V e-shopu Alue.cz jsou nové Brazilské křišťály. - Aktuální výběr ZDE
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 14.11.

Jak jsem našla vstupní bránu do nadvědomí / DOPORUČUJI!

1. března 2016 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Zážitky: Vesmír
Hodně jsem přemýšlela, jestli tento zážitek a tuto svoji silnou zkušenost mám napsat nebo popovídat na kameru, nebo jestli si to raději mám spíš nechat pro sebe. Ale nakonec jsem si řekla, že to třeba několika málo lidem může pomoct v aktivaci jejich vlastního třetího oka, možná zjistím že je tady někdo kdo to má také no a zbytek... ten si alespoň odpočine u něčeho hezkého, povzbudivého a inspirujícího.

Někteří z vás ví - párkrát jsem to psala - že úplně odmalička od narození vidím plavat v noci barevné obrázky. Když jsem byla dítě, viděla jsem je hodně ostře, hodně bohatě, hodně barevně a byly dobře vidět i v šeru. Nebyla nutná vyloženě tma a daly se vidět i ve dne pod peřinou. Když jsem se hodně soustředila, daly se trochu spatřit i ve dne na bílé stěně, ale jinak je to záležitost do tmy, protože ty obrázky prostě na světle splývají. Jsou tam, ale nejdou dobře vidět.
Odmalička taky špatně spím kvůli velmi lehkému spánku a dlouho usínám, takže jsem po nocích tyto obrázky sledovala, různě chytala do rukou (to nejde), nebo jsem hrávala střílečky. Vždycky jsem se na jeden zaměřila, začala mrkat a on se rozprsknul a udělalo se z něho zase něco jiného. Většinou byly obrázky hezké, nesrozumitelné a neutrální, ale občas ne.
Pamatuji si třeba že se mi jednou zjevil fialový drak se třemi hlavami, bylo mi asi 6 nebo 7. Dodneška vím jak vypadal. Lítal kolem mě a nechtěl zmizet, tak jsem ho rozstřelila, ale dalo mi to zabrat...

Později jak jsem rostla jsem v těch obrazech začala vidět i věci které nejsou hezké a ve kterých vidím význam nebo se symbolicky vztahují na aktuální dobu.

Mnohokrát jsem v obrazech například viděla nahé lidi jak se krčí v klecích (jak záběry nosnic z klecového chovu, akorát místo těch slepic jsou tam nacpaní lidé) a pak nějaký černý pařát, jak mačká klávesu na klávesnici a pak vyceněné lidské zuby a jedoucí vlak, který jede v noci černým lesem a měsíc je v úplňku. Tento výjev jsem sledovala hodně když mi bylo asi 15, po roce zmizel, už ho nevídám vůbec. Dodneška když si vzpomenu, vidím v tom perfektní symboliku. Ty obrázky jsou prostě symboly, to bylo moje prvotní zjištění...


Mezi obrázky křižují oranžové blesky, ty jsem viděla vždycky a vidím je dodneška. Pokaždé blesknou jiným směrem, je to náhodné. Další základní tvary jsou geometrické a pravidelné, vidím třeba šachovnice nebo kostky uspořádané u sebe, žlutá-zelená-červená. Někdy modrá, někdy oranžová, občas se to změní... Taky vidím jakousi zelenou kouli a v ní jsou menší žluté koule. Vypadá to jako nějaký jednoduchý organismus. A hodně vídám pomeranče. Odmalička v těch obrazech vidím buď pomeranče jeden na druhém, nebo bedny s pomeranči. Většinou to jde z geometrie do pomerančů a pak často i do květin. Zbytek obrazů je originálních a mění se to časem. Jednu dobu jsem třeba neustále viděla nějakou postavu muže v bílé tunice, připadalo mi to jako zjevení nějakého svatého, Ježíše, nebo nějakého jiného duchovního mistra. Ten se mi zjevoval jenom pár měsíců.
Moje oblíbené obrázky jsou oranžové blesky a pomeranče. To vidím dodneška...

Když jsem byla malá, myslela jsem si že je to normální a že to vidí všichni, že takto vypadá na planetě Zemi tma.
Ale nikdy na to nepřišla řeč, tak asi to bylo tak obvyklé že to nikdo nepovažoval za důležité probírat, nebo... Co když to neznají?
Když jsem byla už starší capart, zavrtal mi v hlavě červíček pochybnosti (asi 7-8let).
A protože byla poblíž moje babička co chodí třikrát denně do kostela, každý den se křižovala že jednou bude svatá, že ji kanonizují a že je strašně moc duchovní člověk a dokonalý katolík, tak jsem šla pochopitelně za ní, s důvěrou že jako duchovní člověk mě přece pochopí a třeba dá i nějakou dobrou radu. Ne jak ti primitivové kolem, bábi alespoň občas mluvila o něčem nehmatatelném.

Tak jsem se jí zeptala na ,,obrázky co plavou ve tmě".
Babička se vyděsila. Bez odpovědi.
Znova jsem tedy zopakovala otázku...
Odpovědí mi bylo, že nic takového nevidí, že nic takového není...
Zeptala jsem se jí tedy, jak vypadá tma jejíma očima.
Čuměla... Ale já byla trpělivá. Pak mi teda po pauze na zděšení řekla, že je to prostě tma. Prostě tmavo kolem. A nic se tam nehýbe..
Řekla jsem jí, že si nedokážu představit tmavou tmu, připadá mi to takové smutné a mrtvé. Že já vidím tmu nádherně barevnou, plnou hemžení, blesků, kostiček, pomerančů, zvířátek, květin a to se všechno prolíná, mění a já to dokážu dokonce částečně i ovládat... A že vůbec nechápu proč to nevidí, že o strašně moc přichází.
- Babička se vyděsila ještě víc, řekla mi ať to nikde hlavně nevykládám nebo si o mě všichni budou myslet že jsem úplný blázen (to si stejně všichni už mysleli takže bylo pozdě na takové rady) a tím debata skončila.
Velice mě to zklamalo a bylo mi trapně. Ne za sebe, ale za babičku mi bylo trapně. Pochopila jsem že víc povídá než skutečně prožívá. A už jsem za ní znova nešla. Jenom za mamkou. Když zrovna byla doma a v bdělém stavu... Někdy měla svoji chvilku, tak se s ní dalo mluvit, ale někdy taky nedalo.
Nepamatuji si přesně věty co jsme si s bábi vyměnily, ale pamatuji si ten rozhovor i tak celkem dobře, protože to pro mě bylo emoční a emoce nejlépe zapisují do paměti. A tak skončil můj výzkum ohledně barevných obrázků... Stejně jsem tomu ale nemohla uvěřit, že to ostatní nevidí.

Když mi bylo šestnáct, určití lidé na mě provedli určitý podvod a nastal silný energetický útok, který mě měl zabít. S pomocí svých nejbližších přátel, kteří mají také dary, jsem se ale dokázala z většiny uchránit a pak jsem se skoro dva roky musela dávat dohromady a musela jsem to odblokovat. Kdybych byla sama a neměla pomoc, nezvládla bych to.
V té době obrázky odešly, odseklo mě to od nich. To bylo asi nejhorší na celé té věci, že nebyly obrázky. Měla jsem i spoustu jiných omezení, prakticky všechny moje dary oslabily protože jsem přišla o energii, ale toto mě žralo úplně nejvíc...
K vyléčení byl potřeba čas a pak velmi dlouhá cesta za duchy hor, kteří se nakonec rozhodli mě zaštítit. Kdo jste četl knihu Pravda mezi nebem a zemí, tak v ní je můj příběh popsaný. Já tu knihu nepsala ani neznám autora, ale bylo mi vzkázáno zase jinými nadanými pomocníky, že je určena mně, že je v ní odpověď na můj problém a skutečně. Takže jsme to řešili přesně podle knihy. Dodneška si ani po tolika letech nejsem jistá co vlastně duchové Vesmíru mysleli, když řekli, že ,,ta kniha byla napsaná pro mě..." Vlastně no... Asi spíš mám problém tomu uvěřit. Po tom všem co jsem zažila přesto mám občas problém něčemu věřit... překvapení.
Tehdy jsem ani nechápala, proč by mi pomáhaly takové obrovské a mocné bytosti, když jsem ještě malé jelito, malá holka co s ní někdo vydrbal a vůbec se na mě mohli vyprdnout, co je jim do nějaké malé holky co měla víc štěstí než rozumu. Neznala jsem ještě svou hodnotu a tudíž jsem ani nechápala co ze mě kdo má a proč by mi někdo chtěl ublížit. Moje stránky tehdy byly ještě malé, amatérské, s vílami, komu jako sakra pořád vadím?!
Ale dneska už tomu rozumím. Oni pomůžou mně, já pomůžu zase dalším, řetězová reakce. Duchové hor a Vesmíru viděli budoucnost, ale já ne, já nevěděla nic... Proto jsem zatím vždy na všechny útoky dostala ochranu a pomoc. Tento byl nejhorší, ale od té doby ta ochrana chytá kdeco. Podrobněji psát nemůžu, nemám dovoleno sdělovat konkrétní podrobnosti. Píšu jenom ve zkratce stručně, jakou jsem vlastně ušla cestu se svými plovoucími obrázky, že to nebyla celou dobu jenom sranda.

Tehdy po návratu domů jsem si musela ještě pár měsíců počkat, ale obrázky se začaly vracet. Znova jsem začala nabírat svoji přirozenou energii a tak se mi obnovily síly. Postupně jsem zjistila, že čím více konstruktivní energie naberu, tím lépe se mi obrázky obnovují. Takže jsem trávila hodně času sezením v lese pod stromy a zpěvem. Byl to můj způsob, jak poděkovat duchům přírody za záchranu mého života. Přesto mě ale pěkných pár let trápilo že už je nevidím jako kdysi, když jsem byla malá. A dodneška musím uznat, že je to jiné. Neříkám vyloženě ,,horší", ale jiné. K takové barevnosti jakou jsem viděla v dětství bych se určitě dopracovat mohla, ale to bych asi už opravdu musela odejít žít do jeskyně...
Tehdy kdy se mi začaly znova obnovovat síly jsem také poprvé pochopila, jak je důležité vybírat si lidi se kterými se stýkám, protože kdykoliv mi někdo moji energii vysál, obrázky zase oslabily, nebo skoro zmizely. A postupem let jsem se tomu začala přizpůsobovat, mezitím se zvyšovala moje citlivost až jsem se dostala do fáze, v jaké jsem teď. Občas si připadám, že žiju jako poustevnice. Protože čím méně potkávám lidi a čím méně nechám svoji mysl aby se zabývala stresem a řešením různých nepříjemných hovadin, blbých keců a tak dále, tím silnější mám energie a tím silnější jsou pak obrazy ve tmě a všechno ostatní. Takže jsem se i naučila krásnému umění, je to starodávné umění IGNORACE. Aplikuji při své práci takřka denně dle potřeby, vybírám si čemu se moje mysl bude a nebude věnovat, nenechávám se strhnout vším.

V mém palmovém listu je řečeno, že až mi bude zhruba 60, úplně se odsunu pryč ze světa lidí, protože kontakt s duchy se pro mě stane důležitější, než kontakt s lidmi.
Já tomu tehdy nevěřila, ale dnes už chápu proč se to stane. Protože mně je s duchy opravdu nejlépe, i se mi s nimi výborně pracuje protože mi radí i při práci. Kdežto osobní kontakt s lidmi mě většinou spíš oslabuje, až na několik jedinců které jsem si pečlivě vybrala a ti mohou ke mně tak blízko jak jen je to možné. Zbytek už si k tělu nepouštím, těch špatných zkušeností už bylo opravdu moc a nic na světě mi za další špatnou zkušenost už nestojí. A to ani nutně nemuseli být špatní lidé... jenom nebyli pro mě vhodní a kompatibilní. Moje obrázky jsou mi prostě milejší než být za každou cenu někde s někým a pak se divit jak je mi blbě.
Postupem času mě úplně přešla snaha chodit někam pařit (to jsem nechodila nikdy), chodit do skupin, hledat pořád nové kámoše... Zjišťuji, že pro mě je to škodlivé, že to nepotřebuju... Skoro nikdo to nechápe, protože neví o čem mluvím. A nikomu to nevyčítám, ti lidé to nezažili, nemuseli prosit v horách o záchranu, nemuseli utíkat před tmou, nemuseli zažít co jsem zažila já. Tak to tak beru. Ale dělá mi problém o tom nemluvit, protože když něco vysvětluju, často se k tomu během vysvětlování dostanu. Je to prostě důležitý vliv. A teď jsem u toho zase.

Poslední zhruba dva roky jsem se naučila používat tyto plovoucí obrázky jako vstupy do světa snů.
Konečně jsem zjistila na co jsou dobré a asi jsem i pochopila co vlastně znamenají. Jasnozřivý přítel mi řekl, že vidím budoucnost, ale to není v mém případě zatím pravda. Budoucnost, to je jeho dar... Můj dar je ale jiný.
Zjistila jsem, že ty plovoucí obrázky jsou vlastně silně propopojeny s vyšším já, s nadvědomím a tudíž i se světem snů. Naše sny jsou obrazy z nevědomí. Každý jeden obrázek co se mi mihne před očima je symbol mého nevědomí. Veselé pomeranče, uklidňující květiny, fascinující geometrické tvary a kostičky, energetizující a dynamické blesky, to vše má svůj původ v mém nevědomí a vypráví konkrétní příběh. Když sleduji obrazy plovoucí ve tmě, ve skutečnosti se dívám do sebe, ne do něčeho co je umístěno venku.

Takže jsem se vždy zaměřila na obrázky, pak jsem vypnula bdělou mysl a uvolnila ji a ten obrázek se tak zvětšil, vystoupl do popředí, otevřel se skoro jako když otevřete dětskou knížku, vybarvil se, začala jsem slyšet zvuky a takhle jsem usnula, nebo jsem zažila mikrospánek, kdy jsem poznala během pár vteřin ten obrázek v celé své kráse. Ale trvalo to. Jednak mi trvalo se to naučit - a já vlastně ani neměla nějaký konkrétní záměr, dělala jsem to spíš intuitivně, protože sledování obrázků mě vždycky uklidňovalo - a taky to vyžadovalo určitý čas, sledovat s vyprázdněnou myslí obrázky, aniž by to člověku uteklo, nebo začal otevírat oči, šilhat a napínat oční víčka. To pak nešlo, obrázek se zatáhl zpátky a schoval se. Jako když vylekáte kačeny u rybníka, tak se rozprchnou a nemáte z nich skoro nic, vidíte je pak už jenom z dálky...
Ty plovoucí obrázky jsou vidět stejně skvěle se zavřenýma i otevřenýma očima, akorát že když mám otevřené tak je můžu rozstřelovat, když mám oči zavřené, musím je první otevřít aby se dal případně obrázek rozstřelit, ale už to nedělám. Vážím si každého jednoho obrázku co přijde a i když je výjimečně ošklivý, přijmu ho jako určitý symbol nějakého děje který mi posílá k prohlédnutí mé vyšší já. Přijímám všechny, protože si uvědomuji, že v nich není nic co by mi mohlo ublížit, jsou to jen symboly toho co se děje v nevědomí. Prostě proud dat... A protože žiju ve světě který je jaký je, nemůžu vidět jen to hezké, musím se naučit pracovat i s tím ostatním, co je pro zdejší svět typické.

Postupem času jsem obrázky využívala častěji, protože to výborně fungovalo jako uspávačka.
Spím v noci s tím mým velkým energetickým krystalem na hrudi (sundávám jenom na koupání jinak nikdy) a do ruky beru velký křišťál. Jednak mi to pomáhá dobře spát, druhak takto během spánku maximálně energeticky regeneruju a navíc mě to chrání. Prakticky teď nemám noční můry.
Akorát v poslední době, vždycky když se v noci probudím, tak otevřu hned oči a hledám, protože mám pocit že u mě někdo je. Nebojím se ho, ale vím že tam je. Akorát se mi ještě nezjevil. To je novinka. Čekám jenom až ho uvidím.

Postupně jak odstraňuju ze svého života všechny rušivé a vyčerpávající vlivy co mi berou energii, stává se to snadnější a snadnější. Obrazy jsou silnější, potřebuju méně času pro jejich rozvinutí, lépe se ,,nesoustředím"... Totiž na ty obrázky se můžu soustředit, aby se mi na začátku lépe vykreslily před očima, ale pak se soustředit nesmím, musím vypnout všechno, aby vystouply a otevřely se. Jakmile se začnu soutředit, tak zase utečou.

Já vlastně svým způsobem každý večer před spaním medituju, abych usnula.
První jsem jako dítě koukala na obrázky, ty mě uklidňovaly a já pak nějak usnula, pak jsem roky používala meditaci k usnutí, že jsem vypla mysl a pak přišel pomalu spánek a teď to kombinuju. Otevřu obrázky a vypnu mysl. Jednak usnu, druhak cvičím třetí oko, které se postupně posiluje.
Dnes už nepotřebuju tolik času pro otevření obrázků a celé je to méně pracné. Nedávno však nastal zlomový okamžik, ke kterému významně přispěl odkaz, co mi sem poslal čtenář.
Někdo do transformačního okénka poslal odkaz na reportáž o vidění třetím okem. (Už nevím kdo to byl, ale jestli to čteš, chci ti velice a moc poděkovat že jsi to tam poslal, protože mi to dost pomohlo!)
Dávala jsem ji nedávno do samostatného článku, protože jí přikládám opravdu velkou váhu a vy už asi chápete proč, co se stalo.
Na vlastní oči Šokující reportáž o vidění 3. okem

https://www.youtube.com/watch?v=gQHfUZqFB6w

Možná se mi budete smát, ale já si až do zhlédnutí této reportáže něco důležitého vědomě neuvědomila.
Totiž pro mě byl zásadní poznatek zde řečený, že ty děti se učí vidět tak, že první se soustředí na nějaký bod uvnitř zorného pole a ten potom rozšiřují. Opravdu mi to připadalo zajímavé a utkvělo mi to v mysli.

A pak jsem dál po nocích sledovala obrázky po svém, otevírala je, až jsem najednou potkala ten bod o kterém byla řeč!
Uprostřed zorného pole se mi zjevil bílý bod, jakoby světýlko. Normálně ve mně hrklo, protože jsem si vzpomněla na tu reportáž. Tak jsem se na to světýlko zaměřila a vypnula jsem mysl.
A světýlko se najednou začalo otevírat a z něj začaly vystupovat obrazy. Jiné než ty co plavou ve tmě, ale principiálně se chovají stejně, musí se na ně stejně opatrně, aby neutekly zpět do toho světýlka.

Postupně mi došlo, že ty moje obrazy jsou ve skutečnosti vidění třetím okem a ten bílý bod z kterého vystupují tyto nové obrazy je vlastně moje třetí oko, akorát že já necvičím vidění fyzického okolí - to je mi na nic když nejsem slepá - ale já sleduji obrazy v mém nevědomí, napojuji se na určitý kanál, který jinak člověku zůstává skrytý a má k jeho moudrosti přístup pouze ve spánku. Ne vždy plně chápu význam obrazů které vidím, ale cítím že je to potrava pro mou duši, úplně mě to nabíjí a cítím jak se mi tetelí celá bytost, úplně mě to vyživuje vědomím. Takový multivitamín pro moji duši.

Ten bílý bod se většinou chová tak, že já sleduji obrázky a on tam občas uprostřed problikne. (Někdy se prostě zjeví a drží tam.) Tak ho chytnu, zaměřím, pak vypnu mysl a nechám ho se otevřít.
On mi pak vyjeví obrazy. Ty obrazy jsou první jen v zorném poli, ale když nechám mysl správně uvolněnou, asi za 2-3 vteřiny se mi to propojí s mozkem a já vidím v hlavě a zároveň před sebou v kompletním zorném poli i v mozku naprosto dokonalý obraz, všechny barvy a zvuky. Je to úplně transcendentní zážitek, kdy vidím všemi svými smysly a oči jsou jen složka toho všeho, spíš vidím víc mozkem, oči jsou jen prostředník. (Asi je to pro vás novinka, ale mozek člověka je při plné aktivaci schopen vidět v kompletním rozsahu 360ti stupňů.)

Většinou hraje krásná hudba kterou neznám, ale očividně to není úplně pravidlo, protože včera jsem tu melodii poznala. V podstatě veškerá hudba jaká existuje je zapsána v morfogenetických polích Vesmíru i v mém nevědomí. V mém nevědomí a v nevědomí každého z nás je obsaženo vše, celý Vesmír. Proto můžeme přehrávat jakoukoliv hudbu, pozemskou i mimozemskou i nadpozemskou, je to jedno, nehraje to žádnou roli. Akorát že k tomu jako lidé nemáme přístup a proto to společnost dotáhla kam to dotáhla. Čím více je člověk oslepený, tím lépe se dá manipulovat, tahat do slepých uliček a učit ke zlu, nenávisti...

Zrovna včera mi hrál mozek začátek této skladby, než jsem dostala radost co slyším a probrala se:
https://www.youtube.com/watch?v=1G4isv_Fylg&list=RD1G4isv_Fylg#t=0

Bílý bod se otevře a vyjeví mi obrazy. I když se třeba hned nepropadnu do zvuku a barev, obrazy vystupují a zabírají podstatně velký prostor v zorném poli. Vidím všechno možné. Třeba města, planety, hodně zvířata, nebo lidskou hlavu která se otevírá nebo ,,vybaluje" skrze nějaké světelné blány, vypadá to trochu jako když kvete květina, ale je to takové abstraktní, je tam hodně světla a vypadá to fakt krásně... (teď mě to dojalo, dobře že to nenatáčím ale píšu)
Když zvládnu neusnout a udržím se, obrazy se jakoby na chvilku ,,vyčerpají". - Zkrátka bod chvilku nesvítí, nevysílá obrázky ale na chvilku potemní, vypadá jako malá černá díra, dovnitř které vede pravotočivá zářivě bílá spirála. Když ho chvilku nechám, ze spirály znova vystoupí bílý bod a ten pak můžu znova otvírat a prohlížet co vyjeví.
Takže mi to vlastně dávkují zeshora po kapitolách.

Každý večer je to trochu jiné. Někdy se mi bod nabídne sám, jindy na něj musím myslet. Když se na něj soustředím, dokážu ho vyvolat, ale není tak stabilní jako kdyby přišel spontánně. Přesto se ve vyvolávání cvičím, protože po letech mám tyto popsané pokroky po nácviku meditace a vidění obrázků, tak vím že to má smysl a že je dobré to rozvíjet. Postupně se můžu dostat dál, najít další využití, další cesty do nevědomí, jednou bych mohla třeba i vybírat konkrétní kapitoly kam se chci dívat.

Ten bod se právě vyvolává tím, že jsem vědomá a myslím na vidění třetím okem. Cítím tlak v čele a bod se zjeví jako světlo. První bylo jenom kulaté a fakt malé, teď po asi týdnu sledování - nedělám to na sílu, beru to v rámci relaxace a meditace před spaním, na to jsem zvyklá celý život a nemusím na to myslet, nebo se k nácviku nutit, což je fajn - no co jsem chtěla říct... Zkrátka teď po asi týdnu sledování se z kulatého bodu stala taková bílá stojatá čočka, chová se to jako brána a mnohem lépe a rychleji pouští obrazy.

Asi nejsilnější a nejkrásnější zjevení jsem měla teď před pár dny během vylučování kamenů při jaterní očistě.
Po týdnu na veganské nemastné stravě a po dvou dnech hladovky jsem zapila olej z grepem, lehla a vylučovala... Neusnula jsem a vlastně nespala skoro celou noc, protože tělo bylo v pozoru a strašně mi bušilo srdce. Asi mělo co dělat.

Noc jsem strávila ležením na zádech, krystalem na hrudi, křišťálem v ruce a sledováním nočního hemžení. To byla noc mezi 22. a 23. únorem, úplněk. Ten hodně svítil, takže se spát fakt nedalo. Asi nastala určitá součinnost elementů. Dieta, hladovka, měsíc... Zkrátka bod se zjevil a měl neuvěřitelnou sílu. Skoro jsem se ani nemusela (ne)soustředit, obrázky moje pohyby mysli minimálně rušily. A ze světla se zjevovaly úžasné obrazy. Až na jeden co se mi nelíbil, ale taky měl asi svůj smysl, jinak všechno bylo velice příjemné.

V úvodu zjevovací seance jsem viděla bod, který se rozšířil do té bílé čočky a zní vyšel obraz. Vypadalo to jako nějaká koule z hlíny, jako země, nebo nějaká planeta. Zepředu se udělalo oranžové světlo, jakoby to prasklo zevnitř odshora dolů, zasvítila oranžová záře, kulatá země pomalu ustoupila, jakoby to byla jenom skořápka (všechny planety ve Vesmíru jsou duté). A uvnitř byla čistě bílá štíhlá ženská bytost, kompletně tvořená světlem. Měla ruce zvedlé nahoru, měla základní tvar lidské postavy. To vše jsem viděla už otevřené a vyjevené, v maximálních barvách a mozkem. Bytost šla postupně ke mně a stála v obrovské spoustě světla. Bylo to moc krásné a opět jsem vnímala, jak mě to nabíjí energií. Cítila jsem, že je to velice příznivý symbol a že ta bytost je něco, co patří ke mně, nevnímala jsem ji cize.

Další obraz co vystoupil ze světla byl tygr. Opět oranžovo bílý, tvořený ze světla. Zjevovala se mi jeho hlava, tlama otevřená, odhaloval čisté bílé zuby. Cítila jsem, že je to symbol síly, působil na mě velmi příjemně a tento tygr se mi zjevil celkem asi 5x, různě se střídal s jinými obrazy. Viděla jsem i celé město, ale nepoznala jsem které město to bylo... A ta hudba... Usnula jsem až nad ránem na pár hodin. Na druhý den jsem vstala absolutně čerstvá, před šestou dřív než zazvonil budík jsem byla bdělá a šla hned pít třetí sůl. Vůbec jsem nebyla unavená.

Ani nevím jak tento článek uzavřít. Jsem toho plná. Pořád pokračuji, dělám pokroky a jsem zvědavá, kam po této cestě ještě dojdu. ... A začalo to přitom jako vrozené barevné obrázky, o kterých mi babička řekla, že jsou to blbosti a ať o tom hlavně nikde nemluvím.
Nakonec bohužel musím uznat že už nevidím základní obrázky tak bohaté a barevné jako když jsem byla dítě před tím útokem, ale dostala jsem to na úplně nový level a našla postupně cestu jak to otevírat. Teď jsem v tom našla skutečnou hodnotu a už to nemám na hraní. A nezáleží vlastně na tom jestli jsou stejně barevné jako kdysi, protože když se vyjeví obrazy ze světla a nechám je proniknout do mozku, mají všechny barvy jaké vůbec existují a ještě k tomu hrají hudbu. A toto už si nenechám nikým vzít, budu chránit tento poklad jako oko v hlavě. Doslova jako třetí oko.


 


Komentáře

1 Arael Arael | E-mail | Web | 1. března 2016 v 7:02 | Reagovat

Moc pěkný článek :) Taky bych chtěla vidět takové věci :)
A ten závěr mi vnuknul takovou otázku... Existují ještě nějaké další barvy než ty, které tady na Zemi známe?

2 Ivet Ivet | 1. března 2016 v 8:13 | Reagovat

To je opravdu fascinující. A ten bílý bod vidíš se zavřenýma nebo otevřenýma očima a je potřeba se předtím nějak uvolňovat nebo oprošťovat od myšlenek?

3 mili911 mili911 | E-mail | 1. března 2016 v 8:35 | Reagovat

Veľmi pekne ďakujem za článok, ktorý ma nielen potešil, ale aj poskytol dôveru.
Pri usínaní vídavam farebné obrázky...nie jednotlivo ale ako film... divné mi vždy bolo, že sú to kreslené rozprávky. Doteraz som si myslela, že neviem meditovať, stíšiť svoju myseľ, ani otvárať tretie oko, svoje rozprávky na dobrú noc som považovala za hlúposť a nikdy ich nedešifrovala. Možno ide o nové dobrodružstvo a odhalovanie symbolov mi časom povie viac.
Každý deň sa teším na nový článok ...stali sa súčasťou mojich dní.

4 Alue Alue | 1. března 2016 v 9:51 | Reagovat

[2]:  Záleží jaké mám ten den energie a taky nesmím být spavě unavená.
Bod se zjevuje až se zpožděním u zavřených očí, ale s otevřenýma problikává taky. Včera mi tam problikával.

5 ifka :-) ifka :-) | 1. března 2016 v 9:55 | Reagovat

Ahoj Alu :-) Krásný článek..děkuji Ti za něj :-) Když jsem byla menší,tak jsem vídala zvířátka a lidi..myslím tím,mimo naší realitu..ale já se bála...bylo mi řečeno,že mám halucinace a nic takového není.Já věděla,že ano.Teď jsem už velká a už dávno nic nevidím..ale opět bych chtěla otevřít třetí oko..

6 ifka :-) ifka :-) | 1. března 2016 v 9:56 | Reagovat

A děkuji Ti za nádherný klip s písničkou..:-)

7 Atrej Ystma 776 Atrej Ystma 776 | E-mail | 1. března 2016 v 9:58 | Reagovat

To je moc pěkný dar :-). Já nikdy nic tak barevného nevidím, Ale když zavřu oči, často vidím takový zvláštní obrazec zelené úsečky, která se točí nebo spíš kmitá do tvaru kruhu. Je to úplně dole zorného pole. Je ale možné, že je to jen čistě fyzikální jev zavřených očí.

8 Malina Malina | 1. března 2016 v 11:25 | Reagovat

To s těmi lidmi v klecích mi připomnělo trochu můj sen,taky klece,před nimi nahé ženy bez obličeje,celkem děsivé

9 Sibyla Sibyla | 1. března 2016 v 11:42 | Reagovat

Každý máme tuhle schopnost, jde jen o cvičení. Na jednom kurzu jsem dokázala popsat člověka, kterého jsem neznala, nikdy neviděla, jen tím, že na něj myslela osoba, která seděla vedle mě. Bylo to vlastně strašidelné, půjčila jsem si jakoby její hlavu, dívala jsem se do zrcadla a viděla ne svůj, ale její obličej, barvu vlasů, pleti, oči, viděla jsem postel, na které spala (dokonce dvě postele, tu druhou, když byla u přítele), viděla jsem její zvyky po ránu, že jako první věc šla koukat do lednice.
Na těch technikách se člověk vlastně naučí, jak to řídit. Když jsem si nasadila třeba hlavu kuřáka, málem jsem se udusila, tak málo kyslíku oni ve skutečnosti dýchají. Musela jsem vyvinout nezvyklou námahu, abych se vůbec dokázala nadechnout. Když jsem si pak "půjčila" hlavu malého dítěte, tak jsem byla překvapená, jak ono dýchá úplně lehounce (a to jsem si předtím myslela, že já dýchám snadno). Je to hrozné i v tom, že vlastně můžete cítit jejich deprese, smutek, pak se až bojíte. Není to moc příjemné :(

Když zavřete oči a vidíte barvu, tak se někdy stane, že ta barva se jakoby rozzařuje mihotáním nebo blikáním, jakoby na tu plochu padaly tisíce malinkatých hvězdiček, cítíte tu energii.
Kdo vidí jen černou barvu, tak ať si dá na chviličku ruce jako když prosí, nebo se modlí, ty ruce se nabijí energií a pak si je přiloží na zavřené oči - ta studená černá se změní na teplejší odstín. Důležité je dýchat až do břicha, klidně si můžete představovat, že do vás ten vzduch teče nejen nosem, ale třeba i čelem nebo celým tělem. Pro uzdravení místem, které vás bolí ....

10 Jenny Jenny | 1. března 2016 v 11:48 | Reagovat

Tak obrázky ve tmě jsem jako malá vídala taky, pamatuju si ale hlavně na jednu zkušenost, bylo to na konci deváté třídy..byli sme se třídou na třídením výletě a spali v kempu v chatkách a já jednu noc ležela v posteli a viděla ve tmě přicházet obrazy nějaké staré ženy, vypadala jako z šestnáctého století nebo tak nějak..vůbec sem to nechápala a myslela si že mám nějaké halušky, ale neřešila sem to a jen sem ty obrazy pozorovala :-) teď už žádné obrazy ve tmě nevidím, za to mám něco jiného..často se mi stává že na něco myslím a ono se to pak stane, třeba na nějakou věc a pak tu věc někde vidím, nebo na nějakého člověka a pak toho člověka někde potkám..třeba nedávno, myslela sem na jednoho mého spolužáka ze základky kterého sem několik let neviděla a o pár dní později ho potkám na autobusové zastávce a zjistím že pracuje ve stejné práci jako já..a takové podobné "náhody" zažívám neustále..

11 Milena Milena | E-mail | 1. března 2016 v 12:06 | Reagovat

Alusko, dekuji take za clanek. Trochu mi vysvetlil moje videni, ktere mi zacalo asi pred 5ti roky. Nejdrive jsem zacala vecer ve tme vidat modre trojuhelniky. Nemusela jsem mit ani nutne zavrene oci a stejne jsem je videla. Pak se zacaly objevovat po nejake dobe ruzne obrazce prevazne z doby Egypta. Pyramidy, bysty zvirat, sochy. Pamatuji si jak jednou jsem byla jako pod vodou a pozorovala plovouci predmety nade mnou. Pak jsem zase nejaky cas videla asi planety, plne pisku, zilo se zde v podzemi. Pak prislo obdobi, kdy jsem videla tvare. Vzdy ty obrazy plynuly a ja je jen sledovala. Nekdy stacila pouha myslenka a samy se najednou ztratily. Co bylo zajimave, jednou jsem se ocitla pod takovou kopuli, ktera barevne blikala zlate a cervenovinove a byla slozena z malych kvetu zivota. Pulsovala a mne napadlo, ze je to Kristova mrizka vedomi kolem planety. Ted posledni dobou vidim spis za ocima take blesky. Nejvice zazitku jsem mela asi kolem roku 2012. Ale obcas se obrazy zase objevi, ale ne uz tolik.

12 :) :) | 1. března 2016 v 12:38 | Reagovat

Nejak jsem z celeho clanku moc nepochopila k cemu vsemu ti ty obrazky jsou. K cemu ti ma byt ze vidis pomerance?:D trosku jsem se u toho chechtala teda, protoze to nemusim videt staci si predstavovat a je to, a taky ze by me to asi spis rusilo...

13 Sibyla Sibyla | 1. března 2016 v 12:54 | Reagovat

[1]:Je klidně možné, že brzy uvidíš.
Ten pokrok je individuální a vůbec nezáleží, jestli si připadáš na "cestě" daleko za ostatními. Může se stát, že najednou najdeš zkratku a budeš naopak daleko před nimi.
Něco jako když jdeš na hory a chodíš po té klikatící se cestě - najednou vidíš prudkou pěšinu do kopce nebo z kopce, (takhle si to můžeš představit), pustíš se po ní a všechny předběhneš :)) Nebo prostě objevíš svou vlastní cestu, a ti, kteří si mysleli, že jsou vepředu a nedostižní, tak najednou nebudou chápat.
Věř tomu, že prostě v pravý čas vždycky přijde to, po čem celou duší toužíš.
Kdyby to takhle nebylo možné, nikdy by nemohl být učedník lepší mistra - ona ta moudrost předků má hodně co do sebe.

14 BE BE | 1. března 2016 v 13:12 | Reagovat

Nemám čo dodať Alue. Krásne, obdivuhodné. Iba o mne - ja som nikdy nevidela po zatvorení oči čiernu tmu, furt mi tam  behajú farbičky a svetielka. A v snoch som mala len farebné mlhoviny, asi do 30 rokov. A tiež som si myslela, že to tak majú všetci.

15 VS VS | 1. března 2016 v 13:54 | Reagovat

Jestli pro tebe napsali knížku, tak tohle si určitě psala i pro mě. Za to ti moc děkuji. To co ty prožíváš celý život, mám jako by ve zkratce, proto jsou tvoje stránky velká inspirace a pomocník. Zaujal mě ten útok, spíše období puberty, mohlo by to souviset s dalším jakýmsi závojem, který prý v té době dostáváme. Přijde mi jako by využití situace.

16 Tara Tara | 1. března 2016 v 13:58 | Reagovat

Úplně si mi připomněla, když jsem se asi před rokem zeptala kamarádky, co vidí, když zavře oči ve tmě a už usíná. Shodly jsme se na tom, že vidíme barevné obrázky (já taky někdy "vidím" jakoby očima cizího člověka a třeba na mě i někdo mluví a tak a to většinou když usínám), ale protože jsme byly ve třídě, tak jsme se hned holek ptaly, co vidí. Zajímavé bylo, že někdo viděl taky obrázky, někdo jenom černo.
Každopádně maximálně zajímavý článek. :)

17 iriska iriska | 1. března 2016 v 14:37 | Reagovat

Děkuju! Článek je super motivační, doufám, že se mi jednou podaří rozvinout takové schopnosti. Taky mě povzbudilo, jak píšeš o lidské společnosti, protože to mám podobně (i když v mnohem menší míře, ale taky si to musím hlídat).
Mě zaujala hlavně ta poznámka o hudbě, já si totiž pouštím často v hlavě písničky a slyším je tak živě, že z toho mám kolikrát větší požitek než kdybych je poslouchala z nahrávky. Ideálně za chůze - někam jdu dlouho pěšky a v hlavě si přehrávám hudbu a nevnímám okolí. Takhle i cvičím v duchu zpěv, vymýšlím si různé způsoby interpretace písní. Máte to tak někdo? Myslela jsem že to je normální a s nikým o tom nemluvila, ale pak jsem to řekla příteli a byl hodně překvapený, že prý to nezná.

18 MM MM | 1. března 2016 v 14:54 | Reagovat

Aluško to snad není možné ty taky. No jak tak sleduji co jsi popsala v tomto článečku,tak to je i moje zkušenost i tvé děctví je mi blízké. Je to možné no toto. V poctatě jsi popsala můj pohled na svět a lidi kolem. Doufám , že se nekdy setkáme a bude to i prča.Čau M.T.

19 Miloš Miloš | E-mail | 1. března 2016 v 15:42 | Reagovat
20 Jarka Jarka | E-mail | 1. března 2016 v 19:20 | Reagovat

Mazec :)

21 Al One Al One | 1. března 2016 v 19:22 | Reagovat

Četlo se to samo, velmi zajímavá zkušenost, nejhorší je, jak fakt starší lidi mrzačí nadané děti svojí zabedněností (viz babička-nic ve zlým) a implantují do nich Strach(nikomu to neříkej, ať nejsi za blázna!) Podle mě je to sprostý útok na dětskou duši od bytostí(dospělých), kteří jsou v tu chvíli silnější a mají nad dětmi moc. To nesnáším. Rozvíjej schopnost kam až to půjde, ale to ti určitě nemusím radit, hodně štěstí✨✌🏻️

22 veronika veronika | 1. března 2016 v 19:23 | Reagovat

Hodne zajimavy clanek.. taky jsem si myslela, ze vsichni po zavreni oci ve tme neco vidime, nenapadlo by me, ze nekdo nevidi nic. ja treba vidim pred ocima ruzne vyjevy, nekdy i cast pribehu. vyjimecne se stane, ze se ten vyjev zanedlouho odehraje i v realite.. je to takovy zvlastni stav mysli, clovek ma zavrene oci, je zklidneny, ale nespi a mozek tvori obrazy. vetsinou na to navazuje spanek, zalezi na unave, cim vetsi unava, tim driv se obrazy rozptyli a usinam

23 Amálka Amálka | Web | 1. března 2016 v 20:14 | Reagovat

To je parádní článek, velmi zajímavý! Také mi reportáž dost pomohla a bod hledám, ale připadám si spíš jako ten slepec tam - vím, ale ostrý obraz nevidím. Plovoucí obrázky (i celé děje) jsem vídala jako děcko, ale čím jsem byla starší, tím byly scénáře pořád strašidelnější a živější - samé vraždy i se zvukem:(, tak jsem si to sama v sobě nějak zablokovala. Celé noci jsem prosila, aby to už zmizelo. Teď bych dala nevím co, aby se obrázky vrátily, ale otevře se mi to jen velmi zřídka (připluje obláček, který se změní do obrazu) a vidím spíš jakoby pocitově. Jsem ale šťastná, že jsem si dokázala otevřít zrak alespoň v astrále, to byl velký zlom. Jen tak to ale nevzdám a budu trénovat dál! Takovéto články jsou pro mě velmi přínosné, nikdo o tom jinak nepíše, díky :)

24 lenka f lenka f | E-mail | 1. března 2016 v 20:40 | Reagovat

To je krásné. Tak to je jasné, proč si střežíš tak své energie (a snažíš se i o jejich zvýšení)- chráníš tím a rozvíjíš svoje schopnosti svůj dar. Postupem času tak vlastně zjistíš, kam až tě tvá práce s nevědomím dovede. Je to asi takový trénink a příprava na to až ve zralém věku změníš svůj život dle palmových listů. A na to, aby ses dostala do tohoto bodu zřejmě musíš svůj dar co nejvíce rozvinout a duševně se co nejlépe připravit. Je to asi cesta, kterou chceš jít a pomalu tomu začínáš vše přizpůsobovat. Tak ti přeji hodně úspěchů a hodně hlubokého poznání ve tvém snažení. Není nad osobní zkušenosti a nad osobní prožitky. Teď, když nad tím přemýšlím, tak to musel být ohromně silný energ. zážitek komunikovat s duchy hor. Já u nás v kraji silně vnímala jednu jemnohmotnou bytost, byla silná a veliká a byl to ochránce nebo strážce nějaké oblasti a tou dobou pobýval u jednoho velkého kopce se stromy. Nějakou dobu jsem jeho přítomnost silně vnímala, poprvé to bylo tak, že jsem kolem tohoto kopce jela jenom autem a i to mi stačilo k tomu, abych si to uvědomila. Po nějaké době už ne - asi odešel jinam.

25 Alue Alue | 1. března 2016 v 20:59 | Reagovat

[21]:  Na mě zastrašování nikdy vůbec nefungovalo, protože jsem se narodila se silným vědomím toho, že vše co je mi přizeně dané, co vnímám sama za sebe aniž by mi to někdo nutil nebo strkal, je v pořádku. Prostě vnitřní vedení. Jako dítěti mi to ale bylo hrozně nepříjemné, protože člověk má přirozeně potřebu sdílet a já prostě neměla nikde kvalitní odezvu. Potřebovala jsem společenství a podporu jako dítě a nedostala jsem je. Dneska se tomu můžu smát, no tehdy to fakt nebylo jednoduché.

26 víla víla | E-mail | 1. března 2016 v 22:36 | Reagovat

Ked  zatváram oči  ja ,  vídím    oblohu plnú hviezd.Nezvyknem mať  sny ale nočné mory   z  mojich rodičov  ked  som ešte bývala  doma.Ked mám šťastie na sen,zvykne sa mi snívať nejaká veta  a  v reálnom živote,ked sa mi stane nejaka situácia  tú vetu sama vyslovím a  poviem "toto sa už  stalo" .Ako by som si "odskočila  do akaši"  prečítať si čo  sa mi  v nejakej situácii   presne  stane,ako to vyvrcholí. Nočné mory mávajú ludia , ktorý mali   zlé detstvo alebo maju smutný  život a vtedy je vzdy  "niečo po ruke " aby   mali krajší  svet. Ja  sa za svoj život a detstvo  už nehanbím,tiež mam svoje  "pekne predstavy" pred spaním alebo si  ovládam  sny ale  v spánku.Jedna slovenská  jasnovidka  vysvetlovala  čo je to  tretie oko a  dar  jasnozrivosti=videnia.Ten dar nemám  a  ani jej ho nezávidím :) Mávam niekedy  vízie, ale su  s konkretnymi ludmi a  je  mi povedané  a vysvetlené  o čo presne aj ide .Čítala som ,že tretie oko sa nasilu nedá  otvoriť, resp.dá sa  energiou  kundaliny ale keď ti to neni dané  "zhora", koledujeme  si o schizofreniu alebo nejakú  psychiatrickú  diagnózu.
Zelám  ti  vela krásnych  obrázkov  :)

27 Erik Erik | E-mail | 1. března 2016 v 23:33 | Reagovat

Super. O dvanácteru přirozených lidských smyslů jsem slyšel z povídání antroposofů,kterým to sdělil Rudolf Steiner.
Je dobré vědět, že se tak skutečně děje těm, co to nezasypali či rozvinuli.Motivace pro nás. Je však jasné, že je to dar dvojsečný, protože na aktuální nezranitelnost si pak asi budeme moci už jen teskně vzpomínat. Zase je možné si bažit z toho co to přináší ve vnímáních věcí pozitivních. Optimálnímu rozvoji všeho zdar

28 alf alf | 2. března 2016 v 0:56 | Reagovat

Ahoj, no... nemate to slecno Alus jednoduche.
Ocenujimvasi odvahu otevirat nejen treti, ale i normalni oci tem, kteri si to nahodou nalezenim blogu zaslouzi. Jak se rika: kdo hleda najde. Bohuzel nektera prostredi to tezce nesnaseji. Pohyb mezi negativnimi hlupaky je velice narocny a sam jsem mel co delat abch si tretimoko zavrel.
Videt skenem co komu je, je uzitecne a pokud nepropadate leceni tak k normalnimu zivotu to se svymi blizkyme nepotrebujete, protoze je stejne znate. Lehce mi to zustalo provyjimky a vas blog slouzi ky i dalsim vecem o kterych snad a nebo snad netusite..... to je svet. Hudne stesti pri vasem postupu. Andelske deti musi drzet spolu, i kdyz jsou velice individualisticke. Naopak v tlupach se nachazeji timostatni.....:-)

29 Alf Alf | 2. března 2016 v 1:11 | Reagovat

[25]:Jasne, to je v poradku, mozna to tak melo byt, rovnez jsem to nemel jednoduche, ale v tom danem okamziku jsem si to ani neuvedomoval, zijes si ten svuj svet, okolo ty bytoti a dneska jimnic nerikam, maji me za blazna, co se venuje vsemu co ho napadne. Do prace chodim abych mel'prostredky si koupit barvy, naradi na realizaci veci, ktere si vytvarim pro radost. Stejne obrazy spis rozdavam, plastiky taky a drobne sperky s
radosti pod stromecek.

30 Arael Arael | E-mail | Web | 2. března 2016 v 7:12 | Reagovat

[13]: Díky za povzbuzení :)
Vzpomněla jsem si, že když jsem byla malá, občas jsem něco vídala. Pamatuju si jeden večer, kdy jsem se strašně bála a pořád jsem chodila za rodiči do obýváku. Až mě taťka seřval a řekl mi, že jestli ještě jednou přijdu, tak mi nařeže. Šla jsem tedy do postele a najednou se mi před očima objevila spousta lebek. Šla jsem tedy do obýváku a řekla, že vidím pře očima "samé lebky". Samozřejmě jsem dostala. O nějaký čas později jsem to připomínala mamce, a ona mi řekla,že mi taťka rozuměl "samolepky" :DDD

Taky se mi stává, že když zavřu oči a zatlačím si na ně nebo si lehnu tváří dolů, míhají se mi tam různé barvy. Nedávno se mi stalo, že se mi při tom objevilo před očima žluté světlo ve tvaru písmene C. Když jsem otevřela oči, tak jsem tam pořád měla jeho stopu, jako když se dívám do slunce.
Ale žádné obrazy věcí nebo něco takového nevidím, jenom když už jsem v polospánku tak občas nějaký, který se ale jen tak mihne a spíš je to v mé hlavě. :)
Ale jak říkáš, snad postupem času se k tomu dopracuju, nebo to přijde samo :)

31 Aira Aira | 2. března 2016 v 7:19 | Reagovat

Moc pekný a poučný článok. Ďakujem.

32 Ivet Ivet | 2. března 2016 v 8:19 | Reagovat

[9]: To zní úžasně. Co to bylo za kurz?

33 Lena Lena | 2. března 2016 v 11:13 | Reagovat

Já od mala vidím bílé tečky, litaji si kolem me, jen tak se objeví a dokud se na ně soustredim tak jsou kolem. 😊

34 Sibyla Sibyla | 2. března 2016 v 15:35 | Reagovat

[32]:
je to už cca 17-16 let zpátky, starší kluk byl předškolák :)), byly to kurzy psypos, které pořádal Josef Lengyel, ani nevím, jestli ještě pořádá. Ten první se soustředil na umění dostat se do hladiny alfa a pracovat na rozvoji schopností mozku, bylo to naprosto úžasné, ten druhý byl za několik týdnů (nebo měsíců?), bylo to pokračování jak se dostat do ještě hlubší hladiny. Na tom pánovi bylo poznat, že se vyvíjí, protože korigoval některé poznatky z prvního kurzu a vlastně říkal, že on neví, co je správné, ale že předává své zkušenosti a každý můžeme mít odlišné. Což je samozřejmě pravda, nic není dogma.
Na tom druhém kurzu jsme šli i do regrese, já jsem celé dětství koktala, vlivem rozvodu rodičů, přestala jsem koktat až jako dospělá (když jsem si trochu udělala sebevědomí). Jak jsem se na tom kurzu vracela do svého dětství, tak jsem se najednou uviděla sedět na louce, samotná malá holčička, byla jsem tam tak strašně moc smutná, až se mi úplně sevřelo hrdlo (nejen na té louce, ale i na tom kurzu), tak, že to fyzicky bolelo, úplná křeč, měla jsem až panický strach, že se udusím, tak silný to byl zážitek.
Po tom druhém kurzu jsem se polekala svých schopností, asi jsem nebyla ještě připravená na to všechno, každý máme své tempo.
Každopádně se dá říci, že jsem díky těm kurzům zase našla sluníčko v sobě, stala jsem se velmi empatickou, vnímám pocity lidí, dovedu přeměnit negativní atmosféru v místnosti na pozitivní - to je velký dar.
Nedávno jsem četla knížku, která mi taky něco dala - "Ruce pryč od této knihy" od Jan van Helsinga.

Co se týká schopnosti dětí, je dobré je rozvíjet, ale zase to musí být v souladu s jejich přáním a vírou. Mladší syn má léčivé ruce, teď se dostal do puberty a najednou nějak nechce tu schopnost uznat. Vnitřně se tomu začal bránit, ale vím, že nemá cenu ho nutit (samozřejmě mě to trochu  mrzí), až to bude zase akceptovat, tak jen "sáhne do šuplíčku" a naskočí mu to.

35 Kika Kika | 2. března 2016 v 20:25 | Reagovat

Ty vole ešte som to nedočítala, musím tu napísať koment, tiež som to videla a neuveríš taktiež pomaranče, geometrické tvary, semafór, zelené gule a rôzne tvary.....to je riadna sila ... teraz to už nemám ale pamatám si to ako som to pozorovala keď som bola malá...

36 Kika Kika | 2. března 2016 v 20:34 | Reagovat

Všetko čo tam píšeš akoby bolo z môjho života...aj o tom útoku len ja doteraz som sa z toho ešte nedostala, je to sila, chápem aj to že sa nemôžeš stretávať s ľudmi, ja s tým ešte akoby stále bojujem lebo ich mám rada, ale koniec koncov skončím vždy pri tom ako nemôžem spať a som totalne na dne vycucaná vyčítaju mi že sa uzavieram do seba a pod.neviem čo bude ďalej ale verím že bude všetko fajn...

37 Kika Kika | 2. března 2016 v 20:40 | Reagovat

ale je tam rozdiel ten, že ty si sa rozhodla to všetko prijať, ja ešte stále bojujem aj proti darom čo mám nechcem ich, odmietam akoby všetko duchovné, a aj keď niečo uvidím snažim sa na to zabudnúť...je to preto lebo ten útok bol taký silný vtedy že už by som tu asi nebola keby som taktiež nestretla niekoho kto mi vtedy pomohol..tak sa teraz snažím žiť normálny život, a robiť veci čo ma bavia tvorenie a pod..nechcem ulietať a nechcem sa ani oddelovať od ľudí, je to drina ale chcem proste žiť tak to cítim teraz...

38 mary mary | 3. března 2016 v 10:41 | Reagovat

Asi jsem to prehlidla ale ty obrazky vidis s otevrenyma ocima nebo se zavrenyma? Jako mala jsem to taky obcas vidala ale prevazne se zavrenyma ocima a v za posledni dobu se mi to stalo jen parkrat, ale nikdy jsem to nebrala moc vazne. Mimochodem super clanek, donutilo me to k zamysleni

39 Alue Alue | 3. března 2016 v 13:34 | Reagovat

[38]:  Oboje...  v článku to je i napsané :)

40 Ykka Ykka | E-mail | 3. března 2016 v 20:44 | Reagovat

Před několika lety jsem měl přesně tenhle zážitek, obrázky byly krásně barevné, tak zářivé barvy, jaké v reálu ani neexistují. Nešlo mi zachytit přesné tvary, protože se tak rychle proměňovaly, že jsem je skoro nestíhal. Nějak jsem se nesoustředil na to abych to znovu vyvolal a už se to neukázalo. Jinak ty záblesky přes zavřené oči vnímám občas dodnes.
Určitě mívám příjemnější sny a vidění když jsem odpočatý, naopak když spím v práci tak to bývá děsivé, minulý týden jsem se dokonce cestou dostal do nějakého strašidelného světa, až jsem měl strach jak najít cestu do normálu, naštěstí to trvalo jen chvíli, bylo to po týdnu obrovské únavy a stresu.
Ten pocit, že vedle mě je nějaká bytost mívám poslední dobou často, dokonce když se soustředím, tak se mi daří zachytit její myšlenky, funguje to jako komunikace, ale o tom už jsem tady někde psal.

41 Aneta Aneta | 3. března 2016 v 22:33 | Reagovat

Kdyz jsem byla mala taky jsem to videla 😊 ale tes uz ne, je to celkem frustrujici si to uvedomit

42 sibi sibi | 5. března 2016 v 10:28 | Reagovat

Ahoj vsetci, no ja mal useky v zivote ze ten svetelny bodik ci cocka bol i vo velkosti starej "petkorunacky". Ono, ja to volam "Svetlo", zistil som ze velkost mojho svetla a tiez rychlost casu napojenia sa na neho je v priamej umere s cistotou mojich myslienok a skutkov tej ci onej doby v ktorej zijem, tiez velmi ovplyvnene stravou(este cerstve kuracie maso pripada v uvahu…ale ak budete jedavat mrtvu stravu….ostatne druhy masa, napojenie k svetlu nikdy nepride). Odporucam Vam pozriet si Dominikov prispevok u hodnote bovisov v nasom jedalnicku a hned Vam to bude jasne(Transformacne okienko - Transformace/ Brezen 2016' - v prispevkoch za brezen).
Dalsia vec sa mi stava ze niekedy sa mi samovolne rozvibruje tretie oko, uz iba pri pozorovani toho svetielka v tej mlhyne. Zase inokedy, musim pouzit "par dychov branocoveho dychania", vacsinou to praktizujem ked lezim v posteli a zaspavam. Viete ake to je? Hlboky nadych nosom na jednu dobu, hlboky vydych 2 doby. Ale najdolezitejsie je aby sa vam zaludok ale brusko pohyboval pri vydychu v esickovitom tvare. A to sa potom deju veci... pri spojeni vibracii tretieho oka a hladani(napojeni sa) na svetlo. Svetlo je velmi "zive" a mozte ho potom vyuzivat i na ine veci, telepaticku komunikaciu s nim, kedze svetlo je akoby hmatatelne videny odraz vasej duse a nielen "akoby" :))). Nebudem to uz dalej rozvadzat, kto sa tam dostal vie co mam na mysli.

Este jedna pomocka, ja roky, mesiace robil cviky s tym bodikom "svetlom" takym sposobom…ze to svetlo som si predstavoval na vrcholku hory alebo na vrcholku pyramidy. Otvorene…nevidel som ho tam vzdy a za kazdym. Ale ako som tak ….namahavo k nemu kracal hore po schodoch…vzdy sa skor ci neskor objavilo. Treba vsetko prezivat(predstavovat si) ako napr. v skutocnosti….iba tak si ten "stav" privodite.
Krasny den vsetkym :)

43 sibi sibi | 5. března 2016 v 12:24 | Reagovat

Ozaj, zabudol som podakovat Aluske za tento krasny clanok, tak to vie napisat iba ona. Konecne niekto poodokryl tieto nepoznane skutocnosti, ktore mam ponukaju velke moznosti osobneho rozvoja a ziskania(uvedomenia si) svojho skutocneho daru a cim "vobec" sme.

44 Myshelka Myshelka | 5. března 2016 v 20:12 | Reagovat

Tak tento článek mě dostal :O ! Jako malá jsem často vídala takové prolínavé obrázky, bavilo mě je "chytat" v noci před spaním. Brala jsem to jako úplně normální věc, s postupem času jsem na to nějak zapomněla, ale pokaždé když zavřu oči tak uvidím takový reflexně žlutý věneček s listy. Nevím co to znamená, ale je to pořád ten samý tvar a barva :O.

45 Václav Václav | 5. března 2016 v 21:11 | Reagovat

Lituji, ale skrze třetí oko se nikdo k podstatě nedostane. V třetím oku se člověk dostane do minulosti nebo budoucnosti. Pokud něco vidíme, slyšíme atd. je to pro nás vždy objekt. Je to  pouze  rozšíření našich smyslů a mysli, čili mimosmyslové vnímání. S podstatou je možné se sjednotit pouze přes centrum na vrcholu hlavy přes sahasrára čakru, nikoli skrz třetí oko (agja čakru). Tlak a obzvášť ten v oblasti třetího oka je blok, který tě do sahasráry nechce pustit, dokus si třetí oko nevyčistíš. Přítomnost je nečinnost mysli, tedy vědomí bez myšlenek. Pokud vnímáme jakékoli vize, pak je stále mysl činná, jde tam i pozornost. Pak ale pozornost je na třetím oku a ne u skutečného zdroje sahasráry. Pokud se budeme koncentrovat do třetího oka, pak se toto centrum vyčerpá a oslabí. A pokud nejsou čištěny i ostatní čakry, pak se dobíváme přes zavřené dveře a je to marné. Vidět a poznat není totéž. Poznání je projevování sebe. Pokud něco vidíme, tak tím nejsme, jsme od toho vzdáleni.

46 Alue Alue | 5. března 2016 v 21:17 | Reagovat

[45]: ... tohle je tedy ale pořádná snůška nesmyslů.

47 Jeník Jeník | 8. března 2016 v 5:45 | Reagovat

Ahoj Aluško,chtěl bych se tě optat na něco podobného k tomuto tématu. Obrázky, které popisuješ nevidím, respektive místo obrázků vidím jen jakoby barevné fleky(nejčastější barvy jsou oranžová, zelená a červená), které různě mizí a zase jakoby rostou jinde, prolínají se a blikají. Někdy se mi je daří dost dobře vidět i za dne, ale když se na ně začnu soustředit více tak zmizí. Je to to samé o čem píšeš v nějakém raném stádiu nebo si mám zajít na oční?A ještě se chci optat na bílé tečky, které vidím všude kolem (přirovnal bych je nejlépe asi k černé díře, s tím že světlo nepohlcují, ale jsou z něj složené,různě poletují,jedny rychle jiné pomalu a intuitivně vím že je to nějaká forma energie). Nejlépe jsou vidět v přírodě nebo při pohledu na čisté nebe, to se na ně ani nemusím soustředit a vidím je úplně všude. Koukal jsem kdysi na přednášku Henriho Monforta, kde se o tom(nejspíše myslel právě tohle) zmiňuje jako o Práně vzduchu, k tomu jsem ale více nedohledal a netuším co si pod tím představit. Děkuji ti minimálně za čas strávený nad mým příspěvkem a měj se krásně :)

48 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 9. března 2016 v 17:38 | Reagovat

Eh? Ale tyhle "plovoucí obrázky" jsou normální částí funkce mozku. Možná je ostatní jenom tolik nevnímají a proto říkají, že je nevidí. Člověk s větší představivostí, především děti, si jich asi víc všimnou.

49 orel orel | 30. března 2016 v 23:25 | Reagovat

Tříhlavý drak, to mne zaujalo. Bude to symbol draka devítihlavého (3x3). Devět hlav, to by nikdo nespočítal. Je s ním spojeno také číslo 11 (2+9). Často se vyskytuje ještě drak čtyřhlavý a občas pětihlavý. Připomíná to tvá oblíbená čísla 540 a 254.
Všechny agrosymboly, o kterých jsi zatím psala, obsahují dračí symboliku. Např. ten z r.2014 představuje mapu výskytu dvou draků v regionu, 9-tihl. a 5-tihl. Možná to spolu nějak souvisí.
V pohádkách bývá ještě drak sedmihlavý, aby to bylo komplet, ten nepředstavuje brány mezi dimenzemi, ale úplně něco jiného, souvisí s lidskou sexualitou.

50 Hana Hana | E-mail | 17. května 2016 v 9:45 | Reagovat

Ahoj, nevim jestli se muj komentar zobrazi i po tak dlouhe dobe..ale zkusim to. Obrazy v hlave vidivam od detstvi..ted je mi 40 o nadherne obrazy v 3D za pomoci tretiho oka vidivam i ted a musim napsat stale se zlepsuji.Nejdriv jsem si rikala, ze ten spletenec obrazku, ktere nekontrolovane beha je jen muj bordel v hlave. Ale potom se z ten spletenec vyjasnil, zacala jsem videt nadherne "rajske" zahrady ba dokonce ted navstevuji ruzne svety. Nadherny svet vil, vidim andele..a musim vsechny ujistit , ze to neni jen placanec slitych barev kde pomoci sve fantazie hledem utrzek neceho..co se snad necemu podoba. To tak fakt neni...je to nadherny nepopsatelny svet, plny nadhernych ostrych barev a jasnych 3D obrazcu a svetu. Ten krasny pokoj klid a mir , to blaho ktere me doprovazi na kazdem "vylete" bych prala kazdemu, aby alespon na chvilku to zazil. Je to muj raj a ten si budu chrat a doufam, ze i dale rozvijet. Hanka

51 Hana Hana | E-mail | 6. června 2016 v 9:58 | Reagovat

Alusko, mam jeden dotaz ktery se tyka tretiho oka. Je mozne, ze obrazy ktere vidim vecer pred usnutim se mi promitaji i ve dne za bdeleho stavu? Vcera jsem byla na zahrade a kolom me prebehla mlhovina (asi jako lidska postava) nevim jestli to zapricinilo moje treti oko a kousek obrazu z nej, nebo to bylo neco jineho. Stava se me, ze obrazy z tretiho oka vidam na bile zdi, ba dokonce i otevrene  oko, ktere na me kouka.Nejak se v tom videni zacinam ztracet... Preji krasny klidny den Hanka

52 Šárka Šárka | E-mail | 7. února 2018 v 16:32 | Reagovat

[2]:Všem ahoj,to já mám  uplně to samé usínám zamežím se na bod mezi očima řeknu si tak co dnes si budu promítat napozadí, začnu si ten bod hladit dokolečka zobrazí se mi bílá skulinka vpovzdálí a začnu se soustředit a vidím žlutou kouli se zábleskama vidim osobu má ruce nahoru a mává joko pá že jde a najednou vítah do vesmíru mívám vize jiných planet široké spektum barev lidí věcí co ještě u nás na planetě snad ani není....je to klid a mír v duši.. :-)

53 Dominik Dominik | E-mail | 10. června 2018 v 11:44 | Reagovat

[17]: Zdravím všechny :) musím se s vámi podělit o své zážitky. Někdy včera v noci jsem hledal informace o kruzích v obilí v ČR, až jsem se dostal na tenhle úžasný web. Co jsem přečetl první článek se od čtení nemohu odtrhnout s pocitem, že vše co je zde napsané je mi velmi blízké a milé.
Při čtení tohoto článku si uvědomuji, že barevné plovoucí obrázky jsem od dětství vídal také. Měl jsem i stavy, kdy jsem viděl (je těžké to popsat) jakoby zmuchlaný ,,alobal,, a vytvořené hrany cítil uvnitř těla mě lehce píchat. A to s otevřenýma očima. Nebo pocit s vizí malé kuličky neurčité barvy, co se zvětšovala až jsem cítil její obrovský tlak a jak jsem oproti ní malinkatý. To jsem zažil naposledy kolem desátého roku.
Do teď slýchám slova, úryvky vět a kratší věty většinou od lidí co znám a dle hlasu přesně vím o koho se jedná. Slova mi přijdou úplně náhodná, kolikrát tři slova po sobě jdoucí jedné osoby spolu moc nesouvisí.
A konečně, když si vybavím jakoukoliv písničku, zřetelně slyším každý hudební nástroj a barva hlasu interpreta zní tak autenticky. A jako bych text uměl v sobě zpívat jejím hlasem. Kde se ale bere ta přesnost hudby nevím.
Do včerejšího dne jsem toho o vidění třetím okem moc nevěděl a moje zkušenosti s přibývajícím věkem (je mi 25) slábnoucími jsem nepovažoval za něco výjimečného. Proto se teď víc než kdy předtím chci posouvat duchovně dál a být přínosem pro dobré bytosti. Vroucně doufám, že mi to bude někdy umožněno. Chci moc poděkovat Alue za krásně psané články a inspiraci. Díky!
Budu rád za každou reakci a přeji krásné dny.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama