V e-shopu Alue.cz přibyly nové druhy Energetických krystalů. - K dispozici ZDE
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 20.10.

Rozhovor s Tomem Poutníkem: Poselství astrálního cestovatele - 5.díl

3. února 2014 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Rozhovory a Osobnosti
______ 5. DÍL ______
Dá se tedy říct, že ,,čas" je ve Vesmíru vzácný jev a že někteří mimozemšťané by se smáli, jakou blbost že jsme si to tady na Zemi zavedli, když to neexistuje? Pokud ,,čas" není moc rozšířený, potom jsme vlastně tady na Zemi jakýsi ,,zájmový klub zkoumající čas" :D Nepřijde ti to poměrně dost vtipné, když si uvědomíš, jak jsou dnešní lidé časem posedlí? A dokonce se předhánějí v dokonalosti jeho měření? ,,Čas", to je naše základní představa reality. V tuto chvíli se opět dostáváme k jejímu nabourávání. - K té otázce ,,tak co je teda doopravdy skutečné a co není"?

Ano, jak jsem již naznačil, z toho, co jsem mohl zažít, naše "hra na čas" je spíše výjimečným jevem. Vytvořili jsme jej a kolektivně jej neustále udržujeme v chodu v našich myslích, ale celý koncept času, je jen myšlenka. Naše myšlenka. A kdykoliv budeme chtít, stačí zastavit či alespoň zpomalit naše myšlenky a najednou vnímání času a celého okolního světa dostane naprosto jiné kontury.
(Rafička na hodinách představující zosobnění času má nějaký význam pouze proto, že my sami jí daný význam přikládáme. Reálně vzato je to pouze ozubené kolečko, které cvaká neustále dokola.)

Naše mysl a její obsah se odehrává vždy pouze v hypotetické budoucnosti či minulosti, kterou nemůžeme nijak ovlivnit. Celá naše minulost je v jistém smyslu produkt naší mysli. Reálně existuje pouze tato chvíle. Tento jediný moment, teď a tady je jediná pravá skutečnost. Vše, co si myslíme, že nás zítra čeká a co jsme dnes dělali atd., je jen produkt naší vlastní mysli, která má potřebu nepřetržité kontinuity a neustáleho zrychlování.

Cestou do práce nevidíme, co je skutečně kolem nás, ale již přemýšlíme, co je třeba udělat v práci. Jakmile se tam dostaneme, ihned opět přemýšlíme, co budeme dělat až pojedeme domů atd atd., ale nikdy skutečně nejsme v přítomném okamžiku. Naše mysl nám neustále ukazuje hypotetické obrazy, ale nejsou skutečné. Jediné, co je skutečné, je tato chvíle. Pocit vašeho fyzického těla, jak sedíte na židli a čtete tento rozhovor. Váš dech. Prostor, který vás obklopuje v tuto chvíli. Teplota vzduchu, nějaký vzdálený zvuk za oknem. To je jediná skutečnost a vše, co obsahuje vaše mysl, co vás nutí být v neustálém stresu, jsou vaše vlastní myšlenky. Zkuste je vnímat a skutečně si uvědomit v jakém čase se odehrávají, nikdy nejsou v Teď. Možná s vteřinovým zpožděním, ale neustále mimo pravou přítomnost. Příště až pojedete do práce či bude vaše mysl opět běžet na plné obrátky, zkuste se na chvíli zastavit a jen si skutečně uvědomit, co vás obklopuje, váš dech a pocit vašeho těla. Tato chvíle je to jediné, co máte.




Cokoliv co si vymyslíte, že se stane, se nikdy nestane přesně tak, jak jste si to naplánovali. A vše, co se již stalo, není možné odčinit. Jediné, co je možné udělat, je naplno využít potenciálu této chvíle, protože tento okamžik se již nikdy nebude znovu opakovat.
Nikdo z nás neví, jak dlouho zde bude, ale nikoho ani nenapadne přemýšlet o přítomném okamžiku jako o našem posledním. Co budete udělat, pokud byste měli poslední 2 min vašeho života? Co uděláte s 1h? S posledním dnem či týdnem? Jak strávíte poslední měsíc vašeho života? Skutečně vám přinaší naprostou radost to, co nyní děláte? Nebo je zde něco, co byste chtěli stihnout ještě před svojí smrtí?
Toto jsou bytostně důležité otázky, protože nám dají tu správnou perspektivu pro nazírání na svět.

Každý si myslí ve své hlavě, že je "nesmrtelný". Má naplánovaný svůj život na léta dopředu, ale je to jen iluze naší mysli, která se může ve vteřině rozplynout a zanechat nás v naprostém údivu, že toto skutečně byl náš poslední den a žádný další nás nečeká.
Jedna rada na závěr, zkuste žít svůj život tak, abyste jednou nelitovali promarněných let, že jste neudělali důležité věci, dokud jste ještě měli tu možnost. Tato chvíle je skutečně to jediné, co máme.

Mluvil jsi o možnosti podívat se jak do minulosti, tak budoucnosti. Mně zaujala budoucnost. Zkoušel jsi se do ní dostat? Jak moc daleko se ti to podařilo, a je něco co je možné sdílet i veřejně? Něco jako zajímavé poselství? Nebo je to celé až příliš osobní, subjektivní a tím pádem nepublikovatelné?

Hodně lidí fascinuje na cestování právě možnost nahlédnout do minulosti či do budoucnosti, sám jsem nebyl výjimkou. J Poté, co jsem ale začal cestovat, tak v rozšířeném stavu vědomí, se to nikdy nejevilo jako důležité nebo vůbec jako něco, co by stálo za to dělat. Pouze parkrát jsem zabrouzdal do budoucnosti a viděl pár útržků a viděl jsem jak konce světa, tak i harmonický svět (různé paralelní reality).
Později když jsem začal cestovat přímo po paralelních realitách, tak záleželo jestli to byly blízké alternace našeho současného světa (tedy vše vypadalo podobně, lišily se detaily) či vzdálené (kompletně jiné formy). Pokud se jednalo o blízké reality, většinou do pár měsíců až roka či dvou se uskutečnily. Potkal jsem tak mnoho lidí o pár let dříve a již se s nimi přátelil v jiných realitách a jen si říkal, když jsem se vrátil zpět, kdy je poznám i zde. Když jsme se poté skutečně setkali i zde a podali si prvně ruce, já se vždy jen usmíval, protože jsem si podával ruku s přítelem, kterého jsem dobře znal.
Stejně tak i mé životní události, většinu věcí jsem již měl možnost zažít rok dva i více dopředu než skutečně nastaly. Samozřejmě v daný moment se po návratu jevily jako nereálné, ale nakonec se všechny uskutečnily.

To chápu, že v daleké budoucnosti je mnoho alternativních realit, vždyť to není úplně přesně rozhodnuté. Proto dává smysl, že jsi viděl oboje. A co se týče blízkých vhledů, nesetkala jsem se s tím poprvé, ale poprvé jsem se setkala s někým, kdo to zná díky AC. Takže další zajímavý poznatek je, že budoucnost v krátkém časovém určení lze poznávat i takto, aniž by člověk byl vyloženě dbělý jasnovidec.
Zkoušel jsi to někdy někomu říct? ,,Hele Máňo, já jsem tě viděl v astrálu před dvěma lety a věděl jsem, že se potkáme." Nebo jsi to radši nezkoušel, abys nikoho nevyděsil, nebo abys nebyl za šílence?

Mám kolem sebe lidi, kteří vědí, že ode mě mohou očekávat spoustu podobných hloupostí, a tak to již berou s rezervou a mají se mnou trpělivost. :)
Na druhou stranu musím říct, že k tomu vedla také delší cesta, kdy jsem si zpočátku nechával striktně tyto věci pro sebe čistě z obav, jak to přijmou běžní lidé. Publikoval jsem své myšlenky a články na foru či je sdílel se stejně zaměřenými lidmi, ale měl jsem obavy mluvit o těchto věcech i s běžnými lidmi. Nicméně v určitém období se to radikálně změnilo a pokud jsem alespoň trochu cítil z daného člověka, že toto může unést, tak jsem mu sdělil kousek a velice záhy vše.
V dnešní době musím říct, že jsem docela velmi otevřený v komunikaci o svých zážitcích, zkušenostech či vnímání, ať již "odtamtud" či odsud. Samozřejmě ne všude je to na místě, ale člověk intuitivně pozná, kdy je možné "pustit si pusu trochu na špacír". :)

Jak jsem rozmlouval s mnoha lidmi, tak se nakonec ukázalo, že 90% lidí má nějakou zkušenost s jemnohmotným světem či s hlubšími myšlenkami a principy, pouze tomu nepřikládali nikdy důraz a pod vlivem většinové společnosti to v sobě pohřbili jako nepatřičné. Stejně tak pro mnoho lidí to bylo zpočátku nové a fascinující, ale nakonec se ukázalo, že k tomu měli mnohaleté predispozice.
Došel jsem k závěru, že téměř s každým člověkem se o těchto věcech se dá mluvit, pouze je třeba nalézt vhodný jazyk, kterému porozumí, a nepustit na něj celou lavinu informací najednou, ale spíše po kouskách. Pár rozhovorů a najednou je zde další člověk vytržený ze sna běžné reality.

Ano, to je pravda, dobrá příprava udělá opravdu hodně.

Moc ti děkuji za tento rozsáhlý a zajímavý rozhovor, který jsi nám poskytl. Pokud máš ještě nápad na nějaké poselství, které bys na závěr čtenářům rád předal, máš možnost nyní.
Přeji ti mnoho štěstí, na cestách i v životě.

Chtěl bych všem čtenářům poděkovat pokud vytrvali až do konce a zdůraznit, že všechny tyto mé odpovědi jsou založené pouze na mé přímé dosavadní zkušenosti (kterou jsem udělal při AC či mém životě zde). Nenárokuju si naprosto žádné právo na to, že se jedná o nezpochybnitelnou Pravdu, či že přesně takto to musí být. Kdokoliv z vás může mít kompletně jinou zkušenost. Berte prosím celý tento rozhovor pouze jako možnou inspiraci, která vám může něco přinést, ale také nemusí.

Děkuji ti za rozhovor a přeji všem Šťastnou Cestu životem!
Tom Poutník

Stránky Toma poutníka: www.tompoutnik.webnode.cz

Kam dál:
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
 


Komentáře

1 Majka Majka | 3. února 2014 v 10:14 | Reagovat

Děkujeme, Tome!

2 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 3. února 2014 v 11:13 | Reagovat

Díky za tenhle rozhovor, nic inspirativnějšího jsem v poslední době nečetl :) S většinou věcí pocitově souhlasím. A taky mě trochu nakopl k dalšímu zkoušení AC.

3 Alue Alue | Web | 3. února 2014 v 11:41 | Reagovat

[2]: S tím souhlasím. Tom je v tomhle perfektní, všechno ví sám od sebe tak, že si na to empiricky přišel. Takže se pak není čemu divit, že má rozhovor 5 stran. Už delší dobu jsem nepotkala někoho nového, s kým by ta komunikace tak pěkně odsýpala a nedrhla.

4 Kuník Kuník | 3. února 2014 v 19:15 | Reagovat

Také děkuji. Pouze jsem čekal na závěr nějaké zhodnocení postoje, že už dnes Tomáš nedělá. Je možné, že mi něco uniklo nebo jsem to ne všechno pochopil. Ale nerozumím tomu momentu, kdy člověk schopen AC řekne dost, už to pro mě nění přínosné.

5 linda linda | 3. února 2014 v 21:07 | Reagovat

perfektne clanky, DAKUJEM!

6 eveline eveline | 3. února 2014 v 22:23 | Reagovat

Moc pěkný rozhovor, díky za něj! Teď jsem dokoukala i video z přednášky a musím říct, že Tom je nejen chytrej, ale hlavně opravdu velkej sympaťák :-) Škoda, že mu není o pár let víc :-D
Je zvláštní, nebo spíš ohromující, že většina - "duchovních" lidí, učitelů..obecně prostě těch, co mají ostatním lidem co říct - má velký charisma a takový to pomyslný cosi v očích :-) Samozřejmě včetně tebe Aluško :-) Nechci se tu pozastavovat nad něčím, co je nad slunce jasný, ale tohle "poznávací znamení" je hrozně fajn a díky vám za to :-)

7 Domča Domča | E-mail | 4. února 2014 v 14:28 | Reagovat

Takže po tomhle celém 5ti dílném rozhovoru jsem dostala odpověď na pár věcí a také jsem si jen potvrdila to co jsem už stejně dávno sama cítila. Pomyslná "Stříbrná šňůra" existuje a může se přetrhnout pouze pomocí vlastní myšlenky. Stejně tak jako existuje "vstupní zkouška". Některé věci, které člověk zjistí na cestách v astrálu mu jsou odepřeny k tomu aby si je mohl svou pamětí vzít i sem na náš svět, což potvrzuje to, že to co je tam, má někdy zůstat na svém místě, skryto před námi. Astrální cestování pro náš život zde není vůbec důležité. Sám Poutník Tom po 7mi letech AS zjistil to, že se mnohem víc a za mnohem kratší dobu naučil spoustu záležitosí tady na Zemi a ne tam, což se pojí s životem teď a tady v tuto chvíli.  Nebo také to, že AC mohou být někdy hlavně ti "nevěřící Tomášové" , kteří si potřebují ověřit, že po smrti je opravdu čeká další život...Moc se mi také líbily jeho věty: Lidské ego a strach z neznáma dělají někdy z běžných věcí hotové divy!
Každá myšlenka je činem. A co podle mě bylo to nejdůležiťější a nejsympatičtější, je to co zmínil na konci celého svého rozhovoru: "Nenárokuju si naprosto žádné právo na to, že se jedná o nezpochybnitelnou Pravdu, či že přesně takto to musí být. Kdokoliv z vás může mít kompletně jinou zkušenost." Protože si myslím, že v tom je Poutníkova největší síla-pokora;)

8 Riliaf Riliaf | E-mail | 5. února 2014 v 15:04 | Reagovat

Už dlouho jsem Ti tu nic nekomentoval ale tady prostě musím:

Úžasný rozhovor :) Moc díky za zveřejnění. Tom spolu s knížkou-příručkou Cesty mimo tělo mě přivedl zpět k mé doteď asi 2 roky pohřbené vášni k AC. Dost věcí jsem od něj zjistil a dost věcí jsem si potvrdil, i když to beru jako spíše taková informativní-inspirativní doporučení-zážitky (Nějak nemůžu najít správná slova :D). Přese všechno si stejně myslím že člověk si o tom může přečíst kvanta řádků, ale dokud ty věci nezažije sám nikdy je pořádné nepochopí. Už pár dní trénuju a dělám pokroky tak snad na sebe AC nenechá dlouho čekat :) Takže ještě jednou díky za všech 5 dílů :)

9 Zdeněk Zdeněk | 28. března 2014 v 0:35 | Reagovat

Přimlouval bych se, kdyby Tom podal nějaký návod jak pomocí AC léčí tělesné neduhy, jak naznačuje, nebo kdyby byl nějaký odkaz na nějaké fórum, jak o něm hovoří.

Prospěšnost vnímání stavu přítomného okamžiku velmi pěkně vysvětluje i Eckhart Tolle:
http://www.youtube.com/watch?v=iJo2OCRzBX0

Celá koncepce AC je ovšem poněkud v rozporu s (bezesporu reálnou) celoživotní prací fenomenálního hypnotizéra Břetislava Kafky, jak ji popisuje ve své knize Nové základy experimentální psychologie (k dispozici ve státních knihovnách popř. na ulozto):

Chtěje vědět a přesvědčit se, co se při podobném odpoutání oduší na tak velikou dálku děje, uspal jsem ještě jasnovidného dobrého subjekta K. Přesvědčiv se, že dobře spí, poručil jsem mu, aby vše bedlivě pozoroval a mně postupně hlásil vše, co se bude dít, až pošlu opětně subjekta H. na Mars. Vyzval jsem opět subjekta H., aby na Mars odešel a vše tam dobře prohlédl. Hned potom mi subjekt K. hlásil: »Od hlavy uspaného je utvořena přes vaši hlavu zářivá linka směrem k Marsu… Nyní ustoupil subjekt H. zpět. Vycítil nebezpečenství pro své hrubé tělo a vlastní pud mu velí zpět.« V té chvíli uspaný H. nás počal bavit o květinách, které tam vidí, pravil, že je tam dlouhý den jako u nás, jen o málo vteřin delší, rok je skoro jednou tak dlouhý. Mars má dva měsíce, zvířena při chladnějším počasí, neboť léto není tak teplé, má bujnou srst a jiné. Přitom mu subjekt K. vpadl do řeči a pravil: »Nevěřte mu, on tam nebyl, něco si vymyslil a něco hledá v protonaci, co lidstvo již samo vybádalo, já to vím a vidím.« Odpověděl jsem: »Jak nás o tom přesvědčíš, že nám lže?« Subjekt K. odpovídá: »Zcela lehce. Řekněte mu, že já jej pozoruji a že na Marsu vůbec nebyl. Chtějte, ať znova vystoupí a nedovolte mu, aby se vrátil!« Zdálo se mi to nebezpečné a pouze v myšlenkách jsem uvažoval. Subjekt K. to však vycítil a pravil: »Vím, máte obavu, aby se něco nestalo. Nebojte se! Já budu dávat pozor. Vy lidi na světě to tak nevidíte.« (K. je subjekt, který upadá do takového stupně spánku, že v něm nezná své vědomé »já«, vytvořené ve vrchním podvědomí, pracuje čistě duší v činnosti podvědomé bez vstupu na práh vědomí.)
Učinil jsem tedy, jak mi radil. Upozornil jsem prvního subjekta, že jej druhý pozoruje, rozkázal mu, ať doopravdy jde na Mars a nebalamutí nás, neboť ten, co jej pozoruje, vše prozradí. Pokračovalo se tedy v pokuse. Subjekt K. hlásí, že u H. nastávají stále výboje fluidu oduší v podobě světelné pásky. Dávám subjektu H. sugesce: »Zpět nemůžeš!« Po delší chvíli pozoruji slabost subjekta H., dívám se na hodinky a vidím, že výkon trvá již pětadvacet minut, což bylo již příliš. Nic jsme se od obou subjektů nedozvěděli, kromě několika slov subjekta K.: »Nemějte žádný strach… on se tam nemůže dostat a musí přece.« Pozoroval jsem tep u subjekta H. a napočítal sotva 8 tepů za minutu. Náhle subjekt K. hlásí: »Rychle poroučejte: Zpět!« Učinil jsem tak a chtěl pak subjekta H. probudit. Nešlo to. Subjekt K. praví: »Nyní jej neprobudíte. Táži se: »Jak to? Přece jsi dával pozor!« Subjekt K.: »Je takřka vybitý z fluidu oduší, stáhl jej sice zpět, ale je v něm vyčerpán a musíte několik hodin počkat, až nabude trochu nového, teď nemá duše síly tělo náležitě oživit. Nemějte strach, čekejte, až já vám řeknu, pak jej budete moci probudit.« Namítám: »Proč jsi mně to radil, když to subjektu neslouží?« K. odpovídá: »Tento způsob neslouží žádnému subjektu, má-li doopravdy vystoupit a není-li mu dovoleno k sebezáchově jít zpět. Poněvadž byl dirigován směr k Marsu, musil v tu stranu činit výboje. Tam není však žádná stanice, na niž by se upnul, bral tudíž z dispozic svého oduší. Stálými výboji vyčerpává sebe a částečně i vás, a přece se tam nedostane. Nad vzduchovým prostorem duše pracovat nemůže, nemá-li nastat katastrofa těla. Kdyby byl ještě déle duševně mimo své tělo, odloučila by se duše úplně od těla vybitím fluidu oduší. Vy lidé říkáte: Umřel. Navrhl jsem to proto, abych vás přesvědčil, že na Mars se žádný subjekt nedostane.« Věřil jsem, neboť subjekt H. se nedal žádným způsobem probudit. Čekal jsem pokorně v živé víře, až mi dá subjekt K. pokyn k probuzení. To se stalo až za pět hodin, kdy subjekt K. řekl: »Tedy probuďte ho!« Pokusil jsem se o to a skutečně v úplném zdraví jsem H. probudil, pak ovšem i K.
Varuji každého činit podobné pokusy, neboť lehce může nastat magická smrt.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama