Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 15.7.

2. / Nesmyslné názory mého raného dětství, ve kterých dnes vidím smysl

25. října 2013 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Zamyšlení
2. DÍL

Představte si tu šílenou situaci, že se vás vaše vlastní pětiletá dcera, po dlouhé diskuzi o tom proč musí bývat ve školce, zeptá: ,,Tak k čemu mě teda máš? Proč sis mě vůbec pořídila, když chceš teď mít ode mě pokoj?"

Kdyby mi takovou otázku položilo moje vlastní dítě, za prvé bych byla v šoku, za druhé by mi bylo za sebe stydno a za třetí by mě to přinutilo k přehodnocení svého stanoviska, protože to dítě, zcela evidentně, ví co je pro něj dobré a zcela evidentně není tak úplně jako ty ostatní, čili je potřeba, umět to s ním řešit trochu jinak.
Čekala bych, že po takové otázce by se každému rodiči měl nad hlavou rozsvítit a rozeřvat rudý alarm, který hlásí, že je něco zatraceně hodně špatně, pokud dítě pokládá v nízkém věku takové otázky.... To je to tak zlé, že se zamýšlí nad smyslem svého bytí? - No evidentně je, jinak by to nedělalo.

Jen jednou, to se mi povedlo rozbít si řádně pusu na kole, takže jsem dva týdny byla doma a hojila se. Byla to celkem ošklivá rána, pár mlíčňáků u toho letělo ven. Nemohla jsem mluvit, měla jsem nateklé rty a vypadala jako kačer.... Byla jsem tedy dočasně osvobozena od školky.
Celé dny jsem si hrála s kaštany na dece, nebo něco kreslila a absolutně se mnou nebyl žádný problém, přesto jsem se do školky nakonec musela proti své vůli vrátit.

Mám výbornou přítelkyni, která má dva (dnes už velké) syny a mě celkem fascinuje, jak perfektně mluví o tom, když byli malí a jak je vychovávala. Jednou jsem jí položila otázku, jestli byli kluci někdy ve školce.
Překvapeně mi odpověděla: ,,No ne, do školky jsem je nikdy nedala. Vždyť od toho jsem si pořídila děti, abych s nimi mohla být. Od čeho je jinak mám? To byla taková hezká doba..."



Na moji otázku, jestli ji kluci neobtěžovali, jsem dostala jednoduchou odpověď: ,,Nééé. Oni si našli nějakou zábavu, já si zase dělala to svoje a byli jsme zároveň spolu. A když jsou děti trochu větší, spoustu věcí už můžete dělat i společně."
Takže úplně jiná životní filozofie: ,,Však můžeme být doma spolu, děti chtějí být s stebou, ty chceš být s nimi... A když jsou větší, rády ti doma pomohou a ještě se i něco přiučí."
Takhle u mne mluví správný rodič, tedy člověk, který skutečně rozumí výchově dětí a který chápe, o čem to má být. Žádné násilí.
Trochu to mnou otřáslo, protože po takových odpovědích byla moje vlastní školková docházka (i důvody proč tam musím) ještě hroznější nesmysl, než předtím, kdy jsme si o tom ještě nepromluvily.


2. ,,Zásek": Dívání se do slunce
Dle českých médií jsem ,,Přední propagátorka sungazingu," tak jim tu blbou nálepku necháme a budeme dělat opět trochu čest své přezdívce:
Když jsem byla školče a mamka mě každé ráno vedla do školky za ruku (Kdyby mě totiž nevedla, tak uteču zpátky domů :D), dívala jsem se vždycky po cestě do slunce, když to zrovna šlo a bylo vhodné roční období (někdy vyjde dřív, někdy později, takže jsme ten východ třeba ani nestihli).
Ulice byla tak dobře postavená správným směrem a z kopce, že akorát ráno šlo hezky vidět vycházející slunce nad městem. Bylo často takové pěkně růžovoučké.

Když jsem ho sledovala, vždycky mě to uklidňovalo, protože jsem ze školky měla příšerné trauma - jak už jste před chvílí sami četli - a tohle mi pomáhalo zároveň odvést myšlenky jinam. Zkrátka když jsem sledovala slunce vycházející nad městem, přišly mi všechny moje problémy malé a nepodstatné. Jakoby ke mně promlouvalo.

Jednou mi to nedalo a povídám mámě, že ,,Sluníčko je ráno nádherné a že pohled na něj je něco tak uklidňujícího a příjemného po ránu, že je to až neuvěřitelné... A že ať se taky podívá, že zrovna dneska je to úžasnější než kdy jindy že má i perfektní růžovou barvu."
Máti se zděsila a zvýšeným hlasem mi oznámila, že se do něj dívat ,,NESMÍM, PROTOŽE MI TO POŠKODÍ OČI a že pak budu muset nosit brýle."

Poslechla jsem ji, protože jsem byla poslušné dítě a myslela jsem si tehdy, že dospělí lidé vědí většinu věcí lépe než já, protože mají na tomto světě víc zkušeností. Jenomže nevěděli a neměli.
K dívání do slunce jsem se v patnácti letech zase vrátila, když jsem zjistila, že to co jsem jako malá dělala přirozeně, je nyní možné číst i na netu, že jsou o tom knihy, filmy, že jsou o tom přímo pojmenované metody, že se to i někde učí!!!!

Tehdy mi to bylo moc líto. Sice jsem s tím na nějakou dobu přestala, ale měla jsem zásek v tom, že jsem vůbec nechápala, k čemu tedy je vlastně slunce na nebi, když je teda tak strašně nebezpečné a může mi takhle ublížit, když ho budu sledovat? TO PŘECE ALE ANI TROCHU NEDÁVÁ SMYSL!

A já pořád kreslila, takže kdyby mi slunce mělo ublížit, už by se mi jistě za všechna ta sledovací rána dávno zrak poškodil. Tak kde je teda to poškození? Proč žádné nepřišlo?!
Vždyť v přírodě, kterou jsem znala, bylo všechno dobré. Bylinky, brouci, ptáci, písek, tráva, stromy... všechno v přírodě bylo k něčemu dobré, nějak prospěšné, mělo to svoje místo a bylo to dobré i pro mne, mohla jsem si s tím hrát, mohla jsem všechno zkoumat, bylinky i jíst. A všechno tohle - i JÁ! - přece žilo ze slunce. Tak jak může být slunce nebezpečné pro oči, když dává všemu život?

Co je tohleto za neskutečnou blbost? - Nebyla jsem vůbec schopná to pochopit. Úplně mi to pomotalo systém v hlavě.
Tehdy bych asi udělala lépe, kdybych si to s tím sluncem nechala pro sebe, jenomže mě vůbec ani nenapadlo, že na tomto světě je ,,slunko sviňa" a že se do něj lidé vůbec nedívají, protože se ho bojí.
Myslela jsem, že když to dělám běžně já, když je to pro mne normální, tak že to dělají i jiní lidé... Že to je jasné, tak proč o tom diskutovat, nebo na co to schovávat? - O to víc mě to tvrzení o poškození zraku vyhodilo z konceptu. Nečekala jsem nic podobného.

POKRAČOVÁNÍ ČLÁNKU PŘÍŠTĚ

Kam dál:
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org/
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
 


Komentáře

1 vlaja vlaja | E-mail | 25. října 2013 v 10:32 | Reagovat

školka neni dobrovolna kto by dal dobrovolne dite do školky človek bez citu ?

2 Domča Domča | E-mail | 25. října 2013 v 14:09 | Reagovat

Naprosto přesné!Děkuji;-)

3 jina voa jina voa | 25. října 2013 v 14:48 | Reagovat

Na druhou stranu, když chodí dítě do školky, nemá to pak  tolik těžké na základce. Za prvé už asi zhruba ví co a jak, jak se má chovat a jak nemá a za druhé má výhodu s hledáním kamarádů.

Chápu, že matka prostě by měla být s dítětem, ale to ,,civilizování,, přijde prostě vždy, ať už prostřednictvím školy, nebo té školky.

4 Martin Martin | E-mail | 25. října 2013 v 15:04 | Reagovat

Tak by mě docela zajímalo, jestli je koukání do měsíce neprospěšné, když je měsíc symbol destrukce?

5 Katka Katka | 25. října 2013 v 15:42 | Reagovat

Já jsem se taky jako malá ráda dívala do sluníčka. Myslím, že každé malé dítě to rádo dělá. Nebo si aspoň říká, jak je to slunce krásné a zářivé. Potom mu rodiče řeknou, že to dělat nesmí a komplex je na světě.

6 Bofinka Bofinka | 25. října 2013 v 17:19 | Reagovat

Ano přesně tak.
Nikdy nezapomenu, když koukala jsem do Sluníčka a pak jsem řekla své spolužáci, ať neubližuje Slunci, protože Slunce je živé světlo. O Zemi jsem taky pořád mluvila, ale bohužel, že i taky učitelé koukali na mně, že jsem jediná jiná. :-DDD Ale naštěstí mi neposlali do bláznici ufff... Děkuji za její toleranci. To je úžasně, jak mi napadlo, když jsem byla mladá slečinka.

7 lissabonka lissabonka | 25. října 2013 v 17:26 | Reagovat

3. - ja som našťastie do škôlky potom nemusela chodiť, a nemyslím že mi to nejak chýbalo... aspoň mám dobréspomienky na detstvo - keď som mohla byť s mamou v práci- ona bola učitelka na výške a niekedy za mnou poslala študentku - pamätám si, že s nimi bola sranda - oveľa lepšia než s deťmi čo boli tak staré ako ja :P lebo s nimi som sa nemala o čom baviť :P
ale hej - tieš si pamätám ako na mňa mama skríkla keď som jej chválila slnko- asi je to ako s popálením sa na šporáku - každý si musí prejsť tím zákazom... :P
Každopádne, je šťastie, že už je toľko zdrojov čo schvaľujú pozeranie do slniečka :)

8 Mery Zola Mery Zola | 25. října 2013 v 17:33 | Reagovat

Nevěřím tomu, že takové detaily jsou důležité (předem se omlouvám za to, že tento komentář nijak nesouvisí s textem). Podle mě, opravdu není důležité, jestli nosíte lebky, jestli se díváte do měsíce apod. Tohle vůbec není podstatné. To my, si vytváříme náš osud. To my žijeme. Důležité je to, co je uvnitř nás, to, jak se k této planetě chováme, jak se chováme k lidem a ostatním organismům.

Existuje určitě nad námi, nějaká ohromná síla, kterou my, rasa lidí nedokážeme pochopit. Nedokážeme pochopit, z čeho vznikl vesmír. Jak mohlo být nekonečno, jak tohle mohlo vzniknout, když to tu bylo stále. A z čeho vzniklo to, z čeho vznikl vesmír... to opravdu žádný člověk, ani Alue nedokáže pochopit.

Alue, nemohu uvěřit tomu, že jsi za tak málo času, mohla zjistit tolik věcí, které se asi 90% z nás, zdají neuvěřitelné. Ale nemusíš mít pravdu, nemusí být správný svět, o kterém mluvíš. Tím však ovšem neříkám, že žiješ ve lži, kterou publikuješ po celé české a slovenské zemi...

A když to vezmeš... kdo vytvořil znak černé magie? Znak lilie? Lidé. A ví někdo přesně, kdo to vytvořil? Ok, byla nějaká skupina hajzlíků, co se pokoušeli vymyslet něco, nějaký symbol, co by vyjadřoval to, jak jsou drsní. Jednoho člena napadlo, že by to mohla být pospojovaná hvězdice.
"To je dobrý! Fakt! To třeba bude náš znak černé magie" řekl zbytek skupiny. Jakmile se znak začne objevovat na jejich motorkách, přilbách a bůhvíčemu, najednou si toho začnou všímat lidé a dumat, co ten znak znamená.¨
"To je znak černé magie! SATANISTICKÝ znak!" Chlubí se skupina.
"Jak jste k němu přišli?"
Napadlo nějakého člověka.
"satan nad námi bdí!" vykřikli.
A lidé tomu začali věřit, protože skupina začala  vraždit, poslouchat krutopřísný písničky, každému nadávali, kouřili...
A lidi začaly napadat myšlenky: Oni jsou opravdu napadeni ďáblem... a každý, kdo bude nosit tu hvězdici, toho čeká stejný osud. Pozor na ně! Mějte k nim odstup ať na nás ďábla nesešlou!

Chápeš co tím chci říct? Vůbec tě nechci urážet a bůhvíco ještě... ale tohle je má úvaha. Řídím se podle toho celý život, snažím se chovat k ostatním dobře, nosím to, co se mi líbí (s dobrými úmysly) chovám se k ostatním, tak jako oni ke mně, raduji se z maličkostí a žiju si spokojeně. Vše je o tvé psychcice, povaze.

Pro mě opravdu, žádná lebka, kříž, není důležitá. Nedávám tomu váhu. Spíše si myslím, že tobě by ty věci Alue třeba smůlu přinesly, kdyby jsi je měla, ale to né proto, že zlé a vymysleli je zlí lidé. To proto, že tomu věříš, nalháváš si to v duchu a pak tu smůlu opravdu budeš mít.

Všichni čtenáři toho to blogů a všem na nich - včetně komentářů a všeho, nebuďte slepé ovce! Odzkoušejte, než budete říkat že je to pravda! A žijte z vlastních zkušeností, z vlastních chyb a přestaňte být tolik závislí na ostatních. Nenechte se nosit v náručí, jděte sami!

Mery Zola

9 Barča Barča | 25. října 2013 v 21:32 | Reagovat

Jako malá jsem měla problémy se svými vsrtevníky, jen si hrály s hračkami, jedli a spali, chtěla jsem konverzaci. Větší vztach jsem měla s dospělými, jelikož byli ochotní mi odpovídat na mé otázky, mluvit se mnou. A když ne, tak jsem se nudila a přemýšlela, jak se zabavit.. hlavně se děti hádali čí tak hračka je atd. Pak ve škole jsem byla poslána do psychyatrie kvůli tomu, že se nebavím s vrstevníky, nedělám to co mi ostatní přikazují.

10 adeláč adeláč | 26. října 2013 v 13:33 | Reagovat

Já si ze svého raného dětství nepamatuju, že bych se dívala do Slunce...ale ani teď, když jsem o tom někomu řekla, že bych to možná zkusila bylo to jak píšeš...

11 Hugo Hugo | 26. října 2013 v 13:53 | Reagovat

[4]:Ze mesiac je destruktivny? To mas odkud? Vsak..... ked je noc, je temnota, a mesic je jedina vec co svieti, cize symbol dobra, nadeje, a zaroven vdaka mesiacu je tu priliv a odliv, a napriklad aj menstruacia, cize keby ten "destruktivny" mesiac zmizol, tak sa nebudu môcť rodiť nové deti a ludstvo by vyhynulo.....

12 Naso Naso | 27. října 2013 v 9:13 | Reagovat

Chtěl bych reagovat na 8ku. Symboly jsou zde odpradávna a mají historicky hlubší kontext než text nebo psané slovo! Jestli máš řidičák tak chápeš, že dopravní situace se na silnici řídí čím? Značkami! Jednoduché symboly, které jsou všem známé. Co se týká pentagramu (satanistický symbol) tak ten vznikl obrácením znaku plodnosti a hojnosti matky země. A když se podíváš na toto tak každý vrchol zastupuje určitý živel (voda, zem, vzduch, oheň, vědomí). A když propojíš tyto aspekty mezi sebou vznikne ti jednoduchý diagram v podobě symbolu plodnosti apod. Co se týče špatných symbolů jde o převrácení významu převrácením samotného symbolu naruby (otočení). Vytváření symbolů vytvářejících strach nebo určité hystorické události.

Tedy se dá říct že komunikace skrze symboly je na podvědomé úrovni emocí s jasně danými významy, na které reagujeme, psychicky i fyzicky. A v tomto světě na této planetě jde hlavně o informace. Protože pokud připustíž možnost, že existuje posmrtný život a následná emoční paměť, nejduležitější a jedinné co si odneseš sebou je informace.

13 Foxie Foxie | 27. října 2013 v 10:45 | Reagovat

Jo vidíš, sluníčko, na to si taky vzpomínám, ani já se do něj nesměla dívat - a taky nedívala, protože to by mi "paní doktorka nasadila brejličky" a taková paní doktorka, to bylo (a pořád je :D ) teprve trauma :)

14 Mery Zola Mery Zola | 27. října 2013 v 14:14 | Reagovat

[12]: A jak to víš tak jistě? Máš to odzkoušené? Jak víš že to, co říkáš je pravda? Ty jsi přece nebyl v tom čase, když to vzniklo... nebo snad ano?
Přiznej si, že je to jen domněnka, které slepě věříš...

Mery Zola

15 Naso Naso | 27. října 2013 v 17:32 | Reagovat

[14]: V té době jsem nejenom byl ale spolupodílel jsem se na utváření reality. Nejenom, že si to pamatuju. A pokud myslíž že slepě věřím tak budiž mysli si to, tvé tvrzení ti vyvracet nebudu. Můj názor je ten, že věřím v to co říkám a vím co u toho cítím a prožívám, tedy věřím srdcem. Nepotřebuju důkaz, abych věděl, že cítím prožívám.

16 Alue Alue | E-mail | Web | 27. října 2013 v 18:36 | Reagovat

[15]: spoludílel. ses. na. utváření. reality. ... :D !
- No, myslím, že už jsme na to přišli: Děláš si tady z nás všech srandu.

17 Naso Naso | 27. října 2013 v 22:19 | Reagovat

[16]: Alue tak já si myslím, že to snad každý! Všichni se podílí na vytváření reality, a jestliže chceš říci, že ne tak popíráš to že žiješ, to že vytváříš myšlenky, to že svou přítomností měníš realitu. Nevím jak ty, ale já věřím v reinkarnaci. A tudíž nevidím problém proč bych si to neměl pamatovat. Nebo chceš snad říct, že je nerealné si rozpomenout za 10000let, že jsi vydala knihu? Samozřejmě netvrdím, že jsem byl u všeho. Ale pro mě je to stejně realné jako tvé vydání knihy.

Uvedu příklad: Píchnu Tě do prstu a bude to příšerně bolet. Za 2 týdny se ti zajhojí prst a nezůstane žádná stopa. Když ti to připomenu za půl roku tak si vzpomeneš. Vynoří se vzpomínka, pocity a obrazy. To co si vezmeš z toho je informace na emocionální urovni. Toť vše. Doufám, že je to dost srozumitelné, aby si lidi nemysleli, že se snažím ze sebe dělat "Superboha" jinak video mě pobavilo, nejvíc pllm pl :)

18 Mery Zola Mery Zola | 28. října 2013 v 14:37 | Reagovat

[17]: Kolik ti je? 15? Možná ti to někdo věří, že jsi pamatuješ co bylo před 10000 lety, ale já ne. A pokud bys byl opravdu tak moudrý,tak by ses tak nechlubil a nedělal tolik pravopisných chyb... :) Takové věci máš určitě nastudované z knih, žádná zkušenost tam beztak není.

Mery Zola

19 Naso Naso | 29. října 2013 v 12:16 | Reagovat

[18]: Jemi 23 let a od mala duchovně vnímám. Vytahovat se s tím, že jsem schopen si rozpomenout na své dřívější životy i období mezi nimi, je kravina, důležité je pouze to co je v přítomnosti. Vždyť třeba taková uklizečka, v minulém životě se mohla spolupodílet na vytváření míru za 2 světové války.Ale když bude žít neustále minulostí, nikdy neprožije svůj život vědomě, tedy naplno. Já v tom nevidím žádný problém. Myslet si, že po smrti musí jít vývoj jedince dopředu. A být neustále blíž vyšším svérám bytí je taky kravina, to snad záleži na rozhodnutí vědomí čím chce být. Co se chce naučit a jakou formu si zvolí. Já jsem ti jen odpovídal, protože tě to upřímě zajímalo. A dal jsem ti úhel pohledu skrze mne. A je jen na tobě jestli se jím chceš podívat nebo ne.

A to že píšu s chybami, to mi nijak zvlášť nevadí, jsem jenom člověk. A pro mne je daleko důležitější zdělit obsah, než si hlídat pravopisnou stránku vět.

Věř čemu chceš, je to jen tvoje věc.

20 Mery Zola Mery Zola | 29. října 2013 v 17:33 | Reagovat

[19]: Tak víš co, necháme toho a ušetříme se těch hádek. Mě je 20, to znamená že taky něco vím. Každý má jiný názor - což je u lidí normální a nebudeme dále na tohle téma diskutovat.
Měj se,

Mery Zola

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama