V e-shopu Alue.cz přibyly nové druhy Energetických krystalů. - K dispozici ZDE
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 20.10.

Lidé jsou spolu, dokud spolu být chtějí

17. října 2016 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Psychologie
Lidé jsou spolu, dokud spolu být chtějí. Žádná povinnost, čest, ani morálka nepřikovají jednoho člověka k jinému. Když někdo chce odejít, odejde z domova, od dětí a třeba i od umírajícího. Pokud odejít nechce, zůstává.

Když někdo chce být s tebou, nezabrání mu v tom žádné tvoje nedostatky. A když tě chce opustit, nezadrží ho žádné tvé přednosti.
Ať je člověk sebevíc nehezký a nepřitažlivý, najde se někdo, komu se zalíbí. A může být sebehezčí a žádaný, někdo, kdo ho zavrhne, se najde rovněž.

Jestliže tě někdo zavrhl, nic to neznamená. Nejsi horší ani menší, ve skutečnosti se nic strašného neděje. Člověk pro tebe někde na světě existuje a rád tě přijme.



Jestliže tě někdo přijal a má tě za svého blízkého člověka, jednoho dne se stejně rozejdete - když ne v životě, pak ve smrti. Ceň si toho, co máš, nelituj toho, co ztratíš a ztráty se neboj.
Raduj se, že existuje člověk, který je pro tebe světlem. Sviť mu také. Čím více světla, tím méně strachu, čím méně strachu, tím méně temnoty v duši.
List, který se chce vrátit na strom, může třeba plout proti proudu a letět proti větru. Ke staré větvi víc nepřiroste.

Čím více miluješ, čím více lásky dáváš, tím více ti jí zbývá. Jestliže když dáváš lásku cítíš bolest nebo dokonce nenávist, znamená to, že jsi dotyčnému dal jed v čokoládovém obalu. Chtít za takový dar vděčnost má jen těžko smysl.
Uměj propustit. Dovol druhému, aby byl ještě něčím jiným, než jenom zrcadlem tvé lásky. Tím stejně je. Úplně se rozplynout v milované osobě je zřídkavý talent a prokletí. Buď sám sebou, měj svou důstojnost, zapomeň na strach, jednoho dne se tvůj milovaný stejně vrátí. Ne však dnes.

Věř. Důvěřuj. Zahřívej. Buď vděčný. Nemysli na to, co by se mohlo stát, mysli jen na to, co je teď a tady, v ohni i vodě, pod hvězdami.

Odejdi dřív, než mrtvá láska začne zavánět jako zdechlina. Přicházej dříve, než se přání změní v posedlost.

Co je koupeno za peníze, stojí jenom peníze. То, co je vymodleno, vyplakáno, cos někomu vzal, ba ukradl, ti bude jednoho dne odebráno stonásobně. Cos dostal z dobré vůle, ze srdce, nejde ani docenit.

Jak poznat toho svého člověka? Jednoduše. Půjdeš mu vstříc a setkáš se s ním v půli cesty. Neznal tě, nevolals ho. A našli jste se. A ať dále půjdete kamkoli, půjdete teď už spolu.

autor Nika Bathen

 


Komentáře

1 Irča Irča | 17. října 2016 v 7:28 | Reagovat

Velmi dobrý článek!

2 R R | 17. října 2016 v 8:59 | Reagovat

Ahoj a dobré ráno :-) , slova jsou to sice pěkná a svým způsobem by mohla být i povzbudivá, ale ony lidské emoce jsou složitá věc a i když ti stokrát někdo řekne, ať to neřešíš, stejně ti to furt bude někde v hlavě vrtat a stejně to pořád budeš cítit jinak. Problém je podle mne také v tom, že emoce jsou vlastně nesdělitelné - ano, já mohu říci že např.někoho mám ráda, každý ví, co si pod tím představit, ale nikdo neví jak přesně se cítím já. A je opravdu těžké takzvaně z fleku zapomenout na někoho s kým člověk strávil většinu svého (zatím prožitého) života nebo nemít občas takzvaně depky z toho, že víš že někde je někdo s kým bys měla být a ty stále trčíš na jednom místě.

3 Alue Alue | 17. října 2016 v 9:15 | Reagovat

[2]: máš absolutní pravdu.

4 Jita Jita | Web | 17. října 2016 v 13:46 | Reagovat

Milá a povzbudivá slova, která někdy hodně pomohou. Souhlas s [2]: že emoce jsou normální cestou nesdělitelné a nepřenositelné.

5 Adonajpetr Adonajpetr | 17. října 2016 v 18:55 | Reagovat

[2]: To jak se v některých okamžicích cítíme je opravdu někdy těžké přesně vyjádřit. Důležité ale je, udržovat hned od začátku našeho vyjádření se k druhému oční kontakt a mohu říci, že když jsou si dva lidé opravdu blízcí(nebo ochotni se dívat se zájmem do očí), mohou přenášet více než slova. Mnohokrát se mi stalo, že jeden pohled od někoho ke mě, mě odzbrojil nebo dojmul do úžasu. Přece jen když je pro někoho upřímně důležité být pochopen, přenáší na druhého člověka značnou dávku povzbudivé energie i přes oči a tam je zpráva doručena ihned na správné místo přes srdce člověka a jeho cit. Je to čistý okamžik porozumění. No a když si dva lidé umí vzájemně dávat a posouvat se dál, jak je to příkladně ukázáno v Celestýnském proroctví pak dochází k přímé telepatii a jeden partner vždy pocítí, co je třeba říci nebo udělat s ,,otevřeným srdcem,,, prostě tak, jak ho vede jeho vyšší energie,,. Tím dochází k intenzivnímu vzájemnému porozumění a takoví lidé si vzájemně jsou schopni pohlédnout za masky, které jsme si ve společnosti a běžném energetickém stavu ze strachu a nutnosti jistě ovládat situaci a naše přežití, utvořili. Strach a zklamání je v těch okamžicích pouhým letmým stínem, co duše člověka moc nezná a přeje si v ten okamžik prožívat to dobré v nás, které vychází ze ,,vzájemnosti,,. Moudrost je pak nějaký čas takovým lidem na blízku a pak se zase vzdálí a je zahalena tajemstvím bolesti a utrpení z nevědomosti (z hlediska duše samozřejmě). Tak trochu z mých vzpomínek pro vás! ☺

6 atrej ystma 776 atrej ystma 776 | E-mail | Web | 17. října 2016 v 19:22 | Reagovat

Moc krásný článek k uvědomění.

7 zdeněk zdeněk | E-mail | 17. října 2016 v 20:46 | Reagovat

Kdyby si toto uvědomili všichni v zemi, veškeré problémy by se okamžitě vyřešily.....
Tak snad někdy :D

8 Moira Moira | 18. října 2016 v 7:39 | Reagovat

Jak je to mysleno "to co je vymodleno bude odebrano.."? Ze kdyz si budu prat byt s konkretnim clovekem, protoze se mi libi, tak za trest ho pak ztratim? To nemam pravo si nic prat? Jak to mam chapat?

9 Ayeri Ayeri | 18. října 2016 v 9:03 | Reagovat

Doufám, že toho svého člověka už brzy potkám. . . Když vidím všude kolem sebe zamilované páry a nedokážu po někom tak šílet, i když bych třeba chtěla. Nikdy jsem nikoho neměla, občas se bojím, že nedokážu milovat.

10 Kojot Kojot | 18. října 2016 v 10:19 | Reagovat

[9]: si na vzostupe. Nie je "povinnosťou" mať druha, tvoriť pár. Táto spoločnosť nám to tak servíruje - zdá sa nám potom, že vybočujeme z normy, Áno, tú normu ktosi nastolil... Ke´d miluješ všetko, i seba, si v poriadku.

11 Sigil Sigil | E-mail | 18. října 2016 v 14:10 | Reagovat

[8]:Tím se netrapte a přejte si toho nejlepšího. Výraz "vymodleno" k ostatním, v té větě, nepatří. Přehoďte si to slovo k výrazu "vymodlené dítě". Třeba. Vytoužená práce. Vysněný dům. Myšleno je spíš to "vybrečený" - stalo se to například herci Peškovi, miloval a žil se Štěpničkovou ale měl fanatickou fanynku která jej bombardovala dopisy, svou přítomností a představou že si ji musí vzít. Nakonec spolkla tubu barbiturátů a rodina donutila Peška aby si ji vzal. Podlehl ale za čas se rozvedli...=vybrečený... Ten článek je zvláštní. Není to až tak pravda. Třeba hned první odstavec. Morálka je naštěstí v mnohých tak silná že od umírajících neodcházejí, zvláště pokud jde o rodiče, děti. Hm, rodiče nám dali život, utírali zadky, dali vzdělání, vlastně základy, a hluboké základy, všeho co jsme, co umíme, jak se chováme (ať chceme nebo ne, je to tak) a my se na ně ve stáří vykašleme? Ca co bychom pak stáli? Jak bychom obstály sami před sebou? Vím o čem mluvím-sám se starám o matku, velmi nemocnou, skoro devadesátiletou i když všichni tvrdí aby ji dal do ústavu. Co by si asi tak myslela kdybych to udělal... A co bych si o sobě myslel já? Narodí se vám postižené dítě a opustíte ho? Bez vás by se nenarodilo... Bez vás by nebylo postižené. Jistě, možná je to karma toho dítěte ale co tím opuštěním uděláte se svou karmou vy?? Ať už opušěním dítěte, partnera se kterým máte děti, starých nemocných rodičů... Ano, tisíckrát se můžeme zaříkávat, že máme právo oodejít a žít svůj život. Je to pravda-právo svobodné volby máme takřka vždy a ve všem. Ale utíkat před problémy bez řešení? Z pohodlnosti? Jsme lidé a máme nejen práva ale i povinnosti, či lépe - závazky k blízkým i cizím lidem. Přijdete k havárce a když to uvidíte odejdete? Nebo slespoň zavoláte záchranku? Trismegistos řekl že jak nahoře tak dole=vše souvisí se vším, vše je provázáno a nic se neděje bezdůvodně. Berte to do úvahy i když jste v manželství které prochází krizí a potkáte úžasného muže a je to láska jak hrom (i když... to jste asi prožívali s manželem také, jinak byste si jej nevzali). Pro lásku je potřeba bořit mosty a neohlížet se napravo nalevo? Rozhodit bolest a trápení pro ostatní a z toho vybudovat nový láskyplný vztah? Jistě, MÁTE NA TO PRÁVO. V partnerství je to ještě jednodušší neboť se obejdete bez rozvodu.
Asi tak. Nic není jednoduché jak se na první pohled zdá... A z našich činů vznikají nové osudy, nové problémy, řešení, i ta karma. Akorát jsme do toho zatáhli mnohem více lidí... Čože jednáme z lásky nebo z bezohlednosti a vlastního sobectví? Je jednoduché využít svoje právo a zaklínat se třeba láskou, nebo i tím právem. Jistě, to právo MÁME...

12 esterka esterka | 20. října 2016 v 9:03 | Reagovat

[11]: Je vidieť ten rozdiel, že tento komentár písal dospelý a vyspelý človek so skúsenosťami, kým ten článok je len ľúbivý počin bez skutočného základu.

13 R R | 20. října 2016 v 12:13 | Reagovat

[9]: Vím, že to bude znít v kontextu mého prvního komentáře podivně, ale chápu tě. Taky mám občas pocit, že je se mnou něco špatně, že nedokáži milovat(no pocit, spíš když o tom začnu přemýšlet, tak dospěji k závěru, že to snad ani nejde, ačkoliv bych to někdy ráda zažila). Nikdy jsem do nikoho zamilovaná nebyla. A pokud ano, nevím o tom. Vždy jsem jen pociťovala jakési city vůči své rodině a přátelům .I ti lidé, o kterých mluvím ve svém prvním komentáři  jeden byl můj dobrý a možná nejlepší přítel a ten druhý - tam je to složité. Nevím, zda ho miluji a zda jsem takového citu vůbec schopná. Souhlasím s
[10]: že člověk si připadá divně, když je sám, protože společnost nám předhazuje, že normální je být v páru (tedy pokud jsem to špatně nepochopila)

[5]: Obavám se, že vás zklamu, ale vidím, že se na to díváte z jiného úhlu pohledu než já, ale rozhodně vám to neberu, každý má právo na svobodné vyjádření svých názorů :) I když je to třeba divné, když jsem se ocitla na tomhle blogu, ale nejsem nějak duchovně zaměřená a ani tomu vašemu vyjádření v některých částech nerozumím. Je pravda, že jsem se v minulosti zabývala filosofií a podobnými věcmi, ale vždy jsem to brala spíše jako zkoumání názorů druhých lidí, smím-li to říct takto zjednodušeně.

[11]: Děkuji za tvůj/váš komentář :-) Měla jsem ten samý dotaz co[8]: a odpověď je myslím postačující - prozatím :D

14 BE BE | 24. října 2016 v 18:21 | Reagovat

I Láska má svoje "dimenzie"  - vyvéja sa od Lásky Eros , ku Fília a ku Agapé. Nie sú medzi nimi žiadne hranice, prelínajú sa tieto stavy. V istej vibračnej zóny je človek dlhšie, či kratšie, alebo vôbec.
Vo Vesmíre sú rôzne podoby .

15 myší královna myší královna | Web | 30. října 2016 v 16:37 | Reagovat

"Půjdeš mu vstříc a setkáš se s ním v půli cesty. Neznal tě, nevolals ho. A našli jste se. A ať dále půjdete kamkoli, půjdete teď už spolu." heh... to teď prožívám... jsem úplně blažená a pořád se nedokážu tomu všemu otevřít. Díky za zprostředkování tohohle článku, asi si to všechno někam napíšu jako afirmaci.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama