Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na alueshop.webnode.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 17.11.

Jsem přecitlivělá, jak zmírnit potíže, které z toho vyplývají?

5. ledna 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Poradna: Energie
Dotaz:
Hezky den Alue,
pred par mesici jsem se dozvedela o tzv. hypersenzitivnich lidech. Jak uz z nazvu vyplyva, tito lide jsou mnohem citlivejsi na vnejsi podnety, napr. prilisny hluk, ostre svetlo. Jsou ale taky schopni vzit se do situace jineho, prenest jeho emoce/naladu/myslenky na sebe a taky prozivaji emoce mnohem intenzivneji nez "normalni" lide.
Ja jsem podle vseho taky hypersenzitivec. Tenhle "dar" je vsak spis prokleti. Uz od utleho veku jsem byla lehce manipulovatelna, chtela jsem se prispusobit a vyhovet vsem i kdyz si to ti lide vubec nevazili a hlavne nezaslouzili. Dnes nemam zadne pratele, lidi jsem zavrhla, nedokazu jim uz duverovat. Mivam tezke deprese a stavy uzkosti cehoz pricinu vnimam prave precitliveni.
Moje otazka vsak je, jestli muzou byt takto citlivi lide vice nachylni k nabalovani nejakych spatnych entit ci energii. Vim sice, ze pricinou tech depresi a uzkosti jsou lide, ci uz z minulosti nebo ze soucasnosti ale ja se nekdy citim jako kdybych byla posedla. Citim v sobe zahorklost a vsude kolem zlo a negativitu.


Byla doba kdy jsem brecela kazdy den. Lidem, se kterymi se setkavam se vyhybat nemuzu, musim s nima bud zit nebo travit vetsinu casu. Mela jsem i tvou knihu o sebelasce ale neprijde mi, ze jsem tam nasla to co jsem hledala.
A zajimala by me jeste jedna vec: Jestlize jsem opravdu hypersenzitivni, mela bych mit lepsi intuici nez normalni lide. U mne je to vsak naopak, chtela jsem se zacit ridit intuici, no v 90% me zklamala. Cim to tedy je?
Dekuji za odpoved a jeste jednou hezky den.

Odpověď:
Ahoj,
Přesně chápu, co máš na mysli a vůbec se ti nedivím.
Kniha Svítání řeší problémy se sebeláskou a sebevědomím, ale citlivost vůči svému okolí ne. Když je člověk citlivý, pochopitelně je ke všemu otevřenější a ano, skutečně je poté mnohem náchylnější na různé parazity a batohy. Nefunguje to ale tak, že by necitliví pařezové batohy neměli - mají je taky! a kolik! no jéje! - ale pařezové většinou mají ty batohy chronicky, dlouho a jejich zlý vliv berou jako součást sebe a nenapadne je, že to mohou mít zvnějšku. Navíc to moc neprožívají.
Oproti tomu citlivý člověk velice jasně registruje všechny změny a vnější vlivy a když se na něho něco nalepí, tak o hodně víc trpí. Lépe pozná že to není jeho a když na něho něco zlého působí, mnohem víc ho to zasáhne a mnohem víc s tím bojuje. Citliví lidé mají problémy s duševní rovnováhou, protože je neustále něco vykolejuje, rozhazuje, nepříjemně překvapuje. - Dá se tomu pomoct životním stylem a dobrým výběrem lidí kolem. Nemá to co dělat se sebeláskou, nebo sebeúctou.

I já jsem přesně takováto citlivka. Lidi mám ráda, ale jen ty co si vyberu, jinak si na ně dávám veliký pozor. A práci mám samostatnou. To znamená, že mě obvykle nikdo a nic nestresuje a nevysává, takže mám rovnováhu, klid a pak tu svou citlivost umím vytěžit a vytáhnout z ní hlavně samé výhody a dobré věci, místo aby mě to ubíjelo.
Jinak když jsem byla mladší, žila v domě se silně destruktivními lidmi a chodila do školy kde byl destruktivní kolektiv se špatnou morálkou, trpěla jsem strašně a skoro mě to tam zničilo.
Takže to umění není jenom o tom něco si uvědomit a zajistit si ochranu, ale člověk by se měl snažit přizpůsobit tomu svůj životní styl. Protože můžeš změnit špatné návyky, špatná přesvědčení, bloky, ale nemůžeš změnit to jaká jsi, povaha se chtěním nepřetočí úplně naopak. Takže to člověk musí přijmout, začít se sebe ptát co ho stresuje a pomalu zavádět změny a sledovat, co mu dělá dobře a co naopak nepomáhá.

Perfektní energetickou ochranu poskytují energetické krystaly
Chrání také před bytostmi, černou magií, uhranutím a prokletím. Zmírňuje depresivní stavy, dává se na čelo, když to člověka přepadne.
Pro lidi jako jsme my je to výborná pomůcka, krásně člověka sladí když ho někdo vysaje, nebo když na něho něco útočí, ale citlivost pochopitelně neřeší, protože to je povaha, to je charakter a není na tom nic špatného, naopak, být citlivý je výborné, člověk vidí mnohem dál než ostatní lidé, ale nese to s sebou bohužel určitá omezení a nevýhody, když se člověk pohybuje v prostředí, které mu nedělá dobře a kde přichází o energii.

S intuicí ti v tuto chvíli asi neporadím, protože to bych musela vidět a vědět, o jaké konkrétní situace šlo. Naslouchání intuici je umění, které se člověk dlouho učí, je potřeba u toho sledovat i znamení - já se občas taky utnu, nikdo není dokonalý - a pak je otázka, jestli ti do toho nevstupují právě ony vnější vlivy, které tě rozhazují.

s pozdravem
Alue


 


Komentáře

1 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 5. ledna 2017 v 1:04 | Reagovat

Jo, tak tohle dobře znám... A ano, taky tomu občas říkám prokletí. ;-) Blbý je, že ostatní to mnohdy nechápou. A některým lidem tohle fakt nevysvětlíš.

Nechtěla bych ale měnit. Jsem to já - a má to i spoustu výhod. :-)

2 ohbriel ohbriel | E-mail | 5. ledna 2017 v 6:21 | Reagovat

Energetický krystal citlivost ještě o dost zvýší.

3 micka micka | 5. ledna 2017 v 7:56 | Reagovat

Tak tento článek se dnes velmi hodí i mě...děkuji tazateli a Alue.

4 Majka Majka | 5. ledna 2017 v 8:46 | Reagovat

Můžu potvrdit určitou pomoc energetického krystalu.
Přecitlivělost sice opravdu nějak nezmírnil, ale ve velké míře snížil moje dlouhodobé deprese, se kterými jsem se před pár lety i léčila. Nikdy nezmizely, mám je snad už od dětství, ale teď, s použitím krystalu se to při každodenním nošení dost zlepšilo.
Nemůžu s jistotou zaručit, že je to pouze tím, protože i okolnosti se v mém životě poslední dobou mírně zlepšily, ale jak to cítím já, tak krystal v tom hraje docela důležitou roli a věřím, že za to zmírnění mých dlouholetých a vleklých depresí vděčím hlavně jemu.
Další "bonus", který jsem u něj zaznamenala, je daleko větší odolnost běžným nemocem, jako jsou chřipka, nachlazení atd.
Tak to jen tak ještě pro doplnění ke krystalu...

5 Alue Alue | 5. ledna 2017 v 10:37 | Reagovat

[4]: Jsem za tebe moc ráda :)

6 Alue Alue | 5. ledna 2017 v 10:56 | Reagovat

[1]:  Spoustu lidí s citlivostí i rozčiluješ. Pamatuju si, jak jsem byla ,,doma" pořád terčem ponižování a bití, jenom aby zkusili, jestli se zase hned rozbrečím. A taky že jo... Připadala jsem si jak nezmar ve zkumavce, kdy do něho pořád někdo něčím ryje... Zkrátka okolí, místo aby na tebe vzalo ohled, ti ještě přidá. Pak není divu, že to citliví lidé blbě snáší.

7 Majka Majka | 5. ledna 2017 v 11:09 | Reagovat

[5]:Děkuji Aluško :o)
I já jsem moc ráda za tebe.
Není pro mě den bez tvých stránek - už několik let. Takové "souznění" s názory a celkově přístupem k životu a ke všemu jsem za ty roky nikde jinde na žádných jiných stránkách doposud nenašla. ( I ta láska k morčátkům - už od dětství :-) )
A teď ta třetí knížka - i když zatím ještě nedočtená úplně do konce - to je opět nádhera. To by se mělo zavést jako povinná četba :o)
Děkuji a moc doporučuji...

8 Irča Irča | 5. ledna 2017 v 16:11 | Reagovat

[6]: A nebo když ti všichni říkají, jak strašně labilní jsi, že ostatní lidi všechno tolik neřeší a bla bla.. :D

9 Jana Jana | 5. ledna 2017 v 17:20 | Reagovat

Mne citlivost obcas pride, ze ide ruka v ruke s mierou duchovneho prebudenia. Ale mozno to je len tym, ze vtedy dochadza k odblokovaniu a uvolneniu energii. Inak zaujimavy je aj jav, kedy preziva clovek obdobie, v ktorom ho uplne vsetko rozplace ani nevie preco. Ja som to mala cca v 12 rokoch..
Inak podla mna uprimna modlitba robi vzdy velke zazraky :-)

10 Ayeri Ayeri | 5. ledna 2017 v 18:06 | Reagovat

Ano, to taky znám. Taky jsem dost citlivá. Když jsem byla mladší,  spolužáci se mi posmívali a tahali za vlasy jenom proto, aby viděli, jak se rozbrečím a mohli se bavit. Taky mi později všichni říkali, ať si všechno tolik neberu. A tak si snažím co nejvíc věcí nepřipouštět a zlým lidem se vyhýbat. Mimochodem moc hezky napsaná odpověď :)

11 Alue Alue | 5. ledna 2017 v 18:58 | Reagovat

[10]:  :( Ne že bych to někomu přála, ale trochu se mi ulevilo, že nejsem jediná na světě, kdo to zažil. Nejhorší je na tom ta bezmoc.

12 Jarek Van Ek Jarek Van Ek | E-mail | 5. ledna 2017 v 20:30 | Reagovat

Myslím,  že hypersenzibilních čtenářů zde je většina :-)
Mám vynikající zkušenost,  jak dostat "křídla" a ulevit si od tlaku přecitlivělosti. Na mne fungují hory. Ideálně alespoň 2x do měsíce.  Pěkná túra na čistém vzduchu. A skvělá injekce byly 3 dny v Grandhotelu Permon v Tatrách. Špičkový wellness, těžká Tatranská túra a vynikající kuchyně. To se pak člověku otevřou oči hezky doširoka.
Vysoká citlivost bývá často u herců.  Proto pokud má člověk pamatováka, je to vhodné povolání.

13 Alue Alue | 5. ledna 2017 v 20:34 | Reagovat

[12]:  Bez morčátek by mě na hory nikdo nedostal ani heverem :) Leda zabalit s sebou pod pažu :D

14 romča romča | E-mail | 5. ledna 2017 v 20:56 | Reagovat

Súhlasim s Jarkem že je tu takých väčšina a súhlasim aj s tým že energetický krystal má zásluhu na zmiernení zlých stavov :)

15 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 5. ledna 2017 v 22:26 | Reagovat

[6]: Já to zas znám z trochu jiné strany: Když se před některými typy lidí rozbrečím, tak začnou být dost agresivní až zlí, protože cítí vinu za své jednání. Naštěstí je takových minimum.

A nálepka labil? Jo, často. Jenomže já jsem už dnes PEVNĚ přesvědčená, že kdyby ostatní cítili to, co já (my), tak by se z toho už dávno pos* - složili. ;-)

16 Helene Helene | 5. ledna 2017 v 23:20 | Reagovat

To znám též moc dobře. Základka pro mě byla utrpení. Na výletě mi házeli kameny do batohu, přezdívku jsem měla jako bulínek a pak se ani člověk nediví, že když vyjde školu, tak svoji citlivost odmítá a snaží se ji skrýt za každou cenu. Tolikkrát už jsem se všechny kolem mě snažila pedsvědčit že jsem ten společenský extrovert a tolik energie mi to vzalo...jsem strašně ráda za probuzení a uvědomění, kolik věcí právě tady s touhle úžasnou povahovou vlastností umím dokázat.

17 Jana Jana | 5. ledna 2017 v 23:34 | Reagovat

[11]: myslim, ze je vela takych, ktori zazili sikanu. Aj ja mam svoje skusenosti z minulosti a aj ked uz teraz to nezazivam na vlastnej kozi, ale vidim v okoli, ze ludia sa radi chytaju prilezitosti, ako niekomu "inemu" dat neprijemne najavo jeho inakost. Bohuzial nam je podvedome vstepovana tvrdost, neludskost, vychova typu "silnejsi vyhrava". Ani sa necudujem, ze su deti take zle, je to obraz nasej spolocnosti.

18 Ayeri Ayeri | 6. ledna 2017 v 8:14 | Reagovat

[11]: Nápodobně ;) Ale nepřála bych to nikdy nikomu :(

19 Alue Alue | 6. ledna 2017 v 10:30 | Reagovat

[17]:  Mně to dělali doma, tam je to problém... Byli větší a silnější, nedalo se bránit.
Ale ve škole mě nikdo nešikanoval, protože jsem všechny vždycky zbila na jednu hromadu a rok se mi pak vyhýbali :) Každý rok se to opakovalo znova, na začátku roku byla rvačka a do konce roku jsem měla klid, ale přes prázdniny vždycky zapomněli, tak to zkusili zase.

Dodneška přemýšlím, kdyby za mnou došlo dítě a ptalo se co má dělat se šikanou, jestli mu mám poradit svoje metody - bít se hlava nehlava, zaměřit se nejvíc na vůdce, a padni komu padni - nebo radši ne, aby si mě pak ve škole nepozvali, že nabádám dítě k násilí.  - Má na tohle někdo teoretické řešení? Protože když to jdete říct učitelům, tak se vůbe cnic nestane a nezlepší, kolikrát je to ještě horší, protože jim přidáte důvod. Ale pár facek to vyřeší hned. A pak mi odpovězte na další otázku, když tedy násilí není řešení, proč jedině facka funguje na šikanátory?

20 Irča Irča | 6. ledna 2017 v 14:13 | Reagovat

Jéhe, škoda, že jsem tuhle metodu, kterou radí Alue nevyzkoušela, třeba by mi pak děcka na ZŠ taky daly pokoj. Když mě šikanovaly a otravovaly až to šla moje mamka řešit do školy - nic moc se nevyřešilo, spíš ještě učitelka si na mě zasedla. -_-

21 Jarka Jarka | E-mail | 6. ledna 2017 v 16:57 | Reagovat

Co tady píšete v komentářích znám taky moc dobře. Když mě spolužáci šikanovali, tak moji rodiče s tím nedělali nic bylo jim to jedno. Mému mladšímu synovi je 12 let a má dva starší sourozence, kteří už nebydlí doma, takže je vlastně jedináček. Je pravda, že ho rozmazlujeme, ale v rámci možností. Učíme jej vážit si lidí, zvířat, přírody celkově a taky věcí. Ve třídě a ve škole se taky najde několik kluků, kteří mu nedají pokoj. Loni chodil některý den ze školy s pláčem, že kluci mu provedli to a to. Já i manžel jsem proti jakémukoliv násilí, ale manžel ovládá bojové sporty, tak něco z toho syna  učí hlavně jak se bránit druhým. Manžel říká, že jsou lidé, na které nic jinýho, než síla a pár facek neplatí. I když mě se to nelíbilo prvně, tak ted mu dávám za pravdu. Syn taky nemá rád násilí na druhých, nerad někomu ubližuje raději si nechá ublížit. Povaha jakou mám já dokáže se vcítit do druhého. Otravují jej dva vačičáci o hlavu menší, než on. Jsou to dvojčata. Teda otravovali letos mají utrum.

22 ginze ginze | 6. ledna 2017 v 18:58 | Reagovat

[19]: Mně máma už když jsem chodila do školky, říkala, že když si na mě bude někdo dovolat, tak mám dotyčného zmlátit :D Díky tomu si ke mě nikdy nikdo nedovolil. Pokračovalo to i na základce, kdy pak mámě třídní říkala, že mlátím děti a ona jí v pohodě řekla, že to mi poradila ona :D :D Učitelka sice koukala jako puk, ale nic prý neříkala :D

23 sasanka sasanka | 6. ledna 2017 v 20:22 | Reagovat

Do mě taky píchali kružítkem a když jsem vyjekla,tak učitelka ještě seřvala mě.Máma nic netušila.Na to co prožívám ve škole nebyla zvědavá.Ona měla vždy "větší" starosti. Ale když byl náš  syn na základce a zkoušeli se mu nějací jelimani posmívat,vyřešili jsme to rychle.Manžel si vždy vyhmátl  útočníka před školou,chytl ho a pohrozil mu,že jestli se to bude opakovat,tak si ho najde a pořádně ho propleskne.Zabralo to a syn měl pokoj.

24 sasanka sasanka | 6. ledna 2017 v 20:32 | Reagovat

Jinak si neumím představit,že bych kluky ztloukla,vážila jsem 40kg i s postelí :).Jeden měl v zálibě zavírat mě na chodbě a teprve když po zazvonění šla učitelka tak mě pustil.Bylo toho hodně,čím potrápili...Ale fakt je,že neandrtálec taky balil pravěkou ženu tak,že ji praštil kyjem po hlavě a pak si ji odtáhl do jeskyně...některé způsoby toho jak balí kluci holky v pubertě,se tomu mírně podobají...:)

25 Alue Alue | 6. ledna 2017 v 22:26 | Reagovat

[24]:  Já se poprala i 35tikilová :) Tajemství totiž není přímo v síle, většinou jsem to vyhrála díky momentu překvapení. Když se nebojíš a okamžitě vystřelíš hned na toho největšího grázla, tak ten to nečeká, dostane ránu a ten zbytek pochlebovačů dostane strach. A pokud nestihnou utéct, tak v tom strachu je dorazíš velice snadno, protože kdo se bojí, ztratil moc. Málokdy moji obranu proti šikaně rozhodla větší síla. Nene, byla to rychlost, odvaha a dobrá taktika. Jednou mě chtěli znásilnit na koupališti takoví hajzlíci, bylo jich 7. Dala jsem facku jejich šéfovi, ale takovou že spadl a měl obtisknout rudou ruku na ksichtě. A ten zbytek se v hrůze rozutekl, takže jsem je začala ještě honit po areálu a koho jsem chytla, dostal taky co proto. Ani se nebránili, prostě dostali strach. Přitom byli všichni o hlavu větší než já a rozhodně jsem větší sílu neměla. Stačilo být děsivá. Neumím si představit, co by se tam jinak stalo, kamarádka utekla a nikdo by mi nepomohl. Nesmíš se prostě bát... A mimochodem ty legendy o neandrtálcích pravdivé nejsou.

26 sasanka sasanka | 6. ledna 2017 v 23:51 | Reagovat

[25]: Tak to je super příběh!!!Převelice smekám...My naší čtrnáctileté dceři dáváme za vzor krásnou scénku z "Mafiánových".Možná jsi to viděla.Jak jí jako nově přistěhovalé dívce nabídnou kluci odvoz ze školy,a když se v parku začnou o něco snažit,rozmlátí ta holčina o hlavního svůdce pálku.  Jinak máš pravdu s tím strachem.Bohužel strach ve mě přetrvával dlouhé roky,byla jsem ho plná.Souviselo to s nelítostným jednáním mého otčíma.Byl krutý a trestal nás,i když jsme nic neprovedli.Často když mi ublížil,tak řekl,však ty víš za o.Ale já opravdu nevěděla.Dlouho jsem ze sebe nemohla vymazat pocit,že si svou existenci musím zasloužit a všem to stále dokazovat.  Možná ještě před deseti lety,bych byla na straně těch co říkají,on do tebe kamenem...ty do něj chlebem.Dneska to vidím kvůli dětem-zub za zub.

27 Alue Alue | 7. ledna 2017 v 10:28 | Reagovat

[26]: Mě doma hodně bili taky, ale mělo to opačný efekt. Když si na mě pak dovolil nějaký usmrkanec, řekla jsem si že oproti tomu co mám doma, s tímhle zametu snadno. A pak to tak prostě bylo.

Ale nikdy jsem na nikoho nebyla zlá bezdůvodně a nikdy jsem nebyla agresivní. Ale když jsem viděla že není jiné řešení a jsem v tom sama, tak jsem viděla rudě. :) - Nesmíš se bát. To je klíč ke všemu.

28 sasanka sasanka | 7. ledna 2017 v 12:03 | Reagovat

U nás nešlo ani tak o bytí.Byl spíš bratra,ale to pak tekla krev.Mě když uhodil,tak jsem druhou brala o zeď.Ale to byl vždy prudký moment překvapení,kdy něco zakřičel a už to šlo...Spíš bylo horší to neustálé zastrašování a vyhrožování.Chytal nás pod krkem a nenávistně vyhrožoval,že nás prohodí dveřmi,oknem...nebo že nám šlápne na krk.Strašně moc jsem se ho bála.A hlavně jsem věřila,že je toho schopen.

29 sasanka sasanka | 7. ledna 2017 v 12:12 | Reagovat

Bylo to za třeba 10min opoždění příchodu z venku,abys měla představu.Dlouho jsem hledala způsob jak mu vše odpustit.Když mi bylo osmnáct,vyhodil mě z domu kvůli klukovi,se kterým jsem chodila.(můj první)Už jsem pracovala,takže jsem to ustála.Jsem s ním doteď.Loni ke konci roku jsem vyzkoušela odpouštěcí metodu Jardy Duška.Představila jsem si ho jak sedí na proti mě a prosila ho o odpuštění,že jsem zneužila jeho energii k tomu,abych zatvrdila svoje srdce.Zřejmě to zabralo.Poprvé po těch letech mi na vánoce podal ruku a ze srdce mi upřímně popřál.(Před tím jsme se dlouhé roky nebavili.)Byla jsem pořádně naměkko.

30 Alue Alue | 7. ledna 2017 v 12:30 | Reagovat

[29]: No, tyhle věci jsou mi také velice povědomé. Až na to, že já šla z domu v 16ti a to ani nebylo kvůli klukovi, vadilo prostě že existuju a mohla jsem za všechny problémy světa. Když jsem odešla, jéje, to bylo ale překvapení, nic se nevyřešilo, všechny problémy jim zůstaly a ještě byly o hodně o hodně horší, protože už nebyl k dispozici otrok, na kterého by se dalo všechno házet. Od jednoho z těch lidí jsem se také jako ty po letech nečekaně dočkala upřímné omluvy, ale jsou věci, které se nedají zapomenout a které už nic na světě nespraví. Můžeš odpustit, ale když nemáš červené světýlko na výmaz paměti, tak to stejně pořád někde je, pamatuješ si to a dáváš si sakra pozor, aby se to někdy v budoucnosti nemohlo stát znova.... těžké téma jsme si vybraly k diskuzi, že? :)

31 sisyrinchium sisyrinchium | 7. ledna 2017 v 13:34 | Reagovat

Nám se to kdysi také stalo,když syn chodil ještě na základku.Jeho "nejlepší kamarád" mu při hře omlátil hlavu o obrubník až mu tekla krev a museli jsme do nemocnice. Napřed jsme šli za třídní učitelkou, potom za ředitelkou, ale ty se k tomu stavěly jako mrtvý brouk.A že se tak moc nestalo atd. Takže jsem si došla za jeho matkou a ta se mi vysmála a byla sprostá. Tak si druhý den podal jejího manžela můj manžel. Prostě mu řekl, že mu rozbije dr... jestli se to bude ještě opakovat. A okamžitě to zabralo. Hned druhý den. A posléze se nám i ty učitelky omluvily. Takže se nebát! Můj muž ale není rozhodně žádné tintítko a málokdo by s ním šel do sporu.

32 sasanka sasanka | 7. ledna 2017 v 14:01 | Reagovat

Ano těžké téma.Ale myslím,že je toho mezi lidmi velmi mnoho.Myslím toho domácího zla.Pořád se o tom málo mluví.Vlastně tvůj osud je podobný mému a já mnohdy cítím,jak neskutečně blízko k Tobě mám,navzdory tomu,že jsme se ještě osobně nesetkaly.Ale jednou k tomu jistě dojde a na tu chvíli se moc těším.Přeju Ti krásný den Aluško a celý rok 2017 :).

33 Alue Alue | 7. ledna 2017 v 15:15 | Reagovat

[32]:  Je to sice smutné, ale s našimi osudy nejsme bůhvíjak výjimečné, je sice pravda že ty příběhy můžu tak trochu přitahovat, protože mám pro ně pochopení, ale čtu obdobné denně ve své poradně. Je mi moc líto, že se tyhle věci pořád dějí, ale jak tomu zabránit... Nejhorší je, když takhle píšou děti, které nemají kam utéct.

[31]:  No jistě že se ti matka vysmála, po kom by byl syn jinak agresivní. Jan Werich říká ve své pohádce ,,z koho vyrostli zlí lidé? No přece ze zlých dětí."

34 Namasteen Namasteen | 7. ledna 2017 v 18:24 | Reagovat

Jj, tohle opravdu funguje. Dokud jsem žila v potížích, tak jsem si myslela, že musím nějakým výjimečným způsobem znásilnit vnější realitu, abych tedy byla šťastná, dělat něco echt..Míra představ o takovýchto opatřeních dost odpovídala míře těžkostí (do dneška se učím mít reálný představy o svých snech). Až po letech jsem zjistila, že řešení je pragmatický a úplně jednoduchý - vykopnout ze svýho života všechno a všechny, co mi lezou na nervy. A světe div se, zabralo to. Člověk pak zjistí, že i normální běžnej život může být šťastnej. Jinak bych si tipla, že slečna má intuici velkou. Akorát právě citliví lidé, pokud delší dobu žijí ve špatným prostředí, si najdou nějaký způsob obrany. A leckdy si právě vyberou druhý extrém toho, co jim dělá potíže. Já jsem si třeba jako obranu vytvořila apatii, podvědomě, pochopitelně. Měla jsem špatnou snášenlivost vůči hádkám, agresi, nejistotě. Takže jsem dlouho byla taková klučičí, necítila jsem nic. Někdo by řekl dřevo, chlapatka. Okolí mě tak vidělo, ale já jsem si říkala, že to přece nemůže být pravda, já bych chtěla být holka. Člověk se cítí špatně a ještě ke všemu si začne myslet, že je to jeho přirozenost. Až o mnoho let později jsem zjistila, že jsem taková byla právě proto, že jsem vnímavá, ženská, že to byl obranný postoj, ne moje já..Takže si myslím, že slečna třeba jednou zjistí, že má intuici silnější, než je obvyklý.

35 Alue Alue | 7. ledna 2017 v 20:38 | Reagovat

[34]:  To určitě ano. Jen s tou intuicí než se člověk naučí pracovat, tak to zabere čas a zkušenosti. Když nás celý život formují myslet opačně, tak to potom není pro všechny tak jednoduché.

Ano, tvorba své komfortní bubliny, je jediný druh řešení. Každý takovou svou bublinu má, aby se mohl cítit klidně a bezpečně. Akorát že každý si ji trochu jinak zformuje, pak odráží to jaký člověk je.... Celý svět nezachráníš, ale svůj vlastní mikrosvět, hm, s tím se dá dělat opravdu hodně :)

36 Tauri Tauri | 8. ledna 2017 v 13:52 | Reagovat

Sám sebe se ptám, zda-li má tento svět ještě vůbec nějakou šanci, když se plno lidí chová jak tupé ovce a tento svět spíše tlačí do záhuby. A jediné snad východisko je katastrofa, aby lidem přeplo a vše se zase otočilo správným směrem. Chtělo by to někam mimo lidi, udělat nějaký spolek fajn lidiček, co si sami poradí a neposlouchají falešné duchovní..Coo? Odstěhujeme se někam do klidu? :))

Dneska dělat v práci je otročina a ten kdo nedělá na sebe, není téměř svobodný a to i dneska lidem, co pracují na sebe se stahuje oprátka..

Tak Alue, jak to vidíš Ty? :) Je nějaké další východisko, z tohoto otroctví? Nechám si poradit.. :)děkuju,  Príma den přeju.

37 Alue Alue | 8. ledna 2017 v 14:22 | Reagovat

[36]: To je dost těžký komentář, nevím co na to mám napsat.

38 Namasteen Namasteen | 8. ledna 2017 v 15:43 | Reagovat

[35]: Jéé já se s intuicí tolikrát sekla! Ale jen díky těmhle chybám jsem si zpětně uvědomila, že to byl správný pocit a  příště už jsem si byla jistější. Je to na dýl, ale stojí to za to. Mně třeba došlo, že nikdy nenajdu venku svět, jaký bych chtěla, a přestala jsem čekat a začala jsem ho kolem sebe tvořit sama. Podle svých představ. A je mi dobře :)

39 Jarka Jarka | E-mail | 8. ledna 2017 v 17:36 | Reagovat

[38]:S tou intuicí to mám podobně. Hodněkrát jsem ji neposlechla a ted je to jinak.

40 Irča Irča | 8. ledna 2017 v 19:26 | Reagovat

Alu, když už si výše poradila obranu na fyzickouo šikanu, co radíš na psychickou, která je kolikrát ještě horší než ta fytická, to samé?

41 Tauri Tauri | 8. ledna 2017 v 21:20 | Reagovat

[37]:
I tak děkuji za reakci. Nu co se týče vnímání energie z lidí oproti těm, co to neumí je asi ten, že s tím dokážeme pracovat, naučit se ovládat i naše emoce a chápat dané souvislosti, jak na věc a tím umět i léčit.
A sám si tím lépe látat díry a tvořit antivira. Stejně většina lidí ani pomoct nechce a chce si jen hrát na oběť a fňukat a když pomoct chce, využije a zneužije kde co, jen aby on nemusel na sobě makat. (Když někdo nemá moc bloků a nic moc si nezažil, zase nechápe spoustu dalších věcí, jako my, co jsme si kdeco zažili a umíme s tím víc pracovat a chápat).Když jsem psal na prvopodstatě, že je lepší nikomu nepomáhat, koment se neukázal. Asi nevyhovoval..Proto říkám, že si tu jen máme vypomáhat a jakákoli věčná pomoc jen ubližuje druhému, že si sám s ničim neporadí. Jenže problém je, že dneska na sobě moc lidí nemaká a jen raděj konzumuje, kouká na televizi a v práci je od rána do večera, jen aby neposlouchali své myšlenky a nemuseli makat na své osobě. A čím víc bloků mají, tím je mezi nimi horší být, jelikož otravují svými myšlenkami druhé a ponižují je, protože jsou drsní a tím pádem "silní"...jenže uvnitř toho, jsou slaboší a to je potřeba si uvědomit :)

Takže buď tu mezi nimi ještě nějakou chvíli budeme, nebo si řekneme moudřejší ustoupí a odejdeme někam, kde je klid :)
Mě by to nevadilo být bez techniky a jiných pozlátek společnosti. Kdo se přidá? :))

42 Alue Alue | 8. ledna 2017 v 22:43 | Reagovat

[40]: Ignorovat, ubít protiargumenty až ten druhý sklapne, a nebo navždy odejít. Záleží na tom kde jsi a proti komu stojíš. Já mám nejraději první způsob, hádám se totiž jenom s lidmi, kteří mi za tu námahu stojí.

43 Alue Alue | 8. ledna 2017 v 22:47 | Reagovat

[41]:  Konzumenti jsou problém. Jak materiálně, tak i duševně. Jen brát, viset, cucat neustále energii i znalosti a nijak je nepoužít, jen si stále stěžovat, jak je  mi zle a jak mi celý svět ubližuje. - No jo, jenomže svět se sám nezlepší. Zlepšit si ho musí člověk svou pílí. A nikdo druhý to za něj neudělá, druhý může jen ukázat dveře, ale projít musíme sami.

44 Irča Irča | 9. ledna 2017 v 8:58 | Reagovat

[42]: Ignorovala jsem, ale moc to nikdy nepomohlo, asi na mě bylo vidět, že mě to tak i tak štve. Sladká základka. :D

45 Irča Irča | 9. ledna 2017 v 9:02 | Reagovat

[41]: Ok, stěhuju se s tebou :D .. kdo ještě? :D

46 Monisek Monisek | 9. ledna 2017 v 16:09 | Reagovat

Take se stehuji,tyo HNED :-( Kdyztak si zabiram pestovani a starani se o bylinky!:-D :-))

47 Sisi Sisi | E-mail | 12. ledna 2017 v 18:07 | Reagovat

Pěkný podvečer Alue,

myslím, že se můžu také řadit mezi citlivější osoby. Napadlo mě, jestli by ses občas k tomuto tématu nechtěla vrátit a doporučit pár rad pro nás citlivé? Někdy je to opravdu fuška, být článkem systému nebo žít podle představ ostatních...

48 Tauri Tauri | 12. ledna 2017 v 19:17 | Reagovat

[43]:

Tož nu je toho více, sami víme víc, než činíme ale je nutno s tím něco dělat a chovat se dle toho, abychom byli i příkladem. Ale mnoho lidí se jen chlubí duchovními znalostmi, protože mají blok nedocenení, tak aspoň machrují(když nejsou pro druhé nic), aniž by plně chápali, co vlastně říkají. Jen ví..ale vědět a chápat jsou rozdílný věci :)
A jasný, jsme tu jen od toho, aby se každý inspiroval od těch moudřejších...a přitom nás nemusí nikdo ani vést, stačí jen pozorovat, když už třebas sami máme bloky a chceme se vyléčit.
Co se týče komentu s argumenty [40]:
Někdy je skutečně lepší nereagovat, aby ten člověk udělal ze sebe blbce sám a když, hezky to otočit, aby to pochopil a totálně ho odzbrojit jinou reakcí, než čekal. Mnoho lidí nechce nic chápat, ale jen se ujišťovat v tom co ví a jet na stejný vlně i do krve.
Kdo chápe, nemusí nic vysvětlovat..kdo nechápe, musí slyšet každou prkotinu, jelikož sám není schopen  se nad něčím zamyslet a jen parazitovat. A věř, že za námahu nestojí nikdo..láska je hold taková. Lásku nemusíš ujišťovat, vláčet ji a věčně něco řešit. Láska není přec námaha, pokud je to s někým těžký až moc, tak za to fakt nestojí..musí sám přjít a až bude jednat slušně a dá se sám do pořádku, pak s ním teprve jednej. Je to moje zkušenost..Člověk v pozdějším věku zjistí, že nemusí řešit skoro nic, jen rozvíjet, co má cenu a zaměřovat svoji energii jen na to konstruktivní. Protože tak či tak se věc vždy nějak vyřeší sama..
Náš učitel vždy říkal, necháme to vyhnít a teď poznávám, že měl pravdu.
Samozřejmě tím nemyslím pro ostatní, že udělám průsery a ono to nějak dopadne :)))
Ano, vyřeší se to, ale poněkud horším směrem :))

Měj se Alue hezky a díky za Tvůj čas.

49 Luz Luz | 14. ledna 2017 v 13:40 | Reagovat

[36]:  No nevim teda s tou praci; to, jestli to je otrocina nezavisi na tom, jestli jsi zamestnanec anebo zivnostnik.
Ja (a samozrejme mnoho dalsich) maji jako zamestnanci praci relativne pohodovou a zajimavou a zamestnanecky pomer rozhodne ma sve vyhody.
A nekteri jini treba, co jsou OSVC, si nemuzou dovolit delsi volno nebo nemoc, maji stres o penize, o klienty, neco takoveho me tedy vubec nelaka.
Tedy je to vec stesti a prilezitosti a jak se to komu podarilo zaridit, ale neda se obecne rict, ze jedno z toho je lepsi.

50 Golden shaded cat Golden shaded cat | 18. ledna 2017 v 10:45 | Reagovat

Ahojte. Prečítala som si tieto komentáre a vidím, že nie som jediný citlivý človek.
Naprosto súhlasím s komentárom č. 5 od Jany: "Citlivosť ide ruka v ruke s mierou duchovného prebudenia."
Tiež som si prešla šikanou a podobnými problémami.
Nastúpila som do novej práce vo fabrike, kde je takisto šikana, vyhrážanie, klamstvá a otrasná morálka. Koncept výroby je úplne zlý, aj kvalitatívne, aj morálne. Je mi zle, hneď ako pomyslím na to, že idem do práce. Snažím sa odolávať buzerácii  a nesúhlasím napr. s nadčasmi. Ale neviem, dokedy to vydržím a nezbláznim sa z toho. Potrebujem tam chvíľu byť kvôli zárobku. Čo robiť v takomto prípade? Ako uzemniť zlých ľudí? /inak ich neviem pomenovať/

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama