V e-shopu Alue.cz přibyly nové druhy Energetických krystalů. - K dispozici ZDE
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 13.10.

Jsem jiná než moji vrstevníci, cítím se osaměle... / DOPORUČUJI

17. října 2013 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Poradna: Vztahy
Dotaz:
Ahoj Aluško.
Je mi 12 let a jsem pravidelná návštěvnice tvého blogu. Ty jsi úplně změnila můj pohled na svět a za to ti moc děkuju. Konečně začínám všechno chápat, otevřela jsi mi oči.
Asi bych se už měla dostat k tomu, proč ti píšu.

Připadám si strašně odlišná od ostatních. Vůbec nezapadám mezi děti ve třídě. A vždycky, když něco řeknu, ať už je to cokoliv, ztrapním se a vypadám jako blbec. Tolikrát jsem se kdysi snažila být jako oni, být vtipná a alespoň trochu oblíbená. Teď ale vím, že taková nikdy nebudu, protože taková prostě nejsem. Posmívají se mi, nadávají mi, měla jsem už několik nejlepších kamarádek, ale s každou to dopadlo stejně špatně. Každá se na mě nakonec vykašlala, pohádaly jsme se a odešla za jinou. Každé jsem připadala trapná a styděly se za mě.
Nikdo třeba nechápe, co mě baví na čtení, kreslení a psaní povídek. Každý mi klepe na čelo, že nejsem normální. A kdyby jsem jim řekla, že věřím na víly, duchy a různé nadpřirozeno, to by nikdo nikdy nezapomněl a snad by se smíchem udusil.
Teď mám jednu kamarádku, se kterou si už taky přestávám rozumět. Ji baví malovat si obličej a hrát si na modelky, ale to zase mě nebaví.
Začínám se bát, že nikdy nepotkám člověka, žádného kluka ani holku, co by mi rozuměl. Rozumí mi maximálně rodiče a teta. Jinak jsem pro všechny na nic, jenom páté kolo u vozu, které radši mlčí, než kecá. A přetvařuju se, že mě nebaví číst a přitom mě to strašně baví.



Škola mě taky nebaví, jsem z ní úplně na mrtvici a chodím tam s odporem. Prostě mě nebaví poslouchat denně posměšky spolužáků a rvát si do hlavy věci, co mě vůbec nebaví a nechápu je. Sice jsem zvyklá, že mi kradou vršky od láhve na pití (pak je obsah rozlitej po celé škole) a žduchají do mě.
Já vím, asi se lituju a dělám ze sebe chudinku - jak mi řekla bývalá kamarádka, když jsem se jí to snažila vysvělit - ale nevím, co mám dělat.
Proto píšu tobě. Nevidím prostě žádné světlo na konci tunelu, nevidím že by se mělo něco spravit. Někdy mám pocit, že v minulém životě jsem měla podobné problémy, které jsem nedokázala vyřešit a teď se mi to vrací, abych to mohla napravit. Ale já nevím jak. Možná mi také poklepeš na čelo, ale i přes to, jsem ti napsala.

První taky, když zapínám počítač jdu na tvůj blog. Mám ho už do puntíku projetý a líbí se mi. Nejsem ale slepá ovce, která hned všemu věří, ale prostě jaksi vím, že zrovna tobě věřit můžu. I když je poměrně neuvěřitelné, že mluvíš s takovými nádhernými bytostmi, že něco takového existuje, ale já věřím, že ano. Nikdy se mi ale s nikým nepovedlo spojit. Buď je to strach, anebo ty stresové situace, jaké prožívám.
Moc se ti opravdu omlouvám, jestli tě otravuju, ale... musela jsem se někomu svěřit. A tobě věřím.

Měj se krásně Alue, ať jsi šťastná a vše se ti daří, jen jak nejvíce to jde. Pozdravuj také víly, anděly a všechny, včetně tvého kočičáka :-)



Odpověď:
Ahoj,
Já jsem na tom byla ve tvém věku podobně. Jedna dobrá kamarádka a jinak mi nikdo nerozuměl.
Problém není v tobě. Zakopaný pes leží v tom, že jsi zkrátka jiná, než ostatní. Dalo by se říct, že jsi ,,umělecká duše". A to jsou speciální, jemní lidé. Je jich po světě hodně, ale pořád ne dost na to, aby nebyli bráni ostatními za mimozemšťany.
Dobrá zpráva je, že postupem času si určitě najdeš lidi, se kterými si budeš rozumět, ale je potřeba počítat s tím, že ti sednou jen lidé tobě podobní.
Víš, kde by se ti například perfektně hledali kamarádi? - Na umělecké škole. Tam je vysoká koncentrace lidí, jako jsi ty. Tam najdeš ty umělecké duše. Nebo v nějakém výtvarném kroužku, třeba do keramiky chodí často tobě podobní lidé, nebo do hudebky. - Můžeš si zkusit nějaký z uměleckých kroužků najít.
Já chodila do keramiky jako malá 7 let.. Tak dlouho, dokud mi nedošly nápady (,,Co stvořit dalšího?"). Bylo mi tam mezi těmi lidmi plácajícími se v hlíně dobře. Sice byli všichni o mnoho let starší než já, ale byli mi podobnější než děti ze školy a jejich přítomnost mi byla příjemná sama o sobě.

Netvrdím, že musíš být nutně obrovský talent, malířka, kreslířka, keramička, to vůbec neříkám, ale tvůj způsob vnímání, to jak vidíš svět, jak přemýšlíš, vypovídá o tom, jaká je tvá podstata. A podle toho je potřeba hledat sobě rovné. Hledej lidi kreativní, jako jsi ty.

Nesnaž se podobat dětem, které nejsou jako ty. Nech je žít si svým vlastním životem a v první řadě se zaměř na přijetí sebe sama. Tedy že ty nejsi divná, ale jsi zkrátka jiná. Jiná díky tomu, že máš osobnost, kterou má v celkové světové populaci asi 2-3 procenta lidí. Hledej ta 2-3 procenta a uvidíš, že tito lidé tě budou mít rádi a že s nimi si budeš rozumět.

Nehaž flintu do žita, není důvod cítit se méněcenně, než ti ostatní. Naopak tím že jsi jiná, máš v budoucnosti větší šanci něco dokázat, nějak vyniknout. Lidé, kteří jsou stejní jako všichni ostatní, mají sice kopu kamarádů, ale pořád jsou průměrní, jsou majoritní skupina (klasická většina). Průměrný člověk žije průměrný život, ale ty jsi jiná. Jsi jedinečná, vzácná a citlivá duše. Takže se na to dívej jako na výhodu. Teď ti to možná tak nepřijde, teď je ti to líto, že jsi bokem a nikdo ti nerozumí. A já to naprosto chápu, je to těžké a nepříjemné.... Ale určitě jednou v budoucnu uvidíš smysl za tím, proč jsi taková jaká jsi a určitě se za to budeš mít ráda.
Láska ke čtení a kreativní talent je obrovský dar do života. Díky tomu budeš mít široké obzory, budeš sečtělá, inteligentní, ve spoustě věcí si budeš vědět rady. A mít šikovné ruce, které rády kreslí, je také veliká věc. Když máš šikovné ručičky, půjde ti pak všechno od ruky, ať se rozhodneš zkusit cokoliv. Háčkovat, vyzdobit si v pokoji zeď, něco ručně ušít, něco vyrobit. - Tohle všechno má budoucnost a bude ti to dělat radost, jen když to přijmeš a když se tomu otevřeš.

Buď na to hrdá, že ráda čteš. Netaj to. Nepředstírej že nemáš ráda něco, co ve skutečnosti miluješ. Stůj si za svojí osobností a neutlačuj ji, naopak se snaž rozvíjet a věnuj se všemu, co máš ráda. Protože jednou mezi vším tím co ti teď dělá radost a máš to jako koníček, můžeš najít smysl svého života a můžeš v tom najít i své budoucí povolání, podobně jako já. Někam tě to přivede a tobě najednou sepne: TOHLE JSEM JÁ!

Takže hlavu vzhůru, nes svoji odlišnost s radostí. Je to krásný dar, žádné břemeno.

Hodně štěstí :)
Alue


Kam dál:
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org/
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
 


Komentáře

1 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 17. října 2013 v 10:00 | Reagovat

Ve 12 letech jsem to měla téměř navlas podobné (jen tu šikanu jsem neměla tak drsnou, nevím, že by tenkrát ty děti nebyly zas až tak kruté?; to, jak se k tobě chovají, rozhodně není správné. Ať jsi jakákoliv, nikdo nemá právo se ti posmívat, klepat ti na čelo, nadávat ti, krást ti věci a kdo ví co ještě dělají, a být na tvém místě, rozhodně bych se snažila nějak účinně proti tomu bránit. Určitě Vám ve škole říkají, co s šikanou, a máš se kam obrátit? Dospělí můžou jít za podobné chování i před soud, nevím, proč by si tohle měly dělat mezi sebou děti a úplně beztrestně???)
Jinak to, co říká Alue, je absolutní pravda. Taky jsem o tom, jak je dobré být "mimoň" napsala článek. Dnes jsem za to vděčná a spíš mě mrzí, že když jsem byla v tvém věku, neměla jsem komu říct, jak mě to trápí, že jsem jiná, a řešila jsem to snahou se přizpůsobit. Což ze zpětného úhlu pohledu byla veliká chyba. I když chybami se člověk učí a bez nich by toho chápal míň :-) Tak hlavu vzhůru a mimoňům zdar! :-)

2 K. L. K. L. | 17. října 2013 v 10:39 | Reagovat

Tak v tomhle článku se hodně vidím. S jistou nadsázkou si troufám říct, jako všichni pravidelní čtenáři těchto stránek. Jen ať je na světě víc nás „uměleckých duší“.

3 Cherryna Cherryna | 17. října 2013 v 10:58 | Reagovat

Ta holčina je jako já, když jsem byla ještě mladší teeneager. Taky mě zajímaly věci které ostatní neberou a raději jsem to skrývala a snažila se zapadnout abych nebyla za pitomce. Doma jsem si potom malovala a dělala různé blbiny potají. Teď by mě ani nenapadlo moje talenty zpochybnit. Určitě z toho vyroste tak jako já a my všichni ostatní :).

4 Farah Farah | 17. října 2013 v 11:07 | Reagovat

Klaro :) a ja Ti gratuluji, protoze ocividne v Tobe drima tvoriva energie, ktera ceka na prvni prilezitosti, aby se projevila a mohla si sebe tak rozvijet. Ja ve 12letech? NAPODOBNE. A nemuselo to byt zalibou v kresleni a cteni. Staci byt NE-prumerny a uz se to veze. Take se muzes ohlednout a lepe Ti nejspis sednou o par let starsi kamaradky. Za par let budes napriklad rada vzpominat, ze si stravila nejaky cas i v prirode namisto sezeni u PC, jako "ti prumerni" (me ty hry prijdou jaksi ploche dodnes) Jinak ad komentar 1) Mimonum zdar! :-)

5 M. P. M. P. | E-mail | 17. října 2013 v 11:53 | Reagovat

Taký jsem mýval podobné problémy ve škole. Nechci nikomu moc radit, :) ale existují i školy kde je větší prostor pro vlastní názor a umění. Myslím tím školy Waldorfské a Montessori. Tam je také hodně uměleckých duší. :) Na jednu z nich chodím i já. :D

6 Domča Domča | E-mail | 17. října 2013 v 12:54 | Reagovat

Jojo, pravda!;-)Mě všichni vždycky brali takovou jaká jsem, hlavně proto, že se taková beru já sama, takže až teprve ty pochopíš, že to jaká jsi je v pořádku a že z toho máš udělat svou přednost, přesně jak ti píše Alue, tak se vše obrátí k lepšímu, jen ten pohled na věc a sebe samu hlavně!;-)

7 Veronika  ♥ Veronika ♥ | 17. října 2013 v 13:52 | Reagovat

Jojo, Klárko, jak vidíš, nejsi v tom sama. A je úžasné, že jsi objevila Aluščiny stránky. Teď opravdu zbývá přijmout sama sebe ráda. A až se přijmeš, takovou jaká jsi a budeeš se takovou mít ráda, najednou se změní i chování okolí vůči Tobě. Když si budeš sama sebou jistá, je možné, že Ti úplně dají pokoj. Nesmíš ten koflikt mít v sobě. TO, co miluješ a to co děláš ráda je jen krásným znamením, čemu se máš věnovat. A Ti, co Tě teď trápí za nějakou dobu budou tak akorát pěkně čubrnět jak jsi šikovná a jak jsi vytvořila... něco... to už je na Tobě :)

8 adeláč adeláč | 17. října 2013 v 14:49 | Reagovat

Měla jsem takový super koment....a pak se ztratil. Nesnáším tě, f5!!!! :D
Lidi jsou každý jiný. Je třeba hledat člověka s podobnými zájmy. Někdy se objeví dřív a někdy později. Ale určitě se objeví, když se snažíš.
Třeba já. Své nejlepší kamarádce od první třídy můžu říct snad všechno. Nevím, jak to má s kouzelnýma bytostma. A nevadí mi to. Myslím, že kdybych jí řekla, že na ně věřím, bylo by to v pohodě. Někdy ale dokáží být i rodiče nechápaví. Taťka takový věci chápe, ale mamka ne. Když jsem ji k narozeninám požádala o knížku Alue Svět za oponou, odmítla mi ji koupit se slovy, že je to pitomost.
Ale někdo vhodný pro tebe se určitě najde, neboj!!!! ;-)

9 kikina kikina | 17. října 2013 v 14:53 | Reagovat

A já sem myslela že jsem jediná taková.

Klárko taky sem taková šedá myš co sedí v koutě a čmára si do sešitu ale, jsem hrdá na to jaká jsem a někdy to svím spolužákum i ukážu aby dobře věděly že já nejsem oni. Žese mi smějí? To je jejich věc. Ja zase nechápu je a jeto vyrovnaní. Jinak k těm školám já než na uměleckou chci spíš na chovatele zvířat zvířatum nevadí že jsem jiná.

10 Pavel Pavel | 17. října 2013 v 16:05 | Reagovat

Čau, Alue, doufám, že si to přečteš, protože jsi se naprosto trefila, asi opravdu tak jako u většiny zdejších čtenářů. Je skvělé, že najednou vím, že je nás tolik. Jasně, že jsem věděl, že tohle čtou lidé, kteří ti věří jako já, ale nijak jsem si to doteď nespojil s mojí zálibou v hudbě a hře na hud. nástroje. Měl jsem to totiž dost podobné jako Klára, které tímto přeju vše co nejlepší! Přátel jsem měl dost, ač téměř každý (kromě dalších pár uměleckých duší kolem mě) byl ochotný poslouchat vždy jen část z toho, co doopravdy jsem a čemu věřím. Ale v hudbě jsem se našel. Díky ti moc za tenhle článek, sedl mi, asi jako ještě žádný, takže doufám že si to přečteš a děkuji ti za něj nejvíc ze všech článků tady.

11 Marta Marta | E-mail | 17. října 2013 v 16:36 | Reagovat

Tak tenhle článek mě dá se říci opravdu chytil za srdce. Jsem sice o pár  let starší, ale cítím se často podobně, akorát že mě okolí takovým způsobem nešikanuje. Spíš se mi posvívají za zády, a nebo mě prostě ingorují, protože si řeknou, že jsem nějaký exot, protože tak asi vypadám, a chvám se tak. Je to mažná tak i moje chyba, že mě okolí nebere, protože jsem už moc douho na jednom místě, a zajeté koleje i když asi špatným směrem se mi těžko mění.
Ale asi není na místě tu rozebírat tenhle můj problém,
hlavně ať se pisatelce dopisu daří s okolím nějak dobře vycházet, a dotáhnout to někam daleko :-)

12 mk mk | 17. října 2013 v 16:57 | Reagovat

ahoj. klárko, z jiného úhlu pohledu, pokud by se to týkalo byť jen části z těch, co ti otravují život, byl jsem podobný, ne-li větší hajzl (omlouvám se za ten výraz), a můžu ti říct, že mě po letech dohnala jakási vlna svědomí, že jsem se při každé příležitosti všem těm, kterým jsem kdysi ztrpčoval život, aspoň pokusil omluvit. věřím, že spousta z těch tvých trýznitelů to brzy taky pochopí.. časem mě začalo hodně mrzet, jak jsem se k některým spolužákům choval, a věř, že to vždycky byl někdo odlišující se od ostatních. byli snadný terč, strhla mě většina, měl jsem komplex z toho, že mě můj otčím vychovával z pozice síly a kompenzoval jsem se na těch "jiných". chci tím říct, vydrž to. jak píše alue, buď hrdá na to, kdo jsi a co tě baví, protože tady jsi kvůli vlastní zkušenosti a ne proto, aby ses zalíbila ostatním. za všechny nás šmejdy, kteří jsme kdy někomu ublížili, se omlouvám i tobě. dřív nebo později se to po zásluze obrátí proti nám, ale doufám, že tebe ty nepříjemné zážitky aspoň obrní, i když bych si spíš přál tebe a tobě podobné obohatit v cestě životem konstruktivnějším způsobem, kdybych se mohl časem vrátit zpět a pořádně své pubertální já proplesknout..
drž se, klárko

13 tarantule* tarantule* | Web | 17. října 2013 v 17:38 | Reagovat

Když mi bylo 12, tak jsem zažívala přesně to samé. Taky miluju čtení a kreslení a jsem dost citlivá(což byl taky hlavní důvod proč se mi smáli) Myslela jsem si, že chyba je na mojí straně, že divná a blázen. Hlavní, co mi pomohlo bylo ZMĚNIT SPOLEČNOST, přestoupila jsem do jiné třídy, kde jsou cvoci všichni a jsou tak nějak tolerantní. Nevím, jestli máš takovou možnost, ale mě to hodně pomohlo. Pak jsem zjistila, že ne já, ale oni jsou divní. A podívala jsem se na ty jakože populární a zjistila jsem, že jsou protivný a hloupí a musí se pořád přetvařovat a popularita vlastně není dobrá věc. Že taková nikdy nebudu, nemám to v povaze a ani to nechci. A nad takové lidi se jde povznést. A normálních lidí je spousta, být jiná je spíš výhoda, aspoň jste originální :) Jsem jaká jsem a s partou šílenců v nové třídě si žiju dobře a to samé bych přála tobě :D Podle článku jsi mnohem lepší než většina lidí, co mají potřebu někoho šikanovat.

14 Hugo Hugo | 17. října 2013 v 17:47 | Reagovat

Vopred sa ospravedlnujem ak by sa môj názor niekoho dotkol, vyvrátil jeho teorie alebo podobne...
Môj názor je, že más 12 rokov. To je vsetko. Ja, aj každý ostatný moji spolužiaci aj uplne vsetci ktorých poznám si mysleli v 13 rokoch (jeden rok hore dole) že su iný, že nezapadaju.....

To ťa časom prejde :)

Ale sem-tam tu je aj niaka výnimka, napr. ja. Ja som sa vždy cítil iný, ale nie len tak kao vy, čo by mi spôsobovala puberta, ja som stále iný a aj vždy budem, ale to je niečo uplne iné ako je v tejto téme....
A napríklad na duchov verí vela ludí, jen kopa z nich to nehovoria v spoločnosti...

Toť môj názor :)

15 Lysnyt Lysnyt | E-mail | 17. října 2013 v 20:12 | Reagovat

Ako som vyrozumel si nestastna, pretoze nepoznas nikoho kto by ti rozumel (rodicov z toho vynechame). Clovek je tvor spolocensky a ak mas dostatok kamaratov (ci len jedneho naozaj kvalitneho), je pre tebe zrazu vsetko omnoho lahsie. Prve co napadne cloveka, ktory je sam, ze sa bude opicit po ostatnych a dufat, ze ho prijmu medzi seba. Nerob to, stratis samu seba, stane sa z teba chameleon zabudnuc vlastnu identitu a budes nestastna este viac. Pritom je to take lahke, tento svet ti ponuka moznosti, ktore si predtym nemala. Mas internet, dokazes si najst podobne zmyslajucich (co si uz ciastocne nasla). Rodicia ti mozu najst kurz kreslenia, kde budu len "divni" ludia ak sa za taku pokladas. Maj sa vsak na pozore pred neznamymi znamostami z internetu.

16 malina malina | 17. října 2013 v 22:20 | Reagovat

můžu potvrdit,na základce mě nikdo nebral..byla sem furt sama..teť sem na umělecký škole a lepší lidi sem nikdy v životě nepotkala! ^^ miluju tu školu!

17 Alue Alue | E-mail | Web | 18. října 2013 v 8:35 | Reagovat

[16]: Taky se mi to stalo. Když jsem dělala přijímačky, nejlepší zážitek z celé zkušenosi je vzpomínka na všechny, kteří je dělali se mnou. A úplně to z nich září. Vejdeš do místnosti a hned cítíš, že jsi mezi svými. Chováš se přirozeně, všichni pookřejí. V prvním kole jsme se nad papíry pořád jenom smáli, jak jsme si rozuměli na první pohled.
Opravdu na tom něco je, umělecké duše jsou jiné a vzájemně se potřebují.

18 Mordor Mordor | E-mail | Web | 18. října 2013 v 21:21 | Reagovat

Žiaden strach... Z vlastnej skúsenosti viem, že o pár rokov to bude omnoho lepšie... V triede budete už viac držať spolu a väčšina škaredých slov obrátených na teba pominie. Len buď aká si a prezentuj to... Každý sme nejaký. Ďalšia vec je, že nemusíš povedať všetko, čo ťa napadne. Radšej si to viac krát zváž a až potom hovor. Vo veľkom množstve mladších spoločností je práve na toto veľa žiakov agresívnych a ver mi, že takýmto spôsobom sa najviac ponížiš. Veľa ľudí to proste nazýva trápnosť. Samozrejme, že mne sa táto reakcia žiakov nepáči a ani ja tak na ostatných nereagujem, ja ťa len na tento krutý fakt upozorňujem a želám ti veľa šťastia...

19 Manticorus Manticorus | E-mail | 18. října 2013 v 23:30 | Reagovat

Přestože bych sám sebe nenazval uměleckou duší, přijde mi, že jsem to měl stejně. Niceméně jak jde člověk po šklách (teď mi je 20), tak je to lepší a lepší. Základka pro mě byla vůbec nejhorší, pral jsem se tam se spolužákama, s nikým jsem si nerozuměl a připadal jsem si uplně stejně. Jakmile jsem se dostal na střední (naštěstí už z 6. třídy na osmiletej gympl), tak se to všechno zlepšilo. Nebylo to uplně ideální, ale to prostředí tam bylo o dost lepší. Teď studuju elektrotechniku na vysoké (trošku paradox k tomu že čtu tyhle stránky :D) A příjde mi, že jsou tam uplně nejlepší lidi co jsem kdy potkal. Zkrátka jak jsi víc mezi svejma, připadneš si vždycky líp a na základce jsou prostě všichni různí lidi naházení do jednoho pytle. Rozhodně to nevzdávej a nenech si od nikoho moc mluvit do toho kam máš jít dál. Znám lidi který rodiče natlačili někam kam nechtěli a jsou nešťastní. Jdi zkrátka svou cestou a uvidíš že to bude lepší ;). Uplně jsi mě tímhle článkem dojala. BTW: Na 12 let se vyjadřuješ fakt hodně dobře. Co jsou můj mladší bratr a jeho spolužáci občas schopni vyplodit se s tím ani nedá srovnat :D

20 Alue Alue | E-mail | Web | 19. října 2013 v 9:23 | Reagovat

[19]: To mohu potvrdit, pravidelně mi píší děti s nadměrně vysokou inteligencí. Není to náhoda, skoro všechny dopisy dostávám podobně zpracované a jsou to lidé 11-14 let.

21 Dragita Dragita | Web | 19. října 2013 v 12:02 | Reagovat

Držím palce ať to vše dopadne;) také velmi nerada vzpomínám na základku, i když otevřenou šikanu jsem naštěstí nezažila. Jestli tě bude táhnout umění, jdi za tím - třeba na tu uměleckou školu. Já nešla, raději jsem to v sobě zadupala, protože jsem chtěla být strašně dospělá jako ostatní.
Znovu jsem svou tvořivost našla až v dospělosti, kdy už mi je jedno, jak se chová většina a co si mé fantazii myslí. Já jsem svá:)

22 Aria Keboke Aria Keboke | 19. října 2013 v 16:06 | Reagovat

Jé, další dušička jako já. Vždy, když to čtu, tak mě to zahřeje u srdíčka, že nejsem na světě sama. Je mi líto, že tě spolužáci šikanují, ale prošla jsem si tím samým... Jsme prostě zvláštní. Jsme jiní než oni a proto se nám to děje. Já si nakonec našla kamarádku, kterou mám už 7 let a rozumíme si výborně. Neboj se, taky si najdeš človíčka, se kterým si budeš rozumět. Neztrácej víru. Víš, děti jsou kruté, moji spolužáci už jsou dospělí a hodně se změnili, chovají se ke mě už mnohem líp..nevím čím to je, možná tím, že jsem si něco vyřešila uvnitř sebe. MĚJ SE RÁDA, PAK TĚ BUDOU MÍT RÁDI I OSTATNÍ. Nevěř jim, když ti budou říkat, že jsi k ničemu, blbá a kdovíco ještě. Jsi tím kým jsi, přijmi se takovou a nepřetvařuj se. Nikdy nikomu nedovol, aby ti vzal samu sebe. :-)

23 Ilíriel Ilíriel | E-mail | 19. října 2013 v 16:59 | Reagovat

Je to vtipné, ale taky bych se pod to mohla podepsat. Můj život na základní i střední škole vypadal podobně. Celou základku jsem si četla pod lavicí a prakticky pořád. Pro své okolí jsem byla zasněný mimoň, kterého baví jen číst, případně si kreslit... Slohovky jsem měla nejlepší ze třídy, jezdila jsem po soutěžích, ale kamarády mi to nepřineslo ani nenahradilo. O něco lepší to bylo ve skautu, tam byly holky, které měly trochu zdravější pohled na svět než většina mých spolužáků. Škola pro mě ale byla utrpení. Snažila jsem se přiblížit ostatním, abych jim porozuměla, dokonce jsem kvůli tomu na čas zahodila některé své dobré vlastnosti, ale k ničemu to nebylo.
Až mnohem později jsem pochopila, že nemá smysl snažit se podobat lidem kolem sebe. Má smysl obklopit se lidmi, kteří se mi podobají, se kterými mám co sdílet a můžeme se vzájemně obohacovat o to, co každý z nás přináší svou jedinečností. Škola je k tomuhle - a k lidskému vývoji vůbec - nevhodné místo. Člověk má v téhle době prakticky jen jednu možnost: zatnout zuby, ve škole to nějak vydržet a hledat štěstí mimo ni. I když to samozřejmě neznamená, že by si měl dát ve škole od spolužáků všechno líbit.

24 tarantule* tarantule* | 19. října 2013 v 17:29 | Reagovat

[17]: Jj, je to pravda, teda nevím, jak na umělecké škole, ale já chodím na kroužek výtvarky a skoro nikde mi není tak dobře jako tam. Normálně jsem dost stydlivá a ve škole třeba ani nevím, co bych měla někomu říct (ne, že bych je nějak neměla ráda, ale nevím o čem se bavit), ale ve výtvarce jsou tak skvělí lidi, že si to nejde neužít a vždycky se smějeme celou hodinu a pak se nám nechce domů a občas ještě dlouho povídáme před školou :D

25 Katarina Katarina | E-mail | 23. října 2013 v 16:25 | Reagovat

Ahoj, je mi stejně jako tobě a tento článek mi připomenul to proč vlastně mám ráda mou kamarádku(je také takový mimoň má na vše svůj vlastní názor odlišuje se od ostatních a žije ve svém vlastním světě)kterou lidi z naší třídy nemají rádi také jenom kvůli tomu že je jiná. Když jsem byla malá já tak jsem také byla mimoň(ale ve škole se to změnilo měli jsme ve třídě takovou holku a ať udělala cokoli všichni jí měli rádi(a to jsme s ní chtěli kamarádit i když nás donutila strčit ruku do záchoda) a tak jsem se změnila, sice dávám průchod mé zálibě v umění ale není to úplně ono.
Ale teď jsem se dostala na gymnázium a mám tam spoustu kamarádek a to co me vždy potěší když mi řeknou je to ze mají rádi takovou jaka jsem. ale ted spátky k mé kámošce ten duvod proč ji mam rada je ten ze má vlastní názor nenecha se rozhodit i kdyz ji reknou ze je divná A TO JÍ ZÁVIDÍM.

Mám pro tebe radu do života BUĎ APSOLUTNĚ SAMA SEBOU sice se podle ostaních chováš divně a jsi mimoň

ALE TO TI NEJLEPŠÍ JSOU:D

přeju ti mnoho zdaru a úspěch

26 Aní Aní | 26. října 2013 v 20:00 | Reagovat

Jsem úplně stejná!!! Jsem ráda, že nejsem jediná. Ve škole to mám úplně stejné :(

27 Teri Teri | 23. listopadu 2013 v 17:12 | Reagovat

Jako bych to psala já.Až na tu šikanu. Tu jsem měla trochu jinou,ne tak drsnou. Teď mi bude 16. Nastoupila jsem na střední(veterina) a jak to tak vidim,začnu víc mluvit a nebudu sama dřepět v lavici až tak v druháku. Bohužel potřebuji mnohem víc času než ostatní.Radši poslouchám než mluvim. Taky kreslím,tvořim,miluju zvířátka a přírodu, začínám číst a bohužel čím dál míň mám ráda lidi. Víc se uzavírám kvůli tomu co mi pořád říkají. Začínám si zvykat na to,že jsem podle ostatních divná,jiná. Často mám deprese. Ale prostě si řeknu,že jsem sice jiná ale výjmečná.Pokouším se spojit s Anděly,moc by mi pomohli..bohužel se to zatím moc nedaří.

28 káta, 11let káta, 11let | E-mail | 20. ledna 2014 v 16:12 | Reagovat

[1]: Ahoj Aluško.Prosím porad mi v tom,jaká mám být, aby jsem zapadla mezi ostatní.Už jsem projela všechny blogy ale asi mi nikdo neporadí.

Pokaždé když přijdu do školy tak mě všichni začnou urážet a já sem pak smutná a v noci usínám třeba až ve 4.ráno.

Chtěla bych prostě jen být taková, jako jsou ostatní ale prostě nevim ale nějak mi to nejde už od první třídy.

Moc ti děkuji a prosím porad mi, nechci z toho do blázince.

29 brigi brigi | 24. ledna 2014 v 20:13 | Reagovat

Prožívám stejné trable.Mám jednu kamarádku které můžu věřit, ale ani ona neví jaká doopravdy jsem...Neví to nikdo...Nechci být stejná jako oni, bylo by lepší kdyby byly milý a výtvarní...Jako já......

30 Jana Pongrácová Jana Pongrácová | E-mail | 25. února 2014 v 12:46 | Reagovat

Ahoj,zdravím všechny :) Jmenuji se Jana,a ve škole i v životě jsem to měla velice podobně :) O duchovno,esoteriku a svět kolem nás jsem se začala zajímat,když Mi bylo 13 let,ale věčný poutníka hledač pravdy jsem už odmalička.Teď je Mi 17,hraji na kytaru,miluji přírodu a umění.Studuji ekologii v Trutnově,a chtěla bych uspořádat sraz ´duchovní mládeže´,sraz nás mladých duchovně založených lidí.Ezoterických akcí je mnoho,ale co si budeme nalhávat,lidí v našem věku je tam málo-téměř žádní.Myslím,že je to způsobeno právě tím ,že o sobě nevíme a to mnohdy způsobuje pocity samoty a oddělenosti od ostatních rádoby ´normálních´ lidí.Měl by jste někdo zájem? :) Jak už jsem říkala,jsem z Libereckého kraje,sraz by se konal v Jablonci nad Nisou,ale pokud máte i jiné místo poblíž,nápady jsou vítany. V případě zájmu se Mi ozvěte na email : jana.pongracova@centrum.sk ,nebo na facebook,kde jsem pod stejným jménem. Mějte se fajn,těším se na setkání
Jana

31 Emma Emma | Web | 22. března 2014 v 14:05 | Reagovat

Milá Neznámá,jak už ses určitě dovtípila z předchozích komentářů,je spousta lidí jako ty.I já jsem taková (jen o rok straší :) )
Víš proč tě ostatní šikanují?Proč jsou na tebe zlí a hnusní?Cítí tvojí nejistotu.Když se jí ale zbavíš,když přijmeš sama sebe a dáš to světu vědět,přestane to.Já jsem to udělala.Možná si o mně šuškají,možná mne za zády pomlouvají,ale jinak se usmívají a nedělají mi ze života peklo.Musíš přijmout to,že jsi jiná,a udělat z toho svojí přednost.A taky bys to měla všem dát jasně najevo,protože to přinese jen výhody.Až budeš do světa křičet,že jsi jiná a jsi na to hrdá,uslyší tě nejen ti zabedněnci (kteří,mimochodem,až uvidí tvojí sebejistotu pochopí,že už ti tvojí odlišností nemohou dále ubližovat,protože ty jsi z toho udělala svou přednost),ale i jiné "umělecké duše" v tvém okolí,které vidí svět podobně jako ty.Uslyší tě a přijdou za tebou,a to budou tví přátelé,protože si s nimi budeš perfektně rozumět.Všechno,co potřebuješ,abys byla šťastná,je mít ráda samu sebe.Zažívala jsem stejné peklo jako ty,ale jednou jsem prostě řekla dost.Začala jsem být hrdá na svou odlišnost.A oni mi s ní přestali ubližovat.Dokonce mám přátele.Není jich moc,ale jak je známo,nezáleží na kvantitě,nýbrž na kvalitě.A jestli přijmeš samu sebe a začneš se mít ráda taková,jaká jsi,budou tě mít rádi i ostatní,kteří tohle ocení.Samozřejmě ne všichni,ti hloupí zabedněnci budou zabednění pořád,ale těmi se trápit nemusíš.Hodně štěstí,spoustu krásných a prosluněných dnů,a užívej si života! :)

32 Agneska Agneska | 25. března 2014 v 20:10 | Reagovat

Já to mám stejné jako ty jen s tím rozdílem že mám svou  nejlepší kamarádku která je na vlas stejná jako já.Od té doby je mi jedno jedno jestli urážejí mě,hlavně ať neurážejí nikoho koho mám ráda.Hlavu vzhůru a kamarády nemusíš hledat jen ve své třídě,rozhlédni se i okolo a hlavně na místech kam cchodíš ráda ty,tam je pak hodně lidí si podobných :)

33 Kathleena Kathleena | 20. ledna 2017 v 18:20 | Reagovat

Mám to úplně stejně. A jsem ráda, že nejsem jediná, kdo to tak má. :-)

Objevila jsem Tvůj blog náhodou a moc se mi tu líbí. Asi se tu chvíli zdržím. :-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama