Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 18.9.

Rodina, která začala žít na Bali: Do Česka jsme asi nikdy nepatřili

10. srpna 2015 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Ze světa
Představte si, že máte úspěch. Peněz jako želez. Zdravé dítě. Skoro celý život před sebou... Odcházeli byste do zahraničí?
Když se člověku doma nedaří, je snadné rozhodnout se pro nový život jinde. Na starém místě ho nic nedrží. Následující věty však ukazují, že člověka nemusí nic držet ani na dobrém místě, pokud má své priority jinde než pouze v úspěchu a penězích…

Kdy někdy před rokem třicátníci Petr, Karin a jejich roční Karolínka odlétali z Česka, byli za blázny. Rozhodli se vyzkoušet život na Bali.
O tomto víkendu se vrátili. Nakrátko. Navštívit příbuzné.
Předpokládali, že tu zůstanou déle. Hned na sobotu si ale rezervovali zpáteční let. "Nedáváme to tady. Už sem asi nepatříme. Možná jsme sem nepatřili nikdy," usmívají se spokojení manželé a já si nemohu nerýpnout.
Vím, že Karin první tři měsíce na Bali obrečela. Bez rodičů, v jiném světě. Nabíhám si ale na smeč, protože "později si odlišný životní styl na Bali zamilovala a přála si vidět Česko, ověřit si ten rozdíl."

,,Hned na letišti v Praze jsme to chtěli otočit. Byl to šok. Už to, jak se tady každý mračí a všechno je lidem zatěžko. Na Bali můžete být v depresi, ale ostatní se pořád usmívají a jak to vidíte, hned je Vám zase dobře. Naopak v Česku můžete mít skvělou náladu, ale negativní okolí Vás okamžitě utluče. A to je jen jeden rozdíl," krčí rameny Petr.


Zatímco mi vypráví o podnikání, které na Bali rozjel a které je tak jednoduché, že by ho zvládl asi kdokoli, dvouletá Karolínka drkotá v maminčině náruči "zzzima…" Po několika dnech v Česku je už nachlazená. A to je tady polovina června. Ostatně, ještě nedávno jsme jezdili na zimních pneumatikách, ačkoli sníh vlastně ani nebyl. Aprílově se tu střídá dusno a chlad, zatímco na Bali je pořád kolem třiceti stupňů Celsia. Po celý rok. O dalších výhodách ani nemluvě. Nezjistili by to.

Petr byl úspěšný podnikatel v cestovním ruchu. Měl hromadu peněz. Co neměl, byl čas. Karin měla Karolínku. Co neměla, bylo kam s ní chodit. "Bydleli jsme v krásném domě na Smíchově, ale kolem jen prašný vzduch, asfaltové chodníky a silnice. O každý kousek zeleně se děti dělí s pejskaři. Když nechcete být mezi betonovými zdmi, musíte mít peníze. Na výlety, vstupné. Ani vykoupat se v Praze zadarmo nedá, hned byste dítěti usilovali o zdraví. Pro rodinu tu má život vysoké náklady a nízkou kvalitu."
Pro Karin mělo Bali v první chvíli hned navrch. "Když v Česku přijdete s plačícím dítětem do restaurace, každému vadíte. Na Bali se Vás ujme personál, který se dítěti začne věnovat, abyste se mohli v klidu najíst. Hinduisté tam milují nejen děti, ale i druhé lidi. Čech má mnohdy problém mít rád i sám sebe." Nekompromisní věty. Bez slitování. Podruhé tedy rýpu. Proč tedy Karin první tři měsíce toužila po návratu domů? Z odpovědi až mrazí. Uvědomíme si totiž fatální rozdíl mezi těmito dvěma světy…

Když si rodinka na Bali vybrala dům s bazénem, brzy se porouchal vodovod. "Požádali jsme instalatéra, ať přijde zítra. Jenže v indonéštině je pro "zítra" stejný výraz jako pro kdykoli v budoucnu. Balijci nerozlišují ani včera a dříve. Pro ně je hlavní přítomnost a tím, co bylo nebo bude, se tolik nezabývají. A tak instalatér přišel ne druhý den, ale za týden. Viděl, jak jsme vytočení, protože jsme se celou dobu nemohli mýt. On nám vyrazil dech větou: "Sorry, ale já jsem byl s rodinou. Ta je pro mě důležitější než Tvůj vodovod."
Karin lapala po dechu, "než mi došlo, že přesně tak to v životě má být. Přesně to jsem Petrovi v Česku vyčítala. Proto jsou na Bali všichni šťastní. Mají totiž na sebe i druhé čas. Vědí, co je v životě opravdu důležité." Mimochodem, Petr se učí indonésky a už ví, že když mu opravdu záleží na konkrétním termínu, musí ho Balijci sdělit přesně a zdůraznit, jak je to pro něj důležité. "Pak se každý pro druhého rozkrájí. Protože pochopí, že to spěchá. A chce pomoct."

Petrovo podnikání na Bali vyžaduje několik místních zaměstnanců. "Platím jim 3500 Kč měsíčně. Za to Balijci uživí rodinu. Říkali mi, že by mohli pracovat jinde za více peněz, ale neudělají to. Když jsem se zeptal proč, zaklepali si na levou část hrudníku a řekli: "Kvůli zdravému srdci. Jsi dobrý člověk, můžeme s Tebou dělat legraci a být u Tebe šťastni. To přece nevyměníme za více peněz."
S dovolením to zopakuji: Oni by své zdraví nevyměnili za více peněz.
"Když na Balijce řvete nebo ho chcete stresovat, on prostě odejde. Nechce, abyste mu ničili zdraví. Druhý den přijde a věří, že jste se uklidnili. Když ne, nepřijde už nikdy.

Tam pořád opakují: zdravé srdce, zdravé srdce. Vemte si, jak žijeme v Česku. Za větší plat zaprodáme klidně veškeré zdraví, všechen svůj čas i své blízké. Pro peníze děláme i to, co nás stresuje a ničí, a neděláme to, co by nás dělalo spokojenými. Pro peníze klidně dříve zemřeme. Vymlouváme se, jak jsou peníze důležité. Přitom peníze se staly naším náboženstvím, uvěřili jsme, že se bez nich nedá žít, jenže dá - jednoduše a kvalitněji."

Pro představu: Petr vstává každé ráno před rozbřeskem. Dvě hodiny se učí surfovat v moři. Pak celá rodina společně snídá. Dopoledne Petr věnuje práci. Po společném obědě, zatímco dcera spí, on opět pracuje. Jakmile se probudí, už je rodina až do rána spolu. A žije tak, jak to v Česku neznáme.

"Nakrájíme třeba meloun a jdeme na pláž. Vůbec nevaříme. Na Bali je levně. Třeba mísa úžasného zeleninového salátu stojí celou rodinu 15 Kč. Nebo děláme barbecue, jsme rádi mezi lidmi a na Bali je asi dvě stě Čechů, takže jsme hodně spolu, pomáháme si, společně podnikáme."
Petr právě s Čechy nyní chystá další projekt na Bali. "Všichni jsme do toho zapálení a těšíme se. Naproti tomu tady v Česku jsem navštívil kamaráda, který připravuje také nějaký projekt. Pořád řeší nějaké problémy a překážky, je už bez energie, optimismu, možná to vůbec nerozjede."

Povídáme si asi dvě hodiny. Když se Petra ptám, zda není riziko sbalit se a začít žít jinde (nemluvím o jednotlivci, ale o rodině), směje se: "Všude na světě jsou Češi, kteří rádi pomohou, poradí. Jsou to jiní Češi, než jaké známe z vlasti. Nejsou závistiví, nepřejícní, podrazáci. Kvůli této mentalitě právě z Česka odešli. Pochopili, že žít se dá úplně jinak. Bez tlaku, stresu, infarktů. Bez promarněných celých dnů, celých let, celých životů."

O život na Bali je zájem a hlavně mladí lidé se moc nerozpakují.
Dvacetiletá Jana dokončila v červnu střední odbornou školu dopravy a cestovního ruchu v Krnově. Odmaturovala a sbalila si kufr. "Petr mi nabídl, zda bych nechtěla pracovat jako manažerka na vilách, které pronajímá turistům. Doma mě nic nedrželo, asi bych v Česku ani nesehnala práci a hlavně jsem si chtěla zkusit žít v jiné zemi," říká Jana.

Na Bali už zvládla první dva měsíce, které byly kritické pro Petrovu manželku Karin - ačkoli ta si změnu prostředí sama přála, první noci proplakala.
"Karin zezačátku vadila ve srovnání s Českem špinavá místa, bláznivá doprava a žebrající děti. Mě Bali nešokovalo, nepřišlo mi tak jiné jako další země, které jsem v životě viděla - typu Egypt, Tunisko, Turecko." Ostatně i Karin to časem pochopila: Jako civilizovaní Středoevropané Balijce litujeme, že žijí bez luxusu. Jenže oni žádný luxus neznají, proto jim ani nechybí. Protože ke svému životu nepotřebují moc, jsou paradoxně šťastnější než mnozí Češi. "Fascinují mě tu pozitivní lidé. Na Bali v podstatě nic neřeší a nikam nespěchají. I když to z našeho pohledu nemají v životě jednoduché, stále se usmívají, třeba už proto, že si mohou koupit pytel rýže pro celou rodinu pomalu na měsíc. V Česku či kdekoli v západní Evropě mají lidé naprosto všechno k dostání a jsou věčně nespokojení, pořád se za něčím ženou a dělají si život o dost těžší, i když by to mohlo jít jednoduše. Myslím tím různé zákony, papírování a další stupidní věci, které člověk MUSÍ podstoupit, aby dosáhl nějakého cíle," říká Jana.
Je to zvláštní, že?
V Česku máme skoro všechno, ale jako by nám to nestačilo - takže se stresujeme a nejsme šťastni. Balijci nemají skoro nic, ale stačí jim to - takže se nestresují a jsou šťastni. Kdo je na tom tedy lépe?

Jana se zmínila o zákonech. Říká se, že pravidla, zákony a právníky mají tam, kde se nejsou schopni sami dohodnout. Na Bali je příkladem zdánlivě chaotická doprava. "Jezdí se tu bez předpisů a na levé straně. Člověk musí mít dobré orientační schopnosti nebo GPSku, protože tu nejsou dopravní značky a ukazatele, natož cedule, v jakém městě se nacházíme. Neuměla jsem si představit, že bych v takovém zmatku mohla umět řídit. Petr mi ale oznámil, že se to budu muset naučit, protože na Bali není veřejná doprava. Naučila jsem se to a dnes bych takovou dopravu zavedla všude na světě. Ohromně mě baví. Na levé straně mi přijde přirozenější jezdit a ukazuje se tím vyspělost lidí - na křižovatce si každý ukáže, nikdo nemusí přemýšlet, kdo má zrovna přednost, za volantem není stres.
Platí tu pravidla: Jeď tam, kde je volný prostor. Nebo Kdo je na místě dřív, ten má přednost," směje se Jana.

Zamilovala si hinduistické ceremoniály, všudypřítomnou vůni tyčinek, zvuk gamelanů - hudebních nástrojů, každodenní balijské zpěvy, tance… kolikrát něco podobného zažije člověk v Česku? Ale také celoročně stálou teplotu mezi 25 a 30 stupni ("Nemám ráda zimu, takže pro mě je to ráj.") Když má vyjmenovat, co jí schází, dlouho neváhá: "Česká kuchyně! I když místní jídlo je výborné. A pak samozřejmě kamarádi a rodina."
Ale i odloučení má svůj pozitivní rozměr: "Uvědomila jsem si jejich hodnotu a dnes jsem ráda za každou chvíli, kdy si voláme přes Skype nebo píšeme přes Facebook. Celý život jsem začala vidět jinak. V Česku jsem byla na roztrhání. Škola, brigády, kamarádi. Tady mám více času na sebe. Soustředím se na práci, abych ji spolehlivě odvedla, a pak si užívám místních přátel. Rozdílný život cítím už ráno, chodím běhat na pláž a občas surfovat."

A také jezdí na výlety. V Česku jezdila do okolních měst. Na Bali na okolní ostrovy. "Asi po měsíci jsem si zaletěla na Jávu. Letenka mě stála 2000 Kč, což je tu jedna z dražších letenek. Jáva je méně turistická, místní na mě dost koukali, i proto, že mám světle hnědé vlasy, někteří si mě nenápadně fotili nebo mě prosili, ať se s nimi vyfotím… Všichni mě vítali, naučila jsem se i muslimský zdravicí rituál - říct As Salama Alejkum a přiložit si ruku staršího muslima na své čelo. Pokud jsem se zdravila s dětmi, ony pokládaly mou ruku na svou tvář. Bylo to příjemné, na Jávě chovají starší lidi ve velké úctě."
A nejen ty starší. Je dobré to vidět a přemýšlet o tom…

Kdykoli v Česku proklínáme svět, že je špatný, mohli bychom si připustit, že špatný je možná úhel pohledu, kterým svět vidíme. Že mnoho i chudších lidí po celém světě si v téže chvíli může život neskutečně užívat. Protože mají často větší bohatství než my - mají čas jeden na druhého, nepotřebují tolik šílet po mamonu, dřít na všechny poplatky a nákladný život, který je v Česku víceméně podmínkou, jinak se cítíte na druhé koleji. Jenže ne každý se s tím smíří. I Jana na Bali potkává stále více Čechů. "Myslím, že se jim tu líbí a jsou velmi spokojeni. V české komunitě patřím k nejmladším, když nepočítám děti. Většina tu má rodiny, nebo jsou single ve věku okolo 28 let. Ti s rodinami se soustředí na sebe, užívají si společný čas a žijí v klidu. Na Bali je vše levné, dá se tu žít super pohodový život. Mnozí už netouží po návratu do Česka. Ostatní si domů zaletí za rodinami a kamarády, ale pak se vracejí na Bali."

S Čechy to zdaleka není tak špatné, jak si někdy myslíme. Možná nás jen ubíjí české prostředí. Ti na Bali při sobě extrémně drží. Neflinkají se, pracují, podnikají, vzájemně se podporují. Mají totiž společný zájem - být obyčejně šťastni.

"Spousta Indonésanů neumí anglicky, a tak se učím místní jazyk. Moc mě baví, je jednoduchý," pochvaluje si Jana.
A její pocity po téměř čtvrtroce? "Bydlet v zahraničí je pro mě velká zkušenost. Skoro stále jsem nucena mluvit anglicky (s turisty, kteří si pronajímají vily) nebo indonésky (každá vila má svého lokálního pracovníka), což mi jazykově den za dnem prospívá a přidává na sebevědomí. Petrovy vily si pronajímají hlavně Malajci, Singapurci, Francouzi, Rusové a Holanďané. Každý host je jiný, má různé požadavky a já musím všechny zajistit. Zatím se pořád učím novým věcem, dělám manažerku na dvou vilách a nyní Petr dokončuje třetí vilu - tu budu mít na starosti asi taky. A jak dlouho tu zůstanu? Plánovala jsem jeden rok. Pak se vrátit do Česka a jít na vysokou školu. Nebo se na Bali vrátím."

Česká republika pokrývá jen 0,05 procenta zemské pevniny.
Je to náš domov, narodili jsme se tady.
Ale MUSÍME tady skutečně odžít celý život?
Nemůže to být jen místo, kam se budeme rádi vracet?

© Petr Casanova


Kam dál:
• Kontakt: redakce@aluska.org
• Líbí se vám tyto stránky? Doporučte přátelům adresu http://aluska.org/
• Líbí se vám publikované články? Za pár dní vám může pošta doručit i knihy! - Podrobnosti ZDE
• Používáte Facebook? Pomozte propagovat tento článek a použijte prosím tlačítko ,,To se mi líbí" níže pod reklamou, děkuji!
• Chcete mít přehled o videoaktivitách Alue na YouTube? - Můžete se přihlásit k odběru: ZDE
 


Komentáře

1 DJ Putin DJ Putin | 10. srpna 2015 v 8:28 | Reagovat

Web firstclass určitě všem doporučuju k častýmu prohlížení. Není to totiž web pro zazobaný snoby, ale pro sockíííííí!, který ale tak nějak už nejsou spokojený se svou otrockou rolí podřízenýho u pásu, co za svou makačku dostanou hovno s octem. Tenhle web totiž jasně inspiruje, jak z téhle společností podstrčený ROLE šupem vystoupit, zařídit se sám a nedělat nikomu dál otroka, KDYŽ VŮBEC NEMUSÍTE.

2 DJ Putin DJ Putin | 10. srpna 2015 v 8:34 | Reagovat

A koho se*e reklama, nafrkněte si plugin GHOSTERY, všechno v nastavení zablokujte a budete na netu skoro jako duch. Kecy z fejsíčku si zas můžete povolit, abyste holt neumřeli no. Žádnou reklamu tady nevidím, nevím o čem Aluš mluví:)

3 Kirja Kirja | Web | 10. srpna 2015 v 8:43 | Reagovat

No, neumím si představit, že bych tam žila...:)

4 Anchor Anchor | E-mail | Web | 10. srpna 2015 v 8:53 | Reagovat

Já zatím chci žít v ČR, protože jsem trochu vybíravá co se týče jídla a ty nynější teploty mě přesvědčují o tom, že když už, tak rozhodně někam, kde bude stejně nebo líp - o trošku chladněji :D Ale uvidíme, aspoň na 1/2/3 místech si umím představit delší/kratší pobyt :D

5 Kaia Kaia | 10. srpna 2015 v 8:58 | Reagovat

Po přečtení článku mám nehoráznou chuť jet na Bali. Já jsem ho četla už dřív a od té doby hledám všude kursy indoné. a nemůžu to nikde najít. Pak mám docela komplexy kvůli neustálému horku. Já jakožto blondýna, se v horku absolutně pařím. Teda v tom dřívějším ne,ale teď je to na umření. Doma máme takovej ten nafukovací bazén a v něm nám voda postupně přes noc zezelenala. Takže se chodíme koupat k sousedům a kdyžtak jdeme na procházku s pejskem ke Křetínce. Ale je možnost, že s neustálým příjmem moře by to mohlo bejt v pohodě (jakmile jsem ve vodě šok! a po vedru nejsou ani památky :D). Pak ještě: Co by asi říkali balijci na přistěhovalce? Nám taky vadí imigranti a co když jim začneme vadit taky? Sice vím, že ti naši imigranti nám jsou přidělený,ale i tak. Takže abych mohla žít na Bali: musím mít dům u moře, naučit se indonéštinu a aklimatizovat se na vedro.
Líbí se mi co máš v článku zvýrazněné, je pěkné vidět hned na první pohled co je tam důležité :))

6 Svatka Svatka | 10. srpna 2015 v 9:54 | Reagovat

Nádherný článek!Po celou dobu čtení mě příjemně mrazilo a vážně uvažuji o tom,že chci žít na Bali nebo podobném místě...zní to celé pohádkově!

7 Fellien Fellien | Web | 10. srpna 2015 v 11:15 | Reagovat

No a možná prot nezapadám do konceptu České republiky – já se totiž na život dívám asi tak stejně, jako lidé na Bali. Zřejmě proto tu na mě každý divně hledí. Skutečně všichni jsou tu protivní a sedření, včetně mých rodičů. Nejsem ráda ani doma, když jsem tu pár dnů, už chci zase pryč. Rodiče přijdou, naštvaní a začnou řvát na mě, ačkoliv jsem třeba nic neudělala, prostě si to na mě vybijou a ani jim není blbé, že jsem jejich dcera. A člověk i když moc chce, zkrátka takto šťastný být nemůže. Proto chci odjet. Akorát já bych raději do Austrálie. Je to můj sen. Spousta nádherných korálových útesů, příroda která mi připadá úchvatná, jiná mentalita lidí a hlavně teplo, protože já nenávidím zimu. Celou zimu jsem vždy v depresích a jsem šťastná když přijde léto. Vím jistě, že celý svůj život tady rozhodně nestrávím, ať už budu mít v budoucnu dost peněz, nebo tu naopak nebudu mít nic co by mě tu drželo, jednoho dne zkrátka odjedu. A na tu chvíli se už strašně těším! :)

8 DJ Putin DJ Putin | 10. srpna 2015 v 13:24 | Reagovat

Tenhle web jsem měl přečtený už dřív a koukám, že se mu pořád daří:) http://www.zivotnabali.cz/

"Vemte si, jak žijeme v Česku. Za větší plat zaprodáme klidně veškeré zdraví, všechen svůj čas i své blízké. Pro peníze děláme i to, co nás stresuje a ničí, a neděláme to, co by nás dělalo spokojenými. Pro peníze klidně dříve zemřeme. Vymlouváme se, jak jsou peníze důležité."
-Přesně tohle je problém západu. Lidi mají tendenci hrabat jen na sebe, jednat tak, aby měli prospěch v první řadě ani a na společnost jako celek se nemyslí a nejedná se v její prospěch. Zvolení politici jsou už jen potvrzením zažranýho trendu. Taková společnost ale zanikne, jak už je pomalu vidět. Klasika: hrabete a chcete moc? Neudete mít nic.

9 Alue Alue | 10. srpna 2015 v 14:07 | Reagovat

[7]: Já bych to Bali brala... Našetřit penízky na ten přechod, koupit chatrčku, vzít s sebou nějakého hodného muže, počítač, zařídit připojení k netu a žít z minima, skromně... Jestli se tam dá žít za 3000 měsíčně, tak to je sen. A daně taky asi nic :) - Zrušit živnost, knihy nechat vydávat do knihkupectví, psát ze zahraničí od moře.... :) To je sen... Byla bych chudá, opálená a spokojená :) Austrálii bych nechtěla, jsou tam jedovatí škaredí pavouci a hadi a bůhvíco ještě :D

10 Fellien Fellien | Web | 10. srpna 2015 v 14:37 | Reagovat

[9]: Takto si to nějak představuju, že tam budu psát knihy :D. No já se hadů nebojím, pavouků a hmyzu jo, ale mně se Austrálie líbí celkově, ta krajina, ta je nádherná, ta divokost přírody, ti lidi, to, že tam můžeš žít skromně, ale zároveň si tam můžeš odjet do velkoměsta a žít jako snob... Austrálie má spoustu podob, já bych si tam chtěla zařídit domeček u pláže a tam strávit spoustu krásných let :).

11 Ayeri Ayeri | 10. srpna 2015 v 15:04 | Reagovat

Tenhle článek zní jako sen :D V Česku si čím dál víc připadám jako v kleci. I když si myslím, že není nutné se přestěhovat, aby se člověk díval na svět s úsměvem. To je možné kdekoliv, jen někde přece jen líp a někde hůř.

12 Péťa Péťa | 10. srpna 2015 v 16:27 | Reagovat

Přemýšlím podobně jako lidi na Bali, okolí na mě hledí nechápavě, skutečně pozoruju, že někteří pro prachy jsou ochotni zničit si zdraví, rodinu...lidi na Bali jsou bohatí!!! Jinak, protože oni ŽIJÍ, jsou v přítomným okamžiku..Češi nejsou špatní, jen je niči tohle prostředí.

13 Moudrávrba Moudrávrba | Web | 10. srpna 2015 v 17:14 | Reagovat

Nádherný článek. Dal mi světlo do života, což teď právě potřebuji.
Myslím, že asi přehodnotím svůj dosavadní život a asi se na to Bali přestěhuji. Možná mi ani nic jiného nezbyde vzhledem k tomu, že nechci do konce života otročit pro nějakého zaměstnavatele. Pokud by se mi podařilo zvýšit zisky mých novin (www.vipnoviny.cz) na takovou úroveň, že by mi to vystačilo na živobytí na, tak bych se tam mohl přestěhovat a žít svobodně. Pokud se člověk živí práci, kterou může vykonávat z kteréhokoliv místa na světě, tak má opravdu štěstí. Horší by bylo, kdyby vypli internet, nebo elektřinu. To bych musel zase rychle hupki šupki do ČR.

Další zajimavý článek o Bali: http://www.vipnoviny.cz/dovolena-na-ostrove-bali/

14 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 10. srpna 2015 v 19:16 | Reagovat

Já si myslím že češi ani nechtějí žít tak jak žijí. Ale že jsou k tomu cíleně vychováváni systémem. Možná by člověk přece jen měl jet n+ěkam do zahraničí. Ale pak by se měl zase vrátit a poučit ostatní lidi o jiném způsobu života.

15 Moudrávrba Moudrávrba | Web | 10. srpna 2015 v 20:31 | Reagovat

[14]: Naprostý souhlas. Lidé jsou u nás k tomuto způsobu života donuceni okolnostmi.

16 :) :) | 10. srpna 2015 v 23:06 | Reagovat

Nemam slov... Dala bych to vsem povinne precist. Me? Se z zivota a zpusobu lidi v CR nekdy zveda i zaludek...

17 Luz Luz | 11. srpna 2015 v 11:08 | Reagovat

Pěkně napsané. Já jsem žila rok ve Střední Americe, v zemi, odkud je můj manžel. Rozhodně takové zkušenosti lidem rozšíří obzory a ovlivní životní postoje. Nakonec jsem ale ráda, že žijeme v Česku, mnoho věcí tu je skutečně podstatně lepších (např. hlavně bezpečnost, veřejná doprava, sociální/zdravotní systém sice nedokonalý ale přece jen celkově lépe zařízený, úřední záležitosti - tam jsou velmi komplikované pro cizince dokonce i přesto, že jsem manželka tamního občana, což je nehoráznost).

18 Svatka Svatka | 11. srpna 2015 v 12:40 | Reagovat

[9]:Krásně jsi to Ali napsala,ze srdce souhlasím.(i s tou Austrálií:o))Ještě jsem ti chtěla poděkovat,že už jsi tu pro nás 9let!Já se třeba na zítřejší dotazník těším,jako malá holka(vždycky překvápko o čem zrovna bude)a taky jsem si uvědomila,že vlastně díky tobě,se mám pořád na co těšit!!!Což je přeci skvělé.Pokud budeš bydlet na Bali:o)mám o důvod víc se tam přestěhovat:o)...i kdybych tě měla jenom občas náhodou potkat na pláži a pozdravit:o)Děkuji ti že jsi Ali,měj se krásně!

19 Dominika Dominika | 11. srpna 2015 v 13:06 | Reagovat

Asi jsem naivní vlastenka, ale ČR miluji. Mám ráda lidi co tu jsou (mladé lidi), mám ráda zdejší kulturu a umění. Jsem tu spokojená a moc nechápu to stěhování se do ciziny (myslím tím evropské státy, kde je podobný systém), když tady je tak krásně. Není to tu dokonalé a mohlo by tu být lépe. Ale máme štěstí, že žijeme zrovna tu.

20 Al One Al One | 11. srpna 2015 v 16:01 | Reagovat

Před sebou neujedeš a nic není tak jak to na první pohled vypadá. Stěžovat si na okolí a dávat okolí za vinu, že nejsem šťastný/á je dětinské a svědčí to o neochotě přijmout odpovědnost za SVŮJ život. Mě taky není příjemná konfrontace se závistí, buranstvím a nevědomostí, ale žít i přesto tak jak chci s těmi kartami, které mám, to je ono...a taky nic není ideální ani na Bali. Pokud člověk nechce dřít, tak nemusí ani tady, chat s netem je dost + sociálka k tomu+ to, co si vyděláš přes net(knihy,služby,blogy atd.) Každý začněte prosím u sebe, buďte vzorem a nestěžujte si jak malé rozmazlené děti. Mír a vědomí všem přeju.

21 Svatka Svatka | 11. srpna 2015 v 18:02 | Reagovat

[15]:Podobně to říká i Tomáš Klus.Hodně cestuje a zůstává v zahraničí i 2 až 3 měsíce vtahu.Když se vrátí,je přesvědčený,že lidé se tu mračí a jsou depresivní,protože jim chybí sluníčko.(během dlouhé zimy)Což je pravda.Já sama mám vždy nejtěžší období od ledna do března.Pokud se zima protahuje a jaro je téměř bez sluníčka,o to je to pro mne těžší.

22 Alue Alue | 12. srpna 2015 v 0:32 | Reagovat

[18]: Ty jsi zlatá, moc díky :)

23 Ivet Ivet | 13. srpna 2015 v 13:33 | Reagovat

Je to krásná představa a nechci bých hnidopich, ale... Nemyslím, že je to tak jednoduché, manžel podnikal, takže měli peníze z čeho rozjet na Bali podnikání. Ale běžný člověk? Je třeba sehnat letenky (pro celou rodinu). Podle googlu letenka 25 000kč, krát vícero členů rodiny, koupit nějaký dům  a mít peníze do začátku. A pak samozřejmě práce, bez kapitálu nebo znalosti jazyka to asi nebude sranda. Rodinka z příběhu si nakoupila vilky, které pronajímá, na což je potřeba hodně peněz. Podtrženo, sečteno, i kdybych prodala svůj (hypotékou zatížený) dům stejně bych si to nemohla dovolit...

24 Lucy Lucy | 13. srpna 2015 v 16:55 | Reagovat

Je to prsvda.Mám 2 teety  zahraničí a obě říkají to samé: Češi jsou pro ně sobci.
Mě je 16 a už vím že tady v budoucnu nechci bydlet.
V jedné části článku je to vyjádřeno krásně:
je to náš domov, narodili jsme se tady, ale musíme tu skutečně žít? :)

25 katka katka | 11. července 2016 v 11:03 | Reagovat

možná by chtělo napsat, že češi v austrálii nemají povoleno pracovat! K tomu musí být uděleno studijní vízum(škola+ bydlení tam neni levná věc) a stějně můžeš pracovat jen pár hodin....

26 beton beton | E-mail | 17. srpna 2016 v 15:47 | Reagovat

Zdravim vsechny rad bych zjistil co vsechno je potreba udelat k tomu zacit novy zivot na Bali...pomuze nekdo?

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama