V e-shopu Alue.cz jsou nové křišťály z Madagaskaru. - Aktuální výběr ZDE
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 16.12.

Komentáře

1 Fox Fox | E-mail | 16. června 2014 v 3:16 | Reagovat

Hezký článek. Já jsem moc rád sám doma, a taky si všechno dělám individuálně, protože se mi ručičky hodin zdají jako dost omezující. Bohužel není samota jako samota. Když je člověk daleko od domu a nemá kolem sebe žádného kamaráda delší dobu je to blbý. Teď jsem pracovně odjetý na delší dobu pryč, jsem tu 15 dnů a začíná na mě přicházet první krize. Takže samota supr ale nepřehánět :) ideální je to asi jak píšeš 50:50 + -

2 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 16. června 2014 v 7:11 | Reagovat

Já v poslední době moc sama doma nejsem, protože mamka je na mateřské. Pak se mi diví, jak jsem ráda, když vypadne s malým někam ven a já si můžu řádit ve svém království :D V těch chvílích jsem jak tajfun, dělám věci, které bych za normálních okolností neděla, vstávám později, jím kdy chci, nikdo mě neotravuje... pohoda :)
Ale jinak jsem více tvor společenský... Člověk to má mít tak nějak vyvážené, všeho s mírou :))

3 Viktor Viktor | 16. června 2014 v 9:09 | Reagovat

Polosamota je naprosto super, rád chodím sám do čajovny, je tam krásná atmosféra na přemýšlení, a čajů co hrdlo ráčí :D

4 zlá žena zlá žena | 16. června 2014 v 9:09 | Reagovat

Musím říct, že největší výhodu vidím právě v tom zpívání a pouštění hudby:) Nejlépe zároveň. Pustím hudbu naplno a představuju si, že ta zpěvačka jsem já, vymýšlím různé pohyby a že jsem na pódiu a dělám velkou show. Nevím, jestli to o mně něco vypovídá :D Ve skutečnosti jsem mezi lidmi spíš nenápadná.

5 Míra Míra | 16. června 2014 v 10:17 | Reagovat

Tak je pravda, že samota je dobrá u psaní, ale mě se často stává, že se u psaní ruším sám (napadají mě samé blbosti) :D Stává se ti to Alue také? Je to, jako by ses chtěla podvědomě rozesmát :)

6 Perun Perun | 16. června 2014 v 10:26 | Reagovat

Samota je naprosto úžasná věc, naučí vás poznat sebe samotného. Když jste v ní delší dobu, zjistíte, že můžete dělat cokoliv sám bez toho aniž byste měli pořád někoho za zadkem, nakonec vám dá svobodu dělat cokoliv a jít kamkoliv, bez toho aniž byste čekali na názor druhého a chtěli vědět co si o tom myslí. Je to prostě absolutní svoboda. Ale hlavně nejlepší způsob jak poznat sebe sama, tam venku nic nenajdete, všechno je uvnitř a objevíte to jedině v samotě.

7 Kéšava Kéšava | E-mail | 16. června 2014 v 10:46 | Reagovat

Já osobně jsem taky samotář. Možná více než je zdrávo. Scházím se jenom s osobami, které jsou nezbytně nutné pro společeské přežití (práce, rodina). Jinak ohledně samoty. V minulosti byli kultivujicí se katoličtí, křesťanští, nebo na východě taoističní, budhističtí poustevníci, kteří žili osamoceni v horách bez kontaktů s lidmi a civilizací. Někteří z nich se samotou zbláznili. Pakud se samota přežene do extrému, tak je to jeden z největších druhů utrpení. Myslím, že vleklá samota dokáže i silného člověka srazit na kolena. Já jsem delší samotu zažil, když jsem dva měsíce putoval v horách Jižního Tyrolska jenom s batohem na zádech. Dokud jsem putoval, tak to bylo dobré, ale když jsem se delší dobu zdržoval třeba v nějaké zřícenině kde jsem přespával, tak na mě začala dost tíhnout samota. Zase mě ta cesta, ale posílnila a pomohla my najít sám sebe.
V menší míře samota, pokud je člověk v civilizaci a není úplně odříznutý od lidí si myslím, že je prospěšná.

8 Erika Erika | E-mail | 16. června 2014 v 11:04 | Reagovat

Se samotou to mám stejně jako ty, Alue:-)A například s přítelem se cítím dost podobně, sama sebou, na nic nehrajeme a někdy je to sranda:-)Ale jsem ráda sama se sebou:-)

9 Petra Petra | 16. června 2014 v 12:13 | Reagovat

Já bohužel sama zatím být nemůžu. Doma pořád někdo je a už mi to těch osmnáct let leze na nervy (a pak se mi všichni diví, že se odstěhuji, jak jen to půjde). A tak si někdy po vyučování zalezu do prázdné vedlejší třídy nebo zajdu do knihovny, domů se nikdy moc netěším. Ale jakmile vím, že tam nikdo není, třeba že se někdo zpozdí, to domů upaluju a užívám si to. Ten vzduch je doma hnedka jiný, když jsem tam sama.

10 Petra Petra | 16. června 2014 v 12:30 | Reagovat

Jo, ještě co se stereotypu týče, miluji stránky http://nestereo.cz, kde Petr Krejčík vymýšlí různé věci a způsoby, jak si zpestřit den. :)

11 lenka f lenka f | E-mail | 16. června 2014 v 12:44 | Reagovat

No samota je určitě dobrá na to, když si člověk potřebuje něco uvědomit, promyslet, stanovit si jak dál, zamyslet se nad sebou ... a možná i někdy na nějakou práci (když např. něco složitého píše). A pak samozřejmě, když si potřebuje fyzicky či psychicky odpočinout - a to jak aktivně nebo pasivně. Jinak, ale co si budem povídat, stojí za prd.

12 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 16. června 2014 v 14:53 | Reagovat

Jo, samota je fajn. Lidí se mi diví, ale když je člověk půl dne ve škole a pak další půlden po hromadě s rodinou, tak člověk využije jakékoliv minuty, kdy může být sám. Proto možná chodím tak ráda na procházky. Klidně i se psem. Ten mě ani neruší.

13 Ley Ley | 16. června 2014 v 15:51 | Reagovat

Já jsem raději sama... Zvykla jsem si na to, že se mnou nikdo není, přátele mě tak nějak opustili a já zjistila, že sama se mám mnohem lépe... Někdy bych teda byla ráda s někým, protože potřebuji tu polosamotu ve škole... Že jsem obklopená lidmi, sice se o mě nezajímají, ale jejich přítomnost mi dělá dobře. To je snad jediný důvod, proč mám ráda školu... Mohla bych si nějaké přátele najít, ale jsem tak složitá osobnost, u které je těžké se podívat do hloubky a nikdo neví, s jakými záměry myslím, proč dělám to a to... Většina lidí mě nechápe a já nechápu je... Jsem raději sama...=)

14 Lenka Lenka | 16. června 2014 v 16:46 | Reagovat

Tak já si myslím, že takhle to má většina lidí, nebo by spíš měla kdyby chtěla a kdyby k tomu měla řádné podmínky...Jen teda nevím, jak tohle dát dohromady s dítětem...To mi kvůli tomuhle přesně máma furt nadává, že mě chce vidět jak budu takhle fungovat s rodinou a já jsem na to vlastně taky docela zvědavá:D...Teda kdybych měla při koupání otevřené dveře myslím, že by mi byla asi zima a bála bych se, že někdo akorát příjde domů, nedejbože s někým..:DLidé mě hodně inspirují, takže když jsem s lidmi pak mám nápadů na psaní habaděj, díky tomu jak je pozoruji a zjišťuji nové věci, ale samota je taky moc fajn;) jen teď už jsem toho teda taky moc nenapsala, protože my jsme taková velká uřvaná španělská rodina...a pak když nikdo nekřičí mě od počítače vyžene hlad:D Moc krásny článek, řekla bych nejlepší za tenhle rok a vůbec poslední dobu. Takový moc příjemný, pohodový, nepobuřující..:D

15 Lori Lori | 16. června 2014 v 17:11 | Reagovat

Ja som si plne uvedomila aká je samota super, v neprehnanej miere, keď som bola 3 týždne u babky.
Žiadna televízia, žiaden mobil, internet, len ja, stromy, moje myšlienky.
Viem, že som dlho len tka sedávala a sledovala obrázky v hlave, ktoré mi chodili len tak z ničoho nič ( a potom som začala vidieť energie :) )
navyše čas ktorý som strávila sama so sebou, kreslením si, spievaním ,písaním alebo len obyčajným počúvaním hudby mi pomohlo byť psychicky stablinejšia a radostnejšia :)

16 mariankosnac mariankosnac | 16. června 2014 v 17:46 | Reagovat

Na samote sa mi páči tá sloboda, že človek neni obmedzovaný inými ľuďmi.  Napríklad keď som chodil bicyklovať s rodičmi alebo kamarátom, vždy som musel ísť tak ako chceli oni, kamarát bol lepší cyklista a musel som ísť jeho tempom, teraz sa chodím bicyklovať sám a chodím si ako sa mi chce, chvíľu rýchlo chvíľu pomaly, môžem sa kďekolvek zastaviť a otočiť. No keď je človek sám, zistí že mu nemá kto nakúpiť, zaplatiť účty atď, musí sa sám o všetko postarať, a potom mu dôjde že tá samota vlastne žiadna sloboda neni.

17 Venëa Venëa | E-mail | Web | 16. června 2014 v 18:24 | Reagovat

Kdybych mohla, tak bych o samotě strávila celé letní prázdniny. Fungovat "chronos" jsem se za 14 let života nenaučila, takže pak se mi často stane, že doháním něco do školy na poslední chvíli v ten nejméně vhodný okamžik

18 Cherryna Cherryna | 17. června 2014 v 0:58 | Reagovat

Ááá bože Aluš, úplně mi mluvíš ze srdce! Já jsem úplně to samé! Vždycky se mě máma ptá co budu dělat v mém volnu, jestli mám nějaké plány s holkama atd a já řeknu že ne, že si chci udělat den sama pro sebe. A  ona mi na to odvětí jestli mi nebude smutno...vůbec! Já si vždycky naplánuju krásně den. Ráno si jdu zaběhat do parku, ještě po běhu se chvilku procházím, sednu si na lavičku a poslouchám jen hudbu, nechám na sebe svítit slunce, poslouchám zvuky větru..no prostě relaxuji a jsem úplně ponořená do svých myšlenek že i mp3jku musím vypnout aby mě nerušila. Kdyby na mě v tu chvilku někdo bafl tak mě dostane úplně a já odskočím půl metru :D. No a potom podle nálady buď si pustím film, nebo chvilku relaxuju u seriálu, pak jdu většinou tak na 3 hodinky malovat. Nebo někdy třeba jedu do města a zajdu si na kafe a prostě jen tak sedím, přemýšlím a koukám po lidech.  Miluju moje samotné dny, jak ty říkáš, dají ti strašně moc dobrých nápadů a inspirují úplně nejvíc. Jednou jsem byla s partou lidí na chatě, kamarádka mi řekla že pojedou jen maximálně tři čtyři lidi a nakonec nás tam bylo asi 8. Všichni jsme se mačkali v jedné malinké chatce celý víkend a já myslela že už asi půjdu skočit do řeky kterou jsme měli za chatou a nechám se dobrovolně odplavit pryč :D. Ne ale samozřejmě mám taky ráda svoje kamarády a nedala bych na ně nikdy dopustit, ale samota je holt samota...

19 Janina Janina | 17. června 2014 v 7:47 | Reagovat

Děkuji za článek, mám to úplně stejně. V dětství jsem nebyla doma ani jinde téměř nikdy sama a o to víc si vážím každé minuty, kdy sama jsem. Samotu si moc užívám. Ráda sama běhám, jím, čtu si...ale nerada sama spím. To je asi jediné, kdy dávám přednost milované osobě. I když občas spát sama mi vlastně taky docela vyhovuje :-)

20 vladka vladka | E-mail | 17. června 2014 v 8:47 | Reagovat

Blbě slyším, a tak si užívám ticho samotu, když už nemůžu úplnou samotu.A navrch doposamotu. To je manžel o patro níž v obchodě a děti v ideálním případě obě ve škole. Noční košile, župánek, bez naslouchátka. Mě ruší hluk a lidi odjakživa a přitom lidi miluji. Mám to přesně jako Ty Aluško- půl na půl ráda.
Polosamota uprostřed města je fajn- přesně z těch důvodů, co píšeš. Pracuji s lidmi a jsem vymluvená a tak ta pohoda bez hluku a lidí je fajn. Jen mě děsí samota v přírodě- a proto do ní sama chodím k večeru- na vzdory  tomu..
Chtěla bych se naučit komunikovat se stromy a ostatními bytostmi, vím že jsou, že existují, ale když se opřu o nějaký strom- připadám si jako blázen.. uvidíme...

21 Amálka Amálka | 17. června 2014 v 12:57 | Reagovat

Hezký článek, také to mám skoro stejně. Hlavně jsi mi úplně mluvila z duše s tím zpíváním o samotě! Někdy, když jsem delší dobu mezi lidmi a jsem nucená se krotit, mám pak úplný absťák:)

22 ? ? | 17. června 2014 v 20:22 | Reagovat

Ahoj Alue, jaktože má bůh sedm a půl rukou?

23 Bofinka Bofinka | 17. června 2014 v 20:56 | Reagovat

Miluju samotu :-)))

24 M.T. M.T. | 17. června 2014 v 21:15 | Reagovat

[21]: Vidíš, a já myslela, že lidi moc nezpívají :)! Absťák z nedostatku zpívání řeším tak, že si alespoň pobrukuju - tak, aby to neslyšeli ostatní :)

25 Amálka Amálka | 18. června 2014 v 19:53 | Reagovat

[24]: no vidíš, já si to myslela taky a ono se nás najde:-)

26 Al One Al One | E-mail | Web | 20. června 2014 v 10:11 | Reagovat

Umět být šťastně sám je základ. I pro sebe i pro vztahy s druhými lidmi. Člověk najede na svoji vlnu, zrelaxuje a pak zas očištěn od ruchu světa lépe je pak na něj znovu připraven a naladěn. Pěkný článek.

27 Lu-Aquarius Lu-Aquarius | E-mail | 22. června 2014 v 2:01 | Reagovat

Díky za tento článek Alue. Ačkoliv jsem se před lety snažil "nebýt sám" (a přišly i časy, kdy se mi splnily má přání do puntíku), tak poté jsem se nějaký čas trápil, že zůstávám sám, pak jsem se s tím smířil a poslední léta jsem za samotu rád. Taky si občas zpívám, nebo povídám sám se sebou (anděly), a nejvíce humoru i jiných emocí zažiji sám se sebou o samotě. Lze si to nádherně užít :-) Vřele doporučuji vyzkoušet :-)

28 Petra Petra | 22. června 2014 v 16:20 | Reagovat

Ono asi ne nadarmo trávili mudrcové roky sami na poušti, že ? :-) Význam pro očistu mysli to má ohromný. V menší míře vlastně stačí i jen nemluvit (s lidma) i když jsou v mém okolí (typicky je to vidět ráno v metru, kde hodně lidí je uzavřených sami v sobě a jakoby chtěli ještě odpočívat/spát, než se budou muset nastartovat a vydat napospas činnostem  které neodpovídají tak úplně jejich potřebám). Evidentně přirozená potřeba organismu ... společností nerespektovaná.

Podle mých zkušeností ale pár dní samoty (typicky dovolená) nestačí.
Pro mě osobně z tohoto hlediska zatím největší význam mělo, když jsem byla jako samoživitelka/svobodná matka na mateřské dovolené a zároveň jsem se na to odstěhovala do vesnice kde mě vůbec nikdo neznal. Bylo to čerstvě po rozchodu s otcem mého dítěte, situace moc růžová nebyla. Nakonec jsem zůstala 6 let víceméně sama (1x za 14 dní výlet do města na nákup potravin,sem tam jsem zašla na poštu, a jednou za čtvrt až půl roku dvoudenní návštěva rodičů, to je vše). Čas jsem trávila péčí o zahradu/domov/dítě, na slunci a čerstvém vzduchu. Samozřejmě první rok a půl dítě nemluvilo, rádio ani televizi či internet jsem neměla. Bylo to poprvé v mém životě (vpodstatě od narození-školky!), kdy mi opravdu nikdo do ničeho nemluvil a nebylo nutné se přizpůsobovat/překrucovat. Tehdy jsem si teprve uvědomila, kdo jsem, co skutečně potřebuji ... potažmo jaká spousta věcí, které jsem dříve považovala za nezbytné je jen naočkovaná zvnějšku, ale ta reálná potřeba tam není. Mysl se mi sama přirozeně vyčistila, přičemž dítě mě v tom v nejmenším nerušilo. Naopak -tím, že jsem zároveň o něj pečovala jsem neměla ani na sekundu pocit "ztráty času" či depresi z neužitečnosti/nezaměstnanosti/zbytečnosti. Nastartovala se mi imunita (předtím jsem byla vždy na podzim a na jaře nachlazená), zjistila jsem například že nejsem vůbec "sova", jak jsem si celý život myslela - najednou mi vstávání nedělalo žádné potíže... A ano, souhlas s Alue - bylo to jednoznačně tím načasováním - tělo a mysl mají svůj individuální čas, který je bohužel společností narušován.
6 let bylo akorát, pak přišla už potřeba kontaktu s lidma. Resp. já ji necítila, spíše jak dítě rostlo začalo mě už ovlivňovat (a dostalo darem od babičky televizor!) a s blížícím se nástupem do školy bylo vhodné aby se dítě začalo socializovat. Nicméně určitá změna je u mě už trvalá, těch 6 let je znát. Nenechávám se už tolik lidma vtahovat do něčeho co mi není přirozené. Což mimojiné znamená, že mám teď mnohem méně přátel a navíc to přátelství funguje jinak- je volnější. Ne že bych se už nenechala ovlivňovat - to samozřejmě nechám, ale nyní dokážu rozeznat které změny má přirozenost neakceptuje a byla by to jen "falešná hra" a tedy ztráta času/energie/zdraví. Poznám přítele podle toho jaké má na mě jeho přítomnost fyziologické účinky. Nechám se ovlivnit, to jistě ano, ale neubližuju si při tom. Bez těch 6 let bych takového respektu sama k sobě dosáhnout nemohla, protože jsem byla zmatená vším tím co se kolem mě dělo, co kdo říkal, co jsem četla, slyšela v televizi ve škole. V té samotě jsem našla sebe. Život se mi uspořádal a zjednodušil.

Samota je jako zrcadlo. Zprostředkování jednoduché pravdy bez jakýchkoliv kudrlinek, dogmat a deformací.

29 Petra Petra | 22. června 2014 v 16:34 | Reagovat

[16]:
Svoboda přeci není o tom, že za tebe někdo něco dělá, proboha !! (naopak se tím zavazuješ). Člověk se osvobodí tehdy, když za sebe převezme zodpovědnost, ne tím že ji hodí na jiného v bláhové naději, že tak si "více užije". Tím že předáš svou záležitost na bedra jiného se totiž vystavuješ riziku, že ten druhý udělá chybu, která bude ale fatální pro tebe, ne pro něj. Tvoje podvědomí to mooooc dobře ví, a pokud není ta zodpovědnost na tobě, pak se stejně nedokážeš nikdy úplně uvolnit, a vůbec nic si neužiješ (zatímco druhý za tebe maká). Nikdy totiž nelze nikomu důvěřovat tolik jako sám sobě. To za prvé. A za druhé, čas se nedá vrátit. Jakmile dojde k nějaké chybě, vždycky pak stojí spoustu další energie ji napravovat. Je to prostě zbytečné.  

Mimochodem tímto sebeklamem o "svobodě" bez zodpovědnosti trpí hodně lidí :-)

30 Lorána Lorána | E-mail | 29. června 2014 v 21:20 | Reagovat

Už nějakou dobu s tímto pojmem "samota" vedu boj :-) Jsem samotář, což zapříčiní dlouhé hodiny bytí sama se sebou... Jenže vzhledem k různým událostem v životě, jsem se stále nenaučila být sama se sebou klidná a vyrovnaná. Nemůžu nic dělat, do ničeho se mi nechce protože mám vnitřní pocit, že musím udělat něco důležitého, jenže nevím co. Frustruje mě to a často koukám na hodiny. Nedej bože abych vstala později jak o půl 8(přes víkend) pak mám pocit naprostého zmaření času.....

ALE :-) Věřím, že to zvládnu. Vy jste to taky krásně zvládli, jste skvělí! Brzy se k Vám přidám ;-)

31 Eliška Eliška | 4. září 2014 v 21:50 | Reagovat

[20]:Zdravím, já žijí už delší dobu bez přátel nevím v čem je problém, ale nemám štěstí na lidi které by mě dokázali pochopit jak mi je když se jim svěřím s tím, že nikoho nemám že bych si ráda našla  milé a hodné přátelé ale narážím neustále na negativní lidi.Už jsem ze všeho unavená a zoufalá, že nemám štěstí na pozitivní lidi kteří by mi pomohli se
se z toho dostat a poradit mi co dělám špatně atd. Samota je opravdu v životě pro člověka neštěstí a utrpení zvlášt' když je člověk na to sám a nemá komu se vypovídat a svěřit jak mu je.Kolikrát mám pocit, že to v dnešní době nikoho nezajímá jak se daří druhému apod.

32 Tomáš z Teplic Tomáš z Teplic | E-mail | 2. února 2016 v 19:22 | Reagovat

Ahoj všem.
Má Životní cesta mne také nyní po několika vztazích přivedla do města, kde jsem prakticky úplně sám, bez rodiny, bez skutečných přátel vyjma snad jednoho přátelství. Je to něco, co člověka noří do prázdnoty. I když již mám práci, jsem sám, protože jsem na sebe vždy upnul energetické upíry. Je jich plný svět.
Snažím se nyní díky přítomného okamžiku a tolteckym učením poznat sám sebe a zkusit umět být sám se sebou šťastný.

33 andrea andrea | 7. listopadu 2016 v 8:22 | Reagovat

Mám to úplně stejně jako Alue. Volitelná , dobrovolná a nevynucená samota je skvělá.Pro mě už nelze bez toho existovat.
Lidi mě v drtivé většině jen ruší.

34 Radek Radek | 4. února 2017 v 7:45 | Reagovat

Na tento článek jsem narazil úplně náhodou a s několikaletým zpožděním se k němu taktéž musím vyjádřit. Sám to mám trochu jinak v tom, že samota je mým vlastně už nejoblíbenějším stavem vůbec, lidi kolem nepotřebuju a spíš se do interakcí s nimi nutím (např. v práci, kde to občas jinak nejde). Nebaví mě komunikovat a nemám nejmenší problém být sám i týden a víc, jen mezi několika stěnami. Na druhou stranu, tu samotu prožívám a vnímám defakto stejně. Nemohu se nabažit okamžiků, kdy nechávám otevřené dveře bez toho, aniž by mě někdo vyrušoval, můžu si po bytě chodit nejlehčeji, jak to jen jde (leč to občas klesá až k nudismu, nicméně tam mám stále soudnost), či dělat si věci dle sebe a bez jakéhokoliv časového nátlaku. Doteď jsem ani netušil, že to volné braní času má vůbec nějaké označení, nebo že se vůbec oficiálně dělí na dva druhy.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.