Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 15.7.

Věci, které na lidech nechápu (2. díl) Kouření

11. února 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Zamyšlení
2. díl
Uzavřeme tedy nekonečné téma alkoholu, protože to by mohlo ještě vydat na samostatnou knížku. Podívejme se na další téma a to jsou cigarety.
Cigarety jsou pro mne jiná dimenze, než alkohol. Zatímco u alkoholu se dá alespoň připustit, že v malém množství člověka uvolní, že dává občas trošku smysl alespoň na chvilku a v něčem, u cigaret se to říct nedá. Ty nedávají smysl úplně celé, ať si to vezmu z jakéhokoliv úhlu pohledu.
Nikdy jsem nezkusila ani jedinou cigaretu a nikdy jsem nezkoušela žádné drogy, až na jednu výjimku, kdy jsem zkusila trávu, ale protože neumím kouřit, tak se nedostavil žádný účinek a tato jedna zkušenost mi ukázala, že je to vlastně nuda a že nechápu, co na trávě ti lidé vidí... Taky dost smrdí. A je z toho velice odporný pocit v ústech, který nevím, proč bych si vůbec někdy chtěla zopakovat. Člověk si připadá zevnitř odporný, smradlavý, nechutný a to stačí jenom jednou potáhnout...

Jednou jsem se omylem dostala na ,,dýchánek", kde se hulila tráva. Nevěděla jsem, že se tam hulí. Původně to mělo být jen přátelské setkání. Nikdy jsem to předtím nezkoušela, nekouřila jsem ani teď a říkala jsem dopředu, že prosím, ať tam nikdo nehulí, že bychom se mohli bavit normálně a slušně (Měla jsem z toho i strach)... Odpověď byla ,,Proč, vždyť to je taková zábava." Ale ve chvíli, kdy se hostitelka zhulila tak, že začala mít pořádné myšky a začala máchat rukama ve vzduchu a válet se po podlaze, jsem se prostě sebrala a odjela pryč, i když na mě mohli ostatní třeba divně koukat, že jim kazím večer. - To je opravdu zábava?
Mívám občas chvíle, kdy se koukám kolem sebe a je mi stydno, co kolem sebe vidím. A v tu chvíli se zeptám sama sebe, CO TADY JEŠTĚ ZATRACENĚ DĚLÁŠ?!
Když jsem byla mladší, dokázala jsem tu otázku trošku zatlačit do pozadí a prostě jsem pozorovala okolí dál, protože mi bylo trapně se prostě zvednout a jít pryč. Někdy třeba ani nemáte tu možnost, nebo nemáte kam v tu chvíli jít. Ale čím jsem starší, tím míň to umím, takže jdu prostě pryč. A je mi úplně jedno, komu tím pokazím jeho údajnou ,,zábavu" a jestli to bude trapné. Nemusím vidět všechno.



Jedni z mých prarodičů jsou oba kuřáci. Vídala jsem je kouřit odmalička a odmalička mi to připadá odporné, nechutné, smradlavé a strašně nedůstojné. Když jsem se pak dozvěděla, kolik to stojí peněz, nevěřila jsem vlastním uším a rozhodla jsem se, že nikdy v životě cigaretu nezkusím. Bylo to čistě moje vnitřní rozhodnutí.
Měla jsem samozřejmě i během puberty pár ,,přátel", co byli kuřáci. Zajímavé je, že jakékoliv mé přátelství s kuřáky se většinou po krátké době rozpadá, prostě si s nimi nerozumím a často mám velký problém respektovat, že někdo vedle mě kouří. Irituje mě to, protože mi vadí ten smrad a navíc mi to připadá podobné, jakoby si ten druhý člověk rovnou přede mnou vytáhl žiletku a začal si pižlat žílu. Vnímám to jako formu sebepoškozování a sebeponižování, nevidím mezi těmito věcmi prakticky žádný rozdíl! ... A pak vám řekne, že chápe že je to dementní zlozvyk a klidně si tu žílu před vámi dál pižlá. Nebo si udí plíce... A vy si říkáte, jestli ten člověk má všechna kolečka pohromadě a nemůžete se tohoto pocitu za boha zbavit!

Během mé puberty mě překvapovalo, že všichni moji starší ,,kamarádi" kuřáci se mě to strašně snažili naučit a byli osobně dotčení, když jsem řekla, že se to učit nebudu, protože je to hnusné. A když nepolevili, tak jsem jim řekla o svém starém rozhodnutí, o tom že mi to smrdí, a že k tomu mám odmala vštípený odpor. Nikdy jsem to nezkoušela a nebudu to zkoušet ani teď... Jednou byli všichni strašně překvapení, že jsem ve svých 14ti pořád ještě nezkusila ani potáhnout... Jakože to je ukázka silné vůle. Tehdy jsem byla ticho a v hlavě ta otázka: ,,CO TADY MEZI NIMI ZATRACENĚ DĚLÁM?!!"
Nebo kecy, že se s nimi napiju a pak si zakouříme, že stejně povolím, že mě ukecají. - To byla prakticky záruka toho, že jsem se ještě víc kousla a už jsem se pak nechtěla dál vídat. Vy tomu člověku řeknete ,,NE, jsem ještě děcko, nebudu se učit tyhle věci" a on řekne: ,,No počkej, já tě stejně ožeru a pak mi budeš po vůli!" - Tohle má být můj kamarád? Z něho si mám jako brát příklad?? - Tak to v žádném případě.

Odmalička jsem měla problém, kdy mi celá rodina říkala, že nemám kamarády proto, že jsem povýšená, že jim jednoduše dávám najevo, že jsem lepší než oni. (A divíte se mi snad, když mě nerespektují a ještě mě učí kouřit?)
Nikdy jsem nechápala, co tím myslí. Byla jsem chudá, cokoliv jsem kdy dostala, jsem opečovávala a hlídala jako oko v hlavě, musela jsem se naučit být skromná a všeho si vážit, i toho, že máme ráno chleba a že na něho mám co namazat... Jak může být takové dítě povýšené a namyšlené, když všichni jeho vrstevníci co potká, se mají líp než on a můžou si dovolit mnohem víc než on? To bych čekala od rozmazleného jedináčka s barevným telefonem a nejnovějšími značkovými hadrami, kterému rodiče dají vše, na co si ukáže. Ale ne od sebe.... Ale když tak zalovím v paměti, v něčem mi to smysl dává.
Když odmítnete v pofidérní skupině alkohol, cigarety i drogy, které jsou v dané skupině normální společenská záležitost a tak trochu zasvěcovací rituál, tak vy, místo abyste byli vděční, že se s vámi tato pochybná skupina zadarmo dělí o svůj matroš, ho nechcete. A ve chvíli, kdy řeknete, že se chcete bavit slušně a že vám tyhle věci připadají odporné, tím dáváte najevo, že jste lepší, než oni. Tím je urážíte. Sice oprávněně, ale urážíte.
A teď ta zásadní otázka: Jste povýšení a namyšlení, když znáte svou cenu a chápete nebezpečnost špatného návyku už jako malé dítě? Je to snad špatně, že nechcete mít zoufale kamarády za tuhle cenu, kdy byste se museli ponížit na tuhle úroveň? A proč byste to proboha vůbec dělali, když víte už teď, že to je chyba?
Já jsem v tom měla jasno vždycky. Radši jsem sama, než mít divné kamarády, co mě učí špatným věcem. Na to nepotřebuju být Einstein, abych chápala, co je dobré a co je špatné se učit. Prostě mi nebylo jedno, s kým trávím čas a jak trávím čas.

Pak tu byl ještě druhý rozdíl, který mě vyčleňoval z kolektivu. Pokud mi ti lidé nenabízeli drogy a zapředla jsem s nimi normální rozhovor, zjistila jsem, že si nerozumíme ani na nejzákladnější rovině. Zatímco ostatní děti mého věku mluvily hlavně o věcech co jich koupili rodiče, chlubily se s telefony a dovolenými kam všude jely, já mluvila hlavně o abstraktních věcech, protože jsem nic nevlastnila, a na dovolené jsme moc nejezdili. Takže jsem trávila volný čas kresbou, čtením a procházkami, kde bylo hodně času na přemýšlení.
Maximálně jsme jeli párkrát do kempu v Chorvatsku a to jsem si připadala, že je něco strašně výjimečného, zatímco moji spolužáci tam jezdili běžně každý rok a měli apartmán (Já jsem ani nevěděla, co to apartmán je!). Takže co si s nimi chcete povídat? Řeknete myšlenku a oni vás nepochopí. Řeknou, že používáte moc cizích slov, nebo se prostě zatváří divně a jdou pryč... A nic s tím neuděláte. Neuměla jsem mluvit a chovat se jako oni. Tak jako dneska s vámi nemůžu diskutovat o smartphonech, appkách, nebo politice, protože jim vůbec nerozumím, stejně to bylo i tehdy. Jak chcete mít společná témata, když žijete úplně jiné životy?

Vypadá to možná jako odbočka od tématu, ale ve skutečnosti to všechno souvisí. Materialismus je totiž další věc, kterou na lidech nechápu. Samozřejmě rozumím, že všichni musíme jíst, mít nějaké oblečení a věci denní potřeby, ale nechápu, jak tím někdo může žít a jak to může být jeho jediný, nebo hlavní zájem. Mě vždycky zajímalo, abych měla dost toho, co potřebuju. Když mám dost, tak nic dál už neřeším...
Když jsme byli na základce, tak jsme v osmičce nebo devítce dělali jednoduchý pokus. Byla to asi rodinná výchova, seděli jsme na židličkách v kruhu a učitelka nám dala za úkol, abychom napsali na jeden papírek jednu věc, která je pro nás v životě úplně nejdůležitější. Pak jsme si papírky ukázali a já jsem byla šokovaná, kolik dětí napsalo na papírek ,,VĚCI".
Některé děti, které jsem považovala za inteligentnější a rozumnější než zbytek, napsalo ,,KAMARÁDI, RODIČE, nebo VZDĚLÁNÍ". To se mi líbilo a rozuměla jsem tomu. Ale bohaté, nebo hloupé děti psaly ,,VĚCI". A odůvodnily to tak, že pro ně jsou opravdu nejdůležitější věci, které mají doma, že jim to poskytuje v životě největší radost a uspokojení... Chápete to? - Nebyli to třeba jejich rodiče, co na ty věci museli vydělat peníze, kteří to dítě porodili, vychovali a všechny ty krámy mu nakoupili. Ti nebyli nejdůležitější! Ti byli až na spodnějších místech. Nejdůležitejší byly ty VĚCI!
Políval mě pot, když jsem to tehdy viděla černé na bílém a věci začaly dávat ještě víc smysl, než předtím. V duchu jsem se ptala sama sebe, CO SAKRA DĚLÁM V TOMHLE KOLEKTIVU!

A jestli vás zajímá můj papírek, já jsem měla celkem rychle jasno. Napsala jsem tam ,,Harmonie" oranžovou fixkou. Když jsem to otočila, polovina dětí nechápala co to slovo znamená a učitelka se mě zeptala, jak to myslím.
A já jsem to vysvětlila tak, že pro mě je v životě nejdůležitěší, aby všechny aspekty v mém životě byly v souladu a komunikovaly mezi sebou. Že harmonie v sobě skrývá klid a dostatek všeho. Jak emoční, tak materiální, že v sobě zahrnuje i rodinu, i přátele, i zdraví, i peníze, i radost ze života, zkrátka všechno. Mít harmonický a vyrovnaný život, to je to nejdůležitější na světě.... Také si dobře pamatuji, že jsem řekla, že pro mě je hlavní vnitřní duševní rovnováha a že si v budoucnosti přeju žít život, kdy tu vnitřní rovnováhu budu mít. Že budu žít v klidu, dostatku a nebudu trpět žádným nedostatkem, ať už materiálním, nebo vnitřním.
Koukali na mě dost divně. - Najděte si pak v takovém kolektivu kamarády. Je to blbost. A jsem si jistá, že se tady najde hromada lidí, kteří to měli, nebo pořád mají, úplně stejně jako já.
Nebudu zapírat. Cítila jsem se v tu chvíli hrdě. Můj vnitřní kritik byl spokojený. Vždycky jsem na to byla hrdá, že mám svoje zásady dobře srovnané a že si uvědomuji, co je v životě doopravdy důležité. A hlavně nevím, proč bych neměla být hrdá na to, že ctím, nebo dělám správnou věc. Zato za spolužáky, co napsali ,,VĚCI, MOBIL", jsem se styděla. Připadalo mi přízemní a ponižující přiznat, že mě nejvíc zajímají blbosti, co mi koupili moji rodiče. Připadalo mi to strašně omezené... A cítím to stejně i teď. Akorát že dneska už se k tomu nebojím přiznat a nevím, proč bych se za to měla stydět, nebo se snažit být jiná. Prostě to je špatně.

Blbé na tom je, že mě nikdo nepochválil za moji individualitu, ani za to že jsem měla dobře srovnané hodnoty. Zatímco já jsem žila v chudobě, doma mi umírala máma a já řešila otázky smyslu života a smrti, moji spolužáci si hráli s drahými telefony, jezdili na drahé dovolené a bydleli v apartmánech. Takže mě to zákonitě muselo změnit... Nikdo mě nepochválil, že jsem raději místo chlastání a kouření trávy se svými spolužáky byla doma a četla si Doreen Virtue. Místo toho jsem byla pro zbytek světa ta, co je lepší než ostatní a dává jim to najevo... Nebyla jsem pro nikoho inspirace, byla jsem prostě freak, co neměl kamarády a divně mluvil.
Není těžké chápat, že takových povah jako já je hromada, že nejsem výjimka, akorát jsem byla bohužel jediná ve své třídě. To se prostě stává... Kdybych já měla takové dítě, tak ho prostě nechám napokoji, řeknu mu jsi jiný, neboj se toho, dělej jak myslíš, žij jak cítíš a cti své kvalitní hodnoty, nenech se od nikoho kazit.
Opakuju to dětem, co mi plačou v poradně, že mají přesně tyhle ,,problémy", co jsem měla já. Protože doma jim to, stejně jako mně, nikdo neřekne. Žádná opora. Nic. Jsi jiný = jsi špatný.

Pojďme ale zpátky k těm cigaretám... Jsou drahé, žloutnou z nich zuby, vytvářejí černý dehtový sajrajt v plicích, podporují vznik rakoviny, člověk z nich smrdí, smrdí z toho celý dům, poškozuje to játra, dělá to propálené fleky na oblečení... Přesto jsem pořád hledala odpověd, proč tedy lidé kouří, co jim to dává.
Našla jsem si pár zpovědí kuřáků...
Jedna z verzí je ta, že kouření uklidňuje. Ale řekněte mi, co to je za blbost, vždyť kreslení, běhání, plavání, psaní, čtení, cvičení, hudba, chov zvířátek atd. také uklidňují a většina z toho je úplně zadarmo!! - Je to tedy o lenosti? Je jednodušší vytáhnout z krabky cígo abych se uklidnil, než zvednou tu svou línou zadnici a třeba se projít, nebo proběhnout?

Třeba jste kuřáci a moje zamyšlení vás štve. Třeba se vás právě teď osobně dotýkám. Možná máte chuť napsat mi, že jsem totálně blbá a není se mnou sranda, ale já se jen zamýšlím. Snažím se najít odpověď na otázku, co je na tom zajímavé. Je mi 24 let a pořád jsem tu odpověď nenašla, nevidím tam nikde logiku. Tak mi řekněte, v čem to dává smysl, pokud odpověď znáte, protože já fakt nevím! Nemůžu se toho dopídit.

Jiná zajímavější verze zazněla v jednom povídání na youtube. Mladý sympatický podsaditý pán tam povídal, že občasně kouří proto, že to je společenská pomůcka... Jste v podniku kde se nekouří, jste třeba v zahraničí a nikoho neznáte. Ale když vylezete ven před hospodu, tak potkáte celou skupinu kuřáků. Někomu došly cigarety, někdo nemá oheň, někomu nechytly zápalky, tak si tam vzájemně podpalují. Nebo ani nemusí spolupracovat a hned mají jednu věc společnou: Cigareta z nich automaticky udělala skupinku náhodně se setkávajících spřízněných duší. A teď se začnou poznávat a povídat si, ale startér je ta společná věc a společná činnost: Kouření.
A že to je to největší kouzlo společenského kouření, proč spousta lidí občasně kouří. Že to je způsob k poznávání lidí, protože kuřáctví z vás automaticky udělá člena nějaké skupiny... Chápu to? Dává mi to smysl? - Nedává. Je to absolutní pitomost.
Stejně bychom totiž mohli mluvit o čemkoliv jiném: Vyjdu před hospodu a tam je řada lidí a mám s nimi jednu věc společnou. Všichni máme nějakou bundu, máme obuté boty, máme na rukách deset prstů, půlka z nás nosí hodinky, půlka má čapku, půlka jsou chlapi.
Hlavně jednu věc máme vždycky společnou úplně se všemi a je nejdůležitější: VŠICHNI JSME LIDÉ, jsme živé citlivé bytosti... Zkrátka vždycky máte s lidmi něco společného a není toho málo. Záleží jenom na tom, jestli si to uvědomujete. Nikdy v životě jsem nepotřebovala cigaretu na to, abych se s někým seznámila, nebo abych se začala bavit s lidmi ve své skupině.


POKRAČOVÁNÍ ZDE: Věci, které na lidech nechápu (3. díl) Neupřímnost




 


Komentáře

1 Mára Mára | E-mail | 11. února 2017 v 5:37 | Reagovat

Máš pravdu, cigarety jsou docela humus. Taky mě kuřáci v mém okolí uplně netěší, zvlášť když mají tendenci mi kouřit v autě :D Důvod proč to dělají je ten že ta cigareta opravdu uklidňuje, "zhuluje" takže člověk není tak ve stresu. Proto hodně kuřáků když má velkej stres kouří jednu za druhou. Další věc je že to v zásadě nahrazuje dudlík.

Co se týče trávy, tak ta je docela fajn. Když se člověk zhulí tak se mění vědomí, člověk přemýšlí jinak a nad jinými věcmi, hlavou Ti jedou myšlenky který bys v životě nezhulená nevymyslela. A když se k tomu přidá oblíbená muzika a dobrá parta lidí tak máš i skvělou náladu, časté záchvaty smíchu, zasekanost, prostě pohodka, smějete se jeden druhému co vymyslel za kravinu a tak :D občas to není špatný. Určitě bych trávu neodsuzoval, když se to s ní nepřehání tak je fajn. Na mě ale bohužel zhulování o samotě působí spíš depresivně. Dřív to bylo dobrý, měl jsem zajímavý myšlenky a tak, ale teď se mi vrací zlé chvíle. Proto hulím jen výjmečně a v dobré společnosti.

Co se týče těch hodnot, jsi dobrá že jsi napsala harmonie, to by mě nenapadlo. Vůbec nevim co bych tam napsal ve školních letech. Dnes by to bylo asi dostatek peněz a spokojenost v práci. Nicméně slovo harmonie to vystihuje uplně přesně. Chápu ale i to proč některý děti psaly třeba "mobil". Pro mě v té době byl mobil taky extrémně důležitý a většina dětí zřejmě nevidí tak daleko že bez rodičů by ho neměly. Berou rodiče jako samozřejmost. Stejně tak je pro mě dneska extrémně důležité auto.

2 Fellien Fellien | Web | 11. února 2017 v 7:24 | Reagovat

Dřív jsem kouřila. A opravdu to uklidňuje silně, ne jen jako malování nebo tak, prostě uplne jiným způsobem. Mně stačilo si dát jednu normální cigaretu a byla jsem úplně hotová, všechno ze mě spadlo, ale taky jsem vždy už po dvou tazích měla motáka jak vrata. Samotné mi vadil ten smrad a to všechno a protože jsem se za to styděla, kouřila jsem zásadně někde, kde mě nikdo neviděl. Pak jsem si ale řekla, že to tak dál nejde a že kouřit nebudu, že se mi z toho samotné dělá šoufl jak to páchne a musím si k uklidnění najít jinou cestu. Kouřit jsem přestala ze dne na den a už je to několik let. Cigaretu už znovu dát do pusy vůbec nedokážu, jen když kouří někdo vedle mě a já to vdechuju tak se mi z toho fakt hrozně motá hlava. Moji rodiče jsou kuřáci ale nikdy nekouří doma a nikdy nekouřili v mojí blízkosti když jsem byla malá, což oceňuji. Trávu ani nic podobného jsem nikdy nezkusila a ani nezkusím. Smrdí to jak pochcaná sláma. Už bych nikdy nekouřila. Jen je mi dost líto dětí, které matky vozí v kočárku a zapálí si hned nad kočárem. Děs...

3 JeanWoll JeanWoll | 11. února 2017 v 7:25 | Reagovat

Kuřáci ve svých studiích uvádějí, že kouří proto, že mají pocit větší soustředěnosti, snadněji se učí, více si pamatují a dostávají se do veselejší nálady.

Nikotinové receptory v mozku imitují činnost acetylcholinu. Dráhy v mozku, které používají acetylcholin, jenž zvyšuje pozornost, paměť a pocit pohody dominují u introvertů.

Nikotin také způsobuje, že tělo uvolňuje dopamin, a ten má následně vliv na rozložení serotoninu a norepinefrinu, což jsou všechny neurotransmitéry aktivované u extrovertů, když provádějí nějakou činnost.

Cigarety vyvolávají pocit pohody z obou stran na kontinuu introverze a extraverze, takže není divu, že tolik lidí kouří, i když znají nebezpečí s tím spojené.

4 Tina Tina | 11. února 2017 v 7:43 | Reagovat

Mňa napadajú len dve výhody fajčenia - štatisticky znížené riziko alzhaimerovej či parkinsonovej choroby a tiež podpora pamäte a učenia. To všetko robí nikotín. Ja fajčiarka nie som a nikdy som nebola, ale skúšala som kvôli tomuto efektu nikotínové náplaste, no najprv som sa 2x predávkovala aj tými slabými, tak to teraz oželiem.

5 jirik jirik | E-mail | 11. února 2017 v 7:52 | Reagovat

A teď si představ kombinaci -
alkoholik, kuřák se sklony k majetku a penězům (něco jako molierův lakomec).

6 Kiki Kiki | 11. února 2017 v 8:48 | Reagovat

Před třemi lety přestal můj přítel kouřit a začal znovu, když byl na pár měsícům na výměnném pobytu v Bělorusku. Když jsem se ptala proč, vždyť na sebe byl tak hrdý, že zvládá nekouřit, tak mi odpověděl, že je při tom jednodušší se seznámit. A já nekouřím a seznámil se se mnou  bez toho... Ještě k těm důvodům proč lidé kouří, mám pocit, že v jedné Duši K Viliam Poltikovič řekl, že tabák je v Jižní Americe věc posvátná, věc obřadu, spojená např. s vymýtáním něčeho zlého a naše kultura to tak nechápe. Šaman jakoby uzavírá smlouvu s duchem tabáku a teď si vemte kolik lidí nevědomě u nás má tuhle smlouvu a neví a nedokáže ji rozvázat...

7 lenka f lenka f | E-mail | 11. února 2017 v 8:50 | Reagovat

No a k čemu je pro tebe dobré, když se dneska zamýšlíš nad tím, proč jsi tenkrát nezapadala do školního kolektivu? Vždyť v tom máš jasno, udělej za tím tlustou čáru. Lidé jsou takoví nebo makoví, jeden dělá to druhý zase něco jiného - problém je, že každý člověk má jinou psychiku a nepřemýšlí stejně jako ten druhý. Máš pravdu v tom co o tom říkáš, ale strašně moc přemýšlíš. Někdy se na to přemýšlení vykašli a žij ( tím samozřejmě nemyslím, aby jsi dělala věci se kterými nesouhlasíš). Já také znám svou hodnotu, taky jsem nekuřák a skoro nepiju (jen občas na chuť a to sklenku, abych si ji vychutnala a příjemně se uvolnila). Umím to i bez toho. Ve svém věku dávám přednost kvalitě před kvantitou. Chápu, že tímto článkem se snažíš získat nějaké odpovědi, ale nic objevnějšího než to, co jsi o tom napsala se stejně nedozvíš. Lidé jsou jací jsou (máš problém to přijmout, to je z mé strany konstatování) a chápu, že by jsi chtěla být někde úplně jinde. Mě by se to také líbilo, ale člověk si to musí udělat v rámci možností hezké tady a snažit se mít radost ze života. Pomáhá to i jeho zdraví. Tohle všechno ty ale víš, takže zase jsem nenapsala nic nového.

8 Lucka Lucka | 11. února 2017 v 8:52 | Reagovat

Mám na to uplně stejný pohled,nejhorší je že bydlím v Praze a školu mám v centru Prahy.Kdykoliv,když jedu do centa Prahy vytočí mě když jde předemnou kuřák.Vždy,když dám najevo že mi to vadí.Tak z toho vzniknou problémy.Zrovna nedávno,jsem šla ze školy a byly tam dva kuřáci který dokonce ještě u toho chlastaly pivo.Stály po levé straně,a mě ten kouř přímo fučel do obličeje.Šla jsem více doleva,aby mi nešel kouř do obličeje.Jakmile jsem tak udělala nesmyslně na mě začali řvát "ku *vo,, a přiblížili se mě a pokračovali,ale byla jsem v levo natolik,že mi ten kouř nešel do obličeje a prostě se ke mě jen přisunuli a táli blíže po mé pravé straně.Vzala jsem si sluchátka,abych je nemusela poslouchat,ale stejnak jsem zaslechla jak uraží mou osobu.Chvilku jsem přemýšlela,nad tím proč si o mě myslí tak ohavnou věc jen kvůli tomu že mi vadí ten kouř,nebo je to snad oblečením?Podívala jsem se na své oblečení,a neustále jsem přemýšlela co je špatného na černém kabátu,džínách,nebo je to tou kabelkou nebo míma botama?Když jsem zaslechla že se o ně co začali sázet,a že jeden se ke mě přibližuje ještě více.Tak jsem radši utekla ještě více do leva.Jela mi tramvaj,nastoupila jsem do ní a oni do ní také nastoupili.A neustále tak divně na mě koukali,přímo mě pozorovali.Nevěděla jsem,co si o tom mám myslet.Vystoupila jsem na Andělu,oni taky ale jela mi hned tramvaj,do které naštěstí nestihli nastoupit a tak jsem se jich konečně zbavila.A to všechno,jen kvůli tomu že jsem nechtěla dýchat kouř.

9 Alue Alue | 11. února 2017 v 9:14 | Reagovat

[3]:  Tohle je jedno z mála dosti smysluplných vysvětlení. Mám zase téma k přemýšlení. Děkuji.

[7]:  Lenko, na jednu stranu lidé chtějí mé originální články, vyprávění a myšlenky. A na druhou stranu přijdeš ty a řekneš mi ať se na přemýšlení taky jednou vykašlu a žiju, že přemýšlím moc. Uvědomuješ si, že pak by nebyl tento článek? Když mám zajímavou myšlenku v mozku, která je v procesu, prostě ji prsknu na papír, jsem taková a jiná už nikdy nebudu. A raději budu přemýšlet a tvořit hodně, než mít v  hlavě vymeteno :)

10 lenka f lenka f | E-mail | 11. února 2017 v 9:18 | Reagovat

[9]:

Já to chápu :):)

11 Alue Alue | 11. února 2017 v 9:22 | Reagovat

[8]:  To je přesně ta situace, kterou popisuji v článku. Tys jim tím dala nepřímo najevo, že jsi lepší než oni, urazila jsi je a oni místo aby se nad svou demencí zamysleli, tak ti začali nadávat a spikli se proti tobě.
Já taky chodím od kuřáků pryč, nevím proč bych měla vdechovat něčí výměšek :) Ale na mě nikdo kurvo nekřičí, možná je to věkem, možná tím co člověk vyzařuje. Už jsem pár výchovných facek rozdala, a možná to ze mě jde cítit :D

Otázka je, co je vlastně dobré řešení v takové blbé situaci. Ignorovat a dát si sluchátka, když mohou být agresivní, blíží se a pokřikují na tebe - to bys měla být hlavně v pozoru. Protože taková nepříjemná situace se může zvrhnout, člověk ani neví jak.

12 All All | 11. února 2017 v 10:25 | Reagovat

Nie je všetko len čierne a biele a nemôžu byť všetci ľudia rovnakí. Ja aj trochu chápem, prečo ťa okolie mohlo považovať za povýšeneckú, to strikné vyhradzovanie sa voči všetkému s čím človek nesúhasí tak môže pôsobiť. Aj s tým kolektívom mám pocit, že si im ani nedala šancu.Ja tiež s mnohými vecami nesúhlasím, ale nech sa vyskytnem v akejkoľvek skupine ľudí tak hneď neodsudzujem. Nikdy nevieš, čo niekoho vedie k tomu, aby ako najvyššiu hodnotu napísal VECI. Je to skôr smutné, aké asi vzťahy v takej rodine musia byť..

13 zdeněk zdeněk | E-mail | 11. února 2017 v 10:48 | Reagovat

Na škole jsem v třídě plné takových lidí... Učitel matiky to řekl uplně suprově "V prváku na začátku jeden dva lidi kouří, u maturity na konci střední jeden dva nekouří" a je to přesně tak! :D A to jsem teprve ve třetím ročníku.
Z mojeho pozorování mám takový jednoduchý závěr - výchova. Pokud rodiče neučí děti aby o sebe pečovali, aby přemýšleli nad tím co dělají a jaké to má důsledky tak se to sami nenaučí. Možná až když jde do problému, tak se zamyslí nad svou životosprávou (třeba když onemocní). A hlavně - když ty děti nenaučí zamyslet se jestli je to pro ně dobré tak co se od nich může očekávat? Děti poznávají svět tak, že kopírují, rodiče jim nevysvětlili základy, takže dítě vidí někoho kouřit a bum - chce to zkusit taky. A i když je to humus, tak prostě v dospělých vidí autoritu od kterých se učí, protože očekává že ti o životě něco vědí a tak se překousne a pokračuje. A pak tu máme nekonečný koloběh - dítě se to neodnaučí, dospěje, narodí se další generace a tak dál, a tak dál. A to není jenom alkohol, cigarety, drogy...to jsou i destruktivní vzorce myšlení, sprosté nadávání atd.
S " rozkvětem " šedé techniky (mobily, tablety, počítače,...) je to o to horší. Když nejsou rodiče naučeni lásce k dětem tak si jednoho dne uvědomí "aha, takže dítě se samo zabaví u televize a já mám na chvíli klid!" a dítě si pustí nějaké krváky...to potom není divu, že malé dítě pošle bez problému učitelku na základní škole do pr...háje. :)
Ale nechci křivdit, je spousty skvělých rodičů. Bohužel, stále málo.

14 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 11. února 2017 v 11:01 | Reagovat

Tak řekla bych, že můj manžel má mnohem bližší vztah k alkoholu i trávě než já. A finančně nás zabezpečuje hlavně on, protože má i bližší vztah k těm materiálním věcem. A přece ho miluju a je to člověk s dobrým srdcem :-) Jak jsem psala minule, alkohol mi sice chutná, ale v podstatě nepiju, nepotřebuju to. Nekouřím a nikdy jsem nekouřila. Byla jsem v kolektivu divná už jen tím, že mi první a jedinou cigaretu dali rodiče (na odpuzení komárů). Nechutnalo mi a neměla jsem potřebu si hrát na dospělou nebo se nějak vzpouzet rodičům. Marijánu jsem zkoušela díky manželovi - taky neumím šlukovat, a tak jsem ty zázračné účinky nepoznala. Jednou jsem ji snědla v bramborácích (aniž bych si to uvědomila) a měla takový drsný zážitek, že díky, marijánu a žádné drogy fakt ne. Vždyť to pozitivní, co dávají, může najít i sám v sobě a bez vedlejších účinků! A ačkoliv jsem toužila zapadnout do kolektivu, některé vlastní hranice jsem nebyla ochotná nikdy překonat. Kuřáky ale chápu - když už do toho někdo v tom hloupým puberťáckým období vleze (aby dokázali něco sobě nebo druhým), závislost je prevít. Pokud mi kuřák nekouří pod nos, nevadí mi to. Oni si kazí zdraví - je mi to spíš líto. Nejvíc mě mrzí, že společnost v podstatě podporuje všechno, co právě vnitřní harmonii a spokojenosti hází klacky pod nohy (cigarety, alkohol, konzumerismus). Já mám jinou závislost a  to jsou sladkosti. Možná jsem blbá, že jdu a jím to, i když vím, že mi to nedělá dobře. Když jsem někde, kde se mi to nepodsouvá a na chuť či hlad je možné sníst nějakou zdravou rychlovku, sladkosti mi nechybí. Tady člověk vleze do obchodu a padají na něj regály, jak se výrobci předhání, kdo na nás vydělá. Hůř se člověk zbavuje závislosti, když mu to všichni podsouvají. Ještě hůř, když Vás ještě stigmatizují (jako právě v té pubertě, nebo mezi některými chlapy je to někdy fakt neuvěřitelné - nedáš si panáka? Co jsi za chlapa? To určitě ta tvoje partnerka, která to nemá ráda! To je ale čůza) Existuje ve společnosti spousta natvrdlých pravidel a zákonů, že právníci sami se v nich nevyznají, pokutu Vám chtějí dát za to, že cedulka na dveřích je moc malá, ale já třeba nepochopila, proč dětské ovocné výživy jsou třeba přislazované. No, Nestlé. Je to logické. Ale když začnete zákony postihovat věci evidentně špatné, tak se na Vás všichni závislí vrhnou, že jim chcete brát jejich závislost a určovat jim, co budou jíst, pít či kouřit :-( Jestli něco nechápu, tak to nejsou závislí lidé, ale přístup společnosti, která na závislosti lidí vydělává...

15 Helene Helene | 11. února 2017 v 11:35 | Reagovat

Když jsem byla teenager, kouřila jsem, přesně z toho důvodu, že jsem chtěla zapadnout. Dřív jsem cítila úlevu, uklidnění, ale postupem času, jak se člověk pídí čím dál tím víc k ezoterice, najednou při každé cigaretě necítí jen úlevu, ale i ty potvory, které do sebe vtahuje. Nejdřív jsem to ignorovala, ale potom už i ten pocit uklidnění převálcovaly zlé energie, úplně to bylo cítit v zádech a několik minut jsem je na sobě měla i natažené. Přesně díky tomuhle jsem i kouřit přestala, přivádělo mi to deprese. I tvoji kniha Anděl Strážný o tom něco píše a ta mě právě utvrdila přesně v tom co jsem díky těm cigaretám cítila :).

16 Milan Milan | 11. února 2017 v 12:16 | Reagovat

Bavím se po momentě, kdy se mne kdokoliv zeptá co vlastně teda dělám když nekouřím a nepiju, do hospody nelezu ani tu telebednu nemám, ty jejich vyvalené obličeje ani né tak jako že bych měl být oproti nim divný, nýbrž spíše udivující se jak vůbec mohu žít a co teda vlastě celou tu dobu dělám? To je pouhý diametrální přístup jedince ke svém životu.

Kouření je něco velmi podobného co alkohol, akorát tedy chemie zde pracuje trochu jinak, leč souhlasně se jedná o stejnou návykovou drogu jako je třeba i cukr, kofein nebo adrenalin, jenom je u kouření daleko více škodlivých vedlejšáků než třeba jen u toho kofeinu apropo kuřákům říkám že do tabáku se přimíchávají papír nasáklý jistou chemickou hnusotou to jen aby měli více zdravotních problémů, no někomu tovadí ale vesměs jsou natolik svému pokušení oddání, že i toto mohou překonat... takže jsme opět u toho jediného a tím jsou emoce, nálady, chutě potažmo Já jenom já, stále se musí krmit ego něčím chutným aby nezhynulo, přitom stačí tak málo, jen se s tím egem dohodnout a spolupracovat ;)

17 mariankosnac mariankosnac | 11. února 2017 v 12:20 | Reagovat

Kedysi som fajčil, naučili ma to spolužiaci, dali mi cigaretu a potom som si ich kupoval sám. Školu som nenávidel a najkrajšie čo som poznal bola cigareta na nejakom peknom mieste. V interiéri mi to vôbec nechutilo tak som sa poflakoval po Bratislave a okolí a pofajčieval, na niektorých miestach som proste dostal chuť, vybavila sa mi tá pesnička od buty Mám jednu ruku dlouhou - najdem si místo, kde se dobře kouří, a musel som si zapáliť (napríklad Sad Janka Krála, som menoval miestom kde se dobře kouří, nechodil som tam síce moc často ale bolo to jedno z najideálnejších miest, kde ma nikto neotravoval, inak všade na verejnosti za mnou vždy niekto doliezol a chcel cigaretu, to bolo mimochodom popri vysokých cenách cigariet ďalšou motiváciou prečo prestať fajčiť.). Okolo roku 2003, to ešte bola sloboda, fajčilo sa skoro všade, cigarety mi v stánku predali aj keď som nemal 18. Potom mi podraželi Sparty a prešiel som na niečo lacnejšie a prestalo mi to chutiť. Cigarety už nefajčím, len fakt náhodne, občas keď niekde nejaká slečna odhodí nedofajčenú cigaretu tak neodolám a dofajčím, vlastne mi to vyhovuje lebo celú cigu sa mi fajčit nechce, polka mi stačí. Mám cigaretu elektronickú, ale moc ma nebaví, keď zrovna funguje zopár krát si potiahnem a mám dosť. S trávou skúsenosti nemám, fajčil som nejaké divé konope čo rástlo pri poli a bolo to hnusné.

18 Alue Alue | 11. února 2017 v 13:28 | Reagovat

[14]: Máš pravdu.

Na ty sladkosti můžeš zkusit jednoduché řešení. Nakup si pakle hořké kvalitní čokolády a kdykoliv je chuť, tak si dej 2-4 čtverečky. Hořká uspokojí rychle, takže nesníš celou tabulku.
Za půl roku, když budeš ty chutě zajídat hořkou čokoládou, tě to přejde. Pak tě nebude lákat už ani hořká a mezi regály sladkostí budeš chodit spíš s odporem, s pocitem co do toho všechno dali za srágory a jak krásně by ses z toho mohla posrágořit také. :)

Ten návyk se dá zkrátka cíleně odnaučit. Já jsem si to ale trošku pokazila přes Vánoce, do týdne se totiž návyk obnovuje, cukr je droga, takže zase odnaučuji, ale už ten pud není tak silný jako předtím, takže je to snadné. Jinak už jsem chutě vůbec neměla a mohla jsi přede mě položit cokoliv.

Škoda, že to není tak snadné s bílou moukou, jako s tím cukrem :(((

19 atrej ystma 776 atrej ystma 776 | E-mail | Web | 11. února 2017 v 16:07 | Reagovat

Někde jsem četl, že doutník, který se oproti cigaretám nekouří do plic, ale jen se poválí na jazyku, je z toho důvodu i zdravější, než cigarety.

20 kubassi kubassi | E-mail | Web | 11. února 2017 v 17:48 | Reagovat

Kouřit jsem už přestal a jsem na to rád

21 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 11. února 2017 v 17:57 | Reagovat

[18]: Díky za rady :-) Mně se čas od času také daří s touhle závislostí zatočit. Vždycky s tím bohužel skončily Vánoce :-( Pečeme u matky a ačkoliv dneska už mi to cukroví nechutná tak jako třeba ještě před narozením dcery (dnes už mi přijde hodně sladké), stejně si dám. A pak ještě donese tchýně :-( Jakékoliv mé snahy o zdravější varianty mi nechutnaly :-( Kdysi hodně pomohlo to, že jsem začala experimentovat s různými obilninami a tak do jídelníčku přivedla sladké odjinud. Nechybělo mi pak. Hořkou čokoládu taky využívám, když je nejhůř :-) Ale asi budu zase muset přejít ještě na tu víceprocentní, protože zásobu té poslední na čtverečky jsem nakonec zblajzla na posezení :-) Což se pravda tak s 80 % nestane. Ono je to hodně dané i tím, jaké mám zrovna období - když avíc dbám na stravu a pak nemám tu velkou potřebu se cpát sladkým.

22 Mára Mára | E-mail | 11. února 2017 v 18:34 | Reagovat

K tomu urážení kuřáků.. Takhle vlastně můžeš urazit kdejakou skupinu lidí. Například mě dost vadí když někomu nabídnu že ho někam odvezu a on řekne že radši pojede sockou (MHD). To je pro mě celkem značná urážka, protože já mu tím vlastně nabízím darem kus svého času ale hlavně část svého životně důležitého benzínu a on mě s tím pošle někam :D a ještě tím vlastně urazí i moje auto, že si místo něj raděj vybere jakejsi trolejbus. Například moje poslední bejvalá mi řekla že se mnou jezdit nechce, protože se bojí mojeho závodního jízdního stylu. To bylo fakt něco, přitom značné většině holek se to líbí a užívají si adrenalin, ale ona mě řekne tohle. Byl to jeden z hlavnějších důvodů našeho rozchodu. Takže neúmyslně urazit jde kdekoho, ne jen kuřáka, ale v podstatě každého jemuž dáte najevo že se vám nelíbí něco, co on má rád.

23 M. M. | 11. února 2017 v 19:33 | Reagovat

[22]: Tak zase - když jede člověk, se kterým mi fakt vadí být o samotě (trapné ticho) nebo mi je dost nepříjemný z jakéhokoliv důvodu či je v mém životě teprve pár týdnů, tak pak odmítnu svezení i já - jestli je to v některých případech (ve druhé straně) i Tvůj případ, pak se nediv.

24 Fellien Fellien | Web | 11. února 2017 v 20:11 | Reagovat

[19]: Rozhodně je lepší vdechovat do plic. Ničíš si tím zdraví tak jako tak, jen rakovinu jazyka dostaneš dřív než rakovinu plic. Nejlepší je nekouřit vůbec.

25 sirren sirren | 11. února 2017 v 21:36 | Reagovat

Uměl by někdo zdůvodnit, proč státu tak strašně vadí kuřáci a snaží se kouření vymýtit?
Kuřák teoreticky dřív zemře, takže stát ušetří na důchodu. Na spotřební dani stát vydělá desetinásobek toho, co utratí za lékařskou péči "navíc". Po zákazu cigaret by ve státním rozpočtu chybělo dobrých 50 mld., které nejde jen tak nahradit.
Respektive - pokud opravdu dělá stát pro naše dobro vše, bez ohledu na vlastní ztráty ... proč nedělá restrikce i při prodeji např. nezdravých potravin? Proč není "odstrašující" obrázek třeba na chipsech??

26 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 12. února 2017 v 0:27 | Reagovat

V jedné chvíli píšeš, že si s těmi lidmi nemáš co říct, protože nemáte nic společného, a v další zase, že kouření není třeba jako společenský prostředek, protože všichni máme něco společného - že jsme lidé. Ale to očividně vždycky nestačí k tomu, aby ses s někým dal do řeči a konverzace neumřela hned po prvních třech větách, takže mi to nepřijde jako moc dobrý argument. Takhle mají alespoň nějaký důvod k interakci, nějakou záminku. Rozhodně se to dá pochopit víc, než kdyby na mě na ulici z ničeho nic promluvil cizí člověk jen proto, že jsem taky stvoření na bázi uhlíku.
Nicméně, kouření je hnus. Chápu, že je těžké s tím přestat, ale nepochopím, proč by s tím někdo vůbec začínal, když je to ještě k tomu tak drahé.

27 Alue Alue | 12. února 2017 v 9:02 | Reagovat

[26]:  Nevytrhávej věty z kontextu. Jednou jde o názorovou neshodu, podruhé o podstatu člověka.
Nemusíš si rozumět s každým  a nemusíš mít zájem se bavit s každým. Ale když už ho MÁŠ, tak cigaretu na to opravdu nepotřebuješ, stačí ti otevřít pusu a pozdravit.

28 :) :) | 12. února 2017 v 10:51 | Reagovat

Nejdůležitější je dnes naučit se respektovat, respektovat to že někdo je blbec a že má právo na to blbcem býti, protože máme svobodu volby a protože každý je vývojové jinde a má svou cestu do které mi nemusíme vidět. Tak se může kuřat bavit s nekurakem klidne i o kouření aniž by měl kuřák pocit že je něco min. Ale chce to odstup a pochopit že je to taky člověk, ne jen chodící popelník. To pak i kuřák dokáže pri vás vůbec nekouřit.

29 aroniana aroniana | 12. února 2017 v 12:03 | Reagovat

Někdo kouří,někdo medituje,někdo je introvert někdo extrovert,někdo......atd nehodnotím,hledím spíš srdcem a i mezi kuřáky jsou skvělí lidé -vše má obě strany a kdo jsem já abych hodnotila?Možná že má kouření nějaký pozitivní vliv který před námi tají.Taky mi nesedí to že nás všemožné varují před kouřením a na druhou stranu se nás snaží zlikvidovat jídlem a práškováním z letadel.......

30 Irča Irča | 12. února 2017 v 12:48 | Reagovat

Včera večer jsem dostala knihu Anděl strážný, dneska už jsem u konci knihy, je fakt skvělá!

31 mariankosnac mariankosnac | 12. února 2017 v 14:13 | Reagovat

proč státu tak strašně vadí kuřáci a snaží se kouření vymýtit? To by ma tiež zaujímalo. Možno to bude tým že náklady na liečbu fajčiarov sú vysoké a zdravotnícka organizácia tlačí na štát aby fajčenie vymýtil. Rusko plánuje zakázať predaj cigariet a tabakových výrobkov ľudom narodeným po roku 2015, Fínsko plánuje zakázať fajčenie úplne všetkým, takže dá sa očakávať že fajčenie postupne zakážu aj u nás. Teda ak do vtedy nevypukne vojna, potom už asi fajčenie nebude nikoho trápiť.

32 Irča Irča | 12. února 2017 v 18:03 | Reagovat

mimo téma dotaz - pokud jsem dělala ty svíčky na stole protože jsem měla pocit, že se na mě nalepil nějakej batoh skrz komunikaci s andělem, všechny svíčky byly dohořelé kromě jedné a moje mamka pohnula a na chvilku vzala svíčku, která už nehořela a pak to byla nucená mnou dát zpátky má to nějakej vliv? Nemohlo to oslabit rituál? Děkuju :)

33 Alue Alue | 12. února 2017 v 19:35 | Reagovat

[32]:  nemá to vliv.

34 Amálka Amálka | Web | 12. února 2017 v 20:11 | Reagovat

Ahoj, můžu Ti říct, proč jsem začala já, ale dopředu varuji, že to bude delší, protože to všecko tak nějak souvisí... Kouřila jsem cigarety asi 10 let – od 14 do 24 a logika v tom určitě byla.
Už jako dítě jsem si říkala, že když kouří taková kapacita, jako byl můj děda, tak to musí být přece NĚCO! A taky, že jo :) Můj první pokus s kouřením proběhl asi v 8 letech na záchodě, když jsem si potáhla z doutnajícího vajglu, protože jsem chtěla napodobit dědu. On totiž dělal z mého pohledu všecko správně! Hlavička se mi tenkrát zatočila, že jsem málem spadla do mísy a to bylo poprvé, kdy jsem zapochybovala o inteligenci dospělých. Pak jsem to ale hned vzala zpátky a řekla jsem si, že jsem asi udělala něco špatně, protože kouřit neumím. A najednou mi to bylo jasné – musím se to jednou taky naučit! Úkol zněl prostě jasně:-D Zpětně se mi ta logika připadá dosti zvrácená, ale tenkrát mi to báječně zapadalo.
Když si vzpomenu na svou výchovu, nemohlo to ani dopadnout jinak a upřímně obdivuji, jak jsi byla osvícené dítě! Vyrůstala jsem v klasickém přesvědčení, že věci, které nemám ráda, jsou pro mě dobré. Sice jsem to nechápala, ale věřila jsem tomu. Vtloukali mi to do hlavy pořád. Nikdo mě jako dítě nerespektoval, neodpovídal na mé otázky a celé dětství byl jeden veliký kolotoč nepochopení. Nemohla jsem se dočkat, až budu konečně velká a budu si moct dělat, co chci já. Trápilo mě toho hodně – zákazy, příkazy, ultimáta, šikana, nesmyslnost všude a všeho, ale ze všeho nejhorší byla podmíněná láska rodičů. Všecko bylo za něco. Zoufale jsem si přála být sama sebou, ale takovou mě nikdo nepřijímal. Nevěděla jsem jak z toho ven. Na jednu stranu jsem chtěla rodičům vyhovět a "ta hodná, zapadající", ale čím jsem byla starší, tím se mi to dařilo míň a narůstal ve mně vztek. Byla jsem prý pěkná hysterka a nevychovaný spratek, co si ničeho neváží :) Když jsem si pak poprvé v pubertě zapálila cigaretu, dostavila se nečekaně úleva. Jako bych kouřením zabila dvě mouchy jednou ranou! Ublížila jsem té hodné holčičce ve mně a zároveň i "milujícím" rodičům. Konečně se mi podařilo něčím zaplácnout tu vnitřní prázdnotu. Říká se, že když jednou uspokojíš nějakou potřebu a pomůže Ti to, máš pak tendenci svoje chování opakovat, bez ohledu na důsledky a nehledáš už nic nového. Tak to se přesně stalo mě a z potřeby lásky se jednoduše stala závislost.
Přestalo mě to bavit až toho dne, když mi mamka koupila první krabičku cigaret s tím, že už je jí to jedno. Ať si dělám, co chci, že jsem dospělá. Najednou to pro mě přestalo mít celé smysl a do měsíce jsem nadobro přestala. O pár let později jsem ještě znovu občasně koketovala s doutníčky a vodní dýmkou – z podobných důvodů, ale s tím už je teď taky nadobro konec. Ubližovat si prostě nebudu.

35 Renata Renata | 12. února 2017 v 20:53 | Reagovat

neviem ci poznate doktora Klingharta, vypocula som si jeho 3 prednasky na you tube, vravel, ze fajcenie nie je psychicka zavislost, ale fyzicka, ze stacilo, aby fajciarov precistil od tazkych kovov a prestali mat chut na cigaretu, neviem, ale dost tomu lekarovi verim, kedze vysledky ma.

36 fred fred | 13. února 2017 v 0:17 | Reagovat

Co tak o tabáku čtu hromady článků a pozoruju kolem sebe, tak mě napadá, že raději by se měl tabák vrátit k používání šamanům, kteří vědí, co a jak s ním dělat. Tabák je v Evropě, tj. v "moderní civilizaci" sice už 499 let, ale obyvatelé s ním stále zacházejí jak děti s krabičkou sirek.

37 Ivet Ivet | 13. února 2017 v 7:29 | Reagovat

Neberto špatně, ale jak můžeš psát o něčem co jsi nikdy ani nezkusila?! Je to, jako by kráva psala o létání. Je třeba nasbírat zkušennosti a z těch potom čerpat. Zkusit a pak přijmout nebo odvrhnout... Mě třeba na střední spolužačky málem dovedli k závislosti na cigaretách. Občas tuhle, občas tady, až jsem začala cítit proč to někdo potřebuje každý den, tu chuť, touhu. TO byl jasný signál přestat. Byla to ta hranice, kdy se z tebe stane závislák. Řekla jsem NE a už si nedala. Ale aspoň mám tu zkušenost, dokážu tak porozumět kuřákům, vědět jaké to je, ta touha co tě k tomu táhne.

38 Alue Alue | 13. února 2017 v 7:47 | Reagovat

[37]:  Připomínám, že tato série se jmenuje Věci, které na lidech NECHÁPU.

...Ano jak jsem psala, proč bych zkoušela něco, co vím že je špatné. Nejsem hloupá.

39 kalia kalia | 13. února 2017 v 10:24 | Reagovat

Já si myslím, že by to mohlo mít co do činění s produkcí serotoninu (ale ještě to ověřím):

6) Nikotin a alkohol
Obě tyto drogy podporují uvolňování serotoninu na nervových synapsích. Způsobují tak, že člověk má zlepšenou náladu, uvolní se a na chvíli zmizí starosti i úzkost. Pokud však “nepřikrmujeme“ tento stav a nedráždíme serotoninové receptory znovu a znovu tím, že dál a dál pijeme a kouříme, což má samozřejmě plno vedlejších negativních účinků na zdraví organismu, pak dochází k nedostatku serotoninu a vzniku deprese. Mnohem vhodnější je proto podporovat tvorbu serotoninu potravou, popřípadě výše zmíněnými potravinovými doplňky, které nacházejí uplatnění právě při zmírňování abstinenčních příznaků při odvykání od alkoholu a kouření.

7) Čokoláda
I čokoláda může vytvářet závislost, protože obsahuje kromě serotoninu a tryptofanu i plno dalších látek, které mají stimulační účinek na nervový systém.

40 Ameline Ameline | 13. února 2017 v 10:36 | Reagovat

Hm, tak kouření je jedna z neřestí, co mi nic moc neříká. Párkrát jsem cigaretu vzala, když jsem byla trochu víc napitá - zvláštní, že jsem si ji vyprosila vždy od jednoho a toho samého člověka, možná proto, že on kouří nějaký dost high-end věci, které na cigarety skoro až voní, možná proto, že on pije zásadně do depky a já jsem sice v základu veselý neproblémový opilec, ale snadno chytám cizí nálady. Přiznám se, že to bylo v tu chvíli fajn, takový kapesní rituál na zaplašení stínů. Ale já nějak nevidím spojitost se svým životem, nemám na to místo, důvod, čas, nic.

41 Janča Janča | 13. února 2017 v 13:58 | Reagovat

Cigarety taky nechápu, říkám si, že tábák sám o sobě, třeba i voní, ale jakmile se zapálí, je to hnus.
Moje mamka kouřila a vždy když přišla z balkonu, tak to bylo příšerné. Taky nechápu, jak ty cigarety jsou pro kuřáky strašně cenné. Když se málem namočily, tak to bylo halo. Nechápu, proč kouření není také zakázané, když je to vlastně droga a lidé se na ní stanou závislí a když se někdo opováží říct, že to smrdí, nebo at jdou alespoň kouřit dál, tak je hned ten špatný.
Každopádně jsme ráda, že mamku a přítele jsem donutila přestat. Asi kdyby nechtěli, tak nepřestanou, ale myslím, že jsme je k tomu trochu i dokopala. A hned je líp :)
+ můžu být na sebe hrdá, že jsme cigaretu nikdy nezkusila :) ani když mi ji holky na základce nabízely, ale kupodivu mě nějako nezavrhly, že jsem nekouřila s nimi. :)

42 Ayeri Ayeri | 13. února 2017 v 20:49 | Reagovat

Souhlasím. Kouření mi taky nedává smysl. Smrdí to, škodí zdraví a je to hnus. Vždycky jsem říkala, že hrozba rakoviny za 30 let některé lidi možná nezajímá, ale smrdět budete hned. Jsem ráda, že jsi taky nikdy nezkusila ani jednu cigaretu, myslela jsem si, že jsem jediná na světě :D Krásné zadostiučinění :D Kouření patří k věcem, které odmalička bytostně nesnáším. V pubertě pochopitelně spousta mých kamarádek začala kouřit a pít a tak nějak jsme rychle ztratily společnou řeč a ta přátelství s kuřáky pak už netrvala dlouho.
Podobný pokus s papírky jsem ve škole taky měli. Nevím, kde žiješ, ale u nás věci neměl nikdo. Aspoň z holek ne (byli jsme rozdělení, jak to bylo u kluků, to nevím). Já jsem napsala zdraví a stojím si za tím pořád.Ale chápu i děcka, která napsala věci. Možná sis to neuvědomila, ale když by někdo v hodně blbém kolektivu hrozně dospělých čtrnáctiletých napsal rodiče, nebo vzdělání, hrozně se tím shodí před ostatními, aspoň u nás to tak bylo. Navíc když si to představíš z pohledu puberťáka - outsidera, co je typicky pubertálně rozhádaný s rodiči, kamarády moc nemá, nemá nehmotné vedení, plácá se životem aniž by věděl, co přesně od něj chce, a že takoví lidi existují, tak jaká útěcha mu asi tak zbývá? Věci. Nesoudí, nejsou zklamané, nejde se před nimi ztrapnit a jsou relativně snadno dostupné.
A jak píšeš, že možná právě některé z nás urážíš, tak trochu ano, ale ne tak, jak si myslíš. Mrzí mě, že píšeš, že bys od jedináčka, který si nežije špatně, automaticky očekávala hloupé chování. Nevím, jestli mám k tomuhle druhu předsudků až přehnaný odpor, protože na ně narážím odmalička. Ano, nemám sourozence a ano, žijeme si dobře a spokojeně. Ale vždycky jsem byla vedená ke skromnosti a vděčnosti. A není nic protivnějšího, než když někomu dojdou argumenty, tak vám řekne "Stejně jsi rozmazlená kráva, protože jsi jedináček!", co se asi tak dá říct na takovou blbost? Nebo takové to "Jsi docela v pohodě, že bych skoro neřekl, že jsi jedináček.", taky velmi chytré. Jo bylo by to fajn, kdybych jako mladší nemusela s mluvením o rodině čekat, až mi noví známí začnou trochu věřit. Nicméně, rozhodně si nechci stěžovat a byla bych nerada, kdyby to tak vyznělo. Snažím se vysvětlit, proč nemám ráda předsudky a proč mi vadí a zrovna od tebe mě docela mrzí, že se jimi necháš unést. Nic ve zlém :)

43 Alue Alue | 13. února 2017 v 21:11 | Reagovat

[42]:  Neříkám, že jedináčci z bohatých rodin jsou automaticky nějak špatní... spíš že když by byl někdo takový, tak bych to od někoho takového spíš čekala, než od někoho z mého prostředí.
Přece jenom je to úplně jiné, když máš všechno  a pozornost rodičů. Já jsem ze čtyř. Prala jsem o každý krajíček chleba, o každý jeden blbý bonbonek, o každou jednu minutu pozornosti rodiče, v životě jsem nedostala kapesné... Jedináček nemůže vědět, jaké to je a ne že bych to někomu přála. Jenom shrnuji takové zajímavější rozdíly, které nejsou úplně nepodstatné, ta zkušenost je prostě jiná.
Na jedináčky se obvykle nadává spíš ze závisti. Bylo mi líto, že jiné děti mají všechno a já leda tak šušeň.

Ale je tedy pravda, že když jsem jako malá potkala nějakého extra zmetka, tak to fakt byl většinou jedináček... Dodneška vzpomínám na Karin, Denisku a Tomáška, ti mi pili krev. :D Ale to z nich udělali hlavě jejich rodiče. Byli prostě hrozní.

44 Alue Alue | 13. února 2017 v 21:12 | Reagovat

[42]:  Jo a ještě Sárinka... To byla strašná potvora. Možná to někdy sepíšu :D

45 Gil Gil | Web | 13. února 2017 v 21:48 | Reagovat

Je trošku šílené, když společnost bere člověka, který nikdy nekouřil, nepil, nebral drogy, jako něco "wau, vážně?" nebo "jé, podivnín/ka :D" nebo "nechlub se!". ...Mělo by to být normální, obvyklé, nic zvláštního.
Někdo v chaosu života drogy zkusí, ale jsou také lidé, kteří ne, proč by to dělali :)

46 Werca Werca | E-mail | 14. února 2017 v 17:10 | Reagovat

Vsimli jste si ze jsou kuraci docela otuzili? Je to pro ne asi velka motivace moct si vykourit cigaretu a vydrzi kvuli tomu i lecjake nepohodli.Vydrzi stat v desti nebo na mrazu jen aby si mohli zakourit.Nikdy kvuli tomu ale kourit nezacnu, fuj smrdi mi to moc. Je to jako hazet penize rovnou do kanalu. Nebo v zamestnani to byla pro nektere kolegy take velka motivace. Honem chteli mit udelanou urcitou praci a hura na cigo a porad dokola.Porad jako oslik bezet za mrkvi na provazku.

47 David David | E-mail | 15. února 2017 v 2:38 | Reagovat

Všichni hledáme Harmonii, pouze cesta k ní stojí víc než jen úsilí. Mnozí se na ní z povzdáli koukají a mlčky pozorují, seč jim slzy tečou. Jiní jsou ji blíž, přec se ji vzdalují. A někteří v ní žijí a snaží se nabízet ji, přesto jsou mu ústa přelepována a paže svazány.

48 miminko miminko | E-mail | 16. února 2017 v 19:16 | Reagovat

Zdravím Alue a všechny přítomné.
Líbí se mi Tvůj článek a souhlasím.
Každý den se s nimi setkáváme a je to stále ta samá písnička. Vyřešit tuhle hádanku je těžké. Jsem odjakživa nekuřák a tak rozumím a cítím s tebou. Vztah k těmto kuřáckým entitám jsem řešil všelijak ,ale potom jsem přešel na jakýsi pocit odpuštění a soucit. Je v moci každého kuřáka se tomuto odnaučit a dýchat čistou pránu. Jedinou pomůcku kterou používám na svých cestách je šála nebo kapesník a rozumný úprk do bezpečí. S úctou M.

49 Mára Mára | E-mail | 16. února 2017 v 20:49 | Reagovat

[44]: Sára Holanová? :D

50 Alue Alue | 16. února 2017 v 21:19 | Reagovat

[49]:  Já proti ní nic nemám. Má ráda zvířata a neumí to občas podat stravitelně pro diváky. No problem. Každej někdy ujede.

51 Mára Mára | E-mail | 16. února 2017 v 21:34 | Reagovat

[46]: Jo to máš pravdu, když sem s někým kdo kouří venku, tak oni jsou stavu v mrazu stát venku, zatímco já si hovím v teple autíčka :D dost to zdržuje a často se to nehodí.

52 Mára Mára | E-mail | 16. února 2017 v 22:51 | Reagovat

[50]: Já myslel jestli ta holka "Sárynka" o které jsi mluvila nebyla náhodou Sára Holanová :D taky proti ní nic nemám, dělá hezká naučná videa.

53 Morell Morell | Web | 17. února 2017 v 12:49 | Reagovat

Kouř je očistný nástroj používaný v rituálech, kde se používá k zahánění všeho zlého, i z těla - kouření. Bohužel, tohle si bílý člověk od šamanů nevzal a vznešenost tohoto nástroje strašlivě pošlapal.
Samotný tabák je vznešená rostlina a její používání též, byl lidem darován bohy, ale nebyl darován k tomu, aby se kouřil tak bezmyšlenkovitě a naivně.

54 Alue Alue | 17. února 2017 v 17:12 | Reagovat

[53]:  S kouřem je to přesně naopak, kouř do sebe vtahuje zlé duchy. Proto je očistný.. a proto se nemá dýchat. To je jako čuchat k exkrementu a myslet si že mě spasí, když je to součást tělesného očistného procesu.

55 Zdeněk2 Zdeněk2 | 18. února 2017 v 5:55 | Reagovat

Ten podsaditý pán na videu měl pravdu, kouření je také společenský rituál, který napomáhá sdílení (osobně jsem absolutní nekuřák, můj otec kouřil jako fabrika, nenáviděl jsem to, ale otce jsem měl velmi rád, umřel na rakovinu). Podobně jako např. tanec (kde jinde se muž může cizí ženy dotýkat a vést ji?). Samozřejmě se lze bez toho obejít, ale z hlediska sociálního (nikoli zdravotního) je tento rituál přínosný.

Velkým, zničujícím nebezpečím duchovního pokroku je pýcha ("koukni na ten duševní póvl kolem"). Čímž netvrdím, že jsem proti pýše imunní :), ale když se nad tím zamyslíme, nedostatečně duchovní lidé jsou svým stavem determinováni, nemohou myslet jinak, jde o formu duševního mrzáctví (jaký má smysl pohrdat mrzákem?).

56 Hum Hum | E-mail | 4. května 2017 v 13:49 | Reagovat

Krasne....

57 Alena Alena | Web | 1. října 2017 v 14:19 | Reagovat

Kouření je blbej zlozvyk, kterej jako nekuřák asi nikdy nepochopím :-D

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama