V e-shopu Alue.cz jsou nové křišťály z Madagaskaru. - Aktuální výběr ZDE
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 16.12.

Na snímku z lesa se mi zjevila záhadná postava

19. listopadu 2015 v 2:54 | Alue K. Loskotová |  Čtenáři
Dopis:
Ahoj Alue,
zajímal by mě tvůj názor ohledně této fotografie. Včera jsem byla v lese a vyfotila pár fotek a zrovna tahle byla vyfocena náhodou, protože jsem si měnila režimy.
Večer jsem fotky procházela a když jsem tuhle uviděla, především "to", co je v pravém rohu, trochu mě zamrazilo.
Já osobně v tom vidím bytost, i doma mi to potvrdili, ale kamarádka větvičky stromů.
V lese jsem byla cca 2 hodiny, takže kdyby to bylo něco útočného, mělo příležitost. Nic se mi ale nestalo.

Je to pro mě záhada, protože kromě pár malých ufo, která se mi podařila vyfotit přes den, jsem nic podobného nepotkala/nevyfotila.

Pokud by jsi měla čas a na fotografii mrkla, byla bych moc ráda. :)
Předem moc děkuji a přeji krásný den. :)
Tara


Fotografie (originál)

Fotografie: detail


Odpověď
Ahoj,
Větvička je celkem dobré a střízlivé vysvětlení, ale i já bych se přikláněla spíš k tomu, že jsi vyfotila nějakou bytost. Mám totiž dojem, jakoby schovávala levou ruku za kmen stromu... zkrátka ta postava celkem zapadá do svého okolí. Je to opravdu zajímavý snímek, děkuji za poslání :)

s pozdravem
Alue

 


Komentáře

1 Mára Mára | E-mail | 19. listopadu 2015 v 3:49 | Reagovat

Vidím větvičky :D

2 Victoria Victoria | Web | 19. listopadu 2015 v 9:20 | Reagovat

Nevím, mně to spíš připadá jako obyčejný list, možná dubový :-). Ale těžko říct :-).

3 Renata Renata | 19. listopadu 2015 v 11:02 | Reagovat

mojim znamym sa raz v lese na opekacke tiez podarilo "nieco" vyfotit, akurat ze tam bolo zjavne na viacerych fotkach ze sa jedna o mladu zena, uplne vyrazna tvar, crty a vyslovene sa s nimi fotila, bola v zaberoch s postavami. Podla mna to bolo volanie o pomoc nejakej zabludilej dusicky, kazdopadne znamy hned ako si fotky spatne pozerali tam na mieste sa vydesili a mazali prec a fotky si vymazali z fotaku a nebolo im z toho nejak veselo.

4 Alue Alue | 19. listopadu 2015 v 11:08 | Reagovat

[3]: Vzkaž jim že příště než to smažou, tak mi to mají poslat :D

5 BE BE | 19. listopadu 2015 v 11:37 | Reagovat

Indiáni hovoria, že fotenie kradne dušu. Svet sa vrhnul na fotenie ..., načo ? Mňa keď niekto chce fotiť dala by som mu cez hubu ! Záblesk blesku fotiaku mi robí ako by ma prebodlo šíp elektriny. Fuj.
takže táto snímka môže sic byť nejaký jemnohmotný objekt, ale že by som sa v tom chcela rýpať ?  Čím pomôžete tej entite ?
Udialo sa to náhodne a tak to má aj zostať.

6 Alena Alena | 19. listopadu 2015 v 13:22 | Reagovat

Je to zlomená větev,je tam vidět i klacek na kterém visí. Fotím hodně,takže vím,že se často takové výklady nabízí.Nejsem skeptik,vím,že existují bytosti,které běžně nevidíme,ale toto není nic nadpřirozeného.Zkuste jít na to samé místo,možná se přesvědčíte,že je to větev.

7 Vesi Vesi | Web | 19. listopadu 2015 v 14:12 | Reagovat

Vypadá to jako mozkomor z Harryho Pottera.
Já jsem se jednou vydala do lesa, že zkusím, jestli bych nějakou bytost mohla "náhodou" vyfotit, ale potkala jsem tam divoká prasata, takže jsem radši rychle zdrhala zpátky domů...:D

8 Myšák Myšák | Web | 19. listopadu 2015 v 16:57 | Reagovat

Vidím větvičku ;-) A svítí tam Slunce, což jde taky vidět. Takže z logické stránky by to černé mohly být stíny jiních větví anebo i něco jiného :-)

9 Anchor Anchor | E-mail | Web | 19. listopadu 2015 v 21:45 | Reagovat

[7]: Ty taky? :D Nás s kamarádkou divočáky strašili rodiče, jednou jsme dokonce slyšely chrochtání, ale kdo ví, co a jestli vůbec něco to bylo :D

10 Alue Alue | 19. listopadu 2015 v 22:22 | Reagovat

[9]: Jednou když jsem byla děcko, vylezli jsme s partou dětí u dědiny na strom a místní začali povídat jak je zdejší les plný prasat co vycházejí hlavně v noci a jak jsou agresivní, vyskočí met r a půl do výšky a různé storky k tomu... Mezitím se setmělo.... A pak jsme dvě hodiny nemohli slézt dolů z nejvyšších větví, jak jsme se báli.
Byla jsem podělaná až za ušima :D A žádné prase jsme samozřejmě nepotkali. Byl to větší adrenalin než vyvolávat duchy.

11 malé srdce malé srdce | Web | 19. listopadu 2015 v 23:48 | Reagovat

[7]:Jsi mi připomenula, jak jsem toto léto do tří divočáků téměř vrazil. Přes léto někdy šlapu přes hory asi 10km do práce. Když jdu pěšky, tak z domu vyrážím v 5 hodin ráno. U nás v horách za vesnicí je plno divočáků. Vídávám je pravidelně, ale vždy jsem se na ně díval z dálky. Vím velmi dobře, kde se pohybují, znám jejich oblíbená místečka, ale toto léto jsem na ně málem doplatil. Našlapoval jsem si to lesní pěšinkou celkem rychlým krokem a když jsem vyšel z jedné zatáčky úplně mne zamrazilo! Dva metre přede mnou dva dospělý velcí divočáci a vedle mne vpravo jejich pruhované mimčo. Takže jsem se dostal do té nejnebezpečnější situace, do jaké jsem se dostat nikdy nechtěl. Jediné štěstí bylo, že jak chodím po přírodě tiše a jak jsem se z té zatáčky pro divočáky nečekaně vynořil, trošku se lekli a popoběhli o šest metrů dál. Jenže to jejich mimčo zůstalo vpravo od mé nohy a snažilo se vyštverat do svahu. Ten jeden divočák mě popodběhl z levé strany a skryl se do houští a nebezpečně se přiblížil ke mně až jsem slyšel jeho funění. Přiznám se, chvilku jsem tam z toho šoku zmatkoval a šel jsem dopředu a pak dozadu a pak zase dopředu a potom jsem se otočil dozadu a pelášil jsem jako blázen a ohlížel jsem se jestli to hebedo neběží za mnou! Přiznám se, byl jsem hodně rozklepanej. Takto zblízka jsem je viděl vůbec poprvé a jsou docela velcí! Tehdy jsem do práce přišel asi o jednu hodinu později, protože jsem se tou stejnou trasou už bál jít. A tak jsem musel jít výš do hor a prakticky jsem musel celou jednu horu úplně obejít. Ale byl to neskutečný adrenalin! A přesto vím, že až přijde zase léto, opět budu chodit do práce pěšky. Nebezpečí je totiž vyvažováno nádhernou přírodou plnou nejrůznější zvěře. A u nás je hodně zvěře. Potkávám srny na každém kroku, žije tam jeden dvanácterák, potom lišky, divocí králíci a mnoho mnoho další zvěře. Každopádně vždy před cestou se pomodlím k duchu tamějších hor za ochranu. Pevně věřím, že jen díku tomu se mi při takto blízkém setkání z divočáky nic nestalo.

12 Anchor Anchor | E-mail | Web | 20. listopadu 2015 v 5:45 | Reagovat

[10]: Jéééj, to věřím! :D Schválně si najdu na youtube, jestli ta prasata skutečně mohou podávat takové skvělé atletické výkony :D

13 Alue Alue | 20. listopadu 2015 v 12:30 | Reagovat

[11]: To se divím, že ti nenaklepli šunky. Asi viděli dobrou energii, tak věděli že jim nikdo jejich malýho nechce šežrat. Prý zvířata na vegetariány reagují mírněji, že se jich tolik nebojí... Jsi vege?

14 mariankosnac mariankosnac | 20. listopadu 2015 v 18:08 | Reagovat

Diviaci niesu nebezpečný, keď v lese (teda skôr na okrajoch lesov) na nejakého narazím tak utečie. Agresívnejší sú keď majú mladé. Toto nikdy neskúšajte, lebo keby to malé zakvičalo... http://m.mojevideo.sk/1h4o

15 malé srdce malé srdce | Web | 20. listopadu 2015 v 21:32 | Reagovat

[13]:Ahoj, pravdou je, že jsem byl 20 let skutečně poctivým vegetariánem. Poslední dva roky jsem však do jídelníčku zařadil ryby a občas šunku. Co se týká stravy snažím se vždy řídit vnitřní intuicí. Až pocítím opět návrat k vegetariánskému způsobu života, nebude to pro mne žádný problém, nakolik i nyní jím jen skutečně velmi omezené množství masa ve formě ryb a občasných plátečků šunky a 20-letá zkušenost s ryze vegetariánským způsobem života se také neztratí jen tak. Po dvouletém přerušení vegetariánského způsobu života však opět cítím potřebu vrátit se k vegetariánství. Já si pokaždé velmi silně uvědomuji, že když si vezmu do úst například pláteček šunky, nějaká živá bytost, se musela nechtěně vzdát svého života ve prospěch mého žaludku a není mi to lhostejné.

Ale když já jsem vůbec asi divnej - stačí když zabiju mouchu a potom to řeším pomalu celý týden a je mi to totálně líto. Snažím se nezabíjet živé bytosti. Ale když například ty mouchy jsou někdy tak protivné, že se někdy neudržím a nafackuju jim. Prostě brutal. Bohužel to jen málokdy přežijou a já to potom musím řešit ve svý hlavě týden a někdy i déle. Občas zabiju i komára, ale to jen tehdy, když mi pije krev. A tento rok jsem zabil několik hodně velkých pavouků - doteď mne hryže svědomí. Víš, já mám z těch velkých pavouků prostě strach - přiznám se, mám z nich od malička fóbie. Lidé ve městech zřejmě nemají představu, o velikosti některých vesnických pavouků - bŕŕŕ, někdy jsou jako malé tarantule... Bŕŕŕ... no prostě husina... Papírový ( tak jim říkám) pavoučci mi však vůbec nevadí a ani z místnosti kde spím je nevyháním, protože oni mi loví hmyz a tak je tam nechávám a mnohdy v noci je pozoruji. Myslím, že strach z velkých pavouků je jedna z fóbií, které mám. Nicméně učím se a učím se respektovat i jiné tvory a jejich právo na život. A jak jsem ti nedávno psal, nejsem dokonalý, ale učím se být člověkem. Myslím, že jen málo lidí analyzuje do detailů pomalu každou životní situaci, jako to dělám já, kdy řeším co je správné a co není...

Když tak nad tím přemýšlím, je opravdu možné, že 20 let vegetariánství mohlo výrazně upokojit mou energii, že to cítili i divočáci:-) Možná to tak je a možná jsem měl jen obrovské štěstí anebo zaúčinkovala má velmi živá modlitba k duchu tamějších hor, protože já skutečně věřím, že o každou horu se stará nějaký duch, stejně jako věřím, že i o stromy a rostliny se starají nějací lesní skřítkové. Možná se mi budeš smát, ale já tomu skutečně tak nějak od malička věřím. A i když jsem na rozdíl od Tebe žádnou tuto přírodní jemno-hmotnou bytost nikdy neviděl, kromě toho červeného ohnivého mužíka, který stál u mé postele, když jsem umíral jako malý chlapec na zápal plic, o kterém jsem se tu již také kdysi zmínil a kromě ještě jedné bytosti, ale to si nechám už pro sebe, protože by se mi zřejmě mnoho lidí smálo a nevěřilo mi. I tehdy jsem byl velmi malé dítě, když jsem tu bytost spatřil.

A jejda, zase jsem se trochu rozkecnul... A navíc jsem vás nechtěně pozval do své hlavy - to zase budou pindat někteří lidé, že jsem takovej nebo makovej:-D Ale spíš jsem mluvil jen k Tobě, Alue... v podstatě ani nemusíš tento zbytečně dlouhý komentář uveřejňovat. Nechám to na Tebe. Měj se hezky.

16 kobruk kobruk | E-mail | 20. listopadu 2015 v 21:45 | Reagovat

Ahoj Alue, ať je to duboví list nebo lesní bytost je to hlavně Tvá fotografie a Tvoje myšlenka co to může být, protože určité věci se dějí jenom pro toho kdo je zrovna vidí nebo je jejich součástí. Ostatním většinou určena není a proto v nich vidí něco jiného. Trochu mě to připomenulo film nekonečný příběch, kde se fantazie lidí ztrácí a s ní i postavičky, které díky lidské fantazii vznikly a žily svými životy, ale jen do doby než jsme fantazii a snění vyměnily za materiální nesmysly. Rozumiš mi, viď. Já sám mám podobné zážitky a proto Ti rozumím. poďme snít a fantazii probuďme na maximum a to platí pro všechny

17 Jitka Jitka | 21. listopadu 2015 v 14:24 | Reagovat

Sem napište komentář

[16]: Jůů, to je tak pěkně napsané. Naprosto se s tím ztotožňuju. :o)

18 Honza Honza | 10. srpna 2017 v 14:33 | Reagovat

Jasný strom.....nic jiného v tom fakt nevidím....:-)

19 Tomas Tomas | 10. srpna 2017 v 14:57 | Reagovat

Vis jak to zjistíš, že se tam vrátíš.....;-)

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama