V e-shopu Alue.cz jsou nové Brazilské křišťály. - Aktuální výběr ZDE
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 17.11.

,,A když takhle máte dvě noční po sobě..."

15. ledna 2015 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Deníček
Přistupuji takhle do vlaku - schválně si vybírám kupé, kde sedí dvě sympatické ženy - a hned co vejdu, ptám se stydlivě, že si nejsem jistá, jak přesně tento rychlík jede (to víte, venku je tma a když nevíte jak jsou zastávky, můžete se seknout.... v rychlíku se stanice nehlásí).
Jedna byla mladší a ta vystrčila bradu, naklonila obličej a překvapeně se usmála. Druhá byla starší, cca pod padesát. - Daly jsme hlavy dohromady a zjistily jsme, že všechny vystupujeme ve stejné stanici, i když každá cestuje jinam. Tak jsem byla klidná, usadila se a začaly jsme si jen tak povídat...

A tento večer, to bylo ono pověstné nečekané setkání s tvrdou realitou.
Aby tomu každý rozuměl: Odmalička mi lidé vyčítají, že žiju ve svém vlastním světě. I vlastní máma, když se na mě zlobila, mi říkala, že si žiju ve svém světě, odmítám žít v realitě, a mám pořád ten svůj nos zabořený do papírů a maluju. Všechny problémy jsem řešila kreslením.... A dneska, když jsem už dospělá a žiju tím stylem jakým žiju, tuto skutečnost nejenom že nepopírám, ale já se jí dokonce držím a jsem za to velice vděčná.



Připadám si, že fakt žiju v nějaké hezké bublině. Kde existuje sice zlo, jsou tam zlí lidé, neštěstí, nehody, bolest a toto všechno. Ale ta bublina je jakoby ,,kouzelná" v tom smyslu, že se do ní můžu před tímto vším schovat, pokud to zvládnu a pokud to udělám dost rychle a fikaně. Vytvořit si takovou bezpečnou životní bublinu, dá dost práce, je to těžké (nesmíte jít totiž s davem) a chce to i mít trochu toho štěstí.... A funguje to. Díky tomu se zlí lidé, neštěstí, nehody, bolest a utrpení vyskytují v mé blízkosti výjimečně a skoro vždy je to důsledek nějaké chyby, náhody, neopatrnosti, nebo cizího zavinění.
A když se takhle občas setkám s tou tvrdou skutečnou denní realitou, bývá to pro mě někdy opravdu hodně bolestné a o to rychleji pak pospíchám do té své bubliny. Do toho svého života, kde se vlastně skoro nic závažného neděje (až na pár maličkostí a rušivých elementů jako jsou daně, lásky, výpadlý net, blbci, nebo náledí :D). Mám svůj svět, kde je klid a ve kterém můžu na všechna vnější trápení zapomenout. A takhle já si den po dni lebedím... V klidu.

Náš hovor začal diskuzí, které spoje na daný vlak v dané stanici navazují a která z nás kam potřebuje jet... Pak jsme začly rozebírat, jak podivně mezi vesnicemi jezdí některé autobusy. (budu dělit paní na ,,mladou" a ,,starší")
Starší paní se svěřila, že tam kam jede, je to s autobusem tak šílené, že ji vyhodí prakticky u lesa a aby došla do vesnice kde žije, tak musí kolem zahrádek a přes les, celkem daleko. Takhle v zimě jít lesem, když nikde nikdo není, ani pouliční světlo nesvítí, tak že se fakt bojí. Přitom silnice tam vede a nechápe, proč ten autobus nemůže jet přímo až k ní.

Koukám na ni jako puk ,,no to je hrůza" a přihřívám polívčičku dalšími podivně situovanými zastávkami, které jsem v okolí potkala.

Když tu se starší paní svěřila dál, že od ní jezdí autobus jen 2x !!!! za celé dopoledne. Jeden jede v šest a druhý v osm. To znamená, že když potřebuje dojít včas do práce (neřekla jaké), tak to je časově dost nepříjemné a ještě musí přes ten les...

Koukám na ni vyjeveně: ,,Takže.. vstáváte ve čtyři?" (původně pokus o vtip)
Paní se usmála: ,,Ne, vstávám o půl čtvrté."

Zůstala jsem konsternovaně hledět a vypadlo ze mě jen něco v tom smyslu: ,,To bych nezvládla."
A paní pokračuje: ,,No a když sloužím, tak někdy mi vyjdou i dvakrát noční po sobě, nebo na sebe navazují dvanáctihodinovky." (asi měla víc prací naráz).

Absolutně jsem nevěděla, co na to říct. Kdybych byla upřímná, tak bych oznámila, že sloužit 2x 12 hodin po sobě, by mě buď zabilo, nebo bych v půlce té druhé usnula někde vestoje, či něco podobného.

Vyjeveně po dlouhé chvíli ticha povídám: ,,A když já si tak vzpomenu, jak pro mě kdysi bylo naprosto devastující, vstávat o půl sedmé!"
Mladá paní se začala smát, protože opravdu srovnat půl čtvrtou a půl sedmou, to se nedá... To je úplně jiná realita.

Že lidé chodí na osmou do práce a ve čtyři odpoledne přijdou domů, jsou unavení, sedření a už nemají na nic dál energii, to chápu. Taky bych byla... Ale když mi někdo řekne, že občas mu vyjdou i dvě dvanáctihodinovky po sobě a že někdy slouží i noční, hledím na to jako na nějaký ,,zázrak" a nechápu.
Nechápu, že ten člověk se vůbec ráno vyhrabe z postele.... No, asi musí.

Opatrně se ptám, jak zvládá věci kolem domu, jako je úklid, vaření, praní a podobné věci, když musí takto pracovat a takto brzo vstávat? Že to není možné...
A paní povídá, že děti už má naštěstí dospělé a doma pomáhá manžel. Bohudík... Že když byly děti malé, tak to bylo fakt těžké.

Chápete... Tak paní chodí dvanáctihodinovky, vstává cca každý druhý den o půl čtvrté ráno, aby šla v noci přes les na autobus, co jede párkrát za den a ona ještě řekne, že ,,dřív když byly děti malé, tak to bylo fakt těžké?" dělá si ze mě srandu? Kde je kamera? Kam mám zamávat?
Takhle já si přestavuji čistou skromnost. Kdyby se personifikovala a vtělila do osoby, tak na tuhle paní by to pasovalo. Ono to ani neznělo, jakoby si postěžovala, ona spíše konstatovala fakta...

Začala jsem si ji víc prohlížet... Inu, vypadala celkem unaveně, už měla prořídlé vlasy, ale pořád si našla energii na to, trošku se namalovat, vlasy upravit a uvázat si pěknou šáličku kolem krku... Já bych nejenom že nevylezla z postele, ale na hlavě bych měla týden starý mastný drn, ale ona se o sebe ještě zvládá starat?

Hovor skončil nějak tak, že jsem řekla, že v podstatě obdivuji lidi, kteří dokáží takto pracovat a tak brzo vstávat, že já bych tohle nedokázala a všechna čest před těmi, kteří ano.

Někdy fakt nevycházím z údivu, jakou zátěž někteří lidé musí vydržet. Mnohdy prostě jen nemají na výběr. Žijí na vesnici, podnik každému úplně všude nejde jak by si představoval, přijdou děti a najednou se to nějak sejde. Takže do té práce prostě musí. A když jedna nestačí, berou druhou. A na Vesnici prostě není až takový výběr, anebo se musí daleko dojíždět pofidérně stavícím busem.

Ve srovnání s touto paní jsem si najednou připadala jako ten největší šťastlivec na světě. Jako ten největší rozmazlínek, rozežranec, zazobanec, buržoust a kdovícoještě... Prostě jsem si znovu uvědomila, co všechno mám a že je to úžasné.
Auto nemám, jezdím vlakem, to je pravda.... Ale ráno vstanu kdy chci, pracuji podle toho jak potřebuji, nikdo mě nepeskuje a když udělám chybu, zodpovídám si za ni sama. Neříkám, že to není občas náročné, ale když to srovnám s paní, která se mnou jela v kupé, tak jsou ty moje běžné starosti úplně směšné.
... A jak asi mohla stíhat vychovat ty svoje děti? - Záhada.

Je mi fakt líto, jak tento systém špatně funguje, jak posílá maminky do práce... Vždycky jsem si přála, aby všichni lidé na celém světě mohli žít v klidu, v dostatku, bez toho aby se jim zbytečně šlapalo za krk. A když potkám někoho takového, přeju si to o to víc...

Vy někdo chodíte na noční? Jak to zvládáte?


Kam dál:
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org/
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
.
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
 


Komentáře

1 Jarka Jarka | E-mail | 15. ledna 2015 v 8:02 | Reagovat

Já bych řekla, že ta paní dělá ve zdravotnictví v nemocnici nebo domově důchodců. Tam to tak funguje. Já pracovala  v domově důchochodců kde jsme dělaly 12tky někdy tři po sobě buďto denní nebo noční. Tohle chápu, že se chodí do práce denní, noční, svátky, protože o lidi se musí někdo postarat. Nechápu, ale ty fabriky kde se dělají 12tky a soboty, neděle. To už je doopravdy otrokářská práce kde lidi dřou za pár korun s buzerací za zadkem,jen aby si majitelé mohli jezdit několikrát za rok na drahou dovolenou a kupovat každého půl roku nové auto.

2 Jirka Jirka | E-mail | 15. ledna 2015 v 8:27 | Reagovat

Pěkný den Vám přeji.Drobná reakce na článek o dvou nočních.Pracoval jsem 10 let ve zdravotnictví,dvě noční za sebou byla běžná záležitost a někdy se podařili tři.Pak nějaký blbeček(promiňte) z vedení přišel na to že nemocniční zřízenci v noci nepracují(arogantní nepravda) a že by víkendy mohli sloužit 24 hodinové služby.I stalo se.Po jedné takové 24 hodinové službě se mi něco přihodilo,pošramotilo sám nevím,ale stručně řečeno jsem nemohl usnout a nakonec jsem byl vzhůru 33 hodit.Škoda slov.Na štěstí tento systém trval jen krátce.Mohu Vás Alue ujistit že tohle všechno je ve zdravotnictví(a jistě i v jiných oborech běžné)A to jsem chlap.Kolikrát jsem od kolegyň-sestřiček slyšel že po noční nespala-soused dělá bytové jádro a nebo nespala,děti stůňou.A toto musí zvládat do důchodového věku.Zdravotní aspekty tohoto počínání jsou neblahé.Mám ověřeno že pokut na člověka něco leze a dá si noční tak se nachlazení rozjede.Rozbijí se biorytmy,špatné stravovací návyky a jen krůček k vážným zdravotním problémům.
Jak je možné že ženy které pracují v nočních provozech nepožívají ochranu v podobě např.výsluhy jako mají policisté?Že nemají nižší důchodoví věk?Jak je možné že noční práce žen není výrazně! lépe oceněná?Dík že jste si této věci všimla a píšete o ní.Přeji Vám pevné zdraví a vše dobré!S pozdravem Jirka
Ps.:pouze zdánlivě definitivní je horizont který nás obklopuje

3 žena žena | 15. ledna 2015 v 8:37 | Reagovat

Já na noční chodila, chtěla jsem si při škole něco přivydělat a přes den jsem prostě neměla čas chodit do práce. Měla jsem to 2x týdně a nakonec jsem v tom tempu vydržela 3 měsíce. Celou dobu jsem byla jak ve snu, v mlze, dost to ten organismus vyčerpává.
Dělala jsem nějakou noční i před tím, než začala škola a když jsem se po tom mohla vyspat, tak mi to nevadilo.
Je to hrůza, v jakém tempu někteří lidé žijí, vidím to všude kolem sebe.

4 Petra Petra | 15. ledna 2015 v 9:41 | Reagovat

Dneska tohle vůbec není nic neobvyklého, bohužel, lidi jsou stále více zotročováni. Stačí se podívat kolem sebe, třeba supermarkety, lidi tam delaj 12-ctky i 16-ctky, kolikrát si musí odpíchnout šichtu a hned se vrací zpátky do práce a dřou zadarmo. To je hold dnešní ralita,která je vidět na každým kroku a to nemluvím o almužně za tuto dřinu a neproplacených přesčasech. A pokud si tito lidé postěžují tak se najdou i tací co řeknou , že jsou líní a nefachčenka... není co dodat....

5 michaela kratka michaela kratka | 15. ledna 2015 v 9:47 | Reagovat

Můj manžel měl zaměstnání kde měl i tři týdny v kuse noční. Vždy po té poslední směně celý den prospal a měl volno jen neděli.Směny měl od 17hod.do 04hod.Když přišel domů usnul až v osm a vstával v 16hod.Měli jsme už v té době ročního Pavlíka, naštěstí přišlo po čase období kdy měl jen ranní a teď si našel jinou práci.Než jsme měli děti a já chodila také do práce tak jsme se v podstatě neviděli. Já jsem přišla z práce a manžel za hodinu odcházel a ráno jsme se také viděli max.hod.Bylo to náročné období a já se těšila pokaždé na jeho ranní.Nebyla s ním často řeč byl unavený, nevrlý hlavně když přes den dělali pod oknem rámus a nemohl spát.

6 Vojta Vojta | E-mail | 15. ledna 2015 v 10:02 | Reagovat

Když jsem pracoval jako obsluha CNC soustruhu, tak jsem také měl noční. Cyklus směn: 5x ranní, 5x odpolení, 5x noční, víkendy volné. Směny osmihodinové, dojíždění 45 minut autem. Nyní naštěstí pracuji jinde, mám stálou denní, ale za mnohem méně peněz a proto si musím o víkendu přivydělávat na brigádách.

7 JJJ JJJ | 15. ledna 2015 v 11:17 | Reagovat

Prvni, co me napadlo,ze mozna ta pani bude zdravotni sestra,tam se delaji nocni i dvanactky a navic jsi psala,ze tam mluvila o sluzbe

8 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 15. ledna 2015 v 11:56 | Reagovat

Ne, nikdy by mě nenapadlo dělat na noční. Noční je totiž vykořisťování pracujících. POkud je to třeba práce v nemocnici či něco podobného, tak je to nutné, ale jinak se bez toho člověk obejde.
Ale když jsem si nedávno našla práci, tak jsem zjictila, že i raní je pro mě ubíjející. Práce od šesti, to znamená, že musím vztát v pět hodin a deset minut, pak se přistrojit, udělat si čaj do termosky, nějakou tu svačinku, kdyby náhodou, pro jistotu si stejně musím vzít ještě nějaký jiný pití. Pak ještě musím jí na záchod a nějak lidsky se učesat. Abych po půl šesté mohla vyjít. No co, místo kde dělám je u nás ve vsi deset minut cesty pěšky a lampy svítí. Nicméně, když se člověk půl třetí doleze domů (Ocenila bych kolo. Proč tam nemají místo, kde by mohly parkovat kola?) je znaven a musí aspoň čumět do blba, než se aklimatizuje.
Odpolední je ideální. To si člověk v klidu vstane v deset nebo v jedenáct, pak trochu poklidí, napíše si článek na blog nebo něco podobného. Po druhé hodině člověk vyjde, aby tam byl člově na půl třetí. Pak člověk přijde domů v jedenáct a je to fajn. Stejně jsem zvyklá chodit spát po půlnoci. Takže to je fakt v pohodě směna.
Akorát mám strach, abych se nestala biorobotem. Proto se taky musím čas od času pustit do nějakého literárního počinu.

9 Farah Farah | 15. ledna 2015 v 12:28 | Reagovat

Noční jsem jednu chvíli dělala. V pekárně, sice jako brigádu, ale slezlo se to tak, že přes noc bylo občas těch 50 stupňů a ve dne v bytě 34 stupňů. Takže jsem měla přes měsíc trvale pouštní podmínky ;) Nicméně je to tak, pokud člověk žije v módu, kdy každá koruna je dobrá, tak si těžko vybere něco lepšího. Dále jsem mohla po škole pracovat jako radiologický technik- no nemohla! Podle vyhlášky bych si musela dodělat kurz, který je časově náročnější a tím pádem dražší a v situaci, kdy si jentaktak vydělám na nájem a základní potřeby, kdy mi nic jinak nezbyde a den mi začínal ve 4:20 ráno a končil třeba v 9 večer příchodem domů, tak netuším, jak bych se zvládla učit na medicínské atestace. No jsem jeden z mnoha různých případů, kde se nevyužívá můj plný potenciál, protože je to v módu přežití. A proto být k tomu ještě matka? Netroufám si, protože nevím, kam bych to do toho dne nacpala. A řekla bych, že každý člověk má své individuální rytmy a také limity. V práci dnes už mám za zadkem někoho (typu blbec, ačkoliv hodný blbec, ale je to s ním náročné), 8hodin denně a přes půl roku si také vyžádalo jistou daň. Ne že bych se nadřela. Ale je v tom psychologický fakt, že on je takový rušivý element, z jeho mentality zalézá do kruhů lidem, některým lidem ale toto leze na nervy HNED, mně až po půl roce. Vidím v něm někoho, kdo má potřebu, aby se mu odkývaly jeho pravdy, načež témata jsou velmi specifická (hodně negativní jako válečné konflikty, rozebírání hodnot jako láska, že to je instinkt a ne lidskost a že zvířata jsou blbá stvoření :O a tak ještě o druhých lidech, když někdo udělá chybu, tak ten člověk je u něj hned hlupák). Nepochybuju, že když na mě pak taky kvůli nedokonalosti nebo chybičce kouká, jako by mu sebrali hračky, tak že je připraven jenom kritizovat a už nechápu, co chce odemne slyšet, jestli to, že jsem já neschopná a tím si potvrdit jeho vlastní hodnotu. Nejde to s ním, jsem tu už jen z důvodu, že snad čekám, jestli něco pochopí, že věci nejsou, jak on soudí a pak nedá druhým šanci na nápravu. Problém obecný je ten, že MUSÍŠ v každém případě se jen kontrolovat, abys neudělala dojem slabosti nebo lidství v tom, že se občas zdravě naštveš a dáš průchod temné stránce sebe sama, abys to mohla rozdejchat v klidu (nu klidu dopřáno ale není, když do Tebe někdo rýpe s výčitkami a připomínáním Tvé nedokonalosti, dáváním najevo, že tu nemáš existovat). No tak mi dej prostor a když vidíš, jak jsem ve špatném rozpoložení, vyříkáme si to, až se vydejcháme nebo ne? Nebudu někomu pořád něco vysvětlovat. Nemusím. Ale co můžu udělat- pustím se naplno do mandal a abstrakcí. Protože v tom se cítím volně a jak Aluš říkáš, nikdo mi nebude do toho remcat a nikdo se nebude navážet do mé osoby, protože neodpovídám něčího systému hodnot a míry. Tímto chci dodat odvahu a posílit motivaci v cestě na svobodu (osvobození se z módu přežití) těm, kteří to potřebují. Maminkám, aby měly více času a možností odpočívat a nemuset propadat boji s uspěchaností a únavou. Dále lidem, kterým třebas nebylo do vínku dáno dostatek čchi, aby mohli dál táhnout noční a dlouhé rozházené směny, cestu volnou za lepším bytím...

10 BE BE | 15. ledna 2015 v 13:25 | Reagovat

Denné dvanástky som zažila v Plzni, 6 dní v týždni. - Ale horšie bolo v UK, v sklade. Končiť popoludňajšiu smenu o 22 hod. Do jedenástej cestovať, o cca pol dvanástej zaľahnúť, vstávať o 4tej a ísť na rannú.
Nechápem ako som to po päťdesiatke ešte zvládala. - jo , pointa bola, zaplatiť úver na dom.
Tiež si teraz hoviem - na dôchodku, spím dokedy spím. Zažila som tiež svoje podnikanie a prácu v o.z. to je iný režim.  
Holt, Alue, dobre to robíš, máš bublinu a stred, či kľud. Cez to všetko empaticky vnímaš druhých, cením si to.

11 Alue Alue | E-mail | Web | 15. ledna 2015 v 13:50 | Reagovat

Včera večer jsem ji potkala ve vlaku zas, ale nevím jestli mě poznala. - ,,Náhoda" :D

12 Kač Kač | 15. ledna 2015 v 14:22 | Reagovat

Mamka pracuje na dvě noční (dvanáctky) za sebou, ale chodí do práce většinou v průměru tak 3x týdně (někdy čtyřikrát, ale to je vážně maximum). Podle jejích slov se na to dá zvyknout, ale i tak je to někdy docela ubíjející. Přijede domů ráno o půl sedmé, kolem sedmé si jde lehnout a spí zhruba do jedné až půl druhé. Ve čtyři pak jde do práce. S úklidem se jí proto snažím pomáhat, i když ona je (bohužel) takový ten typ, který si raději udělá všechno sám o volných dnech, každopádně se rozhodně snažím často přiložit ruku k dílu :) Mamka dělá  noční už devět let...

13 Karloon Karloon | 15. ledna 2015 v 14:38 | Reagovat

Já jednou v Praze na brigádu jsem taky v tolik vstaval ale bylo to jen týden maximálně dva, tak to ještě šlo.

14 Ilíriel Ilíriel | E-mail | 15. ledna 2015 v 15:04 | Reagovat

Taky jsem neskutečně vděčná za to, že si můžu svůj život řídit podle sebe. Na budík nevstávám už několik let, poslední rok se snažím dodržovat volné víkendy a v létě jsem měla po dvou letech dokonce týden volna. (O dovolené nemluvím, neb mi nikdo nic nedá za to, že si dobíjím baterky.)
Časem se asi budu muset nechat tak na rok zaměstnat, abych měla slušnou mateřskou (cca 3500 jako živnostník versus cca 19 000 jako zaměstnanec při stejném příjmu, to už je docela pádný důvod). Ale nechce se mi. Představa, že budu dělat věci jen "odsud posud" tak, jak mi někdo jiný vymezí, nebo že budu muset někomu zdůvodňovat, proč jsem online až kolem poledne (když jsem den předtím pracovala třeba do tří do rána) je mi proti srsti.
Zároveň je mi opravdu líto, že naše společnost má neustále potřebu lidi zaměstnávat. K pokrytí našich základních potřeb by stačilo pracovat 3 - 4 hodiny denně, dělat věci efektivně, neplýtvat a nedělat to, co stejně není třeba (jako otravování lidí po telefonu, aby si něco koupili). Kdybychom byli jako společnost efektivnější a opravdu využívali možnosti a technologie, které máme dnes k dispozici, byli bychom úplně někde jinde, maminky a tátové by se mohly věnovat dětem a člověk by nebyl tak často vnímán jako spotřební zboží, které je třeba vyždímat a za pár let odhodit.
Třeba se toho ještě dožijeme... Kdo ví.

15 ginze ginze | 15. ledna 2015 v 15:11 | Reagovat

Mně se zase nelíbí nápad, aby lidi dělali na tři směny. Jako mít na střídačku ranní a odpolední, to by ještě šlo, ale do toho ještě noční? Vždyť ti lidé musí mít hrozně rozházený organismus.
Taky že jo, z takových firem vychází lidé s úplně mrtvým výrazem v tváří a 90% z nich kouří. Nelíbí se mi, že některé firmy zacházejí se svými zaměstnanci tímto způsobem.
A co třeba takové Japonsko, v těch firmách, kde se pracuje manuálně, se dělá od rána do večera, ti lidé se jdou domů jenom vyspat...
Mně osobně by se nejvíc líbilo být v práci od devíti do těch pěti. Člověk se vyspí a ještě má kus dne před sebou. Noční bych zrušila úplně, v noci se má prostě spát.
Ale té paní (a dalším lidem, kteří jsou na tom podobně) patří teda velký obdiv.

16 Michaela Michaela | 15. ledna 2015 v 15:24 | Reagovat

Dělávala jsem v Tescu brigádně, taky noční a byl to docela opruz. Člověk z toho dne nic nemá... Naštěstí to bylo ještě na gymplu o prázdninách, a navíc jen dva měsíce tak se to dalo přežít. Ale tehdy jsem se zatvrdila, že tu vysokou prostě dostuduju (naštěstí obor který mě baví a zajímá), protože kdybych měla celý život dělat rukama a ještě na směny, tak mě z toho jebne. Lituju každého, kdo má takovou práci..

17 Ameline Ameline | 15. ledna 2015 v 15:27 | Reagovat

Já jsem si jednou domluvila brigádu ve fabrice, původně to mělo být dva měsíce - prázdniny - nakonec nás brali jen na 14 dní. Všechno jenom noční. Jak jsem sova, tak to nebylo tak zlý, navíc jsem neměla moc jiných povinností, tak jsem prostě přišla domů, v klidu se dospala, večer se před odchodem ještě něčemu věnovala a zase šla. Strašně to teda kradlo dny, dlouhodobě bych to nechtěla. Spíš bylo nepříjemný potmě docházet do odlehlé, zpustlé části města, jak jsem v tomhle nebojsa (nebo jen mimořádně natvrdlá), tak mi místy bylo i trochu úzko, hlavně když jsem pozorovala některé poflakující se partičky. Ale asi nejhorší bylo, že každej den mě dali k něčemu jinému a vždycky mi trvalo, než jsem pochopila, co to vlastně s tím mám dělat protože mi to nikdo pořádně nevysvětlil, jen byli protivní, že jsem jim to zdržovala - a to se zas nedivím, mají nějaké kvóty co musí dodržet, jinak mají průšvih, ale tož co s tím můžu? Dostala jsem za to myslím necelý 4000 a poučení, že toto není kariéra, o jakou stojím.

18 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 15. ledna 2015 v 15:40 | Reagovat

Chodím do školy, kde mi dojíždění trvá hodinu, takže vstávám v šest a když mám na sedm tak v pět (to naštěstí jenom v úterý). Úterky jsou taky nejhorší v tom, že ve škole dřepím až do 15:10 (máme ale hodinu přestávku, kdy se procházím po městě a snažím se "vyvětrat")... Vstávání mi problém někdy dělá, někdy ne, záleží na tom, kolik mám energie a dobré nálady... Někdy ani nezáleží na počtu naspaných hodin :D
Vyhovuje mi jinak vstávat mezi 7-8, déle už to prostě nevydržím, i když jdu spát kolem 4 :D

19 Alue Alue | E-mail | Web | 15. ledna 2015 v 16:05 | Reagovat

Ještě mě napadlo, že paní mohla taky dělat na benzince, nebo na recepci v hotelu. Tam je taky potřeba noční práce.

Já bych tyhle lidi vyvažovala zlatem. Jak popeláři mají bonus za společenské zesměšnění, tihle lidi by měli dostat bonus za poškození svého zdraví. A horníkům bych taky přidala, když už jsem u toho... Vlastně všem bych přidala. Minimálně v rámci ČR, kromě politiků. Ty bych vyhodila :D

20 night.shine night.shine | Web | 15. ledna 2015 v 17:58 | Reagovat

Já na noční, naštěstí, chodit nemusím. Manžel je ale lékař, pracuje na ARO, takže dělá anesteziologa, což obnáší nejen uspávání lidí, ale i resuscitaci při akutních případech, apod. A někdy musí dělat třeba 36 hodin v kuse. Dělat na ARU to je snad nejhorší odvětví medicíny, nedoceněné (nemyslím teď jen finančně) a psychicky hodně náročné. Manžel je navíc člověk, co dělá svoji práci opravdu proto, aby pomáhal lidem. I když vím, že moc lidí na této stránce práci lékaře, který dělá klasickou medicínu, neocení. Tak já bych radši dřela na noční v továrně, než dělat 1 den to, co dělá on. (tím nechci znevažovat práci a příběh té paní - jsem na tom stejně, obdivuji každého, kdo jde na noční a je schopný druhý den ráno fungovat)...

21 lenka f lenka f | E-mail | 15. ledna 2015 v 18:12 | Reagovat

Já mám stálou pracovní dobu a nedovedu si představit, že bych dělala na směny nebo třeba noční. Je fakt, že někdo to má hodně tvrdé v tom životě, ale ono to je taky o tom, jak si to kdo zařídí, tak takový to potom má. A pak taky trochu toho štěstíčka. Já za ty léta, co tam ta paní bydlí v té vesnici s těmi mizernými spoji a možná ještě má dvě zaměstnání, bych tedy rozhodně - když bych tedy neměla to štěstí a nenašla si něco jiného, tak bych za ty léta asi uvažovala o tom, že si pořídím nějaké to auto a udělám řidičák. Já řidičák nemám, nic mě k tomu nenutí, řídí muž, doveze mě kam chci a já se autobusem pohodlně dostanu do zaměstnání. Ale bydlet někde jako ta paní, tak bych to zrealizovala, protože tohle bych prostě neabsolvovala každý ráno a taky by mi to přeci zkvalitnilo život. Jasně s dětma je frmol ráno, to znám ale všechno má svý meze. Přes les bych tedy na zastávku neběhala na autobus co mi jede v šest a druhý v osm. Je fakt, že i když jsme takhle někdy byli u nás v Čechách na dovolené, tak existuje spoustu krásných míst, kde mají lidé postavené i moc pěkné domy, ale je to taky v takových vesničkách - kam autobus jede parkrát za den a bez auta to tam má člověk hodně těžké. Takže všechno má svoje pro a proti.

22 Alue Alue | E-mail | Web | 15. ledna 2015 v 18:26 | Reagovat

[21]: V článku chybí, že oni sice auto mají, snaží se nějak střídat, nebo pujčovat, problém ale je, že manžel taky chodí do práce a auto taky potřebuje... a živit druhé, no to je otázka, jestli by mohli.

Máš pravdu v tom, že člověk si to musí umět zařídit. Osobně, kdybych žila na vesnici a přitom neměla peníze navíc, nepořizovala bych děti. Nechala bych muže jezdit za prací a sama bych se snažila najít něco lokálně, nebo práci z domu. Děti jsou krásná věc, ale má cenu je mít a zhuntovat se za každou cenu, aby to člověk uživil, když pak na ně stejně nemá čas a pořád je v práci? :((

23 lenka f lenka f | E-mail | 15. ledna 2015 v 18:34 | Reagovat

21) To máš pravdu i s těmi dětmi. Jsou lidé, co žijí bez dětí a i třeba proto, že je nechtěli a žijí si spokojeně a pěkný plnohodnotný život. Já tohle vůbec neodsuzuju, každý přeci nemusí chtít děti. Důležitý, že jsou spolu a mají se rádi a vyhovuje jim to tak.

24 Lúthien Lúthien | 15. ledna 2015 v 18:36 | Reagovat

Budou to skoro dva roky co jsem měla k mému zaměstnání ještě druhou práci v hospodě .... ráno jsem vstávala v 5 h do mého 1. zaměstnání, kde jsem byla do půl 3.. pak honem ujet 20 km abych mohla otevřít hospodu. Tam sem ve všední dny byla ráda, když sem zavřela v 11 večer a pak jela domu ještě šest km. Pátky a soboty byli horší.. to jsem zavírala nejdřív tak ve 2 ráno a někdy i v půl 5!!.. tohle se dalo vydržet necelý 3 měsíce a ne jednou jsem padla vyčerpáním na hubu a prospala víc jak půlku dne. Nejhorší byli ty stavy když jsem přetáhla 20 h beze spánku... člověk je uplna mimoza jakoby někde ve snu....

25 Lori Lori | 15. ledna 2015 v 18:37 | Reagovat

Môj strýko ma nočné i ranné i poobedné a každý týždeň všetky tri vystrieda a teraz sa odhodlal k zmene zamestnania, pretože má rozhádzaný život i bioritmus z nedostatku spánku, energie, volného času...:)

26 lenka f lenka f | E-mail | 15. ledna 2015 v 18:37 | Reagovat

[22]: Jé já jsem spletla tu reakci. :))

27 hajcus.ka hajcus.ka | 15. ledna 2015 v 19:34 | Reagovat

Noční jsem měla během školy, kdy jsem potřebovala brigádu a přes den na to nebyl čas. Byly to asi 3 dny v týdnu, někdy víc, někdy méně, záleželo na tom, kolik bylo práce. Člověk si po čase na změnu režimu zvykne, ale než se mi to povedlo, působilo to na mě všelijak. Nemohla jsem spát přes den, připadala jsem si jako by mě někdo přetáhnul po hlavě pánví apod :D
Brigádničila jsem i v jednom supermarketu B.... a jaké tam měly pracovní podmínky, nad tím jsem fakt jen kroutila hlavou. Ty ženy, co mají doma malé děti, tam chodí ráno v šest a odchody v devět večer jsou brány jako samozřejmost. Když měly směnu do 19hod., říkaly jí "krátká". Taky je hodně obdivuju a teda je mi líto, že je to takhle nastavené. Vždyť si doma ani ty děti neužijou, od rána do noci jsou jen za pultem. Děs běs.

28 myší královna myší královna | E-mail | Web | 15. ledna 2015 v 19:56 | Reagovat

Tak to mě potento!!!
Já si živě pamatuju, jak jsem chodila na noční na brigádu a jela jsem jak robot. Večer na půl desátou do práce, ve dvě sváča, v šest padla, cesta domů, sprcha, seriál (protože jak svítalo, nechtělo se mi spát). Máma po šesté hodině vstávala, tak se odebrala do kuchyně, aby mě nerušila (kouká pořád na televizi a my máme de facto spojeé pokoje). Já si zavázala oči šátkem a spala. Usnula jsem v osm, ve tři, čtyři vstávačka, jídlo, a ač jsem se měla učit na zážijové zkoušky, já prostě NEMOHLA! Nešlo to! Chvála bohu za ty necelé dva měsíce!
Na střední jsem zase několik let vstávala v pět a domů se vracela ve čtyři, stačilo mi. Paní obdivuju. Jsou prý některá znaení zvěrokruhu, která to zvládají (údajně Panny, přítel chodil spát o půlnoci, vstával v šest a byl absolutně v pohodě).

29 Marťa Marťa | Web | 15. ledna 2015 v 20:21 | Reagovat

Tak já zatím nepracuju (pokud nepočítám brigády a ano, i u těch už jsem byla na noční a zvládnout se to dá :). Nicméně moje budoucí povolání (zdravotní laborant) noční směny zahrnovat bude. Já s tím počítám, a upřímně nechci dělat laborantku někde na hematologii v nemocnici, kde bych se taky mohla sedřít z kůže za mizerný plat. Ráda bych dělala na soudním lékařství, kde už není kam spěchat, jediný, kdo čeká na vyšetření, jsou mrtvoly :D. A ano, člověk musí dodat včas výsledky a tak, ale pořád to není takový shon a nervy jak normálně v nemocnici, a ti doktoři jsou na soudním taky úplně jiní, takový hodní, klidní, vykládají si vtipy, nejsou to takoví nadžazení pitomci... Už tam mám domluvenou praxi v červnu :). No a tam to chodí na nočních prý tak, že tam většinou celou noc člověk spí a pokud je potřeba nějakého laboranta zapřáhnout, tak si udělá svoji práci a může jít zase spát :D. Noční nejsou takový problém, akorát je to o zvyku. A já vstávám každý den o šesti, někdy i dřív, abych dojela v pohodě do školy a hlavně mám ráno ráda svůj klid, takže vstanu dřív, abych se mohla v klidu nasnídat, upravit a nemusela spěchat. Není to problém, člověk si zvykne, je to o jakési disciplíně, prostě jdu večer spát třeba už v 11 nebo ve 12, když chci vstávat v šest, a ne až v jednu, čímž se dostávám k tomu, že denně spím v průměru šest až sedm hodin a nevadí mi to, zvykla jsem si. Mám takový rytmus skoro celý život, skoro celý život takto vstávám do školy. A když se chci o víkendu prospat, tak se stejně vzbudím v těch šest i když nechci :D. Protože si na to můj organismus už zvykl. A ležet v posteli a zahálet mi připadá jako ohromná ztráta času když vím, kolik věcí můžu stihnout za celé dopoledne, když si přivstanu :). Co se týče honení matek do práce, tak náš stát je na tom ještě hodně dobře, jsou státy (paradoxně hodně vyspělé), kde nikoho nezajímá že má matka dítě, mateřská tam neexistuje, prostě jde do práce a zařídit si to musí jak nejlíp umí. Já si na ten systém tady nestěžuju, jo, dřív jsem si taky říkala jak je ten svět a systém nefér, ale teď už to beru všechno spíš ironicky. Ono se s tím člověk smíří časem, a nakonec je rád, že je rád a je rád za to, co má :). Navíc já třeba když mám hodně věcí do školy plus brigáda a sejde se tooh moc, tak se mi stane, že někdy ani celý týden nejdu ven, protože jsem od sedmi do čtyř ve škole, pak musím na kolej, učím se a tak... Ale když už mám pak konečně volný čas, tak si ho zase užívám jak nikdo, nemyslím tím, že chodím pařit, ale žívám si, že jsem venku, všímám si detailů, zvuku stromů, zpěvu ptáků... Neberu to jako samozřejmost a naplňuje mě to. Takže ono i tento systém, i když není dobrý, člověku taky hodně dá :).

30 Mára Mára | E-mail | 15. ledna 2015 v 20:28 | Reagovat

Takže.. :D Já pracuji v jedné nejmenované bezpečnostní agentuře jako noční strážný. Hlídám v noci různé objekty, většinou rozestavěné stavby, momentálně nonstop jedoucí fabriku, která je z části nedostavěná. Bydlím v Brně, ale ne vždy je v Brně práce. Momentálně jsem kdesi v Čechách, a bydlím na ubytovně. V práci jsem každou noc od 18:00 do 7:00. Plat je 50 Kč/H. Vedení podniku jimž poskytujeme naše služby, si usmyslelo aby tu byla ochranka i v neděli ve dne, takže to v praxi vypadá tak že příjdu v sobotu večer a odcházím v pondělí ráno. Mám vlastně 37mi hodinovou směnu. Potom na ubytovnu spát a večer znova do práce na 13tku. Není to náročná práce, člověk jenom sedí na zadku, hledí do komplu, nebo si přemýšlí, nebo dělá cokoliv jinýho. Jednou za hodinu, se obejde areál jestli je vše OK. Pak zase sedět na zadku. Většinou se na těch stavbách dá schrupnout pár hodin, protože to s tou kriminalitou zase není tak horké. Tahle práce mi docela vyhovuje, protože mám od všech klid, jsem v ústraní, nikdo po mě nic nechce, a prostě ač je to asi málo, každou hoďku mi přibude 50 korun. Jelikož nemám žádnou hypnu, rodinu a podobný nesmysly, platím si jen mobil a tak, tak mi to zatím stačí. Můj rekord je zatím 446 hodin za měsíc. Samozdřejmě člověk nemá skoro žádnou energii, nemá na nic pořádně čas, ale zase mám "dost peněz" za sezení na zadku... Jelikož jsem dost líná osoba tak mi to vyhovuje :) A taky nesnáším raní vstávání, raděj noční než vstávat ráno. Nejdýl jsem byl dva měsíce pryč od domova na ubytovně, pak jsem dělal v Brně tím stejným způsobem ale bydlel jsem doma, takže to odloučení není tak hrozný a dá se to líp zvládat bez depresivních nálad. Nicméně kdybych měl dělat takovým způsobem někde kde bych se musel nějak fyzicky namáhat, tak to nepřipadá v úvahu.

31 mariankosnac mariankosnac | 15. ledna 2015 v 21:53 | Reagovat

U nás je nemecká automobilka tam je to asi takto 2dni ranná, 3 dni poobednajšia a 2 dni nočná, (všetko 8 hod. prac.doba) 2-3 dni voľno. Najhoršie sú tie supermanovské normy. Keby to radšej bolo riešené ako za komunistov, to síce musel byť každý zamestnaný a fabriky mali viac zamestnancov než potrebovali, ale aspoň nebol problém s nezamestnanosťou, práca sa rozdelila medzi viac ľudí a toľko sa nenarobili a z práce chodili odpočinutý. Teraz musí jeden robiť za troch, tej buzerácie čo si musí vytrpieť, no proste novodobé otrokárstvo. Tí ľudia, keď idú z práce domov, vyzerajú ako zombíci.

32 Anička Anička | 15. ledna 2015 v 22:05 | Reagovat

Naštěstí jsem na noční chodila v minulém čase, nyní mám život téměř pohádkový :). Sen to byl vskutku zajímavý. Člověk si váží najednou více toho, co má :).

33 Cherryna Cherryna | 15. ledna 2015 v 22:25 | Reagovat

Když jsem ještě byla na střední tak jsem chodila vždycky na brigádu k mamce. Byla jsem tam strašně nerada, ale bohužel, peníze se mi hodily, protože jich moji rodiče moc neměli...a navíc když jsem skoro brečela mámě že tam nechci, tak mi vždycky říkávala že ať jdu, co na to řeknou ženský jakou má línou dcerku...takže to byla jakási moje ,,vojna", kterou jsem si musela též prožít. A víš co? Jsem za to ráda protože už vím, že do podobné věci v životě ani nepáchnu. Když bylo nejhůř, tak jsme v létě, ve 35ti stupňových vedrech, dělali v halách, kde bylo snad ještě víc stupňů. Celých 8 hodin stojíš, když se poštěstí tak sedíš, a děláš tu samou práci pořád dokola!!!! To je šílenost tohle, celých 8 hodin jsem třeba lepila nálepku na stejný místo...anebo jsem skládala deodoranty do krabic,který jsem pak tahala na palety. Já vím že možná nic nevydržím...ale upřímně taky obdivuji ty lidi co tohle dokáží dělat skoro celý život (viz moje mamka) a nezbláznit se z toho, tak jak přesně říkáš. Já vždycky byla tak nešťastná...vstávat před pátou, být na šestou nastoupená v práci...jsem ráda za to kde jsem teď, ikdyž to pořád ještě není moje vysněné, ale jednou doufejme bude :).

34 DYN DYN | 15. ledna 2015 v 23:15 | Reagovat

Není to vždy tak černé :) (To jen, abych vyvážila ty depresivně působící příspěvky.) Ještě donedávna jsem dělala na recepci. Pracovala jsem klidně i 6 12ti hodinových nočních směn v kuse... A řeknu vám... bylo to úplně v pohodě, měla jsem tu práci hodně ráda a mrzí mě,že jsem ji kvůli přesunu opustila. Byla to pohodička a pro někoho jako já, který i když je doma a má volno jde spát ve dvě ráno to byl ráj. Práce nebylo moc a byla naprostá pohoda, protože v noci jsem tam byla sama v celém areálu, nikdo neprudil a já si mohla donekonečna číst a studovat ;-) Takže jsou i tací, co mají takovou práci rádi.

35 dříč dříč | 15. ledna 2015 v 23:53 | Reagovat

To není skromnost... Nikdo lidi nenutí přijímat podobný práce. Jenže dělají to samý co ostatní, jako stádo: "Tahle práce v tomhle systému je přece normálni". A podepíšou lejstro, že budou makat jak blbí za almužnu. 8-10h hodin denně někde otročíte, místo abyste si zařídili život jinak a věnovali se zájmům a děckám.
Vaše věc, vaše volba, váš život, váš osud.

36 Kouzelník Kouzelník | 16. ledna 2015 v 1:15 | Reagovat

Zdravím, sloužím 24ky cca sedm let v kuse. Biorytmy totálně rozházené, prakticky neustálá únava, nesoustředěnost a paměť tristní...

37 Maj Maj | 16. ledna 2015 v 3:25 | Reagovat

Příhodný článek. Zrovna si hledám práci a musím říct, že souhlasím se vším co jsi zde zmínila. Někdy se mi chce až brečet když se mrknu co všechno ty firmy požadují po člověku a co za to nabízejí...Je to bordel, vykořisťování. Jenže jak to můžeme změnit? Jak? Platíme nekřesťanské daně a stejně je pořád málo. Kdybych věděla s čím podnikat, dělala bych sama na sebe. Bohužel mi asi zatím nezbyde nic jiného, než se nechat zaměstnat. Vždy mě bavilo psát a baví dodnes. Ale v životě jsem nenarazila na to, že by někoho takového někde hledali. Tato místa se zaplní hned a nikdo inzerát oficiálně nevyvěsí. A ani já holt nemám "známosti" a doplácím na to.

Můžu jen doufat, že se mi povede najít  práce, kde nebudou mít noční a kde se ke mně nebudou chovat jak k plebsu.

Ale kdyby to bylo jen o nočních. Třeba   partnera maminku zaměstnávali Korejci. Mohli ji zaměstnat na dobu určitou jen několikrát za sebou. Když už tam byla tak dlouho, že by jí museli dát smlouvu na dobu neurčitou, tak jí raději vyhodili (a nabrali nové, které samozřejmě museli zaučit).

No a můj taťka dělá taky třísměnný provoz u CNC strojů...v jedné firmě dělá od maturity. A jak se mu za jeho loajalitu odvděčili? Nemá dokonce ani průměrnou mzdu. Nechci být sprostá, ale nemůžu jinak. Jsou to svině co přemýšlí stylem "makej dokud nezhebneš".

Od té doby co takhle válčím s realitou a hledáním práce, začínám si všechny tyto věci uvědomovat a čím dál tím častěji mě napadá to, že už by lidi konečně měli vyjít do ulic. Moje přirozeně bojovná a příliš hrdá povaha mi nedovolí takhle sklánět hřbet dlouhou dobu. Jak daleko to ještě musí zajít aby nastala nějaká změna??

38 TheLord TheLord | E-mail | 16. ledna 2015 v 8:48 | Reagovat

Celkem mne prekvapuje tvoje prekvapeni nad nocni smenou :)
Pracuji v IT a bezne mam 4x za sebou nocni smenu, plus do toho behem dne muze nekdo zavolat s tim , ze potrebuji s necim pomoct .
Nerikam, ze je to jednoduche, ale muj plat dalece presahuje prumernou mzdu v CR, coz je celkem prijemna kompenzace za tyto neprijemnosti a unaveny nakonec stejne nebyvam, clovek se jen musi naucit opet nabrat energii .

BTW : vstavat brzy rano ma i sve kouzlo - mesta/vesnice vetsinou prazdne a vychod slunce jen moc hezka podivana :)

39 Svatka Svatka | E-mail | 16. ledna 2015 v 9:10 | Reagovat

Lidem ve zdravotnictví bych zvýšila platy na dvojnásobek minimálně a zkrátila pracovní dobu na polovinu(minimálně).Ale to se může stát jedině asi v případě,až nějakou hlavu "pomazanou" politickou(co má rozhodující slovo) bude ošetřovat sestřička,která mu tam u toho zkolabuje a vyšetření prokáže,že je to z vyčerpání.Ale protože z cizího "krev neteče",tak možná ani to by nestačilo.Tak snad když by doktor z únavy(se mnohem častěji dělají chyby),odoperoval zdravý orgán místo nemocného,hlavě pomazané...Nebo by hlava pomazaná přišla o někoho z blízkých,vinou únavy ve zdravotnictví. Ať už zde vymyslím jakýkoliv tragický příběh,vše je to reálné a tedy velmi potřebné téma,které nám Aluška zvolila.Jenom najít to správné kladívko a udeřit na správný hřebíček,aby se věci konečně daly do pohybu tím správným směrem...!

40 vlaja vlaja | E-mail | 16. ledna 2015 v 11:41 | Reagovat

delam nočni a zaspal sem s poharem čaje na pul cesty

41 vlaja vlaja | E-mail | 16. ledna 2015 v 11:42 | Reagovat

ešte dobre že nie pri nalievaní

42 Ataris Ataris | 16. ledna 2015 v 13:05 | Reagovat

Já pracuji noční často a každý měsíc i sem tam 14-ti hodinové směny.

Musim říct, že svoji práci mám moc rád. Jak tady zmiňoval přede mnou Mára, také sedím na zadku u kompu. V mém případě jde o dobře placenou práci (obchodování na burze)- to je první důvod a ten druhý je, že mám čas když se zrovna nic neděje, tak si pročtu třeba Alušku nebo jiné "alternativní" i nealterantivní věci, které mě zajímají. Je to teda hodně i o náplni práce a času na oddech.

43 Koudy Koudy | 16. ledna 2015 v 15:33 | Reagovat

2Mára: :D :D tak to si dobrej "blázen". Přes čtyřista hodin bych nezvládl - to je strašně moc chlape - pozor na to. Je potřeba dodat, že ona paní chodí domů s největší pravděpodobnosti s 10ti tisícama za měśíc a to je teprve ten pravý průšvih. Jinak noční není špatná směna, ale druhý den je člověk nesvůj a ten rozhozený organismus opravdu má. Pokud nepracuje někdo vyloženě jenom v noci tak, aby si tělo navyklo, tak je to vždycky nepříjemný. Když zmiňujete sestřičky, tak do fakultky v Brně holky dojíždí z jihu Moravy každý den ( cca 1,5 hodiny až 2 ) třeba na šestou a mají za to 15 hrubého - šílené.

44 Adonajpetr Adonajpetr | E-mail | 16. ledna 2015 v 16:53 | Reagovat

Ahoj ahoj :-). Moje mamka pracuje, co si vzpomínám od rána, až mnohdy do tmy či noci(cukrářka). Určitým způsobem ji i mě občas zamrzí, že na mě neměla tolik času, když jsem byl ještě dítě a proto to jen tak nikomu nedaruju a hodlám být bystrým.. To jsou totiž ty naše mezilidské vztahy... :-), odráží se totiž i k přístupu k zaměstnancům a poté k našim rodinám. Otevřená konverzace na společenské problémy je nutná (každé město a velká firma by měli mít zdarma halu k diskuzím občanů, zaměstnanců) ta by vypomohla hladšímu vývoji a soudržnosti ve firmách či samotné společnosti. Poslat na poradu jenom svého nadřízeného není úplně v pořádku!, protože i on nemusí mít dostatečný zájem či odvahu (netýká se ho to tak moc), aby předložil závažný problém nad kterým raději veřejně všichni mlčí, i když se jich to týká. Věřím, že svítá k lepším časům, protože hodlám vytrvale hledat cesty a určitě i spousta dalších bystřejších lidiček.

45 Luz Luz | 16. ledna 2015 v 18:35 | Reagovat

Taky netuším, jak bych mohla něco takového dělat, a jsem vděčná, že nemusím. Jsem docela lenivá, musím přiznat, a taky ne zrovna fyzicky odolná.
Moje kamarádka je už několik let zdravotní sestra, práce má hodně, 12-hodinové denní a noční a k tomu ještě o víkendech chodí studovat! A k tomu seminárky, zkoušky atd. Protože bylo rozhodnuto, že zdravotní SŠ už nestačí a musí studovat ještě VŠ.

46 Luz Luz | 16. ledna 2015 v 18:47 | Reagovat

Taky nechápu, jak to ti lidi zvládají fyzicky, že nejsou pořád nemocní. Tělo to hrozně oslabuje, když si nemůžou odpočinout a vyspat se, pak můžou těžko dlouhodobě zůstat zdraví. A navíc ta únava a nedostatečná pozornost kvůli nevyspání. Že si to zaměstnavatel neuvědomí, že vyčerpaný nevyspalý člověk nemůže odvádět tal dobrou práci jako dostatečně odpočatý??

47 Efs Efs | E-mail | 16. ledna 2015 v 22:05 | Reagovat

[35]: Nepřeji ti, dříči, aby sis vyzkoušel, jaké je to nenutit se do podobné práce, když bys potřeboval živit rodinu, splácet hypotéku, starat se o nemohocího člověka apod. A ještě, kdyby v okolí nebylo práce na výběr ve tvém možná dobře placeném oboru... Samozřejmě, že tě nikdo nenutí. Jak se však chceš věnovat děckám, když ti je z pod mostu, kam se třeba jednou jako nenucený a svobodný zabydlíš, vezmou úřady? Nechci hřešit slovem a nic takového nikomu nepřeji. Jen na zamyšlení.

Pohoda, hezký den

48 Aria Keboke Aria Keboke | 17. ledna 2015 v 5:00 | Reagovat

Já teď studuji zdravotní sestřičku, zatím končím první semestr, praxe je strašně náročná a to dělám jen od 6 do 12 - a potom ještě musím do školy samozřejmě (tak do 7). Ranní vstávání mě totálně ničí, jsem ráda, že je zkouškové a můžu si "odpočinout". Byla jsem z toho strašně unavená. A představa, že to budu dělat celý život, plus ještě 12tky a noční mě opravdu děsí... ale já si holt vždy vybírala tu těžší cestu.....asi jsem masochistka. Ale nehodlám jít jinam, protože tohle je moje cesta, moje poslání. :)

49 iriska iriska | 17. ledna 2015 v 11:26 | Reagovat

Fascinující článek i diskuse, čtu to několikrát a jsem zároveň smutná a vděčná za to že můžu studovat a zařídit si život v pohodlí. I když i to pohodlí je relativní. Máme tady poblíž vesnický obchod, sámošku, a tam už léta dělá jedna paní, nedávno jsem si říkala, že takoví lidi jsou nejlepší učitelé života. Učí svým vlastním příkladem, tím, že roky dělá stejnou monotónní práci prodavačky s asi nic moc platem, mohla by být nevrlá, ale přitom na každého zákazníka se usměje, pozdraví, poděkuje. Byla jsem dojatá tou jednoduchostí a přitom smysluplností toho, jak paní pracuje. Vlastně na tom nic není. Je zajímavé že v Tescu a jiných řetězcích mi přijdou zaměstnanci opravdu jako těla bez duše, bohužel. Možná je tam spousta vlivů co lidi ničí, kdežto v malých vesnických obchodech je to jakési lidštější.

50 Luz Luz | 17. ledna 2015 v 17:46 | Reagovat

[49]: V malém obchodě je to určitě daleko méně stresující. Mně by třeba taková práce nevadila. Může to být i zábava, když jsou fajn kolegové a vedoucí. Ale v těch velikých to je úplně něco jiného, obrovský tlak na ty lidi neúměrně k tomu ubohému platu.

51 moudravrba moudravrba | E-mail | 17. ledna 2015 v 19:04 | Reagovat

Perfektně jsi Alue vystihla tímto článkem problém dnešní doby. Já jsem taky tak v minulosti pracoval. Po nějaké době jsem si řekl dost !!! Nebudu u nějaké firmy dělat otroka za almužnu!!! Mám svoji hrdost.

Teď pár let pracuji na několika projektech, abych nemusel celý život chodit do práce, která mě nebaví a byl svobodný. Dá se například založit e-shop a spravovat ho z domu, nebo stránky, které vydělávají. Z domu se dají také psát články, nebo dělat překladatelskou činnost, psát knihy, scenáře atd. Pravda je taková, že kdyby to dělali všichní, tak kdo by dělal třeba řezníka, zdrav. sestru, dělníka, prodavačku, policistu atd? Moje odpověď zní: kdokoliv, jen ne já : ). Né všichni jsou tak inteligentní jako ty Alue, že příjde s nápadem si založit stránky, které vydělávají (tvůj e-shop, knihy atd.). Taková svoboda je pro člověka dneska požehnáním, pokud si sammozřejmě nepřišel k penězům podvodem jak to dělají naši šašci ala politici, ale to je jejich problém.

52 Efs Efs | E-mail | 18. ledna 2015 v 0:32 | Reagovat

[51]: Zní mi to jako: "Když nejsi schopna pracovat na několika projektech, založit e-shop, psát články, překládat a nejsi dostatečně inteligentní, zůstaň si při živoření o dvanáctkách s obtížnou dopravou do práce." Blahopřeji ti, že ses takto vypracoval, ber to jako můj upřímný výraz obdivu a úcty ke tvým schopnostem. Oceňuji, že uvažuješ o tom, že někdo "musí" dělat nepohodlné profese. Zkus se však zamyslet nad tím, jak usnadnit a zpříjemnit život těm, kdo takovou možnost a schopnosti (jako ty) nemají. Určitě si to zaslouží. Jejich práce je velmi potřebná, užitečná a záslužná. Byl by velký přínos a pokrok, kdyby se ti to povedlo. Podle toho, jak ses vypracoval, věřím, že na to máš.

Pohoda, hezký den.

53 :) :) | 18. ledna 2015 v 16:32 | Reagovat

hm konecne ti v tomhle smeru aspon trosku svitlo a tohle jeste neni nic. znam mnohem horsi pripady za ktere muze samo¨zrejme jedine system nikdo jiny....

54 Mercy Mercy | 19. ledna 2015 v 3:10 | Reagovat

Ale no tak, kde to žijete... napr. vo výrobe sú týždňové nočné bežná záležitosť. Sám som tak pracoval, v noci je kľud, žiaden zhon, pracuje sa celkom fajn ;-) Samozrejme záleží čo vás potom čaká doma, mňa nečakalo nič... :-)

55 Moudrávrba Moudrávrba | E-mail | 19. ledna 2015 v 11:44 | Reagovat

[52]: Nejdřív musíš pomoct sobě a pak můžeš pomáhat ostatním. Když sám nejsi neplněn, tak nemůžeš naplnit ostatní.

To co, ale ty říkáš, že bych měl pracovat na tom, aby všichni žili v dostatku a ve štěstí je příliš velký krajíc chleba. Možná by se to dalo zařídit pro pár lidí (rodina, nejbližší přátelé), ale zkoušet zachránit celý svět, nevím jestli je úplně pro mě, ikdyž je to zajimavá myšlenka. Kdybych na to měl prostředky, tak první co bych udělal je, že bych vyházel všechny židovské bankéře, kteří půjčují lidem a státum na dluh. Protože to je jediný způsob jak se peníze dostávají do oběhu. Zavedl bych to tak, že by si každý stát tisknul peníze a posílal je do oběhu prostřednictvím bezpodminečného příjmu. Psal jsem o tom i článek: http://www.vipnoviny.cz/uvaha-nepodmineny-zakladni-prijem-utopie-nebo-moznost/
Pak by byli lidé více svobodní, protože tady je všechno o penězích a když se nad tím zamyslíme, co tady komu co patří? Všechno co máme je na úvěry, hypotéky. Ruku na srdce, kdo si dneska bez toho může s dnešním platem dovolit koupit byt, nebo barák?

56 Isabela Isabela | 30. ledna 2015 v 12:00 | Reagovat

Moje máma dělá stálou noční už 7 let...

57 delven delven | E-mail | 28. února 2015 v 11:57 | Reagovat

To byla typická žena která miluje příliš. Lidi dokáží všechno stačí mít tu sílu a energii.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama