Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 15.7.

Prečo sa moderné vzťahy dnes tak ľahko rozpadajú

28. října 2016 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Ženy, Muži, Vztahy
Velice moudrý článek, který ukazuje dnešní povrchní ,,rychlovztahy" nevyzrálých lidí v pravém světle. Určitě to znáte, minimálně u lidí ve vašem okolí to pozorujete a nestačíte kroutit hlavou...
Jakmile dneska někdo přijde a řekne, že hledá vážný dlouhodobý vztah, že hledá spřízněnou duši a neprovozuje nezávazný sex ale pouze milování z lásky v dlouhodobém vztahu, tak je divný, panic, puritán, nebo asexuál... Ale nezašli jsme s tou urychleností, nezávazností, dekadencí a lehkomyslností až příliš daleko? Je v pořádku myslet si a hlásat, že vyspat se s někým koho znáte dva dny je normální a kdo to nedělá, ten je vadný? Co když je většinová společnost zvrácená a zdrženliví lidé jsou poslední mohikáni, kteří ještě chápou pravdu a umí si vážit skutečné lásky?

Prečo sú v súčasnosti vzťahy také ťažké? Prečo nedokážeme ľúbiť napriek tomu, že sa o to tak veľmi snažíme?
Prečo sa stali ľudia zrazu takí nešikovní v udržiavaní vzťahov? Zabudli sme ľúbiť? Či ešte horšie, zabudli sme čo je to láska?

Nie sme pripravení…
Nie sme pripravení na obete, kompromisy a bezpodmienečnú lásku. Nie sme pripravení investovať všetko, čo je potrebné na to, aby vzťah fungoval.
Všetko chceme mať príliš ľahko. Vzdávame sa rýchlo. Všetko, čo k tomu stačí, je jediná prekážka, ktorá nás zrazí k zemi.
Nenechávame našu lásku vyrásť. Opúšťame ju skôr, než nadíde jej čas.
Nie je to láska, čo v skutočnosti hľadáme, ale zábava a vzrušenie. Chceme niekoho, s kým pôjdeme do kina alebo na párty, nie niekoho, kto nám rozumie aj počas najhlbšieho ticha.



Nezvládame všednosť…
Trávime spolu čas, no nevytvárame si spomienky. Nechceme nudný život.
Nechceme partnera pre život, ale len niekoho, kto nám umožní pocítiť, že sme živí práve teraz. Všetko je to len o momentoch.
Po tom, čo opadne vzrušenie, zisťujeme, že nikto nás nepripravil pre všednosť. Neveríme v krásu predvídateľnosti, pretože sme príliš zaslepení túžbou a vzrušením po dobrodružstve.

Veci víťazia nad citmi…
Vnárame sa do prúdu života veľkomiest, kde už neostáva miesto na lásku. Nemáme čas ľúbiť, nemáme trpezlivosť riešiť veci, ktoré so sebou prináša vztah.
Sme zaneprázdnení ľudia naháňajúci materiálne sny, v ktorých láska už nie je zakomponovaná. Vzťahy nie sú ničím iným než pohodlím.
Vyhľadávame okamžité uspokojenie vo všetkom, čo robíme. Vo veciach, ktoré zdieľame na internete, v kariére, ktorú si volíme či ľuďoch, do ktorých za zaľúbime.

Na nič nemáme čas a trpezlivosť…
Chceme zrelosť vo vzťahu. Tá však prichádza s časom. Emocionálne napojenie sa rozvíja roky. Mávame pocit, že ku niekomu patríme, hoci ho poznáme len chvíľu.
Nič nie je hodné nášho času a trpezlivosti, dokonca ani láska.
Radšej strávime hodinu so sto ľuďmi než by sme strávili deň s jednou osobou. Veríme v to, že máme "možnosti", že sme "sociálne" bytosti.

Sme sebeckí…
Veríme viac v stretávanie ľudí než v to, aby sme ich spoznávali. Sme lakomí. Chceme mať všetko.
Ideme do vzťahu už pri najmenšej atraktívnosti a vystúpime z neho akonáhle nájdeme niekoho lepšieho.
Nechceme nájsť v druhom človeku to najlepšie. Chceme, aby bol perfektný. Randíme s mnohými ľuďmi, no len zriedkakedy im dáme reálnu šancu. Z každého sme sklamaní.

Technológie nás priblížili, no zároveň vzdialili…
Technológie nás priviedli bližšie k sebe. Tak blízko, že je až nemožné voľne dýchať.
Naša fyzická prítomnosť tak bola nahradená sms-kami, hlasovými správami, video hovormi. Už viac necítime potrebu tráviť s niekým náš čas.
Máme sa navzájom už aj tak dosť. Nezostalo nič, o čom by sme sa mohli rozprávať.

Stali sme sa pustovníkmi…
Sme generáciou pustovníkov, ktorí neostávajú dlho na jednom mieste. Každý má fóbie zo záväzkov.
Veríme, že nie sme stvorení na vzťahy. Nechceme sa usadiť. Dokonca, čo i len myšlienka na to nás desí.
Nedokážeme si predstaviť, že s jedným človekom by sme mali stráviť celý život. Preto odídeme.
Hnusíme sa trvácnosti ako keby to bol nejaký sociálny diabol. Radi si o sebe myslíme, že sme iní než ostatní. Radi veríme, že sa nepodvoľujeme sociálnym normám.

Obľubujeme sexuálnu odviazanosť…
Sme generáciou, ktorá sa nazýva "sexuálne oslobodená". Dokážeme oddeliť sex od lásky. Aspoň si tak myslíme.
Sme generácia, čo randí a rozchádza sa. Najprv máme s niekým sex a potom sa rozhodneme, či ho aj budeme ľúbiť!
Sex prichádza ľahko, vernosť už nie. Vyspanie sa s niekým sa stalo novým opitím sa. Robíte to nie preto, že druhého človeka ľúbite, ale preto, že sa dobre cítite.
Je to všetko dočasné uspokojenie, ktoré potrebujeme. Sex mimo vzťahu viac nie je tabu. Vzťahy už nie sú také jednoduché, aké bývavali.
Existujú otvorené vzťahy. Priatelia s benefitmi, občasné úlety, vzťahy na jednu noc, žiadne záväzky - pre lásku sme vo svojich životoch vyhradili len veľmi málo exluzívneho priestoru.

Sme nadmieru logickí… a citliví…
Sme generáciou, ktorá je nadmieru vedená logikou. Už viac nevieme, ako milovať šialene.
Neodleteli by sme len tak do vzdialenej krajiny iba preto, aby sme stretli niekoho, koho milujeme. Radšej sa rozídeme, pretože je medzi nami veľká vzdialenosť.
Sme príliš citliví na lásku. Príliš citliví na naše vlastné dobro.

Bojíme sa…
Sme ustráchaná generácia - bojíme sa zaľúbiť, prijať záväzok, potknúť sa.
Bojíme sa zranenia, bojíme sa zlomeného srdca. Nikoho doň preto nepúšťame, ani nevystúpime z neho a bezpodmienečne nemilujeme.
Vykukujeme spoza múrov, ktoré sme si okolo seba postavili. Hľadáme lásku, no zutekáme v ten moment, keď ju skutočne nájdeme.
Zrazu si s ňou nedokážeme poradiť. Nechceme byť zraniteľní. Nechceme svoju dušu nikomu upísať. Sami seba príliš strážime.

Nevážime si vzťahy…
Dokonca si už viac vzťahy ani len nevážime.
Nechávame odísť najúžasnejších ľudí kvôli "ostatným rybám v rybníku". Už ich viac nepovažujeme za posvätných.
Neexistuje nič na tomto svete, čo nedokážeme zdolať. A pritom tu teraz ťažkopádne sedíme pri hre na lásku - najzákladnejší z ľudských inštinktov. Hovoria tomu evolúcia.

Spracoval: Badatel.net, Zdroj: mensxp.com




 


Komentáře

1 All All | 28. října 2016 v 10:36 | Reagovat

Mám pod 30 a som obklopená vzťahmi 10r a viac, poznám vzťahy aj 15 ročné u ľudí pod 30. Taktiež mám v okolí mnoho manželstiev mladých ľudí a vôbec nemám pocit, že by to so vzťahmi bolo také zlé. Naopak mi to príde, že generácia 45+ sa brala unáhlene a 90% je už rozvedených, prípadne bez akejkoľvek lásky.

2 Mára Mára | E-mail | 28. října 2016 v 12:28 | Reagovat

A proto je nejlepší být single a mít jen flirtovací kamarád(k)y  :)

3 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 28. října 2016 v 13:29 | Reagovat

Bože, fakt je to tak s naší mládeží špatné?Většina toho, co se v článku píše, podle mě platí pro všechny lidi a pro všechny generace bez výjimek (tedy kromě pár :-))Vztahy jsou takový doktorát ze soužití s lidmi, přičemž spoust lidí za sebou ještě nemá ani základku :-) Schopnost milovat bezpodmínečně je jako schopnost řídit tryskáč :-) Jediný rozdíl mezi současnou generací a těmi předchozími (nebo manželstvími založenými v rámci nějakého náboženství) je jen v tom, co je považováno za normu, kterou musí žena či muž naplnit, aby byl přijímán druhými. To, že se takový vztah nerozpadne ještě automaticky neznamená, že takový vztah je šťastný a nerozpadl by se. Teď je jen  nádherně obnaženě vidět, jak špatně na tom vlastně se vztahem k sobě a k druhým lidem jsme. Což je vlastně pozitivní...

4 Jaroslav Jaroslav | E-mail | 28. října 2016 v 21:03 | Reagovat

Podstata a význam lásky se zamlčuje.Zkresluje se pravda o lásce.Láska je především energie a síla.Mocná energie vesmíru.Dnes si mnozí myslí,že láska je jen sex.Jak absurdní a hloupé,názor z TV filmů,ůskočný klam pro nevědomé,klamané.Lásku probouzí Touha po Tvoření,poznávání,učení.Patří ke kosmické,univerzální síle,darovaná člověku,který ji může získat,regulovat a předávat dál,ostatním lidem,kdy se zároveň automaticky zesiluje od člověka k člověku.Lze ji jen darovat,nedá se koupit.Je to čistá,duchovní síla.U majetku a peněz je jen falešnou hrou antirozumu,který se takto schovává.Sex bez lásky je jen zvířecím pudem,nižší ůrovní při degradaci a ůpadku společnosti bez budoucnosti.

5 Fellien Fellien | Web | 29. října 2016 v 8:06 | Reagovat

Mám kolem sebe pár kamarádů, kteří jsou přesně takoví, jak je popsáno v článku. Ale naštěstí mám i spoustu rozumných, kteří mají stejný postoj jako já. Já mám už od 17ti let stálého partnera a nikdy jsem nehledala vzrušení a výjimečnost, nýbrž člověka, se kterým mi bude dobře v té každodenní všednosti. Už bych ani nedokázala mít sex s někým, koho nemiluju a doopravdy mu nevěřím. Nikdy jsem tento přístup nechápala. Kdybych se takto chovala, měla bych strach sama ze sebe.

6 Ellie Parrish Ellie Parrish | 29. října 2016 v 12:31 | Reagovat

S článkem opět souhlasím. Upřímně jsem dnešní dobou znechucená. Jak pozoruju ty lidi, tak dokonce i holky prohlášuji " když je sex na ho.no, nemá smysl pokračovat" wtf?? Jak jsi to podtrhla žlutým, je to tak, lidi se rozhodují podle sexu a pak na úkor toho, jestli bude vztah nebo ne. Lidé dneska berou sex jako hodnotící výkon partnera, ne jako akt k lásce. Lidi, se dneska berou jako kus masa, vše se bere jako samozřejmost, a když v sexu dělat něco nechce, o je mu proti srsti, hned je puritán a podivín, a pak je vlastně ideální způsob, proč toho člověka podvést. Lidi, neví co je vztah, že vztah je o vzájemném respektu,úctě k sobě, toleranci a obětavosti a hlavně si toho člověka vážit a příjmout ho jaký je, ne měnit člověka, pokud se bude člověk chtít změnit udělá to sám.

Ty vymožené techniky, jako je fb, Ig, Snapchat, tak jsem dokonce slyšela, jak je normální flirtovat s ostatními lidmi, když je pár ve vztahu, ten komu se to nelíbí, je hned žárlivka a majetnická nána. Ehm, ne nesouhlasím, ale tak sami vidíte, jak dneska lidi přemýšlí. Prvně se hrnou do vztahu šup honem a pak dělají věci, které se nehodí do vztahu, kor když to ubližuje tomu druhému. Mladí lidi vůbec neví, co je vztah, myslí si, jak sexuálně žijí, že je to nějaký náznak dospělosti a že ví, co je vztah. Lidi neví, co je vztah, teda alespoň více než většina. Mladí, si myslí, jak měli 5 vztahů ve 20 letech, že už ví co je to vztah a život a že si prošli vše možným. Neberu jim to, ale prostě to chápu jinak a myslím, že jsem vyzralá duše z minulých životů, že to vnímám jinak.

Teď velice častě slýchám jak láska je láska a sex je sex, že to jsou dvě odlišný věci, a že do sice do vztahu patří, ale, že sex je pouze fyzickou potřebou a že je DOKONCE správné, splnit všechny sexuální tužby, pro partnera, aby jsme se v budoucnu nedivili, že nám bude zahýbat, že láska a sex jsou dvě odlišný věci. No osobně to beru jinak, že to jsou věci, které se propojují a sdílí se emoce a romantika, nikoli výkon, jak mi to dobře někdo udělá :D

Jednou jsem se prokecla na fóru, že mám sex z lásky, a že když jsem sama na nějk chuť nemám, protože, když jsem zamilovaná, tak se mi tyto chutě prostě zintenzivní, a schytala jsem argumenty, jak jsem puritán a asexuál a neumím si užívat sex jako na surfu a chudák prý můj budoucí chlap :D tak to néé, prostě jsem se smířila, že dnešní doba je zvrácená, jak popisuješ zeleně v článku. Raději budu sama, než mít vztah, aby mi někdo hodnotil můj sexuální život.

Taky jsem včera četla článek, jak jedna prostitutka psala, že ten kdo miluje, si raději zajde za prostitkou, protože prostitutce je záslužná práce, která nebortí vztahy, rozchody a rozvody, že chlap podvádí proto, že co má doma, se sex nedá nazývat a, že sice miluje svou holku, ale sex si užije jinde, protože je to dnešní moderní doba, a vlastně co oči nevidí srdce nebolí - její argument.

Jak jsem to přečetla, tak se mi trošinku udělalo zle a nevěřím ani na tu lásku, protože lidi jsou takový, že fakt tyto dvě věci oddělují a myslí na sebe a na své potřeby. V příštím životě sem nechci jít ani za nic !

Natož, že je mi dvacet let, tak jsem sice žádný vztah neměla, ale myslím, že chápu , co to je VZTAH, což nechápé dnešní mládež ani starší skupiny, což je smutné.

7 R@d€k  H@mr$mid R@d€k H@mr$mid | 29. října 2016 v 13:02 | Reagovat

Je to spíš úroveň vědomí, která určuje, jak chápeme svět a tím způsobem prožíváme i vztahy. Zcela se míjí se sexuální přitažlivostí, ta si jede vlastní cestou. Možná ale neexistuje "špatný" vztah, každej něco naučí, něco dá, pomůže k uvědomění, kdo jsme a jak reagujeme na nečekané, zkouší a proveřuje naše schopnosti, které o samotě nemáme šanci použít, natož rozvinout.

8 BE BE | 29. října 2016 v 15:36 | Reagovat

Rozpady, vzťahov, vecí, noriem - všetko sa vyvíja. Keď sa dvaja stretnú, sú istý čas na rovnakom stupni "záujmu". Zamilovanosť.
Tento vzťah sa vyvíja tak ako sa vyvíja v ňom každý z nich dvoch. Tak sa preukáže o čo vlastne kto vo vzťahu stojí. Skúška. Jeden sa vyvíja viac materialisticky, druhý viac duchovne, jeden rýchlo, druhý pomalšie.  
Z čísla narodenia sa ukazuje či sú duše na blízkom, či hodne vzdialenom stupni od seba v tomto stvorení. Ich reakcie sú potom viac a viac rôzne. Pravdaže ak my prebývame na 8. poschodí, tomu zo 4. poschodia je ďaleko ku nám hore, my zas máme nechuť ísť dolu. Veď tak sme nadreli keď sme sa škrabali vyššie.
Druhé je, že nám bol podsunutý akýsi muster, "v dobrom i zlom" až do smrti, amen. Skôr vravím do "zomretia"  /vzťahu/. :-)
Toto bolo nastolené mocnármi sveta, zarylo sa v nás. Nevieme odísť, trpíme, jeden i druhý.
Nojo, ale čo deti ?  - Ony sú múdrejšie a ďalej ako my. Ony chápu, že ich rodičia chcú ísť osobitou, vlastnou cestou vývoja. Že nie vždy sa zhodujú. Deti sú múdrejšie od nás. - Ide u nich len o to, aby ďalej cítili nekonečnú lásku oboch rodičov.
A to je úloha, na ktorú ešte nie sme úplne pripravení. A nie sme pripravení byť keď nie už manželmi, tak ani nádhernými priateľmi. -  Dovolím si jeden príbeh :
"Stretnú sa na svete Láska a Priateľstvo. Láska sa pýta : "Načo si na svete ty, keď som tu ja.?" Priateľstvo odpovedá : "Aby som zotrelo slzy, ktoré ty spôsobíš."

9 Anna Anna | E-mail | 29. října 2016 v 18:22 | Reagovat

někdy mám pocit, že milovat nestačí. Ale vím, že stačí věřit na věčnost a to vám dá sílu MILOVAT opravdově :), alespoň mám takový POCIT

10 Ayeri Ayeri | 29. října 2016 v 19:32 | Reagovat

Myslím, že vztahy na tom jsou stejně v každé době a každé generaci. Jen teď se o tom víc mluví. Máme svobodu, že se můžeme rozejít, když vztah prostě neklape, a nemusíme zůstávat v nešťastném manželství, jako to bylo dřív. A taky máme mnohem míň soukromí, takže každý má pocit, že vidí ostatním až do postele a zná jejich životy natolik, aby je mohl řešit v článcích na internetu, v časopisech a kdoví kde ještě :)

11 ginze ginze | 29. října 2016 v 20:56 | Reagovat

No nedá mi to a musím sem napsat zážitek, který s tímto článkem tak trochu souvisí.
Psala jsem si s kamarádkou a ona mi popisovala, že má schůzku s nějakým mužem, ale jestli to nedopadne, tak je to jedno, že má v záloze ještě dost chlapů. To tedy znamená, že jde s mužem na schůzku, vyspí se s ním a když se jí na něm nebude něco líbit, tak jde hned za druhým a takhle je to neustále dokola.
Mě to velmi udivilo, něco takového není můj styl a tak jsem nenápadně zapátrala u kamarádek, jaký mají na takový způsob navazování vztahů názor. Od spousty z nich jsem dostala stejnou odpověd - že je to úplně v pohodě a že nechápou, co řeším. Jedné kamarádce jsem napsala: ,, Ale když je takhle střídáte, tak ty muže berete jako věci a ne jako živé bytosti" a ona mi odpověděla: ,,No vždyt jo, oni to s náma mají stejně". Tak jsem asi fakt staromodní, že to takhle nevidím. A nemyslím si, že by to tak měli muži stejně, ale je jasné, že když jdou na schůzku s muži, kteří evidentně chtějí hlavně sex, tak se nemůžou divit. Oni ti muži, co chtějí dlouhodobý vztah existují, ale určitě to nebude ten, co mi na facebooku napíše, že jsem strašně krásná a jestli k němu nechci přijít na kafíčko.
Jak se ty holky vlastně můžou divit, že je muži berou jako věc, když dělají úplně to samé???

A další věc, které si všímám, je ta, že je strašně moc lidí, kteří nedokáží být chvíli sami. S někým se rozejdou a do měsíce mají někoho nového. Tak jsem asi zase staromodní, protože mi přijde normální být po ukončení vztahu nějakou dobu sám. Vždyt i ve vztahu potřebuje člověk svůj prostor a svobodu, já bych nemohla mít neustále někoho za zadkem.

12 sa sa | 30. října 2016 v 1:20 | Reagovat

Když chceme lásku dávat, tak dáváme to co je jen naše. To co každý máme, si máme ponechat.
Prožitek lásky spočívá ve sdílení, v tom, že sdílím lásku, sdílím svoji lásku, tu co mám v sobě, sdílím ji s někým druhým, dalším, pokud hloubku své lásky tomu druhému zpřístupním k prožívání a ten druhý to přijímá, tak po tu dobu.
Představte si, že jíte chléb, sednete si ke stolu k druhému člověku, který jí také chléb. Víte o sobě, že jíte chléb, ale každý ten svůj. Když dáte tomu druhému ochutnat ten Váš chléb, tak prostě ten druhý jen sní Váš kus chleba. Pokud s někým sdílíte lásku, tak prostě jíte každý svůj chléb, s tím druhým se o svůj chléb nedělíte, o lásku se nedělíte, prožíváte tu svou a ten druhý prožívá taky tu svou, tak lásku prožíváte po tu dobu, co to oba zpřístupníte sobě a tomu druhému.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama