Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 21.5.

3. / Nesmyslné názory mého raného dětství, ve kterých dnes vidím smysl

27. října 2013 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Zamyšlení

Ptala jsem se na ten problém dospělých, ale nikdo z nich mi nebyl schopen poskytnout dostatečně rozumnou a pádnou odpověď na otázku: ,,PROČ JE SLUNCE ZLÉ PRO OČI, KDYŽ NÁM VŠEM DÁVÁ ŽIVOT?"
Nikdo na to neměl odpověď.

Vlastně jsem se v dětství neustále točila v rámci těchto odpovědí: ,,Na to jsi ještě malá / Tohle bys nepochopila / To pochopíš až budeš větší / Nevymýšlej blbosti."

Spolehlivě jsem dostala takovou odpověď pokaždé, když jsem kladla náročné a nepohodlné otázky, na které se nikomu nechtělo odpovídat, na které nikdo neznal odpověď, nebo nad kterými se nikomu nechtělo přemýšlet.
A je jednodušší malé dítě poslat někam, než se to snažit rozlousknout, než se nad tím zamyslet.

Nejhorší bylo, když mi někdo řekl: ,,JÁ NEVÍM." - Protože potom dostal druhou otázku: ,,TAK PROČ MI RADÍŠ TOHLETO, KDYŽ SÁM NEVÍŠ, PROČ TO TAK JE A PROČ TO TAK MÁM DĚLAT? JAKÝ TO MÁ SMYSL?"

A to byl problém. Domýšlela jsem věci do konce a každá nová věc, která přišla, byla podrobena velkému zkoumání a zjišťování odpovědí na mnoho otázek. - Velká škoda, že jsem si tehdy to slunce nechala na pár let vzít, že jsem se na podobné hloupé rady nevykašlala a nedělala si to dál po svém. Ale hlavně že mám paměť a umím se k těm svým původním vědomostem zase vrátit.

Spousta lidí si bohužel takové věci ze své ,,školčátkovské éry" nepamatuje a to je škoda, jsou pak odtržení od spousty zajímavých a podstatných indicií o tomto světě.
Malé děti totiž skutečně ví víc, než dospělí. Problém jenom je, že si to málokdo je schopen přiznat.



Od čeho jsme totiž studovali všechny ty školy? Abychom nakonec zjistili, že nejmoudřejší jsme byli jako školčata? ... No, to málokdo zkousne. (Tímto zdravím sdružení zaprdlých vysokoškoláků, Sisyfos! .. Áno, nejedná se o ,,vědce", jak se někteří zcela mylně domnívají, ale o ,,občanské sdružení" starých lidí, kteří nemají nic jiného na práci.)


3. ,,Zásek": Kam chodí pořád všechy ty starší děti?
Kdybyste žili na místě jako já, chodii byste do školky po stejné cestě, jako chodí děti do školy a mládež na střední. Většina všech šla zhruba stejnou trasu. Byla to taková ,,hromadná migrace", opakující se každé ráno v pracovní den.

Jako malinká jsem každé ráno po cestě do školky sledovala všechny ty lidi a nechápala, kam sakra pořád všichni jdou? Kam spěchají? .. Do školky chodit nemusí, na to už jsou moc staří, tak kam teda jdou? Proč se radši pořádně nevyspí?

Ptala jsem se tedy, o co tady jde...
Bylo mi odpovězeno, že ti největší jdou do práce. - Hm.. Práce. Občas někdo něco říkal o nějakém povolání, ale dítě stejně neví, co to je. Takže jsem tomu nerozuměla i tak, k ,,práci" se ještě taky později dostanu.
,,A ti mladí a velcí?" - ,,Ti jdou do střední školy." - ,,Co to je?" - ,,To je škola po základní škole." - ,,COŽE?!" - ,,To neřeš, to tě čeká, až budeš větší." - ,,Jak jako škola?" - ,,No tam jdeš, když vyjdeš školku." - ,,PANEBOŽE! ONO EXISTUJE JEŠTĚ NĚCO DALŠÍHO PO ŠKOLCE?!"
... Jímala mě hrůza a děs. Představa, že je ještě nějaký podobný barák se řvoucími dětmi, byla pro mne úplně šílená. Krve by se ve mě nedořezal.
- ,,A co tam jako dělají?" - ,,Učí se." - ,,Co? To přece můžou dělat i doma!" - ,,Haha, nemůžou, to by nikdo nedělal, učit se nikdo nechce." - ,,Co? Já se chci učit!" - ,,To jenom protože jsi ještě malá, až budeš větší, tak chtít nebudeš." - ,,A jak dlouho se tam chodí?" - ,,9 let." - ,,Tak to radši umřu, než něco takového." - ,,Nepovídej nesmysly, tam chodit musíš." - A potom? - ,,Pak asi půjdeš na střední." - ,,A tam jako budu dělat CO?!" - ,,UČIT SE!" - ,,PROČ PROBOHA?! TO MŮŽU DĚLAT AJI DOMA!!!" - ,,Achjo... Konec diskuze. Až to zažiješ, tak pochopíš."

Přestože probíhaly podobné rozhovory, nebyla jsem stále schopná doopravdy POCHOPIT, co to ta škola je, proč se tam chodí, musí... Odpovědi na otázky jsem dostávala, ale VŮBEC MI TO NEDÁVALO ANI TROCHU SMYSL.
,,Takže se chodí jakože někam 9 let, kde se sedí a učí.. Co na tom proboha může zabrat 9 let a proč se kvůli tomu musí někam brzo ráno chodit? A proč se tam vůbec chodí, když tam nikdo chodit nechce?"
Nechápala jsem to... Vůbec.

Pak přišly takové ,,veselé věci", jako je očuchávačka do školy - To vás posuzují, jestli jste způsobilí dělat po dalších 9 let ovci na základní škole, nebo jestli ještě rok pobudete ve školce.
Styděla jsem se, a hlavně jsem vůbec nechápala, na co tady všichni tak šaškujem, o co těm lidem jde?!
Ale na konci té komedie jsem dostala velké barevné lízátko a nějakou blbinu z papíru, tak jsem byla spokojená... Když ptáčka lapají, hezky mu zpívají.

Přišel první školní den: Dostala jsem obrovskou aktovku, do ní nacpané všelijaké věci. - Jediná věc, kterou jsem chápala proč mám s sebou, byly pastelky. - Pro mne tehdy důležitější předmět, než příbor...
Seřadili nás na nádvoří do šiku, ředitel něco povídal o novém školním roku, pak něco podobného vykládala i učitelka...Pak nám šla ukázat naši novou třídu.

Pamatuji si i své první vstoupení do třídy: Všechno barevné, načančané, čisté, dobře osvětlené.
Usadili nás do lavic...Pak nás přesazovali podle velikostí, levorukosti, pravorukosti... Byla jsem na nervy, protože jsem pořád vůbec netušila, co se vlastně bude dít dál.

Ptala jsem se.... ,,Cože? No ano! Tohle je přece první školní den! Teď se budeš chodit učit."
,,Co? Co to jako je, PRVNÍ ŠKOLNÍ DEN? - A můžu pak už jít domů? Nelíbí se mi tu, je tu na mě až moc lidí!"
A pak to přišlo. Devět mučivých let v obrovském baráku plném dětí, které co každých 45 minut vyskočily z lavic a řvaly, řvaly, řvaly, běhaly po třídě, řvaly, občas mi shodily věci z lavice, řvaly, řvaly... PANE BOŽE, TO BYL HOTOVÝ BLÁZINEC!!!!!!!! Nechápu, jak jsem to přežila.

Blbé také bylo, že jak děti rostly a jak přicházela puberta, tím byly hlučnější. Měla jsem jednu spolužačku, která se jmenovala Veronika (příjmení vím taky, ale nebudu ho radši sem psát) a tahle holka ječela ze všech nejvíc... A když ječela hodně dlouho a opravdu hodně, přidávaly se i její kamarádky a to bylo tak příjemné, jako kdyby vám u hlavy vybouchnul granát.

Sice jsem schválně seděla až na druhé straně třídy, co nejdál od dětí co byly uřvané, ale stejně mi to nepomohlo.
Někdy řvala, ječela, pištěla tak příšerně, že jsem ztuhle seděla z lavici, krčila se, oba ukazováčky nacpané co nejhlouběji do zvukovodů a modlila se, ať už začne hodina.... V jiném případně jsem se šla prostě zavřít na záchod, kde byl většinou klid, když jste měli štěstí.

Dneska je už jasné, že školní systém jako takový, je předpotopní a že aby dítě bylo vzdělané, není nutné, aby docházelo do obrovského baráku a sedělo 4-9 hodin v lavici. Malé děti to vědí, proto nechápou takovou školu, a mají problém si na ni zvyknout.

Učitelky si dělaly starosti - a doma taky - že jsem nějaká divná, že se chovám ve škole strašně introvertně, jsem uťápnutá, taková jakoby v křeči, nemluvím, s nikým se moc nebavím, nehlásím se... Říkali si, že jsem divná... Ale mně to vůbec divné nepřijde, vy byste byli nadšení z toho, když vedle vás někdo každých 45 minut řve jako pavián? Vy byste se s ním chtěli bavit?

Samozřejmě, že důvodů jsem měla hodně, i vážnějších, ale jenom tento řev sám o sobě, mi jako důvod bohatě stačil.


4. ,,Zásek": Jak jako ,,státy?"
Když jsem ještě byla pidi mrně (přesný věk fakt nevím), tak jsem se dověděla, že existuje něco jako státy, protože v televizi se mlelo cosi o Němcích, Polácích, Rumunech, Rusech, Slovácích, Italech... Tak mi to nedalo a začala jsem se ptát:

,,Tati, co to jsou ti Němci?"
,,No to jsou lidi, kteří žijí ve státě vedle nás."
,,Co to je stát?"
,,No to je určité území."
,,A jak poznáte které je čí?"
,,Máme hranice."
,,Co to jsou hranice?"
,,To jsou předěly dvou států."
,,A kde jsou ti němci?"
,,Nalevo od nás."
,,Kde nalevo?"
,,Na západ."
,,A kde je západ?"
,,Achjo..."
,,A my taky máme stát?"
,,Jo."
,,A kdo teda jsme?"
,,My jsme Češi."

Diskuze skončila. Prakticky jsem nepochopila vůbec nic z toho, co mi bylo sděleno. ,,Češi" mi přišlo jako odvozenina od ,,česat se", tedy jsem si říkala, že se asi hodně češeme, když si tak říkáme...

Tedy kdyby se mě později někdo zeptal, tak řeknu, že vím, že jsem ,,Čech", ale prakticky jsem z toho neměla ani trochu rozum. Odmala jsem měla za to, že po celé zemi všichni lidi mluví stejným jazykem a nějaká existence dělení území pomocí hranic, mi přišla totálně debilní a vůbec mi to nedávalo smysl.

Pak ve škole, když jsem uviděla mapu světa, a mapu Česka, tak mi to přišlo úplně šílené. Proč se lidi dobrovolně oddělují červenými čárami? K čemu jim to je? Jaký to má smysl? - Vždyť v tom musí být jenom samé nevýhody.
Později jsem se dověděla, že existuje i něco jako války, nevraživost mezi různými národy... Nic z toho by nebylo, kdyby si lidé nemalovali po světě ty čáry a nedělili se. Kdyby byli všichni jedna ruka a jeden národ beze jména, nikdo by s nikým neválčil.

Dneska v tom také vidím smysl. Oddělování vždy vede jen k neštěstí a násilí. Vemte si třeba, jak je člověk nešťastný, když se cítí osaměle a odděleně od celku? - Nebo když máme nějaký celistvý organismus a kousek z něho uřízneme? - Podobně to vidím s dělením země na státy. Je to blbost. Kdyby mohlo být po mém, zruším vlády i hranice. - Jako první bych zrušila čáru mezi Českem a Slovenskem. Oddělili nás plánovaně, a jenom aby to vypadalo, že se to chtělo. Ve skutečnosti byl záměr jiný. Čím menší stát, tím je slabší a tím snadnější je ho ovládnout a podrobit. Chtěli nás prostě oslabit.

POKRAČOVÁNÍ ČLÁNKU PŘÍŠTĚ

Kam dál:
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org/
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
 


Komentáře

1 anelie anelie | 27. října 2013 v 7:04 | Reagovat

Ahoj Alue,

zcela se ztotoznuji s Tvymi nazory z dob predskolniho veku. Skolku jsem taky nesnasela, naopak do skoly jsem, aspon prvnich par let, chodila rada. V posledni dobe hodne uvazuji o tom, jak by nas vzdelavaci system mel vypadat. Mam pribuzne v Maroku, kde nekteri nemaji ani zakladni skolu, anebo jen par prvnich let zakladky, a neda se rict, ze by si v zivote vedli spatne. Zvlast jedna osoba je velmi talentovana a se zakladnimi znalostmi si uplne vystaci. Cist, psat, pocitat, to uplne staci a zbytek se clovek nauci dle svych zajmu a predispozici. U nekoho to budou jazyky, co mu pujdou, jiny ma obchodni talent...

Jenze, v dnesni dobe je na vsechno potreba ten kus papiru.

Ta skolka, ach jo, ja ziju v zemi, kde je normalni dat ctrymesicni miminko do jesli. Ja jsem to neudelala, ale pracuji z domu, a je to strasne narocne, na cas i na nervy.

Posilam link na rozhovor J. Duska s Mnislavem Zelenym - Atapanou, Cech, ktery stridave zije v CR a v jednom indianskem kmeni v Jizni Americe. Jejich zpusob zivota me fascinuje. Jde to i jinak...

http://www.youtube.com/watch?v=TNW6TlXESx8

2 Kati Kati | 27. října 2013 v 8:13 | Reagovat

To mi připomnělo, že jsem taky měla takový podobný zásek a to ohledně různých jazyků - protože ve filmech vždycky řekli, "mluvíš anglicky?" a já jsem to nechápala, tak jsem se ptala, co to jako je? a jak mluvíme my? A když mi bylo řečeno, že česky, tak jsem říkala - "aha, takže my jako mluvíme správně a všichni ostatní špatně?" A vůbec mi to prostě nedocházelo, jak to je a co je hlavní a tak :D

3 Alue Alue | E-mail | Web | 27. října 2013 v 8:15 | Reagovat

[2]: Já mám dojem, že jsem se taky někdy ptala, který jazyk je ten správný a proč se to liší.

4 Viola Viola | E-mail | 27. října 2013 v 8:22 | Reagovat

Hm, tiez som zmyslala o statnych hraniciach, ze su cisto teoretickym a nijako neopodstatnenym, zavadzajücim rozdelenim Zeme. Ked som zacala cestovat autostopom a pobyvat v roznych krajinach, az ma ohromila rozdielnost atmosfery, mentalneho pola, nastavenia zivota vo vnutri roznych hranic. Staty su tak trochu ako konzervy, zavaraniny, naplnene roznymi obsahmi v mentalnom poli, rozne rozpracovanymi vztahmi spoluprace medzi risami ludi a prirodnych bytosti (ktore tiez nie su vsade rovnake),a celkova atmosfera krajin a ich astralny svet su navzajom dost rozne. Ba niekedy to zachadza az do toho, ze na niektorych miestach rozne plynie cas. Najohromujucejsie pre mna byva, ked dva susediace staty maju priam protikladnu atmosferu, a clovek sa prudko premiestni z jedneho do druheho.

5 Ela Ela | 27. října 2013 v 8:23 | Reagovat

Kdyz jsem byla jeste mala holka asi 9,10,mozna uz 11let,tak jsme si jednou z holkama hraly venku a ja najednou rikam,holky a co kdyz tady umreme jako stare babky nebo dedci a pak se nekde jinde narodime jako stara mimina a pak budeme mladnout az zase budeme miminka a pak se zase narodime tady  na zemi.No a holky blbe cucely,co to vykladam za blbosti.A nejvice zajimave je to,ze si to pamatuju.A taky jsem byla prekvapena,kdyz jsem videla film podivny zivot Benjamina Buttona a zrovna ted koukam na Serial Arabela se vraci,kde je  taky rec o tomto,takze jsem rsda,ze nejsem sama s takovyma myslenkama,protoze tehdy v socialistickem Ceskoslovensku se o nejake inkarnaci vedel PRD.

6 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 27. října 2013 v 8:37 | Reagovat

[2]: Dvojjazyčné děti mají v tomto asi výhodu... ani je nenapadne, že je něco divného na tom, že jeden mluví "jiným hlasem" (jak říká dcerka) :-) Dcera není dvojjazyčná, ale maminka učí angličtinu a je blázen do jazyků, takže té mé mrňousce nedělalo už ve velmi malém věku se dívat na DVD v češtině a podruhé si to pustit v angličtině. Strašně jí to bavilo :-)Asi to slyšela už v bříšku, že maminka chvíli mluví tím hlasem a pak zas jiným :-)))Od té doby, co jsme se na dovolenou ve Španělsku chystaly tak, že jsme si opakovaly (ona se učila) španělštinu, ji zase baví španělština. Podezírám ji, že to chápe jako takový tajný jazyk, kterým, když se mluví, tak jí nikdo nebude rozumět. Jó, já jsem si takhle začala na střední psát deník v angličtině, tenkrát ani angličtinu moc nikdo nezvládal :-)

7 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 27. října 2013 v 8:44 | Reagovat

[1]: Já, když jsem se hrabala v pedagogických teoriích, fascinoval mě Summerhill. To je název alternativní školy v Anglii. Fascinoval mě v tom, že za prvé všechny hodiny jsou dobrovolné. Děti se jdou učit jen to, co chtějí a považují pro sebe za užitečné. A světe div se, učí se rády. A za druhé se tam prý začaly učit i děti, které se všude jinde zdály nevzdělávatelné. Také jsem nedávno kdesi četla skutečný příběh dívky, kterou učili doma, protože školu nezvládala (psychicky). Jenže druhý stupeň už prý oficiálně nejde a vypadalo to, že holka skončí na psychiatrii (? tuším). Nakonec se našla škola, kde toto výjímečně jde, učí se podobně jako v Austrálii děti na vzdálených farmách a najednou je z nezvdělávatelného dítěte, dítě průměrně nadané... děs, co? Jo, jde to i jinak.

8 B B | 27. října 2013 v 8:47 | Reagovat

Ako maličká som musela do jaslí /tam mi pomohli na nožičky - bola som slabučká/, ale som im zaliezala do samoty. :-) Všetky fotky mám ako stojím vedľa skupinky, alebo sa ksichtím a bránim fotografovaniu. Asi som vtedy vedela, čo vrvia indiáni "fotenie kradne dušu".   Slnko som znášala ťažšie, chodila som do lesíka ku kapradinkám, pod stromy, do lúk. Slnko mi neskôr urobilo dobre, ale po vstupu mužského elementu do môjho života prišlo zhoršenie. Neznášala som pobyt na slnku.Možno viac ako 15 rokov.  Napokon jeden deň v južných Čechách po ceste álejou stromov na hrad Kozel som SLNKO prijala. Teraz je lepšie. Ďakujem, ďakujem sa mu. A čím viac viem o ňom , tým viac sa mu klaniam. - Trošku provokatívne krútim pred tými, čo nosia tmavé okuliare, aj svieti mierne.
A čo si uvedomujem, Slnko je učiteľ - dáva všetkým rovnako, nedelí nás medzi tých čo si zaslúžia a nezaslúžia. Taká chcem byť.  
Je faktom, že žijem v čase silných dávok Slnka, je to pre našu evolúciu. Opatrne do neho nazerám, k večeru... kratúčko, presviecujem šišinku.
Obdivujem Slnečnice ako to robia prirodzene, otáčajú hlavičky k nemu. Robme to ako ONY.   Pa, majte sa pekne.

9 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 27. října 2013 v 9:19 | Reagovat

Alue, promiň, asi tě zahltím komentáři :-) Tohle téma se mě totiž strašně dotýká, jako dítěte, jako matky prvňačky, jako příležitostné učitelky i jako člověka, který měl velmi velký problém se smířit s tím, co se mnou školní systém udělal. A to jsem na tom byla opačně než ty, já jsem se učit chtěla ve škole a strašně jsem se na to těšila. No, víš sama, že škola prostě k učení nakonec často neslouží, i když věřím, že tomu 99% těch, kteří se o školství starají, bytostně věří.
Ta fronta na vzdělávání :-) Jo, já to prvně viděla až nedávno s dcerou. Šly jsme moc brzy :-) Od té doby už to neděláme, i já vždycky chodívala do školy na poslední chvíli, to jsem už ty davy nezažívala. Vypadá to opravdu děsivě.
Vůbec nepochybuju o tom, že školství negativně poznamenalo téměř každého z nás a většinou to bude prostě tím, že je moc dětí a málo učitelů... a to nás bylo ve třídě hodně přes 30 (jsem Husákovo dítě). Ty's tam zažívala řev, já zas nudu - nikdo se mi neměl možnost věnovat a něco mě opravdu naučit (kromě dat a faktů a la tak to bylo, zapamatuj si to). Je něco jiného učit 5 dětí, 10 dětí a 20 dětí. Z vlastní zkušenosti. I na VŠ jsem zažila malý obor, kde jsme někdy byli na semináři 2, 3, někdy i sama, když všichni onemocněli. A na druhou stranu plné posluchárny (jímal mě děs). Změnit způsob vzdělávání dětí (individuálněji, podle zájmů a potřeb, z vnitřní motivace) je nutné a už dnes ty možnosti jsou (někde více, někde méně), naštěstí. Na druhou stranu chci říct (čistě symbolicky), že když člověk moc hledí do slunce, může se mu stát, že ho tak oslní, že mu všechno ostatní zčerná... ublížili nám, je třeba to změnit, ale je také třeba se s tím smířit. Protože ať už jsou všechny ty konspirační teorie pravdivé, nebo ne,ani to neřeším, protože vždycky jde jen o jedno: o nás samotné. Jestli se my sami necháme zotročit strachem, jestli zůstaneme těmi vyděšenými dětmi v rohu, oddělenými tou pomyslnou čárou od ostatních (a od světa takového, jaký je), strkajícími si prsty do uší, abychom neslyšeli a nevnímali, nebo jestli přijmeme fakt, že lidi jsou prostě uřvaní, že je jich hodně a že žít mezi nimi je těžké. Kór pokud jsme jiní a nechceme a nemůžeme se přizpůsobovat. Tím největším zlem je totiž lidský strach, touha se před ním nějak zabezpečit, touha vyhnout se tomu, co je. Někteří lidé se ze strachu stahují do sebe a všechno ostatní vidí černě, jiní lidé se ze strachu snaží chopit moci a všechno a všechny ovládnout. Vezmeme-li v úvahu dějiny (tak jo, ve škole to nemusí být pravda, ale já třeba osobně dělala rozhovory s Židy, kteří jako děti zažily koncentrák), tak je rozhodně čeho se bát. Kdysi (a není to tak dávno) jsem si myslela, že nejlíp by mi bylo v nirváně, když je tenhle svět tak pokažený, nic nefunguje, jak jsem si ideálně představovala. Myslívala jsem si, že přijmout svět takový, jaký je, i včetně toho zatraceného ztraceného období ve škole, kde jsem se nechala úplně zblbnout, je nepřijatelné... ale byl to ten jediný způsob, jak se s tím vyrovnat a místo hněvu a křivdy vnímat spíš tu absurditu, soucit a snahu dělat to jinak... protože strach a hněv plodí jen další strach a hněv... dost se mi tenkrát ulevilo :-)

10 M M | E-mail | 27. října 2013 v 10:02 | Reagovat

áno, a bude celosvětová čeština, slováci mají smůlu :D

Dělám si srandu- to by bylo krásné, kdybychom se celosvětově dohodli na jazyku. Ale nevím, zda by každý souhlasil s ruštinou, jak jsi navrhovala- bude to těžký úkol.

11 Likan Likan | 27. října 2013 v 10:34 | Reagovat

Jojo, to s tím jazykem a národy jsem měl taky.

12 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 27. října 2013 v 10:51 | Reagovat

To já asi ve školce byla taky zajímavá.
Když se řeklo jiný stát, tak jsem si představila úplně jiný svět. Kde tráva i nebe mělo jinou barvu.
Jinak, ve školce se mi taky nelíbilo. Každé ráno jsem vstávala s pláčem, že někam musím jít. Prostě jsem tam nechtěla a ani jsem si nedokázala pořádně odůvodnit, proč to tam nemám ráda. Taky mě děsilo, když tam ostatní řvali. A mě rodiče i prarodiče říkali, že mám být ve školce hodná. A tak jsem byla. Seděla jsem si ve svém koutečku. Buď jsem si malovala, nebo o samotě si s něčím hrála. A přitom jsem přemýšlela, proč ostatní tak zlobí? To si nemůžou povídat potichu? Nebo si jen šeptat, aby nerušili?
Základka to samé. V páté třídě jsem přišla na to, že je lepší na přestávku jít na chodbu a schovat se před zraky ostatních ta palmu v květináči, která stála v rohu. (ta byla tichá)
Kdo by taky chtěl být ve třídě s holkama, které křičí? A s klukama, kteří si hrajou na to, že spolu zápasí? Nebo po sobě hážou mokrou houbu? Ve třídě, kde se člověku než posmívají kvůli nějakým maličkostem? Ve třídě, kde se mě půlka třídy snaží imitovat. Střední škola se v pohodě. Jakž takž. Je tam méně řvounů. Já jsem schopná ocenit, když se ke mě kolektiv chová jako sobě rovné.

13 mariankosnac6 mariankosnac6 | 27. října 2013 v 11:04 | Reagovat

I mňa poriadne vydesilo, keď som sa dozvedel že po hrôzoškôlke existuje ešte niečo ovela, ovela horšie, kde sa ludia musia (m)učiť. A dorazilo ma keď som zistil že sa tam navyše musí aj cvičiť. V ďalších životoch sa chcem narodiť na planéte kde nič ako škola, kde sa musí učiť hromada kravín, neexistuje.

14 Meg. Meg. | 27. října 2013 v 14:08 | Reagovat

Úžasný článek Alue :) Mám malou sestřenici která je v 1. třídě a je mi jí tak líto jak vždycky říká že tam nechce chodit a podobně.. Bohužel v této době je ta škola a pozdější povolání asi nejdůležitější aby člověk vůbec přežil.. Smutné. Doufám že se někdy lidstvo probere a změní se to tady.

15 AMH AMH | 27. října 2013 v 15:43 | Reagovat

Ahoj Alue, tyhle články se mi líbí, opravdu např. téma "státy" je, když se nad  tím zamyslím, nesmyslný, takový nepochopitelný. Můžu se tě ještě zeptat, na co natáčíš své vlogy? :) Máš pěknou kvalitu :)

16 Inalyn Inalyn | E-mail | Web | 27. října 2013 v 16:56 | Reagovat

Máš šťastie ak tie deti len jačali...U nás v škole si chlapci zoberú véééľa papiera, skrčia to do jednej veľkej guče, oblepia to celým kotúčom lepiacej pásky a to si potom hádžu. Nemusím ani spomínať koľkokrát som tým už dostala do hlavy a ako to bolelo...Do hlavy som tiež dostala tekvicou ktorú si hádzali. Och a samozrejme flórbalovou loptičkou, s ktorou hrali u nás v triede flórbal, spolužiakovi obhorelo obočie a spolužiačke zase trochu vlasy...Ani neviem čo všetko ešte, ale viem že najviac hŕč na hlave, modrín a úrazov som mala u nás na škole. Minule zase zobrali deodorant a s tým všade striekali a k tomu priložili zapalovač, takže to bol taký malý plameňomet. No proste na zbláznenie u nás v triede...

17 Alue Alue | E-mail | Web | 27. října 2013 v 18:41 | Reagovat

[15]: Obrazová kvalita vlogů je úplně příšerná, protože to natáčí webka...

18 Hugo Hugo | 27. října 2013 v 20:12 | Reagovat

Ja by som dal celosvetový jazyk ruštinu..... Je to taký, hmm, zaujímavý jazyk. Jednoducho najlepší... Určite nie angličtinu tej mám plné zuby. Alebo mooooozno ešte nemčinu. Ale skôr ruštinu..... Dohodnime sa cely svet ze sa naučíme dobre po rusky a budeme sa rozprávať iba tak :P

19 Eliška Eliška | E-mail | 27. října 2013 v 22:17 | Reagovat

Ahoj Aluško, s tím hlukem ve škole to mám podobně. Hodiny jsou oproti přestávkám díky učitelům tak klidné. Pak zazvoní a mně se chce jen strčit hlavu do písku jako tomu pštrosovi. Ještě horší to je, když jsem třeba po dvoudenní nemoci, doma bylo takové krásné ticho a teď tohle :(
Měj se fajn, Alue

20 Lady Rovena Lady Rovena | E-mail | Web | 28. října 2013 v 0:02 | Reagovat

No já se ptala na jiné otázky, ale když mi někdo řekl "Nevím", tak mi to vůbec nevadilo. Spíš mi vadilo, když místo toho, aby řekl "Nevím" plácal hovadiny a nesmysly. Ono to je docela umění, říct "Nevím"

21 Farah Farah | 28. října 2013 v 0:46 | Reagovat

My jsme si měli tehdá jako prvňáčci zvonit na zvoneček, když nám učitelky vyrobily takové dveře z kartonu...jenže chyba! Zvonek byl příliš vysoko na to, než abych na něj i s vyskočením, jak jsem dovedla, dokázala zazvonit. Napadlo mě: A jsem v pr... :/ že jakoby nepočítali s tím, že prvňáček může měřit 123cm...a to bylo první mé vymknutí se něčích očekávání a předpokladů. Jo a taky jsem učitelkám tykala, protože mi přišlo přirozené je brát jako sobě rovné, proč něco víc a hrát si na společenské role, co TOHLE mělo být? :D A další záseky přicházely i ve vyšším věku (od lidí jsem nikdy nedokázala pochopit, co dělám teda špatně, kdežto z  KNIHY jsem pochopila!, čím to je? Asi v knize nevystupuje ego?), zásek jako: proč se na mě otčím tolik rozčílil, když jsem svému klukovi řekla pravý důvod toho, že jsem nemohla přijít, jsem nelhala přece! ;) JOO dneska už vím :D ale tehdá jsem to brala jako nesmysl. Dnes už se směju i lituju otčíma, že se věčně rozčiluje kvůli sobě, je to totiž útok na jeho ego a ve vztahu k přísnosti na sebe samého, by vyletěl z kůže, než aby si odpustil a okolí, co to nemyslelo zle, jelikož bylo učeno mluvit pravdu, by si oddechlo.

22 Luz Luz | 28. října 2013 v 17:49 | Reagovat

[19]:  Copak o přestávkách, ale existují školy nebo třídy, kde je kravál i o hodinách (pokud je velká koncentrace dětí, které nemají nejmenší zájem se učit, a z učitelů si nic nedělají, protože ti vlastně dnes nemají prostředky jak na ně a vyloučit je nemůžou). Asi je opravdu něco špatně s nuceným školstvím. Pokud se někdo učit nechce, tak ho stejně nemáte šanci přinutit.

23 Rea.A Rea.A | Web | 28. října 2013 v 17:51 | Reagovat

Já si ze školky pamatuju jenom to, že si se mnou téměř nikdo nechtěl hrát, což je možná škoda...

24 Eliška Eliška | 29. října 2013 v 10:46 | Reagovat

[22]:
Ano, to jsem znala taky. Teď jsem na gymplu, takže si učitelé klid při svých hodinách udrží :) A člověk taky musí poslouchat, aby to všechno strávil.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama