemusel nikdy spát, pokud si pamatuju dobře. Jednoho dobrého kámoše jsem tam ale měl a byli jsme kámoši i v dospělosti. Před nedávnem umřel. Tak jsem hodně vzpomínal a mj. Na ty příhody ze školky. Nebylo to tam rozhodně jen špatné a nějaký přínos to mělo, když to vidím zpětně.

27 Tammy Tammy | Web | 27. října 2013 v 20:52 | Reagovat

Já byla taky takové "problémové" dítě. Dětí jsem se bála, chtěla jsem být pořád s maminkou, školku nenáviděla, spát se mi vůbec nechtělo, kamarády jsem neměla, ani jídlo mi tam nechutnalo a trpěla jsem každým dnem tam. Matka ze mě byla zoufalá, protože musela chodit do práce a já jí ráno dělala scény, držela se za zábradlí a odmítala tam chodit. Byla jsem navíc neprůbojná a citlivá, takže i když jsem si strašně chtěla hrát v kuchyňce a jezdit na koloběžce, nikdy jsem se k tomu nedostala, protože jsem se o to nepoprala. Jiné dítě šlo, shodilo druhé z koloběžky, vzalo si ji a jelo. To mě děsilo. Já si radši zmizela stranou, kreslila si nebo hrála s koníky :D A to už nemluvím o scénách, co jsem dělala, když jsem měla jít k doktorce. Nechápala jsem, proč do mě bodá a jaký to má význam, když to tak hrozně bolí a navíc jsem zdravá. Jo, děti jsou mnohdy rozumnější než dospělí.

28 Klok Klok | 31. října 2013 v 9:51 | Reagovat

Jsem maminka dvou dětí a pro to starší jsem v jednu dobu uvažovala, že bych ho třeba na jednou týdně začala dávat do školky. Pak jsem ale naštěstí uvděla Duši K. o výchově s paní Aldort a mám jasno. A beztak ta školka není podle mých představ. Kdybych věděla, že tam je nějaká chápavá učitelka, která má pochopení pro slabosti dětí, a umí s nimi komunikovat a ne je jen komandovat, a kdyby takové zařízení mohlo fungovat i při malém počtu dětí (nebo větším počtu učitelek, obě varianty lae naráží na nedostatek financí), asi by to bylo jiné kafe. Věřím, že nejpřirozenější je mateřská škola. Teď myslím ta, která je skutečně MATEŘSKÁ a ne ta, která se tak jen jmenuje. Dokonce bych si ráda své děti i sama učila jako náhradu prvního stupně. Jediné, co až tak přirozenéneí, aby matka byla na děti sama a chlap jen vydělával. Ale ani není přirozené, aby matka nepracovala (ale ono vaření, pečení, praní... je taky práce). Přirozená komunita lidí není uzavřenou jednotkou matka-dítě. Přirozená komunita lidí má více dospělých než dětí. Alespoň babičku na výminku.

29 Fox Fox | E-mail | 5. února 2014 v 20:20 | Reagovat

Milá Alue, ve všem co jsi tu napsala s Tebou na 101% souhlasím. Máš VELIKOU pravdu!

30 'Katty 'Katty | E-mail | 24. dubna 2016 v 16:12 | Reagovat

Já třeba do školky nechodila - mělla jsem to zakázané skrz slabou imunitu. "Chodila" jsem až poslední rok, protože předškoláci to měli jaksi nařízené, či co. I tak jsem tam víc nebyla, jak byla... Jenže když jsem pak přišla do první třídy, kde vlastně byli mí spolužáci spolužáky už ve školce (prostě stejný ročník...), byla jsem totálně mimo. Protože děcka, co se znali už od těch asi 4 let, mě teďkom mezi sebe nebrali. Já jsem se neuměla bránit, byla jsem takové telátko, protože jsem se to neměla kde naučit. Od toho je podle mě školka. Ne se učit "novým" věcem a tak. Ale umět se bránit, dělit atd. Navíc, když děcko šupnete do zaběhlého kolektivu, tak se zapojí (nebo alespoň já) velice špatně. Prostě dáte do uceleného celku vetřelce. A kdo nemá tu "vtíravou" povahu, má to pak hoooodně těžký. Podle mě jsem se stala obětí šikany na dlouhých 7 let jenm kvůli tomu, že jsem do té školky nechodila a nenaučila jsem se vycházet s ostatními, bránit se a tak :-( Podle mě, když teda zdrav. stav dovolí, by děti do té školky mohli chodit alespoň na ty 4 hodiny a po obědě klidně můžou jít domů. Ale když to budou mamánci, tak se pak v první třídě těžko začlení ať už to bude ucelená skupinka, nebo (v těch větších městech) třeba 20 úplně cizích dětí. To neškolkové dítko se nemá kde naučit se zapojit do kolektivu. A podle mě je ve škole už prostě pozdě... Vycházím čistě  ze své zkušenosti, jak říkám "vtíravější" osobnost s tímto určitě problém mít nebude.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama