Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 15.7.

Proč je víra nejdůležitější hodnota na světě?

21. května 2015 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Zamyšlení
Často se setkávám s jízlivými posměšky na adresu lidí, kteří věří na anděly, na víly, v Boha, nebo v cokoliv jiného. Tito lidé, kteří plivou na víru ostatních, zkrátka nemohou pochopit, jak je možné, že někdo jiný má potřebu v něco věřit? V něco vyššího co je nad námi? Doslova říkají: ,,Jak může být někdo takový blb a věřit takovým bludům?"

Odpověď je přitom velmi jednoduchá a prostá. Je to NADĚJE.
Naděje, že vám někdo naslouchá. Naděje, že nejste na všechno úplně sami. Naděje, že na vás někdo dohlíží. Naděje, že vás někdo tam nahoře miluje a přeje vám dobro. Naděje, že vám víra pomůže v něčem uspět, nebo něco vyřešit.
(Nechme stranou, jestli to v co člověk věří, je pravda. Věří se ve spoustu věcí a co člověk, to jiný názor. Neřešme teď co je pravda a co ne, nebo co je lepší. Podstatná je pouze víra.)

Víra je podle mě jedna z nejdůležitějších věcí v životě.
Určitě je pro mě důležitější než peníze, než rodina, než zdraví. - Ale proč?



Protože bez víry se nemůžeme opřít sami o sebe ve chvíli, kdy nás všechno ostatní vnější opustí. Člověk bez víry má oporu ve vnějších věcech, které jsou vratké a pomíjivé, kdykoliv o ně může přijít. Toto vědomí u mnohých lidí způsobuje silný vnitřní neklid a strach...
Člověk věřící však čerpá svoji sílu a oporu ze svého nitra, ze svého vnitřního světa. Tato opora není podmíněna ničím hmotným, nedá se ukrást, ani zničit. Víru můžeme pouze ztratit, ale krásné na ní je, že je zadarmo, každému dostupná a kdykoliv se rozhodneme, můžeme ji znovu v sobě najít.
Když máme silnou víru, máme sílu v sobě a tato síla nám pomůže a podrží nás nad vodou, ať už se nám stane cokoliv.

Samozřejmě je mnoho ateistů a cyniků, kteří mají peníze, mají dobrou rodinu a jsou vlastně v životě i celkem spokojení. - A samozřejmě jim to z celého svého srdce přeji.
Zásadní rozdíl mezi zatvrzelým ateistou a věřícím člověkem se však projeví ve chvíli, kdy se stane něco opravdu vážného.

Zemře nám někdo velmi blízký, přijde těžká nemoc, někdo nás začne týrat, cokoliv se nám kdykoliv může stát. A problém na člověka dolehne vždy o to víc, pokud s ním nikdo nedrží, nepomůže mu, neporadí.

Pokud člověk věří, že existuje Bůh (jakýkoliv) nebo andělé, či jakákoliv nebeská síla, která stvořila tento svět i nás, která o nás pečuje a se kterou se může i spojit, najednou uvidí světlo na konci temného tunelu.

Odpovězte si sami, co je lepší, když vám zemřou rodiče, nebo dítě, když zjistíte že máte rakovinu, nebo nesplatitelné dluhy: Jít k psychiatrovi a nechat si něco předepsat, skočit pod vlak, opíjet se do němoty, brát drogy, nebo se každý večer usilovně modlit, věřit že vám někdo naslouchá a odtud brát sílu do druhého dne?

Na víře je krásné to, že díky ní člověk nemusí řešit své problémy žádným sebedestruktivním způsobem. Mnoho lidí začne pít nebo brát drogy, když si s něčím opravdu vážným nemůže poradit. Pijí a omamují se, aby alespoň na chvilku zapomněli, aby se alespoň na chvilku schovali před svým problémem, - nebo ještě hůř - sami před sebou.
Ale sebedestruktivní metody úniku problémy vždy zhoršují a k tomu nám přidávají ještě další. Každý návrat do reality je proto o to bolestnější, těžší a horší k řešení. Takto postupem času vznikne sestupná spirála, ze které není cesta ven.

Víra nepotřebuje omamné látky, víra nepotřebuje sebevraždy, víra nepotřebuje antidepresiva, protože ona sama o sobě je tím klidem a utěšením, ona sama je tím místem, kam se utrápený člověk může jít schovat.
Když máme víru, jsme schopni překonat nepřekonatelné a díky tomu znovu získat vše, o co jsme přišli, nebo co nám chybí. Včetně zdraví, rodiny, přátel a peněz.

Říká se, že nejdůležitější na světě je zdraví, ale není tomu tak. Ve chvíli kdy onemocníme například na rakovinu a nemáme víru v uzdravení, neuzdravíme se... Všichni lidé, kteří se dokázali přírodně vyléčit z těžkých nemocí tak učinili na základě své víry!

Často také říkám, že nejdůležitější na světě je správné vědění, správné vědomosti. - Víra je jednou z nich.

Pro mě osobně měla vždy víra největší význam právě ve chvíli, kdy jsem řešila nejhorší a nejtěžší kapitoly ve svém dosavadním životě. Ani nejhoršímu nepříteli nepřeji zažít to, čím jsem si musela projít. Mnoho lidí se diví, že jsem také pod ten vlak neskočila, případně jsem se nezbláznila, ale místo toho čerpám z minulosti sílu, poučení a dokážu toto poučení dokonce přenést i na druhé lidi, kteří si chodí pro povzbuzení, když je jim zle.
Takový výsledek považuji za nejlepší možný. Nenechat se problémy udolat a zničit, naopak je překonat a poté využít ve prospěch sebe i jiných lidí. A to celé je možné jen pokud člověk věří.

Jediný důvod, proč se mi ani jedno ze zmíněného nestalo, byla moje víra. Každý den jsem se usilovně modlila a věřila, že pro mě ,,ti nahoře" vytvoří nějakou dobrou příležitost, jak se zachránit a jak se z problémů dostat. Což se nakonec i stalo. Ale bez víry bych nikdy neměla sílu tak dlouho čekat. Být ateistka a nemít jistotu že mě někdo ,,tam nahoře" má rád a podporuje mě, rozhodně bych to řešila jinak a už bych tady nebyla pěkných pár let.

Dodnes, kdykoliv mám trápení se kterým nemůžu hnout, které nemůžu hned vyřešit a se kterým mi nikdo nedokáže pomoct, obracím se na anděly a na Konstruktivní sílu Vesmíru, protože vím, že odtud přichází moje síla, moje energie a moje trpělivost. Díky tomu pak dokážu hodně dlouho vydržet, vyčkat, nebo najít nové řešení.

Právě ve chvíli nejhorší hrůzy člověk pozná a pochopí skutečnou hodnotu a sílu své víry. Čím silnější víra, tím odolnější člověk je.


Domnívám se, že lidé kteří se posmívají věřícím lidem, jsou lidé kteří nemuseli nikdy v životě řešit nic opravdu vážného. Měli se dobře, většinu všeho dostali pod nos skoro ,,na stříbrném podnose", netrpí samotou, dobře zapadnou do kolektivu, zkrátka nepřijde nic, co by je přinutilo se nad sebou a nad životem hlouběji zamyslet.

Je to paradox, že všichni chceme žít v klidu a dostatku, jenomže celoživotní klid a dostatek udělá z mnoha lidí naopak nevděčníky, sobce a cyniky. Teprve když člověk o všechno přijde, umí si uvědomit, jak vzácné to vlastně je, něco mít... Přátele, domov, rodinu, rodiče, peníze, štěstí, lásku, cokoliv...

Mnoho lidí se obrátí na víru (jakéhokoliv druhu) až poté, co zažijí něco vážného. Často je to právě smrt, nemoc, nebo těžký úraz. Teprve poté si uvědomí, jak je náš svět strašně křehký, pomíjivý a začnou za tím pomíjivým ,,ničím", za tou iluzí hmotného světa, hledat něco dalšího... A tak přichází k víře.

Samozřejmě jsou víry a náboženství, které mohou být i nebezpečné. Ale často i slepé cesty mohou být pro člověka počátek dalšího hledání, pátrání a nových zkušeností. Například mnoho lidí věřících v anděly či vyšší sílu nad námi, začalo jednoduše příchodem do kostela... Zde nenašli dostatek odpovědí na své otázky a tak hledali dál... Až našli.
Proto nepovažuji za správné posmívat se věřícím lidem, ať už věří v cokoliv. I když se nám to může zdát zcestné, nebo pitomé. Vše se mění a transformuje, vše má nějaký vývoj a kde člověk není dnes, tam může být už za týden, nebo za rok, za dva... A ve chvíli kdy je nutné řešit vážné problémy, je věřící člověk v nesrovnatelné výhodě oproti ateistovi a je to právě on, kdo se směje naposledy.




Kam dál:
- Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org/
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihu! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
.
Elektronický obchůdek: www.kramky.cz/alue
 


Komentáře

1 Macin Macin | 21. května 2015 v 7:52 | Reagovat

Ano, víra je opravdu důležitá. Bible jako taková ale už je upravená a zdegenerovaná. Vatikán přiznal na 2000 úprav. Raději čtu knihy od Rudolfa Steinera.Čtení je to velmi náročné, ale vysvětluje vše a tak vím, jak to opravdu bylo a je.I když vím, že by se našlo dost lidí, co by řekli:blbost.Každý máme právo volby.Také doporučuji knihu od Kerstin Simoné Thovt, projekt lidstvo, velmi zajímavá kniha.

2 Ivet Ivet | 21. května 2015 v 7:53 | Reagovat

Krásně napsané. Taky jsem nedávno vedla vášnivou diskuzi s kamarády o víře. No, v podstatě se mi vysmáli jak na to můžu vše věřit, obzvlášť jak můžu věřit na převtělování a nesmrtelnost duše. Podle nich po smrti prostě není NIC. "A to se vám líbí?" říkám jim. "Ta myšlenka, že prostě nebude nic?" Pro mě je skvělé, že od doby co jsem získala svou víru jsem se vším smířená, nebojím se smrti ani života, srovnala jsem se sama se sebou i se světem. A jak z nich, i dalších lidí kolem, nakonec vylezlo, hrozně se bojí smrti atd... Víra, že nejste sami a že nic jentak neskončí, že život má nějaký vyšší smysl a že i špatné události mají nějaký dobrý smysl vás neskutečně obohatí a osvobodí a za to jsem vděčná i když k tomu pozání taky vedla bolestivá cesta. :-)

3 Alue Alue | E-mail | Web | 21. května 2015 v 9:34 | Reagovat

[2]: Ano. To je přesně to, o čem článek je. - a lidé co se vysmívají jiným, se vždy vysmívají ze strachu.

4 Luz Luz | 21. května 2015 v 9:34 | Reagovat

Výborný článek, děkuju!
Pro mě je těžko pochopitelné, že mnozí lidi se o duchovní věci vůbec nezajímají, nevěří, že by mohlo být i něco jiného než hmotný svět, nechtějí o tom nic vědět... nemohla bych tak žít.

5 Aeonsun Aeonsun | E-mail | Web | 21. května 2015 v 9:55 | Reagovat

[1]: Nikdy jsem nečetl knihy Rudoulfa Steinera. Ale mohu ti říct, že jeho mofrogenetická rezoronance je řekněmě hezká. Narozdíl od jiných.

6 Linda Linda | 21. května 2015 v 10:16 | Reagovat

krasne a zrozumitelne napisany clanok!
dakujem!

7 Anezka Anezka | 21. května 2015 v 10:27 | Reagovat

Dekuju Ti, ze siris Pravdu s takovou LASKOU!! budte vsichni stastni a nenechavejte se ovladat strachem, pokud chcete zit v Pravde. Kazdy z ni pochazime a kazdy se k ni vratime, at uz delame cokoli, I Ti, co nevedi, ze vedi vsechnu Pravdu a ze z ni pochazi. I to je v poradku, to je jejich cesta a poznaji ve spravny cas, vzhledem k situacim, ktere nastanou, ze to, co si ze srdce preji, je vratit se k LASCE. Dekuji, dekuji, dekuji!! <3

8 BE BE | 21. května 2015 v 10:55 | Reagovat

Schopnosť veriť, viery, bola potlačená, či dokonca vymazaná, veď v DNA bolo pôvodne 12 vlákien, teraz 2. - Avšak "pamäťová stopa" sa nestratila. Povedomie je v ľudskom genome. Ak sa ty nakopneš vo viere, aj BOH sa ti ozve.  :-)

9 Verča Verča | 21. května 2015 v 12:35 | Reagovat

Aluško Děkuju mnohokrát za Tvůj další krásný článek!!!
p.s. - od chvíle, kdy používám formulaci "konstruktivní síly Vesmíru", cítím se mnohem víc "spojená" s léčivou silou a jakoby cítím neuvěřitelně silnou ochranu kolem své aury:-D...DĚKUJI!

10 Asteracea Asteracea | 21. května 2015 v 12:39 | Reagovat

[1]: tak u Bible jsou problematické také posuny v překladech. Základní latinská verze tzv. Vulgata nebyla přeložena přímo z hebrejštiny,ale z řečtiny,která zase svůj překlad čerpala z arabštiny. Někteté další úpravy a cenzury se dělaly podle toho,jak se upravovalo náboženství v měřítku,co je křestanské a do čeho zasahovaly různé kulty a mystéria,např.gnosticismus. Tak se z Bible vyjmuly i něterá evangelia jako bludná.na inernetu je dohledatelné např. Tomášovo.
Steiner patří k autorům takových těch pozoruhodných proudů 19.století. Populární byl např. ariosofismus,ze kterého čerpal Hitler.

11 Robert Robert | 21. května 2015 v 13:23 | Reagovat

Konečně ti mohu zcela upřímně a s vděkem poděkovat. Sice to většina lidí nepobere, ale tenhle článek je jeden z nejdůležitějších co jsi kdy napsala! Nenech se zlomit většinou a pokračuj v tom co děláš.

12 Svatka Svatka | 21. května 2015 v 14:17 | Reagovat

Ano,nádherně napsáno.Velký souhlas.Nedávno jsem četla krásný román od Barbary Woodové("Věštkyně"),kde mě naprosto dostala myšlenka projevená v závěru.Bylo to něco ve smyslu,že v okamžiku smrti se každý odebere domů.Ale ten domov má každý jiný,podle toho,jak si ho ve své víře během svého života vytvořil.Bůh prý ve svém pomyslném domě o mnoha místnostech,má pro každého jednu místnost-ta vypadá přesně dle jeh víry.Tedy tam potká i toho svého Boha,ve kterého věří.Bohužel nemám zrovna dostatek času a klidu,abych to lépe objasnila(také nejsem geniální Barbara Woodová),ale je to zajímavé vodítko,pro ty,co teprve hledají smysl své víry.Také doporučuji k zamyšlení film:"Pět lidí,které potkáš v nebi".

13 Mína Mína | E-mail | 21. května 2015 v 14:34 | Reagovat

Alue,to je krása!Děkuji Vám za tuto pravdu.Ano i já mám osobní zkušenost s přijetím víry a i mne se nejdříve muselo něco stát.....věřím na sílu vesmíru,na anděly,na víly a od té doby se mi žije nějak lépe.Vedu k tomu nenásilně i své dcerky.Přeji Vám Alue jen to dobré.

14 Fellien Fellien | Web | 21. května 2015 v 15:29 | Reagovat

Krásně napsáno! :) Alue, dala jsem si tě na mém blogu mezi oblíbené stránky jen tak mimochodem :). Jinak já mám taky spoustu známých co se mi vysmívají a nebo mě považují za exota kvůli tomu, v co věřím a co vidím. Ale beru to jako jejich mínus, nikdy jsem si z toho nedělala těžkou hlavu. Jednou mi moje bývalá spolužačka řekla, že nevěří že existují sny. Jí se totiž nikdy žádný sen nezdál, takže je to podle ní blbost a celý svět si vymýšlí. Na to jsem ani neměla co říct. Prostě jsem se sebrala a odešla. Když už je to až takový extrém, člověk opravdu neví, co v tu chvíli říct. Že si myslím, že je vlastně chudinka a že ji lituju? To by nebylo taktní a bylo by to urážlivé. Nic víc mě v tu chvíli ale nenapadlo. Myslím si, že lidé bez víry jsou ochuzeni o spoustu věcí. Já navíc nevěřím v existenci jemnohmotných, já je už od mala vidím, pro mě to není víra, ale moje realita. Neumím vidět svět bez nich a neumím si představit, jaké to je, tohle nevidět. Připadá mi, že lidé bez víry vedou hodně povrchní život.

15 Luz Luz | 21. května 2015 v 16:03 | Reagovat

[10]: Co lze zjistit z historických a literárních věd: Původně byl napsán Starý Zákon hebrejsky a Nový řecky. Ve středověku se sice používala Bible latinská, ale když se pak dělaly novější překlady do národních jazyků, čerpalo se vždycky z původních jazyků.
Když se kodifikoval kánon NZ (které knihy budou uznány jako závazné), šlo o potvrzení knih, které už v prvních staletích byly v církevních obcích obecně používány a mělo se za to, že pocházejí od apoštolů nebo jejich přímých žáků. Zatímco u těch nezařazených toto prokázat nejde, naopak se zjistilo, že byla napsána až v pozdější době. Takže tam nejde o to, že by se to nelíbilo nějakým církevním vůdcům, ale že to není věrohodný autentický zdroj. (Není přesné, že se z bible vyřadily, protože součástí kánonu ani nikdy nebyly).

16 Asteracea Asteracea | 21. května 2015 v 17:38 | Reagovat

[15]: Apokryfy a deuterokanonické knihy to je další rozsáhlé téma a nelze o něm takto stručně pojednat.

17 Asteracea Asteracea | 21. května 2015 v 17:47 | Reagovat

[11]: Jinak se také musím přidat s tím,že to je nejlepší a možná i nejhodnotnější článek, co jsem tu četla a literárně navíc moc pěkně udělaný.

18 BE BE | 21. května 2015 v 17:52 | Reagovat

Keď máš vieru, nepotrebuješ knihy. Všetko, všetko čo je napísané je seccondhand. - Je to ako v živote, keď nemáš na značkové jeansy, chodíš po sekáčoch. A dajú sa nájsť fajnové kúsky. Neskôr ti to nestačí, makáš a môžeš si dovoliť kvalitnejšie veci. A neskôr zistíš, že ti je jedno aké rifličky nosíš, lebo tie tvoje sú aj tak NAJ. V nich vyzeráš najlepšie, je ti v nich najlepšie - to je Individualita.  
A Biblia ?  Už za pápeža Justiniána urobili mocní církevníci na koncilu veľké škrty, a veru že sa pritom hádali. Hlavne ten o návratu duše, teda o reinkarnácii. Nuž a s tým bludom kráča ľudstvo, pochopiteľne zmätené.
Takže sme opäť u viery - ver sebe !

19 lilien lilien | 21. května 2015 v 19:59 | Reagovat

Krásny článok...tiež by som tu bez viery nebola

20 :) :) | 21. května 2015 v 20:03 | Reagovat

Me teda takhle pomaha vedomi ne vira. Proste jsem si vedoma ze i kdyz ted to neni ok, tak to ok bude, vzdycky to nejak dopadne a kdyz spatne tak vim ze to jeste neni konec cesty. Takova ta intuice ze i kdyz to ted neni vpohode tak vim ze vsechno speje k tomu ze bude,proste to citim, protoze jina moznost ani neexistuje. Vlastne je jen jedna cesta- ta pri ktere jen stoupate k dobremu at kvuli zlym ci dobrym zazitkum, ale virou bych to nenazvala. Vira je pro me neco co neni realne, veri ten clovek ktery je naivni a ktery furt v neco doufa, ale nicim si neni jisty. Obraci se na neco a nevi ani poradne na co. Ve vire neni ni, Vira je nic, je slepa, Vedomi je vse a to muze mit clovek i bez viry. Pokud vi tak nemusi v nic verit. Vira uz je jen posledni moznej zachytnej bod kdy cloveku uz vubec nic jineho nezbyva protoze je ztracen. Vedomosti s virou nemaji vubec nic spolecnyho a s vedomim uz vubec ne. Verit muzeme v cokoliv i v nesmyslne blbosti ale vedet muzeme jen to co s nami nahore opravdu zamysli.

21 Aria Keboke Aria Keboke | 21. května 2015 v 20:16 | Reagovat

K tomu není, co dodat. Krásně napsané! :) Od té doby, co věřím v andělíčky, mám neuvěřitelně krásný život. A přála bych to všem. Víra v ně mi pomohla se nezbláznit, vytáhla mě zpět nad hladinu a pomohla mi odpustit a jít dál. :) A pomáhá mi každičký den.

22 Aeonsun Aeonsun | E-mail | Web | 21. května 2015 v 21:48 | Reagovat

[21]: Jééé ty jsi miláček. Myšleno cudně i necudně. :D

23 adonajpetr adonajpetr | 21. května 2015 v 22:42 | Reagovat

Naděje je pěkné slovo, věřím, že stojí u zrodu nových sil a tedy i příležitostí. A víra? Ta je s člověkem od pradávna(desítky kultur a civilizací), člověku nezbývá, než věřit. Proč by v tom převelikém Životě asi byl? No asi proto, protože to má nějaký zatím skrytý smysl (potenciál) a tak se po staletí čeká, co se i z víry vyklube :-). Hodnotná určitě je a spoustu lidi inspirovala, provázela a držela při hodnotném životě. Takže, kdo inklinuje k naději a víře, hold asi to pro něj má smysl a význam. Většinou jsou to lidé, kteří již pochopili, že Život (Vesmír), má svou inteligenci a jasný řád. Podle mě je chaos ve vesmíru jen nedostatek vědomostí člvoěka, které přijdou s časem, protože člověk stejně jako vesmír má expanzivní (rozšiřující se) potenciál. A tak brzy pozná nová zákoutí a souvislostí, ať už jako jednotlivec nebo kolektiv. Také zkratky, jak žít v tom obrovském množství informací, plně a jednoduše tak, jak se sluší na člověka! :-)

24 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 21. května 2015 v 23:49 | Reagovat

Víra je asi důležitá. Sice, když jsem byla na operaci páteře, tak jsem na bohy a anděli vlastně skoro ani nepomyslela, ale prostě jsem si řekla, že všechno dopadne dobře. A v duchu jsem si stála za svým. A tuto víru či spíš uvědomění jsem brala jako zákon.
Jak bych asi dopadla, kdybych si řekla: "A stejně jim umřu při narkóze."? Myslíš, že by se mi to opravdu stalo?

25 BE BE | 22. května 2015 v 9:47 | Reagovat

[20]: Viera, vedomie ? - Sú to slová, ktoré používajú ľudia.  Na všetko vymysleli terminus technikus. Načo ?
Lebo ešte potrebujú dišputu - chcú sa prieť, chcú sa zaoberať popismi dianí, nie skutočne dianím samotným. A táto duálna forma 3D im do sytosti ponúka v Jednote nebyť. - Slepému ešte zaviazali oči šatkou ... Alue napísala si to citlivo, z duše, verím Ti. Ďakujem.

26 . . | 22. května 2015 v 11:44 | Reagovat

[10]: Jestli tím myslíš to, že Starý zákon byl přeložen ze Septuaginty, tak bych ráda řekla, že Septuagintu citoval i Ježíš a apoštolové v bibli. Septuagintu, ne původní hebrejský text.

Rozhodně však celá Vulgata nebyla přeložena z řečtiny.

27 Fred Fred | 22. května 2015 v 12:09 | Reagovat

Hezky, hezký článek, super!
Taky se mi líbí tato přednáška:
https://www.youtube.com/watch?v=MwRYpmWolWQ

28 :) :) | 23. května 2015 v 20:44 | Reagovat

[2]:Co bych za to dala kdyby po smrti nebylo nic, jen ta predstava me uplne konejsi a to i presto ze vim ze to tam bude hezky a ze to ma svuj smysl, ale nejak me nebavi ten nikdy nekoncici kolobeh zivota, jsem uz z toho otravena, a to at je to dobry nebo zly, je to fuk ale proste to nema konce a to me desi:D

29 Mia Mia | 25. května 2015 v 8:59 | Reagovat

Krásné a moudré zamyšlení! Myslím, že takhle srovnané to nemá ani většina o desetiletí starších lidí. Kdyby to takto srovnané měli, tak by to kolem nás vypadalo úplně jinak. :)

30 Lucy 1000 Lucy 1000 | E-mail | 26. května 2015 v 21:59 | Reagovat

Tak nad tímhle jsem přemýšlel asi měsíc dozadu..impozantně jsi to napsala, perfetně vystiženo! Nevěřící něvěří v jiného Boha, jako věřící věří...jak je to v Elánu. Přeji štěstí do další tvorby ;)

31 Víra že všechno bude dobré Víra že všechno bude dobré | 25. května 2017 v 5:01 | Reagovat

Krásný článek. Tečou mi slzy když ho čtu...Protože každá ta věta dáva smysl a je tak moc důležitá... jak píšeš, člověk to pochopí mnohdy, až když se mu něco stane nebo si prochází těžkým obdobím, z kterého nevidí jedinou dobrou cestu ven...Pro každého to může být něco jiného. Co zlomilo mě nemusí zlomit druhého. Každopádně ztratila jsem sílu jít dál a clověk má ted v hlavě jediné, uvedomuje si -nechci být konkrétní proto řekněme-: to "ono" co se stalo,co se děje,co mě dovedlo až sem,at je to cokoliv, tak to mé "ono" je už ted nezvratné, už se to nikdy nezmění,nebude to dobré... a člověk si najednou nedokáže představit, co bude dál, kde stále brát sílu vlastne jen chtít žít, když má pocit, že vlastně nic nebude dobré.Že at se dívá jak se dívá má čím dal tim větší strach a nevidí tam nikde že by na něj s tím vším čekalo něco dobrého.Že toho bylo už i dřív poměrně dost co mu vzalo sílu a vše ho postupně tak změnilo, až je vlastně on sám uplně k ničemu a uplně jiný než dřív...a to je to poslední co mohl ztratit. Sám sebe. Teď už jen kouká jak jde vše od 10 k 5 ... a aby toho nebylo malo, sám...nebo teda sama, si to teď zdá se vědomě dál dělám horší, protože rezignuju... vzdávám se...rezignovala jsem.Prostě už nechci. I maličkost co můžu udělat třeba jen pro lepší pocit, najednou neudělám. Člověk ztratí sám sebe ani neví jak. Nerozumím tomu proč někteří mají sílu bojovat a překonat aspoň věci které překonat mohou.A jiní ne.Jiní se vzdají...neříkám, že hned, já taky bojovala...ale vzdala jsem to.Ne jednou. Asi nejsem bojovník, někdo možná, já ne. Už to vím... nemám sílu na to bojovat,jsem člověk a doufala jsem že stačí věřit, že dobré dáš a dobré se ti vrátí....že být dobrým člověkem stačí, abys byl aspon normální,vedl normální život a měl ty základy,které mnozí považují za samozřejmost ale ty v nich vidíš skutečné štěstí. Protože ty základy, to štěstí jsou. At si to někdo uvědomuje nebo ne... Nevím co bude dál. Vím jen, že se bojím a už nechci žít s tím vším co mě trápí. Vím že jsem to vzdala.... ALE.... mám člověka, kterého miluju a kterého tím, že se vzdávám, trápím. Protože má o mě strach. Je to moje máma. A té jsem nikdy nechtěla ublížit.Ale dělám to...ne umyslně,ale už ted jsem možná pro někoho sobec.Přesto to označení odmítám.Protože já to tak vážně nechtěla.A jí trápit už vubec né.Ale prostě jsem to nezvládla...nebo jak to říct...Kdybych se však rozhodla to vzdát, tak v tu chvíli v mých očích sobec budu ....Proto to udělat nesmím...Nevím jak to dopadne, co bude, ale vím, že něco změnit musím.Kvuli mámy,kvuli sobě. A když nejdou změnit okolnosti. Musím změnit alespon své myšlení. Protože to má na život taky velký dopad. Možná větší než se zdá. Tak jsem si řekla, že budu věřit jenom v to, že všechno dobře dopadne.že všechno bude dobré. Prostě v tohle...Že se nenechám ovlivnit negativnimi vlivy a okolnostmi ani negativními lidmi díky kterým jsem mnohé pozitivní ztratila.... nebo alespon nedovolim, aby mi vzali víru v dobro, aby mi vzali samu sebe. Je to ale jeden den, co jsem si to řekla...takže ukáže až čas, jak dlouho mi to vydrželo a co bude a nebude. Ale pro teď mi to něco máálo malinko dalo,pouhá ta myšlenka... trošililinku to pomohlo či jak to nazvat...pomohlo vubec jen chtít.A to je muj hnací motor. Teda doufám. Po tomhle článku, vím, že ty "slova", v které jsem chtěla věřit, ale o kterých jsem sama mnohdy pochybovala a říkala, že se tím jen utěšuju,že skutečnost je jiná... ty slova která pro něktéré z meho okolí byla naivni a tak nějak odrazem slabosti, hlouposti, nevyzralosti... to že jsem chtěla věřit v dobro... že ty slova, jsou důležitá.A že věřit v dobré není nevyzralost,růžové brýle, ani naivita,ani hloupost, ale prostě dobro ...:)  A člověk...alespon jako já, viru v nej nesmí nikdy ztratit... ani si je nechat vzít. Nikým a ničím. Protože muže přijit chvili, kdy to jediné ho bude držet nad vodou.Tak doufám, že tohle byl můj první krok k víře... At už bude jakákoliv. Třeba od ní ted očekávám příliš,víc než bych měla, třeba o ni ještě budu pochybovat v realném světe. Ale momentálně chci věřit,že to je to co mi pomůže. Chci věřit, že to tak bude a že díky tomu vše zvládnu a jednou to dobře dopadne....ačkoliv nic nezvrátím a to špatné tu zustane, tak chci veřit, že to dobro přesto najdu... nepochybovat o sobě a nemyslet si, že na mě nic dobrého nečeká,že opravdu nestojím za nic,že si ho nezasloužím a tak nemužu čekat něco dobrého.... Třeba jsem mimo, ale chci věřit. Chci věřit, že to všecko mě ještě jednou posíli a já to překonám jako uvědomělý vděčný člověk, a tím že si zachovám dobro v sobě i ve své víře, třeba jednou někomu taky něco dobreho prinesu... nebo ho přivedu na dobrou cestu. A v tu chvíli to bude mít smysl :) Protože jeden člověk nezmění celý svět v dobré místo, ale muže změnit sebe a být dobrý on sám a když k tomu pomuže i druhému nebo tím někoho pozitivně ovlivní. Tak je to myslim fajn. :) ... Tak snad se nepletu... a neblábolím... Děkuju za hezký článek :)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama