Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 20.9.

16. Moristova dobrodružství

8. října 2013 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Deníček
Konečně se podařilo mého kocourka dát dohromady. Pořád měl problémy se srstí, s kůží, s drbáním, s nějakými neustálými šrámy, prostě pořád něco. Byla jsem z toho docela nešťastná a modlila se, aby se nakonec spravil... Ale vypiplali jsme ho. Ne já sama, ale s pomocí. Je to kolektivní zásluha.
Pamatuji si, že v jeden den, kdy to s kocourem ještě bylo docela ošklivé a kdy jsem ještě měla v paměti dost nechutný zážitek ve kterém nešťastně figuroval (Nebudu vám ho popisovat, je to na silné žaludky a nechci na to moc vzpomínat.), vypadla ze mě při otázce ,,Jak se má kocourek?" jedna věta, která mě teď mrzí.
Řekla jsem, že jsem z něho moc nešťastná, protože má pořád nějaké problémy a já tudíž nerozumím, proč mi vlastně přišel do života, jaký to má smysl? - Za tuhle větu se omlouvám.
Jemu, sobě, tak nějak všechno dohromady. Neměla jsem to říkat, protože všechna trápení přece jednou přejdou, přebolí, spraví se a bude zase dobře.... Uf. Tak to by byla zpověď úvodem, hned je mi o dost líp. V životě už nic podobného nebudu říkat, i kdyby to v tu chvíli byla stokrát pravda. Už nikdy. Ne... Všechno na světě má smysl a můj kocour především. Škoda, že jsem na to na chvilku zapomněla.
Není to už pravda a nemyslím si to. Moristek se vypiplal stříbrem, mumiem, odčervováky a pipetami proti breberkám v srsti. Všechno dohromady a pravidelně. Teď mu ještě pořád zatírám občasné oděrky a svědivá místa mumiem, ale už to dávno není tak hrozné ani krvavé, jako to bývalo.
Taky už to není vypelichané pohublé cosi, ale hezky se mu spravila srst, je opět hebká, kocourek se nám zakulacuje a pěkně přibírá na váze. Nevím přesně co mu bylo, ale je z toho venku. Dostával jenom to nejlepší, takže to by bylo, aby neprospíval.

Hned jak se uzdravil ze svých problémů, začal si zase hodně hrát, celý pookřál, hezky se mazlí. Je to takový vypiplaný miláček, co si nechá všechno líbit. A když všechno, tak fakt všechno.
Například když byl nemocný, měl matnou vypelichanou srst, která se neleskla a hrozně chytal špínu. - Takže se musel oplachovat od prachu, protože jinak byl celý šedý, v domě trousil bordel a on sám se dokonce ani nečistil. - Tak jsem ho čistila já.
Nechal se omývat, i když bylo vidět, že na to nemá náladu. Postavil se na zadní a držel, ani nekvíkl, ani jednou neškrábl... Pak se ale uzdravil a najednou srst prokoukla a kocourek se začal spořádaně čistit, tak jako to kočky mají správně dělat. Takže už se neoplachuje, není potřeba. Do koupelny ale už dobrovolně nechodí, nějak ho to tam přestalo bavit... Muhehe :)



Teď nedávno jsme mu za krkem našli jedno zapomenuté klíště, které jsme neviděli. Ta potvora se tam nějak zahryzla a já už našla jenom místo, které bylo naběhlé, krvavé a ze kterého koukal kousíček něčeho černého... (Já vím, teď jsem pěkně nechutná, ale to nevíte, jakých story jsem vás ušetřila předtím, když jsem raději nepsala o kocourovi nic. To by bylo na pytlík.)
No viděli jste někdy klíště zabořené pod kůží tak hluboko, že nejde pohledem poznat, že to je klíště?
Než jsem na to přišla, zabralo mi to pečlivější průzkum, pak jsem to vydrbávala ven pinzetou po kouskách, protože to už nebylo ani živé. - Malé, neživé, drolivé, zarostlé. AJ AJ AJ!
Upřímně řečeno, kdybych já byla Morist a někdo se mi za krkem takto drze ryl pinzetou v zanícené rance, tak ho normálně zaškrtím... Ne tak kocour, který má nervy z oceli.
Začal vrnět, opřel si o mě hlavu a držel. Celou dobu a celou bolestivou proceduru ani nepípl. Nechápu, jak to mohl vydržet. Občas mám dojem, že mi čte myšlenky, tak to třeba bylo ono... Prostě věděl, že bych se mu tam neryla, kdybych k tomu neměla rozumný důvod. - Pochytil moji životní filozofii, že všechno má nějaký důvod?
Dostal za odměnu kus salámu. Já vím, že se to nemá, ale byla jsem mu tak vděčná za jeho trpělivost a nic lepšího zrovna po ruce nebylo.
... Zdlábnul ho raz dva, ani nedělal ofrky, ani nebyl chvilku uražený... Neuvěřitelné.

Dokonce se nechává natírat mumiem. Vystrčí krk, začne vrnět a v pohodě se nechá ošetřit. Je sice už zdravý, ale doháníme poslední nedostatky a taky občas dojde s nějakým hmyzím kousancem, který ho pak svědí, on se podrbe a je to. Hned mám co natírat... Neškrábe, nekouše, neutíká, nebrání se. Prostě absolutní důvěra.

V téhle věci je jako typický chlap. Má tam strup, nebo ho to svědí: On si to nepoškrábe jen tak trochu, ani nevydrží, že by si to prostě neškrábal a ono to přejde samo. NE, on se zaryje do té kůže vší silou a drbe drbe drbe, chlupy lítaj a pak tam má rigól. A já se pak nestíhám děsit... A natírat.
Pořád jsou to ale radostné okamžiky oproti tomu, co bylo.

Když tedy náš společný život nabral normální obrátky, vyzráli jsme nad nemocemi, nechutnými historkami, kocourek je zase ve své kůži a já taky, moje trápení konečně přestalo, postupně jsem se do něho zbláznila.
Dělám na něho cukrbliky, všude ho nosím a ,,Hodný kocourek, můj macek do Malacek", už je moje mantra...
Joa taky ,,masáž mozečku, aby byla kočička chytrá" ... To je drbání na hlavě :D
A on na to slyší, tak je ještě hodnější. Ještě chvíli a bude mít kolem hlavy svatozář... Jenom trochu mu to kazí ty jeho ,,zkraty".

Co to jsou, ,,zkraty"?
Nepovažuji to za vadu charakteru, to musím předem zdůraznit, ale je to trochu zvláštní.
Macek si vyvalí pupek, nechá se mazlit, vrní, usmívá se, nastavuje se... Všechno je v pořádku, tak taju, drbu, chválím... A najednou se kocourovi rozjedou zornice a on zničehonic vyletí a zaryje se do ruky... Stalo se mi to jednou, podruhé, potřetí a teď už si dávám bacha. Jak se mu rozjedou oči a vytasí drápy, zdrhám.
- Dělají to vaše kočky taky, nebo je to jeho specialita?
Považuji to za jeho způsob hry, protože pokud na něho nezasyčím, tak začne lítat kolem jako tajtrdlík a blbnout.

Když si jde hrát, chová se trochu jako děcko. Do spodní části škrabadla, kde má něco jako schovku, kocour nechodí. Podle mě se mu tam nelíbí, protože je to na něho trochu moc stísněné, on se radši schovává za skříně a pod ně... Kde je více způsobů, jak zalézt i vylézt.
Tak jsem mu tam začala schovávat jeho hračky, protože už jich má celkem dost a chtělo to nějaké vhodné místo na jejich skladování.

Kocour to rychle pochopil, takže vždycky když si chce hrát, přijde ke škrabadlu, loví packou hračky a vždycky vytáhne nějakou svou oblíbenou, pohoní ji po baráku, pak ji někam zakopne a jde vytáhnout další.
Takhle postupně vyprázdní celé škrabadlo a já pak lítám s vařečkou a lovím pod skříní plyšové myši, křečky, slaměné kuličky a tak.... A pak mu to všechno nahážu zpátky do škrabadla, aby další den mohl přijít a zase to všude rozházet.

Dost mi s tím připomíná malé děti. Ty když si hrají, tak taky všechno roztahají, pak to někde nakopou, nechají válet a zásadně neuklízí, dokud je za to někdo nezpacifikuje.
... Pokud má pes průměrně mentální úroveň tříletého dítěte, jakou mentální úroveň má kočka? Na tříleté dítě by takové chování i sedělo, ale Morist není pes... Tedy alespoň teď ne. Co byl předtím, o tom by se dalo i diskutovat, to však není důležité.


A něco veselého na závěr článku: Kocour předstírá, že je po smrti

http://www.stream.cz/mazlove/829594-kocour-predstira-ze-je-po-smrti


Kam dál:
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org/
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
.
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue

 


Komentáře

1 Ryshoun Ryshoun | Web | 8. října 2013 v 7:12 | Reagovat

Tak hlavně že to dobře dopadlo :-) Asi někde něco chytl, dnes toho kolem lítá spousta.

2 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 8. října 2013 v 9:10 | Reagovat

Obdivuhodné, takhle ho vypiplat. Měl štěstí, kluk, že narazil na lidi, kteří ho neodepsali...

3 B. B. | E-mail | 8. října 2013 v 10:15 | Reagovat

Moje Maggie má tyhle "zkraty", když ji drbu způsobem, který se jí zrovna nelíbí. Ikdyž si to drbání na bříšku předtím doslova vyřve.
Když byla mladší a ještě nevykastrovaná, tak tyhle "zkraty" praktikovala v podstatě pořád. Byla celá taková zuřivější a tyhle ty útoky si dost užívala :D
Největší zkraty ovšem přicházejí za úplňku. To moje koča vůbec nespí, probudí se v ní legendární lovec chodidel a bohužel, často čůrá, kam nemá... a vůbec semnou nemluví :D

4 Petra Petra | 8. října 2013 v 10:52 | Reagovat

Ahojky, můj kocour má ve zvyku zakousnout se mi do ruky pokaždé, když se se mnou jde pomazlit v noci do postele. To chodí fakt málo, třeba jedou za dva měsíce. A protože  mám lehké spaní, tak se asi pokaždé, když mi vyskočí na postel, probudím. Pak kocourka lákám pod peřinu, on dělá jakože nic, a pak třeba po pěti minutách se uvolí a jde si ke mě lehnout. Mourek vrní, já ho škrabkám, ale po chvíli se s ním něco stane a on mě drápama chytí za zápěstí a snad vší silou se mi zakousne do hřbetu ruky. Takže ho druhou rukou chytnu za hřbet a vyhodím ho z postele a je po romantice:) Bohužel netuším, čím to může být, kamarádka má dvě kočky a na nic takového si nestěžuje. Ale žádné závěry ohledně pohlaví z toho nedělám:-)

5 mary mary | 8. října 2013 v 11:11 | Reagovat

moje kočka má tyhle zkraty taky ale naučil se že nesmí použít drápy ani zuby. občas mi takhle skočí po ruce když něco držím a upadne mi to. vždycky se mu úplně rozjedou zornicky. sedí to k němu černej má žlutý oči a jmenuje se démon :-D

6 vlaja vlaja | E-mail | 8. října 2013 v 11:11 | Reagovat
7 Alue Alue | 8. října 2013 v 11:15 | Reagovat

[2]: To jde, odepsat kočku?

[3]: Aha, takže máme 2 možná vysvětlení.. úplněk a pohlavní zralost. Mě napadla jenom ta pohlavní zralost. :)

[4]: Já na něho syknu. Hlasitě a přerušeně, jakoby ve dvou tonech a on okamžitě pustí, a neporaní mě. Zkus si ten zvuk nacvičit, když chytneš správnou hlasitost a míru, tak na to kočka reaguje líp než na cokoliv jiného. Navíc můj kočičák to už dělá mnohem míň, když ví, že na něho budu syčet... Ale trvalo mi to asi půl roku, než jsem se naučila správně syčet :D Ale vyplatí se to, vyřeší se tím každý problém a absolutně nenásilně.

8 Petra Petra | 8. října 2013 v 12:33 | Reagovat

[7]:Zkusit to určitě můžu:)
Tak pozdravuj svého Kocomoristka, (já mám Kocomourečka:-D)a at se miláčkovi daří:-)

9 Dara Dara | 8. října 2013 v 15:09 | Reagovat

Náš kocour mi vždycky vyskočí na klín a když ho drbu tak zatíná drápky kam může, prostě se tak mazlí šílenec jeden. To že mě to bolí a mám pak podrábané celé nohy ho nezajímá, on si spokojeně přede...:D Ale když byl mladší tak to nedělal, nevím co to s ním je, většinou držím, nebo mu chytnu nohy ať si zatíná ve vzduchu (dělá to jen předníma) :D

10 Alue Alue | 8. října 2013 v 15:25 | Reagovat

[9]: Můj Čičoň to taky takhle občas zkouší. Někdy je fajn mít na sobě huňatý župan, nebo kočku podložit tlustým ručníkem. Pak na tebe nedosáhne :)

11 Cormy Cormy | 8. října 2013 v 21:14 | Reagovat

Naše Bublina má tyhle zkraty jak říkáš taky :D :) Ted jí byl jeden rok, doufám že to přejde, je dost zákeřná :D :) A přece je to můj miláček :)♥ :D

12 ABBEY LACHTAN DAWN ABBEY LACHTAN DAWN | 9. října 2013 v 13:14 | Reagovat

dobré video..chytrá číča :DD :)

13 Naty Naty | 9. listopadu 2013 v 11:41 | Reagovat

Naše kočka to dělá pořád a když jí vezmeš do ruky tak ti začne nadávat vždicky mňaučí jak kdyby jsme jí měli voškubat. Ale ona má ty zkraty pořád. V jednu chvíli se mazlíme, ona se do mě zahryzne uteče a pak zase mňaučí... :)))

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama