V e-shopu Alue.cz jsou nové křišťály z Madagaskaru. - Aktuální výběr ZDE
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 01.12.

Nejdivnější schůzka na světě / 2.

29. července 2014 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Ženy, Muži, Vztahy
2. Díl zážitku ,,Nejdivnější schůzka na světě"

Když jsem konečně dorazila na místo (bylo asi 10:15 cca), už přes okénko vidím někoho, kdo nápadně vypadal jako Chosé. Nevím kolik měří, ale je prostě malinký, toho člověk pozná snadno i po letech. Vystoupím a jdu rovnou k němu. Setkávám se s někým, kdo vypadá pořád stejně, jako kdysi. Jen možná trošku hlubší vrásky, ale pořád pěkná tvář, štíhlý, modré oči, malinký nosík. Jen ruce měl jiné, vystouplé žíly a více svalů. Jinak to byl pořád on, jakého jsem si ho pamatovala.
Mezitím co ho zdravím, ho začínám lépe skenovat pohledem. (Klasika. Jak pořád všechny ty populární psychologické knížky píšou, že ženy si měří jiné lidi od hlavy k patě a skončí u bot, takže na boty je nutné speciálně dbát, pokud na žemu chcete zapůsobit, já nejsem výjimka. Akorát dneska už si to uvědomím, když to udělám a vím proč to dělám. Jinak v tomto jsem typická.) Pohled mi přes volnou košili a kalhoty ze lnu přírodních barev, padl na jeho bosé nohy.
Překvapeně se ptám, proč je bosky... Přece jenom bylo přes třicet stupňů (předpověď vyjimečně vyšla) a hlavou mi projelo, jak asi šel přes centrum města, přes ten žhavý beton, město je plné vajglů, zadupaných žvýkaček, střepů, zbytků bezdomoveckých šavlí na rozích - BOSKY? Inu, to bych si nelajzla ani já.
,,No jo, jsem, zkouším takhle chodit. No však ty taky chodíváš bosky, jsi nedávno psala."
,,Aha?" bliklo mi hlavou ,,Takže občas čte moje stránky." Odpovídám: ,,To sice ano, je to fajn, ale ne v takovém strašném horku. Rozžhavený beton není na bosé chození moc příjemný, ten nedávám. To teda čučím, že jsi to zvládl až sem."

Věděla jsem, že mi Chosé přivezl z cest nějakou drobnost, jako vždycky nosí. Tak jsem nechtěla být za losera a rovnou mu darovala menší lahvičku s mým domácím sirupem z bezinek. Který jsem dělala letos poprvé a který se mi povedl.
Chosé projevil radost a začal lovit svůj dárek. - Pak mi padl zrak na Chosého bagáž... Měl ooobrovitánský batoh nacpaný kdečím, ze kterého vytáhl malou z papíru skládanou krabičku a tam pár pěkných malých pokladů. Voňavé dřívko, pletený náhrdelníček a pár zajímavých bobulí. - Pěkný dárek.
Projevuji radost nad dárkem a ptám se zaraženě, co ten bágl, co s ním budeme dělat? ,,To se asi nebudeš tahat celý den s tím velkým batohem...?" říkám udiveně nahlas. (V tu chvíli jsem nerozuměla, proč to nezamknul na nádraží do skříňky, když jel zdaleka a sem dojel vlakem...??)
,,Nooo, já bych ho potřeboval nejdřív tady někde zakopat." Odpověděl mi, trošku váhavě.



Trochu mě to vyvedlo z konceptu a první jsem si nebyla jistá, jestli správně rozumím tomu, co slyším. Váhavě stojím na zastávce a říkám : ,,Zakopat... Jako schovat..." - ,,Ano." - ,,Hmmm.. No kde tady..." Prakticky jsem nebyla připravena na takový požadavek a stalo se mi to poprvé. Moje zahloubání, kam schovat bágl, mi připadalo jako věčnost. Všechny teoretické plácky byly moc daleko.
,,No, tady bychom mohli jít, je tam malý umělý rybníček a v jeho okolí je spousta pásů zeleně, tam by se to dalo snad nějak schovat."
,,Jak je to daleko?"
,,Asi 20 minut, podle toho jak rychle půjdeme."
,,Uf..." Zatvářil se, jakože to bude pěkná fuška a nahodil si bágl na záda.
,,To půjdeš s tím báglem až na místo bosky?" Dělám si starosti.
Šel... Po cestě koukám okolo a dívám se, kde bychom se tak mohli toho báglu zbavit s předstihem. Když jsme míjeli krytý bázén, říkám ze srandy: ,,Běž si tam koupit lístek na vlez se skříňkou, zamkni tam ten bágl a půjdem ven." - Odpovědí mi nebylo nic, ani ušklíbnutí, natož pak zdvořilostní ,,Haha, ty máš ale blbé nápady." Jakoby mě nevnímal.
Zato za pár vteřin mi položil otázku: ,,A čím ty se teď živíš?"
Trochu mě to zarazilo. Jednak jsme se tři roky neviděli a tohle má být jedna z prvních vět kterou od něho slyším? To je to hlavní, co ho zajímá? Peníze? - Navíc před chvílí komentoval můj nedávný článek, tak to sakra má vědět.
Chvíli váhám a překvapeně na něj za pochodu koukám. Tak mi pomohl a ptal se dál: ,,No co ta firma? Tím se teď živíš?"
Usmívám se: ,,Ve firmě jsem nikdy nedělala. Tam občas s něčím pomůžu, mám z toho výhody a občas se tam s někým potkám. Jinak peníze z toho neplynou, jestli chceš vědět zrovna tohle."
,,....... Tak takhle: Co je teda hlavní zdroj tvého příjmu? Čím se živíš?"
,,Přece prodejem svých knih. To je můj příjem."
V této fázi rozhovoru, nakolik mi přišel v tu chvíli nepatřičný, jsem automaticky očekávala slušnostní frázi. Typu: ,,To je hezké / To jsem rád že se ti daří / Tak to ti přeju."
Koukám na něj, postřehla jsem jen vteřinu jeho překvapeného výrazu, pak jen ticho, a šli jsme dál... A já si připadala, jakobych spadla z Venuše a uvažovala, proč se nezmohl ani na slušnostní frázi. Žeby to podcenil? Možná čekal, že píšu brak, který nikdo nečte a nekupuje, a když naopak řeknu, že prodávám svoje knihy, tak ho to TAK MOC překvapilo, že nevěděl co má říct? Tak to moje stránky pravděpodobně nečte VŮBEC. Četl možná jenom ten jeden jediný článek, jinak vůbec neví, co se se mnou za ty tři roky dělo? Ani orientačně to asi neví? Nebo stránky sice čte, ale má za to, že když otevřeně napíšu, že knihy jdou skvěle, nebo že ,,tahám balíky na poštu", tak asi lžu a ve skutečnosti to tak není? ... Nerozuměla jsem tomu. Přišlo mi trochu líto, že člověk, se kterým se od 14 ti znám a se kterým jsem kdysi před mnoha lety vedla skvělé rozhovory, není dnes schopen říct ani ,,To je hezké.", když už neví, co dělám.


Nejsem namyšlený debil, abych automaticky čekala, že všichni lidé na celém světě čtou každý můj řádek a mají přehled o tom co dělám a že mi ty knížky jdou moc dobře. Ale automaticky očekávám frázi typu ,,To je fajn.", kterou považuji za základní slušnost. Když mi někdo řekne, že se mu něco podařilo, nebo že ho živí nějaký kreativní projekt, ani nepřemýšlím nad tím, co mám říct. Pochválím ho upřímně a naprosto automaticky. Speciálně pokud je to kamarád, nebo se známe delší dobu. Jeho radost je přece moje radost. Ale dál...

Když přešla dlouhá trapná chvíle ticha, trošku jsme povídali. Zajímavé je, že ač řekl co řekl, vůbec mě to nezajímalo, byla to strašná nuda. Dokonce jsem se asi dvacetkrát přistihla, jak se silou vůle snažím soustředit na to, co mi ten člověk říká, abych nebyla úplně mimo lajnu. Jediné, co trošku zajímavé bylo, byla jeho práce s dětmi. Třičtvrtě roku v lesní mateřské školce, komunikace s malými dětmi. Ano, tohle trošku zajímavé bylo a je to jedna z mála věcí, kterou si z toho setkání pamatuji, že říkal. Ale tohle téma bylo hned vyčerpané, protože to bylo jen pár měsíců.

Po chvile se ptám: ,,Co přespání? Našel jsi nakonec něco?" (V prvním mailu mě prosil, jestli bych mu nedomluvila spaní u nějakého svého kamaráda. Avšak ti lepší jsou na léto rozjetí po světě a ty ostatní jednak tak dobře neznám, zadruhé jeho jsem už tři roky neviděla a nacpat ho k někomu do baráku mi nepřišlo vhodné. Takže mu to neklaplo.)
,,No nenašel. Chtěl jsem využít projekt, (existuje takový projekt, do kterého se přihlásí lidé, co nabízí přespání zadarmo, prostě výměnné spaní) ale nikoho jsem nesehnal... Tak si říkám, že nakonec přespím tady někde v lese."
Nastala chvilka ticha, kdy jsem si přerovnávala v hlavě pár otazníků, ve stylu ,,proč člověk přes třicet nemá na přespání v penzionu? Proč si ho nezařídil?"

Ale můj problém to není, on není malé děcko, ať si spí kde chce. Kousla jsem se do rtu a hodila to prozatím za hlavu. V tu chvíli mi ale došlo, že nakolik se vedle něj cítím divně, mám ho teď na krku až do večera, protože to tady vůbec nezná a asi těžko mu řeknu ,,zdar" ve tři odpoledne. Co by tady dělal sám tak dlouho, když za mnou přijel z daleka? - Inu, já jsem opravdu až tak moc hodná. Původně jsem počítala s tím, že řekne, že mu v 6-7 jede nějaký vlak a nemá čas celý den (to tak vždycky bývá, když za mnou někdo jede) a že teda budeme spolu maximálně do pěti. Takhle to ale nešlo, a nepřišlo mi to z mé strany slušné. (Za pár hodin jsem však svého rozhodnutí litovala.. Ale k tomu se teprve dostanu.)

Našla jsem konečně pás zeleně, zarostlý vysokou trávou, opodál polňačka, skoro nikdo tam nechodil. Kousek odtud byla i lavička. Chvilku jsme poseděli, Chosé si potřeboval přestěhovat věci z báglu do menší tašky na rameno.
Sledovala jsem ho a u toho jsem přemýšlela: Bylo mi divně a uvažovala jsem nad tím, že já si dala práci s přípravou, dopředu jsme domluvili oběd a delší procházku po okolí a on je bosky a má giga bágl, co mohl zamknout na nádraží. Jakoby vůbec nepočítal s ničím, na čem jsme se dohodli... Četl ty maily vůbec?

Mezitím co si přendával věci, jsem pořád řešila, ať si vezme boty, ať se obuje. Protože bylo opravdu horko, beton rozpálený a už jak jsme šli na toto místo, šlo vidět, že chlapec celkem trpí.. I když chlapec.. Bude mu 34.
Mezi řečí jsem mu to asi 4-5x připomenula, protože jsem zase měla dopředu tušení, že s botama bude nějaký průšvih. Jinak bych na tom tak nerajtovala, není to děcko, ať si chodí jak chce. Ale zase řešit cizí problémy se mi taky nechtělo. Převlíkl si jinou košili. (Košile i kalhoty volný len, khaki odstín. Měl bílou, mohl si ji vzít místo hnědé, ale co už, přece mu nebudu radit, jak se má obléct, aby nevypadal hrozně. Možná to byl jeho záměr. Každopádně připadala jsem si se svým upraveným zevnějškem vedle něj poněkud nepatřičně...)
Zahrabal si bágl do vysoké trávy, místo jsem označila rostlinou rmene, abychom to snadněji našli a ještě když jsme vycházeli, ptám se znovu - a ano, už mi to bylo fakt trapné - jestli si vzal boty. Protože šel pořád bosky.

Ledabyle se plácl přes tvoji tašku: ,,Jo tady někde je mám."
,,Ok."
Řekli jsme si, že se půjdeme ještě kouknout k malému rybníčku opodál, pak se kus vrátíme, zajdeme na oběd, posedíme a pak vyrazíme do okolní přírody. - Jdeme k rybníčku přes posekanou pichlavou trávu. Au au... bosky vydržel.

U rybníčku byly lavičky, navrhuji na chvilku sednout, nebo se projít okolo. Moc nadšeně nevypadal a chtěl si sednout někam do stínu, že na sluníčku moc být nemusí... To mě překvapilo. Tento člověk sjezdil svět, byl na Machu Picchu, slezl údajně kdejaký terén a nesnese trochu českého horka?
Ale dobře, on dojel za mnou, udělám mu pomyšleníčko. ,,Támhle je postavené posezení ze dřeva i se stříškou." (Chtěla jsem k rybníčku u keříku, sluníčko mi nevadí, alespoň chytnu trošku barvičku, ale dobře no...)
Nic nenamítal, zamířili jsme tedy k posezení.

Najednou koukám, že něco našel na zemi!
Zvedá velkou tlustou prázdnou igelitku, co se tam válela. Měla jsem za to, že asi sbírá bordel po zemi, že ho pak vyhodí. I se tak prvně tvářil... Divné mi to nepřijde, občas taky zvednu nějaký bordel a hodím ho někomu do popelnice, taky mám ráda venku pořádek.
Ale jakmile tu tašku zvednul, tak si to rozmyslel: ,,Hele ta igelitka je úplně nová, nepoužitá a celkem čistá... To je škoda vyhazovat, tu si nechám, ta je praktická, dám si do ní věci."
Nějak jsem se nezmohla na slovo, ani gesto, ani obličej... Tak jsem dělala, že nic nevidím a neslyším.


Došli jsme k posezení, on si vytahal pár věcí ze své tašky, nastrkal je do igelitky a tu si nacpal zpátky do tašky... Snažila jsem se dělat, že to vůbec nevidím a že mi to nepřipadá divné. Znovu si opakuji: ,,Klid, nebuď za cimprlínu, no tak zvedl igelitku ze země, ježiši to je toho, jsou i horší věci." Stejně mi ale lítaly hlavou vzpomínky na bezdomovce, co takhle nosí své živobytíčko v igelitkách a nemohla jsem si pomoci, nějak se mi Chosé s těmito lidmi spojil a už jsem s ním nechtěla mít nic moc společného. ,,Tak snad ten den rychle uteče," doufala jsem potichu.

Navazujeme hovor o minulosti. Z něj vypadlo pár bolestných okamžiků z jeho dětství.
,,To jsem nevěděla, to jsi mi nikdy předtím neřekl."
,,Skutečně?" odpovídá Chosé a chtěl ještě něco říci, když tu najednou: ,,Fuuuj!"
Měl na noze něco velkého a bílého, vypadalo to jako obří čerstvé holubí hov., které bylo na spodní části podpěry dřevěného posezení. Chosé si asi chtěl opřít nohu víc nahoře a přitom se nepodíval, kam tu nohu dává.
Vrhl na mě ošklivý a vyčítavý pohled stylu ,,Podívej se, kam jsi mě to zatáhla!"
A tak vysvětluji: ,,Jéjej, to jsi pořád bosky? No jo, s tím musíš počítat, že když jdeme na posezení, kde bývá hodně lidí, že je tady bordel, vajgly a tohle.. no nevim co to je... Žvýkačka?" (nechtěla jsem říkat hned že má na noze hovno, chtěla jsem být za dámu)... ,,Tak už se teda obuj."
,,To není žvýkačka," povídá znechucený Chosé a snaží se nohu nějak očistit.
Dávat si pozor, kam strkám nohy, je podle mě první pravidlo chození naboso, ale dobře, byla jsem ticho. Už tak byla ta situace trapná dostatečně a být za furii, co pořád buzeruje, to není můj styl.
Po chvíli jsme se zvedli a usoudili, že je čas oběda. Vrátili jsme se zpět na místo, kde jsme se původně potkali a zamířili do nedaleké restaurace. Schválně jsem to měla dopředu namyšlené, protože jsem věděla, že se tam dá najíst levně i draze a že je to slušný podnik, kde mi obsluha nikdy neudělala žádný problém, tak jsem se nebála ho tam vzít.

Když jsme se blížili k podniku, Chosé najednou ožil: ,,Já už vím kde jsme! My jsme tady už jednou byli!"
,,Skutečně?" Divím se. ,,To si vůbec nepamatuju, že bych tě sem někdy dřív vzala..." Lovím v paměti, mezitím co Chosé pokračuje: ,,No ano a byli jsme pak na tataráku..."
To už mi došlo: ,,Ehm.. Na tataráku jsme jednou skutečně byli, ale to je úplně na druhé straně města. Tady ne."
,,Skutečně?" Chosé byl trošku dezorientovaný.
,,Opravdu." Ujišťuji ho a s úsměvem dodávám ,,ale jinak máš skvělý orientační smysl." Usmívám se na něho, čekám že se tomu zasměje... Každý se vždycky zasmál. I já se zasměju, když jsem dezorientovaná a nevím kde jsem... Ale on se místo toho urazil. ,,Tý.. no, už to z tebe leze, klasika..." nakonec si to v hlavě nějak vyřešil, jakože já jsem podšívka a on si to nesmí ode mě tak brát. Takže se za chvilku uklidnil a zase bylo nějakou dobu trapné ticho...

V tu chvíli mi s konečnou platností došlo, že s tímto člověkem se nezasměju a už vůbec ne tím, že si do něho trošku rýpnu a budu čekat, že se tomu zasmějeme. Že je to prostě suchar, co se bere moc vážně... Ale hlavně že sjezdil celý svět, tady nepozná ani zhruba kde je. Navíc mě to překvapuje, protože když já jedu na neznámé místo, tak se vždy předem podívám na mapu a když si nejsem naprosto jistá, tak si ji natisknu a namaluju si body a cestičky, kudy půjdu a jak. Prostě si to v hlavě připravím. Takže i když jsem na místě které vůbec neznám, mám u sebe mapku, vidím pár ulic v okolí a vím prostě zhruba kde jsem. Jezdit někam bez přípravy je cesta do pekla... Se svými tištěnými mapkami jsem se nikdy neztratila, vždy jsem našla kýžený cíl.
A to mě upřímně dokáže štvát, když chlap nemá smysl pro humor a ničemu se nezasměje. U ženy se to dá, ženy občas bývají sucharky a jak stárnou, tak se jim ten úsměv nějak vytrácí, ale většina mužů se umí zasmát i v době, kdy už ženy smích přešel. Ale u chlapa to nějak nečekám a nejsem na to připravená, že bude zaprdnutý.
Znám jednoho, co je hodně sám, hodně tichý, má hodně problémů a bojí se lidí. Ale je slušný, hodný, přesto vyhledává společnost a když někdo něco plácne, zasměje se s námi. Sice trochu opatrně a stydlivě, ale zasměje se. - Takže to vždycky jde, když se chce. Na okolnostech nezáleží.
V tomto jsem zase tak trochu jako chlap: Chci se s tím druhým člověkem alespoň sem tam zasmát.

Pokračování příště



Kam dál:
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org/
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
• Používáte VIMEO.COM? Účet Alue na Vimeo najdete ZDE
Přispějte na stránky Aluška.org
 


Komentáře

1 Mercy Mercy | 29. července 2014 v 4:03 | Reagovat

Zatím hezké ;-)

2 Simona Simona | 29. července 2014 v 8:10 | Reagovat

No tak pořád lepší když CHLAP sebere igelitku, než když po celou schůzku neustále mluví o úklidu, čistotě a udržování pořádku a jinak se o něm člověk nic moc nedoví. Načež schůzka graduje situací, kdy vytáhne svůj mobil  - přesněji řečeno vytáhne igelitový pytlík, v něm pouzdro a v pouzdru mobil.... :-) člověk na to zírá jak Alenka v říši divů a dostane odpověď, že to tak prý má proto, aby se mu neumazal ten obal na mobil.. Tak asi by chlapec ocenil ještě nějaký obal na ten igeliťák nebo pořádný desinfekční sprej na tu "matrjošku" :-D

3 esterka esterka | 29. července 2014 v 9:31 | Reagovat

Aluška, minule si nás poriadne navnadila a teraz to zdarne pokračuje. Na jednej strane mi to pripadá vtipné a na druhej hrozné.Už sa teším na pokračovanie, vyvíja sa to zaujímavo, ale tým zlým smerom.

4 Elda Trnimir Elda Trnimir | E-mail | Web | 29. července 2014 v 9:37 | Reagovat

Teda, to je změna starého dobrého kamaráda k horšímu, a to pořádně :/ to mě mrzí... Co se mu to stalo?

5 Majka Majka | 29. července 2014 v 10:21 | Reagovat

Aluš prosím tě nenapínej, je to utrpení!:-D Už se těším až se dozvím jak probíhal zbytek schůzky.

Zatím to vypadá na magora. A těma bosýma nohama na tebe chtěl stoprocetně jen udělat dojem. Btw co je to "voňavé dřívko" a "pár zajímavých bobulí"?

6 Arriane Arriane | 29. července 2014 v 10:57 | Reagovat

Zajima me jen jedno. Jsi si jista, ze ten Chose opravdu nekde v zahranici byl? Vzhledem k tomu, ze ted je z nej asi bezdomovec, kde napriklad sehnal prostredky na navrat do cech?

7 lissabonka lissabonka | 29. července 2014 v 12:03 | Reagovat

sorry, ale nemôžem si to nechat pre seba - jé, Aluška sa teda naozaj uživí z jej knižiek? to je úžasné! Akože vedela som že sa dobre predávajú, ale až tak dobre? To je paráda! :)

Jop, tak to s tou igelitkou nemalo chybu!!! :D fuj! dať si do toho veci... :P to by mu už ani ten produkt vtáčka nemal prekážať... :D

ale musím sa aj zamyslieť nad sebou - keď idem na prechádzku bosky a ráno - ešte predtím než sa učešem a popritom zbieram nejaké odpadky, asi musím vyzerať tiež naozaj delikátne :D našťastie tak ráno je vonku ešte málo ľudí - na to vsádzam že nikoho nestretnem :D ale radšej budem chodiť len s normálnymi vlasmi - ak to voľačo zachráni :D (ale je to trpas, keď vyleziem s nejakých kríkov s flašou a oproti spolužiak :D :D :D našťastie si to nechal dať vysvetliť :D )

8 hmm hmm | 29. července 2014 v 13:42 | Reagovat

Moc komentaru zde nepridavam, ale Tvoje stranky ctu pravidelne.

Vim, ze Choseho nechces nijak ztrapnovat a schazovat, jen pises o neuveritelnem zazitku. A takovy jiste je.

Jen si ale rikam: "Ta Alue ma strasne konkretni predstavy o tom, co by mel druhy delat. Ty v*le, tak Chose bude poradna rarita, na druhou stranu takovych lidi je strasne moc. Jejich pohled na svet se jen lisi od toho myho, proto ty bose nohy, igelitky, chybejici finance na ubytovnu atd. Asi bych az tak dopodrobna pribeh nerozepisoval. Mozna bych to probral s prateli v hospode."

Chapu vsak, ze popisujes zazitek, ktery te uzemnil ve spatnem slova smyslu. Ja premyslim nad tim, ze par lidi jako Chose uz jsem potkal. Mozna nejsou uplne idealnim, zaroven tu jsou. A osobne jsem se nad nimi prestal tak do hloubky pozastavovat :) Snad budes mit stesti a podobne zazitky nebudes muset absolvovat.

A tesim se na konec pribehu ;)

9 Alue Alue | 29. července 2014 v 14:16 | Reagovat

[8]: Pro mě však zážitek - i třeba špatný - znamená něco trochu jiného, než pro tebe.
Důvod? - 1. díl tohoto seriálu nasbíral za dva dny cca 1500 unikátních čtenářů.

Špatné zážitky, můžeme si říkat co chceme, jsou skvělou inspirací na nejčtenější a nejzajímavější články. Ať už popisující samotnou skutečnost, nebo zamyšlení na dané téma...
Pro mne je dobré se pozastavovat a zamýšlet, jinak by nebylo o čem psát.

A obecně tedy můžu říct, že všechno špatné umím perfektně zpracovat do něčeho přínosného... a je to super změna, konečně nějaké lehké téma.

10 Marťa Marťa | Web | 29. července 2014 v 14:44 | Reagovat

Podle mě Chosé možná ani v zahraničí nebyl. Páč to zatím vypadá, že nemá peníze ani na boty, takže si nedovedu představit, kde by schrastil peníze na návrat ze zahraničí... Noo každopádně jsem šíleně zvědavá co se z toho vyvrbí! :)

11 Luz Luz | 29. července 2014 v 15:03 | Reagovat

Jsem zvědavá, co bude dál, píšeš vtipně, dobře se to čte.
Taky jsem předpokládala, že máš práci někde u známých, nezmiňovala jsi to tu už někdy dřív? Hodně lidí má psaní knih jen jako vedlejší zdroj příjmů, mít jenom to je docela nejisté. Tak mě to taky překvapilo, že ti to stačí. Myslela jsem, že se tím uživit nedá, nebo snad až po delší době, kdy toho člověk vydal víc a je slavnější.
Je to detail, ale když už jsi si vybrala jako přezdívku cizojazyčné jméno, přijde mi trochu divné to psát takhle česky foneticky místo toho, jak se to píše správně.

12 @ @ | 29. července 2014 v 15:30 | Reagovat

Tak si myslím,že to bude "román" na dlohé zimní večery.
Ale jinak dobrý,v té dnešní kulturní žumpě je to tak nějak hezký počteníčko.
(I když je to v podstatě o ničem a celý příběh si můžeš vymýšlet za pochodu.)

13 Alue Alue | 29. července 2014 v 15:57 | Reagovat

[11]: Dělat web, poradnu, e-shop a u toho ještě další práci? - To bych musela být radioaktivně ozářená a běhat jako hyperaktivní křeček :D

14 Blaf Blaf | 29. července 2014 v 16:27 | Reagovat

když jsem četla o tom batohu, že ho potřebuje někde zakopat, první co mě napadlo, že tam má nějakou zdechlinu :D

15 Alue Alue | 29. července 2014 v 16:57 | Reagovat

[14]: Že někoho po cestě sejmul a zabalil na svačinu s sebou? :D

16 Alchemi Alchemi | Web | 29. července 2014 v 17:02 | Reagovat

No nazdar... Nebudu lhát, taková podivná setkání mám už za sebou taky, i když možná je to oproti tomuhle jen slabý odvar. :D Pamatuju si, jak jsem jednou šla ven s klukem, co měl delší nehty jak já, zapilované tak, že se podobaly drápům, hrozně páchl, kromě toho byl naprosto jiný, než jak se prezentoval na internetu. Dvě hodiny mi povídal vtipy o Chuckovi Norrissovi, pak se zvedl, řekl, že mu je zima a šel domů.

17 Vojta Vojta | 29. července 2014 v 17:05 | Reagovat

Šavle bezdomovců na rozích XD

18 Alue Alue | 29. července 2014 v 17:28 | Reagovat

[16]: CO?!?!? :D To ses ani nebála, že tě přepadne a sežere?

[17]: Jak jinak to mám nazvat? :D

19 Alue Alue | 29. července 2014 v 17:30 | Reagovat

Co takhle udělat soutěž: Čtenářský příspěvek o nejhorším randeti jeho života. Udělal by se z toho takový malý zábavný soutěžní seriálek a hlasovačka. - Hlavní cenu vymyslíme... Protože Alchemi by byla určitě adept na výhru.

20 Alchemi Alchemi | Web | 29. července 2014 v 17:33 | Reagovat

[18]: Přišel mi neškodný, akorát se ze sebe snažil dělat zajímavýho - aspoň mi to tak přišlo podle stylu jeho vyjadřování a tý jeho výstřednosti. Což mi pomohlo rychle zažehnat pomyšlení na další případnou schůzku s ním. :D Ale špatná zkušenost je taky zkušenost. :D

21 Alue Alue | 29. července 2014 v 17:41 | Reagovat

[20]: Hlavně se pak máš čemu zasmát :D

22 Alchemi Alchemi | Web | 29. července 2014 v 17:45 | Reagovat

[21]: To jo, dneska už to vnímám jinak, tehdy mi do smíchu ale moc nebylo :DD

23 Vojta Vojta | 29. července 2014 v 18:32 | Reagovat

18:
Nene, je to v pohodě, pouze jsem ocenil skvělý obrat :D

24 K. L. K. L. | 29. července 2014 v 18:36 | Reagovat

[19]: Udělat to zvlášť pro dámy a pro pány. A hlavní cena bude, že ty dva co vyhrajou budou mít spolu rande :)

25 Amálka Amálka | 29. července 2014 v 18:38 | Reagovat

[19]: super nápad! Myslím, že kamarádky nejhorší rande by také mělo určitou šanci :-) Její nápadník si sebou na první schůzku přivedl svou sestru, která mu celou dobu radila co má dělat. Od kytek,  přes chování u stolu až po závěrečnou pusu! Kámoška s nimi ze zvědavosti vše absolvovala, nicméně pořád čekala, kdy se objeví skrytá kamera. Bylo ale hůř nic takového se nekonalo, mysleli to fakt vážně :-D

26 Alue Alue | 29. července 2014 v 18:48 | Reagovat

[24]: Ďábelské... geniální! :D muhehe.

[25]: Chudák kluk... Ten asi až do smrti pozná jen ,,Anču dlaňovku".

27 Majka Majka | 29. července 2014 v 19:14 | Reagovat

Já chci vědět co je to to voňavé dřívko!:-D Protože ta krabička s dárky mi přijde zvláštní -až na ten náhrdelník!

28 Daniela Daniela | 29. července 2014 v 19:21 | Reagovat

Nevím,připadá mi to hodně dětské,asi jsem generačně jinde.

29 Martina Martina | 29. července 2014 v 19:51 | Reagovat

Tak já si tipuju, že boty vůbec žádné nemá!! A je bez koruny....

30 Marie Jelínková Marie Jelínková | 29. července 2014 v 20:15 | Reagovat

Vypadá to velmi zajímavě :D díky tomuhle příběhu jsem si projela tento web a velmi mne zaujal.Asi se stanu tvým pravidelným návštěvníkem.

31 Blaf Blaf | 29. července 2014 v 20:32 | Reagovat

[15]:Podle tvého vyprávění by mě to ani nepřekvapilo :D

32 fluttershine fluttershine | 29. července 2014 v 21:01 | Reagovat

Já se nestačím divit...koukám na to a prostě nechápu jak je to xakru možný. Těším se na závěr.
P.S.Zajímalo by mě, co by sis myslela o mně, kdybys mě poznala :D Mě, zapřísáhlou Brňačku. Díkybohu bydlím na kraji, deset minut od domu mám vlez do lesa (kamž mám z bezpečnostních důvodů od rodičů zakázáno chodit).
P.P.S. Ne, vůbec jsem právě neprozradila nic, co by zkušenému odhadovači bydlišť umožnilo odhadnout, kde bydlím :D

33 Lilien Lilien | 29. července 2014 v 21:46 | Reagovat

Klidně udělej soutěž, taky bych měla něco do sbírky :D

34 lulu lulu | 29. července 2014 v 22:00 | Reagovat

Alue tebe šibe :D:D:D:D ale tak dobrý nápad

35 Lorána Lorána | 29. července 2014 v 23:08 | Reagovat

8-O ................
Jsou situace, na které se jen těžce hledají slova...heh..
Teda...upřímně mi bylo ze čtení 2.dílu mírně divně až nepříjemně. A musím říci, že máš, Aluško, železné sebeovládání.

Nejhorší rande? Teda osobně měla jsem 4 letý vážný vztah a žádné rande jsem s dotyčným ani neměla. To je pro mě "nejhorší rande" :-D

36 Šílený žabí kůň Šílený žabí kůň | 30. července 2014 v 8:33 | Reagovat

Je to jasný, z Chosého se vyklubal bezdomovec.
A pochybuju, že byl někde v zahraničí, to by nevlekl tak obrovský bágl. S něčím takovým by ho nevzali do letadla, nechytl by stopa, pěšky by taky nedošel moc daleko. Takhle natěžko to jde buď autem, nebo když někdo nemá střechu nad hlavou a stěhuje všechen zbývající majetek.
Další možnost je, že se chudák prostě zbláznil. Schizofrenie, bipolární afektivní porucha nebo tak něco.

37 Alue Alue | 30. července 2014 v 9:07 | Reagovat

[35]: Tohle nebyla nejhorší schůzka, ale ,,nejdivnější" ... A opravdu TOP DIVNOST  to je...

38 Luz Luz | 30. července 2014 v 9:32 | Reagovat

Má práci, která vypadá zajímavě, takže už kvůli tomu bych řekla, že to nebude nějaký ztroskotanec nebo dokonce bezdomovec. Jen je prostě divný.

39 Alue Alue | 30. července 2014 v 9:34 | Reagovat

[38]: Vždyť žádnou nemá, ve školce byl pár měsíců.

40 KIKI KIKI | 30. července 2014 v 10:07 | Reagovat

Nejdřív jsem se lekla,že má v báglu mrtvolu..hihi
Zatím na mě pusobí jako takový exot a je spíš vidět,že byl mimo naší zemi delší dobu,zkrátka je méně civilizovaný.
Ale zatím mi přijde spíš srandovní a s tou igelitkou bych to asi,nevím proč přešla, je prostě jiný a nejspíš žil v horších podmínkách,ale nevím.
Jinak skvěle píšeš a těším se na pokračování...

41 Alue Alue | 30. července 2014 v 10:08 | Reagovat

[35]: Co bys ty udělala na mém místě, kdyby vedle tebe někdo sebral igelitku, ,,zakopal" bágl, chtěl spát v lese a pak rozťápl hovno a škaredě se díval? (zajímal by mě ten teoretický rozdíl, pokud mám nervy ze železa, co by udělal někdo jiný :D)

42 Marťa Marťa | Web | 30. července 2014 v 10:26 | Reagovat

Alue, jsem pro tu soutěž! :D Poněvadž mám teda taky co vyprávět, jen jsem to radši nechtěla vytahovat... Rodiče se mě jednu dobu strašně snažili dát dohromady s jedním klukem, takový šprt to byl. Měl zazobané rodiče a bylo jasné, že bude dědit. Ale ten kluk byl strašný. Sice byl docela hezký, čistě oblečený, vyvoněný, oblečený v luxusních hadrech, ale tím to skončilo. Tehdy to bylo nějak v zimě, kdy nám rodiče domluvili rande. Ačkoliv jsem tam jít nechtěla, tak jsem se tomu nevyhnula. Ten kluk celou dobu vykládal strašně trapné vtípky, že jsem ani nepochopila že je to vtip (a to mám hodně velký smysl pro humor) a vždycky se těm svým vtípkům šíleně chechtal, a to tak, že se na nás otáčeli všichni kolemjdoucí. Navíc jak se sál, tak vždycky strašně otevřel pusu a divně se giglal směrem ke mně, ve výsledku se smál tak, že mi u toho málem sežral hlavu. Ještěže mu nepáchlo z úst :D. Tím to ovšem někončilo. V průběhu si nahlas prdl a já zůstala šokovaně stát a on na to: "Jéé promiň, já myslel, že to bude ticháček. Měl jsem na oběd fazole. Tak nám aspoň nebude zima!" Tohle není zrovna věc co bych potřebovala slyšet (a cítit) na prvním rande. Utíkala jsem domů jak o život s tím, že musím nakrmit kočku (ale žádnou nemám :D). Ten večer mi od něj přišla na ICQ zpráva, že mě miluje a jestli ho prý miluju taky. Na to jsem mu řekla že není můj typ a jelikož chodil na stejnou školu jak já, musela jsem se další dny dívat na jeho nasupený výraz a spolužáci se mi smáli, že prej kvůli mě brečel a tak. No horor prostě ... Pak mám v zásobě ještě další dvě příhody :D

43 Alue Alue | 30. července 2014 v 11:13 | Reagovat

[42]: A Sakra :D Když už si vedle mě někdo upustí, tak nejlepší je to vůbec nekomentovat a on si ještě přidá :D

44 :DD :DD | 30. července 2014 v 15:08 | Reagovat

A co bylo teda v tom baťohu?:D nebo to bude v dalším díle?

a http://www.novinky.cz/koktejl/343666-v-divadle-se-po-vystoupeni-senzibila-dely-divne-veci.html co si o tom myslíte, byl to fakt duch nebo něco? o.o

45 InstanTia InstanTia | Web | 30. července 2014 v 17:18 | Reagovat

[2]: :D

Máš vážně vypravěčský talent, Alue :) Jsem fakt zvědavá jak to celé dopadne.

46 Alue Alue | 30. července 2014 v 17:51 | Reagovat

[2]: Tahle porucha má jméno... Já tomu říkám chorobná uklízivost. - Úzkostlivá potřeba kompenzovat si pořádkem a čistotou nějaký svůj mindrák, nebo vážný nedostatek.

47 Luz Luz | 30. července 2014 v 18:20 | Reagovat

[39]:  Aha, nebylo z toho úplně jasné, jesťi tam pokračuje nebo už to skončilo.

48 Alue Alue | 30. července 2014 v 18:36 | Reagovat

[47]: Není to v textu absolutně jednoznačné, ale naznačené. Ale teoreticky kdyby tam pořád dělal, napsala bych tu větu trochu jinak. Asi ,,ale to téma bylo hned vyčerpané, dělá tam teprve pár měsíců..."

... Každopádně ty největší špeky teprve budou, nejhorší jsou díly 4 a 5.

49 Eileen Eileen | Web | 30. července 2014 v 19:21 | Reagovat

To se nemůžu dočkat, co bude v těch dalších dílech. Vypadá, že tohle byl jen rozjezd :) Udivuje mě to, jak je každý díl dlouhý, ale čtení jde tak lehce a samo od sebe, že mám pocit, že jsem to přečetla za minutu :D To dokazuje to, že  opravdu hezky a zábavneš píšeš, Alue :)

50 Lorána Lorána | 1. srpna 2014 v 22:47 | Reagovat

[41]: Především by to bylo poslední setkání s takovýmhle Chosém... Asi by z toho vznikly dlouhé noci nespavosti a preventivní posyp soli pod okny :-D... Ale vážně, to je ten případ, kdy jen nehybně sedíš a koukáš s otevřenými ústy a prostě... PUFFF!! Nejspíš bych při nejvhodnější chvíli utekla nebo co. Snad bych se ho i bála..:-D
Někteří tady oduševněle píší, že je to jen člověk, že jsi na něj snad i moc přísná... No už vidím jak si ho dotyční vezmou domů, nakrmí ho a věnují mu pár svých nejlepších sandálků...
Nechci znít jako záporák, jen vím, že by mi z podobného setkání bylo hrozně nepříjemně, neumím se proti energiím ostatních moc bránit a tak... klobouk dolů, Alue.

Našla jsem příhodné vtipné video(mucheche), které obsahuje specifickou větu...Alue jestli si povíš "kéžby", dej vědět :-D
http://www.youtube.com/watch?v=_4VfCeQ7Umc

Pěkný den přeje,
L. :-)

51 Alue Alue | 2. srpna 2014 v 9:10 | Reagovat

[50]: WTF?!?! :D ,,Chosé nepřijel?!?" :D Fakt to tam je.

52 Přemek Přemek | 3. srpna 2014 v 2:40 | Reagovat

[40]: Vystihla jsi to přesně. Sám to vidím na klucích, co jsou někde v Africe nebo Indonésii na projektech a po půl roce se na týden vrátí do Čech, aby zase zmizeli v pralese. To je vždyky smečka tvorů... :-)

53 :-D :-D | 22. října 2014 v 23:32 | Reagovat

Ja som sa už dávno schuti takto nezasmiala a tie obrázky pomedzi to ;-DDD teším sa na pokračovanie a valim se smichy . Ďakujem

54 Jirka Jirka | 31. prosince 2014 v 18:52 | Reagovat

No musím se smát a to jsem teprve u druhého dílu :D Alue máš můj respekt, že jsi po tomhle zážitku ještě schopná se s lidmi scházet. Potkat ženu v tomto vydání, tak se jí zeptám, jestli si ze mě nedělá srandu a potom bych jí navrhl ústavní léčbu. Toto není normální a nemůže to myslet vážně. Do jeho hlavy bych chtěl vidět, protože něco takového znovu neuvidíš. Silné kafe.
Buďme rádi, že jsi v jsi ve zdraví přežila, a že si ze zchůzek odnášíš "jen" zkušenosti a ne trvalé následky, já bych jako holka asi tasil pepřák a křičíc utíkal pryč.

Věřím, že se s tebou spousta lidí chce setkat. Jsi přitažlivá, zábavná a navíc známá, ale asi by stálo za to dělat výběrová řízení :D

Měj se hezky.

Jirka

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama