V e-shopu Alue.cz jsou nové křišťály z Madagaskaru. - Aktuální výběr ZDE
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 01.12.

Logicky uvažující stromy a žárlivé květiny

22. dubna 2015 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Zajímavosti
Nejnovější botanické výzkumy vedly k překvapivým závěrům: Rostliny mají svědomí. A dost možná že mají i duši. Dnešní velmi citlivé přístroje prokázaly, že rostliny dokážou rozlišovat lidi, reagují na hudbu, mají paměť a vnímají emoce, dokonce i takové, jako je láska nebo žárlivost. Experimenty také zjistily, že rostliny pociťují bolest, radost a strach.
Již v roce 1966 prokázaly pokusy s detektorem lži, že rostliny rozeznávají lidi. Jeden z účastníků experimentu hrál roli mučitele a rostlině lámal listy a větve. Druhý figuroval jako léčitel a o rostlinu se staral, zaléval ji a ošetřoval její poškozené části. Rostlina pak oba velmi dobře rozlišovala.
Když do místnosti vstoupil "nepřítel", vydávala silný elektrický signál, který bylo možné vnímat jako výkřik. Když do místnosti vstoupil "léčitel", rostlina se uklidnila a její elektrické "napětí" se významně snížilo. Reagovala také na myšlení účastníků experimentu, velmi "emotivně" dávala najevo nesouhlas, když zjistila, že jí má být ustřižen list.

I pozdější britské experimenty prokázaly, že rostliny dokážou detekovat elektromagnetické vlny a vnímat naši mysl. Zjistilo se také, že si velmi dobře pamatují, jak se o ně kdo stará. Němečtí výzkumníci vyvinuli přístroj, s jehož pomocí je možné slyšet, jak rostliny vyjadřují své emoce. Když jsou ve stresu, aktivně vypouštějí plyn etylén. V závislosti na koncentraci etylénu vydává přístroj různé zvuky. Novináři, kteří se experimentu zúčastnili, uvedli, že když utrhli orchideji okvětní lístek, z reproduktorů bylo slyšet, jak květina doslova křičí bolestí.



Rostliny mají rády Bachovu hudbu
Již v roce 1966 prokázaly pokusy s detektorem lži, že rostliny rozeznávají lidi.
Další pokusy prováděné v nejrůznějších laboratořích po celém světě potvrdily, že rostliny jsou ve skutečnosti složité organismy, které mají paměť, svaly, nervy a hudební vlohy. Trápí je nachlazení, špatné trávení i nuda.
Vědci z univerzity v Tübingenu zjistili, že ve špičkách kukuřičných výhonků je receptor, podobný lidské zřítelnici, který dokáže absorbovat sluneční světlo. Díky tomuto receptoru se může rostlina orientovat podle slunce. Pokud se koneček zakryje, rostlina oslepne.
Stejným receptorem jsou vybaveny i další rostliny, z čehož vyplývá, že vidí svět kolem sebe.

Další experimenty prokázaly, že rostliny dokonce slyší. Pokud se zemědělským kulturám pouštěla pravidelně hudba, úroda se zvýšila až o 60 procent. Rostliny jsou dost sentimentální, nejvíc se jim líbila indická hudba - během pokusu se stébla obilí natáčela vždy směrem k reproduktorům. Velmi oceňovaly i klasickou hudbu, zejména Bachova varhanní díla. Zato rocku a metalu nefandila ani jedna z nich, během pokusů se odkláněly od zdroje zvuku, vadly a vyžadovaly silnější zálivku.

Zamilovaný fíkus a žárlivý kaktus
Rostliny se dokážou i zamilovat. V jedné britské botanické laboratoři pracovala mladá dívka, do které se zamiloval fíkus. Kdykoli vstoupila do místnosti, ukázala se na monitoru, připojeném k fíkusu, jasně červená sinusová křivka, která se chvěla, když se dívka přiblížila. Jednou se laborantka rozhodla flirtovat s kolegou a fíkus začal tak žárlit, že monitor vyřadil z provozu. Z odborné literatury je znám i další případ - jistý vědec z New Jersey měl u sebe doma žárlivý kaktus. Připojil ho k detektoru lži, a pokaždé, když se v jeho domě objevila žena, kaktus to velmi těžce nesl. A doslova trpěl, když měl muž sexuální styk.

Bacha, nepřítel na obzoru!
Zoologové z Jižní Afriky zjistili při pokusech s žirafami a antilopami, že některé rostliny si vyměňují informace o blížícím se nebezpečí. Prokázali, že akácie v případě ohrožení vypouštějí etylén a varují tak ostatní stromy, že nepřítel se blíží. Zjistili i další zajímavou věc. Stromy a keře, které dostanou varování, začnou v listech vyrábět jed, který poškozuje játra přežvýkavců.
Podle Jihoafričanů jde jednoznačně o princip kolektivní sebeobrany. To ostatně prokázaly i pokusy izraelských vědců. Ti zase zjistili, že v případě nebezpečí rostliny simulují, že jsou napadeny hmyzem a jsou tudíž nepoživatelné - na listech a stoncích vytvoří podivné útvary připomínající housenky nebo mšice.
Řada odborníků se domnívá, že rostliny mají také paměť. Je zřejmé, že si velmi dobře pamatují, co se jim stalo v minulosti. Podle některých vědců jsou nadány rozumem na stejné úrovni jako živočišné druhy. Už sám fakt, že rostliny tvoří 99 % zemské biomasy, svědčí o tom, že oproti ostatním živočichům se s přírodou dokážou "domluvit" nejlépe.



Kam dál:
• Kontakt: redakce@aluska.org
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org/
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
 


Komentáře

1 Iveta Iveta | 22. dubna 2015 v 6:39 | Reagovat

Je to úžasné... Já sama, přiznám se, nejsem moc pěstitel. Ale jeden známí mi vyprávěl, že měl doma nějakou kytku, už velikou a starou o kterou se staral hlavně on, měl ji rád a i si s ní povídal a jí se dařilo, jenže pak se odstěhoval do Prahy a sem už jezdil jen občas s tím, že květina měla samozavlažování. Což by zdá se mohlo být dostatečné, ale ejhle od doby co se odstěhoval rostlina začla uvadat, až nakonec zemřela. Podle našeho chápání měla vše, ale zřejmě umřela stestem. Stejně tak se to stalo mamce, babička jí celý život pěstovala myrtu (na svatbu), když se pak máma odstěhovala, myrta uvadla. Babička doteď vzpomíná, že si myrtu měla vzít ssebou, když byla její.  PS: V článku se píše, že rostlině vadí, když ji někdo chce zastřihnout. Ale co když se to dělá právě s úmyslem rostlině pomoct, třeba když se prořezávají stromy, aby mohli lépe růst, nebo když se na podzim zastřihují květiny, aby pak byli silnější. Taky to vnímají špatně i kdy je to pro ně dobré a s tím nejlepším úmyslem?

2 Alue Alue | E-mail | Web | 22. dubna 2015 v 9:23 | Reagovat

[1]: Představ si že ty jsi nějaká rostlina a někdo dojde a najednou tě začne stříhat... Taky by se mi to moc nelíbilo.
Já když do nich zasahuju, tak jim předem řeknu že to je jenom údržba, aby byly hezké a silné. Když jim stříhám výhonky, oddenky atd tak jim říkám, že neubližuju, že jim naopak udělám rodinku a zasadím nové... A květiny jsou v pohodě. Když se přesazuje, tak říkám že je stěhuju do lepšího, že se zase vrátí domů  na místo které mají rádi.
Oni to sice vidí v mém úmyslu, když je jdu jenom přesadit, ale stejně jim to raději řeknu. Zdají se mi pak klidnější, že se k nim nepřistupuje jako k věci.
Pouštím jim často Bacha Mozarta a Vivaldiho, takže ty se mají jako prasata v žitě.

3 Evik Evik | 22. dubna 2015 v 9:56 | Reagovat

Mám takový malý dotaz. Jak to řešíš, když si chceš utrhnout nějakou bylinku třeba to čaje nebo plody z vlastní zahrádky? Od té doby, co jsem se dozvěděla, že rostlinky jsou živé, tak nerada trhám rostlinky, aby je to třeba nebolelo. Když mě třeba mamka pošle natrhat červený rybíz na buchtu, tak se z toho musím nějak vykroutit.

4 Alue Alue | E-mail | Web | 22. dubna 2015 v 10:59 | Reagovat

[3]: Trhám a jím s pokorou a vděčností. Zkus se rostlin zeptat co chtějí od lidí, a ony chtějí pořád to smaé. Uznání, lásku a vděk. Pak se nám darují.
Plody rostlinu nepoškozují, ty můžeš spásat naprosto bez obav.

5 Svatka Svatka | 23. dubna 2015 v 7:38 | Reagovat

Mám velikou radost z tvého článku.Také občas ke květinkám a rostlinkám promlouvám,alespoň už si nebudu připadat jako ojedinělý blázen.Tyhle výzkumy by měli pouštět dětem ve škole,aby byla veřejnost informovaná v širším měřítku.

6 esterka esterka | 23. dubna 2015 v 15:03 | Reagovat

Ja som si raz priniesla zo školy domov okrasnú žihľavu, bola chudák už akurát na vyhodenie, v strašnom stave. Presadila som ju a prihovárala som sa jej láskyplne. A ona sa nejako zviechala a vyrástla, bola naozaj nádherná. Aj mama mi hovorila, že to je preto, že som ju mala tak rada. A potom nám ju niekto ukradol z chodby paneláka:(

7 Lucka Lucka | 23. dubna 2015 v 17:01 | Reagovat

Aluško, a co když mám natrhat třeba bazalku,nebo bylinky? to přece nejsou plody ale normální lístky.. Jak já se v tom mám vyznat :D

8 Vlaďka Vlaďka | E-mail | 23. dubna 2015 v 17:20 | Reagovat

Aluško díky za článek. Chtěla bych se podělit o zkušenost se stromem. Při procházce jarní přírodou jsem oslovila keř jívy(v té době kvetly kočičky) jak cítí naše ulamování letorostů. Přistoupila jsem ke stromu a objala kmen. Chvíli se nic nedělo, ale najednou mě pohltila obrovská energie.Možná, kdybych neustoupila o krok vzad, i nebezpečná. Pochopila jsem sílu lásky, kterou k nám příroda cítí, protože pro ni by určitě nebylo složité nám ublížit.Proto Ti děkuji za Tvé moudré články. My jsme slepí ve vztahu k přírodě kolem nás.A ona je opravdu naše moudrá matka. Přeji vše dobré Vlaďka

9 Svatka Svatka | 23. dubna 2015 v 19:47 | Reagovat

Ráda bych zde doporučila úžasnou knihu od Marlo Morganové:"Poselství od protinožců".Je zde ukrytá hluboká moudrost a všichni kdo mají mnoho otázek ve vztahu k přírodě,např.jak je to s konzumací rostlin a zvířat,zde při čtení skutečně procitnou.Tato kniha je opravdovou duchovní potravou...obrovsky obohacuje duši.Četla jsem ji poprvé před sedmi lety a znamenala velký zlom v mém životě! Je to autentický příběh,kde domorodci dokazují tím jak žijí své životy,že jsou daleko moudřejší než "civilizovaní" lidé.

10 Imasterrr Imasterrr | 23. dubna 2015 v 20:59 | Reagovat

Konecne je tu takovy clanek, takze uz muzu napsat co jsem chtel davno: I vegetariani nejsou moc ohleduplni, zvlast ti co si naklicuji ruzne veci a ji prumyslove pestovanou zeleninu. Vubec nejlepsi z etickeho pohledu je byt frutarian. Jedine sve plody nam rostliny davaji abychom to jedli. Prumyslove pestovana zelenina je v podstate stejne tyrana jak prumyslove chovane zvire. Tj. pestovane nekde v lepsim pripade na skladce, v horsim v obrovskem skleniku a koreny nemaji ani v hline ale v roztoku s chem. zivinami, osvetleny umelym svetlem..

11 Alue Alue | E-mail | Web | 23. dubna 2015 v 22:25 | Reagovat

[9]: Tu knihu kdysi dávno četla moje máti a vždycky říkala, jak je úžasná... myslím že si ji seženu, už jenom kvůli ní. A ty jsi mi ji teď připomněla, díky.

12 Jirka Jirka | 24. dubna 2015 v 17:37 | Reagovat

Tak určitě je to zajímavé, ale né nepředvídatelné, není div když se rostlina bojí o list atd. Člověku by se taky nelíbilo když by mu řezali ruce.

Ale je zajímavá jedna věc. Znám lidi co si donesli rostlinu květinu a říkali že o ni dobře pečovali a přece uschla. Takže to nebude jen tím.

No ale ještě divnější je, že chlapi si vzali do práce do nástrojárny nějaké květiny z domova aby to tam bylo zelenější. No ťukal jsem si na čelo, protože v nástojárně je umělé světlo(málo přírodního) je tam neustálý hluk, prach, špína, emulze je cítit ve vzduchu, prostě člověk by řekl podmínky k výrobě a né k životu, jediné co ty rostliny mají je voda když je chlapi zalévají a přece tam ty rostliny začali růst a i kvést, prosperují, jak to vysvětlit?

13 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 25. dubna 2015 v 12:53 | Reagovat

A mě pořád přišlo divné, že kopřivy méně pálí, když se jim omluvím za to že je trhám, když překáží v záhoně. A že pálí víc, když jim nadávám a říkám ji "Vy mrchy hnusný pálivý." Prostě se asi urazí a mstí se.

14 Míša Míša | 25. dubna 2015 v 14:54 | Reagovat

V Praze na UK se to také studuje. Jeden tamní vědec nám říkal, že pouštěli rostlině záznam zvuku jak slimák žere list a ta rostlina začala produkovat více jedu. Takže rostliny i slyší :)

15 Alue Alue | E-mail | Web | 26. dubna 2015 v 9:01 | Reagovat

[14]: Nemá ráda slimáky! Je to rasistka! :D

[13]: No to víš že se urazí... já bych se taky urazila. A hlavně ty rostliny do sebe pojmou tu energii a pak cokoliv z nich uvaříš nebo uděláš, pak zpětně konzumuješ.

16 adonajpetr adonajpetr | 26. dubna 2015 v 20:21 | Reagovat

Je to skutečně tak. Jednou jsem se rozhodl zasadit u  zdejšího lesa dubíky (duby-stromy), protože je tam místo, kde stromy nerostou. Tak se taky stalo a měl jsem z toho i s těmi semínky (žaludy) radost, to prostě je cítit, že je to oboustranné. Šel jsem s příjemný pocitem domů a pak se mi už do toho lesa nechtělo chodit (domácí lenost- je na kopci a lidi by koukali, co tam pořád chodím), říkal jsem si oni to vydrží ty dva týdny beze mě. V jedny dny sem cítil s nimi spojení- takové to jako u jejich sázení a doslova jsem cítil smutek (volání), ať jdu za nimi nebo to nedopadne dobře... říkal jsem si, že mají všechno, co potřebují (a že si to asi namlouvám) a stavím se za nimi za pár týdnů (z toho sem neměl nejlepší pocit, ale i tak sem to udělal). Pak jsem tam po té době (asi měsíc) přišel a necítil jsem je, dokonce jsem věděl, že jsou asi mrtví, ale i tak jsem je naivně hledal, až jsem pochopil, že je zarostla okolní tráva a druhá skupinka zasazených dubů zase byla na vyschlé louce, což předtím nebyla! V tom měsíci byly vedra... Takže přece jen mě volali, já zapomněl, že nebyli pod ochranou starších stromů svého druhu. Tehdy jsem pochopil, že to z mojí nezodpovědnosti takhle dopadli a vím, že mám zapracovat na svoji spolehlivosti. Stromy nesázím, ale tehdy na mě přišlo takové nadšení, že jsem sázení uskutečnil tak to musím  tento rok napravit! :-) Říkám vám, že jestliže příroda nedá požehnání vašim semínkům ke zdravému růstu (např. poušť), vy jste schopni nalézt řešení! :-) A dát silné požehnání k růstu . Tak to vnímám.

17 Bogy Bogy | 28. dubna 2015 v 10:16 | Reagovat

To uz je po tolikaty, ze kdyz vedci na neco prijdou, tak si uvedomim, ze mi to treba rikala uz babicka, nebo jsem to treba videl ve starym filmu. Jako tohle v pohadce Pysna princezna. Kdyz ji kytka zvadla, tak ji princ zahral a zaspival pisnicku a jak to kytce prospelo :)
Jednou jsem mel dobrou naladu a koukam na jednu kytku co pestuje manzelka a rikam si "ta je ale hezka a vypada tak zdrave" tak se usmeju a rikam "ahoj, budeme kamaradi?" Pak myslim, ze to bylo druhy den jsem si sel po obede lehnout a chvilce takovej jako by tenouckej lejzr do prostred hlavy a neprijemnej pisklavej bzukot a pak mi ta kytka rekla "tak jo, budeme kamaradi" :)

18 Jana Jana | Web | 22. března 2016 v 20:38 | Reagovat

Také promlouvám ke květinám a věřím, že se jim daří pak lépe.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama