V e-shopu Alue.cz jsou nové křišťály z Madagaskaru. - Aktuální výběr ZDE
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 13.12.

Patří pes do postele?

29. září 2016 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Zamyšlení
Nedávno jsem tak ,,znovuobjevila" server proženy.cz a nevěřili byste, kolik jsem tam našla zajímavých článů na taková obyčejná lidská všední témata, ale obvykle mnohem zajímavější než článek, jsou zdejší diskuze. Možná to taky znáte, článek často na velkých serverech spíš uvede téma a nakonec se nejvíc dozvíte i nejvíc zasmějete v diskuzi. Pokud se tam mezitím nezačnou lidé navzájem posílat do řiti. To já fakt nesnáším a vždycky hned roluju dál, kde se baví normálně.
A našla jsem tam obrovské téma, jestli pes patří do postele, nebo v širším kontextu, jestli pes a kočka vůbec patří do baráku? A je to téma, na které má snad každý člověk co říct, dokonce i ten, co kočku ani psa v životě neměl, ale měl třeba sousedy, kteří ho vlastnictvím takového zvířete nějak ovlivňovali. Obvykle že sousedův pes v noci štěká a vy se kvůli němu nevyspíte, nebo že vám sousedovic kočka chodí kadit do pískoviště, které jste nechali postavit pro své děti... Kdyby vás zajímalo, co mě k tomuto článku inspirovalo, můžete se podívat TADY.

A lidé jsou schopní se na otázku, jestli pes a kočka patří do baráku nebo do postele, i celkem požrat. Z toho co tak různě v životě sleduju já, je na tu otázku jedna dobrá odpověď: Pokud je dané zvíře kompatibilní s majitelem domu a jeho návyky, pak je možné všechno. Pokud kompatibilní nejsou, tak jenom jedno velké NE.



Kdyby vás zajímala třeba moje zkušenost - S důrazem na slovo zkušenost, ne názor. Psy i kočky jsem zažila, ale ty psy hlavně jako dítě. Odmala jsme měli hodně psů. Přestože jsme neměli peníze a nepořizovali jsme si je, tak k nám psi tak nějak chodili sami. Ani ne tak širší rodina, ale většinou já s mojí mamkou jsme držely partu a všechno co jsme venku našly, jsme okamžitě zachraňovaly a nikdo kdo byl proti, nám nemohl říct ne. Řekněte NE dvoum ženským s nějakou roztomilou chlupatou nebo opeřenou věcí, která nemá kam jít.... Neřeknete. A i kdyby, tak bysme vás stejně neposlechly.
Takže moje dětství, ještě než ho zahalila temnota rakoviny, rozvodu, tyranie a smrti, se neslo nejen ve znamení samoty a cejchu divnočlověka, ale také ve znamení zvířatek a péče o ně. Oni jsou moje šťastné vzpomínky. Zvířátka to byli vždycky moji velcí kamarádi, ale největší vztah mám pochopitelně k morčatům a vždycky jsem měla. Mohlo mi pod rukama projít zvířat kolik chce, dokonce i po zkušenosti s Moristkem, který v mém životě zaujal post opravdu významný, výjimečný a se kterým ten vztah byl skutečně na jiné úrovni, morčata mají prvenství... Proč? Protože v podstatě u každého zvířete je nějaké ale, které člověka štve a prudí (kromě morčat) a ne každé zvíře je vhodné pro každého člověka.

Popojedem: Pokud chcete slyšet můj názor na psy a kočky v domě nebo v posteli, tak na všechny čtyři možné kombinace říkám jedno velké a rázné NE.
V zásadě totiž uznávám jak psa tak i kočku za zvířata venkovní, stvořená pro běhání po rozlehlých loukách, lovení myšiček, hrabání, lezení po stromech, zkrátka za zvíře, které je tělesné i duševně stvořeno pro život venku... Jak i můj kocourek Moristek vždycky trpěl, když musel být přes noc zavřený v domě a nemohl ven. Kvílel a dělal bordel celou noc, takže se nevyspal nikdo. A pejskové v noci zase občas začali štěkat, nebo také kvíleli u dveří, což byl podobný problém, který vždycky jakékoliv zachráněné pejsky odstěhoval ven. Pejsci měli boudy, později spávali v garáži, kam se na noc zavřeli, aby v noci neřvali venku a nemohli utéct. A péče o ně se nesla ve znamení kolektivního zájmu. Já jako dítě, jsem chodila hlavně venčit a občas krmila. Pejskové jsou úžasní, je s nimi sranda, člověk se s nimi fakt vyblbne a když jsou v rodině a je na ně čas, tak je to fakt super se o ně podělit, takže zvíře má pořád někoho u sebe, kdo se mu věnuje.
Jako malá jsem taky nejednou šťěňátko vzala na chvilku do postele, když bylo ještě voňavé a maličké, čisté a rozkošné...
Ale pejsci smrdí. Říkejte si co chcete, prostě smrdí. A venku nejenom že žerou výkaly a občas se v nich válí, ale žerou i zdechlé ryby, které loví v rybníku nafouklé, nebo žerou živé ropuchy, až to křupe. Občas vykadí bobek s červíky, olížou si prcku a pak chtějí olízat vás... A to je prostě něco, co mi vadí a vadilo mi i jako malé.

A kočka, říkejte si co chcete, na tom není o moc lépe. Sice nevylučuje povrchem své kůže žádný konkrétní pach, ale když se vykadí, tak to je taková malá atomovka. Já musela Moristka několikrát držet pouze doma a nesměla jsem ho pustit ven. Buď stěhování, zvykání na nové místo, nebo kastrace... Nikdo po něm nikdy neuklízel v záchodě, takže jsem se vždycky obětovala jenom já, koneckonců přišel za mnou, tak jakýpak copak... A přestože byl záchod krytý, tak smrad kočičince se velmi rychle dostal mimo WC, táhl se dál vzduchem podél podlahy, který se snadno rozvířil a... Dobrou chuť, pokud právě obědváte. Zkrátka muselo se to uklidit pokud možno okamžitě, jinak jste měli z dané místnosti za pár hodin plynovou komoru.

Ještě by bylo dobré říci, že já nenávidím, ale opravdu bytostně nenávidím, když něco smrdí. Takže u mě nezažijete, že by smrděl odpaďák, houbička, hadra, zatuchlý ručník, že by mi smrděly nohy, nebo záchod... Ne, všechno musí vonět a jak to nevoní, tak myju, vyhazuju, měním, peru.

Blbý bylo, že i když jste se obětovali 2x denně a vynášeli poctivě kočičí atomovku, tak ten hnusný hutný smrad nešel vyvětrat. Přenášela jsem vždycky kočičí záchod do pokud možno malé uzavřené místnosti, kde se ten puch moc nevířil a neříšil dál po baráku a čistila to pouze u dokořán otevřeného okna, i kdyby venku mrzlo až praštělo... A pak jsem ten puch nemohla třeba pět hodin vyvětrat. Říkejte mi, že jsem divná, možná jsem když mám tak citlivý nos, ale byla to prostě hrůza. Z toho důvodu jak pes, ani kočka podle mě do baráku vůbec nepatří. Smrdí oba :)

Další věc je bordel. Co opravdu bytostně nesnáším a jsem z toho ve stresu je, když něco hezky uklidím, někdo přijde, udělá mi tam bordel, odejde, neuklidí si to po sobě a já můžu hned začít znova. A je jedno, jestli je to člověk, nebo zvíře. Připadám si pak totiž jako služba/uklízečka, jenomže mou životní náplní, filozofií a mým koníčkem NENÍ od nevidim do nevidim uklízet barák. Jsem ráda, když si odkroutím co je potřeba a pak se o to už nemusím starat. Jsem velice pořádkumilovný tvor, všechno dávám na své místo a nepořádek mi prostě hodně vadí... A jak mi někdo doma začne smrdět, nebo dělat bordel, tak z něho šílím. Fakt šílím...
Z psů i koček padají chlupy, občas něco rozškubou, rozkoušou, oslintají, kočka se vám semtam vydělá do květináče, nebo ho převrhne a rozhrabe když se nudí, občas se vám takové zvířátko doma vymočí, vykálí, nebo pobleje na podlahu... A to jsou přesně věci, které doma fakt nechci mít.

Další věc je hygiena. Hodně lidí říká, že když udržujete své zvíře čisté, není důvod, proč by s vámi nemohlo spát v posteli - konečně se dostáváme k té posteli. Jenomže když se jich na to zeptáte, tak pochopitelně svou kočku ani svého psa každý den nemyjí, přestože oni sami chodí do své postele umytí, tak zvíře po procházce venku a očuchávání kdejakého lejna a žraní kdejakého svinstva, do postele pustí.
Jistě, pokud máte širokou velkou postel, kde vás váš pejsek či kočmund prostorově neomezuje, neruší vás když funí, vrní, smrdí (Moristek rád pokládal hovňouse třeba ve dvě ráno, to znamená okamžitě vstát a uklízet, no to přece chcete, že jo! Koho by zajímal nějaký spánek, když může uklízet atomovku a pak pět hodin větrat...) tak potom samozřejmě nevadí, když s vámi vaše zvíře spává v posteli. Ale neřeší to problém hygieny, tedy ten, že pokud se zvíře během dne pohybovalo venku, má na sobě všechno možné, co v posteli určitě mít nechcete. Do toho pouští chlupy a slintá.

Není to navíc žádné tajemství, že pes i kočka jsou líhniště všemožných střevních i jiných nebezpečných parazitů. Já se zajímám dlouhodobě o tato témata a říkám vám, že čím víc toho víte, tím větší pak máte z parazitů a cizopasníků přenosných ze zvířete na člověka pouhými slinami či dotykem, větší respekt... Pes je mrchožrout, sežere kdejakou zdechlinu či lejno a kočka žere venku myši, ta si také nepolepší. A vajíčka a zárodky všelijakých parazitů pak máte v posteli, spolu s vylínanými chlupy, slinty a chemtraily zvenku... Pokud má zvíře parazity, jeho vajíčka se vyskytují i v jeho srsti, tedy na chlupech. Protože si běžně olizuje prcinu a pak zbytek těla... Čili stačí zvíře jenom pohladit, pak se poškrábat u oka a máte toho červa taky... Mám problém uvěřit, že tento problém některým lidem nevadí a klidně dál spí se svými miláčky v posteli... Nebo je pusinkují.
Taky jsem ze začátku pusinkovala Moristka. Do té doby, než jednou zvedl ocásek, ukázal prcku a z jeho zadku mu lezl veliký tlustý bílý vypasený červ. Tak jsem to velmi zásadně přehodnotila, odčervila a to samé bych doporučila i vám. Neolizujte svá zvířata, která chodí venku a nedávejte si je do postele, jinak z toho koukají nemoci.

Pro některé lidi, co doma chovají psy a kočky, je řešení sleva z požadavků: ,,No co, tak nebudu mít doma pořád krásně uklizeno. No co, tak mám v posteli chlupy a fleky od psa. No co, tak mám občas chlup v jídle, to sletí z trička ani nevíš jak... No co, tak občas uklidím nějaký ten bobek, blitek, louži, nehody se stávají..."
To je třeba věc, kterou jsem já taky zkoušela, ale dlouhodobě se mi neosvědčila, jednoduše nejsem schopná slevit ze svých hygienických návyků a pohyb v prostředí, které není harmonicky uspořádáno tak jak já potřebuji, mě skutečně stresuje a nemůžu se v něm soustředit, tudíž místo práce uklízím a štve mě to... To znamená, že nejsem se psem a kočkou v domě kompatibilní vůbec, přestože je mnoho lidí, co kompatibilní jsou. A o tom to celé tajemství je, jaký člověk je, jaké má hodnoty a jak se případně dokáže nebo nedokáže dané situaci přizpůsobit.

Taky je to otázka životní filozofie. Já si třeba říkám, proč bych já měla slevovat ze svých hygienických a úklidových standardů jenom proto, aby zvíře, které je primárně určeno k pohybu venku, mohlo být se mnou v baráku a nebejbože v posteli? Není tedy jednodušší zvíře, které patří ven, dát ven a do baráku si pořídit něco, co naopak venku žít nemůže a takový bordel nedělá, což je například křeček, nebo akvárko s rybičkama?

Mimochodem jedna taková věc, co mi ještě utkvěla v hlavě - Spousta lidí říká ,,My máme psa/kočku doma a nesmrdí to u nás, že jsou někteří lidi čuníci neznamená, že my taky jsme... Když udržujete základní pořádek, tak pes ani kočka nesmrdí a krásně to s nimi jde i v bytě i v posteli."
Ruku na srdce, ale není to jenom o tom pořádku, protože když člověk v něčem nonstop žije, přestane to cítit a vnímat. Taky jsem si všimla, že co člověk, to jiná schopnost vnímat smrady a pachy a jiná schopnost vnímat je intenzivně, nebo naopak vůbec. Často se mi stává, že sedím s lidmi u jednoho stolu a jednomu z nich smrdí nohy a mně ten smradlavý luft z jeho noh jde zpod stolu do obličeje. Přitom ostatním to nic nedělá. Když se odvážím a udělám to netaktní rozhodnutí a řeknu: ,,Proboha jdi si umýt nohy", zbytek stolu řekne, že nic necítí, ale já se zakláním, oddaluju si židli a prostě snažím se dělat všechno možné, aby na mě ten luft nešel... A věřte tomu nebo ne, ale když takový člověk jako já přijde k vám domů, tak bez ohledu na to jak moc jste čistotní, tak smrad bude cítit. Vždycky ho cítí, takové divné špatně identifikovatelné zatuchnuté kyselisko. I když už je pět hodin po vyvětrání vyneseného kočičího WC, bude to cítit.

Nebo znáte ty situace, kdy kočička přijde, chodí vám po klíně a jak se chystá uvelebit, tak vám zarývá drápky do stehen, zvedne ocas a ukáže vám prcku kousek před obličejem? - Je to jako oko do Mordoru a obvykle taky tak smrdí, zejména pokud zrovna vylezla ze záchodku... A představte si, že jsou majitelé, co nechávají své kočky sedat na jídelní stůl. Kočka ale často sedá tím, že při sedu obtiskne svůj Mordor na podložku, tím jak zvekne ocas, aby si na něm neseděla. - Dobrou chuť! :)

Další téma jsou paneláky. Není nic horšího, než když žijete v paneláku, nebo v bytovce a vaši sousedi mají psa, který hodně štěká. Je to fakt peklo. Blbý je, že čím menší a přešlechtěnější ten pes je, tím víc je uštěkaný. Domnívám se, že přešlechtěnost má vliv na IQ, protože obecně se má za to, že když pes štěká na všechno pořád a všude a nechce se to odnaučit, tak je prostě hloupý. A všimněte si, že to problematické štěkání je hlavně u smetáčků. A tihle smetáčci zrovna jak na potvoru nejvíc žijí v bytech. Takže haf haf haf ze všech stran, nedejbože když se smetáčci potkají na chodbě s jinými smetáčky, to je pak fakt něco... Aby bylo jasno, já mám ráda psy, opravdu, zažila jsem jich hodně. Ale nesouhlasím s chováním psů a koček v bytech.
Lidi, co si koupí vlčáka do bytu, radši nekomentuju vůbec. Vlčák je pes, co potřebuje opravdu hodně hodně hodně velký výběh a hodně pohybu a 3x denně ho vyvenčit kolem baráku, mu fakt nestačí.

Pes i kočka, když se zavřou mezi čtyři stěny, jednoduše blbnou. U koček bylo dokonce dokázáno, že trvalý pohyb uvnitř v domě nebo bytě snižuje jejich IQ, protože kočka se pohybuje jenom mezi svými oblíbenými pelechy a miskou a není vystavena žádným situacím, překážkám, nebo problémům, které by normálně venku v přírodě řešila a zažívala. Takže postupem let ztupne a špekatí... A podle mě je tohle špatně. Když vidím panelákové balkony, které jsou potaženy sítí a tam sedí tři znuděné tlusté kočky, tak je mi jich prostě líto při představě, že mohly lítat od nevidim do nevidim po venku a hrát si, místo toho čumí přes síťku ven.

A když jsme u těch koček, kočka si ráda hraje. Venku může dělat cokoliv, lítat mezi záhony, škrabat stromy, nebo po nich lozit, žužlat brouky, škubat listí, žrát hady, chytat myšky, skákat po žabách... A všichni co to uvidí, se tomu budou smát. Ale jak si začne hrát v baráku, tak to končí obvykle tím, že poškrábe čalounění gauče, převrhne kytku, shodí věci z poličky, zničí koberec (true story) a ze srandy se stane noční můra domácí hospodyně, která všechen ten bordel pak uklízí, nebo platí opravy. Než zakázat kočce si hrát a blbnout na plné pecky, radši ať je venku.
Pes je na tom podobně, ale vzhledem k tomu že neumí tolik skákat, nedělá tak rozsáhlé škody a květináče ho většinou tolik nezajímají. Zato má větší destrukční sílu, zvlášť pokud je velký. Pokud se začne nudit, obvykle něco roztrhá a zlikviduje zubama... Místo aby si tu kost nebo klacek žužlal v pohodě venku.

Někdo třeba řekne no jo, ale co když to zvíře zdrhne, přeskočí podhrabe plot (pes) a někdo ho pak ukradne nebo myslivec odstřelí, nebo co když ho na toulce přejede auto (kočka)?
U psů se to dá řešit. Na noc zavřít do chodby, do předsíně, do garáže, do boudy. Aspoň pak v noci neřve venku a neruší sousedy.
U kočky? Tam nezabráníte ničemu, kočka proleze čímkoliv jakkoliv a kdekoliv, nic ji nezastaví. Je to drsný svět, ale po těch letech mi pořád připadá rozumější nechat zvíře žít pokud možno přirozeným životem, než ho zavírat doma. Ta kočka, když bude zavřená deset let v bytě, chovaná sterilně a nikdy se neproběhne venku, nebo jenom na kšírkách, má ze života úplný prd. Kočka ožívá v noci a potravou její duše jsou noční toulky a tajná dobrodružství. Je to svobodné zvíře, které si dělá co chce. To je to, co ji dobíjí, co miluje a co je její přirozenost. Pokud se někde během té toulky rozhodne, že už se nevrátí, je to součást té svobody a riziko, které se svobodou vždy přichází.
Než doma trápit zvíře, co chce v noci lítat venku, poslouchat celou noc jak kvílí, kníká a mlátí do dveří, radši mu nechat svobodu. A když se to špatné fakt stane, člověk alespoň ví, že to zvíře žilo pořádně, naplno a nemotalo se tupě jenom mezi pelechem a miskou.

Celkem mi to připomíná ty důchodce, co už nemůžou moc chodit, protože je to bolí, tak tráví celé dny sami doma, depresivním koukáním z okna, sledováním kdo jde po ulici a čekáním na smrt. Je to smutný pohled na osamělého starého člověka, co na vás kouká z okna když jdete někam a když se za pár hodin vracíte, pořád tam je. Protože vlastně jinam ani nemůže... Stejně vnímám zavřenou kočku, která nemá šanci se volně pohybovat.
A vy, když vylétnete z rodičovského hnízda, přece také získáte na jednu stranu svobodu, ale na stranu druhou získáte zodpovědnost a riziko, že se něco podělá. Je pro vás řešení bydlet do padesáti let s rodiči, aby se o vás starali, aby se vám náhodou něco nestalo? - Asi ne, viďte. Radši budete žít svůj život.

Zkrátka můj názor, že pes a kočka patří ven, pramení z přesvědčení a zkušenosti, že každé zvíře je od přírody nějakým způsobem nastaveno a úkolem chovatele není dělat z něj zajatce v krabici, ale poskytnout mu adekvátní podmínky k tomu, co zvíře od přírody potřebuje a zároveň lásku, domov, jídlo a zdravotní péči.
Pro zvíře je ideální, když má oboje. Když má své vyžití, když jsou naplněny jeho živočišné základní pudy a zároveň, když má u vás místo, kde se může pomazlit, nacpat si pupík a cítit, že ho milujete a že tu pro něj jste.

Naopak názor, že pes a kočka do bytu i postele patří, je podle mě modernější trend, protože ještě za našich babiček to nebylo běžné. Znamená to tedy, že můj pohled na věc je svým způsobem staromódní, ale jak jste si asi všimli, já v mnoha věcech staromódní jsem a v mnoha názorech a způsobech myšlení předchozích generací vidím smysl. Předchozí generace totiž chápaly, že zvíře není člověk a nesnažily se z něho člověka dělat. Tak je měli venku... Ale zase neříkám, že všechno bylo v té době dokonalé, to zase prrr... Doba šla hodně dopředu, i co se péče o zvířata a znalostí o nich týče. Přesto zvíře není člověk, má jiné potřeby a má svůj vlastní svět a svoje vyžití, které by se mu nemělo upírat a které by se mělo naopak respektovat a zvířeti vyžití umožňovat.

Nakonec se mi tedy zdá, se soužití se zvířetem v bytě a posteli záleží na tom, nakolik člověku nevadí pořád uklízet, nakolik mu nevadí smrádek, chlupy a jestli toto nepohodlí, je pro něj přijatelná daň za to, co mu naopak tento tvoreček do života přinese. Krásná novina ale je, že pokud nemáte zvíře doma, můžete i vy mít oboje, nejenom vaše zvíře. Budete mít doma pořádek a zároveň se se svým miláčkem můžete ňuchňat, akorát ne v posteli... :D - Tak ne... Já opravdu, ani když se o to snažím, nenacházím důvod, proč je chovat v domě. Vidím jenom samé zápory a nevýhody... Omlouvám se všem spáčům se psy a kočkami.

Chápu, že každý z vás má na tohle svůj názor. Váš názor mě zajímá a ráda bych si přečetla na toto téma vaši plodnou diskuzi a vaše úhly pohledu.
Budu však ráda, kdybyste se během diskuze snažili být slušní a respektovali názory ostatních, nebo i můj úhel pohledu. Protože nakonec si to stejně každý udělá po svém, tak jak mu to vyhovuje :)




 


Komentáře

1 Clariena Clariena | Web | 29. září 2016 v 6:10 | Reagovat

Jen k tomu smradu ze psů: Sami o sobě smrdí pouze dlouhosrstí psi, krátkosrstí vůbec. Sama mám krátkosrstého, můžu to potvrdit. Dokonce mi i voní... teda do doby, než se v něčem nevyválí, to zase ano.

Jinak, já taky nejsem zastáncem psů a koček v posteli, či bytě. Navíc, se psem bych se ani nevyspala, on mívá většinou takový nepravidelný spánek, v noci se z ničeho nic vzbudí a začne si nahlas olizovat tlapku...

2 R@d€k  H@mr$mid R@d€k H@mr$mid | E-mail | Web | 29. září 2016 v 7:17 | Reagovat

Souhlasím plně. Pes a kočka do postele nepatří. Proč, to jsi už napsala nejlíp ty. Co mi přijde divné, je, že nejenom si majitelé tahají své chlupáče do postele, ale hlavně to, že je maji radši než lidi. Já, ačkoliv samotář a samorost, pořád věřím, že je důležité obecně mít lidi rád, jako své základní nastavení. I přes všechna zklamání a nespravedlnost.

3 Brusinka1 Brusinka1 | E-mail | 29. září 2016 v 8:39 | Reagovat

Plně se ztotožňuji se vším, co bylo napsáno, navíc, pes, když je v posteli, má zmatek v tom, jak to v té smečce vlastně je a kdo ji vede. Pak může dojít i k tomu, že si řekne, že by nebylo zas až tak úplně špatný, kdyby tu podivnou smečku dvounožců vedl sám, a problém je tu. Pak se lidi diví, jakto, že to hodňoučké a miloučké stvoření na ně vrčí, v horším případě kousne.....

4 Makí Makí | 29. září 2016 v 8:41 | Reagovat

Moje kočka je se mnou občas přes noc doma, ale jinak je furt venku, když chce tak ji nechám doma a nebo ji pustím ven ...

5 BE BE | 29. září 2016 v 9:08 | Reagovat

Súhlasím s Alue, NE, NE, do bytu ne, do domu nechať vonku.
Prečo je toľko zvieratok u ľudí - no, zviera moc neodporuje, muchláte ho temer kedy chcete vy, nie kedy chce ono. Máte pocit, že niečo a o niekoho sa staráte, niekomu dávate svoju lásku.
Nie ste sami, ONO je vždy po ruke.
Pomlčím o byznyse s charitou, o byznyse s chovmi..., s obliečkami, so žrádlom, hračičkami - to všetko už pre zvieratá máme. Či IM to prináša radosť ? ? ?

6 Alue Alue | 29. září 2016 v 9:15 | Reagovat

[1]: Mně smrdí i krátkorstí, stejně jako dlouhosrstí. Taky záleží na tom, jak často se pes koupe.

[2]:  No.. občas si vezmu do postele morčátko. A je někdy těžké nemít svoje zvířátka radši, třeba moje morčátka jsou pořád zlatá sladká milá a hodná, nelžou mi, nepodvádí mě, nejsou na mě hnusná a nezradí mě... Netaktizují, nedělají mi naschvály, co dostanou to sní, za všechno jsou strašně vděčná.
Takže od té doby co je mám, jsem permanentně zamilovaná a šťastná. To mi zatím člověk (ani jiné zvíře) nedal, vždycky je tam nějaké ale, nějaký zádrhel.

Takže to umím pochopit, že má třeba stará paní, co jí už dospělé děti odešly z domu  a manžel nemá zájem, radši svého bílého smetáčka, co ji miluje a co s ní ochotně a rád tráví volný čas. Myslím že je to krásné. Na stará kolena člověku odejde spousta přátel, nebo už si nerozumí, nebo se rozstěhují a pak ti přijde do života čtyřnohý zázrak.

7 Ivet Ivet | 29. září 2016 v 9:17 | Reagovat

V podstatě souhlasím s většinou. Moji kočičáci jsou většinu dne i v noci venku s tím že mají přístup do klepa, kde mají pelechy a když přijdu domů beru si je dovnitř. Vím, že jsou takhle nejšťastnější, když můžou běhat venku a lovit a pak se přijít ohřát a pomazlit. I když občas si postaví hlavu nechce se jim ven a schovávají se všude možně po bytě a nechtějí ven. Je to naše hra na schovku, většinou jsou dost vynalézaví a umějí dobré úhybné manévry :-D

8 Kojot Kojot | 29. září 2016 v 9:27 | Reagovat

Jedna paní z baráku varí občas psovi žrádlo. - Keby som bol pes, postavím sa u jej dverí. :-D Kedže nie som pes - padám z baráku a nechávam otvorené chodbové okná ...

9 lenka f lenka f | E-mail | 29. září 2016 v 9:37 | Reagovat

Já když jsem kdysi poznala svého muže, tak už měl psa voříška Bobíka. Takže jsem se s tím musela srovnat, že tam prostě ten pes bude. Spal s ním i v posteli, ale když jsme se sestěhovali dohromady, tak jsem to Bobíka postupně odnaučila. Chvilku mi dělal naschvály, třeba se vyčural u misky, ale po nějaké době přestal a smířil se s tím, že tam spát nebude. Zemřel již před 10 lety. Měla jsem ho ráda on mě taky a manžel ten ho miloval. Ten by mu všechno dovolil. Jako štěnátko byl asi týraný, (byl asi zavíraný v pračce)manžel si ho od těch lidí vzal k sobě. Od té doby ani jako štěnátko nesnášel, když ho někdo vzal do náruče a zdvihl ze země. Hladit chtěl, ale jak by ho někdo zvedl ze země,tak to byla konečná. Proto nějaké koupání - to jsem vždycky přenechala manželovi. Byl trochu ostřejší, takový obranář, ale jinak byl chytrý. Doma s ním problémy nebyly, mým dětem nikdy nic neudělal a platilo mu domluvit po dobrém. Jinak já mám také ráda pořádek, a vím, že kdybych jen kývla už bych měla nového psa v bytě. Ale to já nechci, bydlíme v paneláku a čtyři lidi v 3+1 je až dost. Máma se ségrou mají andulky, vždycky se s nimi nuchňají, to já jsem nikdy moc nedělala. Myslím, že kdybych měla barák se zahradou, tak by tam nějaký pejsek pobíhal, ale do paneláku ne.

10 Jarka Jarka | E-mail | 29. září 2016 v 9:43 | Reagovat

Pravda, pes a kočka do baráku nepatří. Manželova sestra má doma retrívra a to je hnus. Chlupy všude a pořád. Syn má na ty chlupy slergii.

11 A. A. | 29. září 2016 v 10:39 | Reagovat

Já tvrdím, že kočky i psi patří domů i do postele, pokud to tak páníček chce. Je to každého věc i volba.
Sama jsem takovou kočičí matkou, v paneláku mám devět kočiček, které si mohou dělat co chějí a chodit kam chtějí, tedy i do postele. A jsou maximálně šťastné, spokojené, vymazlené a předoucí. Jsou to nalezenečci z ulice, kteří by po strašných zkušenostech, které na ulici zažili, ven nevystrčili ani nos. Když jsem to jednou zkusila, ukázat jim venek, tak se roztřásli hrůzou a hned chtěli domů - do bezpečí a lásky. Na ulici, zvláště ve velkých městech totiž kočky čeká jenom zima, hlad - ve městech opravdu není kde sehnat co k jídlu kromě vyžírání odpadků z popelnic!!! nebo ptáčků, bití a trápení od zlých lidí, nemožnost kde bezpečně a v teple složit hlavu a hlavně skoro stoprocentní jistota, že je přejede auto. Takže za mě říkám, že kočka patří domů!!! A zvláště ve městech, kde nemá žádné přirozené prostředí. V útulku, kde se staráme o více než 120 kočiček také nedáváme kočku nikomu, kdo si ji nevezme domů a nezabezpečí okna a balkony sítí. Prostě bezpečí je nade vše. Na vesnici, kde projede jedno auto za tři dny a kočky si mohou zalézt na půdě do sena je to něco jiného. Ale zkrátka ve městech kočky patří domů na gauč. A já tvrdím, že se vyběhají a zabaví i doma, když jim věnujete péči, pozornost a hračky na rozvoj. A pokud někomu vadí uklízet hovínka, chlupy a občas nějaká ta rozbitá věc či zničený nábytek, tak to není milovník zvířat, resp. koček a nemá si kočku vůbec pořizovat. Kočka je živé zvíře, obrovská osobnost, která si vybírá vás, nikoliv vy jí. Kočce můžete nadbíhat a snažit se ji koupit, ale to se vám nikdy nepovede, pokud vás od začátku nepřijme. Zkrátka mít doma kočku či psa je stejná zodpovědnost - radost i starost jako mít dítě. A závěrem, asi každý kdo má doma kočku či psa za mazlíčka a miluje ho vám řekne, že je to jeho miláček, kterého pusinkuje a bere do postele, zatímco člověk, který doma nemá nic a záleží mu maximálně tak na nablýskané podlaze, vás za mazlení se zvířetem kritizuje. Žít a nechat žít.

12 Pavel Pavel | 29. září 2016 v 10:41 | Reagovat

S domácími mazlíčky mám celkem dost zkušeností ze svého okolí. Jako malý jsme doma zvíře neměli a když tak jen drobné hlodovce, nebo něco podobného. Psa velkého jen na zahradě. Postupem času pejsek umřel a rodiče si pořídili, nebo spíše mamka domů menšího psa, za pár let se k němu přidal pak ještě jeden. Nikdy mi však nepřišlo že by byt/dům nějak moc byl cítit psy a to bych řekl že jsem na pachy celkem citlivý i na nepořádek. :D a teď když bydlím sám a sem tam přijedu na návštěvu, pořád je v bytě ani necítím. Ani byt není zaneřádění od chlupů, v posteli psi nespí a jsou naučení na svůj psí pelech.

Co se koček týče tak také. Přítelkyně, která ještě bydlí u rodičů má plný byt koček 2 dospělé a teď se ještě starali o nalezenou březí kočku a koťata následně. Tam už to trochu cítit bylo, ale i tak mi to nepřišlo nic hrozného. Nebo nemám možná až tak citlivý nos.

Já v chování psů nebo koček doma nevidím moc problém, pokud se o psa dotyčný člověk dobře stará. co jsem si teď ještě vzpomněl, tak i strýc s tetou měli doma psa, takového toho "slintacího" nevzpomenu si na rasu :D a taky to tam nesmrdělo vůbec, jen jsem ho nemusel protože slintal. Ale také mám i zkušenost od lidí kde to doma díky psům nebo kočkám smrdělo, chlupy všude, prostě fakt HUMUS... Kočičí výkaly opravdu dokážou fakt smrdět když udělá svoji potřebu, ale kvalitní stelivo v záchodku dokáže eliminovat pachy.

Sám jsem si teď na popud přítelky vzal od nich jedno kotě, které si mě už u nich oblíbilo a je neskutečně mazlivé. Bydlím dokonce v přízemí v bytě 1kk a ačkoliv by v klidu mohla utéct ven když je otevřené okno nikdy to neudělal a pohled z okna do okolí ji vždy asi stačil. Když se dokonce jednou zavřelo okno a zůstala uvězněná na pár minut na parapetu, bolestně mnoukala a chtěla se vrátit dovnitř. Záleží na povaze zvířete... :)

Jinak do postele zvíře určitě nepatří, pes se k tomu dá naučit, ale kočka bohužel ne, ta si dělá co chce a musí se hold brát taková jaká je. :D

13 romi romi | 29. září 2016 v 11:52 | Reagovat

Na zaklade vlastnich zkusenosti s kockami, s vami naprosto ve vsem souhlasim...[11]:z vasich slov je citit Laska a velka moudrost...zvirata meni nas, ne my je...

14 Melissa Melissa | 29. září 2016 v 13:42 | Reagovat

Já si teda bydlení bez zvířecích kamarádů neumím představit, stejně tak si neumím představit, že bych naše kočky vzala ven jinak, než na vodítku. Bydlíme v bytě u silnice a představa, že je něco přejede... no, potěš. A představa, že mi u nohou v noci nebude ležet pes, to už je vůbec hrozný. Já osobně bych teda nepřežila, kdyby v domě nebylo alespoň jedno zvíře. Sousedi mají kočku, která je jen venkovní a do domu ji nepustí. Podle mě to je celkem v pořádku, ale kočka (případně pes)  musí mít v zimě přístup k něčemu zateplenému. Zvířata bych se bála mít venku už je  kvůli tomu, kolik dneska chodí debilů, kteří jim náramně rádi ubližují. Zvíře je pro mě jako důležitý člen rodiny a nedokážu si představit, že bych vyhodila sourozence ven na mráz, obrazně řečeno. :D Nejideálnější je pořád oplocená zahrada a dvířka, kterými může pes/kočka vycházet ven a dovnitř, nic méně to tady u nás prostě nehrozí. Naše kočky si teda nestěžují, ty jsou doma rády, jen máme jednu hyperaktivní se kterou si člověk musí pohrát, ale jinak OK. Tzv. dobu našich babiček vůbec nemám ráda, jelikož v té době bylo všem všechno jedno, kočky si běhaly po venku a množily se jak chtěly, pak měly koťata, který babky třeba i klidně utopily, neřešilo se to. Neřešilo se, že kočka z toho může mít záněty mléčných žláz a falešné březosti. Babči dávaly  kravské mléko a neřešily, že většina koček trpí alergií na laktózu a mají průjmy... omlouvám se, pokud jsem se vyjádřila nějak moc bouřlivě, ale řeší se to dnes a denně na facebooku ve skupinách o zvířatech, takže jsem zvyklá si k tomu prostě napsat hrubě své. Jinak kočka se v bytě fakt nemusí pohybovat jen mezi pelechem a miskou, když chce mít někdo kočku zavřenou doma, měl by jí pořídit škrabadlo, nějaké interaktivní hračky, věnovat se jí. Jsou i knihy o tom, jak zabavit zvíře, které žije jen doma. :) Máme doma i jednoho kocourka, kterého jsme odchovali na flašce, jelikož ho máma odkopla. Ten má z otevřených prostorů a zahrad doslova hrůzu, absolutně nechce ven chodit, ale to výjimka. Ono dneska je to těžký - útulky jsou přeplněný a ne každý má zahradu, někdo prostě žije v bytě a chce mít taky kočku. Pak není nic špatného na tom, vzít si kočku z útulku do bytu. Koťat je všude moc a je štěstí, když si je někdo vezme. U venkovních koček je hlavně důležtié mít je vykastrované, aby nemnožily. Zvířat je tolik, že už je úplně jedno, jestli si je někdo vezme do bytu, nebo na zahradu - hlavně, že si je vezme. Nejvíc dočasek(dočasných péčí o zvířata-třeba právě z přeplněných útulků) je právě v bytě a kočky se tam mají dobře, jen se musí vědět, jak na to. Ono kdyby tehdy naše babičky tolik nemnožily, tak třeba je toho dneska míň - ale to už by bylo na trochu kontroverzní diskusi.

15 Gabby Gabby | E-mail | 29. září 2016 v 14:42 | Reagovat

Ja verim v to, ze kocka, co zije v byte si ten zivot vybrala. Je to pro ni zkusenost zit v dome, pokud v minulosti zila venku. Ja doma kocku mam, spi se mnou v posteli a me to dela radost, ze me nekdo v posteli hreje. Kdyby chtela byt venku, nevybrala by si toto telo. Takze asi tak :)

16 mariankosnac mariankosnac | 29. září 2016 v 15:03 | Reagovat

Či patrí pes či mačka do postele, to je zas jedna z tých tém o ktorých sa všetci zbytočne hádajú a nikto nemá pravdu a všetci majú pravdu, totiž žiadna správna odpoveď na to neexistuje, je to každého vec, čo má rád a čo toleruje.

My napríklad máme mačku v byte, von nechodí takže žiadne svinstvo z vonku, myši blchy ani chemtraily nenosí. Smrad necítim, ono už existujú uzavreté mačacie toalety. Až na to že asi preto že je nekastrovaná občas niečo označkuje. Ale existuje špeciálna "voňavka" ktorá nie že by to mala prevoňať, ale funguje tak že vylučuje nejaké hormóny, potom je mačka pokojnejšia a nerobí toľko zle. S chlpami to u krátkosrstej neni tak hrozné. Takže u nás patrí mačka tam, kam si zrovna ľahne.

Inak niekde na dedine mali aj prašivú mačku a tá párkrát išla aj do domu a ľudia s ňou prichádzali do styku a niektorí ju i hladili a nikto nič nechytil.
Pravdepodobnosť že chytíte toxoplazmózu alebo niečo od mačky alebo psa neni o nič väčšia, než že chytíte niečo od ostatních ľudí, napr. pri sexe

17 Melissa Melissa | 29. září 2016 v 15:04 | Reagovat

[11]: Čtu komentář až teď a plně souhlasím - líp bych to asi nenapsala.

18 none none | 29. září 2016 v 16:32 | Reagovat

Jednou jsem se na YouTube setkala s názorem, jak venkovní kočky trpí, protože mají vyšší úmrtnost (nebezpečí přejetí, napadení dalšími zvířaty,...).
Což mi přijde skoro až zvrácené, vzhledem k tomu, že podle mě by v ideálním případě kočka měla mít přístup ven, pokud to situace dovoluje. Nejspíš může žít šťastně i v bytě, ale nemám s tím zkušenosti.
Když moje babička veterinářka "zdědila" kočku z paneláku (údajně) trpící srdečními problémy, první co udělala bylo, že vysadila prášky a naučila ji chodit ven. A to zvíře žije dodnes a to má už požehnaný věk (okolo patnácti let).

19 Irčulie Irčulie | 29. září 2016 v 18:20 | Reagovat

Zastávám stejnej názor jako Alue, nechápu, jak můžou lidé nechávat svoje kočky SEDĚT na lince, stole.. je to fakt nehygienický.

20 Jana Jana | E-mail | 29. září 2016 v 18:37 | Reagovat

Zdravím,

po přečtení tvého článku jsem se mnohými reakcemi trochu udivila a měla jsem připravený asi "hodinový proslov".

Po zvážení, že bych to stejně napsala nesrozumitelné, píšu ve zkratce:

1) Názor lidí, že pes nepatří do postele umím pochopit. Ať už to lidi berou z " hygienických" důvodů nebo z osobních

2) Že člověk, který nežije se zvířaty má citlivější nos nebo že každý vnímá pach jinak, s tím také souhlasem

3) Ale s tím, že podle tvého článku VŠICHNI PSI SMRDÍ, ŽEROU HOVNA, VÁLÍ SE VE VÝKALECH, OLIZUJÍ SI BŮH VI CO ..... s tím zásadně NESOUHLASÍM.

Pes smrdí z více důvodů...buď má špatnou hygienu, nemoc, trávicí problémy, špatnou stravu, která se z 80% projeví na celkové kvalitě a stavu srsti...tím i smradu. Nebo má hold takovou srst, která se rychle zapaří. Obecně jsem jediná z rodiny, kdo má doma psa a ikdyž jsou mezi lidmy faleš, tak se mi stalo jen jednou že mi někdo řekl, kdo zvířata nemá o psovi, že jde cítit a to bylo po změně stravy!

4) Co se týče o psovi na baráku, nemluvím o hygieně, kterou si vždy dělá majitel psa sám( jakého ná psa, jak si ho vychoval), ale z čistě osobního hlediska z pohledu psa.....Nemůžeš třeba srovnávat samotářského středoasita, který nepotřebuje lidi ke svému životu se společenským psem, který CHCE být se svým majitelem. Každý pes byl vyšlechtěn k jinému účelu....a i psi stejného plemene mají jinou povahu a jiný vztah s majitelem.

5) Co se týče pohybu....ten pes má toho pohybu na baráku fakt hodně.....když někdo projde kolem plotu. Pochybují, že všichni psi na baráku pobíhají třeba vkuse 3hodiny a hranou si s majitelem nebo jinými psi? No těch bude asi málo že. A to mluvím ti co jsou volně na zahradě....o psovi zavřeném v kotci bez kontaktu se raději nevyjadřuji.

Když mluvíme o volnosti psa,....jak často pouštíš své morčátka ven na zahradu? Nebo jim vymýšlíš nové úkryty aby se nenudily?

Srovnávat soužití lidi se psy je jako srovnávat někoho, kdo má 1morče v akvárku 58x40, krmí ho směskami, seno má žluté, hnusné,ze zeleniny zná tak maximálně mrkev s člověkem, co má 3morčata v 2m výběhu, denně mají domácí seno, trávu, kvalitní granulky a různé druhy zeleniny.

Co takhle se nad tím zamyslet?

Ke shrnutí: Máš pravdu, že psi můžou cítit, zvlášť ti co jsou špatně krmení nebo mají hrubou podsadu. Ano, né každý pes je v bytě šťastný...huskymu je v malé zateplené garsonce vedro, čivavě to vadit nebude. Ne...všichni psi nejsou čuňata a netravuji sousedy šťěkaním nebo obchcáváním stromků...to je vše o lidech!
Chlupy? Odkdy morčátka nepouštějí chlupy, nesmrdí jejich moč?

Snad jsem na nic nezapomněla :-)
Hezký den přeji

21 sirren sirren | 29. září 2016 v 18:40 | Reagovat

Ano, vlcak a podobne do baraku nepatri, ale co takovy bolonsky psik? Mame v panelaku fenku. Ano, rada se probehne po zahrade, na které nemze byt kazdy den, ale soused v rodinnem dome podobneho psa ma na dvore a je to moc bidny pohled. Nekteri psi mozna jsou vyslechteni, aby zili v dome...
Pokud ma nekdo nadprumerny cich, tak nas pes urcite taky smrdi, ale za 5 let nam o tom jeste nikdo nerekl (ani rodice, kteri by si to pro sebe nenechavali a navic by si ho nebrali s radosti na hlidani k sobe domu).
Bolonsky psik pousti chlupy malo.
Venci zasadne venku (pokud se nedostane ven vic jak 12 hodin, je to moje chyba).
Vencime na voditku, takze se ji velice zridka podari ukoristit neco na ulici.
Odcervujeme ji casteji nez sebe.
Jidlo ma mozna taky lepsi nez my...
Ten pes ma nekonecne dobrou povahu - to se neda popsat. Kdyz ji clovek nechtene slapne na packu, div by se mu neomluvila. Kdyz prijdu domu, tak jak ona me nikdy nikdo neprivita. Dalsi komentar netreba. Proste k nezaplaceni.

22 Pavla Pavla | E-mail | 29. září 2016 v 20:02 | Reagovat

[11]: Hezky receno! Mam 7 kocourku a jsem rada, ze je mam... Nikdy by mi neublizili a ani ja jim, lidi jsou mnohem horsi, a proto - mam rada zvirata, ANO! A nestydim se za to! Mam je pekne v bytecku a i kdyz s nimi nespim, tak mam byt defacto zarizeny a prizpusobeny prave jim... Jsem takto stastna a at si ma doma kdo chce co chce, muj nazor. Lidi jsou mnohdy vetsi "prasata", nez-li zivi tvorove...

23 Lori Lori | 29. září 2016 v 21:12 | Reagovat

Súhlasím so všetkým..len som si behom čítania vybavila mojich starých rodičov, ktorí majú takého stredne veľkého kríženca a akosi ich baví, je im výplňou v ich živote popri záhradke. Skrátka chodia s ňou von, zháňajú jej kvalitné mäso, cvičia ju, ľúbia ju...a asi i na úkor všetkých chlpov a prípadného pachu :)

24 Alue Alue | 29. září 2016 v 21:12 | Reagovat

[14]: To jo... ale problém nezodpovědných idiotů, co klidně nechají kočku 2x ročně vrhnout a pak se diví že mají koťata, je hlavně věc vesnic. Ve městech se mi ti lidi zdají o něho rozumější, tolik bezprizorních se tam nezoulá... Blbý je, že tihle pitomci plní útulky a depozita a nic se jim za to nestane, žádný postih za jejich nezodpovědnost. Já bych tyhle  ,,majitele" tam nahnala, aby se o to starali a aby tu péči platili povinně, když si to tak namnožili, aby viděli co to je peněz a práce... Ale dokázat někomu že to je jeho dílo, to už je horší.

25 Gabby Gabby | E-mail | 29. září 2016 v 21:13 | Reagovat

[14]: Naprosto souhlasim, skvely nazor :)

26 Alue Alue | 29. září 2016 v 21:21 | Reagovat

[20]: Když se ptáš na ty morčátka:
Morčátko je maličké, takže se proběhne i na malém prostoru. Místnost stačí bohatě. Často ani běhat nechce, protože se bojí.
Morče chlupy pouští, ale hodně málo, protože je maličké. Nemám z nich chlupy na oblečení, naopak z koček a psů to bylo strašné, musela jsem hodně používat odchlupovací válečky. Nejhorší je na tohle chlupatění kočka. Ty chlupy u morčat jsou i jiné, že se tak nechytají na látku a svetry, hlavně u krátkorstých, ty chlupy z látky spíš spadnou.
Morče nesmrdí, pokud se mu správně podestele a pravidelně čistí. Bobky taky nesmrdí. Morče voní dřevem, díky pilinám. Pižmo taky nemá...

Zásadní věc  taky je, že morče není pes a článek není o morčatech. To je jako kdyby se někdo ptal na rozdíl mezi psem a křečkem, nebo psem a andulkou. Boha jeho, to jsou přece úplně jiná zvířata a úplně jiné velkosti, úplně jiná péče a strava, to se vůbec nedá srovnávat.

27 Alue Alue | 29. září 2016 v 21:24 | Reagovat

[11]:

[22]:

Mně by upřímně zajímalo, i když to není moje věc (a neberte to jako rytí), jestli s vámi s těch překočkovaných domácnostech žije i nějaký jiný člověk a co na to říká? - Nebo tam lidi nemáte?

Protože mě by tohle zabilo... představa kolik záchodů denně vynést a neustálý šramot nonstop, neusnula bych.

28 H. H. | 29. září 2016 v 22:10 | Reagovat

[11]:100% SOUHLAS!!! mimo jiné, milovníky zvířat se nazývají i ti, kteří je bez výčitek mají každý den na talíři, takže v tom nevidím žádný rozdíl, komu smrdí zvíře, ten by si ten název 'milovník zvířat' neměl přivlastn'ovat, pokud mám ráda zvířata, měla bych je mít ráda se vším, co k nim patří.

[11]:

29 LenkaL. LenkaL. | 29. září 2016 v 22:12 | Reagovat

Moura(kočka) si vždy řekla, kdy chce být doma nebo venku.Dokonce z 95% chodila na záchod ven, prostě byla tak chytrá, že nás tím nechtěla asi obtěžovat doma :). Chodila s námi na procházky, pes a kočka spolu :D. Bez nějakých těch vodítek na kočky, to je uplně na hlavu. Většina koček to nemá vubec rádo, kočka má jít dobrovolně a pak člověk vidí videa na youtubu jak kočku táhnou na vodítku a myslí si, jak je to vtipné...To mě dokáže rozčílit.

30 Sova Sova | 30. září 2016 v 4:37 | Reagovat

Do městských bytů jsou už vyšlechtěné kočky i psi, kteří nepotřebují žít venku a jsou pro lidi v bytě jen na mazlení. Na venkově soužití s těmito zvířátky je úplně něco jiného. U nás kočka s koťaty, pes se štěňaty já s miminem a batoletem a jak nám to tu bezva vše žije, nehledě na chlupy a že není vše v pořádku a brambory nejsou v řádku, ale to soužití je nepopsatelné a neskutečně krásné.

31 Jiskra Jiskra | 30. září 2016 v 6:34 | Reagovat

Má známá má v bytě devět koček, pomáhala v jednom kočičím domově a ty kočky, co má doma, jsou neumístitelné (potravinové alergie, kočka bez ocasu, jedna dokonce bez zadních nohou - jen malé pahýlky, týrané kočky...). Vypadá to tam skvěle, u stropů jsou průchody do jiných místností a překvapivě tam není nic cítit, ani chlupy jsem na zemi snad ještě neviděla. Ale ona kočkama žije, často uklízí. A ano - bydlí sama.

My jsme dvě a bydlíme se dvěma psy, spí i v posteli. Psi na ven to nejsou, ta střední velikosti je dost zmrzlík, věčně pod dekou, malá zmrzlík není, ale když může do postele velká, tak malá také. Někdy spí v pelíšku, jak se jim, nebo nám, chce. V domě je chladno i ve velkých letních vedrech, psí topení se v posteli hodí. A zima nás tu čeká první, tak uvidíme, jaké to bude. Kočka bydlí venku, ale přes den nás může přijít navštívit i do domu. Koberec máme naštěstí jen malinký u gauče, ten ob den spolu s gaučem luxuji a podlahu zametám také od den, zabere to dohromady tak 15 minut, podlaha se stírá tak 3x do měsíce. Nepřipadá mi to časově náročné, úklid mě moc nebaví, ale když si k tomu pustím nějaké povídání (jsem moc ráda, že i ty jsi začala dělat na Youtube dlouhá videa bez obrazu, děkuji!), tak je to hned příjemnější.

32 A. A. | 30. září 2016 v 8:34 | Reagovat

[27]:
Tak se mnou žije manžel, též milovník koček, zákon přitažlivosti funguje.
Záchodků máme o polovinu méně než koček, což bohatě stačí a vynášíme je dvakrát denně. Nesmrdí, což potvrzují i návštěvy.
Naše kočky jdou spát spolu s námi. Když se blíží čas jít do postele a já rozestelu, všech devět koček zaujme svá strategická místa v posteli (včetně manžela:-) a spinkají potichu klidně i do 14 hodin, když spíme dlouho o víkendu.....Neruší nás ani běháním, ani prosbou o jídlo. Přes noc mají granule, takže pokud je někdo při chuti, obslouží se sám.
Pochopitelně šramot někdy je, ale na to si zvykneš a naučíš se to lehce ignorovat, neslyšet. Naopak mám vyostřené smysly, stejně jako k dítěti, jakmile třeba i ve 3h ráno začne nějaká kočka zvracet nebo se něco děje, může být moje duše na druhém konci vesmíru či v jiné dimenzi a přesto to okamžitě zaregistruji a vyskočím, abych jí pomohla. Tomu se říká láska:-) Věřím, že stejně ostražitá a milující budu ke svým dětem. Ty jsou také občas špinavé, něco rozbijí, zničí a v noci pláčí. Nemůže mi to vadit, stejně jako mi nevadí nic, co udělají kočky. Jednají dle svých instinktů, svého vědomí. A že jsou to neskutečně inteligentní bytosti vidoucí vše jednohmotné, že se dokáží na člověka, kterého milují dokonale vyladit a spojit se s ním, snad ani nemusím říkat. Jsou to skvělí učitelé, mystikové v hebkých kožíšcích. Takže pár chlupů v polévce či na šatech neřeším:-)

33 Kojot Kojot | 30. září 2016 v 8:57 | Reagovat

..je také jednoduché milovať zvieratko, jednoduchšie ako človeka.

34 Jana Jana | E-mail | 30. září 2016 v 9:31 | Reagovat

Zajímavé Alue, že z celého mého komentáře ses vyjádřila jen k morčatům....přitom zápach z morčat a línání hladkosrstých morčat je úplně stejné jak u kteréhokoliv hladkosrstého psa.....a to stejné souvisí s jídlem, jak často se jim uklízí, co mají za podestýlku, kolik je morčat atd. Morčatům se taky musí uklízet podestýlka, denně udělají bordel se senem....a nemluvě o tom když má někdo morče ve velkých patrových klecích...tak je binec i okolo klece...né všichni maji ubytování z plexiskla.

Mám morčátka 3...denně jim uklízím, mají domácí sena, velký výběh, kvalitní stravu....jsou akční, běhají, když si k nim sedni k výběhu tak mi sami vlezou do klína...a linaji víc než mí dva psi.

A k pojídání všelijakeho ses taky nevyjádřila. Ne všichni psi nejsou stejné prasata co se válejí v hovnech, olizují moč cizích psů nebo stékají v nepřítomnosti majitele.

35 Alue Alue | 30. září 2016 v 10:28 | Reagovat

[34]: Odpověděla jsem jenom na to, na co ses mě ptala... řešit že vidíš věci jinak, nebo že máš jiné zkušenosti se psy, mi připadá zbytečné, přece se nebudeme navzájem přesvědčovat, jestli pes žere lejna... Takovou diskuzi si můžu odpustit.
My měli ořechy vždycky, jednoho retrívra a humus žrali všichni, zadky si lížou všichni psi a všechno popsané v článku jsem prostě zažila. To je celé...

36 Alue Alue | 30. září 2016 v 10:28 | Reagovat

[32]: Tak tady je hezky vidět, jak jsme všichni úplně jiní a těší náš úplně jiné věci.

37 Jana Jana | E-mail | 30. září 2016 v 11:58 | Reagovat

[32]: hezky napsané :-)

[35]: nechtěla jsem nic řešit nebo obhajovat....každý má své zkušenosti. Jen bych čekala od někoho na Tvé úrovni trochu jiný přístup k psí a kočičí lásce :-) Nevím jak jinak to nazvat. Mít někoho rád, vidět v něm to dobré a nebo jen hledat chyby a myslet jen na to špatné bych od někoho jako jsi Ty nečekala :-) Myslet na své zdraví, na své potřeby,...to je samozřejmě dobře, ale brát psi a kočky v tom špatném úhlu. Být čistý člověk v rámci.

Ještě poslední doplněk....Zamiluješ se, ten člověk ti ve všem vyhovuje, rozumíte si a Tvůj partner nebo partnerka bude mít psa! Nebude s ním sice spát v posteli, ale bude s ním žít v jednom bytě.

To se kvůli tomu se svým přítelem nebo přítelkyní rozejdeš?

Vím, že nemáš ráda soukromé otázky, proto se omlouvám a pochopíme, když na tohle téma neodpovíš.

Spíš je to o zamyšlení :-)

Krásný den přeji

38 Miky Miky | 30. září 2016 v 13:31 | Reagovat

Moji psi váží cca 2 kila. V zimě by venku nepřežili. Do takových názorů to chce zahrnovat všechna plemena.

39 BE BE | 30. září 2016 v 14:13 | Reagovat

...v byte a paneláku 9 koček !
Opýtali ste sa niekedy susedov či im to vadí, nie je to váš dom, je spoločný.

40 Alue Alue | 30. září 2016 v 14:55 | Reagovat

[37]: Aha, tak pokud máš pocit že nemám psy a kočky ráda, tak jsi buď nepochopila článek, nebo jsi ho nečetla celý pořádně.

41 Alue Alue | 30. září 2016 v 15:06 | Reagovat

[39]: A co by mohlo sousedům vadit? Kočky přece nedupou, neštěkají, je to relativně tiché zvíře. Jo kdyby to bylo 9 psů v bytě, tak to jo, ale kočka? - Ta sousedům přece nic nedělá.

42 Jana Jana | E-mail | 30. září 2016 v 15:37 | Reagovat

Alue... :-( vždyť já nepsala, že je nemáš ráda :-( tak jsem to přece vůbec nemyslela. Spíš, že se dá smýšlet lépe, pozitivněji, nwbrat všechny do jednoho pytle kvůli pár zlušenostem. Jen se to hold blbě vysvětluje....proto raději s někým mluvím osobně než přes počítač nebo mobil.

43 Malina Malina | 30. září 2016 v 16:14 | Reagovat

Přesně tak, pejsky mám horně ráda,i kočky,ale nesnesu když někoho olizujou,nedejbože mě,to opravdu ne,vždy si představím co všechno s tou tlamičkou dělaj a pak tohle.. nene.. a co se týče kočičinců,máma má doma kocourka a je o vždycky příšerná ťafka,ikdyž to uklidí hned, to se nedá vydržet :D .. a v posteli s ní většinou nespí,ale taky někdy přijde..no a když si lehl ke mě když přišel rovnou ze záchoda,myslela sem že se zblázním :D hned sem ho šoupla dolu.

44 Marie Marie | E-mail | 30. září 2016 v 16:17 | Reagovat

Já si myslím, že tohle je téma na posouzení každého majitele zvířete. Sama mám 2 psy, občas spí se mnou v posteli, ale ne celou noc. Oni si lehnou, kam chtějí. Mám pocit, že chtějí být v mojí blízkosti.

45 A. A. | 30. září 2016 v 16:45 | Reagovat

[41]:
Díky Alue. Přesně tak, kočičky našlapují na svých sametových tlapičkách jako zloději za noci. Kolikrát o nich nevím ani já, jen jejich velké zářící oči zpoza tmavého kouta dávají vědět, že se doma skrývají líté šelmy, které umí ulovit masovou kapsičku stejně jako srdce své paničky:-) Takže ne, drahý BE, sousedé o svých chlupatých sousedech nemají, a ani nemohou mít, ani ponětí. Jsou to tišší a všímaví obyvatelé domu, o kterých vědí maximálně naši jednohmotní přátelé:-)

46 BE BE | 30. září 2016 v 16:48 | Reagovat

[41]: My sme v bytovke mali jednu mačku - s ohľadom na to, že prišla so svojou starou paňou z domku sme boli ticho.  Každému tá mačka vadila, smrdelo, nakadené pod schodami a večne otvorené vchodové dvere, lebo ktovie kedy sa mačka vráti z potuliek... takže tak
To o čom tu väčšina píše nie je láska ku zvieraťu - to je pripútanosť,, tj. náhrada za niečo, čo v skutočnosti chýba...

47 Alue Alue | 30. září 2016 v 16:49 | Reagovat

[43]:  To jo... vytřepávat z postele zbytky steliva z kočičího záchoda, ještě přemýšlet, jestli to náhodou nebylo od ho*na a nemá se převlíct radši rovnou celá postel, to fakt není příjemné. Ani hygienické...

48 A. A. | 30. září 2016 v 16:56 | Reagovat

[46]:
Ta vaše kočička ale chodila ven. Naše kočky jsou pouze doma, v soukromém bytě, toť ten rozdíl:-)

49 Alue Alue | 30. září 2016 v 16:56 | Reagovat

[46]: No fuj. Hodně blbá zkušenost, kterou ti určitě nikdo nezávidí. Ale takové prase, co po své kočce neuklízí, se snad najde jenom jednou za čas a není to chyba té kočky, ale špatné majitelky.

My jsme si ale taky kdysi užili, kočku jsme tehdy NEMĚLI a do sklepa malým okýnkem nám chodily CIZÍ kočky s*át! A nebyly to tuhé bobky, byly ti šíleně páchnoucí tekuté kočičince, jenomže my jsme tam měli hrubý beton a poznali jsme to podle puchu co se postupně linul ze sklepa, mezitím ten beton načuchnul a leta letoucí nám pak smrděl sklep a nemohli jsme to vyvětrat. Máti tehdy strašně nadávala, to bylo jak plynová komora... Vůbec nechápu, proč to ty kočky dělaly, třeba je někdo otrávil tak to bylo tekuté a šly se tam schovat, ale to bychom je tam přece našli chcíplé. Ale kočku jsme tam nikdy nenašli, jenom ten odporný kočičinec na betoně... Takže jo děje se to a když se to děje, je to peklo. Přitom kočka chodí kadit na místa kde může hrabat, vůbec nevím proč kálí pod schody nebo na beton sklepa.

Jinak kočka by bylo fakt to poslední, co člověka v bytovce může štvát. Nejhorší jsou uřvané děti co ječí u dupou a uštěkaní psi... o kočce nikdo ani neví, že tam je. Pokud má normálního majitele.

50 Alue Alue | 30. září 2016 v 17:05 | Reagovat

[46]:  A mimochodem, jak to dopadlo? Už bydlíš jinde, nebo kočka je už u pána boha i se starou paní?

51 BE BE | 30. září 2016 v 17:35 | Reagovat

Stále tu bývam, mačka umrela,paní žije. A je jej smutno.  
Tá mačka i pod schody chodila, lebo jej tam pani dala nejakú škatulu s pieskom. Chodila tiež sklepným oknom. Lež, pani neupratovala, a nikoho nepožiadala aby to urobil, pričom peňazí má hodne, mohla zaplatiť tomu, kto má málo. Ona vlastne nemôže chodiť. Takže doma si dáva povytierať a upratať , spoločné priestory ju nezaujímali. Ja sa nehnevám, len myslím, že keď niekto chce zvieratko, nech sa opýta aj susedov, to je normálne, pre mňa prirodzené a ľudské, nie ?
My máme chodby čo sa veľmi silno ozýva zvuk. Ja som sa nasťahovala po zlomenine, a 3 operáciách, psyché rozdrbaná. Pes - bojové plemeno - volá sa Brutus brechal. Hlavne keď ho nechali na pavlači a oni sedeli dole pod stromami.Jasné, chcel k nim. - V duchu som mu začala dohovárať, aj ho prosiť aby neštekal aspoň večer po deviatej. - Akosi sa ukludnil, ja tiež, sú to tri roky. Včera si vonku sadol ku mojim nohám, ňuchol ma a tíško sedel. Ešte nikdy sa to nestalo. Lebo stále ho držia na povraze, sami sa boja aby nejako neatakoval. Ktovie ako mu je ?

52 Blaf Blaf | 30. září 2016 v 18:24 | Reagovat

[27]:Mě přijde, že si to představuješ až moc vyhroceně. Ona to aspoň u těch koček není taková tragédie. Já sama mám zkušenosti s pěti kočkama. Teď mám tedy jen dvě. Ale rozhodně se doma nenudí. Skáčou si vesele po skříních, po kuchyňské lince, parapetech, prohání se po celém bytě, schovávají do skříní, i když si nejraději hrajou spolu a rozhodně je v ničem neomezuji. Ani oni mě neomezují. Nijak nesmrdí, ani záchod (stačí kvalitní kočkolit). V posteli s námi spí, protože tak jsou nejšťastnější. A i když byly několikrát na zahradě, tak spíše z donucení. Ven je to rozhodně neláká, jak tyto, tak ostatní kočky, co jsem měla. A plně souhlasím s příspěvkem 11.

53 Hanka Hanka | 30. září 2016 v 19:20 | Reagovat

Se mnou spí v posteli můj králík:)

54 .lak .lak | 30. září 2016 v 20:32 | Reagovat

Čistokrevná drsňačka β jamnice s černým patrem nesmrdí a basta. Spí si na vlastním akorát ráno mne vystrnadí z postele na lov. :-))))

55 Kojot Kojot | 30. září 2016 v 23:12 | Reagovat

...jak tak koukám - většina zdejších ani nepotřebuje partnera.
Múj šéf hovořil :

"Není spaní jako spaní,
ale spaní s paní, to je spaní !"
Nikdy nespomínal psa alebo mačku :-D

56 Ayeri Ayeri | 1. října 2016 v 14:12 | Reagovat

No my psa doma máme. Většinou v baráku, ale na zahradu samozřejmě může, kdy chce. Je to klasický gaučák, trpasličí pudl, takže je na lidech hrozně závislý. Neumím si představit, že by byl pořád venku, jednak se v zimě musí oblíkat a i tak je mu zima a jednak by tam byl přes den dost času sám, což nesnese. Když ho zavřeme ven, tak nikam nejde, neblbne, jenom sedí u dveří, škrábe na ně a kvílí, takže tohle fakt nefunguje. A díky tomu, že neblbne, neválí se v hnusu, nežere hmyz ani žáby (bojí se jich :D), nemá se jak dostat ke zdechlinám a pravidelně ho odčervujeme, tak ani tak tragicky nesmrdí  ( což mi normálně taky vadí ). Je malý a většinou čistý, takže doma žádný velký bordel nenadělá, protože nikam nedosáhne a důležité věci máme schované. To jestli ničí věci, nebo položí v noci kabel do postele, je podle mě z velké části věc výchovy. A jo, spí s našima v posteli a jim to vyhovuje. Já bych to nesnesla, protože nemůžu usnout, když se mi válí po nohou a sama kolem sebe ve spaní dost kopu. Jinak ven ho samozřejmě normálně bereme, na procházky i vypouštíme na zahradu  ( kde chce ale zůstat jen dokud jsme tam my ), není zavřený pořád doma :D Tolik moje zkušenosti na tohle téma :D

57 All All | 1. října 2016 v 18:30 | Reagovat

Jednotlivé plemená psov sú šľachtené tisícky rokov a to na rôzne účely, niektorých jedinou úlohou bolo zohrievať panovníkom postele, takže áno, sú psy, ktoré boli na tento dôvod v podstate stvorené. My sme mali psov 5, aktuálne máme dvoch, všetky boli z útulku alebo rovno z ulice. Bývame v dome hneď pri lese, dvere na záhradu sú otvorené takmer celý deň a áno, ani jeden náš pes sám na dvor nejde, držia sa radšej dnu pri ľudoch. Žabám v jazierku dajú pokoj, výkaly nežerú...V posteli s nami ale nespia, majú vlastné pelechy a su spokojné.
Pes je rád pri ľuďoch, zavrieť ho na záhradu a myslieť si, ako sa tam od šťastia zblázni je pri väčšine bytových plemien úplná hlúposť. Je to svorkové zviera a potrebuje spoločnosť. Jeden náš psík dokonca radšej chodí po chodníkoch ako po tráve, na trávu sa len vyciká, keď nemusí tak na trávu ani nevkročí. 1000 psov a každý je iný, takže takto zovšeobecňovať o zvykoch a smrade atď je úsmevné :)

58 @ @ | 1. října 2016 v 19:44 | Reagovat

Můj pes se mnou chrápe v posteli a je to v pohodě.Stejně se za chvíli přesune na svůj pelech a k ránu zase přileze a budí mne.Fakt mi to vůbec,ale vůbec nevadí.

59 Matěj Matěj | Web | 1. října 2016 v 21:56 | Reagovat

Nic Ti nebrání vodit si psa do postele... Ovšem je třeba pochopit myšlení psa, alespoň z toho pohledu, co o něm víme. Pes Tě považuje za vůdce smečky, který je "nad ním." Dopřej mu to, co dopřáváš sobě a tohle chápání mu rozhodíš :-) Vlastně to potvrzuje i jedna slečna v rozhovoru na mém blogu

60 Jarek Van Ek Jarek Van Ek | E-mail | 3. října 2016 v 7:22 | Reagovat

Patří.  Zapomeňte na témata vůně, hygiena. To ani indiáni,  tedy přírodní národy,  neznají. Pes je absolutně nejlepší terapie, proto i canis terapie. Tato terapie mnohonásobně převýší potřebu jednou za čas psa vykoupat v šamponu.  Máme 2 kokršpanělky. Mimo noc, kdy poslušně spí v pelechu, nás velm rády obdaří přítomností v posteli, když si třeba čteme. Zvláště ta nejmladší,  měli jsme už dříve 2, ta se vydařila. Je to napůl člověk. Lehne si do klína,  hlavu položí na břicho a spí. Miláček. Je to menší plemeno, které hravě zvládá horskou túru.
Měli jsme morče,  kocoura a nyní psy, kteří překonali vše. Možná je to tím, že jsem dle indiánského horoskopu vlk...

61 Smelenka Smelenka | 3. října 2016 v 12:24 | Reagovat

Můj dojem zase je, že psi žijící venku jsou obecně celkem nevychovaní, žerou kde co a v kde čem se vyválí. Když žijou doma, spíš se podřídí chodu smečky a snáze se usměrňují (zvláštní kapitolou jsou teda extra malí psi, které nikdo neusměrňuje, i když jsou doma, ale to není chyba či vlastnost toho psa, žejo). Pes na zahradě se také naběhá podstatně méně, než když jej člověk vezme třikrát denně ven, z toho aspoň jednou trochu déle. Ideální je samozřejmně pes, co je primárně doma, ale na zahradu má vcelku volný přístup a ještě chodí na procházky, ale to je zvlášť v zimě problém i když ta zahrada je. Pes především potřebuje smečku kolem sebe. Jak se někteří bojí o hierarchii když je v posteli, viděli jste někdy smečku psů, vlků, jak spí? Zvlášť v chladnu prostě udělaj chumel. A vůdce fakt nemrzne opodál. Někdo to rád, někdo (jako já) se vrtí tolik, že pes i když je zavolanej tak se přichumlá, ale za chvíli stejně uteče. A přehnaná hygiena je beztak metla lidstva. Jinak rozumnej pořádek problém není i se psem.

Takovým extrémem je bývalej spolužák, co má československýho vlčáka v garsonce. Háček je v tom, že klučina je extrémně společenskej a má milion známejch, pes je zlatíčko, který jeho známí zbožňují - no ten pes je prostě v jednom kuse s někým na procházce a doma leda spí (od jeho bytu má klíče asi 20 lidí :D), vozí se na výlety, spokojenej... to jsem fakt zírala, ale on to jako pracující člověk s minibytečkem prostě rozfungoval. Holt když se chce...

62 dexter dexter | 4. října 2016 v 13:51 | Reagovat

Ano, článek psaný z pohledu "páníček chce". A tenhle pohled je hodně hloupý, zapomíná na to, že pes je živá, cítící bytost.
Já si taky dlouhou dobu myslel, že pes patří ven a že v domě psa nechci. Pak jsem si pořídil psa k domu. A když to štěne, místo toho, aby se zahřálo v boudě, leží v mrazu na prahu dvěří, protože tam prostě vidí lidi a chce s nima být, povolil jsem a od tý doby je pes v domě. Samozřejmě je to individuální, ale třeba československý vlčák je vyloženě smečkové plemeno a v podstatě ani nemůže být někde sám, protože sám hodně trpí.

63 BE BE | 4. října 2016 v 18:50 | Reagovat

A čo myslíte, psi neprežívajú transformačné poryvy ? Isteže hej, a preto možno sú niekedy zdivení, nie svoji atp.

64 Pleskobijce Pleskobijce | 10. října 2016 v 12:30 | Reagovat

[11]:
Lituji vaše sousedy.
A pochybuji o vašem zdravém rozumu.

65 Xaviera Xaviera | 10. května 2017 v 9:47 | Reagovat

Já jsem měla psa v panekáku od malička a pokud se mu člověk věnuje, chodí s ním pravidelně na procházky, odčervuje ho, koupe cca jednou za měsíc (psí chlupy mají samočistíci schopnost), tak si myslím, že není žádný problém. Mám zkušenost, že velci psi jsou cítit, ale u malých a středních plemen jsem se s tím nikdy nesetkala. Pokud je člověk nevede jako venkovní psi k boudě, ale prostě jako člena rodiny, který je domestikovaný. Dříve jsem taky byla proti tomu mít psa v posteli, ale postupem času mi to přestalo vadit. Vždycky po procházce mu přece umývám packy, tak v tom není žádný problém. A že se líže a tím se čistí - to mi nevadí, je to jeho přirozenost. Olizovat si nechám jen ruce a psa za to nikdy netrestám, dává tak najevo svou náklonnost. Myslím, že jakékoliv zvíře má v sobě energii, která půsbobí pozitivně na člověka - proto je dobrá např. canisterapie. Hygiena je důležité, ale také je třeba zvážit, že se nemá nic přehánět, jakmile člověk žije doma sterilně jak v laboratoři, tak to pro něho také není zdravé.

66 Jan Prok Jan Prok | Web | 6. srpna 2017 v 8:53 | Reagovat

Pes do postele nepatří! Kočka, pokud je domácí, ano, ale pes je fakt hnus, navíc většina psů smrdí jako mokrej ručník, kterej nechce uschnout

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama