Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 20.9.

Moje první setkání s morčičím zlatíčkem, aneb Láska na první pohled

28. dubna 2015 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Deníček
Varování: Tento článek bude dlouhý a emoční... Fotky přiloženy! :3


Na úvod bych ráda řekla, že já měla morčátka odmalička a byli to moji velicí kamarádi až do mých 16 ti let. To jsem odešla z domova a ačkoliv jsem morčátka hned chtěla pořídit znova, nešlo to. Dlouho jsem se s tím musela smiřovat, že nemám doma žádné zvíře, protože jsem to neznala a domov bez zvířete pro mě není domov. Je moc sterilní, tichý a nedává mi dostatek podnětů k tomu, abych se mohla rozněžnit a zlepšit si tak den.
Domácí zvíře je podle mě strašně moc důležité a je jedno kolik je nám let. Učí nás zodpovědnosti, lásce, pochopení, ohleduplnosti, NESOBECKOSTI, dává nám radost, své přátelství a je také léčivé.
Za pár let se u mne objevil kocourek, který krásně zaplnil můj stesk po domácím mazlovi.
JENOMŽE morče je prostě morče... A žádné zvíře na světě není jako morče. Když porovnám jakékoliv zvíře jaké jsem kdy chovala, včetně kocoura, nakonec se vždycky vrátím v úvaze k tomu, že morče mi prostě vyhovuje ze všech zvířat nejvíc, je mi svou mírumilovnou povahou nejblíž... Můj první nejlepší zvířecí kamarád přece nebyl pes, ani kočka, byl to morčičák Alfík, po kterém se mi stýská dodneška a dodneška na něho vzpomínám... Takže to máme šest let stesku a touhy po morčatech. Vůbec nic se na mém vztahu k nim nezměnilo, chtěla jsem je pořád.



A teď přišla najednou doba, kdy jsem si uvědomila, že teď ta morčata mít MŮŽU. Teď už mi nikdo bránit nebude. Teď mám prostor! Teď mám na ně peníze i čas... Hodně mě k tomu nakoplo kocourovo toulání, protože kožíšek si potřebuju pohladit každý den, ne jednou za týden.
Dlouho ta myšlenka ve mně zrála, bobtnala a zesilovala se. První jsem začala obcházet dům a jen tak zlehka orientačně uvažovat, kde by bylo vhodné umístění pro výběh... Pak jsem dům začala obcházet s metrem a měřit centimetry (to mi došlo, že neuvažuju, ale už plánuju!)
... Pak jsem začala na internetu googlit a hledat všechno o morčatech. Přestože jsem je měla tolik let, dočetla jsem se celou řadu moc zajímavých a nových poznatků, které rozhodně hodlám aplikovat a zlepšit tak svoje chovatelské dovednosti a metody. Zkrátka doba šla mezitím dopředu a to co dřív k dispozici nebylo, dnes k dispozici je a to co není v češtině, můžu dnes poznat i v jiném jazyce. Nakonec jsem studováním morčat strávila asi dva týdny.
Třetí týden jsem postupně prohlédla téměř VŠECHNA videa o morčatech, která jsou na Youtube... Zvažovala jsem to strašně poctivě a pečlivě, protože zvíře je zodpovědnost, je to závazek a musí o něj být každý den dobře postaráno.
Když jsem nakonec vyřešila všechny aspekty a otázky, rozhodla jsem se že ano, že do toho jdu. Nějak už nešlo ten nápad zahodit a říct si nakonec ,,ne", když jsem je chtěla tak dlouho a navíc to nebyl tak úplně nápad, ono to bylo spíše nutkání. Hlodavé nutkání, ze kterého pořádně nešlo ani večer usnout. - Že by to bylo spíš vedení? Že by ti nahoře řekli ,,No tak si je teda už pořiď, chcete můžeš!"

Další den v pondělí jsem naklikala a hned zaplatila na e-shopu všechno potřebné. (už jsem to stejně měla otevřené a vybrané týden dopředu) Chtěla jsem původně počkat, až mi všechno přijde. Že to sestavím a ,,čuníček" už půjde do velkého nachystaného a vystlaného výběhu. Ideálně že půjdou dva čuníčci hned spolu... Ale celé se to vyvinulo úplně jinak.
Najednou byla středa a já už si pomalu rvala vlasy, jak jsem to už NEMOHLA bez morčátka vydržet!!

A tak jsem ve čtvrtek zbudovala v co největší čisté krabici provizorní domov. Dala podložku, vystlala, vyrobila domeček... Zvláštní je, že jsem měla celých těch 6 let z domova schované dvě misky pro morčata, dokonce si pamatuju která morčata je původně používala. - Tak jsem je hned vytáha, i jsem věděla kde je mám.
A tento prozatímní kartonový domov jsem nachystala k sobě do pokoje... Sice jsem neměla v plánu s morčátky spát, ale nějak mi to přišlo do začátku lepší, mít možnost za ní zavřít dveře aby měla klid a v noci budeme spolu.

Ve čtvrtek jsem se vydala do blízkého města hned na dvě místa, která jsem měla vytipovaná předem. Ňuf šel se mnou, že mi pomůže... Vůbec jsem s tím nepočítala, že by se někomu chtělo pomáhat mi shánět morčičího kamaráda, taky proto jsem předem zkusila trasu autobusem abych viděla jak je to daleko a jak to půjde. Byla jsem připravená si to celé zařídit sama, takže možnost se svézt v autě jsem hned uvítala... Ten zájem mě upřímně dost potěšil.

První obchod nevyšel vůbec, neměli živá zvířata přestože na internetu psali opak.
Druhý byl zverimex v židovské čtvrti, kde skutečně dvě morčátka byla. Patrně sourozenci... Ale seděla spolu jako dvě pecky v mikroskopickém terárku a vůbec nevypadala, že by měla zájem se kamarádit. Představovala jsem si pro sebe morčátko živější, ve světlých barvách. Tyhle dva černo bílé ňuňánky jsem tedy opustila, něco mi řeklo že nečekají na mě... Myslím že i to morče by mělo poznat svého ,,pána" a mělo by intuitivně alespoň zvednout hlavičku a prohlédnout si mě. Bylo mi jich líto a měla jsem chuť je z toho malého akvárka zachránit, ale to jsem celá já, chci zachránit úplně všechno, musím to občas prostě překonat a jít dál.

Vrátili jsme se s nepořízenou.
,,No, ještě jsem si říkala že bych mohla zkusit zajet do Brna, ale to bude vlakem na dlouho..."
,,No já tam dneska jedu, tak jedem..."
,,A já nachystám mapu a vytipuju obchody."
,,A odpoledne to po cestě obejdem..."

Tak jsem asi hodinu seděla na google a zakreslovala si na mapě vytipované zverimexy. U jednoho kde jsem měla dobrý pocit když jsem si prohlížela fotky nebo popis obchodu, jsem si udělala velký vykřičník. Ale vytipovaných míst bylo celkem 7.

Ještě malý návrat zpět, než budu pokračovat dál:
.... Když jsem tak prohlížela všechna ta videa s morčátky, strašně MOC se mi líbilo plemeno, kdy má morčátko rozetky po celém těle a přitom je dlouhosrsté a na tvářičkách mu roste srst dopředu. Vypadá jako střapatá chundelatá kulička. (Tady je vidět na videu, přetočte na dvě minuty: https://www.youtube.com/watch?v=Rf_m0nG3scg)
Já měla většinou morčátka klasicky hladkosrstá, co jsem koupila snadno za 40 korun v místním zverimexu... Jenom jednou jsem měla krátkosrstou rozetku a to byla moc hodná samička... a jednou jsem měla zrzavou samičku s bílým pankáčem mezi ušima a zbytek hladká srst. Ta byla taky super, až teď dodatečně jsem zjistila, že je to plemeno a má dokonce název. (Crested - ,,chocholatý" :D)
Ale tady v Česku jsem ty chundelaté vůbec neviděla, jenom na zahraničních videích youtuberů. Říkala jsem si, že mít tak samičku, takovou chundelatou, ve světlých barvách... Plemeno je mi jedno, prostě takovou podobnou, chundelatou a střapatou.
Která by měla dobrou povahu a nervozně by nekvikala, když se bude chovat.. No to by byl sen... A takovou určitě mít nebudu, to tady v Česku neseženu... A to druhé morčátko by mohlo být klasické hladkosrsté, holčička, taky spíš světlé barvy.. A ta chundelatá by byla Carly a uhlazená Brandy... Jedna by byla Before coffee a ta druhá After Coffee... - A s touto mojí tajnou fantazií jsme jeli do Brna hledat nějakou hodnou samičku. (Fakt to byla jenom tichá fantazie, počítala jsem s hladkou normální klasikou)

Ňuf navrhl podívat se do Hornbachu, že tam morčata mají... Tak jsme jeli první tam, kde nám řekli, že morčátka jsou VYPRODANÁ. Grrrr... Nějaká holčička beztak přišla dřív než já a beztak mi je všechny vykoupila, a nenechala mi ani jedno!! :D Ve výběhu byli ale místo toho tři zakrslí králíčci. Já teda králíky nikdy chovat nechtěla, ALE samozřejmě je totálně zbožňuju. Děda mi vždycky nechával pochovat maličké, když jsem byla malá... Jsou tak sladcí, hladcí, a ten čumáček!! A tihle byli tak krásní! Střapatí, světlé barvy, zvědaví, tak tam pobíhali... Nemohla jsem se vůbec odlepit od vyběhu, měla jsem už zase nutkání je všechny ,,zachránit". A jak jsem byla po cestě do Brna unavená, úplně to ze mě spadlo a napumpovalo mě to novou energiií... Silou vůle jsem se musela překonat a králíčky tam nechat. Nejraději bych si je v záchvatu lásky odvezla všechny tři.... Samozřejmě bych v záchvatu lásky odvezla všechno živé co tam měli... Ale kam bych je proboha pak dala??? :D
Už jsem zapomněla, jak je pořízení zvířete strašná zkouška vůle... protože zvířata skoro vždycky nějak přišla sama, někdo nám je dal, nebo jsme zachránili, nebo se narodila... jen párkrát jsem byla nějaké opravdu koupit.

Jen kousíček odtud jsem měla vytipovaný velký zverimex s vykřičníkem, který jsme dlouho nemohli najít, ale nervozní jsme z toho nebyli. Mně nějak uklidnilo setkání s králíčky a pak jsem všechno brala tak nějak lehce. I to, když jsme pak na parkovišti došli k jinému autu co vypadalo stejně jako naše a divili se, že ho nemůžeme otevřít... Ale to je zase jiný příběh :D

Zverimex jsme nakonec našli. Jmenuje se to PET CENTER (nedoporučuji ho!!! :D a za chvilku se dočtete proč)
Nachystanou krabici na přepravu jsme prozatím nechali v autě.
..... Došli jsme tam a první jsme potkali černou samici s OBROVITÁNSKÝM pupkem. Hned hlásím: ,,Hele tady tahle bude mít malé! Dívej jak je obrovská!"
Na akvárku bylo napsané že je to ,,neprodejný gravidní kus"... Já dokonce chvilku uvažovala, že si pořídím tuhle super pupkatou kouli, dvě si nechám a zbytek rozdám... Ale ta cedulka mi pokazila radost :D ,,Pupek" musel zůstat tam, zverimex už asi počítal s přírůstky zadarmo. Samička byla spokojená, hezky tam odpočívala...
Podle toho pupku tipuji, že bude mít tak 5 malých a ve zverimexu bude brzy veselo. Břich se jí vlnil ostošest.. Byla to sranda, zase po dlouhé době vidět březí morče. Úplně se mi oživily vzpomínky, když se u nás doma rodila morčátka. Je to zážitek na celý život... Byla jsem i u porodu fenky a to má taky naprosto neopakovatelné kouzlo.

O kousek dál se to stalo.
Byla tam dvoupatrová králíkárna se stříškou (poměrně prostorný a čistý výběh). Kouknu dovnitř a jako první vidím králíčka s oušky dolů. Díval se skrz pletivo a zvědavě čuchal. ,,Ahoj!" - zase jsem se rozněžnila.
Ale hned za ním jsem uviděla chundelatou kuličku... Zastavil se mi dech. - Kulička zvedla hlavičku, prohlíží si mě, čuchá a jde trochu blíž, aby si mě prohlédla... (poznala mě!) Ani jsem si ji nemusela moc prohlížet a bylo okamžitě rozhodnuto.
Hned jsem odchytila prodavačku a ptám se.... Odpověď: ,,V tom výběhu jsou spolu jenom holky." - Rozzářila jsem se štěstím, dotáhla ji ke kleci, ukázala... ,,Tuhle chci... Můžu si ji pochovat?"

Ačkoliv o sobě tento zverimex píše, že má vyškolený profesionální personál a nabízí i odborné rady ohledně chovu zvířat která nabízí, tak to rozhodně není pravda. První věc - paní, ačkoliv byla opravdu moc milá, smála se na mě a očividně jsem se jí líbila, neuměla morče správně/jemně odchytit. Chňapla ho prudce do jedné ruky, až vykvíklo. Nevím jestli ho zmáčkla nebo se leklo, ale já jsem nikdy v životě takovým způsobem nechytila žádné zvíře a už vůbec ne morče...!!!!
Navíc morčata a králící do jednoho výběhu nepatří!! (je to pověra) a nemají dostávat stejné krmení, obilí co tam bylo v misce je pro morčata nevhodné, protože po něm tloustnou... Ale všechno jsem to nechala být, protože jsem chundelatou holčičku dostala do ruky.
Když se trošku rozkoukala, začala hned volat do výběhu... Koukla jsem tam znova a sedělo tam šedivé morčátko s červenýma očima. - Zvláštní, že toto morčátko jí ani neodpovědělo na volání, nepřišlo blíž a ani na mě nebylo zvědavé... ,,Muchy sežerte si mě" :) Tak zůstalo tam... Stejně brzy porodí ta černá samička, tak šedivé bude mít nové kamarády a snad najde někoho, kdo se mu bude líbit, později.

A bylo to. Dala jsem jí pusinku a bylo mi úplně jedno, kdo na nás kouká.

,,Tu si vezmu." - ,,Jdu pro krabici".... Prodavačka se vzdálila ke kase, Ňuf šel pro vystlanou krabici na přepravu a já tam zůstala u výběhu sama.

Držela jsem ji v dlaních a pořád se ptala sama sebe, jestli je to skutečnost, jestli náhodou nespím??? Morčátko už nepískalo (nedostalo odpověď, tak na co se namáhat?), seděla mi klidně v dlaních, byla tiše a koukala na mě... Takové hodné, co nervozně nekvičí když se chová, takové jsem přesně chtěla...

Rozbušilo se mi srdce, zatajil dech, rozechvěly prsty, barvy byly barevnější, světlo jasnější, vzduch voňavější, svět hezčí... Ráj. Představte si nás tam, jak stojíme u výběhu a hraje nám TAHLE hudba :D Pak asi pochopíte ten pocit.
Úplně mě zarazilo, jak můžu být tak strašně moc šťastná (nevěřila bych, že to až takhle moc umím a že k tomu stačí jedna malá chundelatá kulička) a zamilovala jsem se.

Teprve poté od prodavačky zaznělo, že je to ,,speciální mutace, speciálně nakřížená, velmi vzácná a proto stojí skoro 600 korun" a ukazovala na výběh, kde byla cedulka s cenovkou. (což byly samozřejmě totální kecy prdy bláboly a voloviny, je to prostě zverimexový ,,oříšek", žádné konkrétní plemeno.)
Ňuf zklamaně protáhl obličej, protože viděl že tady právě vzniká velká láska a tiše stručně poznamenal, že ,,můžeme jít jinam"... 600 korun za morče ze zverimexu je fakt totální krávovina, to vám přece nikdo normální a příčetný nedá...

ALE MNĚ TO BYLO ÚPLNĚ JEDNO, já totiž příčetná nebyla.
Byla mi ukradená cenovka na tom kotci, ani jsem se na ni nepodívala... Byly mi ukradené peníze co jsem měla v peněžence, bylo mi jedno že jí říkali ,,mutante" a nevěděli, co to je za rasu. Ať si klidně vezmou všechny peníze, však já si je znova vydělám. Peníze přijdou znova, ale tohle morčátko je na světě jedno jediné, další stejné už nikdy v životě nepotkám...
Když miluješ, tak neřešíš...
Přibrala jsem jí ještě piliny, seno a dostala jsem k ní krásný dřevěný domeček zadarmo ,,My teď máme speciální akci že k morčátku je zdarma krásný domeček. To vám to morčátko vlastně slevní..." Říká paní prodavačka a strhává cenovku...
Podle mě kecala!!! :D - Možná si ji chtěli nechat (možná i na chov?) a nepočítali s tím, že to někdo fakt klidně zaplatí a ještě s úsměvem. Protože najednou přišla i druhá a říká, že to je jejich oblíbený miláček.
Na to jsem otevřela krabici a povídám rozhodně ,,Tak se s ní naposledy rozlučte, protože u mě se bude mít jako v ráji."
Fakt dostala na rozloučenou pohlazení... Možná má podezřelou texturu na oušku, možná ji budu muset trochu doléčit, možná nebyla chovaná ve výběhu ideálně, možná ji neuměli správě chytit.. ale šlo vidět, že ji stejně měli rádi.

Domeček na spaní jsem pro morčátka neobjednávala, měla jsem intuici, že to nemám dělat, přestože by to obyčejně byla první věc, kterou bych pro ně sháněla... Takže když mi ho nabídli (a fakt krásný dřevěný i s kůrou, podobné domečky stojí běžně asi 250-400kč... Na netu jsem viděla jeden překrásný i za 750 korun.), hned jsem ho vzala a bylo vidět, že mají ty dvě prodavačky radost...

Když ji miluješ, není co řešit! :D

,,Jak je stará?"
,,2-3 měsíce... nebo spíš dvaapůl."
,,Tak to je fajn, to ještě poroste..."
,,Ta už moc neporoste..."
Usmála jsem se... Protože tahle drobná holčička ještě poroste jako z vody, to budete koukat.

Přivezla jsem ji tedy domů, ubytovala a od té chvíle se rozplývám. Dokonce jsem v sobotu nebyla doma a celou tu dobu jsem byla jak na trní, tak se mi po ní stýskalo. Už už jsem chtěla jet domů, abych jí mohla dát okurčičku a hladit...

Začala jsem jí hned říkat anglicky Carly (čti ,,Kárli"), ale možná se bude jmenovat česky Babulka... To si ještě rozmyslím, protože jmen pro morčátko je strašně moc a možná vyberu ještě úplně jiné, takže o tom pouvažuju... Jedno bude její oficiální jméno a Babulka může být přezdívka. (Podobně jako kocour se jmenuje Morist, ale přezdívku má Macek.) ... Dám vám vědět, až o jejím jméně rozhodnu.

..... Mimochodem kdo nečetl moje rozhodovací pochody a následné začátky s morčátkem u mne doma, vše jsem zaznamenávala v zápisníčku: Zápisníček / Duben 2015 (2.díl) Další zápisky ohledně morčátka budou pokračovat v aktuálním zápisníčku... Dobře že ty zápisníčky mám, můžu se tam vyventilovat :D

Proč jsem vlastně Babulku okamžitě chtěla? - Když pominu že o mě projevila zájem a má perfektní povahu?

Je to přesně ono morčátko z mých fantazií,

o kterém jsem ani netušila, že ho můžu mít!!!!!

Posuďte sami:
,,Babulka" pořízená ve čtvrtek 23.4.2015. Fotky jsou z neděle 26.4. :








Kam dál:
- Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org/
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
.
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
 


Komentáře

1 petra petra | 28. dubna 2015 v 7:12 | Reagovat

Ahoj Alue,
uplne a zcela souhlasim.
Morcata miluji, mela jsem v mladi 2 a zjiskala si natrvalo me srdce.Je mi 32 a bydlim v byte, kde je zakazano mit zvire, ale touzim po morceti uz mnoho let. Prestejuju se a poridim si ho. Je to nejroztomilejsi zvire na svete, roztomilosti se mu priblizuje uz jen tulen, ale toho nemuzeme chovat v byte :-)

2 Svatka Svatka | 28. dubna 2015 v 7:41 | Reagovat

Překrásná kulička!...Dcera nakoukla než šla do školy a celá se rozplývala:"Jéééé to je nádhernýýýý."

3 iriska iriska | 28. dubna 2015 v 7:54 | Reagovat

ňuňu....! Ta je nádherná! hned mám hezčí den :)

4 Ketty Ketty | 28. dubna 2015 v 8:53 | Reagovat

Ahoj Alue to je krásňoučké morčátko, už jsem včera po těch avízech byla fakt moc zvědavá, jak vypadá. Já mám 2,5 roku rozetku. Nedivim se, žes cenu nakonec neřešila :).

5 Mára - jpn prfrmnc Mára - jpn prfrmnc | E-mail | 28. dubna 2015 v 10:08 | Reagovat

Dobrý článek :) mno jak jsi psala v zápisníčku že byla totálně předražená, čekal jsem cenu tak 2.000 ... těším se na fotku z výběhu jestli bude :)

6 Eliška Eliška | 28. dubna 2015 v 10:29 | Reagovat

Nádherná Babulka :-)

7 Amálka Amálka | Web | 28. dubna 2015 v 11:38 | Reagovat

Dnešní článek mě pěkně rozněžnil, úplně jsem se do toho vžila a u pokladny bych zcela určitě jednala stejně jako Ty :) Taky jsme vždycky jako děcka měly doma morčátka a navíc ještě džungarské křečky a pamatuji i klasickou bílou myšku s červenýma očkama. Sestra má 2 morčátka dodnes, já už ne. Až budeme mít ale zase zahradu, kdo ví :-D Bambulka je strašně roztomilá a ten kukuč na druhé fotce!

8 BE BE | 28. dubna 2015 v 13:12 | Reagovat

Alue, si ma dostala, zase. Si tak dôkladná! Kriste, ja to už v tomto živote asi nezvládnem...:-D
Babulka je prekrásna, pripomína mi môjho obľúbeného Alfa mimozemského /zo seriálu/.
Želám krásne spolunažívanie.

9 fluttershine fluttershine | 28. dubna 2015 v 14:05 | Reagovat

Ta je miloučká :3 :3

10 slecna22 slecna22 | Web | 28. dubna 2015 v 14:43 | Reagovat

je krásná :))

11 J, J, | 28. dubna 2015 v 16:22 | Reagovat

ježiskote, to je ťutínek! ♥ Taky jsem na tom stejně, dneska jsem byla ve zveráči a nejraději bych si odnesla a zachránila všechny papoušky. A oni vyloženě koukali "Vem si mě domů, jsem cukrouš" :D

12 Anchor Anchor | E-mail | Web | 28. dubna 2015 v 17:03 | Reagovat

To je panečku morčátko! :) *v*

13 jojo jojo | 28. dubna 2015 v 17:49 | Reagovat

potkan je daleko inteligentnější než morče

14 Kája Kája | 28. dubna 2015 v 18:21 | Reagovat
15 Kája Kája | 28. dubna 2015 v 18:22 | Reagovat

* ale jinak vypadá úžasně. Ta by se mi líbila..2 moje oblíbený zvířátka v jednom..:)

16 Alue Alue | E-mail | Web | 28. dubna 2015 v 18:51 | Reagovat

[13]:: Potkan je kolikrát inteligentnější než kdejaký debilní člověk :)

[14]:: Jo, ta barva srsti :D - Ale morčata mají taky takovouhle barvu, to je v pořádku.

17 mariankosnac mariankosnac | 28. dubna 2015 v 19:20 | Reagovat

[13]: Myslím že morča je na chov lepšie lebo je pokojnejšie a krotkejšie, potkan je inteligentnejší a preto hrozí že sa mu bude dariť utekať.

Carly je trošku nepraktické meno lebo ľudia ho budú komoliť a budú si myslieť že je to Charlie.

18 Alue Alue | E-mail | Web | 28. dubna 2015 v 19:38 | Reagovat

[17]: Jo, vyberu jí jiné... zatím je to babulka, babulína, čuňoška, šmudloška, šmudlinka, ťutínek, miláček, zlatíčko, chundelinka, princeznička... přezdívek už má hodně :D

19 Mára - ten automobilový psychopath :D Mára - ten automobilový psychopath :D | E-mail | 29. dubna 2015 v 0:08 | Reagovat

Hlavně jí kup společnici, v moudré knize píšou že nemají být dlouho samy.

20 Aneska Aneska | 29. dubna 2015 v 2:19 | Reagovat

Takový číro ! :D
Vždycky jsem chtěla takovýhle chundelatý, ale doma mám jedno hladkosrsté s úžasnou povahou, takže co víc si přát :))

21 Ivet Ivet | 29. dubna 2015 v 7:48 | Reagovat

I já si prošla v dětství morčecím obdobím, úplně to ve mně vyvolalo vzpomínky. :-) Začalo to touhou po zvířátku a tak jsem dostala svého Ferdíčka a brácha chtěl hned taky a dostal taky morčátko. Měli to být dva kluci,ale jak se později ukázalo to jeho byla holčička a tím se započala éra našeho brzy velmi rozrostlého chovu morčat. Jak jsme záhy zjisitli, morčata se množí jako myši a stačí pár minut je nechat o samotě a je zase zaděláno :-D Nakonec musel táta, šikovný truhlář, zbudovat celý morčí dům s několika byty, aby se k sobě nedostali a nemnožili se :-D  No ale jinak to bylo krásné, ty malá prasátka byla kouzelná a můj Ferdíček byl moje velké zlatíčko. Sedával mi na rameni, chodil se mnou venku a ani neutíkal. Když pak odešel (a časem celý klan) bylo to smutné, ale jiné morčátku už jsem si nikdy nepořídila...

22 Alue Alue | E-mail | Web | 29. dubna 2015 v 8:33 | Reagovat

[19]: čti zápisníček a dozvíš se jak jí plánuju kámošku :)

23 Alue Alue | E-mail | Web | 29. dubna 2015 v 8:35 | Reagovat

[21]: A co jste udělali s tím morčičím panelákem? Teď už tam nikdo nebydlí?

24 gretka gretka | E-mail | 29. dubna 2015 v 9:43 | Reagovat

jujky ta je nádherná.krásnej článek příjde mi to tak že jste se měly najít.tím článkem jsi mě uplně dobyla energii.

25 Mišpule Mišpule | 29. dubna 2015 v 9:56 | Reagovat

[13]:A copak když máš potkany tři. Já už jenom čekám kdy založí vlastní stát:D

26 Mišpule Mišpule | 29. dubna 2015 v 10:00 | Reagovat

[17]:S tím nemohu souhlasit. Záleží na pohlaví a povaze. Samečci jsou kliďasové, moji kluci se mi dokáží válet hodiny na klíně a nechají si masírovat bříško, ale jak říkám důležité je taky to jak se k nim člověk chová

27 Ema Ema | Web | 29. dubna 2015 v 10:23 | Reagovat

To je nádherný morčátko... já mám králíka, ale morčata jsme měli čtyři. Když cítím tu vůni morčat, vždycky si vzpomenu na ty doby, kdy jsem byla malá a hrála jsem si s morčátky.:3 Bambulka je móóóc hezkááá!

28 Alue Alue | E-mail | Web | 29. dubna 2015 v 12:34 | Reagovat

[26]: Kdysi jsem potkana chtěla. Důvod proč jsem ho neměla byl, že ho buď nebylo kam dát, nebo kde sehnat... Ale teď už ho nechci, aby náhodou nebyl chytřejší než já a nepřebral mi klienty v poradně :D

29 Ivet Ivet | 29. dubna 2015 v 13:47 | Reagovat

[23]: Ne, je teď neobydlený, babička s dědou ho používají jako odkladiště na věci. Třeba mě někdy přepadně stesk a panelák si přestěhuju sem k sobě a založím nový morčí chov. :-)

30 mariankosnac mariankosnac | 29. dubna 2015 v 14:17 | Reagovat

[26]: Jo tak to je fajn ze sa potkani samci daju tak skrotit, ja som potkany ani morca nikdy nechoval, ale oproti morcatu mi pripadaju potkani moc zivi a utekavy, tak sa s nimi napriklad asi moc neda ist von ako s morcatom. A potkani sa neznasaju s inymi druhmi zvierat, naopak morca je mierumilovne a dokaze sa zniest aj s mackou. Inak potkani su lacni, hlavne ti co sa predavaju na krmenie pre hadov a su nenarocni, zeru vsetko a i ked sa na nich zabudne a par dni nedostanu zrat tak to preziju. Na chov potkanov by som si trufal aj ja, pekne by sa mnozili... a dopadlo by to ako v horore Krysař Willard. Ale rodicia mi nic chovat nedovolia.

31 Mišpule Mišpule | 29. dubna 2015 v 17:28 | Reagovat

[28]:No tak by si je zaměstnala jako potkaní redakci:-D
Jinak jednou jsem chtěla otestovat jejich inteligenci v bludišti z kartonové krabice do cíle jsem dala kousek sýra a vypustila je po pokoji jestli do něj sami zalezou a sýr najdou. Číhala jsem a číhala, a když bylo dlouho ticho po pěšině šla jsem je hledat, a oni mezitím vylezli na stůl kde jsem měla zbytek toho sýra ze kterého jsem ukrojila kousíček do bludiště a spokojeně se ládovali takže asi tak, ale to je možná moje blbost a ne potkaní inteligence :-D

32 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 29. dubna 2015 v 17:54 | Reagovat

[27]: jé, další králičí máma :)
Já původně taky chtěla morčátko, ale nakonec mi byl ten králíček nějak bližší... Ovšem teď si dělám zálusk na kočku :)) Tu si ale budu moci pořídit později, protože chci jít studovat do ciziny...

33 Michaela Michaela | 30. dubna 2015 v 10:10 | Reagovat

Potkani se dají skvěle ochočit a vychovat, ohledně toho utíkání - potkani nejsou zvířata, která by se dala chovat čistě v kleci, naopak je velmi žádoucí, aby byli pouštěni na průzkumy po pokoji :-) Když jsou ochočení, dá se s nimi chodit i ven bez vodítka a neutečou, drží se u vás jak pejsek. Jsou velice chytří, zvědaví a akční, ale nejsou to utíkací potvory, mě běžně běhali po bytě a rádi za mnou přišli se podrbat :-) Králici a morčata jsou proti nim takoví "hloupí", ale zase jsou víc mazlící a ňuchňací :-)

34 Aeonsun Aeonsun | E-mail | Web | 30. dubna 2015 v 11:57 | Reagovat

[33]: Rozšíříla jsi mi obzory. Já měl potkany doteď za něco nechutného. Teď už ne. Děkuji.

35 coccinelle26 coccinelle26 | 3. května 2015 v 20:04 | Reagovat

Ta je vostrá!!!! :-D

36 Rosťa Rosťa | 10. listopadu 2017 v 21:21 | Reagovat

Ahoj

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama