Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 20.9.

Nejdivnější schůzka na světě / 1.

27. července 2014 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Ženy, Muži, Vztahy
Než se pustím do příběhu, dovolte mi delší slovo úvodem, abyste pochytili souvislosti. Dopředu upozorňuji a přísahám, že tento seriál není fikce, vše se opravdu stalo. Doslova: ,,Budu psáti pouze pravdu a nic než pravdu." Navíc toho mám v úvodu hodně co říct a povyprávět, takže se připravte, že to bude delší. Chtěla jsem být stručná, ale tak mě to šokovalo a mám toho tolik co zapsat, že už se to víc zkrátit nedalo.
Od toho osudného dne uplynuly necelé dva týdny (v době psaní tohoto článku). Normálně tak dlouhou prodlevu mezi zážitkem a psaním nemám, ale toto jsem dlouho zvažovala. Původně jsem to nechtěla psát vůbec nikam, ale po dvou týdnech se mi to rozleželo v hlavě. Říkám si, že tohle je něco tak strašně absurdního a neuvěřitelného, že by vlastně byla škoda, nechat to jen tak a nezdokumentovat. Že já to vlastně zdokumentovat chci a taky by to mohlo dost dobře rozvířit diskuzní vody, jelikož následující články budou tak trochu extrémní. Nic pro útlocitné povahy... Upřímně mě zajímá, kdo na to co řekne.

A nyní k věci: Pro účely příběhu změním jméno dotyčného, aby mě nikdo nenařkl, že se mu třeba snažím pomstít, či ho pošpinit, nebo něco podobného. O to mi nejde, chci jen zapsat svůj mohutný zážitek, tak jak se mi stal a tak jak mě šokoval. Jestli si to druhá strana náhodou někdy přečte nebo nepřečte, je mi upřímně úplně jedno, stejně už se nikdy neuvidíme. Jde mi čistě o sdílení té doposud nejvíce absurdní schůzky, jakou jsem kdy zažila... A že jsem už zažila kde co.
Křtím tedy dotyčného pro účely tohoto vyprávění na ,,Chosé". Uvažovala jsem i o jiných jménech, jako Seladon, Jožin, nebo prostě Buran, ale dobře, budu umírněnější a nebudu dopředu prozrazovat čtenáři povahu dotyčného podle jména. Tu nejstrašnější pecku se stejně dozvíte až úplně nakonec. Chosé zní trošku neutrálně a nic vám nenapoví předem.
Následující články můžete i brát jako velmi názornou ukázku toho, co na schůzce rozhodně nikdy nikdy nikdy nedělat.



Chosého znám od svých 14ti let. (O to více šokující byla pro mne naše poslední schůzka.) Tehdy jsem trávila dost času na chatu a s tímto člověkem jsme se spřátelili. Chosé měl v té době asi 26 let. Jednou za mnou přijel vlakem. Dobře jsme si pokecali a zase odjel. Takto to chodilo pár let. Vždycky jednou za čas, jednou za rok nebo dva se mi ozval, že jede odněkud z cest ze světa, pojede okolo mě a můžeme se potkat. Bylo to jediné moje ,,kamarádství", které přežilo tolik let bez úhony a pocházelo čistě z internetu. S nikým jiným to tak dlouho a dobře nešlo. Samozřejmě že jsem věděla, že do mě Chosé trochu valí, ale jelikož to je stydlín, tak si ke mně nic nedovolil, proto nám to i vydrželo tak dlouho. Nikdy mě ani nepřitahoval, tak jsem za to byla ráda, že se nerozhoupal tolik let a nepokusil se.
Vždycky jsem ho viděla ráda a ani si nepamatuji že by se někdy choval bůhvíjak nepříjemně. I když, náznaky tam byly... Požádal mě narovinu nakonec o chození, když mi bylo asi 18-19, v létě. Odmítla jsem ho. Jednak je o hlavu menší než já a za druhé mi ani nemá co nabídnout, takže ani logicky nevidím důvod, proč bych se měla nějak zamilovávat... Bylo nám z toho oběma dost trapně. Chosé tomu nechtěl věřit a vykládal mi, že mu jakýsi šaman kdesi v lesi předpověděl nějakou blondýnku, co se zezačátku bude tvářit, že ho nechce, ale ve skutečnosti ho chce, jen se nesmí nechat hned odpálkovat. Tak pořád tlačil dál a snažil se mi to jakože ,,vysvětlit".
,,No, to je sice možné, ale já to určitě nejsem. Promiň. Kdybych tě chtěla, tak už po tobě dávno vyjedu, nejsem stydlivka, nejsem děcko a nemám problém říct si o to, co chci. Navíc ani nevíš, jestli někoho nemám. Vlastně o mě nevíš skoro nic." Chosé z toho byl úplně mimo mísu a ptal se, jestli teda někoho mám. Jenom jsem se usmála... Ten to určitě vědět nemusí, protože ho stejně nechci.

Tato nepříjemná událost nás ale ještě nerozdělila. Snad bych mohla tvrdit, že jsme byli pořád ,,kamarádi". Tedy myslela jsem si to. Ale v době, kdy jsem vydala svoji první knihu, jsem pochopila, že Chosé je jiný, než jsem si myslela. Svoji první knížku jsem rozdávala kamarádům s jmenným věnováním, jednu jsem chtěla dát i Chosému. Ale předtím jsem si chtěla testnout, nakolik si mě vlastně doopravdy váží a nakolik mě má rád, když se z něho naposledy vyklubal skrytý ctitel. (Jako ze všech chlapů, žádné překvapení.) Tak jsem se ho jen na zkoušku zeptala, jestli bude chtít na příští setkání moji knihu (Měla jsem ji už tajně nachystanou v kabelce a chystala se tasit, hned jak řekne že si ji rád přečte a že to je fajn, že jsem to dokázala... Sice jsem nepočítala s odmítnutím, ale nějaké tušení tam bylo, protože jsem ji neměla podepsanou předem, jakobych si nechávala prostor i na jinou možnost.) Odpovědí mi byl protáhnutý obličej a pomalé váhavé: ,,Noo... MOŽNÁ si ji Někdy koupím..."
To mě upřímně velice zklamalo a rozesmutnilo. Kdyby jakýkoliv můj dobrý kamarád napsal knížku, tak si ji koupím, a ráda. I kdyby to byla sbírka porna, nebo strašně nudné básničky. Půjde mi o to, že je to od něj, vydat knihu není sranda, je to obrovská dřina, spousta peněz a vyjádřím tím, že si jeho úspěchu vážím. Tady vlastně nepřipadá v úvahu říct mu ,,ne". Ale stalo se. Zase tak rád mě očividně neměl, aby ji chtěl alespoň ze zdvořilosti.
Knížka zůstala v kabeli, prodala jsem ji čtenářům. Říkala jsem si, že nebudu plýtvat tak krásnou a hodnotnou knihou na Chosého, který si jí nebude vážit...A přehodnotila jsem své mínění o něm. Žádný z mých přátel mi tohle prostě neudělal, ta kniha byl můj první velký úspěch v životě, můj poklad, můj mazel, můj zázrak, moje ,,dítě". Té se nedalo říct ,,ne", nebo ,,možná". Byl to můj střed Vesmíru. Kdyby alespoň řekl, že na ni nemá peníze, ale darem by ji přijal... To bych vzala jinak. Ale to se nestalo. Opravdu jsem z toho byla smutná.

Pak přišly Vánoce. Chosé prodával na Vánočních trzích a psal mi, ať se za ním někdy stavím. Avšak mi neřekl, kdy tam přesně je a na jakém stánku přesně je. A já jednak neměla moc čas, ale hlavně ani chuť ho vidět, protože jsem byla ještě pořád zklamaná, že nechtěl moji krásnou knížku, když všichni moji kamarádi si ji nadšeně vzali a všichni známí si ji koupili. A všichni byli nadšení. A on ne... A já ji psala dva a půl roku, dala jsem do ní celé srdce... Tak co se za ním teď budu ploužit, když mě ,,zradil"? Ba se ani neobtěžoval mi říct, že to je ,,hezké/fajn", že jsem něco dokázala. Jakoby to ani neexistovalo. Copak jsem si nezasloužila ani stručné slovo uznání? - To už patří k základní slušnosti.
Jednou jsem se ale překonala, když jsem měla cestu kolem. Byl už večer, tma a já ho šla hledat... Po půlhodině hledání jsem to ale vzdala. Trhy byly obrovské a je to koneckonců jeho chyba, že mi nenapsal kde přesně bude. Nějakou dobu jsem se tam tedy motala, pak jsem si řekla, že ,,tam možná dnes ani není" a odešla. Upřímně, moc velkou motivaci jsem neměla, šla jsem ho hledat spíš jentak z principu a na zkouškou, ,,abyseneřeklo".

Když skončily Vánoční trhy, Chosé se mi ozval. Napsal mi dost naštvaný e-mail, že ,,co to jako má být, že on JENOM KVŮLI MĚ šel prodávat na tyhle trhy, že jinak měl možnost v Praze, to by si vydělal víc a on se takto obětoval jenom pro mě, obětoval nižší výdělek a já se neobtěžuju za ním ani jednou na chvilku přijít!? Co to má sakra znamenat?"
To mě překvapilo, protože toto mi neřekl, vůbec jsem to nevěděla. Považovala jsem to za náhodu.. Kdybych to věděla předem, tak mu řeknu, ať jde do Prahy, že kvůli mě si vybírat méně vhodné místo, se mu rozhodně nevyplatí. A tak jsem odpověděla chladně, že jsme si teď alespoň kvit. On odmítl moji vymazlenou knížku a já za ním nepřišla na trhy. Nemáme si už tedy co vyčítat.

A pak jsme o sobě tři roky nevěděli.
Mezitím jsem na tu ,,křivdu" přirozeně zapomněla a taky to beru po čase trošku jinak. Když jednou za sto let někdo cizí náhodou nechce moji knihu, řeknu si ,,Jeho problém, neví o co přichází. Více než tisíc nadšených dopisů mluví za své." Ale žádní dobří kamarádi mi tohle nedělají, situace se zkrátka už nikdy nezopakovala. Pořád ale razím názor, že pokud můj kamarád neřekne, že by si moji knihu sám od sebe koupil nebo přijal, tak to není opravdový kamarád, jen známý. (Jednoduchá rovnice: Váží si mě - kamarád - váží si i mé práce - bude přirozeně chtít moji práci vidět - bude chtít knihu.) A já měla za to, že nejsme jenom známí, že když se známe takové roky, tak už jsme lepší kamarádi... Jé, já byla tak roztomile naivní, když jsem si myslela, že by můj ctitel ocenil můj první životní úspěch. - To je asi ten typ lidí, co jim vůbec o povahu ani duši nejde.

Tohle všechno byl úvod k tématu. K tomu pochybnému ,,randeti" se dostávám až teď:
Najednou mi po třech letech přišla zpráva od Chosého, že pojede odkudsi ze světa a že bychom se mohli potkat.

Uvažovala jsem dlouho, neodpovídala jsem hned. Intuitivně jsem tušila, že to bude stát za prd a že to nemá cenu. Ale zvítězila u mě zvědavost. Byla jsem zvědavá, jestli Chosé za ty tři roky konečně udělal v životě alespoň nějaký pokrok. Protože od doby, co mi bylo 14 a jemu 26, jsem se já stala kompletně novým člověkem, ale Chosé, alespoň do té doby než jsme se naposledy viděli, pořád jezdil po výletech, do Peru, do Jižní Ameriky, na Nový Zéland a všude možně. Jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná.
Přespávat na různých biofarmách za ubytování a stravu, poznávat jiné země... To bylo pro mne tehdy zajímavé vyprávění. Ráda jsem si to poslechla. Ale když jsme se viděli naposledy (to jsem právě dostala milostnou nabídku, ale už nevím jestli to bylo před nebo potom, co mě odmítl s knihou), tak mi říkal, že už mu tento styl života nevyhovuje, že už je to dlouho, takhle se pořád někde tahat a že by už chtěl ženu, někde žít a zapustit kořeny. Že by už chtěl být někde doma.

Což mi v té době přišlo logické. Za celou tu dobu se totiž prakticky nepohnul nikam. Pořád jezdil, pořád neměl nic. Měl sice fotky a zážitky, ale stálá práce žádná, peníze žádné, auto žádné, žena žádná, ani přítelkyně žádná... Zkrátka pořád kočovník. Není divu, že už se mu to zajídalo. Ta vyprávění byla zajímavá, když mi bylo těch 14, ale pak když mi bylo 18, už jsem si říkala, jestli by ten člověk neměl taky konečně dospět, začít pracovat a někde se usadit? Protože jsem u něj už neviděla žádný vývoj kupředu. Ani osobnostní. Jakoby zamrzl na jednom bodě, od té doby co jsme se poprvé viděli. A kdo ví, jak dlouho už takhle byl zamrznutý, než jsme se poprvé potkali.
Ono to zní hezky, když někdo řekne, že sjezdil celý svět, ale když to pak člověk vidí v reálu, zjistí, že po letech ten cestovatel ani neví, kde je vlastně doma... Mluvil vždycky moc hezky o Novém Zélandu, jezdil na léto sem a na zimu tam... Já už bych tam asi zůstala, kdyby se mi tam tak líbilo. A vybudovala si tam život. Ale on pořád pendloval a nic.

Takže když jsem pak viděla po třech letech ten mail, moje myšlenky vypadaly takto:
Intuice: ,,Napíšu že ne. Že nemám čas. Bude to stát za hov."
Rozum: ,,Ale proč my jsme se vlastně už tři roky neviděli? Co se stalo? No, měla bych si to ještě rozmyslet."
Zvědavost: ,,A co když už se usadil, našel konečně ženu, má práci a je šťastný? Hm? To by mě teda zajímalo, jestli za ty tři roky dosáhl toho, co si minule přál?"
Intuice: ,,Je na tom pořád stejně, bude to nuda, napiš že ne."
Zvědavost : ,,A tak ho ale nebudu podceňovat, třeba to bude zajímavé, třeba se i něco zajímavého dozvím."
Rozum: ,,Aha, už vím co se vlastně tehdy stalo. Nechtěl moji knížku, mého miláčka vydřeného a pak se na mě naštval, že jsem za ním nešla na trhy. Tak ale to jsou takové žabomyší války, koniny a kraviny, přece na tom nebudu stavět své rozhodnutí. Nebo z čeho plyne to moje chtění říct ne?"
Intuice: ,,Bude to ztráta času, napiš ne a nevrtej se v tom."
Zvědavost: ,,A já just chci vidět, co to je za člověka. Ty blbiny co v minulosti byly, hodím za hlavu. Bude to jakože průzkum."

Zvědavost zvítězila s rozumem. Samozřejmě, že měla pravdu intuice, ale mě pořád ještě celkem často přetahuje zvědavost na stranu rozumu. Což logicky plyne z mého věku. Mladí lidé jsou zvědaví, tak jim káže příroda, aby toho víc prožili a rychleji se učili. Až mi bude 30-40, poslechnu intuici a zvědavost se možná ani neozve... Nebo ano? Těžko říct. Uvidím. Navíc teď s odstupem času (dvou týdnů), když se sama sebe upřímně zeptám, který hlas bych poslechla kdybych věděla co se stane, tak asi zase dám na tu zvědavost. Protože kdybych poslechla intuici, tak si sice ušetřím jeden celý den ztraceného času, ale na druhou stranu bych neměla svoji odpověď na to, co to je za člověka po třech letech, neměla bych o čem vyprávět a neměla bych teď o čem psát. A mít možnost napsat nějaký zajímavý zážitek na webovky je pro mne vždycky dobře. Prostě zajímavosti, kuriozity, psychopatoviny, to hýbe světem, to mě i baví psát, lidi to rádi čtou a pak se v tom čile vyžívají diskuzně. Inu, kdybych byla dokonalá, šla bych za intuicí, ale jelikož jsem chtěla odpovědi na své otázky, dala jsem na zvědavost, orazítkovala si to logikou a šla zkoumat. Odpovědi mám, už jsem spokojená a vím, že už ho nikdy nebudu chtít znovu vidět. Případ uzavřen milý Jamesi.

Ne však pro čtenáře, takže TEĎ už se konečně dostanu k tomu osudnému dni:
Domluvit se kdy a kde přesně, nám zabralo strašně dlouhou dobu, protože mi odpovídal vždy až za 2-3 dny. Což je zajímavé, tohle obvykle dělávám já, když mám moc mailů a nestíhám. Ale když mi někdo nabídne schůzku a pak odpovídá se zpožděním, je to trochu nelogické. Budiž. Původně jsme se chtěli sejít přímo ve městě, ale předpověď hlásila nad 30 stupňů a pařit se někde na betonu? - Ne díky, nechci.
Chosé navrhl, že se sejdem dopoledne. Souhlasila jsem, logicky do toho spadal i oběd. Akorát jsem přesunula místo srazu. Z centra raději na okraj města, ať si ještě kousek popojede, já si ho vyzvednu a ukážu mu kus přírody v okolí, vyjdem na procházku, ať taky vidí něco jiného, než pořád jenom centrum a beton... ,,Když je ten přírodní človíček," jsem si říkala, ,,tak by to snad mohl ocenit." Doposud jsme vždycky byli ve městě a celý den jenom venku, i když jednou jsme se byli někde najíst a jednou jsme byli v čajovně.
Domluvili jsme tedy místo, přesný čas stále nebyl jistý. Došel mi mail, že ať si zapnu ráno mobil, že mi operativně napíše, jak mu to vyjde, že ,,si potřebuje ve městě ještě něco vyřídit".
Nejsem na takové jednání moc zvyklá a nevím co by si tam potřeboval vyřizovat, ale překvapilo mě, že se se mnou bude chtít na těsnotku domlouvat mobilem, jako nějaký manťák, když normálním lidem se stačí domluvit na konkrétním čase a prostě si to zařídím, abych tam byl včas. Mobil zapnu, když se náhodou něco pokazí.
Byl jeden den před setkáním. Říkám tedy, že to potřebuji vědět dneska, ať vím kdy mám zítra vstát a jak si mám naplánovat spoje... Inu, nakonec jsme nějak domluvili i ten čas, ale byla jsem z toho trochu nesvá, za normálních okolností nemám vůbec problém se s někým na něčem rychle domluvit a my to komunikujeme celý týden a ještě večer na poslední chvíli konečně řešíme čas.
Udělat mi tohle někdo jiný a chtít mi psát ještě ráno na kdy mu to vyjde, že si přede mnou ještě něco zařídí, tak ho pošlu rovnou do háje, protože vím, že si mě neváží a na co se s takovým stýkat? - Ale byl to Chosé, známý z minula, tak jsem zatla zuby, a nechala na chvíli hrdost i své představy o jednání s lidmi, bokem... Tohle zmiňuji jen proto, aby bylo patrno, že jsem celou dobu dostávala znamení, že s tímto člověkem FAKT NE.

Ale to bylo jen pověstné ticho před bouří...
Co na sebe, když má být nad 30 a trochu vítr? Chtěla jsem sukni nad kolena... Ale ne, ne ne.. Bude trochu foukat a po tom co mě minule nabaloval, by to mohl brát jako výzvu. Muži jsou vizuálně zaměření tvorové. Ok, ale v kožichu nepůjdu. Vybrala jsem krásnou dlouhou sukni, kterou mi darovala Barborka (šikovná kreslířka, její portrét zdobí začátek knihy Svítání). Je to moje oblíbená sukně, mám ji moc ráda a cítím se v ní dobře. K tomu nějaké barevně ladící lichotivé tričko, světlé barvy, sandálky Rieker a je to. - To píšu taky schválně, chci abyste věděli, že jsem si s oblečením dala trochu práci, aby pak vyniklo to, co se stalo dál. Jinak bych vám nepopisovala co jsem si oblékla.
Můj záměr byl, obléci se pohodlně, ale žensky, ale ne neprakticky, aby mohl foukat vítr, abych mohla jít i do přírody a abych zároveň nebyla za zálesáka, když Chosé nabídl dopoledne, tudíž logicky jsme měli jít někam na oběd a byli jsme na něj i předem mailově domluvení. Tak jsem chtěla od všeho trochu. Pohodlně, hezky, žensky i prakticky. Podařilo se. Vivat Barborčina sukně... Přece se nebudu v létě pařit v kalhotách... Konečně jsem se naučila užívat si sukní a toho, že jsem ženská.

,,Chosé bude čumět, jak jsem se za ty tři roky zase změnila." říkala jsem si... Dokonce jsem si udělala hezký účes, ne ,,rozcuch alá ráno vstanu, rozčešu a jdu", ale pěkný rybí cop, aby mi v tom horku trochu větralo i na krku.
,,Perfektní." Zhodnotila jsem výsledek svého snažení a spokojeně vyrazila na autobus. - I když, pořád ve mě něco hlodalo. Celý ten týden, co jsme se domlouvali, jsem cítila, že ho vidět nechci, i jsem vnitřně vrčela a nevěděla jsem proč, když mi přece nic neudělal. Nerozuměla jsem tomu, co se se mnou děje. A pak když jsem šla, tak jsem cítila strašnou nechuť ráno vstát dřív a na ten autobus jít... Dneska už vím, že to byla opět intuice. Jinak jsem se celou dobu napomínala, ,,Co mručíš? Co vrčíš? Co máš černé myšlenky? Neprogramuj se, nevymýšlej krávoviny, bude to fajn." - Nebylo. :)

Pokračování příště



Kam dál:
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org/
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
• Používáte VIMEO.COM? Účet Alue na Vimeo najdete ZDE
Přispějte na stránky Aluška.org
 


Komentáře

1 Mára - Toyota Supra Mára - Toyota Supra | E-mail | 27. července 2014 v 3:34 | Reagovat

Napínáš, honem další díl :D

2 Mára - Lancer Evo Mára - Lancer Evo | E-mail | 27. července 2014 v 7:01 | Reagovat

Mě začínají napad šílené konspirační teorie jak tohle dopadne a mám co dělat abych je sem nezačal uvolňovat :D :D

3 Alue Alue | 27. července 2014 v 8:20 | Reagovat

[2]: Klidně tipuj, vsadím se s tebou, že to neuhodneš! :D

4 Mára - velký konspirační psychopath :D Mára - velký konspirační psychopath :D | E-mail | 27. července 2014 v 8:37 | Reagovat

Tak za prvý - Týpek se vymňoukne že je "agent matrixu" a že Tě vlastně celou dobu jen špizoval a donášel dalším.

Za druhý - v době schůzky vyskočí z pozarohu štáb TV a začnou klást nepřijemné otázky (týpek byl volavky novinářů)

-Za třetí příjde otrhanej, bude lehce připitej a bude Ti vyznávat lásku a žádat o ruku.

-Za čtvrtý teď nevím, ale možná mě něco ještě napadne :D

5 Viktor Viktor | 27. července 2014 v 9:01 | Reagovat

já hádám, že tě požádal o ruku, ale nějakým naprosto nevhodným způsobem :D ať to má říz. :D

6 Marťa Marťa | 27. července 2014 v 9:21 | Reagovat

Nooo ty jsi teda dobrá, utnout to v nejlepším! :D Uplně jsi mě navnadila a já jsem teď šíleně zvědavá co se teda stalo! Už se těším na pokračování, já mám strašně ráda vyprávění ze života jiných lidí :). Jinak já si taky myslím, že si tě dostatečně neváží, když nechce tvou knihu. Já si pamatuju když já jsem psala knihu a všechny moje kamarádky si to chtěly přečíst a tak, ale v té době jsem to ani neměla dopsané a vlastně jsem to nakonec nikdy nedopsala :D. Ale všechny si to četly (dala jsem nakonec k dispozici pár úryvků, víc jsem zveřejňovat nechtěla), říkaly jak je to dobré a krásné, že bych to měla vydat a tak. A nedovedu si představit, že by mi některá moje kamarádka řekla že si ji "možná někdy koupí", to by mě asi dost ranilo. Navíc už i já si hodlám koupit tvou knížku, jen na ni teď prostě nemám a doufám, že na ni co nejdřív našetřím. A chci si ji koupit, protože si tě prostě vážím, protože jsem zvědavá, protože tvůj blog čtu už strašně dlouho a moc by to pro mě znamenalo. No a teď si vezmi, že k tomu mám takovýto postoj a to se vlastně vůbec neznáme. Nedokážu si představit, že by pro čtenáře mého blogu znamenala moje knížka víc než pro mé přátele, to je dost ujeté...

7 :) :) | 27. července 2014 v 9:24 | Reagovat

Chosé usoudil, že je čas představit svého životního partnera :)

8 Blaf Blaf | 27. července 2014 v 9:28 | Reagovat

[3]:  Tě požádal o ruku? xD

9 Marie Jelínková Marie Jelínková | 27. července 2014 v 9:32 | Reagovat

Kdy bude další díl??

10 Alue Alue | 27. července 2014 v 9:56 | Reagovat

[9]: Pozítří. Celkem jsem sepsala 20xA4 a rozdělila na 5 dílů po čtyřech stránkách.
V podstatě je to takový menší příběh, akorát ne knižně.

[8]: To už se mi sice taky párkrát stalo, ale ne.

[4]: Zatím ani jedno..

11 NT NT | 27. července 2014 v 10:11 | Reagovat

táák třeba.. přitáhl na vaši schůzku s sebou někoho dalšího, babu? :-)

12 Lorána Lorána | 27. července 2014 v 10:13 | Reagovat

Pěkný den přeji :-) To je tedy "po ránu" pěkná atomovka pro fantazii :-D
Určitě to byly zprávy ze záhrobí...nebo se ukázalo, že je to hologram...nebo se před tebou zhmotnil z prázdnoty, dloubl tě do obličeje a zmizel... nebooo se ti přišel hluboce omluvit a po chvíli vytáhl malou krabičku se semišovým povrchem a klekl si na koleno a..... nebo se ukázalo, že je to magič level XVI. a udělal hologram z tebe.
Fáájn, už končím :-D. Každopádně jsem velmi napjatá. Je to jako být ve druhé třetině filmu, když mu ona chce konečně zdělit, že je ve skutečnosti jeho matka a vypnou proud. O_o

Krásný den přeji,
L. :-)

13 Alue Alue | 27. července 2014 v 10:20 | Reagovat

[11]:

[12]:

Taky ne ... Klidně hádejte dál, je to sranda :D

14 Další díl prosím! Další díl prosím! | 27. července 2014 v 10:23 | Reagovat

Jé, tak to je super! Tipuju, že vůbec nedorazil, co? :D

15 Neas Neas | E-mail | 27. července 2014 v 10:51 | Reagovat

Pááni, to je napínavé jako kšandy :D taky si tipnu:

Chosé přijel bez peněz, takže jsi za něj oběd a celý výlet zatáhla. V přírodě se choval jakoby se tam chovat ani neuměl, a pak Tě požádal, ať s ním odjedeš na Nový Zéland a založíš tam s ním rodinu? :D

16 Alue Alue | 27. července 2014 v 10:53 | Reagovat

[14]: to by nemělo pět dílů, to bych si vystačila s jedním

[15]: Přihořívá... přihořívá... ale ještě to není ono.

17 Arleta Arleta | 27. července 2014 v 11:01 | Reagovat

15...dobry tip! :D Taky jsem napnuta!

Alue...prisel s igelitkou a tvrzenim, ze se k tobe stehuje? :) Btw, urcite to slysis ze vsech stran, opravdu se krasne vytribila tva stylisticka a psaci schopnost! (Narozdil ode me, jinak bych tuto poklonu urcite vysekla lepe :) Hezky den a verim, ze jsme vsichni nateseni na pokracovani!

18 lulu lulu | 27. července 2014 v 11:27 | Reagovat

ježis mária :D no ešte dobre že si s ním šla aspoň si to môžme prečítať :D je to napínavé

19 K. L. K. L. | 27. července 2014 v 11:46 | Reagovat

Chosé přijel v otrhaném, špinavém oblečení, řekl, že nemá žádné peníze a zeptal se Tě, jestli by u tebe doma nemohl alespoň nějaký čas přebývat, jako v podnájmu zadarmo?

20 Babe Babe | Web | 27. července 2014 v 12:00 | Reagovat

Řekl, že jste spřízněné duše a že je tvůj guru? :)

21 Léňa Léňa | 27. července 2014 v 12:15 | Reagovat

Co bylo dál fakt netuším, ale asi zase něco co ranilo Aluščino ego (bych si tipla já).

Zaujala mne hned zkraje věta "nemá mi co nabídnout", jsou vyjmenovávány i hmotné statky (práce, peníze, auto), načež z toho vyleze že pan Chosé nabízí ZKUŠENOST. Takže je to vlastně učitel. Dále mě zaujalo spojení "chtěla jsem si ho testnout" - to jako znamená co ? Nedává mi smysl proč "testovat" (lidi nejsou věci) někoho o kom jsem přesvědčena že s ním nechci být? To si odporuje.  Buď o tom přesvědčen zcela nejsem, a pak je třeba si to narovinu přiznat, anebo nemá smysl nad tím člověkem přemýšlet -natož na něj chystat testy. Ne ? (Těch nekonzistencí je tam více, tahle mě nejvíc bije do očí.)
Na článku se mi líbí rozhovor mezi intuicí, rozumem a zvědavostí.

22 Števo Števo | 27. července 2014 v 12:21 | Reagovat

Názov článku mohol byť:
Prenasledovaná stroskotancom
:-D

23 Mára Mára | E-mail | 27. července 2014 v 12:21 | Reagovat

[12]: Sakra dobře, to by nenapadlo ani mě :D

24 BE BE | 27. července 2014 v 12:23 | Reagovat

Prišiel s kočiarkom a bábätkom, hľadá aupar ?  - Och Alue, a ešte je o hlavu menší  :-DD

25 Anchor Anchor | E-mail | Web | 27. července 2014 v 12:44 | Reagovat

Ty jo, nemůžu se dočkat pokračování! :D

26 Mára Mára | E-mail | 27. července 2014 v 12:56 | Reagovat

Aluško, možná by bodlo kdybys napsala pro kluky nešiky nějaký návod "jak balit holky" :)

27 Alue Alue | 27. července 2014 v 12:57 | Reagovat

[17]: Igelitka sehrála také podstatnou roli. Ty budeš jasnovidec :D

[21]: Nimráš se v nesmyslech a chytáš se slovíček. - Uber trochu plyn, neděláš maturitu.

28 @ @ | 27. července 2014 v 13:16 | Reagovat

Strašně rozvláčné....

29 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 27. července 2014 v 13:39 | Reagovat

Ten divný pocit před schůzkou znám, že vím, že toho člověka nechci vidět (i  když ho mám třeba ráda), nechápu proč a myslím si, že je to třeba jenom trémou - samozřejmě se ta schůzka pokazí a lituju toho, že jsem tam vůbec šla :D
Doufám, že pokračování bude brzy.

30 Ameline Ameline | Web | 27. července 2014 v 13:44 | Reagovat

Jako chosé je rozhodně z vyprávění už takhle z kraje mírně pošahanej, o tom žádná. Můj tip je, že jste se minuli, vzájemně neslazená očekávání, a oba jste odešli, že ten druhej je ten divnej. Podloženost očekávání nechme stranou, stačit bude, že ani jeden jste nechápali, jak ten druhý může vyžadovat, co vyžaduje, a naopak jak může nevidět oprávněnost vašeho požadavku. (mimo jiné, tvá očekávání na chování druhých lidí jsou vůči tomu, jak funguji třeba já, o pěkný kus vyšší, mohu-li soudit z textu. Asi proto mi to v některých tvých vyprávěních trochu zavání uraženou pýchou, ačkoliv to tak vůbec být nemusí a jeví se mi to jen pod zkreslením vlastní perspektivy)

31 Tammy Tammy | Web | 27. července 2014 v 13:46 | Reagovat

Já bych vzhledem k popisu oblečení tipovala, že měl nějaké nelichotivé komentáře, buď jak sis začala hrát na slečinku, ale spíš, že ses vůbec nesnažila a oblékla si první hadry, co ti padly pod ruku a vůbec ti na něm nezáleží, když sis neoblékla minisukni :D

32 Vojta Vojta | 27. července 2014 v 13:54 | Reagovat

Nemá to blízko k tomu článku o tvých rande s buranama?

33 Alue Alue | 27. července 2014 v 14:12 | Reagovat

[30]: Míra tvého očekávání slušnosti/zdvořilosti od druhých, určuje tvoji úroveň... Samozřejmě za předpokladu, že ty sama se umíš chovat.

[32]: V podstatě volné pokračování...

34 Kéšava Kéšava | E-mail | 27. července 2014 v 14:48 | Reagovat

Nevím jak to dopadne, ale už teď je my Choseho líto.

35 Šílený žabí kůň Šílený žabí kůň | 27. července 2014 v 14:56 | Reagovat

Teda takhle mě napínat a pak to utnout "pokračováním příště", to je děs. Ty bys mohla dělat televizní seriály.
Jo, zvědavost je pěkná mrcha. Taky u mě často převálcuje rozum, intuici i dobré rady.

36 Blaf Blaf | 27. července 2014 v 15:02 | Reagovat

Tak bych se také přiklonila k tomu, že se k tobě chtěl s těma svýma "pár švestkama" v igelitce nastěhovat :D

37 Míša Míša | E-mail | Web | 27. července 2014 v 15:12 | Reagovat

Hmm, potřeboval si půjčit a chtěl, abys mu ručila?
Nebo po Tobě chtěl dítě, klidně ze zkumavky, protože se kvůli němu ani nesnažíš dobře obléci ...

38 Ameline Ameline | Web | 27. července 2014 v 15:17 | Reagovat

[33]: Já bych zase řekla, že nejideálnější je nečekat nic a pak být příjemně překvapena. Na druhou stranu to neznamená, že člověk všechno druhému ztoleruje, ale že se zachová podle chování protějšku a klidně půjde pryč když mu to nesedí nebo požádá (požádá, ne vyžaduje) změnu jeho chování. Rozdíl je pak jen v míře nepříjemných pocitů, které "neadekvátní chování" vyvolává, a v tom, jak vnímá "provinilce". Taková potřeba, aby se ke mě lidé něják chovali, protože jsem někdo (mám určitou úrověň) umí nabýt i dost zhoubných podob. Což nemyslím na tebe, ale znám pár takovejch... "jsem tvoje matka, je logické, že mám nárok na veškerý tvůj čas" "mám nárok, aby se o mě stát postaral" "mám nárok, aby mi můj chlap kupoval šminky" Jsou pak třeba i takoví, co špatné počasí v době plánovaného výletu berou za osobní útok...

Domnívám se, že neexistuje něco jako přirozený nárok, ale že si to člověk musí zařídit sám.

39 Petr Pan Petr Pan | 27. července 2014 v 16:02 | Reagovat

Podle popisu oblečení tě zatáh někam do jeskyně, kde sis ušpinila oblečení, a ještě po tobě nějak vyjel a ošahával, dalas mu facana jak hrom a poslala ho až tam. Easy.

40 Alis Alis | 27. července 2014 v 16:36 | Reagovat

Takže přijel bez peněz a chtěl aby jsi platila nebo tě vzal do nějaké špeluňky, v přírodě se neuměl chovat nebo si z tebe dělal srandu ohledně jemnohmotného světa, pak řekl že nemá kde spát jestli by nemohl k tobě,pak od tebe chtěl vyprat nebo něco podobného,měl blbé vtipy a dělal si na tebe nároky:D.Nebo ti tloukl do hlavy že jsi jeho pravá láska a vzal s sebou i toho šamana:D

41 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 27. července 2014 v 16:59 | Reagovat

Mě napadá, že by mohl mít nějaké velké dluhy. Třeba i u někoho z toho Nového Zélandu. Jo,, zadlužil se u nějakého novozélandského lichváře či mafiána, a teď určitě Chozé bude chtít před ním zachránit.

42 Alue Alue | 27. července 2014 v 17:30 | Reagovat

[38]: Můžeš se seznámit i s mým cítěním: Umím se chovat slušně a očekávám, že se ke mně budou i druzí chovat slušně a nebudou mě zbytečně přivádět do nepříjemných, trapných situací, a že zkrátka budou taktní.
Pokud toho nejsou schopní, nemám zájem se s takovými lidmi vídat.
Protože toto co jmenuji, je základní slušnost, která se mezi lidmi pomalu vytrácí a dneska když očekáváš slušnost jsi pomalu za nafoukance. Přitom to bylo ještě před 15ti lety normální zvyk i mezi mladými.

Takže ne, nebudu ,,neočekávat slušnost", já ji naprosto automaticky předpokládám jako něco, co by měl přirozeně každý ovládat.

43 Alue Alue | 27. července 2014 v 17:32 | Reagovat

[41]: Na to bych řekla ,,to je tvůj problém, vyřeš si ho" :D a příběh by skončil ve druhém díle.

44 Mára Mára | E-mail | 27. července 2014 v 17:44 | Reagovat

Já si nedovedu představit se na schůzce s holkou chovat buransky. Já jedu zase druhej extrem. Chovám se k ní jako k princezně ze Sáby, dojedu nějakým hezkým autem, všecko samozdřejmě platím. Jsem oblečenej do normalního oblečení, dávám si pozor na pusu abych neřekl něco blbě a vrchol mojeho opačného extremu je že mam tendenci se ji pořád ptat jestli se jí sedí dobře a jestli třeba nemá hlad či žízeň nebo nepotřebuje něco jiného, případně jestli jí není vedro. A taky se furt omlouvám i když nemám asi za co. No jo prostě taky asi všechno špatně.

45 tarantule* tarantule* | Web | 27. července 2014 v 18:10 | Reagovat

Vypadal hrozně, chtěl abys mu půjčila to hezký oblečení, "podstatnou igelitku" vyhodil v lese, nevzal tě na oběd, stal se z něj bezdomovec a chtěl abys ho odvezla na Nový Zéland a bydlela tam s ním? :D

46 lusy lusy | 27. července 2014 v 18:15 | Reagovat

Alue teraz sa ťa budú chalani báť sa s tebou čo i len stretnúť :D

47 Lu-Aquarius Lu-Aquarius | E-mail | 27. července 2014 v 19:56 | Reagovat

Chosé přišel s igelitkou plnou návodů, plánků a grafů... Nadšeně mluvil o velkém projektu na záchranu lidstva, a že má vymyšlený dokonalý systém na vydělávání peněz (algoritmy na predikci vývoje akciových a komoditních trhů), takže se za krátký čas dá vydělat spousta miliard dolarů, část z toho rozdat bezdomovcům, svobodným maminám s dětmi a zbyde ještě na vývojové středisko, kde už má předem vymyšleno, jak vyvinout antigravitační technologie pro "parkování automobilů u svého balkonu", teleportaci a domácí elektrárny na bázi volné energie, etc... Jen je k tomu potřeba jedna maličkost... Jako pouze rozumový typ chlapa na to sám nestačí a je k tomu tedy třeba ještě druhá něžná polovička s dostatečně vyvinutou citlivostí a intuicí, se kterou se právě setkal a je to Ta vyvolená - stačí jen kývnout na souhlas a zachráníte spolu celý svět :-)

48 Jirka Jirka | 27. července 2014 v 20:23 | Reagovat

Řekl bych že teď po tobě chce abys mu dělala maminku, že už neví na koho se má obrátit, že už mu zbyla jen igelitka s pár věcmi, popřípadě že by s tebou podnikal jako partner, každopádně určitě na tebe apeloval s nějakou velkou prosbou a ospravedlňoval se kamarádstvím z mládí, že by si to pro něj měla udělat když už teď nikoho nemá.

49 Ameline Ameline | Web | 27. července 2014 v 21:31 | Reagovat

[42]: Jasný, každej to má jinak, nezpochybňuju, že ti tenhle přístup funguje :) Mě se ale třeba takhle hodně projasnily vztahy, když jsem přestala tím, že jsem od lidí něco čekala (a ještě lépe, čekala a nedala najevo, že to čekám, protože je to přeci samozřejmost a vychování)

- např to, jak jsem se radovala, kdykoliv mi přátelé vyšli vstříc, zafungovalo jako pozitivní podmiňování, takže mi lidi dnes o to raději dělají radost. Taky mě to zbavilo mnoha nepěkných pocitů, které jsem vůči lidem občas cítila, když se nechovali, jak bych ráda, což jsem posléze zjistila byla spíš moje blbost a zbytečně jsem budovala propast mezi mnou a některými... originálními typy, kteří jsou dnes mými dobrými přáteli a jejich nekonvenční přístup k mezilidské interakci je dnes pro mě vítaným obohacením.

50 Eileen Eileen | Web | 27. července 2014 v 22:25 | Reagovat

Wow, su napjatá jak struna! :D A budu mít z toho brouka v hlavě :D

51 Míra Míra | 28. července 2014 v 8:12 | Reagovat

Zatím se to Alue vyvíjí velice zajímavě. A moje intuice mi zase napovídá, že Ti tvá zvědavost zůstane navždy :-)

52 Alue Alue | 28. července 2014 v 9:33 | Reagovat

[51]: Asi jo... ale to je snad dobře, abych měla o čem psát. Kdo zatuhne, jakoby nežil.

[48]: Nene, oficiální žádost o ruku už proběhla, to už znovu nezkoušel :)

53 Skvělý příběh! :) Skvělý příběh! :) | 28. července 2014 v 9:40 | Reagovat

Moc se těším na pokračování! :)
Jinak se mi Alue dneska zdálo, že jsem s tebou bydlela v bytě (jako každá v jiném) a bylo to super! :D Byla jsi hrozně hodná a "pomáhala" mi proti jednomu uctívači satana - to bylo hrozný :D, ale jinak ten sen byl super! :)

54 Alue Alue | 28. července 2014 v 10:26 | Reagovat

[46]: Cca od svých 20ti let se s novými lidmi scházím, pokud jsou to ženy. Muže už do party neberu, protože to rande vždycky vyjde stejně. Pokaždé si myslí, že spolu budeme chodit, že ho určitě miluju a má nějakou vysoce duch-hovní ujetou teorii o tom, že jsme si souzeni a že to rande je prostě tutovka.... Už mě to prostě nebaví. Když s mužem, tak je to leda nějaký starý známý, ale nové už nepřibírám. To by musela být jooooo hodně velká výjimka.
A v ,,lepším" případě je to často navíc strašný balík.
Kombinace duch-hovna a buranství je asi nejhorší ze všech....

Prostě seznamování přes internet stojí za houby, to potkáš samé divnolidi. U žen je to pokaždé jiné a často to naopak vyjde jako skvělá schůzka a pak jsme i kamarádky. - bingo.

.... Tak snad tyhle články by mohly fungovat alespoň jako prevence, ale spíš si říkám, že dělám skoro osvětu, protože lidi se už dneska fakt moc neumí chovat. A asi jim to nedojde, dokud na to někdo neupozorní otevřeně.

Ale očekávat, že by případný balík měl sebereflexi a řekl si, že se mnou schůzku nebude riskovat, aby náhodou nebyl za Chosého v kuriozním seriálu, mi přijde naivní. Tito lidé prostě sebereflexe nejsou schopní, myslí si, že jsou v pohodě, ba ne přímo jsou úchvatní. - Nevím, jestli by se jim rozsvítilo, kdybys jim to vmetla přímo do obličeje.... asi ani tak ne.

55 mk mk | 28. července 2014 v 11:28 | Reagovat

chosé se ti přiznal, že se ve skutečnosti jmenuje chorché, a že s tebou chce v kouzelné igelitce odletět za králem bramborových lidí, aby jej požádal o svolení na fidži křížit ovce s delfíny :D
promiň, klidně to smaž, ale ta představa mě velmi pobavila :)
čáu

56 Evik Evik | 28. července 2014 v 11:52 | Reagovat

Co tohle: Měl velké zpoždění, oběd si musela zaplatit sama nebo jste na něj vůbec nešly a celou dobu ti vyčítal ty vánoční trhy. Blížím se alespoň trochu? :D

57 Alue Alue | 28. července 2014 v 13:27 | Reagovat

[55]: No upřímně, celý den jsem si připadala, jakoby to tak opravdu bylo...

[56]: Taky ne :D

58 Amálka Amálka | 28. července 2014 v 14:09 | Reagovat

[45]: :-DD

super příběh, jsem fakt napnutá, jak to bude pokračovat!

pár mých tipů...
- vypadal jako trhan, možná dokonce smrděl, takže jste spolu celou dobu skvěle kontrastovali
- zapálil si v přírodě
- celou cestu nesl svou ošoupanou igelitku, ve které měl připravený pár dní starý proviant, který vytasil jako zlatý hřeb celého výletu. Tipuju oschlý a olezlý meloun a aspartamovou limču z Lídlu (Není vyloučené, že měl v igelitce i nějaký nevhodný dárek, kterým Tě chtěl oslnit)
- udělal Ti venku sexuální nabídku s tím, že je panic. Když jsi ho rázně odmítla, vyčetl Ti všechny holky, které kvůli Tobě údajně odmítl, řekl Ti, že v podstatě cestoval jenom kvůli Tobě, protože na Tebe pořád myslel a nakonec Ti na důkaz své oddanosti Ti ukázal svojí kérku na zádech "Alue forever" :-D

59 lusy lusy | 28. července 2014 v 17:44 | Reagovat

no tak to chápem tiež to mám tak...ale stále dúfam v nejaké štastie :D, to ma ešte neopustilo..stále si myslím že v ten ,,správny,, čas príde ,,normálny,, muž pre mňa vhodný, duch-hovných už bolo tých sa radšej stránim a keď navrhnú dalšie stretko radšej sa vyhovorím, no sú tam aj horšie prípady a nechápem prečo práve ja mám na takých štastie no asi to bude niečo aj z mojej minulosti prečo ich to tak ku mne ťahá inak si to vysvetliť neviem a už som sa s tým vlastne aj zmierila že aj keď vyzerá v pohode a vravím si bože vďaka konečne niekto normálny aj tak nakoniec je to niekto z horeuvedených, a na nete ... na nete si myslím že je to tak ako aj v živote že je to vlastne jedno

60 Dáša Dáša | 28. července 2014 v 19:53 | Reagovat

Víc takových příběhů! :)

61 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 28. července 2014 v 19:54 | Reagovat

Nebo se nechal přeoperovat na ženu, protože si myslel, že jsi na holky a že s ním konečně pak začneš chodit. Ne, to je taky nepravděpodobný.

62 Neas Neas | E-mail | 28. července 2014 v 21:01 | Reagovat

[58]: S tou kérkou to je dobré :DDD

63 Přemek Přemek | 3. srpna 2014 v 2:01 | Reagovat

[42]: Až se opět kousek posuneš (a věřm, že to bude brzy), přijdeš na to, co Ti píše. Ego přestane mít požadavky na okolí. Mně se to také ještě vždy nedaří, ale musím říci, že je to fajn, když člověka začně bavit to, co mu dřív vadilo. Ubyte nepříjemných zážitků a tím i negativní energie... Ostatně nakonec je to sranda i u Tebe, jinak bys to sem nepsala. ;-)

64 Přemek Přemek | 3. srpna 2014 v 2:10 | Reagovat

[58]: Alue forever! - dobrá inspirace, ale na záda ne. Kam bych si tu Aloe dal?

65 Alue Alue | 3. srpna 2014 v 9:55 | Reagovat

[63]: ,,Ego přestane mít požadavky na okolí?"
- Ale mě nikdy nešlo o to, snášet dobře kohokoliv za jakékoliv situace. Já si lidi vybírám a chci být jen s těmi, kteří se umí chovat a mají určitou úroveň.
To jako když někdo rozbije někde okno, tak ty ho pochválíš a pak si připadáš díky tomu ,,duchovně", že ti to ,,nevadí"? Hodíš ten šutr taky do dalšího okna?
Stýkat se s asociály mi vůbec nic nedá, maximálně tak materiál na zajímavé a čtivé články. - Na tom určitě není nic špatného a rozhodně to není ani o egu. To si pleteš hrušky a jablka.
Jestli to, že mi NENÍ jedno co se kolem mě děje, je o mém egu, tak to se fakt svět v pr. obrací. A hlavně to ,,duchovno", co pořád na všechno hází ,,ego", ani přitom pořádně neví co to je.

A pokud já anonymně napíšu svůj zážitek a otevřeně upozorním na to co  e mi nelíbí, jsou tady taky lidé, co to považují za nemorální... Aniž by si uvědomili, že tyto stránky jsou mé osobní a nemorální by bylo, nepsat to anonymně, ale ukázat na konkrétní osobu.
Mě přijde víc nevhodné to, že jsou tady dokonce lidé, co očividně mají ten samý problém co Chosé a místo aby se chytli za nos a něco se sebou dělali, tak budou naopak poučovat mě, že já mám vysoké požadavky, nebo že mám ego a kdesi cosi. Přitom to co já očekávám od okolí, je jen elementární šlušnost. Ale když někdo neví jak se má chovat, tak si očividně ani neuvědomí, že není moc moudré prezentovat svoji neznalost v diskuzích.

66 Lenka Lenka | 13. srpna 2014 v 16:29 | Reagovat

Hmmm, tak já jen dodám, že s člověkem, který mi nemá co nabídnout bych se nebavila ani jako kamarádka. Tak logicky nevidím důvod proč se zamilovat?:D To, ale nějak vůůbec nejde dohromady. Logika a zamilování. Nebo ty si řekneš: "tak do tohohle se nezamiluji" "a tyjo do tohohle bych mohla..":DTo je pak asi ta zamilovanost vždycky velká jak trám:D Je to kámoš, ale nic o tobě vlastně neví? moji kamarádi teda vždycky ví, jinak by kamarádi ani nebyli. Taky jsem přemýšlela nad tím komu bych svou knihu dala, ale asi moc lidem ne, protože většina mých přátel nečte a pokud jo tak ne to o čem bych já psala a navíc, každý je jiný, pokud vím, že to o co se já zajímám je pro ně stejně celkem k ničemu, že jim to nic nedá, protože jsou někde úplně jinde, tak to nikomu nevnucuju. Třebas k tomu někdy dozraje sám...A nejde o to, že by ti lidé, byli špatní, jen jsou jinak naladení, ale jinak moc suproví;)

67 Lenka Lenka | 13. srpna 2014 v 16:34 | Reagovat

Jinak si taky myslím, že ta zvědavost než že většinou převládá u mladých, je hodně podmíněna už naší danou povahou. Ale to všechno o čem jsem psala je ryze individuální a každý to může mít samozřejmě jinak;)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama