V e-shopu Alue.cz jsou nové křišťály z Madagaskaru. - Aktuální výběr ZDE
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 01.12.

4. / Nesmyslné názory mého raného dětství, ve kterých dnes vidím smysl

29. října 2013 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Zamyšlení

5. ,,Zásek": Dutozemě, aneb ,,Já ale vidím kopce jít nahoru!"
Tu se vlastně dostávám k odpovědi na otázku, proč jsem zastáncem dutozemě a proč nevěřím v obecně učenou teorii o tom, že žijeme na kouli, která je uvnitř žhavá a tekutá.
Od úplného prtěte jsem měla za to, že musím být v něčem, co má tvar obrovského balonu a musím být někde uvnitř něho, jinak by to nedávalo smysl. Když jsem se totiž pozorně rozhlédla po krajině, jasně jsem viděla, že vidím zemi jít nahoru.

Když byla dobrá viditelnost do dálky, úplně to bilo do očí. Ani jsem nemusela být někde na horách, nebo na vysoké rozhledně, abych to viděla. Stačilo za velmi dobré viditelnosti jet jižní moravou, která je sama o sobě placka.
A přesto, dítě vidí, že všechny ty malé kopečky, čím jsou dál, tím jsou výš. Každý kopeček, který byl dál než nějaký jiný, byl o kousek výš, než ten předešlý.

Nebylo tedy o čem uvažovat, ani o čem diskutovat...
Co bylo to velké černé nade mnou, jsem neřešila. Bylo mi to jedno. Také jsem neřešila, jestli jsou v zemi i nějaké výstupy... Bylo mi to také jedno. Co mi však jedno nebylo, je vědomí toho, že žiji uvnitř dutého balonu, protože když se kolem sebe podívám, je to naprosto zjevné... Ne tak dospělým.

Když nás ve škole začali učit, jak vypadá naše planeta a jak si tak víří vesmírem, obíhá... Byla jsem z toho dost dezorientovaná, protože moje oči mi ukazovaly přesný opak. Ale ve škole jsem byla takový tichý trpitel, takže jsem si ty bludy nechala odvykládat, napsala si je do sešitku a ptala se až doma.




Mé dotazy se nesetkaly s pochopením. Dokonce i když jsme společně jeli autem s dospělými, byla dobrá viditelnost a já jim ukazovala, že kopečky a hory v dálce jasně jdou pořád nahoru, že země vůbec dolů nejde, čili nemůžeme žít na povrchu vyplněné koule, nikdo se ani pořádně nepodíval.
Usadili mě odpovědí: ,,To se ti jenom zdá, je to optický klam."
Na moji otázku ,,Jak může takový optický klam fungovat," už jsem odpověď nedostala. ,,Prostě to vidíš blbě, protože je to daleko... A už se na tyhle blbosti neptej, protože v dnešní době už to technika dávno zjistila za tebe.."

Hm... Co když se ale technika mýlí? Nebo co když se lidem záměrně řekla pravda naopak? A hlavně: To jsou snad všichni úplně slepí, že to nevidí? - Pak už jsem to nechala plavat, protože s těmito lidmi se o tom bavit nedalo a neviděla jsem u nich ani sebemenší zájem.

Celkově jsem si tam připadala jako mimozemšťan. Jednou když mi bylo šest let a měla jsem den blbec, tak už jsem se prostě naštvala, že nehodlám žít s takovou bandou primitivů, co si mě neváží. - Tak jsem si vzala pod paži malou dětskou deku, do ruky svého oblíbeného plyšáka (abych měla společnost) a rozhodla jsem se, že odejdu z domova... Chápete to? Už v šesti letech! - Už tak brzy jsem věděla, že mezi ně nepatřím.
Ušla jsem sotva půl kilometru, když mi jakoby něco došlo. Jakoby polibek uvědomění, asi mi ho někdo zeshora poslal. Doslova mi přišly otázky:

,,Počkej, no jo, odejít z domova. To se ti lehko dělá teď, když je teplo a léto. Jenomže co budeš dělat potom? A kam chceš vlastně jít? A co budeš jíst? Vždyť máš jenom plyšáka a deku. Jak dlouho si myslíš, že venku vydržíš? .... Vrať se domů, tohle nebude mít efekt. Jenom si tím přiděláváš další problémy. Ještě není ten správný čas."

Zastavila jsem se a dlooooouho stála na místě, než jsem si to uvědomila. Pak jsem se rozhodla, že teda jo, že se vrátím, že počkám, až to budu mít trochu líp dořešené. A vrátila jsem se. Beze slova, nikomu jsem nic neřekla. - Ani ne za 10 let jsem šla natvrdo, ale to čekání se příšerně vleklo. Musím ale uznat, že od té doby, co jsem se nakonec dobrovolně v šesti letech vrátila zpátky domů, se něco ve mně pohnulo. Začala jsem ztrácet důvěru k dospělým lidem a začínala jsem chápat, že nejsou chytřejší ani moudřejší než já, protože to není o věku, ale o tom, jak nasloucháme své duši a jak dobře se díváme okolo sebe. - A to bylo pro mne hodně zásadní zjištění.

Později, někdy ve svých patnácti letech, jsem se poprvé setkala s ,,teorií duté země" a okamžitě mi to docvaklo.
,,NO TO JE PŘESNĚ TO, CO JSEM VĚDĚLA JAKO MALÁ!" - Okamžitě jsem to přijala jako pravdu, aniž bych předtím potřebovala vysvětlovat jakékoliv podrobnosti. Samozřejmě, že mě ty podrobnosti zajímaly, ale spíš pro ucelení celého poznání, ráda domýšlím věci do konce a do detailu. Avšak to zásadní, že žijeme v obrovském dutém balonu, to ve mně celý život bylo, nikam se to neztratilo a když jsem konečně zjistila, že o tom jsou knihy a že jsou lidé, kteří to také znají, srdce mi poskočilo radostí.
Konečně jsem našla další kousek do té složité mozaiky, konečně další část mého původního dětského poznání začala znovu dávat absolutní smysl. Čili já nejsem pochybující, ani připouštějící, ani věřící v ,,teorii duté země". Já to jednoduše na beton VÍM. Věděla jsem to odmalička.


6. ,,Zásek": Pamatuji si dělohu zevnitř
Na stránkách Aluška.org je ještě dnes k dohledání velmi starý článek, kde popisuji, co si pamatuji ze svého prenatálního života. Tedy z doby, kdy jsem se ještě nenarodila. Zajímavé je, že tyto vzpomínky mám pořád, dodnes. Občas před spaním si je oživuji a vzpomínám, protože je nechci zapomenout. Jsou velice cenné.

Když jsem byla malinká, snažila jsem se říct své mámě, že vím, jaké to bylo předtím. Sice jsem nevěděla, jak přicházejí děti na svět, že se rodí, že se vyvíjí uvnitř ženy, ale věděla jsem zcela přesně, kde jsem byla. Ale právě proto, že mi nikdo neřekl jak přicházejí děti na svět, jsem nebyla schopná sama pochopit, kde PŘESNĚ je to červené a teplé místo, odkud jsem přišla?

Vzpomínky na porod mám totiž značně rozmazané, pamatuji si hlavně můj stres, zmatení, spoustu křiku okolo a taky jsem vůbec nechápala, co se děje a nechtěla jsem to... Pořád mě něco někam tlačilo a já se bála, protože se mi nechtělo nikam jinam z toho hezkého prostředí, kde jsem byla předtím a kde mi bylo tak dobře... Takže jsem se tomu tahu a tlaku bránila, snažila jsem se jít zpátky, ale vůbec to nešlo. - Jakobych už tehdy tušila, co mě tam venku čeká za hrůzy. - Možná by mi pomohlo, kdyby na mě v předstihu někdo přes břicho mluvil a snažil se mi vysvětlit, co přijde a co je potřeba dělat. - Mě ale zavčas nikdo neinformoval, takže jsem odmítala opustit své obydlí.

Pamatuji si i na první polibek chladu když mě dostali ven a můj smutek, protože jsem najednou měla pocit, že jsem právě prohrála, protože se mi nepodařilo ty tlaky přemoct, zastavit a zůstat tam, kde mi bylo dobře.
Později jsem se od vlastní mámy dověděla, že jsem se jako dítě při porodu chovala divně, protože jsem odmítala opustit dělohu. Nechtěla jsem ven. - To se přesně shodovalo s mými vzpomínkami.

Tedy (jako škvrně) jsem jí o tom vykládala spíše proto, že jsem se chtěla zeptat, co to vlastně bylo za místo, kde že to dítě vlastně roste a jestli bych se tam nemohla zase vrátit, protože se mi tam fakt moc líbilo...? - Odpověď však nepřišla.
Moji mámu to spíše vyděsilo, tak jsem si ty vzpomínky nechávala potom pro sebe.

Vím, že se mi ještě v prenatálním životě zdálo o věcech, které jsem později poznala ve svém dětství. Jako třeba třešně. Zdálo se mi o ovoci poměrně často, ale nenarozené dítě neví, že je to sen, ani co to je, o čem se mu zdá. Čili jsem v těch snech i viděla budoucnost. - Je to vážně tak moc šílené?
I se mi zdálo o obrázku dvou třešní na stopce, vypadal namalovaně. - Na základní škole na prvním stupni mi bylo přiděleno razítko přesně s tímto symbolem. - Náhoda? - Určitě ne!

Jak se dělají a rodí děti, jsem zjistila někdy mezi 9. - 10. rokem života. Za prvé mě to zděsilo, protože v nechutném podání o pár let starší sestřenice, to bylo značně zkreslené, ale když jsem si potom k tomu začala sama hledat podrobnosti, hned mi to došlo.
To hezké teplé červené místo, byla děloha... A to byl jako takový strašný problém mi to říct rovnou, když jsem se na to tehdy sama ptala?


Později, když jsem povyrostla (asi 14 let), zkusila jsem to říct své babičce... Říkala jsem si, že ,,matka rodu snad bude mít při svém věku trochu toho pochopení".
Sotva ze mne ale vyšlo pár vět, zděšeně mě zarazila a řekla mi, ať to raději nikdy nikde nikomu nevykládám, protože tomu nikdo neuvěří, že to je nějaká blbost a že si o mně lidi budou myslet, že jsem se zbláznila.
,,Ale proč??" nechápala jsem. ,,Copak někdo má důkazy na to, že dítě si před vlastním porodem nemůže nic pamatovat? Vždyť už má vyvinutý mozek, tak proč by nemohlo?"
,,Ne ne, už o tom nebudeme mluvit. Kdoví odkud to máš, nejsi v nějaké sektě?"
Konec diskuze... S tímto člověkem se také nedalo o ničem rozumně mluvit.A to jsem vždycky prenatální vzpomínky považovala za úplně neškodné a přirozené... Protože jsme z onoho jednoho místa vyšli všichni, tak co se jako budeme tvářit, že nevylezli? - Ne tak jiní lidé, ti to jako normální téma evidentně neberou.

Jenomže mi to nedalo a později jsem (Tak trochu na truc lidem, kteří mě předtím s mými vzpomínkami poslali do háje.) napsala a publikovala část svých vzpomínek... Na internetu se to kupodivu setkalo s pochopením a úspěchem.
Svitla mi tehdy naděje, že někde jinde na světě jsou i lidé inteligentní, se kterými je rozumná řeč a kteří vás nepošlou do háje jenom proto, že vykládáte něco nového, vzácného, či neobvyklého.


POKRAČOVÁNÍ ČLÁNKU PŘÍŠTĚ

Kam dál:
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org/
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
 


Komentáře

1 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 29. října 2013 v 6:37 | Reagovat

Tu dělohu si taky zábleskově pamatuju. hlavně ale takové oranžové odstíny kolem a teploučko a taky, že bylo vcelku těsno :D Chtěla jsem se s tím podělit s mamkou, ale jakmile jsem jí řekla, že si pamatuju, jak mě jako malou mazala krémem, co voněl po mátě, udělala na mne velice nechápavý výraz, kde jsem to sebrala a já pochopila, že tudy vlak nejede...

2 Lenny Lenny | 29. října 2013 v 7:37 | Reagovat

S teorií duté země souhlasím, ale rozhodně si nemyslím, že žijeme uvnitř. To zkrátka není možné. Jak bys vysvětlila např. východ slunce?? Kdybychom žili uvnitř, tak by nezapadalo... Navíc když jsi na moři, tak vidíš nejdřív stěžeň lodi a to je důkaz, že my žijeme na povrchu.

3 Alue Alue | E-mail | Web | 29. října 2013 v 9:17 | Reagovat

[2]: Nastuduj si k tomu první nějaké základní údaje, to na co se ptáš je už dávno vysvětleno i se vzorečky.

4 Ameline Ameline | 29. října 2013 v 9:23 | Reagovat

Vyrostla jsem v úrodném Hanáckém ďolíku. Od mala bych přísahala, že na našich polích mohu pozorovat zakřivení země. Obzvlášť, když jsem v zoo vylezla na rozhlednu a všechno bylo hluboko dole. Když jsme se učili ve škole, jaké jsou na moři viditelné důsledky kulatosti země, prostě jsem si řekla aha! já to věděla. Až jako mnohem starší mi došlo, že pole nejsou moře a můžou být nerovné... Neprosazuji tak nebo onak, ale názor mám konvenční.

5 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 29. října 2013 v 9:51 | Reagovat

Tvé články o názorech v dětství jsou do jednoho strašně zajímavé. Díky, že je píšeš. U té Dutozemě jsem si říkala, no jo, s těmi kopečky, na tom něco bude. Ale pak jsem si vzpomněla na moře. Copak Středozemní, ale já byla před pár lety u Indického oceánu. A pamatuju si, jak mě to tam praštilo do očí, jak jsem byla překvapená. Ta masa vody, končila velmi blízko na obzoru, ale hlavně tam bylo naprosto jasně vidět i to zakřivení obzoru. Takže moje oči mě vedou k naprosto opačnému závěru než tebe. Co s tím? Existuje nějaké dutozemní vysvětlení na zakřivení moří?

6 B. B. | E-mail | 29. října 2013 v 10:21 | Reagovat

Ohledně teorie duté země jsem trochu skeptická, ale už nějakou dobu sbírám informace a jsem všemu dost otevřená, takže to rozhodně nezatvrzuji. Stejně jako jsem nevěřila, že ocet rozpouští chemtrailsové mraky, ale dnes už nepochybuji :)

Já se doma zase setkala s nepochopením, když jsem vyprávěla o tom, jak si pamatuju svou "první cestu domů" pořát si pamatuju, jak mě táta nesl do schodů a jak to drncalo a mě se to líbilo. Taky si pamatuju, jak se mi nelíbilo, když mi můj tehdy dvouletý bratr tiskl ke tváři plyšového králíčka, protože měl studený nos. Máma mi říkala, že si to pamatovat nemůžu, že malé děti nemají vzpomínky, přitom ten "králičí incident" máme natočený na videokazetě :) Tak kdo má pravdu? :) Taky jsem se pořát ptala, proč si nepamatuju, jak jsem se narodila, když vššechno ostatní si pamatuju...

7 Lu Lu | E-mail | 29. října 2013 v 11:05 | Reagovat

Děkuji za tento článek o duté Zemi. Podnítil mě víc se tím zabývat. Rozum mi v mnoha ohledech říká, že žijeme na povrchu kulaté Země s planetami a Sluncem kolem (astrologie), ale vybavil se mi jeden hluboký zážitek, kdy jsem před lety asi na 4 hodiny ve stavu změněného vědomí prožil něco jako Alenka v říši divů - vše bylo jasné, průzračné myšlenky které jely rychlostí blesku, žádný problém, vědomí, že vše je přesně tak jak má být a ta nádhera přírody byla tak fascinující - do detailu zářící nádhera fraktálů např. větviček a jehličí na stromech. Když jsem se podíval do dálky, byl jsem překvapený, že vidím úplně jinak kulatý obzor, než při běžném vědomí, viděl jsem jakoby za obzor... dálka byla prohnutá směrem, který jsem do té doby nevnímal. Teď po přečtení tohoto článku se mi to připomnělo a docela to zapadá s tím, že žijeme v Dutozemi. Budu to dál zkoumat :-) Krásný den všem. Lu.

8 downloady-thesims2 downloady-thesims2 | Web | 29. října 2013 v 11:54 | Reagovat

Upřímně ti ty vzpomínky z prenatálního období závidím :)

a ve škole se učí samé hlouposti, to je úplně jasné, jen mě trochu mrzí že zadupává v dětech přirozenou zvědavost (ve většině) - jednak protože je učí že to, co jim nakecaj je pravda a také proto, jak nudně to podají:/

člověk přirozeně vše ví a nic se učit nemusí......

9 myší královna myší královna | 29. října 2013 v 12:22 | Reagovat

Neuvědomuju si konkrétní vzpomínky, ale uvědomuju si začátek svého života. Pamatuju si, kdy jsem na sebe koukala do zrcátka a říkala si - to jsem JÁ. Pamatuju si, když začali všichni říkat slovo KRISTÝNKA a že jsem si ho se sebou samotnou začínala spojovat. Když se zamyslím, co bylo předtím, nevím. Cítím jen moc hezké, až zmatené pocity. Takové hřejivé. Připadala jsem si, jako bych odněkud zničeho nic přišla - ale to už mi byly tak dva roky, když si to uvědomuju. Možá je to tím, že jsme se v mém roce a půl stěhovali.  Ale vzpomínky nemám. Možná jsou někde ve mně schované, nevím.

10 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 29. října 2013 v 12:48 | Reagovat

A pak se má člověk vyvinout v samostatně myslící bytost, když ho hned v mládí udupou, že jo. Taky jsem míval spoustu dotazů tohohle typu, jen s tím rozdílem, že mě to vždycky hezky podrobně a smysluplně vysvětlili - ale samozřejmě ty oficiální verze. Takže jsem pak pár let skutrečně věřil těm ofiko a pravdu začal objevovat sám až v pozdějším věku.

Když se na to tak podívám zpětně, tak mě děsí, kolik času jsem tím ztratil. Rodiče by fakt měli občas zapomenout na ego a od těch dětí se učit, o co by to všechno bylo jednodušší ...

11 Celestina Celestina | E-mail | 29. října 2013 v 13:06 | Reagovat

Milá Alue,
naprosto s tebou souhlasím, co se vzpomínek na prenatální zivot týce. Kdyz si mnozí vzpomínají na své minulé zivoty, tak proc ne na dobu v matcine lune. Krome toho muze duse nenarozeného dítete az do okamziku porodu libovolne své fyzické telícko opoustet a podnikat tak neomezene astrální výlety, jak zpet ke "zdroji", tak i za ucelem seznamování se se svým novým domovem.
O duté Zemi bylo napsáno uz dost clánku. Verím v pravdivost této teorie, ale my lidé se definitivne nacházíme na zemském povrchu. Uvnitr Zeme zije podle ruzných zdroju národ zvaný Agartha. Agarthové zijí v míru v jiz dosazené 5. dimenzi. Myslím, ze nez dojde k setkání nás pozemstanu s mimozemskými civilizacemi, melo by dojít ke spojení s temito obyvateli vnitrní Zeme. K tomu je vsak treba, abychom i my na povrchu vstoupili do dimenze páté. Pekný krátký dokument je na youtube:
http://www.youtube.com/watch?v=g8P2Tsm0kZI

Krásný den! Celestina

12 Farah Farah | 29. října 2013 v 13:31 | Reagovat

No, já si říkala v prváku, že s tou dutozemí to zní zajímavě a okolo vzpomínek (těch mých,co mám cca od 3.měsíce svého života) se jaksi optika "měnila". Tak jsem schválně si napsala dějiny fyziky a pan docent řekl věc, která mě upoutala a s ní mě to nějak trklo. Prý, že optická soustava čerstvě narozených funguje jaksi inverzně, mozek není uzpůsobený vnímat "konvenčně", tedy obraz se nepřevrací (lidské oko je téměř jako foťák, film negativ je snímán obráceně a takto obráceně by miminko vidělo..).po pár dnech si to centrální nervová soustava přehodí! A pak vidíme, jak je zvykem. Ne absolutně, ale relativně, přizpůsobeně tomu, co je kolektivní. (Vědomí se srovnalo s hmotou a Einstein se může radovat). Tedy reálně, abychom viděli skutečnost dutozemě včetně měřené optiky (která je opět kalibrována na konvenční obrazy, nikoliv na absolutní- proto dneska družice fotí Zemi jako kouli a ne obklopení sférou zvenku), tak by to vypadalo podobně, jako v astrálu. V astrálu můžeme vidět 360stupňů ve všech směrech! Tam je absolutní pohled. A teď máme TADY přístroje, které byly kalibrovány a ukazují ne podle astrálu, ale obraz zakřivených světelných drah, abychom obdrželi obraz na plochém plátně.
A ještě, když mi bylo 16, tak mě přišlo, že hmotné předměty by mohly být rozpuštěny, rozloženy, pokud bych se trefila v daném okamžiku do bodu, který by nechal zkolabovat vlnu, co ten předmět dělá hmotným. Bodíky se pohybují, je jich hodně, ale "jezdí v polích" hooodně rychle (to jsou ony vibrace). Takových bodíků by vzniklo více a pravděpodobnost odhmotnění vzroste, zvýším-li vibrace...a o tom (o 10let později) čtu skoro všude.

13 Domča Domča | E-mail | 29. října 2013 v 13:54 | Reagovat

Týjo Alue to vypadá pomalu na další knížku!:D

14 mariankosnac6 mariankosnac6 | 29. října 2013 v 14:06 | Reagovat

Nemal by som problém prijať to že žijeme v dutej zemi, mne je jedno či žijeme vnútri alebo na povrchu, ale mne sa nezdá že by som žil vnútri niečoho. Kebyže sa pozrieme na to z veľkej výšky (najlepšie z lietadla) tak myslím že by bolo vidieť že zem je guľatá a my sme na nej. A ako to že máme nad sebou vesmír a vidíme hviezdy a mesiac. Ale je to zaujímavý pohľad a asi stojí za zamyslenie. Schválne, mám tu výhlad na rakúsko čo je docela rovina, vyleziem na kopec a pozriem sa na to.

15 Likan Likan | 29. října 2013 v 14:38 | Reagovat

Krásné čtení, nicméně je mi smutno z toho, jak ses jako malinká musela setkávat s takovým nepochopením a odbýváním... Díky bohu za to, že mám tak skvělou rodinu!

16 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 29. října 2013 v 15:02 | Reagovat

To já si nic z dělohy nepamatuju. Ani nenapadlo, že si člověk může takhle něco takového. I když jsem věděla, že něco takového ve vzpomínkách být musí. Jen je třeba vzpomínat správně. Třeba by šlo, se na to nějak znovu podívat ve snu. Nebo aspoň na část toho. A třeba jen v nějaké jiné symbolice.

17 Hugo Hugo | 29. října 2013 v 15:43 | Reagovat

Nie nie, Ivo Benda povedal ze "ak by nám nepomáhali, tak uz 50 let by jsme žili pod povrchem Zeme...." a on komunikuje s mimozemšťanmi, ty s anjelmi a podobne ale anjeli su skôr duchovní, oni nevidia svet našimi očami... A more sa gulati, najprv vidieť len vrch lode, a keď ide niekdo napr. do vesmíru s raketou tak čo? Jak to ze nenabura do povrchu? A jak to ze keď sa ďalekohľadom pozrem na hviezdy vidím ich zblízka? A ten najväčší faktor: súradnice. Ak by Zem nebola guľatá tak by súradnice nefungovali, vezmi si moderné rakety, nukleárne su navadzane suradnicami a ako to ze trafia cieľ keď súradnice su prisposobene na Zem ako ju poznáme?

18 Rea.A Rea.A | Web | 29. října 2013 v 16:53 | Reagovat

Ohledně Dutozemě a Země jako koule se hodně uvádí moře nebo oceán, tam že je zakřivení vidět nejvíc. Jinak mi to nikdy nenormální nepřipadlo, myslím si, že povrch Země je reliéf, není hladký. Kdyby hladký byl, dávalo by to smysl, ale on hladký není.

19 Lúthien Lúthien | Web | 29. října 2013 v 17:35 | Reagovat

Já jsem jako cca 4-5 letý dítě měla v pokojíčku obrovský zrcadlo hned vedle postele. Byla jsem pevně přesvědčená, že za tím zrcadlem je jiný svět, pořád mi nešlo do hlavy jak je to možné, někdy jsem periferně v něm vídala pohyby někoho, kdo tam nebyl.zdávalo se mi o světě v něm... snažila jsem se dokonce vlézt i dovnitř, protože jsem věděla že "oni" můžou přijít ke mě a já se zase chtěla podívat tam..opravdu jsem nad tím strávila hodiny přemýšlení a koumání jak je to možné? proč si to tak myslím ja? jaktože ostatní (dospělí) to nevidí? .

20 Mery Zola Mery Zola | 29. října 2013 v 17:41 | Reagovat

Žijeme uvnitř země? Tomu nevěřím. Mě to teda nedává žádný smysl, jako tobě v šesti letech, Aluško :-) (tos msela být opravdu vyspělé dítě, že tě napadaly takové otázky co mě ani ve dvaceti ne). Já jsem spíše při teorii, že žijeme na povrchu země...
Víš, lidé hledají podivné mimozemské rasy ve vesmíru, ale málokoho napadá, že by něco mohlo žít pod námi...
Četla jsem knihu "Ztracený svět v podzemí" a myslím si, že by opravdu nějaký svět pod námi mohl existovat...

Ale všechno jsou to teorie. Tento svět je plný zla. Ničemu nemůžeš věřit...

A k tomu prenatálnímu životu -  podle mě si to pamatuje jedině ten, kdo má čistou mysl, plnou s převahou dobra. A to většina lidí - ani já, zatím nemá.

Mery Zola

21 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 29. října 2013 v 17:46 | Reagovat

[15]: Že? Taky mi to přišlo smutné. Představa šestiletého dítěte (tomu mému je teď šest), že se balí a stěhuje pryč, protože už předtím zažilo absolutní nerespektování sama sebe, mi přijde prostě děsivá.

22 Bofinka Bofinka | Web | 29. října 2013 v 17:56 | Reagovat

Krásně jsi psala, Aluško. Jsi úžasná a zařivá bytost.
Jako jsem byla malá holčička, jsem měla úžasný sen o duté Země, předtím jsem o tom nevěděla ani nedozvěděla. Ve snu jsem letěla v uprostřed duté Země, pro mne bylo fantastického. Tušila jsem, že existuje, pak jsem na to dlouho zapomněla, před několika let jsem opět rozpomínala :-)
Taky jsem nechtěla dostat z dělohy venku, moje maminka to mi povykládala. Nevzpomínám vůbec, jak prožila v děloze, neboť ale v ústřižku jsem viděla, jak jsem skočila do svého fyzického těla při své narození.

23 Inalyn Inalyn | E-mail | Web | 29. října 2013 v 19:39 | Reagovat

Mne sú povedomé tie teplé farby, ale myslím, že si to nepamätám ani útržkami...Pamätám si však niektoré nepodstatné spomienky keď som mala asi rok a neskôr tri, keď som bola v nemocnici. Tie si pamätám úplne dopodrobna a som si úplne istá, že som si to len tak nevymyslela :)Viem, že dievčatko s ktorým som ležala na izbe sa volalo Lucka, že mu rodičia doniesli ryšavú mačičku plyšáka, že som bežala k nejakým dverám a podobne... Keď som sa však o tom s niekým podelila poslali ma s tým, že to si jednoducho pamätať nemôžem...Aspoň nie som sama :D

24 onni onni | Web | 29. října 2013 v 21:54 | Reagovat

no hele, snad kazde male dite chtelo v detstvi utect z domova, i moje mamka mi o tom vypravela, tohle je uplne normalni, kor kdyz mas vic sourozencu

a teda, ze vidis zakriveni zeme smerem nahoru? Kde prosimte? Kolikrat jsi letela ledadlem? Kolikrat jsi byla v Alpach? Kolikrat jsi byla u more? Uvedomujes si, ze CR je v podstate nizinna oblast v porovnani z Evropou, kor Morava? Jsi kolem sebe mela asi i dost tupe lidi, kdyz ti rekli, ze je to opticky klam, to neni zadny opticky klam :D to je normalni fakt, ze kdyz stojis v udoli a kouknes kolem sebe, budes videt zvedajici se hory, protoze se fakt zvedaji :D Navic, staci jet nekam k otevrenemu mori a jde videt naprosto krasna zaoblenost povrchu. Nechci nijak spekulovat o teorii dutozeme, ale davat za argument to, ze stojis na Morave a vidis jak se pred tebou zvetsuji kopecky..

ohledne tech vzpominek z prenatalniho zivota. To, ze si deti neco z toho obdobi mohou pamatovat je snad kazdemu jasne, dyt to dite uz ma mozek, oci, vyvinute smysly, vsechno, proc by si neco nemohlo pamatovat?

celkove mi pripada, ze jsi proste mela tu smulu, ze jsi vyrustala mezi totalnima kretenama

25 Serp Serp | 29. října 2013 v 23:13 | Reagovat

Běžný člověk si může na vlastní oči ověřit zakřivení zemského povrchu na mořském horizontu nebo z letadla. Alue,stále jsou nám předkládány důkazy o životě na povrchu kulaté zeměkoule - např. lety do vesmíru. Dobře, může to být všechno zmanipulované. Ale! Z jakého důvodu by nás měli chtít vodit za nos? Co by měli z toho, vnucovat nám, že žijeme na povrchu? Tomu nerozumím.

26 Oply Oply | 30. října 2013 v 14:43 | Reagovat

Alue, není pravda to, že žijeme uvnitř. To vím jistě. Můj praděda byl kosmonaut, zem je kulatá. Nevím, proč by nám lhal. Nemusíš mít stále pravdu.

27 Lori Lori | 30. října 2013 v 21:04 | Reagovat

ja som dnes v lietadle letela a vôbec mi neprišlo, že zem je guľatá :)

28 Serp Serp | 30. října 2013 v 23:54 | Reagovat

Alue, budeš reagovat na komentář můj, Onni nebo Oply? Moc by mě to zajímalo.

29 Alue Alue | E-mail | Web | 31. října 2013 v 9:36 | Reagovat

[28]: Už jsem to psala v komentáři číslo 3, ale klidně zopakuji:

Nastuduj si k tomu první nějaké základní údaje, to na co se ptáš je už dávno vysvětleno i se vzorečky.

Absolutně nemá smysl se o tom bavit v diskuzi s člověkem, který nezná ani základní teorii. O dutozemi je materiálů hodně i na netu, je o tom kniha, byly o tom přednášky v česku (opakovaně) takže kdo se o téma zajímá doopravdy a nechce jenom čeřit diskuzní vodu, ten si to najde... Kdo nenajde, to je holt jeho věc.

30 honzi3 honzi3 | 31. října 2013 v 13:29 | Reagovat

Vzpomínky na prenatální období lze vyvolat i regresní terapií a když je terapeut fakt dobrý tak je dokonce možné že se člověku bude jevit zcela plastická realita kolem něj která souvisí s daným časovým usekem.Zjednodušeně řečeno se dotyčný ocitne v dané době zcela reálně.Takže tady je další důkaz jak je tzv.realita ohebná.

31 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 31. října 2013 v 16:01 | Reagovat

[29]: Dobře. Já surfovala... po seznamu, po googlu, po youtube. Nenašla jsem toho moc, někde jsme na povrchu, někde uvnitř. Jak je to s mořem jsem nenašla, to bych asi musela hledat déle. Nemohla bys nám sem dát nějaké odkazy? Na zdroje, které považuješ za dobré?

33 mariankosnac6 mariankosnac6 | 31. října 2013 v 19:40 | Reagovat

Ak by bola Zem dutá, bola by to vlastne len zemská kôra (ničím nevyplnená), ako by to držalo pohromade? Pri zemetrasení by sa Zem nerozpadla? Gravitácia by musela byť v tej zemskej kôre, keď my chodíme zvnútra a tí na povrchu nopak zvonka. Ako vysvetliť zatmenie mesiaca? Ako nacpať hviezdu (slnko) do Zeme? Čo východ a západ slnka, kam mizne slnko v noci? Ak je slnko v strede Zeme, a jediné vetranie kadiaľ by mohlo unikať teplo sú diery na póloch, prečo sú tam ľadovce? Ako môžme vidieť pohyb hviezd, iné planéty, kométy, galaxie a lietať do vesmíru a ako môžu na zem dopadať meteory a asteroidy? Prečo sme s moderními prístrojmi stále neprišli na to že žijeme vnútri balónu?

34 onni onni | Web | 31. října 2013 v 20:46 | Reagovat

ja rikala, ze nechci polemizovat nad teorii dutozeme, proste to nehodlam delat, jen mi argument, ze vidis zvysujici se hory prijde naprosto mimo. Jakmile jsi na vysokych horach nebo na otevrenem mori, vidis uplny opak

35 Patrik Patrik | 31. října 2013 v 21:24 | Reagovat

Snažím se to představit, takže když koukám do země, tak tam uvnitř je svět kolem nás a když koukám na oblohu, tak koukám dovnitř planety.
Ale jenom nevím, proč by na tom mělo záležet, jestli to je tak, nebo jinak. Není to nakonec úplně jedno?

Jinak, to co se učí na školách není zřejmě ničím empiricky podložené. Nejhlubší člověkem vytvořený vrt je něco přes 12 kilometrů (http://cs.wikipedia.org/wiki/Kolsk%C3%BD_superhlubok%C3%BD_vrt), kdežto průměr země je skoro 13 tisíc kilometrů!

Obrázek průřezu z učebnic je tak jen teorií, protože jsem se nedostali ani do tisíciny vzdálenosti a možná platí, že více víme a dále vidíme do vesmíru (ven) než dovnitř, což je zvláštní ne ? Že méně známe něco co je nám blíže, než věci, které jsou násobně dále (jako jiné planety). Dávalo by to smysl, pokud bychom vzali v úvahu teorii dutozemě.

36 Patrik Patrik | 31. října 2013 v 21:35 | Reagovat

Ale jak se pak vysvětlují záběry planety Země z vesmíru nebo z družic, na kterých vypadá kulatá? Záběr pořízený zevnitř by nás musel obklopovat, ne naopak.

37 Patrik Patrik | 1. listopadu 2013 v 11:27 | Reagovat

A ještě, jestli jsem to dobře pochopil, by musely být fake i všechny let do kosmu, protože když letíš k hvězdám, tak na druhé straně by měla být Austrálie? A to si nemyslím, že by všechny lety do kosmu byly fake. Ale jak říkám, je přece jedno jak to je, jestli normálně, nebo naruby. Nic to na ničem nemění :)

38 Mary Mary | 2. listopadu 2013 v 14:24 | Reagovat

Kde jsou takové přednášky? Několikrát jsem se snažila si o tom něco zjistit ale ani z videí ani z článků jsem nic nepochopila.. děkuju

39 Alue Alue | E-mail | Web | 2. listopadu 2013 v 17:05 | Reagovat

[38]: Pokud máš vážný zájem, pošli mi svoji mailovou adresu a můžeš dostávat pozvánky.

40 Jiřina J. Jiřina J. | E-mail | 3. listopadu 2013 v 10:10 | Reagovat

Jestli je Země dutá a my žijeme vevnitř, tak je jasné, že když kopeme do země, tak kopeme ven, tedy do vesmíru. Žiju na Ostravsku, takže se občas bojím, že se jednou prokopou ven a vypustí nám všechen vzduch do vesmíru... :(

41 Alue Alue | E-mail | Web | 3. listopadu 2013 v 10:19 | Reagovat

[40]: haha!!!! :D - Hele prokopat těch 800 mil, na to nemají ani Ostraváci, neboj... Kdyžtak tu díru zasypem, nebo vyrobíme obří špunt.

42 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 4. listopadu 2013 v 13:21 | Reagovat

[32]: Díky moc!

43 Aloe2:53 Aloe2:53 | 4. listopadu 2013 v 15:21 | Reagovat

Alue, proč zrovna 2:54?? :DD proč ne třeba 2:53?? :o :o (čas vydání článku)

44 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 6. listopadu 2013 v 13:21 | Reagovat

[35]: Ono to vlastně jedno je ... z jednoho pohledu. Taky jsem měl dřív tenhle názor.

Ale když se nad tím zamyslíš, tak to není jedno z toho důvodu, že se nám neříká pravda. To podle mě docela stačí.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama