Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 15.7.

2. / Zpackaný oběd, aneb jak mi předložili na stůl sajrajt z kýblu

3. dubna 2014 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Zamyšlení
2. díl
A tím že se jako prodejce nebudu k lidem chovat hezky, si přece tu svoji práci - pokud mě nebaví - ještě více znepříjemním.
A já mezi úsměvem na zákazníka, mezi dobrým jídlem, nebo kvalitně provedenou službou, nevidím žádný rozdíl. Všude je pořád jeden a ten samý základní princip slušnosti.
,,Ten člověk mě platí, udělám pro něj to nejlepší." A tečka! Tohle má být pro každého naprostá samozřejmost.
Takže pokud mi někdo dá k obědu lejno z kýblu, je to pro mne stejné, jakoby rovnou z kuchyně došel kuchař a poslal mě někam.

Někdo by mohl zamítat: ,,Co bys čekala, když je to menu a nebylo drahé."
Jasné. Za málo peněz málo muziky. Potom ale nechápu, proč podnik nutí svou levnou šmakuládu lidem, kteří ji vlastně nechtějí? To je to takový problém, v době oběda nechat lidi, ať jedí co chtějí?
V normálním podniku, kde vědí jak se mají chovat, mi nikdy nevnucují menu, ať už je poledne, nebo není. Nabídnou mi ,,to nebo to, jak chcete vy". A pak s tím nemám žádný problém.
V ideálním případě jsou schopní mi na přání něco z receptu vynechat, nebo přidat. - Palec nahoru, však si všechno zaplatím, tak o co jde?



Proč se tedy někde zákazníkovi za každou cenu musí nutit to, co je navařeno a je potřeba to prodat? Proč by vlastně zákazník měl svým žaludkem platit za to, že je podnik blbý a neumí si spočítat, kolik toho má navařit, aby se to akorát prodalo a bez nátlaku?
A když to lidi nechtějí jíst, tak je do toho přece nebudu huškat, ale přestanu to hned vařit. Jednoduché.
Navíc omáčka jde uvařit normální v podstatě za podobnou cenu, jako žluté lejno z kýblu. Rozdíl je jen v tom, že se tomu musí věnovat trochu víc času. Uvařit dobrou omáčku opravdu není těžké a není to ani moc drahé. Vždyť základem bývá většinou cibulka, mouka, voda, olej atd. Tak místo hnusného kýblu koupím víc cibulky a udělám to lidem poctivě.
Prostě nakrájím maso, pěkně ho osmahnu v rendlíku ze všech stran, můžu přihodit cibuli, zaliju to, podusím, nechám to hezky ty dvě hodinky bublat (podle toho co to je za maso), pak omáčku dodělám, zahustím, ochutím a je to. Bude výborná i dva dny potom, bude poctivá, chutná a lidi se budou rádi vracet. A rozhodně i já z toho budu mít větší radost, než nabrat glutamátovou solnou šlichtu a jenom ji ředit. Vždyť to není žádné vaření, to je vyloženě prasárna.
A pokud se nevlezu s dobrým jídlem do již stanovené nízké ceny, tak klidně si tu dvacku na porci přirazím. Však menu se běžně pohybují kolem stovky, lidi to za to rádi dají a pokud dostanou kvalitu, nikdo si na cenu stěžovat nebude.

Pakže po uchutnávce jsem rovnou složila příbor a odsunula to bokem. Zajímavé je, že ačkoliv nahlas říkám, že je to strašné slané, hnusné a že to jíst určitě nebudu, obsluha nepřišla a jakoby dělala, že nic. Přitom to musela slyšet... To jsem ji až po několika minutách musela zavolat.

Říkám jí, že to může rovnou odnést, že to nebudu, protože je to na mě strašně moc slané.
Ty ostatní poznámky, že je to dělané z kýblu a že mě snad chtěla zabít, už jsem si nechala pro sebe. Přece jenom dělat si nepřátele v podniku, kam občas zajdu na víno, není úplně moudrá volba, však se známe i od vidění z ulice.

Zajímavá byla její reakce, tou se doteď bavím.
Podívala se na mě, jakobych jí řekla, že právě někdo umřel, dlouho stála, dlouho jí trvalo než tu šlichtu vzala do rukou a nesla pryč. Prostě měla jakoby zásek a šlo vidět, že se něčemu brání. Jakoby měla nutkání mi říct, ať to sním, že jako co s tím teď má dělat. Úplně ji to ,,bolelo" a šlo jí to vidět na obličeji.
A jak šla od nás, tak přes záda prohodila, že ,,Nikdo ještě neříkal, že to je slané." A šla pryč.

Víte, podle mě je samozřejmost, že pokud vím, že podnik ve kterém dělám vaří z kýblu, tak budu automaticky počítat s tím, že se to všem líbit nebude. V ideálním případě se pokusím s tím něco udělat, nebo nebudu nutit lidi do něčeho, o čem vím, že je hnusné. Takže zkrátka být na to připraven a ve chvíli kdy se to stane, je samozřejmost, že se tomu člověku slušně omluvím.
Protože on je v právu. Přišel přece na jídlo pro lidi a ne na něco, pro co v tuto chvíli nemůžu najít vhodný český název. ,,Lejno" mi pořád přijde ještě hodně umírněný výraz, protože u lejna jste si alespoň jistí většinovým biologickým obsahem.
Žádné ,,promiňte" nezaznělo. Případně bych na jejím místě položila otázku, jestli nastalou nepříjemnou situaci napravím tím, že přinesu naložený hermelín, který ten člověk původně chtěl. Ani to se nestalo. Takže jen polívka a jinak ,,Buď o hladu, když ti náš kýbl nevoní."

Mojí výhodou je, že když si dám trochu polívky, tak za předpokladu fyzické aktivity dostanu znova hlad za 2 hodiny. Když se nehýbu, tak za 4. - To je dost času na to, změnit lokál. Což se stalo.

Přítelkyně byla o něco otrkanější. Pořádně smíchala majdu s rýží. ,,No když to smícháš, tak se to dá, tak to zase až tak moc slané není."
Přesto po pár soustech to také nechala. Tohle totiž nebylo průměrné jídlo, ani podprůměrné. Bylo prostě hodně hodně hodně špatné a hnusné. I její porce tedy zůstala z většiny na talířku a upadla v nemilost. To už jí ale samozřejmě naúčtovali. U mě ne, to kdyby ano, tak už se ozvu nahlas.
Takže přestože jsem platila jen tu polívku, já bych na místě podniku udělala škrtů víc. To že se to jídlo porýpe a nechá, je znamení, že ani tomu druhému člověku nechutná, že prostě není dobré. Já bych mu to neúčtovala, připadá mi to dost sprosté už tak, že tohle vůbec někdo ,,vaří" a nabízí lidem.

Dýško jsem nedala ani kačku a docela je škoda i té blbé padesátikoruny, co tam zahučela.
Neslyšela jsem prosím, promiňte, nevyšla mi vstříc a ještě měla kyselý obličej.

Někdo by mohl namítat: ,,No co chceš, v malé restauraci. Když chceš luxus servis, tak si jdi do nějaké lepší, vyhlášené a drahé."
Ok, ale na to bych měla jinou úvahu. Dejme tomu, že vlastním malinký podnik, co vznikl celkem nedávno, chodí ke mně jenom místní, cizinecký ruch v podstatě není.
Takže čím zaujmu? Zaujmu dobrými cenami, domácí kvalitou a milou vstřícnou obsluhou, která se bude s každým bratříčkovat, jakoby byl jeho vlastní. (Takové podniky taky znám, i u lesa, vede to například banda starých babek, co se s každým hned kamarádí a lidi to tam zbožňují. Přitom je to jenom chajda a lavečky. A jde to. Obrat mají jako nikdo a ceny směšně nízké, takže věčně narváno lidmi. Když je hezky, není si kam sednout.)
Protože pak už nebude záležet na tom, jak malý podnik mám, ale lidé mě budou mít rádi, budou se vracet, budou mě doporučovat a nebude jim líto si za mnou i zajet, když to budou mít trochu z ruky. Kde se dobře vaří a kde jsou hodní lidé, je vždycky zákazníků dost.

Nechápu to. Na jednu stranu tohle je rodinný podnik. Když obsluhují majitelé, jsou milí. Tahle externí ženská je ale kyselejší než okurek v láku. Víno mají výborné, v létě dělají moc dobrou Piňa coladu, kafe je ok... Mají období, kdy dokonce pečou koláčky. Domácí a opravdu moc dobré. To jsem u nich jednou nakoupila asi 30 kousků, protože byly čerstvé, vymazlené a zkrátka úžasné. A na druhou stranu je tady naprosto otřesná teplá kuchyně, která se nedá jíst.
Toho mamlase, co tam míchá hnědé a žluté lektvary z pětikilového kýble, bych chtěla někdy potkat. Asi bych se nedivila. Jaký kuchař, takové blafy.

Vlastně to bylo úplně poprvé, co jsem do něčeho rýpla a rovnou to vrátila.
Už jsem dostala vícekrát nedobré jídlo. Ale tak nedobré, že se to dalo ještě snést. Třeba nedobře udělaný salát, nebo připálený řízek. Nějak to okrájíte, co vám neleze tak vynecháte, ale nikdy to nesmrdělo po glutamátu. Stokrát raději zavřu oči nad připáleným masem, než aby mi někdo servíroval univerzální žlutou šlichtu. Jakobych snad seděla v nějaké jídelně za totáče.
Důvod, proč se v některých podnicích ještě pořád podávají lejna z kýblu, je ten, že si Češi nestěžují. Dáte jim do pultů srágory, co by ani pes nežral, oni to koupí. Protože je to levné. Podáte jim k obědu omáčku z lejna, oni to snědí... Nechápu to, i když to nevoní, i když je to přesolené, snědí to... Asi protože je to levné? Nebo už jsou dnešní lidé tak dezorientovaní, že nepoznají přirozenou chuť jídla a umělou příchuť glutamátu sodného? A ukažte mi člověka, co tak strašně moc solí, že by mu chutnalo něco takového, co jsem potkala dnes? Fujtajksl.

Přitom vím, že polotovaty, glutamáty, sojovky, vorčestrnebojaksetosakrapíše, instantní omáčky, polívky, jíšky, kupované zásmažky.. Nic z toho vůbec není potřeba. Z ničeho takového jsem v životě nic nevařila. Znám spousty receptů, které je možné uvařit za půl hodiny a jsou velice dobré, kvalitní, výživné, většinou vegetariánské a neobsahují žádné jedy. Jen přirozená chuť normálních klasických surovin.
Když chci ušetřit čas, uvařím toho víc, rozdělím do škatulek, a přes týden si něco rozmrazím. Masu, květáku, cuketě ani omáčkám to nevadí, příloha je uvařená za půl hodinky, zeleninu vytáhnu z ledničky a je to. Spokojenost nejvyšší... Případně si prostě umíchám v létě salát s balsamicem, ten je za 20 minut. Takže můžu mít výborné jídlo každý den. Podniky sice rozmražené jídlo podávat nemohou, to by jim zatrhly směrnice, ale vařit je přece povolání kuchaře, tak ať krucipísek VAŘÍ a nefláká se nad kýblem.
Tak když to umím já - laik, co se učí od kamarádů a z internetu - tak to musí prostě umět každé pako, které vyplivne škola. Kor ty omáčky, opravdu těžké ani pracné nejsou... Ono to tedy není ani tak moc o čase, ale o tom, že jsou líní a nechce se jim s tím dělat. V tom případě nemají co dělat v oboru, když je vaření vůbec nebaví.

Někdo by mohl namítat: ,,No tady asi na levné menu chodí jenom dělníci a nižší třída, jim to asi stačí, je to pro ně, tak se nediv."
Prdlačku. Těch je tam jako šafránu a jen v sezoně, když se zrovna nedaleko něco staví. Ale i kdyby to byla pravda, tak jaký je rozdíl mezi zaprášeným dělníkem a uhlazencem v kravatě? Podle mě je ten dělník pořád užitečnější než nějaký podělaný právníček nebo manažer a pokud se mnou někdo nesouhlasí, tak oba jsou stejní lidé a oba mají stejné právo na dobré jídlo. Není důvod, proč by pro někoho srajda z kýble měla být ok a pro někoho jiného ne. Každý si zaslouží jen to co je dobré, ideálně nejlepší.

Jestli se k mému článku dostane někdo kdo má hospodu, nebo ideálně ti se kterými jsem dneska měla tu čest, sáhněte si do svědomí. Totáč už není a lidí co vám budou ty vaše šmakulády vracet zpátky, bude přibývat. Modlím se za to, aby to tak bylo. Protože tohle bych nedala ani praseti. Ještě by dostalo rakovinu a chcíplo dřív, než by nastala zabíjačka. Tohle nemá jíst prostě nikdo a nikdy.

Tak jsme do sebe s kámoškou koply to jedno pivo a přesídlily jinam, kde jsme už byly spokojené. A dokonce v místě, kde bych dobrou kuchyni vůbec nečekala. Glutamátové UHO ať se jde bodnout a i tu němčinu jsme stihly udělat.


Otázky pro čtenáře:
Jaké jsou vaše zkušenosti se šmakuládami v podnicích?
Vracíte občas talíře zpátky?
Také poznáte podle smradu případně chuti, že je něco prošpikované glutamátem, nebo v tom nevidíte žádný rozdíl?
Jak by se podle vás měl podnik zachovat v ideálním případě, pokud nespokojený strávník odmítne jeho špatné jídlo?
Je podle vás zákazník v právu, pokud se hned zvedne a odchází, v případě že mu podnik nutí špatné menu, které nechce?
Pište do diskuze, ráda si přečtu vaše názory a zkušenosti.

Kam dál:
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org/
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
 


Anketa


Komentáře

1 Ryshoun Ryshoun | Web | 3. dubna 2014 v 7:15 | Reagovat

Ahoj Alu, tak jak uz v poslední době do obyč hospod skoro nechodím, tak v Letňanech je jedna co se dost dlouho drží kvalitní. Je tam pohodová obsluha, vyborné jidlo i pití a dobré ceny. Jednou jsem si tam před dávnem dával menu a to mi donesli kuřecí rízečky na přírodno s bramborovou kaší která byla z brambor a dali tam nějaké zelené kousky bylinek s oblohou. Opravdu dobrota a s kolou a diškem mě to stálo jen stovku. Jinak tam mají i výborné minutky a občas jsme tam chodili kdysy kalit, když jsem ještě v Letňanech bydlel. Takže dobré hospůdky existují, jen je jich podle mě málo :-)

2 Lilien Lilien | 3. dubna 2014 v 8:14 | Reagovat

Mě se omáčky netýkají kvůli bezlepkové dietě, ale ráda bych se vyjádřila k těm kuchařům ze školy.
Taťka krom toho, že je kuchař, tak ještě dělá mistra odborného výcviku a opravdu je málo studentů, kteří o to mají zájem. Za druhé, některé učebnice snad zaplacené od reklamy mají v receptech přímo doporučeny tyhle sračky!!! (nechápu). Za třetí, strašně, ale strašně záleží na tom, kam se ten student dostane na praxi.
Táta je třeba učí základní principy, používá přírodní suroviny, ale pokud se někdo dostane na praxi do takového pajzlu, tak se nemá šanci naučit dobře vařit.

3 kiki kiki | 3. dubna 2014 v 8:22 | Reagovat

Nadáváš na kuchaře, ale kuchař je jen zaměstnanec, on nerozhoduje z čeho to bude vařit, to mu nakupuje v případě takhle malého podniku majitel, takže také majitelé velmi dobře ví, co se v jejich kuchyni děje.

4 Majka Majka | 3. dubna 2014 v 9:03 | Reagovat

Jaké jsou vaše zkušenosti se šmakuládami v podnicích? - Žádné. Mám oblíbený podnik, kde je jídlo naprosto perfektní a poctivé, a jinak si vařím doma.

Vracíte občas talíře zpátky? - Ne, jak jsem psala výše.:)

Také poznáte podle smradu případně chuti, že je něco prošpikované glutamátem, nebo v tom nevidíte žádný rozdíl? - Když já si ani nepamatuju kdy jsem naposled jedla glutaman.:-X My čtem složení a snažíme se potraviny s glutamanem nekupovat. V restauraci si objednávám převážně pizzu, a tam by toho nemělo být tolik jako třeba v té omáčce, takže tak či tak bych to asi nepoznala kdyby to tam bylo.

Jak by se podle vás měl podnik zachovat v ideálním případě, pokud nespokojený strávník odmítne jeho špatné jídlo? - Řekla bych, že pokud to zákazník ochutná a odmítne, měli by mu nabídnout nějakou nádhradu. Ale samozřejmě by to nesměl udělat za jednu návštěvu pětkrát po sobě.

Je podle vás zákazník v právu, pokud se hned zvedne a odchází, v případě že mu podnik nutí špatné menu, které nechce? - Samozřejmě. Kdyby mi někdo takhle okatě nutil meníčko s tím, že nemá nakládaný Hermelín (Taky jsem si v duchu pomyslela: "Ale prosím tě."), normálně se zvedám a jdu pryč. Ale u  mě by skončili už jen tou kyselou číšnicí.

5 Míra Míra | 3. dubna 2014 v 9:32 | Reagovat

Tak já jsem se "šmakuládami" asi nikdy problém neměl :) Všude v okolí tu vaří dobře, akorát v některých hospodách například dávají do všech jídel to samé koření, takže se tam nedá chodit stále dokola.
Talíř jsem ještě nikdy nevrátil, ale moje sestry jsou ve vracení věcí expertky. Hlavně, když se jim přinese něco, co si neobjednaly. Jedna si dokonce jednou objednala malinový džus a přinesli jí broskvový, na který je alergická :D
Podle smradu bohužel nic moc nepoznám. Leda připáleninu :)
Pokud by strávník odmítl jídlo, měla by se obsluha omluvit a nabídnout mu něco jiného na účet podniku.
A k té poslední otázce: To záleží na situaci. Existují totiž také zákazníci, kteří nevědí co vlastně chtějí a nic se jim nelíbí - což samozřejmě není Tvůj případ. Tys byla v právu.

6 mg mg | 3. dubna 2014 v 10:10 | Reagovat

.... zrejme je na to len jedno riešenie .....

Chodiť len do reštaurácií, kde viem, čo varia.

:-)

7 Míša Míša | E-mail | Web | 3. dubna 2014 v 10:57 | Reagovat

No, bude to tím, na co jsou lidé zvyklý ze škol.

Spojením "podělaný právníček" jsi mě ale trochu zklamala.

8 Alue Alue | E-mail | Web | 3. dubna 2014 v 11:10 | Reagovat

[7]: Už jsi někdy s nějakým právníkem měla osobní zkušenost a platila jsi ho? - Hodně by ses asi divila, pokud máš představu, jak jsou to úžasní čestní lidé, kteří pracují jak mají a že mají lidové ceny.

9 Houhou Houhou | 3. dubna 2014 v 11:34 | Reagovat

Zo stravovaním v našich reštauráciach je dosť problém. Ja napríklad ako vegetarián a človek , ktorý nepoužíva do varenia soľ sa skutočne "teším" ak musím navštíviť reštauráciu a v poslednej dobe to riešim pizzou. Pokaziť pizzu je trošku ťažšie, človek si presne nadiktuje čo tam chce a ak pripomenie "nepotrieť cesnakom", ktorý je zvyčajne dosť slaný , tak je to super . No a samozrejme, musia mať normálny syr, už som sa stretol s tým, že celá pizza smrdela nejakým odporným syrom. Problém je v tom, že zvyčajne všade varia cez kopirák, väčšina ľudí sa rovnako stravuje a tak kuchárov či čašníkom chýba kreativita a uvedomovanie si toho, že nie všetci musia byť rovnakí. Niekde dokážu skutočne dať presne čo si človek nadiktuje, ale v drvivej väčšine prípadov je z toho jedla vidno, že kuchárova kreativita, predstavivosť a umenie vytvoriť dobré jedlo neexistujú.

Samozrejme, keďže nevarím so soľom poznám hocičo aj trošku osolené na kilometre a glutamán to by som do úst nedal.Nevadí mi ak to je fakt trošku osolené, pokiaľ chcem napr. ryžu, zvyčajne to majú uvarené a samozrejme , že je osolené. S tou soľou či glutamanom to je iba o návyku. Ak to človek neje, môže cítiť a vychutnávať skutočnú chuť potravín a ak sa v "externom" prostredí k niečomu takému dostane si len uvedomí umelosť tých produktov, ktorá zvyčajne má za úlohu v reštauráciach prekryť nekvalitu potravín a vyvolať u zákazníkov smäd, aby veľa vypili - čo je pre nich najlepší biznis. Práve preto je u nás stále častokrát problém ak si človek vypýta obyčajnú vodu, aby mu doniesli proste obyčajnú pitnú vodu a nie nejakú balenú 2 dc minerálku za 1,5€. Stretol som sa pred pár mesiacmi s tý, že som chcel ísť na pizzu okolo 13.00 . No bol som na tej trase vo viacerých podnikoch kde robia pizzu a všade ma odbili, že pizzu robia až po 14.00, samozrejme mali iba menu. No nech si ho nechajú. Ešte k tomu jedlu, veľmi často sa zasmejeme nad tým, keď majú v jed. lístkoch sekciu vegetariánske jedlá a v tých jedlách je slanina, šunka alebo ryba. Ty ako zákazník samozrejme ak ti donesú blivajz alebo majú na výber iba menu odchádzaš , v prípade blivajzu si môžeš zavolať vedúceho.

10 Ameline Ameline | Web | 3. dubna 2014 v 11:56 | Reagovat

[8]: Mám kamaráda právníka, fajn kluk, párkrát mi výborně poradil, jediná vada charakteru je, že jako moravák je abstinent :D Pracuje v poradně neziskovky.

Jinak k otázkám - většinou, když někam jdu na jídlo, jsem zvaná, což znamená, že dotyčný má podnik odzkoušen. A já jinak ráda chodím, kde to znám, takže právě až poté, co mě tam někdo dovede. V neznámých podnicích si dávám leda smažák s hranolkama, na kterém není moc co zkazit (parafrázuji: "S hranolkama je to jako se sexem. I velmi špatné hranolky jsou pořád dost dobrý." A sýr je prostě sýr, ten zbožňuju i v jeho inkarnaci 20% eidamu).

Nevím, že bych se v poslední době setkala s něčím vyztuženým glutamátem, takže to buďto nepoznám, nebo se tomu instinktivně vyhýbám. Sázím spíš na první možnost :D

Myslím, že v restauraci je to jako v jiném obchodě. "Děkuji, ale nevybrala jsem si" a jít jinam asi zamrzí, ale je legitimní.

Pokud zákazník odmítne jídlo, viděla bych to asi na omluvu a pokus o nápravu.

11 Erika Erika | E-mail | 3. dubna 2014 v 12:04 | Reagovat

K té poznámce "Jako za totáče" bych jen podotkla, že se vařilo z daleko kvalitnějších surovin, hlavně z našich českých.Tahle přechemizovaná strava je výdobytkem této nové doby.

12 Alue Alue | E-mail | Web | 3. dubna 2014 v 12:22 | Reagovat

[11]: Ano... dokonce i za totáče bych se najedla líp. To nebylo ani GMO

13 Erika Erika | E-mail | 3. dubna 2014 v 12:30 | Reagovat

[12]:Tak tak.To se etikety ani číst nemusely, tak jako dnes.Moje babička s dědou pracovali celý život v zemědělství a vyprávěli, jak přísné podmínky byly pro odebrání mléka, musely se dodržovat přísné hygienické podmínky a procento tuku nesmělo klesnout pod určitý bod.I když bylo mléko v igelitových sáčcích, tak s dnešními krabicemi se to nedá srovnat.

14 Katrin Katrin | 3. dubna 2014 v 12:33 | Reagovat

V žádném dobrém podniku se mi takový příběh nestal, naštěstí.
Jediný podnik, kde je mi fakt šoufl z toho, co jím je boužel moje školní jídelna... Nejsem nijak rozmazlená nebo chuťově náročná, ale když mi kuchařky s vražedným výrazem plácnou na talíř skoro syrové brambory s řízkem tenčím, než je papír, a ještě do toho nasypou horu soli... no fuj! Dříve se tam daly jíst alespoň ty polívky, ale teď je to to samý jako si rovnou říct o otravu. Ve vodě plavou mastná oka oleje a v tom plave několik ustrašených kousků mražené zeleniny. Pokud je to přesolený, tak tím je to paradoxně lepší- nedá se cítit "pozadí". Pokud to chcete něčím zapít, tak se nabízí krásně chemický čaj s kilogramy rafinovaného cukru.
Následky po pozření něčeho z takové jedové hostiny jsou- urputné křeče v břiše, o odpoledních hodinách nikdy nevíte, zda budete moci v případě nouze doběhnout  na záchod, doma už nabíráte zpět barvu a večer jste jako plynojem... A příští den se jede nanovo!
Když jsem prosila rodiče o odhlášení z jídelny odpověď byla:" Ty si vůbec nevážíš jídla! Ty jsi ale frfňa rozmazlená! Tady to mají ale nejlevnější!"
Když nechtěli oni, tak jsem musela udělat ráznější krok já- v jídelně jsem dochodila do, co jsem měla zaplacený, a od té doby, když žádám peníze na obědy, tak si je rozpočítám a chodím se živit do zdravé výživy blízko školy nebo si vařím doma. Rodičům jsem to však neřekla, protože by bylo čóro móro (ano, je to podvod, ale od té doby (jako zázrakem) nemám žádné zažívací problémy!
Ale mám i jednu veselou historku z jídelny: K obědu byly těstoviny (od šťěrku á la rýže a křupavých syrových brambor, je to příjemná změna). Těšila jsem se a vrazila do jídelny s odhodláním to sníst. Poprosila jsem jenom o těstoviny. Kuchařka mi tedy nandala porci těstovin (ne že by se předala) a změřila si mě pohledem. Pak jí oči sklouzly zpět na talíř s těstovinami. znalecky si ho prohlédla. Natáhla ruku v rukavici, jednu těstovinu odebrala a talíř mi, i s těstovinami studenými jak psí čumák, vrazila do rukou :D :D :D :D Měla jsem co dělat, abych nevybuchla smíchy! Vše se odehrálo ve zlomku několika vteřin, ale s kamarádkami na to vždy vzpomínáme se smíchem...

15 Ordi Ordi | 3. dubna 2014 v 12:44 | Reagovat

[8]: Souhlasím, znám několik právníků a kromě jedné slečny jsou to všichni darebáci a vyděrači. Já jít studovat na právníka, musela bych nechat svou čest někde u dveří. Jinak si nemyslím, že by to bylo tím, na co jsou lidé zvyklí ze škol. Nám celou dobu na gymplu vařili naprosté blafy, navíc třetí jídlo mělo být u nás taky vegetariánské a když jsem si chtěla dát salát z letní zeleniny a bylo v něm maso, tak mi došlo, že kuchařky asi neví co je vegetarián… A i přesto nesnesu, když si v restauraci za něco zaplatím a donesou mi UHO.

16 Alue Alue | E-mail | Web | 3. dubna 2014 v 12:48 | Reagovat

[14]: No to víš, nabírat denně stovky sajrajtů na talíře, z toho bývá člověk po nějaké době tak trochu vymaštěný. :D

Jinak velká gratulace k tvému řešení jídla. Konečně taky někdo, kdo si šikovně poradil, nevymlouvá se, jak je okolní svět zlý a nepřejícný, ale umí si to zařídit po svém.

Já si prostě na střední dělávala místo oběda chleba navíc, a taky žiju.

17 Ordi Ordi | 3. dubna 2014 v 13:02 | Reagovat

Jinak já teda ještě nidky talíř nevrátila, mám to štěstí, že mi vždycky někdo známí doporučí nějaký podnik a já tam jdu na jídlo a nemůžu si stěžovat. Nikdy nechodím nikam kde to neznám. Co se týče těch glutamátů, tak to v jídle nevím jestli poznám. Myslím že bych to poznala, ale nikdy jsem s takovým jídlem nepřišla do styku, takže těžko říct. Já mám ráda hodně výrazné chutě, takže mám moc ráda čínské a vietnamské restaurace, ale pozor RESTAURACE. Je to něco uplně jiného než když si člověk koupí kung-pao někde u okýnka ve městě. To se nedá srovnat. Ve Zlíně na Garni je jedna skvělá čínská restaurace. Mají tam výborné křehké kuře s nudlemi. Já vím, že od číňanů jsou to taky všechno trošku srajdy, protože se celá kuchyně zakládá na sojovkách atd a kuře, aby bylo tak křehé musí být naložené v solamilu a já nevím co, ale tam to prostě umí udělt tak, že to člověk nepozná a je to fak moc dobré. Navíc se mi strašně líbí, že tu jejich omáčku donesou člověku zvlášť v takové mističce a ten, komu takové omáčky nevoní, si ji prostě dávat nemusí. To je od nich moc hezké. Ale tu omáčku tam taky nemají až tak šílenou jak jinde. Je v ní strašně cítit med a je i taková táhavá, podle mě je v ní moc medu, já med ráda :). Dělají tam obrovské porce, nudle tam nemají ty klasické čínské, ale české vlasové. Takže to se mi taky moc líbí. Ženská co tam obsluhuje je vietnamka a vůbec se neusměje, nic, vypadá celkově nepříjemně, ale to ti vietnamci v těch lepších podnicích tak vypadají vždycky, nevím proč. Ale normálně se v průbehu jídla přišla zeptat, jestli mi chutná a tak. A pak při placení mi jako pozornost dala takovou malou flaštičku se švestkovým vínem zdarma. A přitom jsem za to jídlo takovou pálku nezaplatila, asi kolem stovky a přístup a chuť bezvadné, takže nechápu, proč to tak nemůže být i v jiných restauracích...

18 Colliode Colliode | 3. dubna 2014 v 13:41 | Reagovat

Osobně nemám ráda přístup "Náš zákazník, náš pán" - ten zákazník pak začne ječet, když je sviňa, když ne, tak si užije, že když platí, všichni se na něj usmívají... Pak jde do práce, kde vydělává ty prachy a tam se k němu zas chovaj jak k podřadné kryse z kanálu - tam ho platí šéf, takže šéf je pán. A tak dokola, prostě se to vyváží jinde...

A taky znám jeden podnik, kde to vypadá všechno skvěle, jen ta obsluha je taková otrávená - no nedivím se jí, po své MALÉ zkušenosti s prací už to naprosto chápu.

19 myší královna myší královna | Web | 3. dubna 2014 v 14:11 | Reagovat

Sorry, komentář k tomuhle článku jsem hodila k tomu předchozímu (blbne nám ve škole wifi, takže jsem tam pak rozepsaný komentář jen vložila a nedošlo mi, že je to jiný článek).
Snad bych k němu jen dodala, že je dobře, že ses ozvala. Dokud do lidi budou žrát, tak to budoou majitelé restaurací prodávat.

20 myší královna myší královna | Web | 3. dubna 2014 v 14:21 | Reagovat

A k otázkám:

Jaké jsou vaše zkušenosti se šmakuládami v podnicích?
- Jsem hodně vybíravá, na té usmolené hotelovce jsem se naučila poznat dobrý podnik z různých detailů.

Vracíte občas talíře zpátky?
- Ne, jsem srab, většinou to sním, ale žádný vyložený hnus na mě nikdy nepřilítl. Uvědomuju si, že to je špatně.

Také poznáte podle smradu případně chuti, že je něco prošpikované glutamátem, nebo v tom nevidíte žádný rozdíl?
- Glutamát po chuti nepoznám, ale poznám třeba sojovku a tak. Za poslední dobu jsem byla jen v restauraci, kde dělá můj přítel a tam nic takového nepoužívají. A pak chodíme do jednoho vyloženě průměrného podniku na žebírka a  podniku tohoto typu to očekávám. A taky jsme s chlapem hodně kritičtí, jako lidi (v mém případě jen mírně) z oboru pořád nad něčím pindáme, málokdy jsme spokojení. :D

Jak by se podle vás měl podnik zachovat v ideálním případě, pokud nespokojený strávník odmítne jeho špatné jídlo?
- Nabídnout satisfakci. Slevu, pokud ho vyloženě celé nesní, tak samozřejmě nezapočítávat (jsou takoví, co to sežerou a pak to chcou zadarmo, že to nebylo dobrý). Nebo třeba dezert zdarma atp. To není už jen slušnost, to je spíš povinnost majitele přijmout reklamaci a odpovídajícím působem na ni reagovat tak, aby se host vrátil. Každý restauratér, který se o obor alespoň trochu zajímá a nemá restauraci jen jako kšeftíček navíc k lichvářství, si je toho vědom a chová se tak.

Je podle vás zákazník v právu, pokud se hned zvedne a odchází, v případě že mu podnik nutí špatné menu, které nechce?
- Jak jsem už psala, říká se tomu upselling, zkrátka se snaží prodat něco lepšího - ano, to je správný význam toho slova, číšník prostě nabízí to dražší a luxusnější a snaží se to prodat, když se nad tím zamyslím, tady se to slovo asi fakt nehodí, je to spíš "doprodej zásob"... Máš právo dát si co chceš, pokud ti někdo něco vyloženě nutí, máš pochopitelně právo obchod neuzavřít. Je to jako by ti někdo nutil hnusnou halenku, koupila by sis ji, nebo by ses otráveně otočila na podpatku a odešla?

21 myší královna myší královna | Web | 3. dubna 2014 v 14:26 | Reagovat

[3]: Jídelníček sestavuje šéfkuchař, on udává majiteli, co a jak má nakoupit, majitel pak zvážuje jen to, jestli se to hodí. Nic víc.

22 Hou Hou | 3. dubna 2014 v 14:55 | Reagovat

Ja študujem právo:D. Ono ľahko sa nadáva keď človek nie je v obraze a ľahko sa závidí. Je pravda, že dá sa možno povedať, že veľká časť advokátov sú hajzlíci , ale je množstvo tých dobrých a správnych.  Cena za ich prácu je relatívna, pretože sa odvíja od hodnoty sporu príp. zmluvy al. neoceniteľný úkon. Fakt občas je hodnota sporu dosť vysoká a jeden úkon sa ráta v stovkách eur. Zvyčajne to stovky eur nie sú. Pritom každý prípad a spor trvá minimálne mesiace ( často sú to roky), takže možno mu dáte niekoľko sto eur , ale je to suma v podstate za mesiace, pričom zvyčajne sa u vás jedná o pre vás cenné veci kde bez neho by ste prišli o ďaleko viac - a pocitvý advokát maká na tom dosť dlho takže to nie je tak , že by denne vyberal prachy , hlavne keď tie veci fakt trvajú mesiace. Takže nie je to keš, že prídeš spravím odídeš, zaplatíš a vybavené. Nie je to ako u zubára, že prídeš, si hodinku, zaplatíš 50 € a vybavené.  A to nehovorím o neustálom probléme ľudí platiť u advokáta. V potravinách alebo inde by im prišlo neslušné a zlodejské nezaplatiť za tovar a službu, ale u advokáta no problemo. Doťahovať sa ľuďmi a nahánať ich vtedy keď majú platiť no radosť nad radosť. Všade sa platí, len ja mám pocit, že u tých právnikov sa to zdá ľuďom divné :D , pritom ani netušia ako to chodí, koľko makajú ( nie, nie je fajront o tretej ako štátny zamestnanci, skôr o ôsmej), ani čo musia platiť a že vlastne ako podnikatelia začínajú každý mesiac v mínuse. A Keď už ľudia neovládajú právo, na ktorom je vlastne položený celý terajší systém ( aj keď by mali a bolo by to pre nich často výhodou), tak dobrý advokát je skôr na nezaplatenie ako drahý.

23 Kač Kač | 3. dubna 2014 v 15:10 | Reagovat

U nás v jídelně naštěstí vaří docela chutně, občas i nějaká vegetariánská jídla, ale člověk si musí pravidelně objednávat, protože ty lepší jídla bývají často jako druhá varianta, první varianta někdy nebývá sice tak hrozná, ale bramborová kaše z prášku a divné omáčky se tam leckdy prostě objeví, takže je průšvih, když na objednávku minimálně 3 dny předem zapomenu, to pak na mě zbude "odfláknutá" varianta první. Co mě ale trápí více jsou ty suroviny, ty opravdu nebudou nejideálnější, ale bohužel do školní jídelny chodit musím, rodiče jsou neoblomní, navíc to u nás funguje na povinné placení předem, takže si žádné "podvádění" dovolit nemůžu a taky nemám potřebu tichých pomluv od mých spolužáků, kteří by mě prohlásili za absolutně divnou, jetou, "na dietě", rozmazlenou a já nevím, co ještě, na rýpavé poznámky nejsem zvědavá :) Ale příští rok bych každopádně chtěla sem tam jídelnu vynechat, a pokud by to nevyšlo, další rok, až budu na střední, na do jídelny chodit opravdu nehodlám, ať si rodiče říkají co chtějí :)

24 Jakub Jakub | 3. dubna 2014 v 15:22 | Reagovat

K tomu vracení jídla: souhlasím, že zákazník má plné právo vrátit jídlo, pokud mu nechutná nebo nevyhovuje.

Jenom jsem chtěl podotknout, že není úplně fér vracet tartar de boeuf, protože tam je syrové hovězí :-)
Nebo Caesar salát kvůli ančovičkám.

Pokud to není vyloženě špatný podnik, je dobré dát kuchaři jasně najevo, proč jeho jídlo není přijatelné.

P.S. Ten komentář o právnících a manažerech je zbytečný a dehonestující. Stejně jsou špatní i někteří dělníci, prodavači a léčitelé.

25 katrin katrin | 3. dubna 2014 v 15:30 | Reagovat

všechny tyhle problémy jsou způsobené tím, že lidi jsou nuceni pracovat a dělat něco, co je nebaví (přetvařovat se) kvůli tomu, aby zde mohli vůbec žít a tak to dopadá, jak to dopadá.. Kdyby byl základní příjem, tak by tyto problémy postupně ustupovaly až by nebyly vůbec (jako že se na vás servírka hnusně šklebí či že někde vaří něco z kýble..). Když už by člověk něco dělal, tak proto, že má radost, že z jeho jídla je někomu dobře.

26 LLLLLLL LLLLLLL | 3. dubna 2014 v 15:33 | Reagovat

Tak třeba té ženě majitel vyhrožoval, že když to neprodá, tak ji vyhodí. Lidi jsou různí a schopni dělat v ohrožení cokoliv...

27 fluttershine fluttershine | 3. dubna 2014 v 15:33 | Reagovat

Ahoj :-) Mno, tak já jsem nacvičená ze školy, někdy je to prakticky nepoživatelný, že člověk ochutná, kvůli hladu do sebe nasouká další tři sousta a jde to odnést. Některý kuchařky jsou fajn, třeba jedna se skoro pořád usmívá, ale ta, co vydává jídlo, se tváří
nepříjemně prakticky pořád.

Já od sebe moc nepoznám, jestli je to dobré, nebo ne, ale někdy říkám, že je to strašně slaný, že se to nedá jíst, a všichni na mě koukají jak  na blba, co to kecám, že je to v pohodě. Tak nevím.

Ale máš pravdu, že se člověk rád vrací tam, kde je příjemná atmosféra :-)  My už nekolik let jezdíme  v létě do Luhačovic a kousek od nich je takový fajn podnik, příjemná obsluha a jídlo taky v pohodě, i když my si tam spíš chodíme sednout večer, dáme si čaj nebo míchanou limonádu + nějaký zákusek, takže nevím :-)
A ani si ty účty nemusí tisknout. Nikomu to nevadí :D

Ale nevím, co by měl podnik dělat v případě, že člověku nechutná. Ale rozhodně by se měl alespoň OMLUVIT.

28 Domča Domča | E-mail | 3. dubna 2014 v 15:47 | Reagovat

No tak já teda skoro nesolím, nemusím to a někdy i když to lidem přijde v pohodě, tak mě to přijde nechutně přesolený, takže, ne skoro žádnou sůl, natožpak glutamát...Mám ráda točenou Kofolu, ale zjistila jsem, že když majitelé nečistí dostatečně často trubky, tak mě taky prožene, tak už si radši dávám vodu z vodovodu, která je v hospodách zadarmo, to na mě pak vždycky tak divně koukají..:DA to jim ještě musím říct, že chci vodu přímo z VODOVODU jinak by mi přinesli balenou, bublinkovou...

Je pravda, že jsem vždycky záviděla gymplákům, ten jejich výběr na obědech, ale my ve škole měli taky docela dobré obědy, často zelenina a to mnoha studentům jaksi nevonělo...Ale jakmile byla UHO, taky nadávali, tak to si pak, ale měli rozmyslet co vůbec chtějí...

29 Anchor Anchor | E-mail | Web | 3. dubna 2014 v 16:16 | Reagovat

Což mi připomíná, že mám strejdu kuchaře! Asi bych se i pochlubila, kde konkrétně v Brně (! ;)) vaří, ale vzhledem k tomu, že tam možná dělají z polotovarů... :/ Až se s ním příště potkám, pěkně si ho proklepnu! :D

Jinak je mi 16, takže kromě školní jídelny, do které naštěstí přibližně od 4. třídy nemusím chodit, žádné takovéto zkušenosti nemám. Jo a pokud by si náhodou někdo myslel jako já, že na gymplu vaří líp než na základce, tak to teda jako NE :D

30 Tammy Tammy | Web | 3. dubna 2014 v 16:30 | Reagovat

1,Jaké jsou vaše zkušenosti se šmakuládami v podnicích?
Já mám na tohle kupodivu štěstí. Venku jím hodně málokdy, většinou jen když jsme někde na výletě nebo mě někdo pozve, ale ještě se mi nestalo, že bych dostala šlichtu, co se nedá jíst. Naopak se většinou dostávám do podniků, kde si něco vyberu a sním a jsem spokojená. Horší to pak je s denním stravováním. Bydlím na internátě, takže musím jíst na něm a na obědy chodím do jídelny. Tam je to relativně v pohodě, kuchařky jsou vstřícné, není výběr z více jídel, ale vždycky mi (jako vegetariánce) přihodí, když je, alespoň víc oblohy nebo salátu. A o víkendu chodím na oběd za stravenky do svého oblíbeného bio podniku.

2, Vracíte občas talíře zpátky?
V restauraci se mi to ještě nestalo, ale tady na intru ano. Mám děsný problém se snídaněmi, protože nám běžně cpou hnusy fialové - mazací sýry, jogurty plné svinstev, chleba s ramou apod. Většinou skončím u rohlíku s máslem a ještě se na mě divně dívají, že nic nejím. Dneska jsme dostali opět chleba s ramou a k tomu lupínky a mlíko, ale v krabičce, se 4! sladidly. Tak to jsem si fakt nedala.

4, Také poznáte podle smradu případně chuti, že je něco prošpikované glutamátem, nebo v tom nevidíte žádný rozdíl?
Já to většinou poznám. Glutamáty, umělá sladidla, z té ramy je mi vyloženě zle od žaludku, to jsem riskla jednou. Nejen, že to není zdravé, ale to chemií narvané jídlo prostě MÁ jinou chuť. Je to takové hnusné, prostě už na jazyku.

5, Jak by se podle vás měl podnik zachovat v ideálním případě, pokud nespokojený strávník odmítne jeho špatné jídlo?
Asi jedině se omluvit, nabídnout něco jiného, co ví, že mají vážně kvalitní... nejlepší je samozřejmě předcházet takovým věcem.

6, Je podle vás zákazník v právu, pokud se hned zvedne a odchází, v případě že mu podnik nutí špatné menu, které nechce?
Asi záleží na situaci. U nás se to zrovna za slušné nepovažuje, ale když něco fakt nechci, přece se do toho nenechám nutit - slušné nebo ne.

31 J. J. | 3. dubna 2014 v 19:33 | Reagovat

S těma kvalitníma potravinama v Česku se mi připomnělo, jak jednou náš učitel povídal o svém kocourovi. Prý že ani ten kocour ty český konzervy nežere, zato ty rakouský... :D Tak musí pro kocoura kupovat rakouské konzervy, protože kocour má narozdíl od některých Čechů ještě chuťové buňky.

32 B. B. | E-mail | 3. dubna 2014 v 19:55 | Reagovat

Já když se někde setkám s tím, že mi nechtějí nabídnout nic z jídelního lístku, ale jenom z "menička" (což by vůbec nemělo být, tohle je jenom o lenosti. Je normální, že si člověk chce i v době oběda objednat z jídeláku i s rizikem, že teda jídlo dostane později - to už tak bývá), tak si nejprve s chladnou hlavou prohlédnu tu jejich slavnou nabídku a pak buď zůstanu nebo odcházím... Naštěstí jsem si zatím uměla pokaždé dobře vybrat a s takovou šlichtou jsem se ještě nesetkala...

33 Venëa Venëa | E-mail | Web | 3. dubna 2014 v 20:19 | Reagovat

[1]: Kde přesně v Letňanech? já tam totiž bydlím... jak se to tam jmenuje??

34 Inalyn Inalyn | E-mail | Web | 3. dubna 2014 v 20:24 | Reagovat

Mne sa ešte nič také našťastie nestalo...Jedného času v jednej dobrej reštaurácii, kde varili chutne nám stále poplietli objednávky. Začalo to špagetami namiesto penne (ale samozrejme to až tak nevadilo, proste sa zjedli špagety), potom namiesto tuniakových cestovín doniesli hubové (to už sa vracalo, lebo moja mama nemôže jesť huby), no pohár trpezlivosti pretiekol, keď ocovi namiesto nealkoholického piva doniesli alkoholické (už v pohári, takže si to nevšimol...boli sme autom, takže super). Školské jedálne sú des, jedného času tam varili dobre, ale odkedy naša kuchárka do dôchodku, nedá sa tam jesť...Úplne najlepšie je, keď robia prívarok riedky ako polievka a do stredu dajú namiesto fašírky, alebo proste niečoho čo sa dáva do prívarku lyžicu omáčky s mäsom z predošlého dňa...A pre istotu zvesia jedálniček, aby sme na to neprišli :D A úplný humus je, keď máme pravidelne v jedle vlasy, mihalnice, pozlátka a spolužiak mal raz aj vatu :D Dobrú chuť :D

35 Moonscream Moonscream | 3. dubna 2014 v 21:56 | Reagovat

Trošku od tématu, ale moc dobrý je čínský zelí s olivovým olejem, balsamicem, citronovou šťávou a medem (tekutým nebo pampeliškovým). To jsem si jen vzpomněla, jak jsi psala o těch salátech. ;)

36 Ventrue Ventrue | 3. dubna 2014 v 22:52 | Reagovat

[13]: Nad totáčem bych se moc nerozplývala, babička taky pracovala celý život v zemědělství a dolévat mléko vodou, aby ho bylo víc, byla normálka =)
Jinak k článku, fascinuje mě tvá trpělivost, já se svojí povahou bych po té servírce asi něco hodila. Naštěstí mám štěstí na podniky i na obsluhu, takže jsem tohle zatím nemusela řešit. Ale přinést mi kýbloidní UHO, tak to asi kuchař nerozchodí =)

37 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 3. dubna 2014 v 23:02 | Reagovat

když u nás si nikdo moc nelajzne vařit sajrajty. Na vsi jsou lidi moc falnový a radši si vaří doma podle chuti a ze svých vlastních surovin. A když jsem nekdo do restaurace, očekávají něco dobrého.
Já vracím jen brambory ve školní jídelně. Protože chutnají nahnile, namrzle, mají hnědý flekym, každý brambor je slaný jinak a jsou snad vařený v páře. Já teda brambory nejím skoro ani doma, ale tohle je prostě spatný. Ale dneska měli výbornou dušenou mrkev.
Grutamát poznám. Já se vždycky divila, co je to v těch polévkách z pytlíku za takovou divnou pachuť. To v domácí není. To bude určitě ten glutamát.
Navíc podle jistého nepsaného pravidla platí, že pokud host sní v restauraci méně než 20% pokrmu, nemusí ho platit.
Navíc ja už asi i mamku odnaučila používat takové ty glutamátové bujóny. Když jsem jí vyprávěla, co to všechno způsobuje za nemoci a když jsem jí zhnusila.

38 Jindra J. Jindra J. | 4. dubna 2014 v 0:13 | Reagovat

Když začnu od začátku, tak na prvním stupni byla docela slušná jídelna, tedy podle toho co si pamatuji. Pak na druhém stupni byla změna školy a tím i jídelny a ta už nebyla tak skvělá, ale tehdy jako neznalý školák jsem to neřešil. Prostě co nechutnalo jsem nejedl a co jo, to snědl. :D Později na učňáku jsem si nosil z domova jídlo, takže to bylo ok. Nyní v práci, taková menší jídelna, jídlo se dováží z nějaké velké jídelny a tu se jen ohřává, sice to neni hnusný, ale řekl bych že občas asi taky dělají uho. :D Nu ale polévky mají docela dobré až na výjimky, ale nikdo to nikomu necpe násilím, takže ok a to druhý jídlo neni přesolený :D a vypadá že to bylo spíš vařeno z normálních (levných) surovin. Lepší než drátem do oka. :)
V restauraci se mi ještě nestalo že bych dosal vyloženě něco co by nechutnalo, už jsem dostal průměrné jídla, ale i nadprůměrné a za pěknou cenu. :)

Vracíte občas talíře zpátky? Vracím je vždycky, doma jich máme dost a další netřebujem. :)
Ale talíř s jídlem vracím jen když to nedojím, páč někdy dávají opravdu velké porce. Zatím jsem nevrátil nic celého (naštěstí bylo zatím vše v normě).

A jak ten glutamát smrdí? Podle chuti občas. Protože v naší rodině se nevařilo vždycky z nejlepších surovin, ale už je to lepší. :)

Dle mého skromného názoru by podnik neměl vůbec vařit blafy a další takový kýble gluto-uho. Ale když už to přinesou zákazníkovy a ten to nechce, tak odnést a nic neúčtovat. Naopak, pokud to zákazník nechce, tak se omluvit a snažit se vyhovět v jiném výběru jídla, za předpokladu že se zákazník nezvedne a neodejde.
Mě by nutili špatný menu (to co nechci) jen jednou a už bych to u nich nejedl. Co to je za podnik že v jídelním lístku mají psáno jídel dost, ale vybrat si můžu ve finále jen ze dvou, či z jednoho? Tak nemá ten lístek vůbec nosit a může to odřikat z paměti, dvě jídla snad nezapomene nikdo. ;)

Jinak už se mi povedlo narazit na nepříjemnou obsluhu nebo obsluhu s čekací dobou, tomu se člověk nevyhne a někdy se to stane, ale jídlo zatim bylo vždy minimálně ucházející. Ideální je když je obslusha nepříjemná a pomalá, tjn. pití jako by vyráběly na baru a ještě čekací doba na jídlo jako by ho teprve začali vařit a suroviny shánět (pro brambory jdeme na pole, kachnu chytíme na dvoře, salát máme na zahrádce ... atd. :D), naprosto geniální, ve finále jde jídlo sníst nějak normálně, ale jinak ostaní nic moc. Dyško nedostane a čumí pořád stejně blbě, jako když člověk přijde. :)

39 Stanley Stanley | Web | 4. dubna 2014 v 9:19 | Reagovat

Když se to smíchá s rýží, tak se to dá - sorry, ale tento přístup tvé kamarádky je přesně ten, jak tahle společnost přemýšlí a podle toho ty služby tady takto fungují. Je mi jasné, že stěžovat si v Čechách na špatnou omáčku, rozhodně nechci aby mi donesli novou :-) ale dokud nezměníme přístup k tomu, že za své peníze (a je jedno že to je jen polední menu) budeme požadovat odpovídající služby, samo se to jistě nezmění...

40 Nechutná mi glutamát Nechutná mi glutamát | Web | 4. dubna 2014 v 12:14 | Reagovat

[38]: glutamát smrdí hrozně, zvlášť když se dlouho zahřívá :D vždycky mi je až zle, když jdu kolem těch stánků s kebabama a nevím čím vším, jak od nich vane to aroma. problém je, že hodně lidí si jídelníček bez glutamátu už nedovede představit - jsou na něm zkrátka závislí a čistá přírodní chuť jim přijde mdlá, něco tomu chybí.

41 mariankosnac mariankosnac | 4. dubna 2014 v 12:18 | Reagovat

[36]:  Myslím že dolievanie vody do mlieka je normálna vec, niečim sa to riediť asi musí, inak by bolo moc tučné. Niekto má rád nízkotučné mlieka a tam máš v podstate len vodu, s mliekom to nemá nič spoločné. I keď to mlieko dolievali vodou, za totáča muselo mať určitú kvalitu a stejne bolo kvalitnejšie, než dnes. Videl som ako sa dnes vyrába mlieko a je to plné hnisu a hnusu.
Za socializmu boli prísne normy aj kontroly, takže aj kvalita potravín bola vyššia. Ako príklad prísnej kontroly uvediem to, že baktéria E-Coli sa v socialistickom bloku v žiadnej krajine nevyskytla.

42 Amálka Amálka | 4. dubna 2014 v 13:26 | Reagovat

Jaké jsou vaše zkušenosti se šmakuládami v podnicích?
Zkušeností mám tak 60% špatných a 30% průměr, 10% dobrých. Teď už jsem trošku umírněnější, ale dříve jsem vracela všecko, co mi nechutnalo a taky jsem to obsluze říkala. Proto se mnou nikdo na jídlo moc rád nechodil, kamarádi i rodina říkali, že je se mnou prý vždycky ostuda. Jak jinak se má ale něco změnit? Ještě víc, než kvalita jídla mi ale vždycky vadila nepříjemnost obsluhy. Tam se nemůže žádný podnik vymlouvat, tam jsou náklady 0,-Kč. Mockrát jsem se kvůli tomu pohádala, protože mívám dotazy typu "slečno, proč to děláte, když Vás to očividně nebaví?" a to je oheň na střeše. Vzpomínám si na jeden teatr:) Kamarád z Prahy měl narozeniny a rezervoval si tam jednu místnost asi pro 30 lidí. Útrata jak hrom a byla by i daleko větší, kdyby to tam víc odsýpalo. Servírka líná jak veš plus miss znuděný ksicht. Bylo vidět, že jí naší přítomností vyloženě obtěžujeme a jak je naštvaná, že rezervace vyšla zrovna na její směnu. Prvně mě nafrkla tím, že mi také po desáté nedala nic k jídlu, ale přežila jsem to. Párkrát jsem na ní měla narážku, ohledně rychlosti, ale kamarádi mě brzdili, ať prý nedělám zase skandály (JA? Chápete to?). Zavírali o půlnoci a kolem jedenácté nás už tam bylo asi jen deset, tak slečna začala utírat stoly (pohoda) a zvedat židle u vedlejších stolů (to už jsem kulila oči a zhluboka dýchala a kamarádi tušili, že bude asi zle). Když ve 23.20 došla k nám ke stolu a zvedla židli úplně VEDLE MĚ, tak už jsem se neudržela a řekla jí ještě celkem klidným tónem "slečno, to snad nemyslíte vážně, ne?". Její reakce mě ale rozsekla úplně. Spustila na mě zvýšeným arogantním tónem "podívejte, slečno, já Vám asi ležím v žaludku celý večer, že?" To už se mi zatmělo úplně, reakci už si domyslíte:) Každopádně tam nikoho z nás už nikdo nikdy neviděl. Kdybych tam měla oslavu já, určitě to řeším i přes šéfa.

Vracíte občas talíře zpátky?
Často a přítel je ještě daleko horší než já, haha:-D. Radši spolu nikam moc nechodíme. V restauracích si dávám pouze vegetariánská jídla a vždycky se tak 2x ujišťuji, že tam maso není. V 50% případech ho tam ale pak najdu, takže to vracím. Poslední dobou jsem přišla na lepší způsob: pro jistotu říkám předem obsluze "dobře, pokud tam ale bude maso, tak to jíst nebudu a vrátím to, ano?" Nejvíc mě baví odpovědi "šunka ale není maso", haha (že by zelenina?)

Také poznáte podle smradu případně chuti, že je něco prošpikované glutamátem, nebo v tom nevidíte žádný rozdíl?
Ano, proto se dobře najím jen zřídka. Nedávno mi zavřeli jedno z posledních poctivých hladových oken ve městě, protože vedle otevřeli nový fast-food. Bylo mi z toho úplně do breku. Musela jsem zavolat paní bývalé majitelce (číslo na okénku) a zeptat se jí, jak mi to mohli udělat a kam mám jako teď chodit. Paní z toho byla úplně dojatá:)

Jak by se podle vás měl podnik zachovat v ideálním případě, pokud nespokojený strávník odmítne jeho špatné jídlo?
Upřímná omluva, neúčtovat mu to a nabídnout něco jiného. Pokud by byl host hodně naštvaný, tak nějaký revanš. V jedné restauraci, kde jsem pracovala, byl 1 dělník tak rozčílený kvůli studené polévce, že okamžitě naklusala majitelka, omluvila se a nabídla mu, že pokud přijde zítra, bude oběd perfektní a na účet podniku. Druhý den přišel a vzal sebou i 3 další chlapy. Tomu říkám správný přístup.

Je podle vás zákazník v právu, pokud se hned zvedne a odchází, v případě že mu podnik nutí špatné menu, které nechce?
Ano. A přijde mi jako velká srosťárna, vyškrtnout studenou kuchyni z nabídky během doby meníček. To dělá bohužel spousta podniků. Kdyby se víc lidí hned zvedlo, přestanou s tím.

43 Erika Erika | E-mail | 4. dubna 2014 v 13:37 | Reagovat

[36]:Jen předávám zkušenosti lidí, kteří tam pracovali a je pravda, že tam taky byla jedna nepoctivá a té to mléko vraceli, měla neustále problémy jak s hygienou, tak s kvalitou.Já v té době vyrůstala a dospívala a v hodně věcech bylo líp.Tolik můj názor a z mého okolí nejsem jediná s takovým názorem, ale mladým se dnes tluče do hlavy něco jiného, aby právě mohla prosperovat tato skvělá doba.Díky.

44 mariankosnac mariankosnac | 4. dubna 2014 v 19:05 | Reagovat

Jaké jsou vaše zkušenosti se šmakuládami v podnicích? Do podnikov už 8 rokov nechodím, takže ani nemám zlé skúsenosti, len drobnosti, vlas vo vyprážanom syre a podobne.
Istý čas som jedol v čínskej reštaurácii a tam bol sklenený pult, takže ste  všetko videli a mohli ste si vybrať čo z toho chcete a nemuseli ste čakať kým príde čašník a niečo vám nanúti, ale nevideli ste ako prebieha príprava predtým ako to na ten pult dajú. Malo to takú pikantno slanú chuť, takže si myslím že tam mali kýbel s glutamánom. Ale stejne mi to chutilo. V tej reštaurácii sa stravovali aj bohatý mafiáni ktorý by si mohli dovoliť aj kvalitnejšie jedlo, asi im to chutilo a možno ani nevedeli že nejaký glutamán existuje alebo im to bolo jedno. Glutamán sa dá poznať aj podľa toho že z neho bolí hlava. -Toto je aj odpoveď na otázku: Také poznáte podle smradu případně chuti, že je něco prošpikované glutamátem, nebo v tom nevidíte žádný rozdíl?

Vracíte občas talíře zpátky? Nemám na to, to si neviem ani predstaviť, reklamovať jedlo a vysvetlovať že je to hnus, radšej to zjem. Počul som o jednom zákazníkovi, ktorý sa stále na niečo sťažoval, aj keď to bolo v poriadku, sťažoval sa len z princípu že on je zákazík, on je pán. A tak sa na niečo sťažoval že to neni dosť prepečené, nech to odnesú a spravia poriadne, tak to teda obsluha odniesla a nič s tým nespravili, len do toho napľuli a priniesli mu to naspäť. A už bol spokojný.

45 Domča Domča | E-mail | 5. dubna 2014 v 15:04 | Reagovat

[42]:Jo, to je přesně můj taťka, taky s ním už nikdo nikam nechtěl chodit...:D

46 lady Lianna Ellusive lady Lianna Ellusive | E-mail | Web | 5. dubna 2014 v 18:37 | Reagovat

Kuchař je alfa a omega. Měla jsem oblíbený jeden podnik, vařili tam výborně. Pak přijali jiného kuchaře - jako střídání k tomu stávajícímu a to se nedá jíst (moc mastné, teče z toho olej, bez chuti) - navíc přijali další slečnu do baru, která je na směně s tím kuchařem a od ní se nedá pít ani kafe ze strojku na cappucino:)

47 All All | 6. dubna 2014 v 10:36 | Reagovat

42) trochu prehnané

48 Fox Fox | E-mail | 6. dubna 2014 v 11:29 | Reagovat

Ahoj, já jsem pracoval ve dvou restauračních zařízeních, jedno bylo pajzl kříženej s pizzerii a druhé Restaurant / pizzeria. Nepracoval jsem tam jako číšník ani kuchař (naštěstí) ale měl jsem na starost správu vozového parku rozvozový aut a taky jsem rozvážel papání. A co se konkrétně mě týče, tak kdykoliv byl zákazník nějak nespokojený ať už s kvalitou jídla, nebo trval dovoz moc dlouho, tak okamžitě dostal slevu nebo rovnou jídlo zdarma. "Šéf" mi sice řkal že na ty lidi nemám být tak hodný, ani mi ty slevy, nebo popřípadě objednávky zdarma většinou nijak neproplácel, takže sem to platil ze svýho a nebo se to dělalo bez markování (pokud to šlo). Naštěstí to bylo zřídka. Přesto jsem si to ale dělal takhle dál protože mi to takhle přišlo správně.

Co se týče kvality jídla, tak musím říct že když měl pizzař nebo kochr, špatnou náladu, tak kolikrát letěly na pizzu i některý ne už uplně čerstvý ingredience, popřípadě když měl hodně blbou náladu tak to šidil a dával tam klidně o jeden druh salámu míň atd... Říkal jsem mu ať to nedělá, ale bohužel.
Zřídka se stalo že kolikrát přišel "šéf" zjistil že už jsou některý věci prošlý a řekl že tohle už je prošlý, ale že je to ještě potřeba doprodat tak ať se to zpracuje. Ale na to že to byla nalívárná, tam je pizza dost vyhlášená a velmi dobrá.

Jinak mračení na lidi neexistovalo, alespoň v tom pajzlu ne, v té druhé restauraci to bylo už trochu jiný, protože tam byly servírky který to ne vždy uplně bavilo, a navíc to byl podnik částěčně před krachem o kterej se nikdo pořádně nestaral.

V pajzlu když byl zákazník nespokojen (velmi málo kdy) tak se mu snažilo co nejvíc vyjít vstříc a sjednat nápravu. V té restauraci taky ale tam už to nebylo tak uplně vřelý.

A jako nucení menu, či nečeho jiného to neexistuje, je to absolutní nesmysl, to by uznaly i oba majitelé těch dvou podniků. Co se ale v pajzlu praktikovalo, tak jakože se nabízelo, co se potřebovalo prodat.Např. pinkl došel a nabídl že dnes mají například to a to pivo v akci, nebo to a to jídlo v akci aby se to prodalo, ale jakmile zákazník řekl dám si cokoliv jinýho, tak se mu to samozdřejmě dalo.

Odpovědi na otázky

Jaké jsou vaše zkušenosti se šmakuládami v podnicích? - Žádné, já chodím jíst jenom do té restauračky kde jsem dělal, případně jen do dražších restaurací, takže jsem ještě nějakou zbastleninu nedostal.

Vracíte občas talíře zpátky?
- Ne, nikdy jsem neměl důvod.

Také poznáte podle smradu případně chuti, že je něco prošpikované glutamátem, nebo v tom nevidíte žádný rozdíl?
-Já jsem velice nenáročný strávník, a sním skoro vše krom většiny zeleniny, takže to nejspíš nepoznám a bude mi to chutnat jak přírodní tak glutamátové.

Jak by se podle vás měl podnik zachovat v ideálním případě, pokud nespokojený strávník odmítne jeho špatné jídlo?
-Sjednat nápravu, omluvit se, poskytnou slevu či rovnou jídlo zdarma.

Je podle vás zákazník v právu, pokud se hned zvedne a odchází, v případě že mu podnik nutí špatné menu, které nechce?
- Ano samozdřejmě, NIKDO NESMÍ NIKOHO K NIČEMU NUTIT, natož pak obsluha svého zákazníka. Je to absolutní nesmysl.

49 Alue Alue | E-mail | Web | 6. dubna 2014 v 12:09 | Reagovat

[17]: Čínské restaurace používají glutamát nejvíce. Právě oni vynalezli další chuť tzv. ,,umami", pocit plnosti v ústech a to, co ji naplňuje. To je glutamát.
Takže pokud tam chodíš na nudle, maso a jíš omáčky, tak se tím zásobíš v extrémním množství. Najdi si něco o nemoci z čínské restaurace, je to projev předávkování se glutamátem, tedy zvýrazňovačem chuti.... Nauč se raději jíst normální jídlo s přírodní chutí. Ty zvýrazňovače ti likvidují citlivost pohárků a budeš toho chtít v jídle postupem času pořád víc a víc. Je to jako droga.

50 Alue Alue | E-mail | Web | 6. dubna 2014 v 12:57 | Reagovat

[22]: Tak to máš hezkou představu o tom, jak by to mělo vypadat. Ve chvíli kdy řešíš spor, na kterém nevyděláš nic, právník je líný, účtuje si víc než slíbil, neudělá nic navíc a ty z toho vyjdeš s holou prdelí, to je REALITA. S tím se rozluč, že právník poctivě maká a ty na to máš peníze. Když už se soudíš že tě někdo okradl, nebo že ti dluží tak si to zacvakáš ze svého a maximálně někoho zavřou. Když je všechno ok, nepotřebuješ přece právníka. Zatím to studuješ, ale jednou poznáš praktickou stránku věci, jak to chodí v reálu.

[26]: To mě jako zákazníka absolutně nezajímá. Interní problémy podniku nesmí jít na hlavu strávníka.

51 Míša Míša | E-mail | Web | 6. dubna 2014 v 16:04 | Reagovat

[8]: Ano, mám s právníky dost zkušeností. Proto taky vím, že i když se mezi nimi může najít sviňák, většina je stejně jako většina normálních lidí v pohodě. Jen nevím, jestli si představuješ za odborné znalosti, které nemá moc lidí, dávat málo peněz, pak je to o něčem jiném.
Ono se to nezdá, ale je to hodně náročná práce, hlavně psychicky.

52 Ordi Ordi | 6. dubna 2014 v 17:05 | Reagovat

[49]: Tam v te restauraci to právě takové není. To kuře je tam kuretem a nudle jsou nudle. Omacku na to nosí zvlášť a jediná srajda tam podle me bude to, v čem maji před tím naložené to kure aby zmeklo :D. Jinak není ani kořeněné, proto tam je všechno zvlášť na stole. Já mám se zazivanim problémy a nesmim nic jiného než domácí stravu a jídla ze Zdravé výživy, jinak se po všem pul hodiny po konzumaci po**** a mám pak vyrážky a tak. Ale v te restauraci na Garni nic takoveho. Takže si myslím, ze by se můj organismus ozval, kdyby v tom bylo něco fakt fuj. To ze mám rada vyrazne chute, tím jsem nemyslela koreni, ale jídlo ktere takové je i samo o sobe, treba i domácí zelí od babičky a tak :). A taky to v te restauraci docela trvá, protože vsechno dělají čerstvé. Navíc tam jdu jen jednou za cas :). Ne ze bych je chtěla hájit, ale tam to fakt je úplně jiné než v jiných čínských restauracích. Jinak mi nesmí přijít do pusy ani hamburger, já jinak pak fakt letim na záchod a kvůli tomu jsem i dlouho byla vyhubla. Ze mi ty věci žaludek ani nestravil a vlastně jako bych nejedla.

53 Amálka Amálka | 6. dubna 2014 v 18:49 | Reagovat

[45]: :D Také to mám po svém taťkovi
[47]: Co se Ti zdá přehnané? Chtěla bych pochopit, proč se lidem zdá ve většině případů nevhodné, když se někdo z hostů ozve, místo toho, aby se pohoršovali nad tím, že nedostali to, za co si zaplatili. Proč? Ono to teď vypadá, že patřím do skupinky hostů, kteří vyhledávají konflikt, ale to není pravda. Když jsem žila v např. Irsku nebo v Německu, nikdy jsem se s nepříjemným přístupem v restauraci nesetkala, byla to úplná balada, samozřejmost. A u nás to vypadá, že si nakonec budeme muset i za ten úsměv připlatit. (vidím to asi takto: 2x kofolu a jednou úsměv prosím – nebo počkejte... chceš taky? Ok, tak ten úsměv taky dvakrát:)

54 Domča Domča | E-mail | 7. dubna 2014 v 13:43 | Reagovat

Taky se mi kdysi líbila právnická představa, ale já kdybych to dělala, tak bych musela celý ten právnický systém úplně překopat, protože to jak to dneska(ne)funguje je až děs běs...

55 Domča Domča | E-mail | 7. dubna 2014 v 14:15 | Reagovat

[50]:To by sice neměli jít, ale taky jsme jen lidé, nejsme roboti.

Já zase tenhle profesionální přístup, kde se musíme nějakou dobu hrát na někoho kdo vůbec nejsme, ráda nemám. Pokud je někdo vůl doma, tak by měl být volem všude a ne se přetvařovat jen kvůli tomu, že je zrovna někde v práci, anebo ať se jednou provždy rozhodne, že tím volem  jednoduše nebude a je to.

Ale když prostě nemám náladu a k tomu můžu mít milion svých důvodů,tak se nebudu na všechny nuceně usmívat jako měsíček na hnoji, oni to stejně lidi vycítí, že je to jen hraný a ne přirozený...To je to samý jako ve škole.  "paní učitelko omluvte mě, ale já nemám domácí úkol, protože mi zrovna včera zemřel pes, (kočka) prostě domácí mazlíček" učitelka: " no a co? koho to má zajímat?jsi ve škole, tady to nikoho nezajímá"

Takhle se akorát stavíme do role, kdy k sobě budou lidé čím dál tím častěji úplně lhostejní a ne-empatičtí. Každý bude všechno dělat na úkor někoho jen aby byl ten druhý spokojený, zatímco sami sebe budeme vlastně potlačovat...

Proto například nemůžu dělat s  lidmi s mentálním postižením. Nemůžu někomu celý den dokola říkat, že ho mám ráda, jen protože on to chce slyšet i když to tak vůbec není, jelikož to já tak necítím, páč ho třebas ani toho člověka neznám osobně. To mám mít ráda někoho okamžitě už jen kvůli tomu, že je postižený?Pardon, ale vynucená láska není láska. Tak jako ani úsměv a cokoliv jiného. Strojená úcta, respekt a úsměv není to pravé ořechové. Musí to jít od srdce a na to aby to mohlo jít, musí být u každého splněny nějaké podmínky.

Myslím, že bychom měli mít pro lidi větší pochopení a uznání, protože to je lidskost.

Když nás jako zákazníka nezajímají osobní problémy pracujícího, proč by servírku měl zajímat náš problém s jídlem?Když navíc to jídlo neuvařila ona, ale kuchař? Když se jí nechce usmívat, tak se jí prostě nechce. Nikdo nikoho do ničeho nutit nemůže. A když nás zajímá proč, že se tak mračí, tak  se o tom můžeme více informovat,komunikovat, sdílet a ne dělat z lidi stroje. Od čeho máme přece pusy...

56 Amálka Amálka | 7. dubna 2014 v 16:05 | Reagovat

Domčo, máš pravdu v tom, že přetvářka je špatná. Pokud to jde ale od srdce, tak to není přetvářka. Závisí to na tom, jak se člověk dívá na ostatní lidi, což je úměrné tomu, jak se dívá na sebe.

Zákazníci nemohou za to, že se např. servírka špatně vyspí nebo pohádá s rodinou. Přenášet svojí špatnou náladu na lidi, kteří s tím nemají nic společného a přišli se jen dobře najíst se lidem, kteří to dělají, akorát nepříjemně vrátí.

Proto se řídím pravidlem "Co je doma, to se do práce nenosí". Když člověk nechá svoje problémy po dobu směny stranou, kolikrát si během práce uvědomí, že už je mu mnohem lépe. A když má zaměstnanec opravdu vážný problém, je podle mého lepší zůstat doma.
Toť můj názor...
A jsem si jistá, že lidi z oboru znají pravidlo: "Pokud obsluhující převezme jídlo z kuchyně, přebírá tím také spoluodpovědnost za úpravu, teplotu a gramáž"

57 All All | 8. dubna 2014 v 0:25 | Reagovat

Prehnane mi pripadaju otazky typu preco to robite, ked vas to nebavi atd. Neda sa porovnavat zahranicie a svk/cz, brigadovala som vo viacerych zahranicnych restikach za priblizne 9e/h a na Slovensku za nieco menej ako 2e/h. Tak je potom mylsim jasne, ze na Slovensku vacsina ludi nerobi casnika z vasne, ale koli tomu, ze nejake pracu proste potrebuju - a napriek tomu, ze je to tak mizerne platene tak to vezmu.
K tomu pristupu, tiez nemam rada prehnane vyumelkovanych vysmiatych casnikov, ktori chcu za kazdu cenu zabavat, niekedy mi to vyslovene vadi.
Ak ma niekto zlu naladu a vidim na nom, ze je v praci frustrovany tak mi je to skor  luto a snazim sa byt mila, urcite nezaparam. Vobec toho cloveka nepoznas, nevies co ho trapi a mylsim, ze ho z tych 2 hod, kt. stravis v jeho blizkosti nemas pravo odsudzovat.
Zazila som roznych casnikov ale pravdupovediac to nejak nerisiem, na taketo veci rychlo zabudnem.

58 Alča Alča | 8. dubna 2014 v 14:31 | Reagovat

Náš zákazník, náš pán. Nikdo není pánem ani podřízeným. Tohle řčení ve světě právě vyvolává tolik nepokojů...Měla by ses kouknout na film podle skutečné události: 12 let v řetězech, celý ten snímek je o tkz: "pánech"

59 Alue Alue | E-mail | Web | 8. dubna 2014 v 14:39 | Reagovat

[57]: Nosit kyselý ksicht do práce je neprofesionální a nevím proč by se na to měl někdo dívat, nebo ještě k tomu číšníka litovat.

[58]: Tak to jsi nepochopila přísloví. ,,Náš zákazník náš pán" znamená, že si máš zákazníka vážit a chovat se k němu tak, aby byl spokojený a znovu se ti vrátil. Protože když se budeš tvářit hnusně, tak už nepřijde a ty krachneš. Zajímavé, že tady v Česku a na Slovensku to ještě lidem nějak nedošlo.

60 Domča Domča | E-mail | 8. dubna 2014 v 14:42 | Reagovat

[57]:Ano, přesně takto jsem to myslela, naprosto souhlasím;)

61 Alča Alča | 8. dubna 2014 v 14:50 | Reagovat

[59]: No pochopila, přesně tak jako ty. Jak říkám. Film mi odpověděl docela jasně a zřetelně. Dnes si totiž lidí neváží lidí, ale pouze určitého postavení člověka ve společnosti a to je to oč tu běží...

62 Domča Domča | E-mail | 8. dubna 2014 v 14:59 | Reagovat

[56]:Tak samozřejmě, že když to jde od srdce, tak to není přetvářka. O tom jsem snad přesně psala...

Jestliže za to zákazník nemůže, tak proč si všechno to ksichtení se cizí osoby bere osobně?:)

No a pak to vypadá, tak že se někdo celý rok usmívá, je v práci milý, přívětivý i když to tak necítí a pak když mu jednou rupnou nervy a všechno to tam vyhladí protože to v sobě všechno dlouho dusil, tak by to do něj nikdo neřekl a netuší co se vůbec děje.

Jasně, tak když máš takovou práci, která ti dovoluje zůstat doma vždycky když se necítíš zrovna dobře, tak to pak jo...ale věř mi, takových lidi tady hodně nebude. Dneska ten systém funguje opravdu jinak.

Znám lidi z oboru a vím, že jejich starost to rozhodně není. Kord ne, když jsou třebas jen na brigádě...Navíc, nevím co by s tím asi tak číšník mohl udělat. Uvařit zákazníkovi něco jiného?asi těžko...Kdyby chtěl, akorát by ho vyhodili, že si má hledět svého...

63 Amálka Amálka | 9. dubna 2014 v 12:17 | Reagovat

[57]:
Z toho, co píšeš, vyplývá, že lidský přístup k zákazníkům je úměrný platu. Máš pravdu v tom, že chyba může být ve vedení podniků a dokud budou šéfové hledět více na levnou pracovní sílu než na kvalitu a život se bude odrážet hlavně od materiálních věcí, bude vždycky všeobecně platit, že "člověkem" se stávám až za peníze.
Skoro všecko, co tady ale s Domčou píšete, mi ale přijde jako výmluvy a přehazování viny na druhé, což je vždycky jednodušší. Úsměv, úcta a zdvořilost k hostům jsou základní profesní předpoklady, pokud člověk dělá jakoukoli práci pro veřejnost. Buď to má člověk v sobě a jde to samo, nebo se naučí oddělovat profesní život od osobního, a pokud mu prostě to nejde, nic mu nebrání dělat třeba u pásu, kde se může ksichtit jak chce.
K otázce "preco to robíte, ked vas to nebaví" – to je nejspíš moje obranná reakce, protože jako zákazník vůbec nechápu, proč je ke mně servírka nepříjemná (a protože mě ani nezná, moje problémy jsou jí taky nejspíš úplně ukradené:) Nepřijde mi to vůbec nezdvořilé...
[62]:
Na tu druhou větu sis v podstatě odpověděla sama – právě proto, že za to zákazník nemůže.
"Nevím, proč by se měl někdo celý rok usmívat, když to tak necítí" - jsou přece i jiné práce, kde člověk nepracuje s lidmi.
Tím vážným problémem jsem měla na mysli opravdu něco vážného, třeba úmrtí v rodině a tak, to pochopí každý zaměstnavatel. Pokud má číšník 2x do týdne depku, tak to pro něj asi není vhodná práce.
Pokud číšník v kuchyni vidí, že je polévka studená, maso moc malé, ryba smrdí nebo je třeba pokrm na špatném talíři, klidně může kuchařovi říct – sprav to, tohle já nevydám. Za to určitě nikoho nevyhodí, a pokud ano, bude to velmi špatný podnik.

64 Domča Domča | E-mail | 9. dubna 2014 v 13:35 | Reagovat

[63]: Ano a pokud vím, tak článek je na téma: špatný podnik;)

Když vím, že za něco nemůžu, tak si to samozřejmě neberu osobně, jinak by mě všechny věci co se dějí kolem zabili;)Takže jsem si na to určitě neodpověděla. Možná tak ty, ale takhle kdybych to praktikovala, tak mě všechno vezme, mrzí, se vším si dělám hlavu, všechno mě trápí, vše beru na sebe i to co semnou nemá nic společného...Takhle to mají většinou lidé v depresi, nebo oběti domácího násilí. A pak dopadají hodně blbě, dokud si neuvědomí, že za tu situaci vlastně nemohou oni. To je osvobodí a pak teprve s tím mohou něco udělat, když se jim ta skutečnost nelíbí.

Samozřejmě, že jsou i jiné práce, ale je třeba si uvědomit, že ten člověk tu práci třebas prostě musel vzít, protože jiná například nebyla k mání a bezdomovcem chce být asi málo lidí.

O těchto věcech, které píšeš, že může číšník spravit, ale v článku nebyla vůbec řeč. Šlo o špatně uvařené jídlo ze zlých surovin.

65 Alue Alue | E-mail | Web | 9. dubna 2014 v 18:43 | Reagovat

[64]: ... a taky o ženskou, co se tváří jak starý vřed.

66 Amálka Amálka | 9. dubna 2014 v 19:29 | Reagovat

:) Tak to jsme si špatně rozuměly. Např. situaci v Somálsku si osobně neberu, ale pokud s někým jednám a on se mnou, tak ano. A pokud se ke mně obsluha nechová hezky a není to moje chyba, nenechám si to líbit a hned jí to vrátím právě proto, abych si to nebrala na sebe. Depresemi netrpím.
PS: divila by ses, kolik je u nás ve městě dobrovolných bezdomovců, každý jak si vybere...(tohle už je ale vážně jiné téma:-)

67 Domča Domča | E-mail | 10. dubna 2014 v 18:13 | Reagovat

No nevím jestli zrovna pomsta v podobě vrácení něčeho druhému je ta správná cesta, ale to je už tvoje věc a osobní volba. Ale vypadá to tak, že pomsta je u tebe obranný mechanismus vůči tomu aby sis věci nebrala osobně, ale co takhle to zkusit i bez ni? Potom je to přesně tak jak jsi psala:  lidem se to akorát nepříjemně vrátí. Takže jestliže ty máš potřebu někomu něco vracet, určitě pak tu potřebu bude mít i někdo jiný vůči tobě samotné. Vzájemné se přitahuje. A pak to jde dokolečka dokola, dokud si někdo neuvědomí, že řetězec zastaví jedině tím, že i když se ke mě někdo chová jako vůl, tak ho s láskou obejmu a řeknu například: cítím z tebe, že máš těžký den. Ale rozhodně své trápení neukončím tím, že tak jak ty ke mě, tak i já k tobě...to je akorát samý boj a samá válka.

Dobrovolný bezdomovec ano, ale až potom co si bezdomovectví zkusí, protože se mu zalíbí ta volnost a svoboda. Jinak se toho lidé většinou děsí...Ostatně, tak je to vlastně u všeho. Dokud je pro nás něco neznámé a nové máme z toho povětšinou strach.

68 Alue Alue | E-mail | Web | 10. dubna 2014 v 19:23 | Reagovat

[67]: Domčo, už to vzdej. Už ses do toho strašně zamotala.

69 Domča Domča | E-mail | 10. dubna 2014 v 19:50 | Reagovat

[68]:|Alue jestli se ti něco nelíbí, tak sem ty komentáře jednoduše nedávej, ale říkat a nařizovat cizímu co má dělat, to už je docela hardcore...Ty ses do toho možná zamotala, protože tomu nerozumíš, ale já rozhodně ne;)

70 Klaudie Klaudie | 10. dubna 2014 v 21:42 | Reagovat

A proč by se do toho zamotávala? Mě to náhodou přijde celkem logické a smysluplné teda. Podle mě má Domča pravdu, nezaobírá se pouze povrchem, ale hledá důvody, odpovědi a dívá se na věci z širšího úhlu pohledu a více do hloubky...

71 Amálka Amálka | 11. dubna 2014 v 12:03 | Reagovat

No, přišlo mi to spíš jako odůvodněné doporučení, než jako nařizování, Domčo a vidíš, jak Tě to hned dopálilo!:-) Mě už to také moc nebaví, protože se asi na ničem neshodneme. Tak tedy ode mě poslední pokus.

Podle mě je to přesně naopak než říká Klaudie, ty se zabýváš se situací povrchně a ne do hloubky.
Znáte přísloví "Cesta do pekla je dlážděna dobrými úmysly"?:)
Situace: (nechytej mě za slovíčka, jsou to jen příklady)
Servírka nedonese hermelín ve 21:01 (uštěpačný výraz)
Ty: to je v pořádku, já to chápu (milý úsměv)
Servírka Tě nechá 15 minut čekat, než dokouří na verandě
Ty: já to chápu, máte toho asi hodně, že (sladký úsměv)
Číšník Ti donese úplně jiné jídlo (ignorantský výraz)
Ty: já se nezlobím, nechte to tak (laskavý úsměv)
Servírka je celý večer pomalá, protivná a ještě k tomu drzá
Ty vstaneš, obejmeš ji a řekneš "slečno, cítím z Vás, že máte těžký den"

...A teď Domčo, ruku na srdce. Pokud Ti opravdu na situacích NIC ANI TROŠIČKU nevadí a máš upřímnou starost a péči, ok. (potom Ti gratuluji, jsi ztělesněná láska). Ale jestli Tě to štve a přitom se snažíš jednat hezky, tak tohle jednou bouchne a pořádně. Ten, kdo si musí uvědomit, že se chová jak "vůl" je ten "vůl" a když ho budeš živit svojí hezkou energií, tak mu to nedojde. Ty na to dojedeš posléze, protože se ve skutečnosti přetvařuješ.
PS: Píšeš o bezdomovcích, jako bys je znala osobně. (Já jsem dala ten př. jen proto, že mám pár dobrých přátel, kteří bývali kdysi delší dobu na ulici)

72 Dana Dana | 15. dubna 2014 v 21:05 | Reagovat

Já přestala chodit na obědy v práci, když jsem z nich měla vždycky hroznej průjem (reakce na glutamany). Mám pár hospod, o kterých vím, že vaří kvalitně (odpovídá tomu i cena), ale většinou chodím do jídelen se zdravou výživou a moc ráda se tam nechám inspirovat bezmasou stravou. Máme i jednu jídelnu, kde dávaj recepty, jak se co vaří.

73 Vojta Vojta | 21. května 2015 v 23:04 | Reagovat

Vaněk (myslím, že to byl on) měl jeden díl v nějakém ze svých pořadů téma "jak se učí kuchaři v ČR" a podobné věci a říkal tam, že v některých učebnicích tyhle sračky doporučují pro "usnadnění práce." Já většinou v restauracích problém nemám, asi nejhorší věc co jsem potkal, byl před pár týdny jeden šopský salát, který bych neměl problém sníst, i kdyby to byla na kostičky nakrájená zelenina na prkýnku, ale pod tou zeleninou v talíři bylo nějaký hnusný magi nebo co, a ta zelenina se v tom všechna vymáchala, takže jsem se snažil najít kousky, co po tom hnusu nesmrděly. Na tohle to ale zdaleka nemělo.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama