Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 20.9.

Zvyky a rituály pomáhají stabilitě rodiny

28. března 2014 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Příspěvky čtenářů
Nabízím inspirativní příspěvek čtenáře, který by vás mohl obohatit a oslovit. Od toho samého autora už v minulosti vyšel Vzkaz od vody - zde, snad se bude podobně líbit i jeho následující dílko. Speciálně se hodí do této doby, kdy se význam rodiny potlačuje. A snahou systému je naopak rodiny co nejvíce rozbíjet a ničit, než je podporovat.
Mimochodem nápad druhého rituálu o zasazování stromů je popsaný také v knihách Vladimíra Megreho - Anastasia. Skutečně existuje a byly doby, kdy se dodržoval.


Ahoj Alue, tvoje knížka Svět za oponou je pro mě velmi výjimečná a kreativní. Knihy psané jako životní příběh mám rád :-).
Děkuji a ještě jsem před chvílí vytvořil takový krátký text, který by ti třeba mohl nějak posloužit jako možná příležitost či inspirace :-). Budu rád, když si ho jen třeba letmo přečteš.
Věřím totiž, že by mohl posílit jednu nebo třeba i mnoho rodin :-). Je to jednostránkový textík, který se ti třeba bude hodit :-) a třeba i dalším lidičkám.
Pořád nějaké texty vymýšlím :-) na závěr ti přeju pěkný večer :-).
S pozdravem Petr.


Zvyky a rituály pomáhají stabilitě rodiny

Podobně jako máme svátek: Vánoce, velikonoce, tak si může každá rodina vytvořit své vlastní osobní rituály- zvyky, které jim budou připomínat něco pro ně důležitého. I takhle dochází k upevňování mezilidských vztahů. Rituály, zvyky se samozřejmě dají použít i na vesnice, města či státy.

Dám příklady:

RITUÁL JEDNOTY RODINY: ten může spočívat třeba v tom, že v den (datum) svatby rodičů bude celá rodina mít společný okamžik, kdy se postaví do kruhu jeden vedle druhého, hezky naproti sobě, se spojenýma rukama a chvilku se tak na sebe budou dívat a vnímat ten společný okamžik. V úplné tichosti a propojenosti. Soudržnosti a celistvosti. Můžou si také u tohoto vzpomenout na matku Zemi, která je pod jejich nohami, ale i kolem nich v podobě vzduchu, atmosféry a mnoha dalších podobách.

Dodatek: Tento rituál si můžete třeba přát místo hmotného dárečku pod stromeček na vánoce a poprosit pak, ať se všichni postaví do kruhu a že je právě teď čeká zážitek na celý život :-). Že je to váš dáreček (přání), ale budou z něj mít všichni zkušenost a společný prožitek jako rodina :-).



RITUÁL SE STROMEM: ten může spočívat například v tom, že v den svatby rodičů nebo narození jejich dítěte se zasadí strom a ten může této rodině také připomínat tuto jedinečnou událost, která se v tom dni stala: narození či svatba. Takhle bude mít třeba čtyřčlenná rodina na zahradě 3 stromy- jeden ze dne svatby a další dva stromy jako zástupci narození dvou dětí a jejich dne narození. Strom ze dne svatby bude mohutnější, než stromy dvou dětí a tím jim bude mnohé připomínat. Třeba to, jak dlouho spolu rodiče ještě žili- byli, než počali svého prvního a druhého potomka. Strom může třeba symbolizovat rovnováhu, propojenost se zemí a stabilitu, také soulad s okolním prostředím a vzájemnou přínosnost. Prostě věřím, že každá rodina si najde v sobě svou moudrost a významy.

TANEČNÍ RITUÁL RODINY: ten může spočívat třeba v tom, že si v jeden dohodnutý den pravidelně každý rok spolu celá rodina zatančí tanec, který si spolu mezi sebou vymyslí a potom si ho spolu všichni pohromadě vždy zatančí a opět prožijí. Je to skvělá rodinná oslava života lidským pohybem, který bude vystihovat kreativitu a cit členů této rodiny. Vymýšlení tohoto tance se mohou spolu věnovat tak dlouho dokud se nedohodnou, že je celá sestava úplná a hezká schopná vydržet, až do jejich smrti a nebo mohou každý rok vymyslet novou sestavu. Mohou také třeba do tohoto tance zakomponovat pár vět, které ucelí rodinu např.: každý člen na tomu určeném místě (třeba uprostřed kruhu rodiny) ke všem promluví: mám vás moc rád a děkuji vám, že vás mám tady u sebe, že tady spolu žijeme.

RITUÁL VTIPNÝCH A POUČNÝCH RODINNÝCH PŘÍBĚHŮ: ten může spočívat třeba v tom, že se lidé v daný den sejdou a budou si vyprávět příběh, který spolu zažili a který si tímto chtějí zapamatovat a opakovat jej spolu takhle jako vyprávění. Každý rok ho může vyprávět jiný člen rodiny tak, aby se každý prostřídal a dobře si ho osvojil pro své poučení a vtipnou inspiraci pro svůj život.

RITUÁL RODINNÉ ROVNOSTI A VZÁJEMNÉ POKORY: ten může spočívat třeba v tom, že se rodinní členové chytí za ruky a utvoří celistvý kruh. Poté se chvíli v tichosti dívají jeden druhému do očí, jednotně si hlavami přikývnou a kleknou. V této klečící, ale pořád za ruce se držící pozici se také mohou dívat v tichosti jeden druhému do očí a jako závěr tohoto krátkého rituálu se na sebe všichni mohou upřímně usmát, každý tím svým jedinečným úsměvem a pohledem a zmáčknout si držící se ruce. Poté vstát a obejmout se, každý s každým nebo všichni naráz :-).


Kam dál:
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
 


Komentáře

1 Lidmila Lidmila | E-mail | Web | 28. března 2014 v 9:22 | Reagovat

To jsou úžasné nápady. Moc za ně děkuji.

2 Morwen Morwen | 28. března 2014 v 9:32 | Reagovat

Jop, přesně na toto byla stavěná náboženství. Člověk dnešní západní společnosti se ve velké míře od náboženství jako takových distancoval, ale rituály, které mu byly skrze ně poskytovány, už většinou ničím nenahradil. Výsledkem toho je šedivá jednotvárnost, práce - škola - práce - spánek atd. atd.,protože život pak není ničím vymezován, neexistuje nic dostatečně silného, co by člověk očekával napůl s velikou radostí, s napětím a tak akorát i strachem (tj. mysterium tremendum a fascinas, kdo víte). Běžné činnosti vytrhávající člověka z koloběhu práce - práce - práce nemají dostatečnou sílu a byť je člověk pak spokojený a je mu fajn, nedokáže to nahradit rituál. Rituál je bod v životě, který je zlomový  a neprofánní, který nějak liminuje život a posouvá ho jinam. Bez nich je ale pak život lidí stejný, jako když EKG signalizuje úmrtí. Člověk možná neví, co přesně mu chybí, ale pak si vědomě či podvědomě přeje nějakou tu katastrofu/převibrování/přílet UFO/whatever... Prostě cokoliv, co by tu jednotvárnost nějak zásadně narušilo a co by život nakoplo jiným směrem. Zajímalo by mě, jestli by se kolem prosince 2012 strhlo takové všeobecné haló i mimo alternativní/esoterickou "komunitu", kdyby lidé stále měli funkční rituály.

3 Cherryna Cherryna | 28. března 2014 v 11:25 | Reagovat

Děkuju ti za tento článek, v budoucnu až budu mít svoji rodinu se bude určitě hodit :). Strašně se mi líbí ten nápad se stromy, představ si, že jednou tuto tradici bude dodržovat už pár generací a to potom vznikne rovnou celá alej ;D.
Já jsem vždycky snila o malinkém domečku někde blízko pláže v mírném pásu (tropy ne, velké teplo mi nedělá dobře), mít svoji vlastní zahradu, kočičku a pejska, manžela, děti(nevím ještě kolik, na čísla zatím nemyslím :D) a tohle by pro moje štěstí opravdu stačilo.

4 Anna Anna | E-mail | 28. března 2014 v 21:29 | Reagovat

Pekný článok.Zasadiť strom,to by som bola opatrná. Dedko zasadil brezu,keď sa mu narodil syn, môj otec. Bola krásna,ja som mu ju trošilinku závidela aj ja som takú chcela.
Otec sa vždy na ňu pozeral a podľa jej stavu si hovoril ako je na tom so zdravím a životom on. Potom jej časť začala vysychať,on mal rakovinu a odišli obaja v jeden rok

5 Katalyn Katalyn | 29. března 2014 v 14:32 | Reagovat

Já myslela, že máš Ti vadí náboženství, přitom rituál je součástí náboženského myšlení.. jsem trochu zmatená.
Sázení stromů v den narození dítěte je skvělá věc, stejně jako jiné tradice, ukotvují člověka ve světě :)

6 Alue Alue | E-mail | Web | 30. března 2014 v 20:38 | Reagovat

[5]: V článku nic náboženského není, nevím proč si to myslíš. Ani proč máš pocit, že všechny rituály na celém světě patří k náboženství. Pamatuj, že rituály měli pohané už dávno předtím, než se sem nacpala nějaká církev.

7 Morwen Morwen | 31. března 2014 v 8:23 | Reagovat

[6]:  Nj, to je pravda, jenže jakékoliv  pohanství je taky náboženství :) Náboženství nemusí mít psanou knihu a la Bible ani ucelené zvyky a požadavky.

8 Alue Alue | E-mail | Web | 31. března 2014 v 10:17 | Reagovat

[7]: To je přesně ten pokřivený úhel pohledu, který vnucuje moderní doba: ,,Když v něco věříš, je to náboženství."

To však není pravda. Náboženství je uměle vyrobená ,,instituce", kterou naplánovaly elity. Pro každého člověka, gojima, jakoukoliv národnost, vymysleli něco. Aby byli pokryti a zmanipulování všichni lidé, aby se jim co nejefektivněji vyrvala jejich přirozenost.

Kdežto přírodní víra v dobách, než tato zrůdnost šla mezi lidi a byla jim násilím vnucena, patřila k původním znalostem lidstva. Byla plná úcty k přírodě, uctívání přírodních bytostí a principů (božstev), plná hluboké úcty k ženám  a jejich schopnostem, plná rituálů. Které vítaly jaro, plodnost, nové děti, úplněk, bylo jich nepřeberné množství.
Nejedná se o žádné uměle vzniknuvší náboženství, ale o pradávné původní lidské tradice, které nás vedly k moudrosti, úctě, lásce a osvícenosti.
Název  ,,pohanství" později vymyslela církev, aby právě tato víra byla ve škatuli a tím budila dojem něčeho dalšího, co bylo uměle vnuceno lidem.

To co kdysi vedlo naše předky a co jim propůjčovalo moudrost a sílu, jsou kvality, které už dnes lidé nemají a které nemá ani náboženství. Církev se například schovává za lásku, ale to jsou všechno jenom kecy prdy beďary. Ti lidé, co chodí do kostelů a pánbíčkují tam, jsou většinou mnohem horší, než obyčejný ateista, hmoťák a pivař. To je moje osobní dlouholetá zkušenost a kdo říká že to není pravda, ten absolutně neví, co to je náboženství a co to z lidí dělá...
To dělají JAKÁKOLIV náboženství. Je úplně jedno, jaké umělé náboženství si kdo zvolí, zdegraduje ho to úplně stejně a může se schovávat za jaké kecy chce.

9 Morwen Morwen | 31. března 2014 v 12:53 | Reagovat

[8]: Ok, tak popořadě. Náboženství ve smyslu křesťanství/islám atd.jsou opravdu "uměle" vymyšlená někým. Ano, pojem pohanství vymyslela církev a původně to mělo pejorativní význam, ale dnes se termínu pohanství používá už bez tohoto hanlivého smyslu a prostě jen proto, že nikdo zatím nevymyslel lepší pojem shrnující původní "přírodní" náboženství. Pohanství pracovalo víc s přírodou, mělo jiný postoj k ženám atd. - ale taky jak které a jak kde. Některá domorodé náboženské systémy jsou např. k ženám fakt hnusné a např. o tom, že by keltové uctívali tak přírodu, jak si dnes většina lidí myslí, tak taky nejsou moc doklady.
K tomu, že máš osobní zkušenost s pánbíčkáři - blbci, tak to je možné, ale prostě jsi měla smůlu. Já taky znám spoustu praktikujících křesťanů a jsou to většinou fajn lidi a daleko radši se bavím s nimi, než s pivařem co chce jen víc a víc hmotných statků.
Termín "náboženství" se obecně používá pro označení duchovní víry, kterou sdílí víc lidí, ne jen jednotlivec. Pokud mluvíme o jednotlivci, který má nějaké názory a víru a neopírá se o nic a o nikoho jiného, pak ne, to není náboženství. Ale pohanství, o kterém jsem v předchozím příspěvku psala, to se ani zdaleka netýká jednotlivce, je to rozšířená víra minimálně v jednom kmenu a tedy to už je náboženství.

10 Farah Farah | 5. dubna 2014 v 12:23 | Reagovat

Já tomu říkám hlad duše. Je dobré jej mít. Nebýt jej, pak už jsou z nás všech roboti. Takhle se prvotním hladem utvoří nutnost pohybu, něco dělat, něco dalšího vymyslet. Krásné je, pokud se vymyslí něco, co obohatí malou skupinku těch, na kterým nám nejvíce záleží. Nebo původně nezáleží, protože jsme už rozděleni, avšak přijde něco, co vybudí sjednocení! A tohle potřebuje každý z nás. Trošku o mně: Jsem člověk, který během celkem krátké doby (v rozmezí 2 let) třikrát vyhořel- kompletně- vztahově, sociálně, motivačně, duchovně. A jsem ráda, že jsem prošla touhle tuhou zkušeností, obohatilo mne to o poznání. Aby nevyhasl plamen ŽIVOTA a chutě žít, pak duše křičí o sdílení podnětů, hlavně s někým podobně naladěným, taková je blízkost. Zvyky k rozpomenutí se, ke sloučení a slaďování proto podporuji. Funguje to i jako výstup ze všednosti a ozdravení vztahů. Věřte, že čím více různých sdílených zájmů a společných zážitků, tím lépe a stabilněji rodina funguje. To není už jen z mé hlavy, zeptejte se dědečků a babiček.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama