Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 20.9.

1. / Zpackaný oběd, aneb jak mi předložili na stůl sajrajt z kýblu

2. dubna 2014 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Zamyšlení
Dneska se mi stalo něco nepříjemného, co mě nutně vede k zamyšlení. Ačkoliv nejde o nic extrémního, stejně z toho mám velký zážitek. Z maličkostí se jednoduše skládá svět.

Co se tedy stalo?
S přítelkyní jsme byly domluvené, že se sejdeme v klidném podniku kolem oběda. Něco pojíme a budeme společně šprtat němčinu. Vlastně jsem se těšila. Já si znovu zopakuji začátky, u toho si (snad) dám něco dobrého a strávím společný čas s člověkem, kterého mám opravdu moc ráda.
Najít klidný podnik, kde můžete někomu pomáhat s němčinou, není tak snadné. Nesmí se tam kouřit, křičet, nesmí tam být hlasitá hudba... Vybrala jsem jeden, který mám nedaleko, ale padla tam kosa na kámen.

Jedno musím předeslat: Nikdy tam nechodím na jídlo. Jenom jednou za delší dobu přijdu s někým večer, dám si víno, někdy kafe, někdy kofolu. Když mám hlad, tak naložený hermelín. Protože na tom není co skazit.
Koupíte hermelín, proložíte ho cibulkou, nějakou tou paprikou když chcete, přidáte koření, zalijete olejem a po nějakých třech týdnech podáváte s čerstvým chlebem. Víno mi vždycky přinesou opravdu moc dobré a naložený sýr je k němu přesně to pravé. Pak jsem spokojená a házím dýška na všechny strany.
Je to taková jistota, hermelín je vždycky dobrý... leda že by byl málo, nebo až moc uležený.
Ne že bych byla taková frfňa, že si nikde nic nedám, ale vybírám uvážlivěji a pokud mě nějaký podnik jednou s jídlem zklame, příště už mu svoji důvěru nesvěřím... Což je právě tento případ a tento podnik.



A tak jsme se hezky potkaly, a usedly do podniku kolem poledne. Měla jsem strašný hlad, dopoledne jsem uklízela a to mi vždycky vyhládne. Kor když jsem ráno dokonce vynechala svůj čajový rituál. A ti co mě znají ví, že čaj je pro mne základní potravina.

Hned začátek byl špatný. Odchytly jsme zrovna nepříjemnou blonďatou slečnu. Vždy když tam zrovna je, tak se na všechno tváří, jakoby měla něco ostrého zaraženého v zadku a nešlo jí to vyndat. Ne že by měla blbé řeči, ale zkrátka ten její výraz. Přijdou hosti - člověk by v tak malém podniku čekal, že obsluha bude ráda. Ale tato slečna nějak není... Mám z ní dojem, jakoby měla pocit, že tato práce (nosit lidem jídlo) je pod její úroveň. Že se s tím neztotožňuje a chce od života něco víc.
Ok, v tom případě ať teda jde makat na změně a nechá tuto úlohu někomu jinému, když se jí to nelíbí. Mladá a pěkná je, takže v čem je problém? Já znám podniky, kde je obsluha hrdá na to, že obsluhuje a umí si to užít. Umí se usmát, umí s lidmi komunikovat, umí řešit problémy, umí se přizpůsobit a je ráda za to, že má spokojené hosty.
Ale tato slečna dělá tady... Sice jen občas, sice jen na část směny, ale dělá... Přitom to není nijak hrozné. Frmol nemá, hostů nebývá moc, je to tam takové rodinné a ještě si během směny stihne dát něco k jídlu i ona sama. V podstatě se tam nenadře tak moc, jako jiní lidé ve stejné branži. Prostě je to příjemné klidné místo, v hezké lokalitě.

,,Co to bude?"
Kamarádka poručila pivo... šla jsem do něj taky, na kafe nějak nebyla chuť a na sladkou brču taky ne. A když se jde člověk najíst, tak to se akorát k sobě hodí.
Pak jsem se však dozvěděla, že naložený hermelín ,,Nemáme."
Koukám na ni jako z jara. ,,Nemáte?"
,,Ne, teď máme jenom meníčka", nakrčila obsluha nos.
Nelíbilo se mi, že mi lže a že nám chce za každou cenu vnutit něco jiného. Jindy bych prostě šla pryč, ale nenapadlo mě jiné vhodné místo, kde by se dalo po obědě učit. Tak jsem se pokusila přizpůsobit. Sice nerada, protože přizpůsobit se mají oni mně, ne já jim, ale dobře tedy... Nechme to stranou.
První chod kuře - to nic.
Druhý chod - krůta, majda, rýže... Nic moc teda.
Třetí chod se mi líbil, ten ale prý neměli.

Takže chápete, že si jdete ve čtvrtek sednout do restaurace kolem poledne a dostanete na výběr ze dvou jídel, jako byste snad šli do školní jídelny? I moje školní jídelna měla na výběr ze tří chodů (trojka byla dokonce speciálně pro vegetariány!!), když jsem do ní chodívala. A vařilo se tam náhodou moc dobře, na rozdíl od tohoto podniku. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Tak jsme obě riskly tu dvojku, nijak moc zákeřně to nevypadalo.
Už jednou jsem se tady spálila s blbým salátem. To bylo v létě a říkala jsem si, ,,Co se na tom dá skazit?" - Dá... když dostanete žluklý olej. To je spíš na poblití než k jídlu... a suroviny tam přitom můžete dát, jaké chcete. Pořád to bude nejedlý fialový hnus. Ani to mne však nemohlo připravit na to, co přišlo dneska.

Dostaly jsme polívku. Byla jí trocha, tak jsem se výjimečně přemohla, přestože polívky nikdy nejím. U mne funguje buď že si dám polívku, a nebo si dám hlavní chod. I doma to tak dělám. Dvě jídla do mě nikdo nenacpe a může se stavět na hlavu. Jím prostě malinko a nebudu se zbytečně přecpávat, když mi to nedělá dobře.
Polívka nic moc. Byla cítit glutamátem a vývar určitě nebyl normálně připravený, ale dala se. Pořád v mezích únosnosti, už jsem zažila v restauraci horší. Ta byla tehdy tak strašně hnusná, že si ani nepamatuji, jestli jsem ji snědla... Ale ne, mám dojem že ji za mne asi dojel kamarád. To byl jenom glutamát a sůl a bylo tam cítit něco spáleného... FUJ.

Ale zpátky k dnešku:
A pak přišel hlavní chod. Jak to před nás položila na stůl, normálně jsem byla v šoku, že to má být k jídlu. Kopka rýže ok, ale ta máčka....!!!! WTF!!!
Okamžitě jsem si vzpomněla na to, co mám nastudováno z netu, co vím z doslechu a hlavně co jsem mnohokrát viděla přes kamery, když Pohlreich točil ten svůj seriál o krachujících podnicích, které vaří hnusné šlichty, zákazníci k nim nechodí a on (Pohlreich) je jel jakože ,,zachránit" tím, že jim dal všem za uši, udělal tam průvan, vyčistil kuchyni, nasadil morálku a naučil je normálně vařit.
Jmenovalo se to ,,Ano šéfe!". A je to taková sbírka hnusu, že jsem viděla úplně všechny díly s tichým zděšením. Je to ale dobré, člověk pak má trochu představu o tom, jak to v té kuchyni vypadá, co se z které šlichty dělá za ,,jídlo" a pak si líp vybere z jídelního lístku něco, co není jedovaté a co se nedá skazit. Takže moje klasika je maso a něco k tomu, či salát, anebo prostě naložený sýr. Adios. Pokud to mají nějak výjimečně dobré, získají si důvěru a jdu pak i do něčeho jiného, ale to jen výjimečně.

Většina kuchyní, kde se vaří blafy, mají na pultu jednak pixle s levným kečupem, ale to ještě není takový problém. Já mám třeba trochu kečupové majdy - když jsou dobře udělané - fakt ráda. To mi žíly netrhá, sama si dělám asi čtyři recepty, kde se přidává Heinz. Samotný protlak (nebo jen domácí sugo) je trochu jalový, ale když je to trošičku kyselé od kečupu, je to lepší... Takže kečup pro mne není katastrofa, zase ale v profi podniku by mě to docela zklamalo. To si dovolím já doma jako amatér. Profík by to měl umět udělat ,,nejalové" i bez kečupu.

O hodně hodně hodně horší jsou v kuchyni takové dva plastové kýble.
V jednom je polotovar hnědé barvy (něco na styl UHO, ale mnohem jedovatější) a v tom druhém je polotovar žluté barvy. (UHO alá žlutý průjem).
A když si v podniku, kde ,,kuchař" vaří tyhle pomeje pro čuňata, objednáte cokoliv, co obsahuje omáčku, tak on ji pro vás nevaří. On nabere trošku z jednoho, nebo z druhého kýble. Podle toho, jakou to má mít barvu. Přidá do toho vodu, přihřeje to a nalije na talíř.
Tenhle sajrajt je v podstatě jenom hromada soli, glutamátu sodného a éček.
Glutamát sodný - zvýrazňovač chuti - je velký problém. Ukládá se v kloubech, způsobuje jejich bolesti, vydírání pouzder a po čase tenisový loket, osteoropozu, výměnu kyčlí a další ,,příjemné srandy". Kromě toho je samozřejmě vysoce toxický, takže se ukládá v játrech v podobě kamenů, která potom nefungují správně. Podobně jako všechny nebiologické jedy, se kterými si tělo nedokáže poradit a neumí je normálně vyloučit. Proto je ukládá do jater, nebo v případě glutamátu do kloubů. Ničí i ledviny a příliš vysoké dávky mohou zapříčinit infarkt, nebo rovnou smrt. Tolik ke glutamátu, ale je toho samozřejmě mnohem víc.

Já ho nejím vůbec a pokud s ním přijdu do styku v množství, které je nad můj únosný limit (a ten je dost nízký), může to letět horem spodem a můžu to i odležet jako krátkou mini chřipku, než to přestane v těle kolovat. Naštěstí je ale glutamát hodně poznat, pokud ho nejíte, takže se stačí otrávit jednou a už do toho nikdy znovu nepůjdete.
Z dnešní polívky mě ,,jenom" bolela hlava a měla jsem odpoledne trošku teplotu. - Takže meníčko už si nikdy v životě nedám a polívku ať si restaurace lijí třeba do záchodu, tam je její místo. Nejlepší je se prostě zvednout a jít rovnou pryč. To zjišťuji opakovaně, příště to tak udělám.

A po této menší odbočce od tématu mi dovolte se vrátit k tomu, co jsem vlastně měla dostat k obědu.
Kousky krůtího masa plavaly ve žluté ,,omáčce", která byla mírně průhledná (podle lístku to mělo asi být něco, co mělo připomínat ,,Soté". Čtete správně, prostě výsměch strávníkovi do ksichtu.) a hned jak mi to zasmrdělo pod nosem, říkám nešťastně ,,V tomhle je strašná hromada glutamátu."

Hned mi bylo jasné, že to není k jídlu, ale ze zvědavosti jsem zkusila jedno menší sousto.
Tybrďo, bylo to opravdu žluté lejno z kýble, rozmíchané s vodou. Ale co mě nejvíc zarazilo, byla ta nesnesitelná slanost. Až se mi zkřivila pusa.
Takže ještě obrovská hromada jodidované soli k tomu. - No, to nám mohli rovnou servírovat jed na krysy, výživovou hodnotu by to mělo úplně stejnou.

Takže já se tady strašně pracně a draze starám o své zdraví, detoxikuji, beru homeopatika, čistím játra, pěstuji bylinky, beru vitamíny, používám bio výrobky na tělo, držím půsty a pak bych měla žrát něco takového a ještě za to někomu platit? - Jasně že ne.
To je to fakt takový strašný problém, donést mi kousek sýra?

A já tohle prostě nechápu, proč v dnešní době, když už veřejnost je docela dobře zásobená daty o tom, co se jak má vařit, a co by podniky dělat měly, nebo neměly (Roman Vaněk a už zmíněný Pohlreich udělali v tomto obrovský kus práce.), si dovolí nějaké podniky toto předložit člověku k obědu?

A vlastně, jak může vůbec jakýkoliv kuchař být takové nehorázné prase, že předloží hostům - kteří ho živí - sajrajt, který by on sám v životě nejedl, protože ví, že to je jenom Scheisse z kýblu? Vždyť zákazníka si přece vážím. Když mu dám nějaký hnus, tak už znova nepřijde.

Připadá mi to stejné, jako jakákoliv jiná služba. Je jedno, co pro lidi děláte. Jestli jim vaříte jídlo, jestli jim ho ,,jen"nosíte, nebo - v mém případě - jestli pro ně děláte poradnu, nebo pro ně píšete knihy.
Zkrátka když někdo projeví zájem o vaši službu, tak se nebudete tvářit jako hemoroid s naběhlou žílou, ale budete za to rádi a budete si toho vážit. A samozřejmě tomu člověku dáte jen to nejlepší, protože víte, že když bude spokojený, rád se vrátí znovu a rád o vás řekne kamarádům. A vy se hlavně za sebe nebudete muset stydět, že lidi šulíte, ale že jste naopak velice solidní. V tomhle prostě není žádný rozdíl.
Spousta lidí říká: ,,Proč se lidi v pohostinství tváří na zákazníka nepříjemně? Však je kontakt s lidmi živí, tak se mají trochu snažit!"
Ale ve skutečnosti se musíme snažit všichni, je jedno jestli děláme v restauraci, na recepci, v prodejně, nebo kdekoliv jinde.
Jenom blbé ,,Dobrý den" a úsměv udělá strašně moc. Já se taky vracím pořád do stejné zdravé výživy, když mě tam rádi vidí a když mě tam nechají chvilku po zavíračce, abych mohla ještě nabrat med. Když ne, tak prostě budu chodit jinam, je to jednoduché. Půjdu někam, kde prodejce neobtěžuji tím, že si od něj chci něco koupit.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ


Kam dál:
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org/
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
 


Anketa

Vídáte okolo sebe jiskřičky?

Občas nějakou zahlédnu
Ne

Komentáře

1 Fox Fox | E-mail | 2. dubna 2014 v 5:45 | Reagovat

To mě tedy zajímá jak to dopadne :) Já naštěstí můžu sníst téměr cokoliv a nikdy s tím nemám žádný zdravotní problém, i když je to třeba samé éčko, či glutamát. No a s těma dýškama, já je dávám i když je obsluha nic moc, tak jakože ze slušnosti. Mám ale jednu oblíbenou servírku které dávám tak 100 - 200 korun pokaždý :D

2 Ryshoun Ryshoun | Web | 2. dubna 2014 v 7:14 | Reagovat

Ahoj, dost dobrej zážitek :-) Ja když už jdu do restaurace tak v poslední době, protože to mám stejné jako ty, jednou za uhersky rok, tak chodím raději do KFC. Tam to aspoň chutné standartně a to kuřecí mají dobrý - mě chutná. Vim že to není moc zdravý ale mě po KFC ještě špatně nebylo a třeba hranolky mají takové jaké mají být :-) Pokud se tyká restauraci, tam je problém že každý chce vydělat za každou cenu a vaří často lidi co to neumi a nemaji ani žadnou kvalifikaci, jsou pak levnější a dělají to nejspíš protože ti rádoby kuchaři potřebují práci a jak tomu ještě nerozumí jsou ochotní dělat cokoliv co se jim nařídí. Mimochodem je to u více odvětví - tedy obecný jev.  Protože člověk který něco umí a tudiž ví co a jak, ten se bude hádat a chtít zaplatit a o to tady přece nikdo zájem nemá :-)
Často mi příjde že heslo Náš zákazník Náš pán by se mělo aktualizovat na Náš zákázník Náš Čurák :-) Podle toho jak jsi to popsala v té restauraci tak tam se tyky řídi tím druhým heslem :-)

Ahoj měj se a příště raději fakt riskni to KFC a uvidíš že je to lepší než shit restaurace a maj tam i Wifi free :-) Tak mužeš využit net a tu chvíli ozáření jistě vydržíš :-)

3 Alue Alue | E-mail | Web | 2. dubna 2014 v 10:38 | Reagovat

[2]: KFC je pro mne stejné jako kostel. To znamená, že tam nikdy ani nevstoupím.
A wi-fi free se snažím co nejvíc vyhýbat, protože mi to zavírá schopnosti a celou noc nemůžu spát, takže jsem další dva dny z toho špatná a nejsem to prostě já.
Nejsem ani takový magor, abych s sebou tahala po městě notebook. Rakovina mi za tu chvilku pohodlí díky wi-fi opravdu nestojí, jedině kabel.

A v tomto podniku, o kterém dnes a zítra píšu, už mě nikdo nikdy neuvidí. Konečná.

4 Ryshoun Ryshoun | Web | 2. dubna 2014 v 10:58 | Reagovat

[3]: Samozrějmě chápu tvůj postoj :-). Já to myslel jako alternativu, tedy lepší KFC než špatná hospoda. S tím co jsi popsala se to tak jeví a sám mám taky podobné zážitky. Ten nakládanej hermelín mám taky rád a je dobrej i smaženej ovšem buď doma nebo v bezpečné restauraci :-)

5 Marťa Marťa | 2. dubna 2014 v 11:41 | Reagovat

Pohlreich je jenem sprosťák a nic víc. Není to dobrý kuchař, na několika sezeních sám přiznal, že neumí nic ani z valašské kuchyně… Jen se opičí po Gordonovi R. který je nejlepší šéfkuchař, s takovou šou přišel jako první, Pohlreich se jen opičí a na to, jaké má zkušenosti on to fakt přehání. Toho člověka nemůžu ani vidět. Vůl na n-tou opravdu… Jinak s článkem souhlasím, já chodím jen do svých osvědčených restaurací, kde nemá nikdo potřebu servírovat mi hnusy. České kuchyně mají hold ještě co dohánět...

6 Amálka Amálka | 2. dubna 2014 v 11:49 | Reagovat

I když je to na jednu stranu vážně smutné, já tyhle gastrohemzy úplně miluju a už se těším na pokračování. Připomněla jsi mi můj zážitek, kdy jsem taky šilhala hlady a chtěla jsem si ve 21:03 objednat naložený hermelín, popř. tvargle. Servírka na to se škodolibým úsměvem prohlásila "bohužel slečno, vaříme do devíti" a vítězoslavně ukázala na hodiny. Přemlouvala jsem jí, ale bylo to samé "bohužel, bohužel".  Pak si šla do kuchyně sama přichystat jídlo, aby mě  vzápětí mohla dožrat ještě víc. Sedla na oproti nám na bar a bagrovala jak o závod, zatímco mě žkrblalo v břiše. Největší trapnost celé situace spočívala v tom, že jsme byli jediní dva hosti v restauraci.

A pokud jde o vaření,  občas je chyba úplně jinde, než tušíme... nezapomenutelná hláška kuchaře "povím Vám, kdybych to uměl – to by byl fičák!"

7 Alue Alue | E-mail | Web | 2. dubna 2014 v 12:19 | Reagovat

[6]: Mohla jsi jí připomenout, že naložený hermelín není vaření a že slušné podniky kde se umí chovat k hostům, nabízí po deváté hodině studenou kuchyni. Jako je obložený chleba, naložený sýr, nebo vegetariánský salát.
A pokud by na tebe dělala ksichty, prostě se zvednout a odejít, nebo se ptát po čísle na šéfa. Ta by zjihla jako beránek... potvora jedna.

8 Amálka Amálka | 2. dubna 2014 v 13:04 | Reagovat

:) máš pravdu, je to potvora! No, ale je to horší, šéfa i šéfovou znám osobně a to je hlavní důvod, proč jsem se okamžitě nezvedla ze židle. Když obsluhují oni, je to tam parádní. Po incidentu jsem tam 2 měsíce nešla. Šéfovi jsem řekla proč, ale slečna je tam stále, protože "je to prý sice občas držka, ale jinak je nejspolehlivější a nejrychlejší přes obědy". Když tam teď velmi výjimečně zajdu kvůli kamarádům, kteří jsou tam zvyklí, tak alespoň nikdy ne na její směnu.

9 Anicka Anicka | 2. dubna 2014 v 13:24 | Reagovat

Jupii:), jsem slavna:D!  Priste pujdeme radsi na topinku v tom podniku u lesa:), tam je klid!

10 Ameline Ameline | Web | 2. dubna 2014 v 13:41 | Reagovat

Nevím, no - já jsem se nikdy s nepříjemnou obsluhou nesetkala, prostě mám štěstí na příjemné servírky, prodavačky a dokonce úřednice, který se mohly přetrhnout, aby mi pomohly a vyhověly. Štěstí, nízká očekávání nebo dobrá aura, nevím, nestěžuju si :D I s jídlem jsem měla vždy štěstí, až na jedno poměrně odporné vídeňské kafe v takové nepříjemné kavárně, kde jsem fakt měla chuť osobně vydesinfikovat celej podnik včetně obsluhy (tu spíš energeticky), a to jsem na tohle dost benevolentní, hlavně když jsou tam fajn lidi - zatáh mě tam kamarád, zná se s vedoucím.

Co mě ale nejvíc dostává, je jeden takovej kebabhaus - jsem tam u přátel tak dvakrát do měsíce, občas si tam tedy zajdu (výborný ceny, skvělý jídlo - krachujou jim kvůli tomu po městě pizzérky :D ). Ať mě obsluhuje kdokoliv, vždycky si mě do příště pamatuje, povídají si se mnou, když bych čekala dýl, jak 5 minut, nabídnou strašně dobrej čaj, co tam dělají. Jak jsem zvyklá na poněkud odtažitější přístup českých lidiček, nejdřív mě všechna ta pozornost polekala, ale teď tam opravdu ráda chodím.

[6]: Se mi stalo něco podobnýho. Jsem tedy požádala, zda si tam můžu přinést hranolky z blízkého hladového okna, když už tedy mají zavřenou kuchyň, že nechci obtěžovat - najednou to nebyl problém a ten čas je přeci jen orientační.

11 Jakub Jakub | 2. dubna 2014 v 16:54 | Reagovat

Je mi líto tak děsivého zážitku, který jsi prožila. Proto bych navrhoval otevřeně tento podnik popsat i s udáním adresy :-)  
Mohu se zeptat, zda-li jsi tuto šlichtu vrátila? Vím, že vrátit jídlo není jednoduché, chce to odvahu a v mnoha případech člověk musí mít pádné argumenty.

Už dlouho jsem nejedl ve špatné restauraci (naposledy průměr v berounské Carino), protože jsou na netu dvě klíčové stránky: Maurerův Grand Restaurant a Scuk. Díky pánům Maurerovi a Cuketce je život výrazně veselejší a bohatší. Proto všem tyto dvě stránky velmi doporučuji :-)

P.S. Taky mám radost, že se shodujeme na hodnocení Pohlreicha a Vaňka. Ještě Ti tam chybí do budoucna jedno jméno: Karpíšek.

12 Alek Alek | 2. dubna 2014 v 16:59 | Reagovat

Vim že sice trochu mimo téma ale na netu koluje petice za odstup z EU a NATO. http://www.petice24.com/signatures/petice_za_vystoupeni_r_z_eu_a_nato/
Podepisujte. Alue pokud si myslíš že je šance, zviditelníš ten odkaz někde na stránkách?

13 Jakub Jakub | 2. dubna 2014 v 17:00 | Reagovat

[5]: Myslím, že zbytečně osobně útočíte na Z.P.. Ano, ten pořad je kopií Kitchens Nightmare, ale to byl Čech v Milionáři a Vyskočil v Riskuj také.

Ano, Pohlreich je sprostý. Ale to by byl každý normální člověk také, když vidí, co za odpad a sračky mu servírují a hovězí po naklepání strčí do MW trouby! A pokud jste viděla Gordona, tak on je o level jinde.

Mimochodem, víte, jak dopadla Gordonova restaurace v Praze? Krach. Narozdíl od něj, Pohlreich má v Praze 3 podniky a všechny prosperují. Já už tam sice nechodím, protože chci objevovat nové podniky, ale všem se dobře daří.

Na závěr bych rád podotknul, že nejsem fanda Z.P., ale vadí mi, když se otíráte o někoho, kdo není přisátý na státní nebo jiné rozpočty a kdo dokáže v socialistickém prostředí podnikat a být úspěšný. Akorát je mi líto, že ho vidím všude (to pak jsou vtipy jako o Leninovi...).

Jo a vařit umí, mám to vyzkoušené :-)

14 Alue Alue | E-mail | Web | 2. dubna 2014 v 18:46 | Reagovat

[13]: Já se mu ani moc nedivím že nadává sprostě. Vytáhnout tři roky staré plesnivé okurky ze zadku mrazáku, taky asi zařvu ,,kruciprdel kdo to sem dal".
A vidět ty jejich kýble ze kterých se vaří máčky na vlastní oči, normálně je z té kuchyně vyrazím.

[10]: A hele, tak se na ně musí... Problém je, když hladové okno v dosahu není...

[11]: KýbloScheisse jsem samozřejmě vrátila, to píšu pak dál ve druhém dílu.

15 Alue Alue | E-mail | Web | 2. dubna 2014 v 18:49 | Reagovat

[11]: Jinak vracet jídlo a muset mít pádné argumenty, to nevím kde jsi vzal. Host rozhoduje a pokud se mu jídlo nelíbí a chce ho vrátit, samozřejmě se mu musí být po vůli. Nemusí vůbec argumentovat, prostě ho odmítne. Do krku ti to jako nadívané huse stejně nenarvou.
Protože pokud podnik nevezme jídlo zpátky a ono zůstane netknuté na stole, tak zákazník ho odmítne platit a tahat se s ním už nedá.
Nejedl to, tedy platit nemusí a nikdo s ním nic neudělá.

16 Lilien Lilien | 2. dubna 2014 v 19:48 | Reagovat

Tak já bych si zrovna v restauraci, kterou neznám maso nelajzla. Když to jsou neumětelové, tak ti můžou naservírovat nedopečené nebo ne úplně čerstvé. To si jedu po vegetariánsku. Ale je fakt, že s bezlepkovou se jen tak někde člověk nenají. Nejvíc mě dožralo, když jsem jednou byla v jedné hospodě a dala si rizoto, což spočívalo v tom, že to byla rýže přelitá vývarem! Takže vlastně totálně bez chuti. Doma jsem se o tom bavila s tátou kuchařem a ten mi řekl, že je to v hospodách normální. Asi mě zhýčkal :D

17 mariankosnac mariankosnac | 2. dubna 2014 v 21:16 | Reagovat

[11]:  "tento podnik popsat i s udáním adresy" ...a aký by to malo zmysel? Toto isté čo je v článku by sa dalo napísať o stovke ďalších podnikov, a určite sú aj horšie.
Také drobnosti že čašníčka sa neusmieva a nepopraje "dobrý deň" by som ani za chybu nepovažoval, máme demokraciu, je to jej vec ako sa tvári.

Najlepšie na Pohlreichovi sú vtipy o ňom. ( http://necyklopedie.wikia.com/wiki/Zden%C4%9Bk_Pohlreich) Zdeněk Pohlreich (nebo také „Bílej démon“) je nejvýznamnější soudobé české strašidlo. Je vzdáleným příbuzným německého Poltergeista. Bere na sebe podobu bíle oděného, tlustého a bezvlasého muže s hořícíma očima. Nejčastěji se vyskytuje v hospodách, kde způsobí velké zmatky, aby po několika dnech náhle zmizel.

18 Honza Honza | 2. dubna 2014 v 21:55 | Reagovat

Já děkuji za to, že u nás v Boskovicích se konečně otevřela restaurace, kterou doporučuji nejen na meníčka, ale i na normální večeři či jiné jídlo, nebo jen posezení. Né, že bych jim tady chtěl dělat reklamu, ale třeba domácí šťouchané brambory, polévky všech druhů s tím, že před Vás postaví plný kastról a nalejte si polévky kolik je libo a vše z domácí produkce. Vajíčka, knedlíky apod. a to proto, že majitel znám osobně. Přitom meníčko je za 59 kč včetně polévky. Lidé se mu tam jen hrnou, v čase oběda je problém najít místo. Jakákoliv příloha, omáčka, maso, vše má chuť, nic není přesolené a vše je akorát. Nikdy se mi nestalo, že by mi tam něco nechutnalo. Kéž by takových restaurací bylo více. pokud mohu zveřejnit stránky, tak jsou zde: http://www.repete-boskovice.cz/index.html

19 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 2. dubna 2014 v 23:12 | Reagovat

To já jednou měla nokládaný hermelín. A tam byla taková sskoro až oschlá cibule...
Jinak, jedinný způsob, jak si zjistit všechno o restauraci, je jít tam na brigádu. Třeba jen na čtrnáct dní.
Brzy člověk zjistí, že vaření všude je jen o řevu.
Byla jsem v jedný, kde omáčky vařili normálně. Jen knedlíky tam měli kupovaný. Jenže oni na mě křičeli, že pomalu myju nádobí. A mám z toho takový trauma, že už jim tam ani nevkročím.

20 lenka f lenka f | E-mail | 3. dubna 2014 v 8:07 | Reagovat

[13]:
Naprosto s tímto názorem souhlasím. Zdenda je sice občas výživnej, ale když člověk v tom jeho pořadu viděl ty týpky v kuchyni a i ty lidi co vedou restaurace, tak se nestačil divit. A ten binec v kuchyních, myslím, že v jednom díle tam měli i pneumatiky od auta v kuchyni a ještě byli chlapci tak hezky vychechtaní- no tak to je na tečku mezi oči. A ty podniky, které ZP provozuje Café Imperial v Praze, restauraci Divinis a snad má otevřít i nějakou japonskou restauraci mi přijdou na úrovni a myslím si, že tenhle člověk na rozdíl od různých odborníčků ví, o čem vaření je.

21 myší královna myší královna | Web | 3. dubna 2014 v 11:43 | Reagovat

Jó, děvče, tomu se říká upselling. Když se prostě něco málo prodává, obsluha to musí nutit, nutit, nutit. I za předpokladu, že je to hnusné jak bota.

Co k tomu říct... vystudovala jsem hotelovku a můj chlap dělá prakticky šéfkuchaře v jedné nové restauraci, která nepoužívá ani kečup (do kuchyně mají okno z placu, takže by si ani nemohl dovolit šidit, kdyby chtěl:D). Takže na polotovary jsem hooodně háklivá. Já taliře nevracím, protože jsem srab, taky jsem si několikrát zkazila žaludek. :D

Mám pocit, že v dnešní době si obchodníci hostů neváží. Přitom jejich žvanec na nich závisí. Na druhou stranu je to i naopak. Ono by to chtělo obecně víc respektu mezi lidma navzájem, nedělat z druhých blbce.

22 Jakub Jakub | 3. dubna 2014 v 15:13 | Reagovat

[17]: Vynikající charakteristika od Necyklopedie! Skoro tak jako na E. Beneše :-)

[20]: Ten nový podnik se jmenuje Yamato a je na Vinohradech (Z.P. bohužel nezná osud lodi Yamato z Japonska). Už je otevřený, ale ještě jsem ho nezkoušel. V Imperialu jsem byl mnohokrát, ale mrzí mne, že zahustili stoly a zmenšili porce brkaše :-) V Divinis jsme byli jednou a odešli jsme po 12 minutách, protože jsme dostali špatný stůl a byl tam špatný servis. Doma není člověk prorokem.

23 Domča Domča | E-mail | 3. dubna 2014 v 15:18 | Reagovat

No, tak s tímhle mám taky problém. Když mám hlad a nejsem doma...Docela často si už radši dělám svačiny, protože nestojím o nějakou proháněčku na záchodě, která by mě pak chytla. Nakládaný hermelín taky miluji, děláme si ho i doma, ale když už jsem v naší hospodě, tak radši tlačenku, chleba a cibuli, protože u nás je hermelín většinou až moc uležený a to je na mě moc silný...Polreicha mám ráda, všechno řekne tak jak to je a s ničím se moc nes....Znám i jeden dobrý podnik který je od něj oceněný.

24 Jana Jana | E-mail | 3. dubna 2014 v 21:31 | Reagovat

Súhlasím s článkom, v reštaurácii by sa malo variť chutne a zároveň zdravo..
No nedá mi to, tiež som si do nedávna myslela o glutamane sodnom, že človeku škodí. Až pokým na hodine biochémie nám profesorka nepovedala, že je to zdraviu prospešná látka (prirodzene sa vyskytujúca v tele) samozrejme všetko s mierou..

A ešte ma napadla druhá zaujímavosť, maličkosť, ktorá je celkom dôležitá. A síce, že na tepelnú úpravu jedla sa má v zásade používať živočíšna masť (obs. nasýtené mastné kyseliny, ktoré vydržia dlhšie vo vyššej teplote) a na studené jedlá ako šaláty zasa rastlinné oleje, ktoré obsahujú nenasýtené mastné kyseliny, ktoré sú pre človeka zdravé, no teplotou sa skôr prepália a znehodnotia..

25 Stanley Stanley | Web | 4. dubna 2014 v 9:14 | Reagovat

Těším se na druhý díl. Najít v Čechách, zvláště některých lokalitách, místo kde se dá dobře a hlavně bezpečně najíst je někdy sakra problém. Ale už si vypěstovávám vnitřní cit pro mizerné podniky, takže jen co vejdu dovnitř a čichnu k místnímu vzduchu, většinou vím na čem jsem :D

26 BBSeeker BBSeeker | 4. dubna 2014 v 21:55 | Reagovat

[24]: glutamán sodný sa nevyskytuje bežne v tele. kyselina glutámová, čo je aminokyselina, tá áno. najbližšie glutmánu je glutamát, čo je ión odvodený od tejto kyseliny a funguje ako neurotransmitér (prenášač informácií medzi bunkami nervovej sústavy). to nás môže priviesť k tomu, či po prijatí sa môže dostať do mozgu a porobiť tam šarapatu, ale ak ho príjmeme v dostatočne veľkom množstve tak to podľa mňa možné je, z toho možno sú migrény, ktoré sú bežné, keď sa to s ním preženie
to, že je glutaman sodný štrukturálne podobný aminokyseline v našom tele ešte neznamená, že je zdravý. aj aspartam je len kombinácia dvoch aminokyselín, pritom všetci vieme aké otrasné má účinky na telo. v prírode stačí predsa malá obmena prvku v molekule a molekula má úplne iné vlastnosti.
číňania majú vďaka glutamátu omnoho vyššiu incidenciu rakoviny žalúdku než kdekoľvek na svete.
sama keď zjemn niečo glutamátové cítim, že mi to nerobí dobre. je mi ťažko na žalúdok a odporne sa po tom odgrguje :D
a hemoroid je žila :D to len tak vravím... je to vlastne kŕčová žila v zadku :D
a aby som sa vyjadrila k tomu článku: ja  nechodím do reštaurácií akosi ako chudobný študent na to nemám peniaze. ale celý život bojujem s nepríjemnými ľuďmi na pozíciách, kedy sú v styku s verejnosťou. či sú to predavačky, či obsluha, či úradníčky, či lekári. všetci by mali byť príjemní a nápomocní. je to ich práca, oni si ju zvolili. ak nemám rada ľudí, nebudem s nimi pracovať. jedna z mnohých vecí, ktoré nikdy nepochopím

27 aston aston | E-mail | Web | 4. srpna 2018 v 13:58 | Reagovat

[5]: Celkem se stydím za náš národ, který populárně žere takového hulváta s prořízlou hubou nevymáchanou. Jasně, to co předvádějí v některých podnicích je celkem síla. Ale na vlastní oči jsem viděl, jak na nepříliš velkou katastrofu, kde pracoval/byl majitelem podniku slušně reagující člověk, reagoval naprosto neadekvátně. To fakt lidi potřebují a schvalují, že tohle řeší někdo takhle sprostý jako dlaždič? Jako by to nešlo jinak. Četl jsem, že někteří se po jídle připraveném takovýma odpornýma lidma, jako on, rovnou pozvrací.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama