Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 21.5.

Myší raj a úpadok spoločnosti

27. ledna 2015 v 2:45 | Alue K. Loskotová |  Ze světa
Velice mě zaujal následující článek. Doporučuji ho k přečtení, jistě i vás přivede k velkému zamyšlení nad tím, co nás asi za pár let čeká. - Volba je na nás :)

Doktor Calhoun zasvätil celý svoj vedecký život tomu, aby vybudoval dokonalý myší raj. A sledoval následky tohto blahobytu.

Doktor Calhoun zasvätil celý svoj vedecký život tomu, aby vybudoval dokonalý myší raj. A sledoval následky tohto blahobytu. Bol etológom - skúmal teda správanie zvierat. No závery jeho prípadových štúdií ho navždy zapísali na popredné stránky učebníc svetovej psychológie a sociológie. Jeho experimenty sa stali paralelou k ďalšiemu vývoju ľudskej spoločnosti. Dávajú odpovede, no hlavne otvárajú pálčivé otázky o osude ľudstva.

Utópia myšieho raja
John B. Calhoun svoju vedeckú štúdiu začal v roku 1947 a pokračoval v nej až do svojej smrti v roku 1995. K výskumu ho podnietilo pozorovanie potkanov v prírodných podmienkach. Zistil, že populácia zvierat len výnimočne prekročí 200 jedincov na 10 árov. Pričom by bola schopná vyprodukovať za rovnaké obdobie ďalších 50.000 mláďat. Potkany žili v dvanástich skupinách, kde každá mala približne 12 jedincov a tento populačný stav dlhodobo udržiavali.

Pozorovanie preniesol do laboratórnych podmienok. Vytvoril raj pre myši. Pripravil priestor, kvalitnú potravu, čistú vodu, stálu veterinárnu opateru, odstránil všetky stresory.

Ich výbeh kapacitne napĺňal potreby pre 3000 myší. Do tohto priestoru vložil štyri páry zdravých a aktívnych myší. Výbeh mal tvar bunkra, rozdeleného na niekoľko sektorov, pričom všetky zvieratá (aj pri plnej kapacite) mali prístup k jedlu a pitiu, mali priestor a možnosti na budovanie si svojich hniezd. Calhoun pozoroval ich správanie v závislosti od počtu "obyvateľstva" na tomto obmedzenom území. Experiment niekoľkonásobne opakoval a zistil, že všetky pokusy viedli k identickým výsledkom.

Vznik a zánik myšieho raja mal štyri fázy.




Od raja k peklu
Prvú fázu nazval fázou usilovnosti. V tejto fáze svojho spolunažívania myši preskúmavali nové prostredie, uspôsobili si ho a rozdelili si teritórium. Potom si našli vhodný priestor pre hniezdenie.
Druhá fáza vývoja bola populačná explózia. Zvieratá vďaka neustálemu prísunu obživy a skvelým podmienkam, naplno využili tento potenciál a začali sa exponenciálne množiť. Každých 60 dní sa počet myší zdvojnásobil. Myšie spoločenstvá však neobývali priestor rovnomerne a niektoré sektory boli zjavne preplnené, no napriek tomu sa naďalej rýchlo rozrastali.

Nastala tretia fáza - fáza rovnováhy. Napriek možnej kapacite 3000 myší, sa prírastok zastavil už na čísle 2200 jedincov. Rovnováha sa však týkala iba počtu obyvateľstva. To, čo sa dialo v jednotlivých societach zvierat bol začiatok konca spoločenstva. Calhoun to nazval "behavioral sink" - správanie skazy.

Mnoho samíc nebolo schopných úspešného ukončenia gravidity. Ak sa aj mláďatá narodili, samice neboli schopné sa o mláďatá postarať. Medzi týmito dezorientovanými skupinami bola až 96-percentná úmrtnosť mláďat.
Medzi samcami sa zas prejavovali početné poruchy správania - frenetická hyperaktivita, sexuálne deviácie vedúce ku kanibalizmu, agresivita, patologická plachosť… Niektorí jedinci sa pohybovali po výbehu len vtedy, keď ostatné zvieratá spali. Iba v tom čase sa chodili nakŕmiť a napojiť.

Nová generácia myší sa snažila včleniť do spoločnosti, ale bola drasticky vyhostená. Sociálne role v skupine už totiž boli rozdelené. Dobre živené myši sa dožívali vysokého veku a tieto funkcie mladým neuvoľňovali. Nadpočetnosť mladých samcov, ktorí v spoločenstve nenachádzali uplatnenie, viedla k ich agresívnym atakom aj medzi sebou. Niektorí jednotlivci sa stali cielene vytýčenými obeťami a opakovane boli terčom násilia.

Starší samci, ale tiež už nedokázali obrániť svoje územie a ochrániť samice. Samice sa stávali čím ďalej tým viac agresívnymi. Ich schopnosť rozmnožovať sa bola vážne narušená.

Ďalším zo sledovaných aberácií bolo podivné správanie skupiny myší, ktorú Calhoun nazval "the beautiful ones" - krásavci. Títo žili absolútne odlúčení od spoločenstva. Nezapájali sa do bojov ani neprejavovali záujem o párenie. Venovali sa výlučne kŕmeniu a napájaniu a boli posadnuté krásou svojho kožúška. Od ostatnej populácie sa odlišovali dokonalým vzhľadom. Na ich tele neboli žiadne jazvy po súbojoch, boli bezchybne vyčesané, krásne a zdravé. Však na rozdiel od ostatnej populácie boli veľmi hlúpe. Nevedeli reagovať na vonkajšie podnety, zmeny situácie, neboli schopné žiadnej interakcie s okolím.
Poslednou štvrtou fázou tejto spoločnosti bola fáza smrti. Po dosiahnutí počtu 2200 myší a to aj napriek nevyčerpanej celkovej kapacite výbehu, začala populácia prudko klesať. Agresivita eskalovala do takých rozmerov, že takmer nebolo možné nájsť myš bez dohryzeného chvosta.

Posledných 1000 jedincov bolo tak sociálne deformovaných, že sa vôbec nerozmnožovali. Zvieratá žili vedľa seba bez toho, že by si uvedomovali prítomnosť ostatných jedincov. Táto deformácia v nich bola tak pevne zakotvená, že i po premiestnení do iných podmienok neboli schopní normálneho života. Nakoniec zostalo len zopár krásavcov zameraných výlučne na svoje potreby. Užívali si komfort obrovského priestoru. Množiť sa nemali záujem.

Posledná myš zahynula 600 dní po začatí experimentu.

Čo sa môže človek naučiť od sociálnych zvierat
Experiment dokázal, že napriek dostatočnému priestoru a zdrojom, v prípade, že sú všetky sociálne role v spoločnosti obsadené, je pre jednotlivcov zápas o ne až taký namáhavý, že má za následok celkové zrútenie sociálneho správania sa a zánik populácie.

Calhoun videl osud populácie myší ako metaforu pre osud človeka. Túto sociálnu poruchu charakterizoval ako "druhú smrť".
Správanie skazy priniesla do spoločenstva myší limitácia priestoru a sociálnych rolí. Kolónie myší mali rozdelené úlohy a tým, že mladých vyhostili z ich spoločnosti, títo sa nemali od koho naučiť sociálnemu správaniu. Boli pre komunitu nepotrební. Ich frustrácia viedla k sociálne nevhodnému správaniu. Nemohli teda odovzdať žiadne vzorce sociálneho správania ani svojim mladým. Takto bolo do spoločnosti napevno zakódované patologické správanie, ktoré viedlo ku skaze celej populácie.

Kondenzovanie ľudstva na malom priestranstve už dnes vykazuje podobnosť s populáciou myší v experimente. A príklady nájdeme aj v minulosti.

Veľkonočné ostrovy - uväznení v raji
Veľkonočné ostrovy boli osídlené približne v roku 900. V tom čase boli ostrovy prekvitajúcim rajom. Pokrývali ho lesy plné zveriny, vtáctva a ovocia, v mori plávali húfy chutných rýb a úrodná pôda dávala skvelú úrodu. Keď v roku 1720 ostrovy objavili Európania, zistili že táto pustatina je veľmi riedko obývaná a domorodci žijú v žalostných podmienkach.
Niekde na časovej osi vývoja tejto spoločnosti prišlo rovnako ako u myší k tomu, že sociálne role, ktoré mali smerovať k udržaniu a prosperite populácie boli zabudnuté alebo vykorenené. Domorodci začali plytvať zdrojmi. Ich zdrojom obživy boli lesy. No oni z najvzácnejšej ostrovnej suroviny - dreva, stavali hranice na kremáciu mŕtvych, budovali si z neho príbytky. Zdroje sa stenčovali, čo viedlo k nárastu agresie medzi jednotlivými kmeňmi. No vyčerpávanie zdrojov ďalej pokračovalo.

Ak by nastúpilo sebazáchovné správanie spoločenstva, spojenie sa za dobrú vec, situácia ešte nebola neodvratná. Oni sa ale utiekali k modlám a zodpovednosť za svoje spoločenstvo neprevzali. Zrútenie sociálneho systému malo za následok vyrúbanie aj posledného stromu na ostrove. Neľútostný boj o každú omrvinku, agresivita a kanibalizmus rozvrátil spoločnosť natoľko, že z raja sa stalo peklo, z ktorého nebolo úniku. Nebolo si z čoho totiž ani postaviť loď. Veď predsa posledný strom v zápale boja vyrúbali.

Sociálno-patologické javy súčasnosti
Ak si uvedomíme paralelu, zistíme, že my rovnako ako pokusné myši sme uväznení na obmedzenom priestore. Tento priestor nám poskytuje dostatok zdrojov. Vedecko-technická revolúcia dovolila početnej populácii sa k týmto zdrojom dostať.
V roku 1800 žila na našej planéte 1 miliarda ľudí. V roku 2011 nás bolo už 7 miliárd. Nachádzame sa teda v období populačnej explózie. Táto bola u myší ukončená tesne pred dosiahnutím absolútnej kapacity priestoru.
Optimálna hustota zaľudnenia Zeme bola vyčíslená na 9 miliárd ľudí. Človek s týmto číslom by sa mal narodiť ešte pred rokom 2050.

Dobre však vieme, že v priestoroch hustého zaľudnenia a bohatstva zdrojov sa spoločnosť už posunula do ďalšej fázy. Do fázy rovnováhy. Index pôrodnosti bol v sedemdesiatych rokoch 2,1. To značí, že z jedného páru sa narodili priemerne dve deti. Dnes je index pôrodnosti 1,2. Rast sa zastavil.
Rovnako sú pozorovateľné aj podobnosti sociálneho správania v týchto zaľudnených populáciách.

Japonsko a moderné veľkomestá
Príkladom obmedzeného priestoru pri relatívne neobmedzených zdrojoch je Japonsko. Podľa údajov o svetovom obyvateľstve, ktoré zverejnil Populačný referenčný úrad USA, zaznamenáva Japonsko najväčší pokles v počte obyvateľov spomedzi všetkých krajín sveta. V roku 2012 bolo Japoncov približne 130 miliónov. Pri pretrvávajúcich trendoch a pôrodnosti sa odhaduje, že do roku 2050 klesne populácia pod číslo 95 miliónov.

Miera pôrodnosti v Japonsku, ktorá dosahuje 1,1 dieťaťa na ženu, nikdy nebola nižšia. A znižuje sa každým rokom. Japonsko má už teraz najstaršie obyvateľstvo na svete. Zdá sa, že neexistuje spôsob, ako sa vyhnúť hroziacej democíde.
Sociálno-patologické javy spomínané v experimentoch Calhouna sú tu nielenže zjavné, ale sú i celospoločenským problémom. Odhadom až milión mladých mužov je natoľko sociálne plachých a neschopných sociálnej interakcie, že vychádzajú von výlučne v noci, keď všetci ostatní spia. Idú si do mesta obstarať jedlo. Hovoria im Hikikomori.

Sú to sociálni autisti. Celá generácia mladých ľudí sa narodila do priestoru, kde boli všetky sociálne role už definované. Vytvoriť si svoj priestor je pre nich príliš stresujúce a záťažové. Žijú teda zatvorení vo svojich domácnostiach bez kontaktu s ostatným svetom. Vláda je z tohto javu zaskočená a márne hľadá jeho príčiny a riešenie. Pričom vysvetlením by mohlo byť správanie skazy - behavioral sink.

Rovnako je prítomný problém nezáujmu početnej skupiny mužov o opačné pohlavie. Vo vzťahu, v sexualite, prípadne v partnerskom spolužití nevidia žiaden pôžitok a úmyselne sa mu vyhýbajú.

Nielen v Japonsku, ale aj v mnohých iných preľudnených a bohatých územiach je badať výskyt týchto javov.
Napríklad aj the beautiful ones - krásavci a krásavice, ktorí povýšili svoje telo, dobré jedlo, krásu a mladosť na métu svojho života. Všetky sociálne role v ich spoločenstve už boli obsadené a aby získali pocit užitočnosti a uznania, museli by vynaložiť na to nesmiernu námahu. Preto si čistia svoje kožúšky, zaoberajú sa dobrou stravou a pitím a tým, aby vyzerali pôvabne. Nevedia ako a prečo by sa mali zapájať do zveľaďovania spoločnosti. Rovnako ako posledná tisícka myší - posledná generácia, nevedeli nič aktívne urobiť pre svoj život, nevedeli byť pre seba ani pre spoločnosť užitoční. Najdôležitejšie bolo, starať sa o seba.

Naše zdroje a možnosti
Preľudnenie na malom území teda spôsobuje identické prejavy ako u sociálnych zvierat, tak i u ľudí. Naša krivka zániku už v tejto chvíli možno smeruje na dol. Ľudia sú však, na rozdiel od myší, mysliace tvory a bolestivo pociťujú túto sociálnu odtrhnutosť, preto začali vytvárať paralelné štruktúry. Začali si budovať spoločnosti virtuálne. K tomu im za posledné roky výrazne pomohol rozmach informačných technológií. Ľudia sa stretávajú a komunikujú na sociálnych sieťach, pomocou blogov, videí… Svoju identitu a miesto si majú možnosť vydobyť ešte v tomto priestore.

Stále je to však iba paralelný svet, pretože v tom reálnom sa správajú k svojmu obmedzenému priestoru ako domorodci na Veľkonočných ostrovoch.

K príznakom stresu sa pridáva odcudzenie, nepriateľstvo, asexualita alebo sexuálne úchylky, neschopnosť rodičovstva, agresia voči deťom a násilie pre násilie. Faktor obmedzenosti našich zdrojov pritom nevnímame alebo si ho nepripúšťame.
Prehustená populácia má podľa výskumov vo svojom programe tak či onak zakódované vyhynutie. A čo by mohlo k všeobecnej agresivite prispieť viac, ako nedostatok zdrojov? Predstavte si napríklad ten deň, keď ľudstvo vyčerpá poslednú kvapku ropy. To by mohlo nastať cca o 40 rokov. O posledné zásoby sa strhne neľútostný boj. Pritom vedci už od osemdesiatych rokov upozorňujú na fakt, že zavádzanie alternatívnych a obnoviteľných zdrojov by malo byť pre ľudstvo úlohou číslo jedna, ak si chce zachovať komfort svojho doterajšieho života.

My však nepochybne vyčerpáme aj tú poslednú kvapku ropy rovnako, ako si domorodci na ostrovoch vyťali svoj posledný strom. Aj toto je prejavom nestarostlivosti o naše deti. Lebo to budú ony, čo tu zostanú. Nepremýšľame ani nad svojou budúcnosťou, nieto nad budúcnosťou ďalších generácií.

Komfort bytia sa stal našim mentálnym väzením. Je príliš ťažké z neho vystúpiť, lebo jednotlivci aj svetové politiky túžia po kontinuálnom raste. A ten tu bude iba dovtedy, kým nás nezastaví nedostatok zdrojov alebo celkové zrútenie sociálneho systému. Ten bude zložený s jedincov, ktorí vďaka blahobytu nebudú vedieť ani chcieť nič pre záchranu ľudstva urobiť. Dôležité pre nich bude prežitie ich samých.

Nádej
Calhoun opakovane dokázal, že celé populácie myší, ktoré neohrozovalo nič, o nič nebojovali a o nič sa nemuseli snažiť, zdegenerovali natoľko, že to viedlo k ich vyhynutiu. Bez boja o prežitie, bez vzájomnej pomoci v núdzi a bez utrpenia bol život povrchný a zbytočný. Tento boj totiž spájal celé spoločenstvo.
So živočíšnou ríšou mále spoločné mnohé. Hovoríme si ale - páni tvorstva, preto by sme mali byť schopní so svojim osudom aktívne narábať.

Keď Calhoun zistil, kedy to so spoločnosťou dopadne zle, začal pátrať po tom, čo urobiť, aby to dopadlo dobre. A zistil. Prinútil myši k záujmu o iných. Prinútil ich k interakciám a vzájomnej pomoci.
Ak sa chcela myš napiť, potrebovala k tomu inú, aby jej na malú chvíľu stlačila drobnú páčku. Pokiaľ tá na páčke stála, voda tiekla a myška sa mohla napiť. Potom sa mohli vystriedať. Nútenou spoluprácou im spestril život natoľko, že myši neunikali zo spoločnosti, viac si všímali jedna druhú, pestovali si sociálne správanie, každá z nich mala dôležitú úlohu. Armagedon sa nekonal.

Populácia si udržiavala svoj počet a do chodu spoločnosti boli zapojení všetci.
Vedci to nazvali - "revolúcia súcitu".



Kam dál:
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
.
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue

 


Anketa

Máte nějaké zkušenosti s duchy?

Ano
Ne
Možná ano

Komentáře

1 Mára Mára | E-mail | 27. ledna 2015 v 8:16 | Reagovat

Doporučuji nastudovat https://www.youtube.com/watch?v=CSdk81kEkbo Psychopati na tomto mají velký podíl.

2 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 27. ledna 2015 v 11:51 | Reagovat

To zní děsivě. Takže nám nakonec hrozí i vyhynutí.
To aby opravdu člověk občas vyšel ven, mezi ostatní lidi Nějak se spolu znovu začali stýkat.Co se ale udělá s tím přemnožením?

3 Luz Luz | 27. ledna 2015 v 13:09 | Reagovat

Zajímavé.
O tom srovnání s lidstvem: píše, že počet lidí příliš vzrostl a očekává se, že bude růst, v tom případě, proč tedy kritizuje, źe část lidí v současnosti nemá děti nebo má jen jedno? To by samo o sobě nevadilo, spíš to, že to je tak nevyrovnané geograficky.
A je vidět, jak to souvisí, pro mladé lidi není uplatnění (jednoduše není dost pracovních míst a nemůže být každý podnikatel - jak by potom všichni získali dost klientů?). Mnozí pracují na místech zbytečných pro společnost (např. různé nabízení produktů), ale i tak není dost míst pro všechny. A zřejmě to nebude lepší, neboť podnikům jde o co nejvyšší zisk a co nejmenší výdaje + k tomu postupující technologizace. Pak je pochopitelné, že se lidi nepohrnou do zakládání rodiny, když stěží uživí sebe.
Říkám si, jak je možné, že i v bohatých zemích existují lidé, kteří nemají nic? Např. bezdomovci ve velkých "vyspělých" městech.
Pohled na společnost je depresivní a nenacházím způsob, jak se s tím vyrovnat kromě tohoto: dělat život snesitelnější sobě a svým blízkým v každodenních maličkostech. Nemůžu změnit svět, ale můžu ho udělat trochu lepším aspoň pro ty, kdo se se mnou setkávají. Vypadá to jednoduše, ale vlastně teprve až teď si uvědomuju, že to chci uplatňovat. A netrápit se tím, co se mi nepovedlo apod. Jednou to stejně pomine, což není deprimující myšlenka ale osvobozující, protože to zahrnuje i všechny těžkosti a starosti.

4 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 27. ledna 2015 v 13:27 | Reagovat

Jo, tohle má hodně něco do sebe. POdobný studie platěj pro zvířata a méně rozvinutý lidi. Pro vyspělejší společnost už neplatí. Právě proto musíme pokročit hodně vpřed, aby se něco podobnýho nestalo na celoplanetární úrovni (jasně, už se to děje, ale ještě ne na 100%).

5 Luz Luz | 27. ledna 2015 v 13:41 | Reagovat

Není mi jasné, jestli pro ty myši byly zajištěny takové podmínky, aby měly dost potravy - vypadá to z toho článku, že ano? A že jim vadilo to, že jich bylo hodně na vymezeném prostoru a nemohly odejít, což nejsou běžné podmínky lidí. Myslím, že u lidí nemusí vznikat stres čistě z toho, že jich někde žije hodně (ve velkém městě), ale z toho, že není dost zdrojů a prostředků, jak si je zajistit.

6 Alue Alue | E-mail | Web | 27. ledna 2015 v 16:27 | Reagovat

[2]: Úpadek myšího ráje měli však na svědomí nekvalitní jedinci, kteří místo aby se vyselektovali a zahynuli, tak se množili mezi sebou a vznikaly asociální nekvalitní generace. Díky tomu, že v ráji i špatný jedinec krásně přežil, i když byl vyhozen ze společnosti. A to byl ten úpadek... (Normálně v přírodě ten kdo je z nějakého důvodu vyhozen ze společnosti, prostě zahyne a dál se nemnoží.)
Jestli se to samé děje i mezi námi, to je otázka na dlouhou diskuzi, na kterou asi ne každý má žaludek. To si musí každý zodpovědět sám za sebe.

7 Alue Alue | E-mail | Web | 27. ledna 2015 v 16:36 | Reagovat

[4]: Pro mě to je zajímavý článek také proto, že myši ukázaly, že kdyby  všichni měli všeho dostatek a žili v dokonalém pohodlí, tak pak se už nikdo nemusí o nic snažit. Zleniví, pak zdegeneruje, pak zdegraduje - a pak zahyne.

Čili naše cíle - shánění potravy a věcí - to je motivace, co žene zvířata i lidi vpřed a to je důležité si uvědomovat. Ne zastavení se na místě - Co se zastaví to umírá - ale nekonečný rozvoj, pohyb vpřed. O tom je život. Není o nějakém konečném stadiu, když už všechno máš a nic pro to dělat nemusíš. Přece i miliardáři, co k tomu nepřišli prací, končí špatně. Zdegenerují. Je jedno, jak je živočich vyspělý. Když nemusíš pracovat na svém přežití a nemusíš pracovat pro naplnění svých potřeb, zgumovatíš stejně jako ty myši... To si myslím.
A pak když si tohle člověk uvědomí, pochopí, že stimuly, práce, motivace a snaha něčeho dosáhnout, jsou požehnání. Jen se z toho nesmí stát šílená honba za penězi, nebo majetkem. To je zase ten druhý extrém.
Ven si i ty křováky v Africe. Do školy nechodí, nepracují, číst neusmí. ALE: učí se číst stopy, zpracovat maso, kost, dřevo, lovit, stopovat, dělat jedovaté šípy, stavět domečky, dělat oheň... a hromada dalších dovedností.
To je hromada účení se, práce, obrovské know-how které mají. I tito divocí lidé se vzdělávají, pracují a jsou motivování snahou něco udělat nebo získat. Také nesedí na zadku.

8 Jakub R Jakub R | 27. ledna 2015 v 16:44 | Reagovat

Ten článek v neděli linkoval DFens :-)
Určitě je to zajímavé čtení, ale zarazilo mě, že na Wiki (neříkám, že je to pravdivý zdroj) jsou jiná čísla. Chtělo by to kriticky zhodnotit, zda-li je ten text autentický a zda vychází ze skutečných výsledků Dr. Calhouna:

http://en.wikipedia.org/wiki/John_B._Calhoun

9 moudravrba moudravrba | E-mail | 27. ledna 2015 v 16:47 | Reagovat

Takže to vyřešil tím, že ty myši zaměstnal a myši byly happy, že mají práci a že jsou užitečné. Taky řešení. Je pravda, že tam vidím podobnost s dnešní dobou. Staří papaláši nechtějí uvolnit místa mladým absolventům. Ti si nemůžou najít kvalitní práci a tím pádem nemůže být ani řeč o založení rodiny. Dříve bylo všechno jednodušší. Mladým se daroval pozemek, ti si na něm postavily dům ze dřeva (dřevěnice) a obdělávali pole, což byla jejich doživotní obživa. Dneska si asi málo kdo umí postavit dům a cena materiálů je taky vysoká, nehledě na náročnost postavení dnešních domů. K tomu se musí platit různá povolení, náklady za služby, daně atd. Navíc člověk nemá nikdy jistou doživotní práci a když o ni příjde, tak si musí vzít půjčku, aby měl na náklady za dům. Nakonec splátku nesplatí a stejně o něj příjde.

Co z toho plyne? Asi se zařadím mezi ty dementní krasavce a založím spolek dementních hezounů proto, že to je jednodušší. Druhá možnost je pořádná revoluce bez kompromisů, kdy ta frustrace mladých vyeskaluje v nějaký větší konflikt, tak jak už to bylo v minulosti. Asi ani jedna z těchto variant není ideální.

10 moudravrba moudravrba | E-mail | 27. ledna 2015 v 16:58 | Reagovat

[7]: Ty říkáš, že se ta společnost těch myš zhroutila, protože zdegenerovali, protože měli všeho dostatek a nemuseli skoro nic dělat. Proč třeba nezdegenerovali hned na začátku, ale až při počtu 2200 kůsů jedinců. Já to spíš chápu tak, že ten vědec špatně odhadl ten limit 3000 myší a to číslo bylo o 800 nižší. Myslím, že jich bylo prostě hodně a pro mladé tam nebylo místo a proto nevylézali, jinak by byli starými napedeni (jak tam psal) a tudíž se ani nerozmnožovali a zdegenerovali.
To si myslím.

11 Alue Alue | E-mail | Web | 27. ledna 2015 v 17:09 | Reagovat

[10]: Můj názor je, že aby normální jedinci zdegenerovali, tak na to musí dostat určitý čas a prostor. Prostě se to nestane hned... Takhle se množili mezi sebou, špatné vystrkovali, ale ti přežívali a dál se množili, což by normálně v přírodě být nemohlo.
A tak to šlo pomalu pořád dál, až nastal onen pověstný BOD ZLOMU/OBRATU, kdy už degenů bylo moc a tím šla kompletně celá společnost do kopru. Degeni prostě vytvořili takovou protiváhu, až to převážili a systém se jim zhroutil.
A ten bod obratu je asi definován tím počtem 2200 jedinců.

Samozřejmě to, že staří paprikové utlačovali ty mladé, kteří pak neměli využití/prostor, je další hodně podstatný faktor. Dělají to ale bohužel zvířata i lidi :)

12 Alu Alu | 27. ledna 2015 v 18:57 | Reagovat

A kolikátí umřeli ty plaché myšky:D?Jen abych věděla kolikátá jsem na řadě a jestli by nebylo výhodnější přeřadit se ke krasavcům:D

13 Lenka L. Lenka L. | 27. ledna 2015 v 19:04 | Reagovat

Mam otázku, která mě po přečtení vrtá v hlavě. Jak tomuto tedy nejlépe předejít - co se pro to muže udělat? Tohle mi přípomělo proslov Chaplina, velmi hezky řečeno, i slza ukápla. Je to s titulky, podívej te se https://www.youtube.com/watch?v=pMHKaahJRHg :))

14 moudravrba moudravrba | E-mail | 27. ledna 2015 v 21:10 | Reagovat

[11]: Hold příroda : )

15 Spiiiidy Spiiiidy | E-mail | Web | 28. ledna 2015 v 7:07 | Reagovat

[7]: Jo, souhlas. Život je neustálý pohyb a učení se. Nic nesmí stát na místě. Však i ta voda se začne kazit, nemá-li pohyb :)

Ve vyspělejších civilizacích (nebo rovnou vyšších dimenzích) ale mají ty bytosti dostatek vnitřní motivace, takže i v pro nás dokonalém prostředí se samy z vlastní vůle udržují v neustálém pohybu a vývoji. Nepotřebují stimulovat nižší pudy jako potřeba jídla, přístřeší atp. Nás k tomu vývoji zatím ještě musí nutit okolní prostředí. Proto to tu vypadá jak to vypadá. Je to impuls k vývoji. A čím hůř to tu vypadá, tím víc ho jako lidstvo potřebujeme. Až se vyvineme do jisté míry a přestaneme to potřebovat, tak se podmínky odpovídajícím způsobem změní.

16 Niki Bretschneider Niki Bretschneider | E-mail | 8. února 2015 v 7:40 | Reagovat

[10]: Přesně tak. Ten "vědec" podcenil nějaký parametr a proto byla ve skutečnosti kapacita zařízení o 800 nižší. Bylo by zajimavé zjistit, _jak_ vlastně na to číslo 3000 došel. Pokud to byl prostý počet buněk, pak je jasné co se mu tam stalo. Lidově řečeno "smrad a řev". Myši nechávají poměrně výraznou pachovou stopu, která jim samotným začne být od určité intenzity nepříjemná. Zbytek popisu je jen popis vlivu permanentního stresu a nepohodlí na život jedince.

Kdyby byl skutečným vědcem, navýšil by domělou kapacitu zařízení v další iteraci na nejméně trojnásobek a pozoroval. Trojnásobek je minimum, neb myši mají tendenci se shlukovat, čili by teoreticky buď obdržel trojnásobný počet myší, pak je celá jeho teorie zcela mimo, nebo dvojnásobný počet myší + pozoroval by štěpení kolonie, nebo stejný počet myší, což by ukázalo, že jeho teorie by mohla mít něco společného s praxí. To ovšem neučinil.

Neúměrné prodlužování věku jedince vede vždy na výskyt nějaké patologie, protože životnost prvků těla je omezena. U člověka je ta hranice někde mezi 75-85 lety, pak bohužel nastupuje demence a z toho plynoucí poruchy socializace. Mozek většiny lidí víc nedá a obávám se, že to plyne z principu jeho funkce. Vyjímky pochopitelně existují.

Uvádět jako příklad Japonsko je takřka geniální nápad. Málokdo tam byl + kulturní bariera je značná. Nicméně. Díky nezvládnuté a nesmyslně provedené kolektivizaci zemědělství jsou tam nesmyslně vysoké ceny pozemků, což nutí mnoho lidí žít v dosti šílených podmínkách, což je zdrojem stresu. Důsledky jsou pak zřejmé.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama