Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 20.9.

Neprovokuj řidiče za jízdy!

17. května 2014 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Zamyšlení
Když jste dítě, tak se v autě většinou vzadu nudíte.... A když jste já, tak navíc i zvracíte, ale to sem teď nepatří.
Jedna z metod, jak zahnat nudu (a někdy i zvracení) je zpěv, nebo vynalezení nějaké zábavy. Jedna z mých oblíbených her, byl kontakt s okolo jedoucími řidiči.
Takže jsem koukala kdo jede za námi, nebo kdo předjíždí a mávala jsem mu jako o život.
Jestli si myslíte, že Češi jsou za volantem nerudní a ukážou vám maximálně prostředníka, tak jste na omylu. Bylo to tak 50 na 50. Někdo zamával, někdo se začal řehtat, někdo i troubil. Když měl vzadu děcka, tak ta začala taky mávat. Většinou děti reagovaly dřív než řidič. - Takhle se dala zabít solidně i hodinka jízdy, pokud vám tu zábavu mezitím někdo nezpacifikoval pohlavkem, případně výtkou, že rušíte řidiče za jízdy a že je to nebezpečné... bla bla. Tohle umí vždycky pokazit každou zábavu.

Později jsem tu hru rozšířila, tedy spíše okoukala od jiných, protože tohle dělají hodně cyklisti (nevím proč). - Když jsem byla na mostě, pod kterým jezdila auta, zase jsem mávala jako o život. Na mostě je to blbější v tom smyslu, že si vás často nevšimnou, hlavně pokud jde o muže. Ti mají - jak je známo - poněkud zúžený radius a nestíhají sledovat i detailně postavičky na mostě.
Největší srandu jsem vždycky měla z náklaďáků. Ten týpek, co tam sedí, vám nebude mávat. Ten vám zatroubí, když je pěkně pod vámi, takže nadskočíte, jako bodnutí včelou.

Zajímavé je, že jsem z toho napůl vyrostla a napůl taky ne. Dneska si takto hraju jenom občas, trošku decentněji, ale když se taková hra podaří, tak mám z toho stejnou radost jako kdysi.



Největší zábavu užiju asi s autem plným nějakých dělníků. Někdy jsou to takoví slizáci, že na vás koukají tím způsobem, který se vám zrovna nelíbí. Ale někdy je to naopak od pohledu sympatická parta. Slizáky prostě ignoruji, ale sympatická banda se vždycky chytne. Představte si modelovou situaci:

Německo, dálnice, Stau.
Když stojíte v dloutahánské koloně, vždycky se najde někdo vedle vás, kdo si zahraje, mezitím co se popojíždí po centimetrech.
Sedím, koukám kde co lítá, kde by se našla nějaká zábava... V pravém pruhu na mě kouká řidič nějakého staršího mikrobusu. Trochu fascinovaně, ale ne oslizle.
Usměju se (co by ne?) - A on roztaje jako polárkový dort a hned rozhazuje rukama po mikrobusu, ukazuje na naše auto.
Na skla mikrobusu se namáčknou obličeje asi šesti mladých kluků a všichni koukají s vykulenýma očima.
To už naše auto zrychluje, tak zamávám, udělám zlomyslný obličej... Kluci koukají.
Po chvilce nás vedlejší lajna dožene, takže kluci jsou zase vedle nás. - A všichni se řehtají, že nás dohnali. Vylepení na skle čekají, co bude dál.
Tak zase zamávám (co by ne?) - Z vedlejšího mikrobusu se začne vrtět spousta rukou. Mají z toho strašnou zábavu.
Vypláznete jazyk, oni vypláznou jazyk. Uděláte škaredý obličej, oni taky. Začnete se řehtat, oni se začnou řehtat... A mezitím váš řidič našel cestičku kudy ven z kolony a hra právě skončila. (bohužel) Vidíte to, že si i s bandou Němců dobře ,,pokecáte" přes sklo.

Dá se to i v MHD. Ne však na spolucestující, to se totiž počítá - jak už jsem se dověděla od jiných - že prý je tím ,,provokujete". Vlastně úsměv v MHD, zatímco všichni ostatní se tváří jakoby jeli na pohřeb, je vysoce nežádoucí a v takovém případě musíte koukat ven a nevšímat si jich... :D Kdo tyhle pravidla krucinál vymyslel?

Takže se zaměříte ven a odchytáváte obličeje a hrajete to s náhodnými lidmi, co se na vás zadívají.
Stačí zvědavý pohled. Vy je obdaříte širokým úsměvem a pak už jenom sledujete, co oni na to. 90% se začne rozplývat a smát taky. Ten zbytek nepochopí, o co tady jde. Asi se berou moc vážně, nebo jsou v šoku, protože se na ně ještě nikdy nikdo cizí nezasmál. - Smutné.

Když je ucpané město, dá se takhle odchytit i někdo na fechtlíku, nebo skútříku. Jak to má dvě kola, většinou na tom sedí někdo, kdo se hned zapojí. U motorek se to hrát nedá kvůli (většinou) neprůhledné helmě.
Odchytíte něčí pohled, obdaříte ho úsmějem a jedete vesele dál. Asi už toho člověka nikdy v životě neuvidíte, ale nevadí, za deset minut si odchytíte jiného.
Funguje to i na lidi co čekají na zastávce, ale tam je procento úspěšnosti závislé hodně na počasí, denní době a na tom koho odchytíte. Ti co už sedí a hezky se vezou, jsou většinou ke hraní svolnější, ale na zastávce jakoby byli naprdnutí, že jim to ještě nepřijelo a za zpestření čekání je vděčný málokdo... Asi se to počítá, jakože ,,provokujete", že vy už jedete a oni ještě ne...? Nevím. Každopádně zastávky jsou risk.

A teď vlastně, na co je taková hra vůbec dobrá?
Pokud jste ji už někdy hráli, tak odpověď znáte. Pokud ne, musíte to někdy zkusit.
Výběr je však zúžený, logicky největší zábavu si užijí mladé sympatické ženy. Pokud jste navíc i roztomilé, bude vám to fungovat zaručeně.
U chlapů už je to horší, protože jsme všichni tak trochu zblblí médii, že si mužský úsměv na cizího člověka ne každý dobře vyloží. Hned za tím totiž musí být nějaký konkrétní záměr, nebo oslizlost. Že je to ,,prostě jenom úsměv", vám uvěří jen někdo. Podle mě je tohle dost nefér, ale každý z nás má holt trochu jiné výhody na světě.

Ta hra je úžasná jen pro jednu jedinou věc, a to je vytvoření dobré nálady.
Jedete takhle nějakým dopravním prostředkem, třeba i můžete mít blbou náladu. Anebo neutrální. - Tak začnete být vědomě přítomní, přestanete nepřítomně čučet z okna a začnete si hledat ,,oběti" na hru.
A když se vy na někoho krásně usmějete, a on se krásně usměje na vás, tak vám nálada vyletí hned o několik stupňů nahoru. O to víc, když vaše ,,oběť" jede třeba autem, které vás po chvilce dožene a můžete se na sebe smát znova. To už jste i rudí jako rak.
A dobrá nálada, co se takto vytvoří, i celkem dlouho vydrží. Je to vlastně super metoda, jak si udělat i nudnou jízdu MHD zábavnou, příjemnou a jak mezitím náhodně zpříjemnit den i těm dalším lidem, které po cestě potkáte. A bez rizika. Usmát se můžete na kohokoliv, kdo se vám zalíbí a on se může bez obav zasmát na vás.
Přímo na ulici je to opět o něco jiné, člověk může mít pochybnost, jestli si ten druhý nemyslí, že ho zná a nezačne otravovat. Případně to někteří pánové mohou pochopit jako výzvu a to už ale není hra.

Ještě je potřeba vybírat si snadnou kořist. U mne to jsou sympatičtí pánové a děti. Ty reagují okamžitě, většinou jim úsměvem uděláte Vánoce, jiné se začnou strašně stydět. Podle toho, jak to mají poskládané v kebuli.

Nakonec si taky člověk všimne, že ačkoliv se různí lidé smějí každý jinak, tak mají v hlavě většinou to samé. Jsou prostě na tu malou chvíli šťastní, že se na ně jejich okolí nemračí, nemá anonymní kamenný gzicht, ale že se usměje. A najednou se jim tak nějak lépe existuje na světě. Tohle dokáže obyčejný úsměv přes sklo.
Když se na vás někdo zadívá a vy na něho, tak on vždycky čeká, co začnete dělat vy. Místo odtrhnutí pohledu dostane úsměv a to je právě to, co mě na této hře tak strašně moc baví. Oni se bojí usmát, aby nebyli za blbce, protože jsou zvyklí, že každý ,,cizí" hned odtrhne pohled. Při této hře se dělá pravý opak. Člověk by nevěřil, jak mohou být někteří šťastní a vděční za takovou maličkost. Úplně se z toho rozzáří.

Zajímalo by mě, jak by vypadal takový den ve větším městě, když by se jeden den v roce hrála oficiálně tahle hra a všichni by o tom věděli. Možná by lidé zjistili, že je to tak moc příjemné, že by to hráli po celý rok.


Kam dál:
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org/
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue


 


Komentáře

1 Fox Fox | E-mail | 17. května 2014 v 4:08 | Reagovat

Ta rubrika zamyšlení je jedna z nejlepších na blogu :) Na nenadálý úsměv například na mojem pracovišti reagují někteří pánové podrážděně až agresivně.

2 Morwen Morwen | 17. května 2014 v 9:59 | Reagovat

Tohle zkouším jen s dětmi, zatím většina jen nejprve vykulila oči, když jsem na ně vyplázla jazyk, ale pak už se chytly a pokračovalo se :D

3 lissabonka lissabonka | 17. května 2014 v 10:12 | Reagovat

Jo, to som samozrejme tiež hrávala :D a ešte ak som mala nejaký biely papier a čosi čím sa dalo písať, tak som aj ukazovala vzkazy :D napr. Hi!, alebo niečo...
hah, ale fakt sa mi páčilo, keď to na mňa zrobili aj iný - raz keď som stála v modernom autobuse, čo tam má také veľké sklo, tak na mojej úrovni bola taká "šáhla" parta a tak sme si mávali, že až sa vykláňali z auta :D vlastne aj mi zaklopali na okno :D

4 Ainyrill Ainyrill | 17. května 2014 v 10:18 | Reagovat

Taky se někdy usmívám na lidi, které potkám, ale hlavně na děti a to pak ty dospělí koukají, když je dokonce i pozdravíte.. :) Ale bylo by to super mít takovou hru.. :)

5 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 17. května 2014 v 12:43 | Reagovat

Ježiš, to je roztomilý a zábavný! :D To zkusím :D Někdy jdu po městě a jen tak se trochu usmívám, protože to je příjemnější pro můj obličej. A mám třeba radost z toho, jaké je počasí, že jdu na kafr, uvidím někoho... :) A někdy se lidé usmějí taky :) Je to příjemný :)

6 Venëa Venëa | E-mail | Web | 17. května 2014 v 14:41 | Reagovat

Hraju a často :D

7 Colliode Colliode | 17. května 2014 v 17:15 | Reagovat

Heh, takhle jsme se dřív bavily s kamarádkama po cestě tramvají, šly jsme do zadního vagónu a smály se a mávaly autům, co jeli za tramvají :)

Ale dá se říct, že jsem pro tuto hru vymyslela upgrade. To už není tak zábavné, ale dá se to, když mám stydlivější náladu :D Ty jsi tu, Alue, myslím psala, že umíš různě hýbat obličejem a dělat blbosti?
Já umím hýbat nosními dírkami, tak jsem zkusila v metru nenápadně na někoho kouknout (nebo když jsem periferně viděla, že na mě někdo kouká) a začala trochu hýbat nosem. :D Někdo si toho všiml, někdo ne, ale je to velice dobrý způsob, jak z nepřítomné jízdy udělat trochu přítomnou.

Navíc jsem si tím dokonale procvičila umění, jak zachovat vážnou tvář :D Ale doporučuju do začátku hlavně těsně před vystoupením.

8 Karel Havlík Karel Havlík | E-mail | 17. května 2014 v 18:39 | Reagovat

Ahoj, já jsem také v sedmém nebi, když se na mě někdo jednou za 15 let usměje jen tak, nezištně. Lidi prostě drtí ten sráč EGO.

9 Auri Auri | Web | 17. května 2014 v 20:57 | Reagovat

To je hezke. :-) Vzpominam si, ze jako mala jsem vzdycky posilala pusinky ridicum, co jeli za nami. =D Uplne vsichni se pokazde smali, bylo to fajn.

10 Cherryna Cherryna | 17. května 2014 v 21:15 | Reagovat

Jéé, tohle jsem dělala jako malé dítě taky! A pak jsem z toho vyrostla no...ale proč to nezkusit znovu, děkuju za typ ;).
Zrovna včera jsem se byla proběhnout v parku, běhám tam už rok a ještě mě nikdo nikdy neoslovil. No a včera si takto běžím, zamyšlená, předběhne mě nějaká paní a normálně pozdraví s úsměvem k tomu :). Jsem právě v Anglii, takže tu máme krásně teplo, tak se ještě zeptala na to jak se mi běhá v takovémhle pařáčku. Já jsem ji pozdravila zpátky a odvětila že vedro je na běhání teda pekelné. Paní běžela dál a já měla úsměv od ucha k uchu ještě dalších pár minut. Ono dokáže udělat hodně když jsou na sebe cizí lidi milí a umí se i usmát, pozdravit nebo pustit do řeči :).

11 Storm Storm | Web | 17. května 2014 v 21:19 | Reagovat

Tak to musím zkusit! :) Většinou se jen mračím a vypadám, že mě naštval celý svět. Chtělo by to asi změnu :D

12 fluttershine fluttershine | 17. května 2014 v 21:23 | Reagovat

Ahoj :-) No, on jednou byl v Brně "den úsměvů", aneb usmějme se na každého, s kým se setkáte pohledem :-) :-)

13 Ameline Ameline | Web | 17. května 2014 v 22:31 | Reagovat

Jojo, nejlepší u pokladen, jak ten unavenej, nepřítomnej obličej ožije. Kamkoliv člověk přijde, s kýmkoliv mluví, není lepší úvod, než "předpozdravit" úsměvem. A jinak, ty úplně malinký děti se většinou začnou smát, když i jen tak na ulici navážete oční kontakt a usmějete se, to je pěkný. Lidi sílu úsměvu podceňují.

14 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 17. května 2014 v 22:56 | Reagovat

Když jsem byla malá, tak jsme se ségrou  a kamarádem i mávali. Docela jsme si tím i krátili čekání na autobus. Dneska bych se mávat naodvážila. Přišlo by mi to trapné.

15 Mou Mou | E-mail | 18. května 2014 v 10:17 | Reagovat

Tuhle hru si pamatuju. :) Hrála jsem jí často když jsem byla malá se sestřenicí. My jsme dokonce i vyplazovali jazyk :D  A to pak byla sranda když na nás taky vyplázli jazyk :D Teď jsem jí ale dlouho nehrála, ani nevím proč.. Ale asi zase začnu. (Co by ne?) :)

16 foxcz. foxcz. | 18. května 2014 v 11:03 | Reagovat

jako rodina jsme auto neměli a nikam sme  nejezdili.. Autobusem sem pak jezdila brzo ráno takže jsem to dospávala a zpátky sem jezdila zas nacpaným autobusem že kolikrát ani už další nenabíral takže hrát si takhle nebyla moc možnost.. Nicméně si pamatuju jak jsme s kamarádama jako menší stáli u silnice a mávali autům a když někdo zamával taky nebo zatroubil tak jsme byly šťastný jak blechy :D ale nevím jestli bych si takhle hrála dneska

17 Terezka Terezka | 18. května 2014 v 11:13 | Reagovat

Tohle jsem hrála asi tak před měsícem, když jsme jeli v autě, mávali jsme se a usmívali všichni, ale odpovědí se dostalo tak jen 50 % .. Lidé byli zmatení a nevěděli, jestli je to opravdu na ně :) A to jsem mladá a i roztomilá :D

18 Petr k Petr k | 18. května 2014 v 11:20 | Reagovat

Moc pěknej článek, vyzkouším :D

Na tomto odkazu je popsána taky spousta zajímavých technik.
http://nestereo.cz/

19 JiKa JiKa | 19. května 2014 v 6:58 | Reagovat

To já se usmívám na lidi pořád - minimálně po oslovení z mojí i z jejich strany. I když jdu za někým s nepříjemnou záležitostí, nebo někoho potřebuju sprdnout, tak se aspoň při pozdravu usměju a pak to ztratí smysl. Trénuju si proto kamennou tvář, když na mě někdo "civí". Začnu civět taky, snažím se nesmát a čekám kdy dotyčný uhne pohledem. Ale kdybychom se dali do řeči, tak asi zase roztaju. S úsměvem je to příjemnější, ale někdy je potřeba zvládnout i opak :-)

20 Amálka Amálka | 20. května 2014 v 12:16 | Reagovat

:-) jojo, tohle je taky od malička moje oblíbená zábava. Když nás jelo víc děcek v autě, to bylo pořád – JO! Budeme mávat!!  Dneska už jed mi mávat blbý, ale hráju dál. Mám to vychytané tak, že lidi se na mě většinou usmějí první. Jak sednu do auta, pustím nahlas nějaké oblíbené cdéčko a začnu si zpívat. Někdy i bez CD. Baví mě to, takže u toho dost blbnu, klepu do volantu, někdy hážu hlavou, směju se (zkrátka prožívám skladbu:) a vůbec nejlepší na tom je sledovat reakce okolí. Zastavím vedle někoho na semaforu, chvíli takhle blbnu a pak kouknu vedle do auta. Většinou se usmějí a čekají, jak se leknu, že mě "nachytali". Já se ale na ně klidně usměju a zpívám si dál. Když na ně zamávám, jsou většinou úplně v šoku nebo zamávají zpátky. To mi pak zvedne náladu ještě víc. Supr článek i nápad na konci – to bych chtěla vidět!

21 pea pea | 31. května 2014 v 23:34 | Reagovat

jéé, to taky vždycky hraju :D je to sranda i na ulici, mám vždycky radost z rozdílných pozitivních reakcí :))

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama