V e-shopu Alue.cz jsou nové Brazilské křišťály. - Aktuální výběr ZDE
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 17.11.

Komentáře

1 Alison Alison | 27. prosince 2014 v 2:58 | Reagovat

To ho máš teda moc ráda :-) je to dobře

2 Anoel Anoel | 27. prosince 2014 v 10:09 | Reagovat

Úžasnej článek.Souhlasím,ve všech bodech. Miluju kočičky. Máme doma dvě.Kdysi byly tři,ale Helenku nám někdo otrávil :(

3 Sigil Sigil | E-mail | 27. prosince 2014 v 11:51 | Reagovat

Nevím ale mám pocit že nelze srovnávat psy a kočky...
To je jako srovnávat muže a ženy třeba podle zvednutého nebo položeného prkýnka na WC, stylu mačkání zubní pasty a věšení punčoch v koupelně a ponožkách pod postelí...
Nevyměnil bych ani svou asistenční psinu ani asistenční kočku. Už jenom proto že patří do rodiny a každý v rodině máme své chyby i přednosti...
Tedy já mám těch předností nejméně, jak se vzácně shodne přítelka, kočka i psina...

4 aneta aneta | 27. prosince 2014 v 12:26 | Reagovat

Nádherný članek! Se vším souhlasím :)taky máme doma kocoura :)

5 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 27. prosince 2014 v 12:51 | Reagovat

To my už jsme měli spoustu koček. A každá měla trochu jinou povahu a jiné
vrtochy. Jednomu moc chutnají okurky. Cukety taky, ale mu mu tolik nejedou. Člověk prostě nemůže nechat chvíli okurku bez dozoru. On prostě vyskočí na stůl a půl jí sežere. Nechápu. Kdyby neměl v misce vodu či granule, chápala bych, že má žízeň nebo hlad. Ale takhle... Že by mu chyběl nějaký vitamín?
Na druhou stranu, mě strašně baví chodit se psem na procházku. Nikdo se se mnou nechce jít jen tak nezávazně projít, obhléhnout a zkontrolovat moje oblíbená místa. A pes je k dispozici vždycky. A ještě mi značkuje území. :-)Akorát tedy strašně rád kaká přede dveřmi do obchodu. To je třeba hlídat.

6 Marťa Marťa | 27. prosince 2014 v 13:36 | Reagovat

No ale i psi se umí venčit sami, když je tak vychováš. U nás to tak chodí běžně. Každou chvílu nějaká sousedka jen otevře dveře a pes jde sám na procházku, dává pozor, rozhlíží se... A až se projde, zase se vrátí. Když jsem byla v Řecku, taky to tam tak běžně chodilo. Já teda mojeho psa nikam samotného nepouštím, protože chci chodit všude s ním, jsem tvor domácí a trávím zavřená doma až moc času a svého psa beru jako že mi dává aspoň motivaci jít ven a něco dělat. Navíc jsem teď na koleji a netrávím doma tolik času a když už doma jsem, tak jsem ráda s ním všude. Co se výletů (i těch delších týče), tak se mi v životě nestalo, že by se můj pes vykadil někde kde neměl, nebo že by mi někam utekl. Chodím s ním na volno, do lesa taky. A vždycky šel někde u mě a hlídal si mě. Kousek poodběhl, pak se ale podíval jestli jsem v pořádku a šel zase kousek se mnou. Takto jsme spolu chodili i na hřiby. Když jsem šla do lesa na hřiby s taťkou, šli jsme hodně daleko od sebe, že jsme se navzájem nviděli a v některých chvílích ani neslyšeli. Ale můj pes neustále pendloval mezi náma a hlídal nás. A když jsem nemohla taťku najít, tak jsem zavolala na Bárta a zeptala se kde je tatínek a on mě dovedl. Rád se mnou chodí na procházky, bez problému ujde v kuse 20 kilometrů, což je hodně úctyhodný výkon na to, že je to fakt malý pes. Myši loví taky. Poslouchá mě na gesta. Tahání za vodítko neexistuje. Nikdy, ani jako štěně, nám doma neudělal bordel, nekousal kabely ani nic podobného. A nikdy jsem na něj přitom nemusela vůbe vztáhnout ruku. Všechno je to jen o výchově, jak si kdo psa vychová, takového ho má. Hodně lidí neví jak psa správně vychovat a pak se diví. Můj pes, ač je malý, nebyl na výchovu jednoduchý. Můj otec měl před tím loveckého psa a dodnes říká, že i ten se vychovával líp než teď náš Bárt. Chtělo to věnovat mu pozornost, trávit s ním čas. Ale to by dle mého názoru měl člověk s každým zvířetem. Psi jsou kočkám docela dost podobní, jenomže lidé už žijí v předsudku, že je pes něco jiného, a tak je nevědomky jako něco jiného vychovají. Pes je ale vždy odrazem svého pána, to vždycky platilo a platí. Kočky jsou prostě kočky. Jsou své a na nikoho se nevážou. To, že s někým jsou, tak to jen proto, že se jim to tak hodí. Pes je tvor mnohem věrnější a upřímnější. Není s člověkem proto, že se mu to hodí, ale proto, že člověka miluje a je ochotný ho chránit. Byl by ochotný pro svého pána zemřít. Jenou mi můj pes zachránil život. Věnuju se zvířatům od dětství a můžu říct, že tak, jak se v krizových situacích chovají psi nebo koně, že jsou ochotní pro svého pána nasadit život, tak tak se kočka nikdy nezachová. Bohužel...

7 Marťa Marťa | 27. prosince 2014 v 13:41 | Reagovat

Jo a mimochodem, pokud pes není čistotný, kadí a čurá po domě a venku se válí v sajrajtech, tak se taky asi někde ve výchově stala chyba, nebo je to psisko prostě tak tupé, že mu ani nedojde že by se za to měl stydět. Můj pes když byl kdysi nemocný (chytil cosi od svého psího kámoše), tak se mi doma poblil na koberec. Ačkoliv byl na práškách a nebyl schopný ani chodit, odplazil se pod stůl a tam se styděl, kňučel a volal na mě a když jsem přišla a viděla že se poblil, začal šíleně kníkat jakoby mi chtěl říct: "Já jsem fakt nechtěl, moc mě to mrzí, utři mi pusu, je to hnus". Takže pes je taky hodně čistotné stvoření, ne že ne.

8 Jirka Jirka | 27. prosince 2014 v 16:44 | Reagovat

Máme 6 koček a psa. Kočky jsme zachraňovali z okolí. Barunku několik dní týraly děti. Bertík byl krmený vodou, moukou a byl plný škrkavek. Rozárka byla úplně malé nedokojené vyhozené miminko (přítelkyně jí krmila kočičím mlékem). Jonáše Romča dostala. Fabiána taky. Kristýnku má přítelkyně skoro 20 let. Před dvěma lety nám umřela Lucinka a té bylo cca 22 let.
K tomu máme Foxe. Rasa shiba inu. Je to kočko pes. Má mnoho vlastností koček. Je z našich koček nejvíce čistotný a občas se stane, že myje ostatní. Ale má způsoby, které snáší jen Kristýnka a Bertík, který s ním vyrůstal. Ostatní kočky ho moc nemusí. Ale Fabiánovi je všechno jedno a Rozárka zase všechny zfackuje.
Mám je všechny rád. Je s nimi zábava.

9 Petr Pan Petr Pan | 27. prosince 2014 v 16:56 | Reagovat

Zavádějící název. Žádám o dopsání dalších 999 977 důvodů. Tak se ukaž... :)

10 lady Lianna Ellusive lady Lianna Ellusive | E-mail | Web | 27. prosince 2014 v 20:02 | Reagovat

Mě pobavil bod "Neštěká" :-). Jinak máme jednu kočku doma taky a je to mazlíček:-).

11 W W | 28. prosince 2014 v 10:32 | Reagovat

Kocouři a kočky žijící v přírodě si nikdy nikoho nevyberou. Když se k nim přiblížím, tak utečou.
Lidského přítele hledají jen ti, kteří u lidí už jednou bývali.

12 R. R. | 28. prosince 2014 v 10:44 | Reagovat

Alue, máš to štěstí, mít takového kocourka. Mě taky jedna taková spřízněná dušička potkala, ale nechala jsem si tu příležitost utéct, protože doma mám dvě kočičky. Napsala jsi to moc krásně.

13 Q Q | 28. prosince 2014 v 12:33 | Reagovat

[10]: No to je velká výhoda kočky - nedělá hluk, pokud zrovna něco nepřevrhne. Naproti tomu pes je svým štěkotem strašně hlučný.

14 slecna22 slecna22 | Web | 28. prosince 2014 v 21:01 | Reagovat

Já odjakživa měla především jenom kočky- líbí se mi jejich osobnost, ale raději mám kocourky - jsou ke mě mazlivější a nejsou to takové mršky :D

Ale pejsci mají taky něco do sebe.. :)

15 tsp tsp | 28. prosince 2014 v 22:37 | Reagovat

[6]: Musím souhlasit všema deseti. Možná měla Alue prostě smůlu na psy, že to vidí vůči nim tak negativně. A naštěstí asi zas štěstí na kočky. Naše fenečka se taky venčila sama, dokud nebyla úplně stará a ovládala se, nic nikdy neznečistila a když měla jednou průjem, vběhla rychle aspoň na balkon, kde byl starej kobereček na vyhození... těch story je víc, bylo by to na román. Oslavnej. Prostě naše zlato, co rozumělo, oddaná, ale hrdá a absolutně samostatná, ona nás nepotřebovala, ona se dávala. Když jsem byla smutná, prostě to vycítila, přišla, šťouchla čumákem a přitulila se. A bylo líp. A dokonce uměla i mňoukat ;-) (když bylo jídlo na stole a my jí nic neházeli ;-) štěkat nesměla, to moc dobře věděla, tak zkusila cizí řeči. :-)) To, že tu už není je pro mě i po půl roce pořád těžké. Na duši zůstává stín. 19 let nás obdarovávala. Měla jsem v dětství několik koček, ale tohle jsem nezažila. Byly nezávislé, pyšné a chladné. Měla jsem je ráda, ale naše světy se nepropojily. To se stalo až se psem. Ale věřím, že je to tak prostě dané. Je jedno, jestli pes, kočka nebo třeba králíček či papoušek. Prostě si dva musí sednout,tak to je. Alue to má s kočkou. A je to jistě nádhera. Sálá to z toho článku a já se omlouvám, že si tu hřeju polívčičku se psem. Jenže prostě jsou i tací, co si to fakt třikrát zaslouží.

16 Schmetti Schmetti | E-mail | Web | 29. prosince 2014 v 10:12 | Reagovat

S kočkama jsem si rozuměla jako malá, než mamce zjistili alergii na kočky. Od té doby jsem nepotkala žádnou mazlivou a milou, jak tu píšeš, ačkoliv bych takovou i ráda. Chtěla bych poznat to spojení mezi kočkou a člověkem.
Ale skoro všechno, co jsi sem napsala, mám se svými psy. Nemám žádná velká plemena, jsou to mazlíčci a komunikujeme očima. Prostě z nich cítím, co říkají a podobně :-)

17 Marťa Marťa | 29. prosince 2014 v 22:07 | Reagovat

[15]: Souhlasím! Mě na kočkách štve to, že ačkoliv jsem milovnice zvířat, ony mě milují víc než bych chtěla :D. Nebo nemilují, ale minimálně sloužím všem pouličním kočkám jako nějaké mazlidlo nebo co. Je to dnes a denně, když vidím nějakou kočku, tak ona ke mně okamžitě běží a ačkoliv se evidentně jiných bojí, tak o mě se začne třít, začne se mazlit a tak... Ale mně to vadí, protože mazlení koček mi nepřipadá tak upřímné jako mazlení psa, nebo jak to mám říct. Že mi připadá že ty kočky se s někým mazlí, protože je to příjemné jim, ne proto, že to dělá dobře tomu člověku. A navíc já jsem celkově člověk, co se nerad s někým mazlí a nemám ráda kontakt s někým cizím, ne jen u zvířat, ale i u lidí. A ty kočky jak se ke mně furt mazlí, tak já už jsem z toho někdy zoufalá, řeknu že nechci a ony v tom pokračují. Odžduchnu je, a pořád se o mě otírají. Začnu je všelijak odhánět, ale marně. Můj pes se ke mně sice chce taky pořád mazlit, ale když řeknu že už stačí tak prostě stačí a neprudí :D.

18 Přemek Přemek | 29. prosince 2014 v 22:38 | Reagovat

Ke svémá kocouru bych ještě dodal, že se stará o me zdraví a štíhlou linii, neb mi krade maso z talíře...

Jinak já psa také mohu nechat běhat volně po lese a vím, že se mi neztratí, na zavolání přiběhne... Dobře vychovaný pes stejně jako kočka nepotřebuje žádný výcvik. Ale nechci riskovat, že narazí na blbce s flintou. Tak ho udržuji sobě na dohled. I tak už jsem se s nějakými myslivci neshodl...

A pes a kocour pohromadě, to je teprve dvojka na nejapné nápady, veselé hry a vůbec. :-)

19 Přemek Přemek | 29. prosince 2014 v 22:43 | Reagovat

Jo a mrouskající kočky ve dvě ráno, to je teprvé nálož. To mám někdy chuť "popadnout flintu"... proti tomu je štěkot psů v okolí, který mě ani už nevzbudí, uplný čajíček. ;-)

20 Alue Alue | E-mail | Web | 30. prosince 2014 v 11:18 | Reagovat

[17]: nooo.. tak mazlení má prý přece oboustranně příjemné. Jak tobě, tak tomu druhému. Co ti na tom vadí, že kočka dává najevo, jak jsi jí příjemná? :D To je přece dobře.
Já se taky mazlím i kvůli sobě, nejenom kvůli druhému.

21 Alue Alue | E-mail | Web | 30. prosince 2014 v 11:20 | Reagovat

[19]: No kočičí sex je opravdu velmi hlasitý, ale lidi jim nemají co vyčítat :D
Jinak na kočky stačí otevřít okno, nebo bouchnout dveřma a utečou se množit někam jinam.

22 Anička Anička | 31. prosince 2014 v 12:45 | Reagovat

Myslím, že kocour má ještě mnohem víc důvodů, proč miluje Tebe :)!!

23 M.T. M.T. | 31. prosince 2014 v 14:01 | Reagovat

Náš koc je pro změnu na buchty a bábovky :). Máma jednou nechala na okně vychladit bábovku a on přiletěl, kus z ní vydrápl, sežral a zase tryskem odletěl. Nebo když měl kocourek průjem. Táta tenkrát vymaloval pokoj, nechal u zdi štafle, kocour na ně vylezl, nevydržel to a zeď byla rázem odshora až dolů krásně hnědá. To ale udělal jenom jednou, když opravdu nestihl slézt dolů a bylo mu pár měsíců. Potom asi na týden zalezl pod postel a nechtěl ven (mimo jídla). Chudák se strašně styděl.

24 Iveta Iveta | 2. ledna 2015 v 8:41 | Reagovat

Tak k videu, jistě víš, že u koček je to naopak a vrtění rozhdoně neznamená radost, spíš je naštvaný, že se mu to nedaří. A k 17 nemůžu zrovna souhlasit, můj miláček nesnáší když se před ním zavřu do ložnice a mě se zase nelíbí když mi celou noc skákal po hlavě, ale když jsem mu zavřela dveře před nosem, byl schopný sedět za nimi několik hodin a bez přestání kvílet a mňoukat tak žalostně, že by se mi z toho zastavilo srdce :-) Jinak ostatní sedí, s kočkami se nikdy nenudím. Já mám dvě a druhý kocour se k nám dostal "náhodou", vlastně jsem si ho podvědomě přála a můj první kocourek byl nejdřív hrozně uražený a teď jsou nej lepší přátelé a já jsem ráda, že má teď parťáka na hraní a zábavu. :-)

25 myší královna myší královna | E-mail | Web | 8. ledna 2015 v 23:46 | Reagovat

Hele, jak je to s kočkama a kruhem? Zkoušela jsi to?

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.