Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na Alue.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 25.9.

Energetické pozadí sexuálního chtíče a promiskuity / Doporučuji

14. března 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Příspěvky čtenářů
Minulý měsíc zde vyšla série zamyšlení, kde jsem volným stylem vyprávěla o věcech, které jsou na tomto světě běžné, rozšířené, ale já je vůbec nechápu, nepraktikuji a nedávají mi smysl. Série měla zatím 6 dílů a zvažuji další pokračování, neboť mám v rozepsaných ještě další návrh na téma, které mě napadlo. Ale nechám to zatím uzrát, navázat mohu vždycky. Série vzbudila mnoho emocí, ale hlavně se mi líbilo, že vznikaly velice výživné a plodné diskuze s dlouhým obsahem. To vždy znamená, že byl článek výborný.
Výborný článek je podle mého názoru ten, který přivede čtenáře k nevyhnutelnému hlubokému zamyšlení a hloubání.
Pod jedním z článků série jsem v diskuzích našla jedno zamyšlení, které se všem ostatním velice vymyká. Napsala ho žena s přezdívkou ,,Kalia" a obsahuje tolik moudrosti, zkušeností a pravdy, až mi nad tím zůstával rozum stát. Jde zkrátka vidět, že ho napsal někdo, kdo VÍ víc. Jsou tam věci, které se neříkají, nepíšou, které pozná pouze ten, kdo cítí a vnímá dobře energie. Proto jsem si diskuzní příspěvek vytáhla a ráda bych mu věnovala samostatný článek, protože nechat ho zapadnout by byla věčná škoda. Na to je až moc poučný a až moc plodný. Speciálně důležité pasáže jsem zvýraznila. Některé části Kaliina příběhu a úvah by se daly ještě dále komplexněji dovysvětlit, ale v obecné rovině na každé myšlence leží kus pravdy. Nedopisovala jsem do toho, abych zachovala autenticitu a pokud vám něco bude připadat nejednoznačné nebo nejasné, můžeme si o tom popovídat, nebo to použít jako podněty k dalšímu obsahu článků, nebo dotazníků.
Pod hlavním příspěvkem najdete také bonus - druhý menší příspěvek od čtenářky ,,Lori", který mě také velmi oslovil. Nejen obsahem, ale má i neobvykle vysoce konstruktivní energii.

- Kalia -
Tak na to mám stejný názor a taky jsem to nikdy nechápala. Hlavně kluky a to, že pro ně je jakýkoli sex s kýmkoliv lepší než žádný sex. A že mají sex pro sex a ne sex pro lásku. Vždyť přeci první je duch, pak duše a pak tělo - tzn. že duch žije, duše si najde partnera a TEPRVE PAK tělo začne cítit sexuální přitažlivost (nebo chcete-li chuť na sex). Většina lidí to má ale asi nějak přehozené, jelikož mají na prvním místě tělo, podle kterého se řídí.
Moje tělo ale téměř nikdy necítilo "jen tak" chuť na sex nebo sexuální přitažlivost k někomu. Přesto jsem (v dlouhodobém vztahu) žila sexuálním životem jako všichni ostatní, takže když jsem někomu řekla své názory a on na mě vyrukoval s tím, že si to neumím užít apod., tak jsem měla "důkaz" že to není pravda.



Ale nedávno jsem zažila takovou bolest, která byla velká, a jelikož nešla vyřešit, tak jsem ji odsunula do podvědomí a v tu ránu jsem začala mít chuť na sex (pro sex) a tak jsem KONEČNĚ po tolika letech, co jsem toto chování nechápala, pochopila lidi, které jakási sexuální touha nutí k jakýmkoli sexuálním zážitkům. Je to jenom potlačená bolest, která je tak velká, že v době potlačení nešla vyřešit. Nic víc to není. Proto někteří lidé považují za morální to, že "zneužijí" nějakou jinou osobu, protože oni ve skutečnosti hodně trpí a pořízením si "honítka" se jim uleví. A z jejich pohledu proč by oni měli tolik trpět když holka vedle se má dobře, a tak se na ní snaží část své bolesti přehodit (např. tím, že jí lžou, že jí mají rádi jenom proto, aby jim "dala").

No a tady se dostáváme k tomu, proč někteří kluci promiskuitními holkami opovrhují, a zároveň s nimi spí. Je to proto, že některé holky využívají "slabost" kluků pro sex (tedy to, že je ovládá bolest) ke svému zisku. (např. pomocí sexu či sexuálních narážek s klukem/kluky manipulují). Na takové holky jsou pak kluci naštvaní a snaží se s nimi vyspat o to víc i proto, aby je "ponížili".

Dále si kluci automaticky myslí, že když se s nimi nějaká holka (příliš brzy či nezávazně, z kamarádství atd.) vyspala, tak že ona má stejný problém jako ten kluk (tzn. že ji také ovládá chtíč, ve skutečnosti bolest). Že si tedy vzájemně udělali "službu", už si nic nedluží, a každý může jít svou cestou. Jenže ve většině případů to, co holku vede k tomu, aby se vyspala příliš brzo (či dokonce nezávazně) s klukem je to, že ona:
1.) má nízké sebevědomí a jelikož hodně kluků se s holkou která není sexuálně přístupná ani nebaví, tak udělá něco co nechce, aby se zavděčila a měla kluka, protože nevěří tomu, že si nějakého normálního kluka neovládaného chtíčem vůbec může najít
2.) myslí si, že si sexem k sobě kluka, do kterého je zamilovaná, připoutá (protože on sex potřebuje pravidelně opakovat a tedy za ní bude pravidelně chodit a tudíž se do ní také zamiluje a budou spolu chodit) a nebo
3.) doufá, že ona bude v posteli tak dobrá (bude se hodně snažit, bude dělat hned napoprvé neobvyklé praktiky atd.), že poté, co s ní kluk zažije sex a bude lepší, než ostatní holky, s ní ten kluk začne chodit ..tedy ve všech třech případech ta holka chce s klukem chodit a ne s ním nezávazně spát kvůli potlačené bolesti, která by jí hnala k sexu (tak, jako to mají kluci - i když nevylučuji, že i některé holky to tak mohou mít a to by pak opravdu chtěly jenom sex pro sex).

Kdyby se všechny holky začaly chovat morálně, vážily by si sami sebe a uzdravily by případnou bolest, která je za chtíčem - zatímco u kluků by se nezměnilo nic, tak by to vedlo pouze k tomu, že by se kluci začali přetvařovat, dokonce si i holku vzali, jenom kvůli tomu, aby se dostali k sexu.

A dále se naskýtá otázka, proč když kluka k sexu vede potlačená bolest, si to on neudělá sám a otravuje s tím další lidi. Jednak je to proto, že když kluk holce udělá emocionální zranění (tzn. že se do něj holka zamiluje, vyspí se s ním a pak zjistí, že on ji měl pouze jako "honítko", tak jí to většinou ublíží), tak kluk poměrně velkou část své bolesti přehodí na tu holku, jemu se uleví a ona se má nějakou dobu než se z toho dostane, špatně. Když se z toho ta holka ale dostane, tak jelikož sexem se mezi nimi utvořil kanál (energetický), bolest putuje kanálem zpět ke klukovi, což ten kluk neví. Je to pro něj pouze oddálení problému či něco jako půjčka (on půjčí bolest, ona mu ji postupně vrací jak se z toho dostává).
No a po 7 letech, co spolu měli naposled sex, se mezi nimi kanál/spojení úplně přeruší (možná to může být i dřív, pokud nejsou v kontaktu, to nevím).
No a za druhé, když jsem nad touto otázkou přemýšlela, tak jsem pozorovala lidi na ulici a došla jsem k zajímavému závěru - většina holek měla vyšší vibrace než většina kluků a proto je pro kluka "výhodné" (z hlediska vibrací) vyspat se s jakoukoli holkou, protože tím "spojením" se část těch dobrých vibrací na něj přenese (to je i vysvětlení, proč mají promiskuitní kluci lepší vibrace než běžný kluk, daří se jim dobře atd., zatímco promiskuitní holka má horší vibrace než průměrná holka, vypadá "vyžile, opotřebovaně"). Proto když má kluk sexuální chtíč, je pro něj "výhodné" vyspat se s jakoukoli holkou (kromě těch hodně opotřebovaných a promiskuitních), jelikož kromě úlevy od sexuálního chtíče si zvýší vibrace, bude se mu dařit líp a jako bonus má šanci, že když se do něj holka zamiluje, tak na ní na čas přehodí svoji bolest (tím se může i na čas zbavit sexuálního nutkání či to nutkání alespoň snížit). Ale naopak holka, kterou potlačená bolest nutí k sexuálnímu chtíči, si to radši udělá sama, protože sexem s klukem si ve velké většině případů vibračně pohorší (pokud ale za to dostane peníze, kabelku, společenskou prestiž, uznání party kde je promiskuita holek ceněna, či má tajný záměr otěhotnět a získat tak manžela, tak si to rozmýšlí, co jí vyjde líp).

Pokud je člověk zamilovaný, zvyšují se mu vibrace. Pokud je holka zamilovaná, pošle klukovi energii, pokud je on zamilovaný, tak jí taky pošle energii a tak se jejich energie vyměňují a mísí nějakou dobu, až jsou na tom partneři vibračně podobně předtím, než se spolu vyspí, ale při tomto postupu se to děje tak, že ten vibračně níž "dožene" toho vibračně výš. Nekradou si energii ani ten vibračně níže nestrhává dolů toho co je na tom lépe a to proto, že dobrý záměr společně s láskou funguje na jiném principu než chtíč. A pod pojmem dobrý záměr myslím to, že to spolu partneři myslí upřímně a mají se rádi (tedy chtějí spolu být co nejdéle).

..... Ještě jsem zapomněla, že touha po dítěti u žen (většinou okolo 30-40 let) aniž by měly partnera, se kterým by jim to klapalo (tzn. byly zamilované, byly si jeho láskou i věrností jisté a vztah by vedl k celoživotnímu svazku), je obdobou sexuálního chtíče u mužů. Žena má velkou potlačenou bolest a tuto bolest nemá na koho přehodit, podvědomí se rozhodne, že když bude mít (nevinné, bolestí nezatížené) dítě, tak na něj tyto energie přehodí (velkou část bolesti). Ona o tom na vědomé úrovni vůbec neví, vnímá pouze obrovskou spalující touhu/nutkání mít dítě (a může si to i klidně rozumově vysvětlit, že aby po ní něco zbylo či že to je přirozený instinkt každé ženy a tudíž na tom není nic špatného). Žena si tedy pořídí dítě a nemusí měnit své špatné návyky, život se jí (i manželovi pokud nějakého má) prodlouží o 10-20 let, protože přehodila velkou část své bolesti na dítě. Jak se to dělá je už věc další, to zná asi každý - dítěti se chce spát (jeho tělo potřebuje spát), ale rodiče ho vzbudí, dítě musí vstát a jít do školy. Dítě se cítí špatně ale to je pouze přehozená bolest rodičů (příp. systému, jelikož školní docházka je povinná, systém tak přehazuje kolektivní bolest).
Nebo další příklad: rodič přijde unavený a vystresovaný z práce, najde nějakou záminku a "vybije" si zlost na dítěti - jemu se uleví, jelikož přehodil svou bolest na dítě. A takto to jde v malých či větších dávkách 18 let. Samozřejmě když se dva lidé milují a pocítí díky tomu PŘIROZENOU touhu založit rodinu, je to o něčem jiném. Dítě z lásky je něco jiného než dítě kvůli "pudu" u ženy, stejně jako sex z lásky je něco jiného než sex kvůli chtíči.

Já když jsem byla malá, tak jsem všechny tyhle věci viděla (vnímala) - např. když mi bylo 5-7 let, tak jsem s jistotou zjistila, že moji rodiče by cca ve 30 letech zemřeli díky tomu, že nucená práce pro systém a věci, které dělali oni sami špatně, z nich v této době vzaly většinu životní energie. Jelikož si ale pořídili více dětí, budou žít v řádu cca 10let/1 pořízené dítě déle. Na tom by nebylo nic až tak špatného, pokud by těch několik desítek let využili k tomu, aby změnili své návyky (pracovní, omezující myšlenkové vzorce atd.). Oni ale nic nezměnili a proto pořizovat si děti z důvodu přehození problémů byla pouze dočasná úleva.

I muži si pořizují dítě kvůli přehození bolesti, ti to ale dělají hlavně "z rozumu". Muž si v takové chvíli říká "aby po mě něco zbylo", zatímco žena cítí živočišnou touhu/potřebu mít dítě. Při sexu to mají muži a ženy naopak (muž cítí živočišnou touhu/potřebu mít sex, zatímco žena když už k nezávaznému sexu vědomě svolí, tak je to většinou z rozumu "když mu dám, dostanu peníze/hmotné zajištění/manžela/dítě/společenské postavení/prostě něco na oplátku). Obojí je ale pouze o přehazování bolesti a stejně jako někteří muži nechtějí mít dítě, protože bolest přehazují sexem, tak některé ženy nechtějí nezávazný sex, protože až se jim bolest naakumuluje, pořídí si dítě. Takový člověk nemá ani moc na výběr (pokud bolest nepřehodí, tak zemře, zatímco pouze pokud bolest přehodí, tak se mu život prodlouží a to může vést k tomu, že se ten člověk změní - změní příčinu bolesti, uzdraví se a pak už nebude muset takovéto věci dělat). Pokud ale u člověka prodloužení života nevede k uzdravení, tak nemá smysl bolest přehazovat, jelikož to je pouze parazitický vztah a takto se nedá žít do nekonečna (Já se s někým vyspím a přehodím na něj bolest, nic na sobě nezměním, ale to nevadí, protože se přeci vyspím s dalšími lidmi! Nebo já si pořídím dítě a přehodím na něj bolest, nic na sobě nezměním, ale to nevadí, protože si pořídím další děti!).

Děti nelze mít do nekonečna kvůli ztrátě plodnosti stejně jako sex kvůli ztrátě potence. I když pokud člověk žije tak, že nemá žádnou bolest, tak tělo může žít téměř nekonečně dlouho (v mladistvém vzhledu, tzn. i plodnost je zachována stejně jako sexuální potenciál). To je totiž tak, že příroda vidí, že ten člověk se k lepšímu nemění, a tak nemá smysl nechávat mu možnost přehození bolesti, a tedy to příroda utne (utne plodnost, potenci). Lidé tomu říkají stáří, ale psaní o stárnutí by byla taky kapitola sama pro sebe. Stárnutí je buď to, že nechci být divný a tak tělu poručím, ať na venek vypadá tak, jak se pro daný věk hodí. A nebo má člověk tolik bolesti, že ji nestačí přehazovat, bolest tedy jde do jeho těla a to tělo díky tomu stárne. A nebo byla možnost přehazovat bolest člověku zamezena z toho důvodu, že to ke zlepšení nevedlo (tak mu příroda zakončila potenci či plodnost).

No a pak jste mi ještě připomněli porno - podle mě to je nevěra, pokud to kluk dělá s tím, že si představuje, že s těma herečkama on sám spí či pokud by byl ochotný se s nějakou vyspat, když by ji potkal a ona by k tomu byla svolná. Protože může být člověk, který je mnoho let věrný, ale jenom proto, že se s ním nikdo vyspat nechce (zatímco kdyby měl příležitost, neváhal by ji využít) - a toto pro mě je nevěra, i když se na fyzické úrovni nic nestalo. Pokud se někdo dívá na porno, aniž by si představoval, že spí s těma herečkama a zároveň ani kdyby se u něj objevila, tak by se s ní nechtěl vyspat (tedy pokud pouze uspokojuje chtíč), dá se to podle mě tolerovat. Zajímavé ale je, že většina kluků (vlastně všichni, se kterými jsem se potkala a o tomto bavila, kamarádi atd.), mi řekli, že si to neumí udělat sami bez toho, že by při tom koukali na porno. To je trochu divné, ale je to o tom, že i na dálku se dá přehazovat bolest a na pornoherečky to přehazují lidé z celého světa ve velkém (zato jsou ale daleko a tak je ta energie slabší). To vede k tomu, že když je herečka "okoukaná", tak má méně a méně zakázek, až její "kariéra" skončí úplně. A to proto, že když někdo na někoho přehazuje bolest, je to jako nádoba a když na někoho přehazují bolest kluci z celého světa, tak se "nádoba" poměrně rychle naplní a v okamžiku, kdy už je naplněná, na tu herečku už nic dalšího přehodit nejde, a ona se tak stává pro své "fanoušky" z ničeho nic nepřitažlivá, nezajímavá atd.

Některé holky dělají to, že se začnou chovat jako kluci z toho důvodu, že když jsou v mužské energii, tak do nich kluk bolest přehodit nemůže. Je to jako kdyby spal kluk s klukem (tím myslím heterosexuální kluk s heterosexuálním klukem, jelikož homosexuálové jsou sice stejného pohlaví, ale jeden je v mužské energii a druhý je v energii ženské). Takové holky se dívají na porno, spí nezávazně s kde kým, ale zároveň jsou po velmi krátké době pro většinu kluků sexuálně nepřitažlivé (bez ohledu na vzhled) a promiskuita na ně nemá ten vliv, že by byly "vyžilé". U takové holky si kluk řekne "je pro mě nepřitažlivá, protože jí můžu mít kdykoli, je lehce dostupná, není to kořist, nezávaznému sexu se vůbec nebrání". Skutečný důvod je ale takový, že je pro něj ta holka nepřitažlivá, protože na ní nemůže přehodit svou bolest (on potřebuje někoho, kdo se nezávaznému sexu brání, jelikož když se mu podaří takového člověka "přemluvit" k něčemu, co ten člověk nechce, přehodí se tím ta bolest).
Toto používá celkem dost holek jako obranu, ale podle mě to za ztrátu ženskosti nestojí. Pokud taková holka v mužské energii potká kluka v ženské energii, on se do ní zamiluje, může na něj ona také přehodit bolest, stejně jako to dělají kluci - takové holky pak většinou nepociťují touhu mít děti, jelikož bolest přehazují sexem (stejně jako kluci).
No a jak problém s bolestí řešit, když pokud se nepřehodí, tak člověk zemře ( a tím pádem už nemá možnost změnit se). Tak existují např. prostitutky, ale kdyby byl dostatek všeho pro všechny, chtěla by nějaká žena dobrovolně toto dělat? (když by měla dost jídla, oblečení, make-upu, či všeho co by chtěla "jen tak"). Možná nějaká žena, která by měla velkou touhu pomáhat klukům s bolestí - proč většina společnosti nadává na prostitutky, když ony jsou nuceny vykonávat tak prospěšnou a těžkou práci - ony dávají klukům delší život a tím pádem i možnost se změnit. Protože lidé, co na ně nadávají, v tu chvíli opět přehazují svou bolest.

PS. líbila se mi tady v diskuzi věta "Sex mimo vztah je vlastne lez - misto aby to bylo vyjadreni citove blizkosti, provozuje clovek telesne neco, co je v rozporu s citem. Rec tela, ktera nevyjadruje pravdivy stav." (ale opravila bych to na sex bez lásky, protože když člověk nikoho nemá a do někoho se zamiluje a ihned se s ním vyspí (ještě než jsou spolu ve vztahu), tak ho má rád a tedy sex není v rozporu s citem. Nebo naopak někdo je ve vztahu kde toho druhého už nemá rád a místo aby se rozešel, tak si najde milenku do které se zamiluje a má ji rád a v tu chvíli také není sex v rozporu s citem. V rozporu s citem je rozum - rozum rozhodl, že s tou milenkou zatím není ve vztahu).

..... Napsala jsem ještě druhý dlouhý komentář, tak doufám, že nevyvolá špatné pocity (jsem v těchto věcech trochu radikální). Kdysi jsem ti chtěla napsat sérii článků (životní příběh), ale jelikož by to bylo hodně drsné (a prožívala jsem u toho vzpomínání když jsem chtěla začít špatné, nezpracované emoce), tak jsem nic nenapsala (a asi ani nenapíšu, protože kdoví kdy si ty emoce vyřeším). Psát a prožívat u toho silné negativní emoce je blbý, protože tím se také ta bolest šíří na ty lidi, kteří by článek četli. Tak jsem se vyjádřila pouze k tématu, při kterém negativní emoce neprožívám (i když ještě do nedávna to tak bylo, ptž jsem promiskuitu odsuzovala či nechápala, než jsem zažila na sobě, co to je ten chtíč).

Ještě mě napadl k doplnění jeden odstavec, ale bohužel jsem to zapomněla, tak napíšu o něčem jiném, o telegonii: Měla jsem vážný vztah a s tím klukem jsem dělala přerušovanou soulož (s tím, že kdybych otěhotněla, tak by to bylo po materiální stránce blbý, tedy z toho důvodu jsem otěhotnět nechtěla, ale zase bych měla dítě z lásky a tak by se to dalo přežít). A jednou se mi zdál sen, že jsem byla těhotná a i přes to, že jsem vyznávala přírodní domácí porody, jsem v tom snu uznala, že bych to nezvládla a jela jsem do nemocnice (zdraví dítěte/dětí pro mě bylo přednější než riskovat nezvládnutý domácí porod - a takto by to bylo tenkrát asi i ve skutečnosti, jen bych to do sebe neřekla, že bych dobrovolně jela rodit do nemocnice). Tam jsem rodila 8 hodin (vše bylo reálné jako skutečnost-druhý den jsem se koukala na fáze porodu a všechno sedělo, nikdy dřív jsem se na to, jak probíhá porod, nekoukala) a narodily se mi dvojčata, dva kluci. Když jsem se na ně podívala, tak jeden byl podobný mému prvnímu sexuálnímu partnerovi (ten s kým jsem měla děti byl můj 2. sexuální partner) a druhé bylo podobné otci. Ostatní lidé (ani otec) rozdíl neviděli (byla to dvojčata), ale já jsem to vnímala silně a to jedno dítě co bylo podobné otci jsem měla (mnohem) více ráda než to druhé, které bylo podobné tomu 1. sex partnerovi, se kterým jsem se vyspala ani nevím proč. Pak jsem jela z nemocnice domů a ukazovala jsem ty děti (miminka, dvojčata, dva kluky) své sestře. Tady sen skončil a zajímavé bylo to, že když jsem druhý den se sestrou mluvila, tak mi řekla "včera se mi zdál sen o tom, že jsi přijela z porodnice a ukazovala jsi mi své děti - dva kluky, dvojčata (i barvu vlasů mých dětí z jejího snu popsala shodně)".

Ve fyzickém světě zkušenost s telegonií nemám, ale díky tomuto snu na to věřím, že to je skutečné (ten sen byl jako skutečnost, ale já bych tomu věřila i kdyby se sestře nezdálo to samé). Sama za sebe bych ale chtěla, aby telegonie nefungovala (nebo se dala nějak přepsat), protože takovýto sen se mi měl zdát před prvním sexem (to bych si to lépe rozmyslela, i když s tím 2. klukem bych se podle mě asi vyspala a stejně nám vztah nevydržel a po 9 letech jsme se rozešli a tudíž bych na tom byla stejně, pouze bych se nevyspala s 1., 3. a 4. sex partnerem. Spala bych tedy namísto 5 kluků se 2 a tudíž bych se telegonii nevyhnula - nikdy nemůžu vědět dopředu na 100%, že vztah vyjde, že se např. za 10 let nerozejdem, to je těžké určit i když natrénovat by se to asi dalo). A kdybych dodržovala svoje zásady, tak bych se nevyspala doposud s nikým! (doopravdy) Protože s 1. klukem jsem se vyspala proto, abych zjistila, jaké to je (a hlavně protože jsem nevěděla, jestli o "starou pannu" které je už 15 let bude někdo stát, připadalo mi to, že když se nevyspím s tímto, tak už si nikoho dalšího nikdy nenajdu. Vyspat jsem se s ním ale nechtěla a zážitek to byl velice nepříjemný). Druhého kluka jsem si vybrala jako životního partnera, ale bohužel to nevyšlo (a vyspala jsem se s ním dřív, než jsem to chtěla já - já jsem chtěla cca za půl roku chození, ale vyspala jsem se s ním tak, jak chtěl on, tedy za 3 týdny, protože mi připadalo, že když to neudělám, tak se mnou nebude chodit, což byla i možná pravda a kdybych se držela své zásady, tak bych nebyla 9 let ve vztahu s někým, s kým to nakonec nevyjde. S dalším klukem jsem se vyspala proto, že jsem se rozešla s tímto a chtěla jsem smutek něčím zaplácnout, a pak jsem jednou chtěla vyzkoušet nezávazný sex, kvůli tomu abych zjistila, co na tom lidé mají - to bych také při dodržování zásad neudělala a s 5. klukem jsem se chtěla vyspat opět cca po 6 měsících chození, ale on chtěl dříve, tak jsem se s ním vyspala jak chtěl on, tedy za 3 dny, a to byla velká chyba (mohla jsem si ušetřit spoustu trápení). Tím pádem bych se nevyspala doposud s nikým (ale po svých zkušenostech si myslím, že by to bylo lepší, kdybych nic z toho nezažila).

Sex na jednu noc jsem JEDNOU vyzkoušela čistě ze zvědavosti, co na tom lidé mají (všichni básnili, jak je to úžasné, že to člověk musí zažít, tak jsem si vyhlédla hezkého, bohatého, vtipného kluka - byl to přesně můj typ a neměl žádné "proti", tedy až na to, že provozoval nezávazný sex). S tím jsem se vyspala, ale ten sex byl tak povrchní a prázdný, že jsem z toho nic neměla (a to se ten kluk hodně snažil i o moje uspokojení a po fyzické stránce proběhlo všechno v pořádku). To, aby se kluk při sexu na jednu noc snažil se prý moc nestává, ale tento to dělal kvůli tomu, že chtěl, abych ho pak před kamarády chválila, jak byl dobrý. Takže po tomto zážitku jsem sex na jednu noc zavrhla jako něco, co sice může být příjemné, ale sexu s láskou se to ani v nejmenším nevyrovná, to se nedá vůbec srovnávat (nechápala jsem tedy, jak můžou všichni sex na jednu noc oslavovat jak je to skvělé - to asi nezažili nic lepšího? no pokud chodí s partnerem, kterého nemilují a hodně se nudí, tak jim to může připadat trochu vzrušující, protože horší než sex na jednu noc je asi opravdu pravidelný sex s partnerem, kterého nemiluji).

- Lori -
Tomuto článku oveľa lepšie rozumiem po určitých skúsenostiach.
Mala som niekoľkoročný vzťah, ktorý neskôr zahŕňal i telesné zážitky. Ku jeho koncu sme mali s partnerom veľké nezhody, bohužiaľ ten fyzický akt bol odo mňa vyžadovaný a tak nejako som cítila, že akonáhle som sa podvolila, premiesila sa časť partnerových energií s mojimi a ja som sa cítila hlboko vo mne oveľa horšie. Skrátka, styk je duchovný zážitok a k tým treba pristupovať s rešpektom, starostlivosťou a uvedomením.
Neskôr sa stalo, že som mala pár "kamarátov s výhodami". Boli to charizmatickí, inteligentní chalani, ktorí ma považovali za krásnu, atraktívnu, dobrú a mali ma radi, čo ma všetko veľmi tešilo... Trvalo mi pomerne dlho, než som sa v jeden večer zamerala sama do svojho vnútra a uvedomila si, že sa napriek tomu vôbec necítim šťastne...

A tak nastal veľmi prirodzený zlom, pretože som sa konečne začala počúvať, vedome riešiť problémy, rozjímať a obnovovať kontakt s vlastným vedením a vnútrom... Odišla akákoľvek potreba sexu, necítila som "povinnosť" piť alkohol alebo zúčastňovať sa rôznych akcií... Naopak som chodievala viac do prírody, čítala knihy a zdravšie sa stravovala. Akonáhle som sa v živote cítila spokojnejšie, azda i sebaistejšie, v spojení s okolitým svetom a mojim vnútrom, nebažila som po povrchných dotykoch, stretnutiach s chlapcami, s ktorými by som si nevedela predstaviť dlhodobý vzťah ( i keby mám o nich dobrú mienku), nemala som viac nutkanie zdržovať sa v spoločnosti, ktorá mi vlastne nevyhovuje...

Keď neskôr prišiel do môjho života muž, s ktorým si eventuálne viem predstaviť v budúcnosti bábätko ... To milovanie je o niečom úplne inom. Je plné smiechu, pohladení, veľkých pocitov šťastia v hrudi, úsmevov, niekedy sĺz od radosti. Veľa nehy, uvoľnenosti, cítim slobodu a spojenie. Je to duchovný zážitok...
A o tom to podľa mňa je. No to sa nedá vynútiť. Uponáhľať. Zažiť v opitosti s niekym, koho ste spoznali na diskotéke a na druhý deň si nespomínate ani len na farbu očí...

Trpezivosť a pevné zásady. Viera a práca na sebe a ten hodný zdieľania duše a tela príde.
V mojom okolí mám viac kamarátov a kamarátiek, ktorí čakali/ alebo stále čakajú na ich prvýkrát a majú 20 rokov plus a veľmi si ich za to vážim :)
Myslím, že o tejto téme treba rozprávať. Hlavne mladým. Že skutočné milovanie nie je také ako v porne. Že dievčatá sa nemajú do sexu nútiť, ak povedia nie. Že ľudské telá sú krásne, no treba si uvedomovať psychologické triky médií. Že na dobrých ľudí sa oplatí počkať a oni naozaj existujú. Že morálne zásady, práca na sebe, užitočné aktivity a rovnováha prinášajú šťastný život v harmónií.
ďakujem za článok! :)



 


Komentáře

1 Kaja Kaja | 14. března 2017 v 4:20 | Reagovat

Moc moc dobry napad prepsat Kaliu z diskuze do samostatneho clanku. Musim se priznat, ze i ja jsem pred nekolika dny jeji komentar cetla jednim dechem a pod tim ten dalsi pribeh ze Slovenska take. Zrovna dneska jsem si na Kailu vzpomnela ze to snad ani neni mozne kolik pravdy v tom je. Proc se to nikdy nikde nenapsalo? Mimochodem pri te prilezitosti jsem si opet vzpomnela na vsechny duchovni leadry tohoto sveta co plni knihovny knihami porad o tom samem, ale nikdo to nedokaze vysvetlit lidem tak jednoduse, ze kdyz opravdu chteji a chteji si to priznat tak to pochopi.Jinak jsem dneska travila den i tim proc je tolik knih o zakonech vesmiru, zakonu pritazlivosti a dalsich knih o pozitivnim mysleni jenom v tzv. vyspelich kulturach. Pisu zamerne ve vyspelich kulturach. Myslim tim zapadni Evropu a usa. Nevim premyslim si tak pro sebe a rikam si, ze hlavnim duvodem uspechu techto knih je hamiznost. Lidri typu Eckart Tolle nevim jestli jsem to napsala dobre, treba zacali dobre, jako treba i Lorna  Byrne ale nakonec i oni podlehnou mamonu zacnou knihy pripisovat a vetsina lidi si je kupuje ne proto ze chce lepsi svet a lidi kolem sebe, nekomu pomoci ale proste jen a jen zbohatnout. Asi to je  i duvod proc kde lide bojuji o hole preziti, prozivaji utrapy atd. nepotrebuji neco co v nich podvedome provokuje touhu po mamonu pritahnu si co chci a vetsinou jsou to jen a jen penize, protoze chci dobre vzdelani, lepsi auto, lepsi dum proste nenazranost. Chudi lide takove starosti nemaji. Jsou radi za misto na spani. Tlucou to do nas ze vsech stran, myslete pozitivne, vizualizujte ale asi ten hlavni skutecny duvod je ze lide chteji jen a jen vic penez. Mit vic nez soused a pak kritizovat ze ostatni delaji neco psatne. Asi to universum ma daleko vice rozumu nez mnozi z nas. Kdyby lide meli rozum nenechali by se postvavat jeden proti druhemu, narod proti narodu protoze za tim zase stoji jenom hamiznost a touha mit neco vic na cizi ukor... no ale to jsem odbocila. Jestli si to cte Kaila ze ji preju at se ji dari. A to vazne a Tobe Alusko take. Delas vazne dobrou praci.

2 atrej ystma 77 atrej ystma 77 | E-mail | Web | 14. března 2017 v 7:26 | Reagovat

Je velmi zajímavá úvaha, že kluci mají většinou nižší vibrace. Z toho vyplývá, že by se většina kluků měla nejdříve srovnat a překopat  životosprávu, než si bude přát vztah. Super článek, letí do čtečky knih :D.

Taky jsem si všiml, že jsem se často díval po nějakých dívkách, které pohled z většiny neopětovaly a pak z toho vzešlo "jen" kamarádství, jakoby mě nevnímaly. Takže bych řekl, že i počáteční a opětované pohledy (i po mnoha rozhovorech) by mohly být jeden ze základních projevů možného zájmu o něco potenciálně více než kamarádství a pokud tam žádné tyhle zaujaté (opětované) vizuální kontakty k naší straně nejsou a čučíme na toho člověka jen my, je to známka že jej nezajímáme a měli bychom se ještě věnovat sobě.

4 Kaia Kaia | 14. března 2017 v 8:21 | Reagovat

Tak tenhle článek jsem cetla s úsměvem na rtech, protože jsem velmi ráda, ze jsem mela tu možnost si ho přečíst ještě pred mou prvni sexualni zkušeností. Někteří moji klučičí kamarádi často říkají, ze muj kluk musi byt gay, protože se nevyjadřuje nejak moc úchylne jako oni(nerika veřejně svou délku, jak casto se diva na P, apod.),ale ja si ho o to víc vážím. A ikdyž mam tyhle moje kamarády ráda, tak po přečtení vidím, ze jsou taky trošičku zakomplexovani. Každopádně je to velice konstruktivní článek budu ho davat precist mym dalsim kamaradkam,a nejake uryvky se pokusim ve strucnosti rict i tem kamaradum. :)

5 R@d€k  H@mr$mid R@d€k H@mr$mid | E-mail | 14. března 2017 v 9:50 | Reagovat

Kolem naprosto přirozené a příjemné aktivity zvané sex lidé navěsili tolik pravidel, konstruktů a nepřirozeností, že je z toho "problém" a "téma" a různé spletité a prapodivné návody, že mi to hlava nebere. Tělo si řekne, kdy má chuť,  všechno ostatní jsou výmysly. Proč se člověk stydí, když se rodí nahý? Naučí se to. (respektive velmi rádi ho to naučí ti kolem něj). Naučí se všechny zvyklosti a pak s tím má trable, protože se to naučené tolik liší od přirozenosti. To je celé.  Věřím tomu, že většina vnitřních konfliktů vzniká rozporem mezi tím, co člověk cítí jako svoji přirozenost a mezi tím, co "by se mělo".Něco v nás lidech nás nutí chovat se nepřirozeně, strojeně a pak se divíme, že svět kolem nás je tak umělý, svázaný kde čím. Řešení vidím v jednoduchosti a orientaci na záměr, na ten původní, který nám říká odkud jsme, kdo jsme a kam jdeme.  Většina lidí mi připadá jak duševní mrtvoly, točící se kolem klišé, dogmat a zvyků které jim ale vůbec neslouží k tomu, aby byli šťastní. Patří tam i sex a jeho pravidla: kdo komu dává, kdo komu bere, kdy se může a kdy ne až se z radostné činnosti prospěšné oběma zůčastněným stane manželská povinnost a rutina. Základ je už od dětství a to ve zbytečné lži, že děti nosí čápi.. to je takovej problém říct, že se máma a táta s láskou propojili a vznikla nová bytost? Co je na tom špatného? Že je to pravda?Jsme pokrytci a za problémy si můžeme sami jako lidstvo a nikdo to nemá na koho svést, protože v tom jedeme všichni ať chceme nebo ne. Jestli má někdo zájem to změnit, nechť začne u sebe a upřímně. Dokud na sebe muži a ženy budou hrát levárny a snažit se z toho něco vytřískat, nebude spokojený ani jeden.

6 Ellie Parrish Ellie Parrish | 14. března 2017 v 10:04 | Reagovat

V okolí znám lidi, co mají sex jen tak, jak tu zaznělo nízké sebevědomí. A nechci ať to zní povrchne, ale některé holky opravdu pěkné nejsou, žádný kluk si je nevšiml, jakmile se rozpuklo, že ta žije sexuálně a dává všem na potkání, najednou s ní všichni chtějí chodit a spát? Takže ano, je to jedna z možností, jak na sebe upoutat pozornost a hlavně takové holky se pak cítí hodně žádané a chtěné. A pak jsou ty, které prostě mají sex rádi a umí to oddělit, takže jim jde čistě o fyzické uspokojení , neřeší s kým.

A celkově jsem ráda, že jsou lidé, co to sex z lásky vnímají jako něco pěkného a umí to tak i prožívat. Jen škoda, že to slýchám/čtu většinou od holek

7 :) :) | 14. března 2017 v 10:35 | Reagovat

Je to je tak přesne...

8 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 14. března 2017 v 13:34 | Reagovat

Když se nevyspím v 15, tak mě už nikdo nebude chtít?? To je drsné, když společnost v lidech probudí takový strach. Já v 15 letech nějak o sexu vůbec nepřemýšlela, chodit s klukama mi přišlo divný (jeden to na mě zkoušel). A ještě s nima spát?? Vždyť jsme byli děti. Možná jsem měla smůlu, že na gymplu jsem se (platonicky) zablouchla do učitele a na něj žádný můj vrstevník neměl :-)A možná to bylo štěstí :-) Rozhodně doporučuju se vykašlat na ty, které sex provozují pro zábavu a na jejich řeči nebo divné pohledy. Já si na partnera i na sex počkala až později (dávno po střední) a zatímco spousta mých spolužaček má druhé partnery, já mám už 12 let jednoho a s ním 10 leté dítě. Ušetřila jsem si spoustu problémů,  které s sebou rozpadání vztahu (obzvlášť takových, kde už byl sex a třeba i dítě), nese. Ušetřila jsem sama sebe, ale i svého případného partnera a hlavně to dítě. Sex prostě není a neměl by být zábava. Je to silná vazba, ať to člověk vnímá nebo ne.

9 kalia kalia | 14. března 2017 v 13:38 | Reagovat

[1]: díky

[2]: ty jsi jeden z kluků, kteří se na internetu dobře čtou, to s těmi pohledy je pravda (když se mi někdo líbí, tak se na něj koukám jinak - ale na druhou stranu když se s někým kamarádím, tak se na něj koukám se zájmem když říká něco zajímavého, ale to není stejný pohled, jako když se mi někdo líbí)

[4]: když by to někomu pomohlo, tak to bych byla ráda (zase ale nechci nikoho omezovat pravidly, sama se totiž neomezuji - tohle píšu spíš tak obecně pro všechny komentáře)

Pár dní na to, co jsem napsala tento článek jsem začala psát příběh svého života, hlavně pro sebe, abych si udělala v nějakých věcech jasno. Při psaní jsem cítila konstruktivní energii, to byl zajímavý pocit/zážitek. Začla jsem těmi věcmi, které u mě nevyvolávají špatné emoce, ale když jsem chtěla psát o těch horších zkušenostech, tak jsem se zasekla, dál psát nešlo, přestala jsem a zatím jsem se k tomu nevrátila. Je to dlouhé (dám to do dalšího komentáře) a i z těch věcí, které jsou v pohodě (že o nich můžu psát), jsem docela dost věcí vynechala (při psaní jsem si na ně nevzpomněla - patří tam jak jsem viděla ufo které bylo šedé a zespodu mělo do kruhu bílá kruhová světla, v noci při zavřených očích plovoucí obrázky ve tmě, dědeček u stromu v parku který byl asi duší stromu jednou jsem v dětství toto viděla). Ale to, co jsem sepsala, vložím do dalšího komentáře. Nevím, jestli budu s psaním pokračovat, teď mám rozdělaný jeden osobní projekt cca na rok, tak ještě z těch dobrých zážitků se mi stalo ve 26 letech, že jsem párkrát viděla třetím okem (když jsem zavřela oči, tak se objevila škvírka - myslela jsem si, že je mám pootevřené, tiskla jsem tedy víčka co nejvíce k sobě - ta škvírka se ale roztahovala a viděla jsem okolní svět jako kdybych se dívala očima, přičemž oči jsem měla zavřené i jsem si je zakryla - ale o tom tady už bylo nějaké video s dětmi, co to umí - tak jenom že jsem tohle spontánně zažila nějaký rok před tím, než tu to video bylo a tenkrát jsem nevěděla co to je ale nějak jsem to neřešila. V té době jsem nepsala nic na internet ani žádné komentáře, protože jsem cítila pocity a myšlenky lidí, kteří něco ode mě četli, tak jsem na internet přestala psát protože někdy to bylo i např. 1000 myšlenek s pocity najednou a mě to unavovalo. Někdy jsem věděla i dopředu, co na můj komentář někdo odepíše, slovo od slova. Teď to ale díky mému osobnímu projektu polevilo, tak sem tam něco napsat můžu.). Taky bych chtěla ještě říct, že jak budu v dalším komentáři psát o dětství s tím, že duch ovládá hmotu, tak teď vím (a i v dětství jsem věděla), že to má být vyrovnané - tedy že tělo nemá ovládat člověka, ale ani člověk nemá ovládat tělo tak, že na tělo nebere ohledy, naopak má s tělem co nejvíce spolupracovat. A taky nevím, jak je to s minulými životy (na tohle mám během života různé úhly pohledu a nevím, co je pravda). Protože moje zkušenost s minulým životem je reálná, ale stejně tak je reálná moje zkušenost s viděním světa v 3 letech, kdy žádné minulé životy z toho úhlu pohledu neexistovaly. Možná to jsou minulé životy těla, ale z pohledu ducha žádné minulé životy nejsou a ve třech letech jsem ještě nebyla ukotvená v těle? (jak je to s minulými životy a duší je nejlépe asi popsáno v knize AllatRa, kterou jsem nedočetla celou, protože mě nebavila, ale co se tam píše o duši a minulých životech mě zaujalo, a to, co se tam píše o 4 bytostech je na určité úrovni reality asi pravda, viděla jsem to než jsem četla tu knihu, ale doufám, že je mnoho dimenzí a že ne všude to tak je).

10 kalia kalia | 14. března 2017 v 13:43 | Reagovat

Moje první vzpomínka je na to, jak jsem mámě vysvětlovala, jak funguje vesmír (převtělování atd.) - říkala jsem jí něco na způsob toho, co na blogu Aluška.org psal Zimniku (že všechna hmota je jedno atd.). To mi byly 3 roky, seděly jsme v parku na lavičce a máma byla výjimečně otevřená těmto myšlenkám (tím myslím, že to co jsem jí říkala, výjimečně pochopila). To, že máma konečně pochopila, co jí říkám, ve mě vyvolalo tak silný dobrý pocit, že jsem si tento okamžik zapamatovala a takto vznikla moje první vzpomínka. Do té doby (do 3 let) si nepamatuji nic.

Tedy počkat - to, co jsem napsala výše, je moje druhá vzpomínka a moje první vzpomínka je tato:

Ještě mám jednu rannou vzpomínku. To mi totiž bylo ještě míň než 3 roky (podle mě jsem neuměla mluvit, ale naučila jsem se už chodit - zkoušela jsem totiž běhat). Byla jsem v parku na pískovišti a "já" jsem byla mimo tělo (za tělem, asi jako když hrajete počítačovou hru, kde hlavní postava chodí/běží a vy jí vidíte zezadu a jste jakoby zezadu nad ní). Takže já jsem byla vědomí, které bylo mimo tělo (zezadu nad tělem), věděla jsem o tom, že nejsem tělo a zároveň jsem svou vůlí mohla to tělo ovládat - běžet atd. Prožívala jsem v tu chvíli nepopsatelný pocit štěstí a vnímala jsem soulad všeho, co existuje (nebo jak to popsat). Nepřemýšlela jsem o tom, prostě jsem to prožívala. Rodiče mě v tu dobu vždycky chytili když  jsem utíkala moc daleko, posadili mě na lavičku a snažili se upoutat mojí pozornost tak, abych se dostala do těla (nevěděla jsem, proč to dělají a nechápala jsem, proč chtějí, abych byla v těle).

V tomto období (do cca 5-ti let), když jsem šla večer spát, tak jsem zavřela oči a svým vědomím jsem odešla do "svého světa". A to myslím doslovně že vědomí vytvořilo "můj" svět (řečeno slovy jak se to tady popisuje by se dalo říci, že to byl samostatný vesmír). "Já" jsem byla vědomí, které bylo nekonečně velké (v tom mém světě) a bylo jakoby "za" veškerou hmotou. Ten svět byl stejně skutečný, jako je tento (co se týče skutečnosti/opravdovosti, nebyly rozdíly). Rozdíl byl v tom, že v tom mém světě jsem byla jenom já a dále v tom, že tam nebyly žádní lidé ani zvířata. Byly tam jen rostliny, voda a zem/hlína kameny atd. Nic nemělo samostatné / samostatně oddělené vědomí, všechno jsem byla já či "za vším jsem byla já". Chtěla jsem v tom svém světě vytvořit zvířata, ale nevěděla jsem, jak na to. Proto jsem byla tady na Zemi, protože tu jsou zvířata a já jsem chtěla zjistit, jak oddělené vědomí funguje (jak vzniká a jak poté samostatně funguje). Proto jsem sama prožívala život jako oddělené vědomí (člověk) a zároveň jsem se neustále koukala v televizi na přírodopisné dokumenty o zvířatech. Byla jsem tím unešená, kolik je na Zemi druhů zvířat, různé formy a barvy, každý večer jsem vystřihovala fotky zvířat z časopisů a schovávala jsem si je (toto mám dodnes schované jako památku z dětství). Shlédla jsem opravdu hodně dokumentů o zvířatech (v televizi jsem se téměř na nic jiného než na přírodopisné dokumenty v té době nekoukala) a vystřihala jsem hodně obrázků.

Měla jsem něco jako "plán života" - to, co tu chci dokázat, jaká bude moje budoucnost. Sama od sebe, už od narození, prostě vždycky jsem věděla, že vědomí nikdy neumírá (že smrt neexistuje). Stejně tak jsem věděla, že tělo může žít (téměř nebo úplně?) věčně a nemusí zemřít. Že může zůstat mladé a nemusí stárnout (a věděla jsem, jak na to). Ať si říkal kdo chce, co chce, i když jsem všude kolem sebe viděla "důkazy" stárnutí a smrti, tak jsem věděla svoje a prostě jsem věděla, že všichni ostatní to co já neví a proto stárnou a umírají. Nevěděla jsem ale odkud (ani jak) to vím. Prostě to ve mě bylo a nedalo se to smazat nebo začít věřit něčemu jinému (např. blbostem, které okolí vykládá). I když mi bylo málo let, tak jsem se VŽDY považovala na stejné úrovni, jako kterýkoli jiný (např. dospělý či starší a "moudrý") člověk. Prostě všichni jsme si rovni. A pokud si všichni rovni nejsou, tak z tohoto pohledu jsem se považovala za vyspělejší, než všichni ostatní (to jsem vnímala tak, že bohužel tu není nikdo, kdo by se mi vibračně vyrovnal - i když pak jsem potkala jednu blonďatou kamarádku a ta mi trochu rozuměla a vyzařovala podobné vibrace). Toto ode mě nebylo nějaké povyšování, ale spíše smutný fakt (bylo mi to líto, že tu není nikdo, kdo by mi rozuměl). V té době tu ještě nebyla záplava "indigových dětí" (nevím, jestli tu nyní záplava je, neumím to nyní tak dobře rozlišovat, abych to mohla posoudit a když jsem byla malá, tak jsem sice uměla rozlišovat, ale o tom, že existují nějaké indigové děti jsem nevěděla, a proto jsem o tom nikdy nepřemýšlela a neposuzovala jsem jestli to je či není pravda). I když v dospělosti jsem dvě "indigové děti" potkala (tím myslím výjimečné děti se zvláštními schopnostmi). O tom ještě budu psát, ale beru to dle časové posloupnosti a zatím jsem u svého dětství. U ostatních "běžných" dětí to ale neumím posoudit, jestli jsou "indigové" nebo nejsou. Tedy přejdu k tomu plánu života. Jelikož jsem věděla, že nemusím stárnout ani zemřít, tak jsem si vybrala, že zastavím růst svého těla tak, aby vypadalo jako dítě (jelikož se mi líbilo být dítětem, je to roztomilé a čistota energií je v té době nejvyšší), ale zároveň musím být fyzicky dospělá (nemůžu zůstat malým dítětem to by mě lidi začali vyšetřovat, protože by si mysleli, že mám nějakou nemoc). Tedy vě věku kolem 14 let zastavím růst těla a tělo zůstane už napořád (=dokud budu chtít) v tomto stavu. Budu zde žít 150 - 300 let (dle toho, jak rychle se mi podaří naplnit svůj plán) a jediné, čemu se v životě budu věnovat, bude chov zvířat (abych mohla vyzkoumat, jak vytvořit v tom "svém" světě/vesmíru zvíře, které bude mít samostatné vědomí). No, je to malý plán, nic velkého, ale na jeho uskutečnění je opravdu zapotřebí 150-300 let. Musím se totiž odstěhovat z hlavního města někam na vesnici/samotu, abych na to měla klid. Bez toho to nejde (já jsem totiž samozřejmě už celé dětství do bytu tahala všemožná zvířata, ale nic jsem nevyzkoumala, protože do toho zasahovali rodiče a sourozenci a neměla jsem na to klid - ideálně to chce být osamotě v přírodě se zvířaty - co nejvíce v jejich přirozeném prostředí, a ne ve velkém městě v bytě). K tomu, abych si mohla pořídit malý domek (či chatku) na samotě, potřebuji vydělat peníze a jelikož se z běžného platu ušetří max. pár tisíc měsíčně (jelikož při práci musím někde bydlet a tedy platit nájem, jídlo atd.), tak než našetřím na toto bydlení, může to zabrat mnoho (desítek) let. Jako malá jsem takto ekonomicky neuvažovala, ale prostě jsem uvnitř věděla, kolik času je k tomu zapotřebí (a to ani nemluvím o překážkách, které mě mohou z cesty svést a může trvat než se k tomu zase vrátím, tohle teď jenom odhaduji, že by se do toho času mohlo také počítat).

Když mi bylo 3-5 let, tak jsem si vzpomněla na svůj minulý život (tedy lépe řečeno na smrt). Zatímco ostatní děti nevím, jaké jsou, tak já jsem každý den seděla několik hodin v koutě a hrála si sama (potichu) se svou oblíbenou panenkou. Hrála jsem si na to, jak tu panenku někdo zabíjí (respektive na poslední okamžiky mého posledního života), protože jsem potřebovala rozpustit emocionální trauma z násilné smrti (tak jsem si na to hrála stále dokola mimo jiné i proto, že jsem nemohla pochopit, že jsem byla dospělá žena, žila jsem jinde, pak mě někdo zabíjel/mučil a najednou bum a jsem tady - jak jsem se sem dostala?). Rodiče mi říkali, že hned jak jsem se naučila mluvit, tak jsem se jich neustále ptala, jak jsem se sem dostala. Tak mi vysvětlovali, že muž má semínko, které putuje do ženina bříška a z toho vznikne miminko. Já jsem se jich ptala ale pořád dál i přes toto vysvětlení (protože mi nebylo jasné, jak to, že jsem dospělá, žiju jinde a najednou poté, co mi někdo fyzicky ubližuje, tzv. zabíjí, jsem tady - jak jsem se sem dostala? To nemá se semínkem v bříšku přeci nic společného. Navíc jsem si připadla pořád stejná - stejně dospělá/dětská jako v tom minulém životě a nerozuměla jsem tomu, v čem jsem (podle dospělých) tak jiná než "dospělí", protože "to pochopíš, až budeš starší", když jsem uvnitř naprosto stejná, jako když jsem byla (ještě nedávno) dospělá, jenom tělo mám teď malé). A tak mi rodiče (ve 3 letech!) koupili knížku, kde byl obrázek dělohy v břiše, miminka v děloze a dokonce snad i pohlavní styk (i když ten na obrázku nebyl, byl pouze v textu) atd. Bylo tam hodně textu (ještě jsem neuměla číst) i hodně obrázků. Koupili mi ji kvůli těm obrázkům a řekli mi, že když nebudu vědět, jak jsem se sem dostala, tak ať se jich neptám, ale otevřu si knihu a podívám se na ty obrázky (asi si mysleli, že mi nefunguje paměť a že se jich ptám znovu a znovu proto, že jsem zapomněla, co mi o semínku říkali, ale já se ptala z jiného důvodu). Tak jsem se jich už přestala ptát, protože to nechtěli.

11 kalia kalia | 14. března 2017 v 13:44 | Reagovat

Někdy v této době se změnila i moje "noční realita". Z nějakého neznámého důvodu jsem v noci nemohla odejít do svého světa (nevěděla jsem, proč mi to už nejde), ale už jsem mohla jen "astrálně cestovat". Nevěděla jsem samozřejmě, že to, co zažívám je astrální cestování, a kdyby mi někdo tento termín řekl, tak bych nevěděla, co to je. Ale už jsem nemohla odejít do svého světa (z hlediska pojmů zde jsem svým vědomím nemohla odejít do svého vesmíru, nemohla jsem opustit tento vesmír) a brala jsem to jako OBROVSKÉ SELHÁNÍ, OBROVSKOU ZMĚNU. Jako kdyby mě tento svět uvěznil, byla jsem polapena, byla jsem v pasti. Od této doby jsem věděla, že jsem v prd*li (i když toto slovo jsem v té době neznala, tak takový jsem z toho měla pocit). Mnoho lidí bere astrální cestování jako něco neobvyklého, výjimečného a duchovně vyspělého - ale já jsem to brala jako nouzi, jelikož mít svůj vlastní vesmír, který tvoříš, pro mě byl domov, který jsem ztratila. A tak už jsem "jen" každý večer vylétla z těla, létala jsem nahoře u stropu po pokoji a odcházela jsem do jiných dimenzí (astrálních světů?). Prožila jsem mnoho a mnoho (bohužel si to už nepamatuju) v různých světech a dimenzích (každou noc min v 10 světech jsem byla a něco zažívala). Všechny ty světy byly stejně skutečné, jako je tento (možná, že jsem šla i do jiných hmotných dimenzí a zhmotnila jsem si tam tělo, nevím jestli jsem byla pouze v astrálních dimenzích, a nebo i v dimenzích fyzických). V té době jsem ztratila přehled o realitě, jelikož jsem někdy nevěděla, ve kterém světě jsem, co je skutečnost a co "sen" (jak tomu říkali dospělí, jenže já věděla, že to, co tu zažívají dospělí je úplně stejný "sen", jako zažívají jiní dospělí v jiné hmotné dimenzi, ale každý si myslí, že jenom ten jeho svět je "ta jediná pravá a skutečná realita"). Mátlo mě to, že jsem nevěděla, kam patřím, protože všechny ty světy byly na stené úrovni a ve které té dimenzi / ve kterém z těch světů mám tedy žít? Nakonec jsem se rozhodla žít tady, asi proto, že jsem tu měla rodiče (ale domov to nebyl, viz výše, do svého světa jsem již neměla přístup).

Mezi 3-5 lety jsem začala hledat bytosti z "jiného světa". Nevím proč jsem ty bytosti hledala a ani nevím o tom, že bych nějaké znala, ale zdálo se mi, že mě opustili, jelikož s nimi nejsem v kontaktu (neodpovídají mi, když se jich na něco ptám - nemluví se mnou?). Žlutý (ZLATÝ) zářivý svět, kde žijí v míru "nehmotné" vědomé bytosti. Které ale nemají žádný tvar, je to prostě vědomí "obalené?" energií, něco jako velké vědomí v energii, vedle něhož existují další velká vědomí, všichni existují ve třpytící se zlaté energii. Tento svět je až někde "za" tímto světem. Tyto bytosti možná mohou v hmotném světě komunikovat prostřednictvím světla, jelikož světlo přenáší informace (to jsem věděla). Do slunečních paprsků ale nemohou žádné informace "nahrát", jelikož Slunce tam dává svoje informace a nikdo s tím nemůže "manipulovat" (tyto bytosti ale s ničím nemanipulují, jelikož jsou dobré). A proto mě napadlo, že by možná mohly nahrát informace do světla z pouličních lamp či do světla žárovky? A tak jsem při večerních procházkách koukala na lampy a když jsem byla večer tak do žárovky a snažila se přijmout vzkaz. Ale nic nepřicházelo. Začala jsem kreslit mapy z procházek (hl. skrytých míst do kterých většina lidí nechodí - obyčejná místa v parku, různá zákoutí a cestičky v keřích), jelikož jsem chtěla najít nějakou bránu/portál do světelného světa. Bohužel jsem nic nenašla a ani jsem nebyla schopná rozluštit žádný vzkaz ve světle žárovek, a tak jsem si tyto výkresy s veledůležitými informacemi schovala, že se k tomu jednou vrátím a slíbila jsem si, že toto jsou nejdůležitější (vědecké) objevy a že to nikdy nevyhodím, a třeba na to jednou přijdu. Bohužel když jsem byla v pubertě, tak jsem se zapojila do života běžných lidí (na všechno "mimo rámec" jsem zapomněla) a když jsem jednou uklízela a třídila šuplíky svého stolu, kde mimo jiné byly i vzpomínky z dětství, tak jsem pouze tyto mapy (ve kterých byly zakreslené i důležité poznámky) z dětství vyhodila (nevím proč) a vše ostatní jsem si na památku ponechala (vše ostatní byly vystřižené fotky zvířat, nedůležité obrázky, co jsem namalovala a pár oblíbených předmětů). Mapy jsem kreslila proto, že v té době jsem ještě neuměla psát, ale právě jsem se naučila kreslit, takže jsem i poznámky "kreslila" v obrázcích.

Postupem času jsem přestala i astrálně cestovat, to bylo hlavně proto, že jsem se rozhodla žít v této dimenzi a tak nebyl důvod, proč cestovat. To nebylo vědomé rozhodnutí ani ztráta schopností, ale spíše ztráta motivace. Kde není motivace, není ani čin. Jakmile jsem přestala astrálně cestovat, tak se mi začaly zdát sny. Takže už jsem pochopila, co lidé myslí tím, že toto je realita a tamto je jen "sen". Ano, mají pravdu, když někdo necestuje do svého reálného světa ani do jiných reálných dimenzí tohoto vesmíru, ale pouze se mu v noci zdají sny, tak sny opravdu nejsou stejné jako realita a jsou to "pouze" sny (i když se v nich mohou vyskytovat poselství, což jsem věděla a snažila se význam snu vždycky zjistit). I jsem si sny zapisovala (když jsem už uměla psát). Rodiče si mysleli, že pokud už má sen nějaký význam, tak na to existuje snář, který objasňuje významy snů, ale já jsem si myslela, že význam je buď symbolický (tím myslím symboly duše a ne snáře) a nebo udělaný tak, že význam snu uvidí/rozezná/zjistí pouze ten, komu se sen zdá. Protože to je jeho sen (někdy ale i druhý člověk může s výkladem snu poradit, ve většině případů by to ale měl vědět ten, jehož řečí se sen zdá, tedy ten, komu se sen zdál).

Každopádně do této doby (než se mi začaly zdát sny) jsem spánek nebrala jako spánek. Vědomí, které spoluvytváří tento svět, začne spoluvytvářet svět jiný (přesune se do jiného stejně skutečného světa). To vědomí je pořád vzhůru (nepotřebuje spát). Vědomí tvoří tělo a proto mě nikdy nenapadlo přemýšlet, jestli když cestuju, tak kde mám tělo, jestli tělo spí nebo tak, protože když všichni ulehli ke spánku a moje vědomí začalo tvořit tělo někde jinde, tak to původní tělo, které rodiče viděli v posteli jak "spí", tam, kde jsem byla já vůbec nebylo a tím myslím přesně to, že když já jsem v pokoji kde se spí vůbec nebyla a netvořila to tělo, tak v té době moji rodiče nebo ten, kdo u spícího těla byl "nevědomě" to tělo tvořil (tak, aby to bylo pro jeho rozum pochopitelné, tvořil tedy spící tělo druhého člověka, který ale v jeho přítomnosti vůbec nebyl). Toto sem píšu kvůli tomu, že se mi v dospělosti stal jeden zážitek, který s touto teorií souvisí, i když jako malá jsem nad tím, co se děje s tělem vůbec nepřemýšlela, protože jsem buď létala po pokoji a viděla své tělo z výšky (to jsem byla ale pouze vědomí bez těla) a nebo jsem odešla do jiné dimenze (vědomí odešlo do jiné dimenze) a tam jsem si vytvořila tělo. Nikdy se mi nestalo, že bych měla tělo a zároveň viděla své "druhé" tělo spát nebo tak a proto to pro mě bylo zcela jasné a srozumitelné. Buď je tělo v posteli a já jsem venku bez těla a koukám na něj a nebo jsem venku v jiné dimenzi bez těla a vytvořím si kolem svého vědomí tělo, stejně jako si ho tvořím tady přes den, když jsem v těle. S příchodem spánku se to ale změnilo a už nebylo vědomí, které si tvoří tělo, ale tělo, které spí a vědomí je s ním během toho spánku propojené a tělo tvoří sny (nebo alespoň to si teď myslím, ale v raném dětství jsem o tomto také nepřemýšlela). Tedy jinak řečeno při snění "tělo" vede vědomí, které se mu podřizuje, a ne naopak, jak jsem tomu byla zvyklá.

12 kalia kalia | 14. března 2017 v 13:44 | Reagovat

S tímto souvisí jídlo - než jsem se narodila, tak máma, která jedla každý den maso, se stala vegankou (makrobiotická dieta či něco takového) a tento styl stravy dodržovala během celého kojení, jakmile mě ale přestala kojit, tak se naštvala, proč to dělá (dělala to kvůli tátovi, protože on tu stravu vyznával a ona do něj byla zamilovaná) a začala zase jíst každý den maso, jelikož jí to hodně chutnalo (a taky měla krevní skupinu, která má maso jíst). Když jsem se narodila, tak jsem ale prý nechtěla pít mateřské mléko (ani jíst cokoli jiného) a tak mě dali na umělou výživu. Nevím, jestli to bylo kvůli nějakému traumatu (je to možné) a nebo jsem byla breathariánka, ale kam moje paměť sahá, jsem nechtěla nic jíst. Moje vzpomínky jsou až od 3 let, ale pamatuju si, že každý den v době oběda i večeře, na mě máma křičela ať jím a já jsem 2 hodiny brečela nad talířem, že to jíst nebudu. Většinou jsem snědla 1-2 polévkové lžíce polívky a to bylo všechno. Rodiče se o mě báli a nutili mě do jídla. Já jsem ale normálně rostla a měla jsem hodně energie (dokonce nekonečně energie). Jediné, co mi chutnalo, byly lesní plody natrhané v lese (lesní jahody, borůvky, maliny). Ale jinak jsem nechtěla jíst nic, protože moje vědomí dávalo tělu energii vyšších vibrací, než cokoli, co tu bylo. Naopak jíst vařené jídlo pro mě bylo něco jako přijímat jed a proto jsem to nikdy nedělala dobrovolně (naopak jsem se tomu bránila). Lesní plody, které jsem si přímo natrhala při procházce v lese, mi jako jediné připadaly v pohodě a jedla jsem je dobrovolně. Nedívala jsem se do Slunce, abych nasbírala energii a "najedla" se tak (ale zároveň jsem nikdy nenosila sluneční brýle, do čehož mě naštěstí nikdo nenutil, a lidé, kteří nosili sluneční brýle mi připadali podivní, protože jsem jednoduše věděla, že nosit sluneční brýle není dobré). Prostě moje vědomí vytvářelo pomocí své energie tělo a to tělo "žilo" z této energie a nic jiného k tomu nebylo potřeba. Je to sice krásný příběh, ale než odhodíte jídlo a začnete žít z lásky a vědomí, tak si přečtěte příběh až do konce, jelikož pokud už někdo jí/jedl, tak je velice nebezpečné (smrtelné) přestat jíst. ..Rodiče mě tedy nutili do jídla, což jsem nechápala proč (a oni zase asi nechápali, proč nejím - když ale nemáte potřebu a ani vám nevytane na mysli něco takového, jako je tato činnost, tak nemáte potřebu někomu říkat, že nepotřebujete jíst či proč - já jsem nad jídlem vůbec nepřemýšlela, z mého pohledu jsem si prostě tvořila tělo a když jsem šla s tělem na procházku do lesa, tak tam pro mě vyrostly pěkné jahůdky či borůvky, které jsem snědla, protože mi chutnaly a protože tam pro mě vyrostly. To bylo všechno, co jsem měla společného s jídlem). Stejně jako jsem neznala ospalost/unavenost/spánek (nepotřebovala jsem spát, vědomí se přesunulo do jiného světa a bylo dál vzhůru), neznala jsem ani hlad. A tady už se dostáváme k traumatickým zážitkům, od této doby už bude asi příběh jedno velké drama.. Když mě máma nutila do jídla, tak jak byla rozčílená (či vystrašená o moje zdraví), tak měla kolem obličeje někdy černou energii (auru?). (Když byla psychicky vydeptaná a křičela na mě.) Když se mě ale rodiče ptali "(to) nemáš hlad?", tak zároveň při položení této nevinné otázky z nich někdy (když se mě touto otázkou snažili donutit do jídla) vyšlehla černá energie, která střelila do mého břicha (tam, kde je pupík) a postupem času se "probořila" do mého těla. Viděla jsem tu černou energii jak na mě přistála a cítila jsem bolest. Oni tomu říkali "hlad". Bolelo mě břicho, na místě, kde byla tato energie, a vůbec jsem nevěděla, co s tím, jak se toho zbavit. Ležela jsem na posteli (protože jsem se necítila dobře), hladila jsem si břicho, snažila se to vědomě dát pryč, posléze jsem zkusila si toho nevšímat, ale nic nepomáhalo. Dodnes nevím, co s tím a tak se najím když mám hlad. Měla jsem trauma z toho, že na mě rodiče posílali tuto energii v určitém období. (Dělali to do té doby, dokud se obal mého těla opakovaným vstupem temné energie neoslabil natolik, že jsem již dostávala "hlad" pravidelně a bez toho, aniž by na mě někdo nějakou energii "poslal"). Dlouho jsem tomu nemohla přijít na kloub, proč se toto děje, ale pak jsem až v dospělosti zjistila, že někteří lidé vytvářejí negativními emocemi černou energii, která je pak rozdělena a distribuována systémem spravedlivým dílem mezi všechny jednotlivce a jídlem (trávením) se tato energie zpracuje. Aby byla zachována svobodná volba, tak se nikomu nesmí zakazovat vytvářet destruktivní emoce (a tím negativní energie) a jelikož si někteří lidé nemohou pomoct (nemohou svým vědomím u sebe zabránit vytváření negativních emocí, jinak řečeno tělo je ovládá) a tito lidé by brzy zemřeli, kdyby tu vytvořenou energii měli sami zpracovat, tak se ta energie rozděluje mezi všechny a všichni společnými silami jim pomáháme do té doby, než se ti lidé postupně naučí své tělo ovládat. (Já jsem v životě prožila několikrát velmi špatné emoce, takže vím, že to někdy ovládat nejde a nemůžu nikoho odsuzovat.) Ale vraťme se k věci - když na mě systém posílá v pravidelných intervalech černou energii a zároveň mi dá jídlo, kterým tu energii zpracuji - tak mi to až tak nevadí, v ničem mi to neubližuje. V dětství jsem tedy nejedla, ale začala jsem jíst s nástupem do školy (školní jídelna). Jelikož tam bylo hodně dětí pohromadě a všichni vykonávali tu stejnou činnost (jedli), tak kolektivní vědomí mě "strhlo" a já začala jen tak jíst. Rodiče se mě vždy ptali, co jsem měla k obědu, a k mému překvapení jsem si na to nemohla skoro nikdy vzpomenout. Kolektivní vědomí těch dětí, které jedli, mě "strhlo" tak, že tělo začalo (v nevědomosti) jíst a já si na to vůbec nepamatovala. Nevím, kde jsem byla, když se toto dělo. Byla jsem nevědomá a bylo to, jako by mé vědomí na chvíli neexistovalo. Každopádně takto jsem se postupně naučila jíst.

Stejně, jako jídlo, ke mě přišla i zima - neznala jsem nic takového, ale rodiče mi v zimním období říkali "vem si čepici ať nenastydneš" nebo "není ti zima?" apod. A někdy, když jsem si hrála a byla jsem v pohodě oblečená tak, jak jsem, měla máma špatnou náladu a vadilo jí, že já se mám dobře, a v tu dobu mi řekla, ať se obleču, že JÍ je zima (tak mě musí být taky), vyšlehla z ní ta černá energie a na těle jsem začala cítit chlad či zimu. Měla jsem trauma z toho, že mi rodiče takto ubližují (ale v dospělosti jsem zjistila, že bych měla trauma asi ať už bych se narodila do jakékoli rodiny, protože se jí všude a zimu by mě taky asi naučili v každé rodině). V průběhu dětství jsem vnímala, že lidé tvoří hodně černé energie a když už je toho na ně příliš a zemřeli by, tak si většina z nich pořídí děti, na které tuto energii nevědomě přehazují, a tak můžou žít dál. Řekla jsem rodičům v duchu (mluvila jsem s lidmi především telepaticky a nechápala jsem, že oni mě neslyší a že mi nerozumí, co jim říkám), že s nimi budu bydlet do těch 18 let, jak je to tady zvykem, a do té doby jim pomůžu, aby neumřeli, ale že se musí snažit svůj život změnit a přestat tu energii vytvářet (a naučit se ji zpracovávat sami), protože jinak od nich v 18 odejdu a budou si s tou energií muset poradit sami. No rodiče se nezměnili.

Když jsem mluvila s rodiči, tak jsem většinou říkala (skoro na všechno) "já vím" a tím jsem myslela to, že vím, co mi chtějí říct (ještě než to vyslovili, protože jsem přečetla jejich myšlenky), vím i proč to říkají (např. kvůli tomu, jak se cítí, proč se tak cítí atd.) a někdy že lžou (někdy dokonce lhali i sami sobě). Jenže rodiče mi v 5 letech začali říkat, že si přečetli v nějaké knížce, že nyní je doba, kdy se dítě ptá "a proč?" (a proč se děje to či ono). A byli smutní, že já na všechno říkám "já vím". A tak jsem se jich začala ptát (např.) "a proč létá letadlo?" a táta byl šťastný, že mi může něco vysvětlit (to, co mi říkal o motorech, které se zapálí a že ten kus železa pak vzlétne do vzduchu jsem vnímala jako lež ..proč jsem to vnímala jako lež už nevím, já jsem to myslím vnímala z pohledu vědomí, které tvoří realitu a tak pro mě byla pohádka o tom, že něco samo bez účasti toho vědomí, které je za realitou a tvoří ji, samo hoří a pohybuje to strojem ve vzduchu, pouze pohádkou, ale nadšeně jsem přikyvovala a "obdivovala jeho znalosti", protože mu to udělalo radost). Když jsem nastoupila do první třídy (povinnou školní docházku jsem vnímala jako otroctví, potlačování práv svobodné bytosti a přehazování černé energie), tak když se mě učitelka na něco zeptala, řekla jsem "já vím" (ale to se do školy moc nehodilo). Z nějakého důvodu, když jsem řekla "já vím" a viděla jsem do těch lidí, tak už se mě nikdo dál nezeptal např. "a co víš?" jelikož to ti lidé nechtěli vědět. Ale v té době jsem se jednoho dne rozhodla - nikdo z mojich "schopností" číst myšlenky atd. nemá radost, všem to vadí, a tak jelikož je mám ráda, to přestanu dělat i umět. Začala jsem se soustředit a silou svého vědomí jsem si tyto schopnosti odebrala (to bylo myslím někdy v době, kdy jsem chodila do 1. třídy).

13 kalia kalia | 14. března 2017 v 13:45 | Reagovat

Do školy jsem chodila nerada a s nikým jsem se tam nebavila. Ve škole jsem viděla pouze učitelky, které jsou nešťastné (cítí se např. méněcenné), a tak si to vylévají na žácích (např. je "učí" ale zároveň se cítí být žákům nadřazené, žáci musí poslouchat jejich "výklad" a nemají svobodu odejít, pokud je to, co jim učitel říká, nezajímá). Učitelé si vylévali různé druhy mindráků a to jsem viděla jako jediný smysl školy, předstírat, že je učitel chytřejší, že toho ví víc, aby měl radost. V té době jsem ještě nevěděla, že každý musí chodit do práce, jinak zemře, a že to ti učitelé nedělají dobrovolně (i když se jim to hodí do krámu), ale že to dělají, protože musí. Já jsem vždycky věděla, že nejdůležitější je vnitřní motivace (že člověk je sám od sebe zvídavý a učenlivý, ale škola naopak mladým lidem tuto vnitřní motivaci vezme a místo toho jim dá nechuť k učení). Věděla jsem to proto, že jsem se učila (to, co mě zajímá) ráda a ve škole se mi neustále snažili tuto radost z učení sebrat. Jelikož jsem tam musela každý den mnoho hodin sedět a předstírat, jak všemu, co učitel říká, věřím, a jak je chytřejší než já, tak jsem začala koukat do blba a začala jsem si představovat svůj vnitřní svět. Měla jsem bohaté představy (bohatý vnitřní život). Jednou jsem v představě např. prožívala příběh, kdy jsem navštívila podzemní civilizaci (utajenou). Myslela jsem si, že jsem si to vymyslela a bavilo mě se tam v představách vracet a dodělávat detaily. Když mi bylo něco přes 20, tak jsem v obchodě narazila na nové vydání časopisu "Enigmy" (ten časopis jsem si nekupovala, ale věděla jsem, že je o zajímavých tématech) a ze zvědavosti jsem v tom časopise začala listovat, jelikož na titulce bylo něco o utajené podzemní civilizaci. Když jsem se ale na článek koukla, tak to bylo podobné tomu, co jsem zažívala v těch představách a začala jsem si klást otázky "vytvořila jsem představu a pak se to zhmotnilo (celá civilizace?!) a  nebo jsem v té představě cestovala vědomím a pouze nahlížela do již existující civilizace?". No v enigmě měli ale o této civilizaci málo informací (detailů) a tak to mohla být i nějaká jiná, pouze podobná. I když se to mé představě podobalo, tak při bližším zkoumání bych např. zjistila, že nevymazávají lidem, kteří chtějí civilizaci opustit, paměť, nebo nějakou jinou nesrovnalost.

Spolužáci ve škole naštěstí respektovali mé telepatické rozhodnutí, s nikým se nebavit (protože jsem od nich byla odlišná, tak jsem se s nimi nechtěla bavit). Když potkáte člověka, který je úplně jiný než vy (a nemá vám co nabídnout, není jiný v tom dobrém smyslu, kdy se toho od sebe můžete hodně naučit i přesto, že jste odlišní), tak se s ním také většinou nebavíte. Jednu kamarádku jsem si ale v dětství našla - když jsem ještě nechodila do školy, ale hrála jsem si v parku, tak tam byla jedna blonďatá holka, která mi docela rozuměla a vyzařovala podobnou energii - tak jsem si s ní občas hrála a pojmenovala jsem po ní svou jedinou panenku (měla jsem oblíbenou jen jednu panenku, se kterou jsem si hrála na ten konec minulého života a víc jsem jich nechtěla). Ta holka nastoupila o třídu nebo dvě níž a ve škole jsme se už nebavily. Taky to bude mít ale později pokračování.

Když mi bylo necelých 9, tak jsem si vytvořila "svojí" řeč (tvořenou symboly, které se skládaly z koleček a čárek ve čtverci=hmotě), přičemž základem byly jednoduché pojmy jako je "on" (ďábel), "ono" (vědomí, kolo) a "ona" (to už jsem zapomněla). Díky tomuto pojetí řeči jsem si pak uvědomila, že každá řeč a každé slovo je složeno z těchto základních pojmů. Na prahu dospělosti jsem pak četla knihu (myslím, že hvězdná znamení?), kde autorka popisuje něco podobného, i když na to šla asi jinak. V dospělosti jsem také zjistila, že když si člověk rozšíří vědomí, tak může využívat něco jako "univerzální překladač" (tohle se mi zrealizovat nepodařilo, spíše jsem potkala lidi kteří to uměli). V této době (9 let) jsem začala zkoumat pravděpodobnost, jak funguje. Mým oblíbeným předmětem ve škole byla matematika (byla jsem něco jako matematický génius), z ostatních předmětů jsem měla také většinou jedničky, ale ostatní předměty mě nezajímaly a nebavily, a proto jsem se je neučila. Sice jsme na základní škole pravděpodobnost neprobírali, já jsem si ale koupila hrací kostky (jaké se používají např. k člověče nezlob se) a s nima házela tisíckrát dokola a zapisovala výsledky. Ani jsem nevěděla, že zkoumám zákonitosti pravděpodobnosti, dělala jsem to, protože mě to bavilo (a chtěla jsem na něco přijít). Když jsem tomu přišla trošičku na kloub, tak jsem po cca 2 letech házet s kostkama přestala. (Na střední, když jsem se pouze jeden den učila na maturitu z matematiky, tak jsem došla na konci učebnice k pravděpodobnosti - na střední jsem na hodinách spala a tak jsem nevěděla, že jsme se něco takového učili - a tehdy jsem s hrůzou zjistila, že to mají v té učebnici špatně a zákonitosti pravděpodobnosti neznají. Tak jsem tuto jedinou otázku vynechala s tím, že když si jí vylosuju, dostanu za 5. Naštěstí jsem si vylosovala jinou otázku.).

Když mi bylo asi 8, tak se mi zdál věštecký sen. V té době (to bylo období několika, cca 5ti, let) jsem trávila všechen čas na zahradě (bydlela jsem ve čtvrti, kde byly domy postavené do čverce a mezi nimi byly oplocené dvorky (celkem docela velká plocha), na kterých žily zdivočelé či polodivoké kočky). Každý den jsem po škole odhodila tašku a spěchala na zahradu, kde jsem byla až do večeře. Pozorovala jsem zvířata a snažila se s nimi spřátelit. Některé pohyby jsem se od nich naučila (jednou jsem byla díky učení se pohybům od koček dokonce snad "neviditelná"). Vždy jsem se hýbala jinak, než ostatní lidi (běžný člověk vytvářel svými pohyby černou energii). Pak ale jedna holka ve škole, která mi byla typově podobná, se pohybovala jakoby naschvál hlučně a neohrabaně (a vyjadřovala tak svoji dominanci) a já se to od ní naučila (protože mi to imponovalo a navíc jsem chtěla zapadnout a tak jsem se někde musela naučit, jak se hýbat "špatně", tak proč se neučit od mistra, který to umí s grácií - ty hlučné neohrabané pohyby jí vážně šly a zajímavé bylo, že tato holka při tom ani nevytvářela nějak moc negativní energie). Znalost kočičích pohybů jsem v dospělosti jednou využila, abych zapsala do morfogenetického pole data, která by mohla pomoci ženám vyhnout se fyzickému napadení (byla jsem k tomu vedená díky uprchlíkům v Německu, kterých se tenkrát tamní ženy bály a já jsem jednoho dne cítila jejich strach, tak jsem se rozhodla pro ně něco vyzkoumat a nahrát do to morfogenetického pole, odkud si to může každý stáhnout). Nevím ale, jestli moje data zapsaná do morfogenetických polí někomu pomohla. Tak jdeme dál, k tomu věšteckému snu. Ten sen v osmi letech se týkal koček. Ve snu jsem byla na zahradě a tam přibyl jeden nový (dlouhosrstý) kocour. Seděl na zídce, otočil se a podíval se na mě a pak seskočil ze zídky na druhou stranu ode mě. Já šla k té zídce, abych se přes ní podívala, kam šel, a on byl dole a pral se s hlavním kocourem, přičemž kočky seděly dokola v kruhu kolem nich a koukaly se, kdo vyhraje. Ten sen byl hezky živý, jako realita, ale těžkou hlavu jsem si z něj nedělala, nepřemýšlela jsem o něm. Druhý den jsem šla jako obvykle na zahradu (to už nebyl sen) a tam se odehrálo přesně a do puntíku to, co jsem viděla v tom snu. Kocour byl naprosto stejný, seděl na zídce, otočil se a pak skočil, pral se a kočky seděly v kruhu. Byla jsem z toho zmatená a nevěděla jsem, co to znamená (že se mi zdál takto přesný věštecký sen).

14 Jirka Jirka | 14. března 2017 v 13:49 | Reagovat

[7]: " Jen škoda, že to slýchám/čtu většinou od holek" Ono to není až tak zlý, ti kluci který to maj stejně, se stydí to říkat nahlas :-).
A naopak se často mezi klukama kvůli frajeřině vedou řeči přesně opačný - a ne vždycky je ti kluci co je vedou myslí doopravdy.

15 Linna Linna | 14. března 2017 v 16:18 | Reagovat

Páni, tenhle článek mě ale zasáhl... Jsem momentálně ve vztahu, kdy mám partnera ráda, vycházíme spolu dobře a přátelsky, ale nerozumíme si, co se týče názorů a pohledu na život a prostě - nemiluju ho.
Jako kamarád super, ale při představě, že bychom spolu měli být napořád, mě mrazí. Cítím to už delší dobu. Odešla bych, ALE - máme spolu dítko. Bylo to neplánované, ale když už se to stalo, tak jsem si nedokázala představit, že bych šla na potrat.

A před časem jsem poznala člověka, do kterého jsem se zamilovala, líbí se mi, jakým způsobem přemýšlí (a že na rozdíl od mého současného partnera vůbec přemýšlí) a mám pocit, že věci začínají zapadat do sebe a dávat smysl. Začala jsem konečně praktikovat to, k čemu jsem předtím jen tíhla a říkala si, že bych to ráda dělala - žít víc v souladu s přírodou, omezit chemii, změnit jídelníček, víc číst...

Ale mám výčitky svědomí z toho, že jsem zadaná a zamiluju se tady do někoho jinýho. Myslím, že je to nefér vůči oběma. Přátelé, kterým jsem se svěřila, mi říkaj: "Neřeš to, ty všechno strašně moc řešíš, nic jste spolu neměli, tak to není nevěra, zbytečně nad tím přemýšlíš." Jenže já to zaprvý nedokážu neřešit a za druhý - od té doby, co jsem se zamilovala, nedokážu se svým stávajícím partnerem spát. A když už někdy podlehnu jeho naléhání, tak si připadám, jako že podvádím toho, kterého miluju, a že jsem stejně nevěrná. Takže mám tak jako tak zase výčitky svědomí.

Sex na jednu noc jsem nikdy nevyzkoušela, ani tzv. "přátelství s výhodami", ani mě to nelákalo. Nechtěla jsem nikdy s někým jen tak "spát", ale "milovat se", jak se říkalo dřív. Cítím v tom rozdíl, už jen jak se to řekne. A i když teda nemám zkušenost s tím, jaké je to na jednu noc nebo nezávazně, a nemám tím pádem srovnání, tak můžu říct, že sex s partnerem, kterého nemiluji, je opravdu HROZNÁ zkušenost...jak píše Kalia. Připadám si, jak když znásilňuju sama sebe a zároveň jsem nevěrná, jak už jsem říkala. :-(

16 Ayeri Ayeri | 14. března 2017 v 18:48 | Reagovat

Krásný a pravdivý příspěvek :-) Obsahově i vibracemi. Jsem si jistá tím, že až půjdu poprvé s klukem do postele, tak chci, aby to bylo z lásky. Jen doufám, že se najde někdo, komu bych za to stála.

17 mariankosnac mariankosnac | 14. března 2017 v 19:16 | Reagovat

Dobrý nápad vybrať tie zaujímavejšie komentáre a spraviť z nich článok, komu by sa chcelo čítať celú tú rozsiahlu diskusiu pod pôvodným článkom.

[5]: Keby sme mali takto zmýšlať, museli by sme sa vrátiť do lesov a jaskýň, veď všetko i naše domy sú umelý neprirodzený konštrukt. ;-) Keby sme sa riadili len vlastnými potrebami a chtíčom, bola by to Sodoma Gomora. Civilizácia bez morálky nikdy nemôže dopadnúť dobre. Schopnosť premýšlať a ovládať sa nám nebola daná len tak pre nič. Samozrejme neni to len o sexe.

18 Alue Alue | 14. března 2017 v 19:22 | Reagovat

[17]:  Přesně tak. Rozum nás odlišuje od zvířat. Mysl by měla býti nad živočišnými pudy a měli bychom směřovat k vyšším cílům. Ne jenom donekonečna žít jako zvířátka, v chaosu, bez pravidel, bez postupu. Lidé co žijí jako zvířátka, mají hrozné osudy.

19 miminko miminko | E-mail | 14. března 2017 v 19:43 | Reagovat

Přečetl jsem a pakliže si umí muž vybrat tu pravou, tak nevybírá jinou. To samé platí o ženě. Filozofie bolesti nebudu komentovat, to si musí každý přebrat. Vyznávám tři základní klenoty lidské duše a to jsou láska , soucit a odpuštění. Když dáváme bude nám dáno. Když bereme, tak musíme také dávat.    Je to kodex, pravidlo, které vytváří harmonii a řád jak v sexu tak i ve vesmíru. Můžu to nazvat jako tantra každého z nás. Namaste

20 Zuzana Zuzana | 14. března 2017 v 20:08 | Reagovat

Akým spôsobom vieme vyliečiť potlačenú bolesť?
Práca na sebe je mi jasná, no najprv treba spoznať príčinu vnútorného zranenia- ako?
Sebareflexia?

21 Ellie Parrish Ellie Parrish | 14. března 2017 v 21:10 | Reagovat

Bohužel jsou lidé, co se řídí pudy, protože neumí se řídit rozumem a jejich pudy mají nadvládu, kdykoli mají chuť na sex, musí si najít člověka nebo friend with benefits, aby měli pravidelný sex. Já jsem demisexuál, a jsem teda za to moc ráda, takže mě by ani nešlo se vzrušit s nějakým člověkem, ke kterému nic necítím. Ale když někdo zastává názor "pudy se musí hasit" tak je pro mě primitiv, který přemýšlí bohužel spodkem a ne mozkem. A myslím, že i promiskuitní lidé to mají těžké být ve vztahu ti lidi mají tendence zahnout a nejsou stabilní.

22 zdeněk zdeněk | E-mail | 15. března 2017 v 0:34 | Reagovat

[18]: Právěže rozum je ten problém.....

23 Jarda Jarda | 15. března 2017 v 7:37 | Reagovat

[12]:Ahoj. Četla jsi Ignaťenkovu Školu života? S chovem zvířat ti rozumím, ale není to tak, že se chceš od nich učit nevědomí-osvícení-boží království - Samhádi? A ne do nich vkládat nějaké vědomí, kterého je na světě až moc? 7 miliard!. -) Ježíš Kristus řekl učte se od dětí. Od tebe se mohli hodně naučit a místo toho Tě chtěli učit oni. - () :-)

24 Alue Alue | 15. března 2017 v 8:47 | Reagovat

[22]:  Díky rozumu bydlíš v domě, máš co jíst, máš oblečení a sedíš v teple u internetu... taky se můžeš jít nahý pást ven na trávu... nebo spíš kořínky, protože tráva ještě moc neroste... Když je rozum problém, proč si tedy užíváš jeho výdobytky?

25 Jarda Jarda | 15. března 2017 v 8:57 | Reagovat

[24]:já nemám, bydlím v karavanu. -) óm, aumm aummm

26 Jarda Jarda | 15. března 2017 v 9:03 | Reagovat

[24]:a k tomu jídlu-mě se ségrou táké nutili jíst, až jsme se to naučili. - (Ale Teď a Tady se vracím do dětských let a od jídla upouštím, nebo se snažím, protože vím, že ho nepotřebuji. -) :-)  ;-)

27 :) :) | 15. března 2017 v 9:50 | Reagovat

[12]: jako kdyby si psala můj příběh...To same, když to tak člověk čte, jak vůbec může tady v tomhle přežít?? Taky sem to potlačila, ale ono se to pak stejně dere a vrací vsudyma možne protože prostě takovej člověk už je. Já už na tom byla tak zle že jsem seděla v metru a slyšela a viděla všechno v cizích lidech a to už se nedalo, člověk chtěl jen zalézt a mít chvíli klid a ticho, tak jsem se dostala do depresí protože sem nevěděla k čemu mi to je že jsem věděla když sem k těm lidem stejně nemohla přijít a říct to :(

28 7Lily7 7Lily7 | 15. března 2017 v 11:26 | Reagovat

Kalia, Lori, naozaj krásne napísané. A myslím si, že toto by malo byť povinné čítanie pre každého človeka na Zemi. Aj s Aluškiným seriálom čo na ľuďoch nechápem.
To by som si kľudne aj knihu prečítala. Ja som si prečítala aj komentár aj teraz článok a zostávam stále v úžasne. Naozaj prekrásne napísané. Asi si to vytlačím a budem čítať a kým sa mi to nevryje do mozgu :-D
S takýmito názormi dokonale súznim a veruže v mojom okolí ich nepočuť a potom si pripadám, že som na zemi asi jediná a asi je so mnou niečo špatne.... tak, ženy, nenechajme sa :-)

29 Verča Verča | 15. března 2017 v 12:20 | Reagovat

Moc děkuju za zveřejnění zážitků od dívky kalia!!!
prosím napiš ještě další vyprávění do komentů!...hltám to jedním dechem :-)

30 Jarda Jarda | 15. března 2017 v 13:19 | Reagovat

[11]:Možná proto, že jak jsi nabívala vědomí v těle, jsi stratila kontakt se Zlatým (žlutým) světem vyšších vibrací čakry Mahátmá (nevědomím), Vesmírem, Bohem a Světlem. Jsou to vibrace tónu H. Howgh

31 Sarkita Sarkita | 15. března 2017 v 13:43 | Reagovat

[10]: Děkuji mnohokrát za sdílení Tvých zážitků. Pomáhá mi to více pochopit moji dceru 7mi letou i sebe :). S jídlem stejné..., se školou...  s tím, že neví, co jedla... Jí minimálně a nejraději ovoce. Sice je hubená (no spíš i celkově útlá a vytáhlá), ale hodně vitální a zdravá (nebývá nemocná, antibiotika nezná ani jiný lék kromě sirupu na kašel neužila nikdy, možná homeopatika). Ale když tě společnost vystresuje a sama máš strach  o zdraví (jako matka/otec), i když souvislosti tušíš (natož,když ani netušíš), stejně si nemůžeš pomoc a ten strach tam je a občas člověk ze strachu řve jak pomatenej,  protože mu vědomí zastřou nějaký rodový a kolektivní programy. Je težké po všech těch reinkarnacích tady na Zemi se zase vzpamatovat a oprostit od toho všeho balastu. Jinak slovo "stravovat se" už v sobě obsahuje tu podstatu, že sami sebe stravujeme .- trávíme... a tím stárneme...umíráme... Dcera má taky nejraději jen ovoce ze zahrady, co vyrostlo pro ní a jen čerstvé.
Budeš, prosím ještě psát dál? Nebo pokud tu Alue nechce zavalit diskusi, máš nějaký odkaz, kde si lze tvoje zážitky a znalosti přečíst? Děkuji...

32 Jarda Jarda | 15. března 2017 v 13:54 | Reagovat

No a tu závislost na sexu si vysvětlujete moc komplikovaňe . Já vám povím pravdu. Dítě do tří let je ještě napojeno na Nevědomí, zažívá stav nepopsatelné blaženosti Duše bez vědomí samo sebe. Tím že je neustále v kontaktu s tělem matky(kojení) a občas otce si lidské ego myslí(bo houno ví) a podvědomě ví, že byli nejblíže Nirváně, Extázi a Vesmírnému orgasmu právě s tělem tím či oním.Tak to je celá Pravda i s proroky. -) ;-)  :-)

33 Alue Alue | 15. března 2017 v 14:17 | Reagovat

[31]:  Jen ať se diskuze vesele zavaluje, od toho tu přece je :D

34 Eliška Eliška | 15. března 2017 v 16:48 | Reagovat

Já bych chtěla moc poprosit Kaliu zda by mi mohla vysvětlit jakým způsobem vyléčit
emoční zranění od mužů.Já sama na sexuální
vztahy celkem dost brutálně dojela.Děkuji.

35 sirren sirren | 15. března 2017 v 17:15 | Reagovat

Vecna skoda, ze si tu od Kalia neprecteme take updatovany nazor, az se v nektere z pristich inkarnaci narodi jako muz ;).

36 kalia kalia | 15. března 2017 v 17:37 | Reagovat

[20]: zpracovávat traumata taky moc neumím, takže v tom neporadím (i když život někdy v čase přirozeně vede k tomu, že se traumata odhalí či zpracují či obojí - stačí se udržovat v klidu a žít co nejvíce v souladu se sebou)

[21]: to jsem nevěděla, že to má nějaké označení ale v tom případě to mám asi stejně (i když když jsem si vyhledala  definici demisexuála, tak tam psali, že mu stačí i třeba hluboké kamarádství a to v mém případě nestačí, jelikož rodinu, kamarády, zvířata a rostliny a i lidi všeobecně můžu mít ráda hodně a můžu mít pěkný přátelský/rodinný atd. vztah, ale přesto se s nimi nebudu chtít nikdy vyspat)

[23]: nečetla a zlatá energie je podle mě Zdroj, černá energie a nebo neexistence vědomí je podle mě nevědomí (asi používáme pouze jiné pojmy), ale tomu, co píšeš moc nerozumím, jelikož např. kundalini energii jsem ne vlastní vinou zažila a byla to černá energie (nevím, ale jestli byla dobrá nebo špatná, mě to bylo velice nepříjemné, zároveň ta energie možná cosi vyrovnávala, pak jsem se dostala do hlubší úrovně reality možná do 5. dimenze tak jak si jí teda představuju já a nevím, jestli by se mi to povedlo i pokud bych před tím nezažila kundalini a proto na to nemám názor, ale co se týče kundalini, tak to byl traumatický zážitek, pak jsem ale zažila něco krásného tak nevím, jestli mě svět vzal do vyšší dimenze proto, že bych na tom jinak byla zle a nebo jestli to způsobila ta energie)

[27]: to se mi taky občas stalo a podle mě to až tak k ničemu není, jak to vyřešit právě teď zkoumám (je dobré umět se na druhého naladit, když se na to soustředím, ale běžně to zažívat všude mi více škodí než že by to bylo k užitku mě nebo okolí)

[29]: traumatické zážitky si musím nejdřív zpracovat a pak o nich můžu psát (jinak mi to nejde) a to neovlivním, vždycky se to jednoho dne nějak vyřeší a mám to za sebou, ale každý trvá jinak dlouho a záleží i na životních okolnostech, jestli jsou k tomu nakloněné. Každopádně můžu psát všechny dobrý zážitky a zbytek vynechat to by šlo.

[31]: já jsem taky byla hubená a vitální. Ty zážitky jsem začala psát s tím, že to Alue pošlu a zároveň to dám na svůj web, který bude mít nějakou složitější adresu, kterou nikomu neřeknu, aby si to mohli přečíst pouze lidé, kteří jsou na to připravení či se kterými to souzní (počítala jsem, že takovíto lidé by na to mohli "náhodou" nějak narazit, i když by ten web asi nebyl ani ve vyhledávači, takže je to sporné), ale pak jsem si při tom psaní vždy říkala "co na to lidi řeknou" a tak jsem se rozhodla, že to nikam nezveřejním a psala jsem pouze pro sebe tak, aby to bylo co nejvíce pravdivé a abych si utřídila své životní zážitky. A to mi šlo to psaní samo a cítila jsem se u toho dobře. Pak jsem se zastavila (kvůli traumatickým zážitkům) a psát přestala a jak Alue zveřejnila tento článek, tak mě to překvapilo že to někoho zajímá a jelikož mi to udělalo radost, tak jsem sem dala to, co jsem už měla sepsané.

Jinak já teď jím normálně a taky jsem kdysi chtěla napsat Alue komentář, že jsem byla mnoho let vegetariánka a pak 1-2 roky? veganka (občas jsem i sem dávala nějaký veganský recept atd.) a stalo se mi to, že při vegetariánství jsem mohla spát klidně 10 hodin a bylo to, jako bych nespala. Nespojila jsem si to se stravováním a když jsem přešla na veganství, tak i když jsem se stravovala pestře a dokonce i celkově zdravěji než jako vegetariánka (jelikož jsem si dávala pozor na složení stravy atd.), tak jsem po nějaké době nemohla vůbec usnout, půl roku jsem nespala (usnula jsem vždy cca v 5-7 hodin ráno a spala jsem do 10 ráno) a občas to bylo utrpení. Intuice mi mezitím řekla, ať jím všechno, maso jsem jíst nechtěla, tak jsem jedla navíc pouze občas kozí mléko a sýry, později jsem přidala i výjimečně maso. Pak tady na Alue vyšelo povídání o tom, proč přestala být vegetariánkou a až tehdy mi to došlo - já si tu nespavost nespojila s jídlem, protože jsem svému stravovacímu způsobu věřila, ale koupila jsem si melatonin a tryptophan (abych zjistila jestli to je tím) a ihned jsem cítila změnu, postupně jsem začala rychle usínat a probudila jsem se odpočatá a vyspaná. Tak jsem začala jíst i maso a vejce a teď beru pro jistotu doplňky stravy (aby mi nic v těle nechybělo, protože kdoví-co mi může ještě chybět) a nyní už usnu normálně i když si nevezmu melatonin. Během života jsem zjistila, že pokud jednou začne pronikat ta černá energie do těla skrz pupík a to vytváří hlad, tak člověk jíst potřebuje (a většina lidí se tak už asi narodí, že jíst potřebují). V pubertě jsem si vzpomněla na dětství a řekla jsem si, že se k tomu vrátím, přestala jsem ze dne na den jíst, ale zažívala jsem velice nepříjemné věci. Myslela jsem si, že to svojí vůlí zlomím a obrátím k dobrému, ale vůlí jsem se mohla snažit jak jsem chtěla.. Proto to nikomu nedoporučuju, aby přestal jíst jenom proto, že ví, že to jde i jinak. Sice to jde i jinak, ale musel by splnit asi nějaké podmínky co se týče aury nebo nevím čeho, jelikož mě se to  nepodařilo.

37 Gray Gray | 15. března 2017 v 19:28 | Reagovat

Jo, to o té bolesti sedí jak facka. Proto by se lidé neměli soudit ale uzdravovat. Která sebe-vědomá žena by měla zapotřebí ponižovat se pro něčí chvilkové uspokojení a který sebe-vědomý muž by měl zapotřebí udělat z druhé lidské bytosti odpadkový koš.

Co se týče toho, že "použité" ženy přestávají být atraktivní, sexuálním stykem zkrátka muž pohlcuje ženinu esenci a tak je logické, že vydrancovaná žena již nemá co nabídnout. Proto i většina taoistických příruček věnujících se kultivaci sexuální energie popisuje především klasiku a praktiky výhodné pro muže. Ne, že by ženy byly biologicky znevýhodněné, i my můžeme pohltit mužskou esenci, ale současná patriarchální nadvláda se podepisuje i na funkci běžného vztahu. Třeba taková židovská kabala udělala z Lilith sexuální démonku, přezdívanou "Požíračka dětí", což je samozřejmě obrazná narážka na orální sex. Netvrdím že patriarchát je špatný, tvrdím že špatný je jakýkoliv extrém, ostatně i matriarchální převaha se kdysi zrovna kdo ví jak nepředvedla. Tak schválně, jestli se někdy dopracujeme k něčemu, co se bude přibližovat rovnováze...

Je zázrak, když se dnes setkají dva lidé, kteří se vzájemně nesnaží doslova sežrat nebo strhnout jeden druhého ještě hlouběji, než jsou sami, a když jeden druhého nevyužívá a nedělá z něho věc s určitou spotřební splatností. Na druhou stranu to není ani tak věc osudu jako toho, pro co se rozhodneme. Vztah může být založený na lásce, může v něm být vyváženost energií, a žena se v něm může svému vyvolenému muži bez obav odevzdat (ne jen tělesně) stejně tak jako muž zase svým způsobem ženě. A takový vztah všechny utržené rány zahojí, protože samou láskou partnera zahrnujeme, zatímco při její absenci naopak cítíme nedostatek a protějšek drancujeme pro chvilkový pocit naplnění (a odhození bolesti z prázdnoty).

38 Milan Milan | 15. března 2017 v 22:27 | Reagovat

Zajimavé filozofické, tedy nikoliv příspěvek, v něm se jako správný muž ale také jako vědomý tvor a druid taknějak ztrácím, nedočetl jsem to znovu ani né z jedné desetiny, více mne zaujal rychlejší přejetí komentářů kde se vyskytují převážně(zatím) hlavně žen-dívek kdežto mužská část povětšinou mlčí či se nevyjadřuje přesně, no zkusím k tématu tedy sesmolit také něco více než jednu větu...

Tak asi takto, přirovnávat tramata k bolesem je zcestné, jistěže správný výňatek uvede téma na správnější genderově neutrální vlnu, tedy onu jasnou rozdílnost pohledu na dané téma směrem od ženy a směrem od muže, tyto podledy se diametrálně liší jako je černá-bílá. Zajimavé je také sledovat různá tvrzení nejvíce mne pobavila sama Aluška při napsání cituji: "Rozum nás odlišuje od zvířat. Mysl by měla býti nad živočišnými pudy a měli bychom směřovat k vyšším cílům. Ne jenom donekonečna žít jako zvířátka, v chaosu, bez pravidel, bez postupu."
K tomuto se pozastavím, jakpakto? jednoduše přeci toto tvrzení ničí více jak stoletou práci lidí co se zabývali(jí) živočišnými druhy, stačí si pustit dokumentární kanál oa zvířátkách ;) takže jsem o právě vyvrácení totoho tvrzení, jelikož i ti zvířátka mají rozum, ve své podstatě se chovají velmi podobně jako mi lidé, kteří máme jedinou drobnost navíc a tím je pochopení sama sebe, mohl bych jmenoav jen však naznačím, co takhle smečkové chování šelem psovitých? i ta tvoje kočička Aluško má rozum a rozhodně podle tvých vyprávění nežije v žádném chaosu bez pravidel...
Takže narážím opět na jedno veliké téma, rovnou napíšu že jím je výchova potomků, pokud je nebudeme učit vyššími principy a budou se učit nejenomn nižšími pudovými principy, budou se lidé chovat hůře než zvířátka, jelikož mají lidé rozšírené vnímání sebe sama a pokud nejsou lidé naučeni správně ovládat tento prvek, pak budou žít ve větším chaosu než zvířátka kterým radí nejenom vrozený pud ale i naučený rozum jak se mají chovat a jak mají žít mezi ostatními...
Tak a teď jsem konečně u tématu, tímto je právě pak chaos v liské psyché, ono totiž poodstoupím-li od monitoru dále alespoň na metr aby se mi písmenka krásně slila do šedivého cosi, pak uvidím jediný a hlavní problém spílání a tou je morálka, obdoba spílání předešlého článku od Alušky, morálka má za úkol naučit oddělit pudové potřeby těla od rozumových, příklad jsem ve společnosti třeba v knihovně, přes místnost jde velmi blízký třeba partner ale nevidí mne, pud mi radí na něj zaječet ať počka avšak naučená morálka tento pud vybrzdí a tak se hbitě potichu vydám ke dveřím kde míjená osoba před chvilkou zmizela.
No a opět jsme se posunuli v tématu dále. Nyní tedy  mohu trochu blíže sdělit, že pojmenováním problému problémem problémovitým téma nijak neřeší naopak spíše zhoršuje obzvlášte ve své podstatě nenazývám informaci pravým jmoénem, tedy něco málo jsem se tu dočetl o zvířecích pudech, také o neznámé bolesti (nikoliv té fyzické, pak tu čtu o dalších a dalších takzvaných problémech, no copak se asi dá povědět na toto téma? dá a to velmi jednoduše -> sledujte děti, no ano děti, každé dítě až do doby kdy začne rozumět našim naučeným symbolům dorozumívání pak žačne mít v hlavince docela maglajz, to je to známé maminkovské "nedělej to, přestaň, tam nechoď, nebuď protivný a podobně" jistěže toto vysvětluje i M.Ruiz ve Čtyřech dochodách, nicméně zaměřím-li se přesně na období tohoto věku porozumívání, uvidím jak se dívky od chlapců liší, liší se již v samotném základu tak jak jej nám chtějí politicky zrušit a tím je maminka-tatínek, žena-muž a hlavně matka-otec. Aniž bych jakémukoliv chlapci něco vnucoval, většina z nich si bude chtít hrát s mechanickými hračkami, dívky naopak dávají najevo svůj starostlivý pud o panenky či zvířátka, jedná se nejenom o pud ale o instinkt, instink je právě ten nepojmenovaný problém, instinkt je právě ta bolest, bolestí bude pokud jej nedokáže svobodná duše nikoliv vymanit, nýbřž spolupracovat s ním, instinkt je také ego a právě tento instink rozmnožování radí ženám být v sexu opatrné, zvolit jednoho celoživotního partnera - muže který se o ni a jeho potomky postará, jistěže toto je právě to co lidsto potřebuje, nicméně se dostávám k další části tématu o kterém se nikde moc nemluví a nepíše, tím je nadvláda muřů tedy patriarchát, byli doby již hodně dávno kdy vládli ženy -bohyně, stvořitelky kontruktivní síly, ano každá žena je bohyně stvořitelka, nejvíce kontruktivní energie mají ženy však je toto i méně všímavému jedinci nadmíru jasné, avšak muž co by pak méněcenný tvor chtěl získat moc, moc ovládat, tedy nastala doba mužů, muži utlačili ženy aby se nepodařil jejich návrat do roli vůdců, no však to vidíme všude, kdo je bůh - muž ať už ježíš,aláh nebo také pouze budha, pokaždé muž jako hlavní síla, všqak proto se učí v islámu o podřadné hotnotě ženy, no jenom jsem nyní trochu v jiné sekci tématu takže zpět, pakliže má ve společnosti muž hlavní roli, obecné chování se řídí pravidli z této strany, muž je sice tvor konstruktivní nicméně způsobem dobyvačným, tedy toto mu velí přirozený instinkt, muž potažmo samec se v rodině savců chová vlastně velmi podobně, tedy bojuje o samice, píšu v množ.pádu, ano bojuje o samice (několik), kdeždo samice (jedna) bojuje o samce (jeden), snad si rozumíme, tak tedy, máme li ve společnosti špatné psychycké návyky nejenom nadřazující nad instinkt a pudové potřeby biologického těla, pak se jedná o takovou řekněme směsku něčeho špatně promíchaného, toto špatně promíchané vzniká právě ve změti špatně nabitých informací v raném stádiu dětství. No a tím to se dostáváme dál do hloubky, nezačneme li učit děti oddělené mimo špatně naučenou společnost zvykům a návikům sounáležité jak s přírodními instinkty také s rozumovými pochody potažmo tedy tou dobrou morálkou, nikdy se nezbavíme otěží biologických potřeb lidského těla.
Mohu to i nazvat jednoduše, muž potřebuje ukojit sexuální touhu, ano potřebuje, jsou to hormony, feromony, prostě potřeba, pokud je opravdu morální a chytrý, může tuto potřebu ventilovat jemu vhodným způsobem ale zdravému muži nikdy nezajde chuť na sex jelikož je toto stejná potřeba jako jíst a spát, obdoba je u ženy, každá žena již od malička má v sobě touhu bezpečí, domova, a mateřských instinktů pečovat o mládě, sami ženy či holky o tom jevu celkem často mlluví i v mezifráci "to byl mateřský pud se postarat o to koťátko" a podobně.
No rozepsal jsem se již dostatečně, opět říkám toto téma je velmi rozsáhlé, avšak pochopitelné, jenom je zapotřebí nazývat informace pravými jmény, obdobně nesouhlasím o akési vnitřní bolesti či chtíči, vesměs tyto psychické nesrovnalosti vychází právě v nenvyváženosti přírodního instinktu a rozumu. Takže ano, mužovi vesměs nedělá problém mít sex s různými ženami kdežto žena tím tedy následně trpí jelikož hledá toho jednoho a tím spojenými problémy žen a můžů obecně dohromady...

tak to by bylo zatím vše, jen poprosím Vás všechny ať už chlapce, muže, dívky, ženy, pokuste se před pojmenováním problému zamyslet do hloubky, tedy jít směrem ke vzniku problému a jeho okolnosti, následně pak dle vaší analízy můžete problém pojmenovat avšak v širším kontextu, uvidíte jak se Váš problém houpe na hranici lidkého biologického pudu a psychiské bariéry morálky ;)
Hezký večír přeje Milan

39 Alaiana Alaiana | 16. března 2017 v 0:31 | Reagovat

[36]: Ahoj. Nejdřív jsem se tě chtěla zeptat, jestli bych ti nemohla napsat někam na mail. Pak jsem tě ale četla dál a podle toho, co píšeš, se teda zeptám jinak. Mohla bys mi ty prosím, prosím napsat na mail? Ten, na který bys mi mohla napsat, bych tu uveřejnila. Já jsem totiž nedávno na něco přišla, měla jsem zážitek... je to vlastně o tom, o čem tady píšeš... Toto jsem sepsala do wordu na dvě stránky, kde to pojmenovávám obecně. Pak jsem to začala znova od začátku, ale tentokrát už tomu dávám konkrétní pojmy. Ještě to nemám celé. A mohla bych to dokončit, takže by to bylo i na víc, než na dvě stránky. Jak jsem si tě tu četla, tak tam mám možná jednu věc špatně a nebo ji špatně nemám a spíš jsem tam jenom na něco zapomněla. Nevím, to se na to asi ještě znova podívám a když tak bych to upravila... A teď jsem tu narazila na tebe. Byla bych moc ráda, kdybych ti to mohla dát přečíst. Ty by sis to přečetla a napsala mi na to svůj komentář. Moc ráda bych, kdyby se mi na to někdo podíval, někdo jako ty, a něco mi na to řekl a hlavně mě případně opravil... Taky bych moc ráda znala i zbytek tvých krásných zážitků a moc by mě zajímala i ta pravděpodobnost, o které jsi psala. (Já už jsem to nemohla vydržet a prostě jsem tě takhle zkusila poprosit. A teď tajně doufám, že ti tohle udělalo radost a fakt se mi ozveš. :D).

40 Lukas Lukas | 16. března 2017 v 5:42 | Reagovat

Článok a príspevky sú veľmi zaujímavé, okrem iného ma však zaujala aj časť v ktorej Kalia píše o telegonii. Som otec dvoch detí a viem že som nebol manželkin prvý partner, otázka je ak teda s detičkami nemáme rovnaké vibrácie, čo to znamená? Milujem ich a ak by telegonia naozaj fungovala tak to na mojej láske k nim nič nemení, veď ich dušičky si sami vybrali že sa chcú narodiť k nám do rodiny. S manželkou máme veľmi láskavý vzťah. Ďakujem za článok.

41 sasanka sasanka | 16. března 2017 v 9:37 | Reagovat

[13]:Chci poděkovat za sdílení Tvých zajímavých zkušeností.Moc se těším na chvilku času a klidu,až se sem vrátím a vše si důkladně pročtu.Obdivuhodné zkušenosti...

42 kalia kalia | 16. března 2017 v 12:23 | Reagovat

Před několika dny jsem měla zážitek, že jsem se necítila v jednu chvíli dobře a přišlo ke mě žluté světlo do zlata a přes nevědomí mi povídá něco jako "otevři se mi a naplním tě, nebudeš se cítit špatně - lepší je jakékoli světlo než žádné". Na vteřinu jsem o tom uvažovala (jelikož jsem jakékoli světlo vždy považovala za dobré), ale zamítla jsem to a chvíli jsem se pak soustředila na to světlo, co je to zač. A zjistila jsem, že samo sebe nazývá "nevědomí" a že to je ta černá energie převlečená do světla (nevím, jak se to může stát). Je to jakoby falešné světlo. Tak jsem to poslala pryč že nemám zájem a bavit se s tím nebudu a zážitek jsem šla hned někomu v rychlosti vyprávět (jako kdybych tušila, že to zapomenu). A pak jsem na to totálně zapomněla. Dokonce ani včera když jsem odpovídala v komentáři, tak jsem si na to nevzpomněla. Do toho komentáře jsem včera chtěla ještě napsat, že nevím, jak ostatní děti, ale já se do tří let nekoupala v žluté/zlaté energii nevědomí a to vím, protože v životním příběhu sice píšu, že si do té doby nic nepamatuji, ale později při psaní traumatických zážitků (pokud bych se k tomu dostala), bych napsala, že v dospělosti jsem si vzpomněla / odhalilo se mi ve snu, co jsem vnímala do těch tří let a že to bylo tak strašné, že jsem to raději zapomněla. To, co jsem vnímala do těch tří let bylo něco jako že většina lidí jsou něco jako černí mágové či zlí čarodějové (ovládají hmotu se zlým záměrem), velká většina z nich je pouze ovládaná černými mágy či egregory (či systémem) aniž by si to uvědomovali, menší část to dělá dobrovolně a více nebo méně vědomě. Tak toto mi včera při psaní komentáře vypadlo, jelikož jak jsem odpovídala na to světlo, tak mi tam něco nesedělo a díky tomu divnému pocitu mě to zmátlo tak, že jsem druhou část komentáře zapomněla napsat. Ale pak mě večer (když jsem šla spát) obtěžovaly myšlenky na Jardu tak dlouho, než jsem si na ten nedávný zážitek s tím falešným světlem vzpomněla (a dneska jsem si i vzpomněla, co jsem včera do odpovědi zapomněla napsat). Tak to píšu teď s tím, že je možné, že díky transformaci někteří z těch lidí už nyní nejsou něco jako černí mágové (mohli se změnit k lepšímu, ale pravda je, že to nevím, jelikož s nimi nejsem v kontaktu).

A když už jsme u toho falešného světla, tak před nějakou delší dobou jsem se setkala s egregorem "osvícení", což bylo (obtěžující, jelikož někdy bylo blikající) bílé světlo. Tak tento egregor také nepovažuji za dobrý, ač pracoval se světlem.

Jednu dobu jsem komunikovala s egregory a byla jsem na osudu, kde jsem viděla reklamu na rodinné konstelace a přišel ke mě nějaký egregor a říká mi "přijď na konstelace jako ten, kdo hraje ty rodinné příslušníky, přehodím na tebe problémy druhých, jim se uleví a ty jsi tak dobrá (silná), že to zvládneš zpracovat." Řekla jsem tomu egregoru, že bych za to musela dostat zaplaceno, jelikož mi může trvat min týden, než bych se z toho dostala (a v tu dobu by se té rodině jejich problémy vrátily, jelikož já je za ně zpracovat nemůžu, i kdybych chtěla), tedy týden bych byla "mimo", nemohla bych normálně fungovat a z čeho bych žila? Navíc lektor těch konstelací za to dostává slušně zaplaceno a je tam pouze jako loutka, která tam pouze je a předstírá, že to celé řídí, přičemž egregor rodinných konstelací "přehazuje" balíky problémů z lidí, kteří si to zaplatili, aby se jim ulevilo, na "herce" či jak se tam říká těm lidem. Za nějaký čas tady vyšel článek přesně o tom, co se na rodinných konstelacích děje (naštěstí jsem na žádné nebyla, takže přímou zkušenost nemám, ale to s tím egregorem se mi stalo dříve než tu ten článek vyšel). Stejně tak při meditaci  (jednu dobu - to už bylo dávno - jsem se snažila hodně meditovat, ale moc mi to nešlo, jelikož mě při tom občas něco obtěžovalo, až jsem zjistila, že člověka občas obtěžuje jakýsi egregor, který do něj bodá chapadly a snaží se na něj napojit - ze začátku mi ty meditace ale šly jelikož jsem vnímala příjemné světlo - pak ale přišlo vystřízlivění s tím egregorem a to světlo bylo možná moje - egregor mi odčerpával energii a část vracel, když  tu část vracet přestal, tak se mi to pak odhalilo - což bohužel znamená, že ze začátku se na mě ten egregor při meditaci asi napojil). Meditaci ale obecně nezavrhuji jako že by byla špatná (pokud jí někdo umí dělat dobře/správně - já už pro jistotu neprovozuji) a s egregory jsem se přestala bavit (nezajímají mě). A všem lidem bych doporučila se s nimi nebavit, jelikož egregory umí měnit realitu (např. naposledy mě obtěžoval nějaký egregor, ať nedělám něco na internetu, a když jsem neposlechla, tak vyhrožoval, že vypojí internet. Pak za mnou přišel a říká mi, že už ho vypojil, tak ač jsem se s ním bavit nechtěla, řekla jsem mu něco jako že to je teda výkon, vypojit v jedné domácnosti silou vůle internet, to umím taky, s tímto na mě moc dojem neudělá a on řekl, že to je něco většího - to bylo večer v den, kdy vypadl google (a youtube) pro celou ČR. Jak to bylo vypadlé kolem ČR dokola. Egregor ale mohl lhát a mohl pouze využít již existujícího výpadku k tomu, aby ukázal svoji "moc", to už nezjistíme. Každopádně jiný egregor přede mnou zhmotnil peníze, když jsem s ním udělala dohodu že pro něj budu chvíli pracovat (to bylo v době, kdy jsem se s egregory bavila). Stejně to pro mě ale bylo nevýhodné, jelikož jsem při práci nikomu neublížila, ale ubližovalo to mě a za těch pár tisíc to nestojí. Proto jsem tomu konstelačnímu egregorovi řekla automaticky rovnou o peníze, ale ten mi je dát nechtěl (chtěl, abych to dělala za lichotky). Každopádně u těch konstelací kdyby mi platil a dokonce i kdybych to dělala zadarmo, tak bych se účastnila podvodu na lidi, jelikož oni by si zaplatili přehození problémů, přičemž by se jim ty problémy zase vrátily jakmile bych se z toho dostala. Takže si myslím, že bych to nedělala ani za peníze. První setkání s egregorem bylo, že se mě snažil zastrašit, když jsem se začínala zajímat o určité věci a tehdy se zhmotnila lebka v mracích, která naháněla hrůzu a rozhodně to nebylo náhodné uspořádání mraků. Podle mě je lepší se s tímto vůbec nebavit a nezajímat se o to. Já o to, abych toto měla ve své realitě, nestojím.

43 kalia kalia | 16. března 2017 v 12:48 | Reagovat

[40]: tak ona je taky otázka, jestli když muž se vyspí s nějakou ženou a pak má s jinou ženou (která byla panna) dítě, tak jestli v tomto případě bude telegonie také platit, či bude platit nějak jinak?

Teď ale k tvé otázce: já bych tohle vůbec neřešila, pokud bych měla dítě ráda (v mém snu šlo ale o to, že jsem jedno z těch dětí neměla ráda).

A navíc - může se narodit dítě do těla, které je např. hádavé. Ale to dítě (vědomí, duše) je klidné. Pokud je u takovéhoto dítěte vědomí nad tělem, tak se mu změní geny a bude klidné (i tělo). Mě se v tom snu ale zdálo, že to dítě bylo takové, že tělo převládalo.

V dětství mi rodiče říkali "stane se ti s tělem tohle" nebo "budeš taková", jelikož to máme v genech. Já jsem ale věděla, že jsem svobodná bytost a že když budu chtít vypadat jinak, než to mám v genech, tak budu vypadat tak, jak chci, a nebudu svým rodičům třeba vůbec podobná (a ani nikomu jinému z rodiny či předků). Toto je "nad" geny i "nad" telegonií (svobodná volba bytosti). Láska umí podle mě telegonii také přepsat.

44 kalia kalia | 16. března 2017 v 13:20 | Reagovat

[35]: heleď mě se nedávno zdál sen, který vycházel z DNA a v tom snu jsem viděla, že než jsem začala být ženou (v minulých životech na Zemi, které si pamatuji, jsem byla vždy žena a v budoucím životě, který se mi ukázal, že když půjdu touhle cestou, tak se mi stane to a to a narodím se pak tam a tam, jsem byla opět žena) jsem byla po mnoho a mnoho životů (opravdu hodně) stále dokola mužem. Uměla jsem všechno to, co nyní očekávám od kluků (nebyla jsem ovládaná chtíčem a mnoho dalších dobrých věcí, ženám jsem neubližovala KROMĚ JEDNOHO NEPOCHOPENÍ KTERÉ UBLIŽOVALO a to, co popisuji v tomto článku nejsou zkušenosti z mých minulých inkarnací, když jsem byla kluk), ale! Sama u sebe jsem v tom snu viděla jednu VELKOU nerovnováhu, která způsobila, že mě přestalo bavit být mužem a proto jsem pak chtěla být stále ženou. Sama se sebou v klučičí verzi bych nechodila, jelikož sice po všech stránkách dokonalý kluk, ale s jedním velmi vážným nepochopením či jak to nazvat. Od té doby co jsem žena si ale myslím, že jsem tohle pochopila. (Ono totiž pokud je něco od srdce, jako třeba vztah dvou lidí, a zároveň není člověk v nerovnováze, tak to člověka nikdy neomrzí. Omrzí pouze věci, které nejsou od srdce, člověk něco dělá např. jen aby udělal dojem na okolí či se někomu pomstil či cokoliv dalšího, a nebo člověka teoreticky může "omrzet" i např. vztah od srdce, pokud je člověk v nerovnováze.)

No a pokud jsem opravdu prožila tolik životů jako kluk a stále si ne a ne uvědomit jednu věc, tak se mnou měl svět tolik trpělivosti (a pochopení, soucitu), že bych zrovna já neměla mít právo kohokoli "kritizovat".

45 kalia kalia | 16. března 2017 v 15:00 | Reagovat

[39]: klidně to napiš sem a jestli to je moc dlouhé, tak v krátkosti to, v čem chceš poradit, ale jestli trváš na mailu.. Zážitky ostatních si taky ráda čtu.

Ale teď přemýšlím nad tím, že pokud jsem byla po mnoho inkarnací kluk, tak to nesedí s tím mým světem (proč bych už dříve během té dlouhé doby neprozkoumala zvířata či jak udělat oddělené vědomí?). Mě právě v mých zážitcích taky leckdy něco nesedí a to byl ten prvotní impuls, proč jsem začala psát, abych si to utřídila. Třeba mi nesedí, že když jsem byla malá, tak jsem znala jedno dítě, které dělalo neustále naschvály a snažilo se okolí vyprovokovat k negativním emocím a tenkrát jsem u toho dítěte nevnímala duši - ale když to dítě bylo starší (cca 3-5 let?) tak najednou už tam ta duše byla. A pak to mělo půl napůl (někdy tam ta duše byla a někdy ne). A to mi taky nedává smysl, jelikož duše jde do dítěte nejpozději při narození či dříve a ne až po několika letech. Tady je možné, že tělo to dítě ovládalo či nevím. Když ten člověk byl starší, tak jsem se přímo toho člověka oklikou ptala, ale bez odpovědi.

46 Lucka Lucka | 16. března 2017 v 17:11 | Reagovat

Ahoj,Alue uděláš nějaký díl jak to mají energeticky transsexualové.Nemyslím sex,ale myslím to jak se může stát že v mužském těle je dívka.

47 Coccinelle26 Coccinelle26 | 16. března 2017 v 18:01 | Reagovat

Ano, muzu potvrdit, sex na chvili ci na jednu noc s clovekem, ke kteremu skoro nic necitime, je o prehozeni bolesti. Driv jsem se takto chovala, ale nerozumela jsem tomu proc. Kdykoli jsem citila samotu nebo smutek (cili "bolest") mela jsem neovladatelnou touhu po kontaktu s muzem, prakticky se da rict s jakymkoli. "Nejakeho" muze (kamarada) se vzdy podarilo hned najit...nechapala jsem se, co to delam...co me to nuti...neumela jsem si dat dve a dve dohromady...secvaklo mi to az po tomto clanku a najednou je to naprosto jasne. Budu se tedy snazit svou bolest zpracovat jinak...stejne jsem se po tom nikdy necitila nikterak lip. Naopak, vzdy mi ten kluk ublizil, protoze ja v tom jakesi city mela vzdy...
Nadherny clanek a velmi vyzivne komentare pod nim...dekuji...

48 verča verča | 16. března 2017 v 18:02 | Reagovat

moc Ti děkuju za další povídání:-)

49 Alue Alue | 16. března 2017 v 18:39 | Reagovat

[46]:  Může to způsobit poškození mozku plodu v prenatálním vývoji. To může být ultrazvuk, nebo toxoplasmoza. Takže to není otázka volby/energie, člověk se s tím neštěstím narodí a musí to být strašně těžké. Dobré na této době je, že tito lidé alespoň můžou zjistit co se s nimi děje a můžou dostat léčbu, případně operaci. Zkrátka společnost už s nimi nějak počítá a bere na ně ohledy, což je moc fajn... Protože když už se tak narodíš, těžko to lze vyléčit a nikdo tě nemůže soudit za to, kým se narodíš.
Pár transexuálů občas sleduju na youtube, jsou zvláštní a svým způsobem inspirující, jak se s tím dokázali poprat a vyrovnat. Ne každý to tak dokáže a člověk si uvědomí, co vlastně v životě má.

50 Jarda Jarda | 16. března 2017 v 20:25 | Reagovat

[42]:Také považuji jakékoliv Světlo za dobré, dokonce i Tmu. Duše by totiš neměla rozlišovat podobně jako duální církev Bůh versus Satan, jin - jang atd., protože při negativních myšlenkách se uzavírají čakry i duše.
Také jsem si dnes uvědomil, že Hadí sílu aktivují nejen šťastné pocity, ale i nenávist, protože se mysl koncentruje na jeden bod, jako jogín před Prozřením. Naopak strach nebo odpor uzavírá i čakry, duši a lidské tělo při těchto emocích stárne rychleji. Samozřejmě ten kdo přijímá v klidu Buddhy  negativní okolnosti by teoreticky neměl stárnout, jako Babádží. -) :-)

51 Jarda Jarda | 16. března 2017 v 20:31 | Reagovat

46) Duše je bezpohlavní, ego z minulého života je příliš fixováno na tělo. - (

52 sirren sirren | 16. března 2017 v 23:27 | Reagovat

[44]:: Z toho, co píšeš, mně vyplývá, že spoustu inkarnací nazpět a něco málo i dopředu, jsi +/- stejná (i když třeba duševně dál, než ostatní). Jaký má smysl se sem neustále vracet a nikam se výrazněji neposunout?

53 Alaiana Alaiana | 17. března 2017 v 2:03 | Reagovat

[45]: Jde o to, že já tam vysvětluju pojmy jako je vědomí, nicota(rozuměj slovo nic), inkarnace, reinkarnace, co je to čas, nekonečno, Jednota. Ale zapomněla jsem tam mluvit o nevědomí. Vysvětluju, co to je a jak to funguje. Protože my nemáme odpovědi na tři nejzákladnější otázky na světě: 1. Kdo jsem, 2. Proč tu jsem, 3. Jak vzniká život a jaký je jeho smysl. A právě tohle tam vysvětluju. Nedávno se mi totiž stalo něco podobného, o čem mluví Kerry Cassidy z projektu Camelot: https://www.youtube.com/watch?v=_-vaxE9KDQw&t=267s&list=PLsYGJzDBVbWuZuJZBmU0Dzj83UP_Lhln5&index=21; stačí si pustit jen ten začátek do času 4:20. A jde mi o větu, kterou říká v čase 3:43 - 4:20: "„A když jste ještě nezažili tuto celkem významnou život měnící zkušenost, když vidíte, jak se matrix „roztopí“ a stáváte se součástí všeho, co je. Je to velmi intenzivní a mocné a trvat to může po dobu několik dní až týdnů.“ Tak se mi stalo to, že se přede mnou Matrix roztopil, ale já bych použila slovo rozpadl. A stalo se mi to jinak, než jak tam Kerry popisuje, že by se to stát mělo. Kvůli tomuhle taky nesouhlasím s tím, že Kundalini energie je nebezpečná. A jak se na to tak dívám, tak bych spíš řekla, že to, o čem tu mluví Alue, jak je to nebezpečné, je ještě něco jiného, než to, o čem  mluví Kerry. A teď ty říkáš, že jsi to zažila taky, ale že to bylo traumatické. Řekla bych, že možná je to teda nepříjemné a krásné je to až potom, co se to stane. Že tě vynesla ta energie, jak jsi řekla. Nevím no, ale podle těchto věcí jsem si to takhle vyložila.  
Jak tu píšeš o tom vědomí, co jsi s tím zažila jako malá, tak jsem si hned vzpomněla ještě na jednoho člověka, Ineliu Benz a tento rozhovor s ní: https://www.youtube.com/watch?v=a0DgVX2XkUU&index=4&list=PLsYGJzDBVbWuZuJZBmU0Dzj83UP_Lhln5 Ona v něm popisuje, že jako malá taky zažila něco podobného jako ty, kdy její vědomí bylo mimo její tělo a ona to tělo svým vědomím ovládala. A já jak jsem se teď znova dívala na Kerry a když vím ještě o Inelii a o tobě, tak už taky vím, v čem je ten rozdíl mezi mnou a váma. Přede mnou se sice Matrix rozpadl, ale zažila jsem to jinak a jenom napůl. To bych ti taky ještě všechno napsala, jak to bylo. Ale já ten zážitek mám až po tom vysvětlení těch tří základních otázek. Beru to všechno jako celek, takže z toho nechci nic vytrhávat, a proto bych byla moc ráda, kdybys mi k tomu i jako k celku něco řekla, opravila mě a tak. Abych o tom mohla mluvit jako o faktech. Mám tendenci jako ty si svoje spirituální zážitky zapisovat. U mě je to prostě proto, aby byly zdokumentované a jak říkáš, utříděné. A zrovna u tohohle by to ani jinak nešlo, to jsem si i napsat musela, jinak bych to nevydržela. Začala jsem to psát na základě toho, co se mi stalo.

Mimochodem to jak tu píšeš o tom člověku, že jsi nevnímala jeho duši, tak myslím, že na to sis už rovnou i sama správně odpověděla. Jednak v komentáři, že ho ovládalo tělo a jednak i ve svém článku tady, kde jsi napsala, že: je duch, duše a pak tělo, ale že "Většina lidí to má ale asi nějak přehozené, jelikož mají na prvním místě tělo, podle kterého se řídí." Myslím, že duši máme přece všichni, ale lidi to mají obráceně, že na prvním místě mají nejdřív svoje tělo, tak necítí svou duši. Tak i tobě se stalo, že jsi necítila jeho duši, jak silně to tělo převládalo. A to je taky důvod, proč si lidi myslí, že duše neexistuje. Protože umí vnímat jen svoje tělo, ne duši. A o tomhle ti vlastě taky chci něco napsat v souvislosti s mým zážitkem. Časem to uveřejnit chci, ale ne sem do komentářů, ale jako samostatné a pravdivé články... Tak jestli chceš, můžeš se mi ozvat na:

911itsallforlove@seznam.cz

A každopádně ti moc děkuju za sdílení některých tvých zážitků s námi. :-)

54 kalia kalia | 17. března 2017 v 12:09 | Reagovat

[52]: já věřím, že duši mají všichni lidi podobnou a že tím, jak člověk žije, tak se té duši přibližuje. Myslím si, že na vyspělejších planetách vypadají všechny holky skoro stejně (protože jak uvnitř, tak podle toho vypadá i tělo), stejně jako kluci vypadají všichni podobně. A jsou si ti lidé podobní i povahově. Tedy když se člověku daří, aby se projevovala duše, tak pokud by se rozhodl, že chce být v dalším životě úplně někdo jiný, tak se od duše vzdálí (a vývoj nejde dozadu).

A tady jsme u rozhodování - svůj další život si člověk někdy vybírá. A když jsem taková, že se mi líbí být holka, tak si vyberu opět být holkou. Líbí se mi blond vlasy a modré oči, tak bych si je opět vybrala atd. Stejně jako si vybíráš za života (kde chceš žít, jestli uprostřed velkoměsta nebo na vesnici, jaké lidi okolo sebe chceš mít atd.), tak si to můžeš vybrat i do příštího života. A pokud máš rád přírodu, vybereš si pravděpodobně narodit se blízko přírody tedy např. někam na vesnici (ale pokud např. máš rád nějaké lidi kteří žijí zrovna ve městě či jiné okolnosti proč si vybrat město i přes to, že máš rád přírodu, např. dostupnost zaměstnání které by tě bavilo, tak si někdo může vybrat město). Pokud si ale někdo vybere např. světlé vlasy, tak tomu musí odpovídat jeho vibrace či to, co je uvnitř.

V minulém životě jsem žila na okraji vesnice (něco jako na samotě, moc jsem se s nikým nebavila) a sbírala jsem bylinky. Měla jsem hnědé vlasy. V tom minulém životě jsem věděla, že nemusím stárnout a vybrala jsem si, že chci vypadat stále +- na 20, což se mi splnilo, ale později mě kvůli tomu zavraždili (tedy kvůli něčemu jinému ale toto použili jako záminku pro obvinění z čarodějnictví, upálená jsem ale nebyla jelikož jsem zemřela při mučení). Mohla jsem si za to ale částečně sama, jelikož jsem mohla utéct (věděla jsem dopředu, co se stane) ale rozhodla jsem se jinak. Kvůli traumatické smrti mě to hodilo do jiného krátkého života (odpovídal vibracím strachu, které jsem produkovala při smrti), ve kterém mě zabili ještě jako dítě, ale to jsem tak traumaticky neprožívala tu smrt ani ten život. A pak mě to hodilo sem, ale nepamatovala jsem si na nějakou volbu. Možná, že když vibrace neodpovídají, nemůžeš si vybrat to, co bys chtěl, ale můžeš se rozhodovat v rámci vibrací (či tě to pošle někam dle shody vibrací). Tady jsem si naplánovala, že se odstěhuju z města na samotu, kde budu žít se zvířaty, a když jsem začala plán uskutečňovat, tak se mi zdál sen, kde se mi ukázalo, že budu žít v nějaké chatce, s partnerem budu mít děti a zemřu víceméně normální smrtí (žádná vražda nebo tak ani nic traumatického). A pak si budu moct vybrat budoucí život a vyberu si narodit se do pokračování toho svého rodu (bylo tam co a proč si vyberu a souhlasilo to - toto bych si opravdu v té situaci vybrala). Dopadlo to ale jinak, jelikož jsem se s tím klukem rozešla, tak spolu děti mít nebudem a tím pádem to, co jsem viděla jako svou budoucnost neplatí.

55 kalia kalia | 17. března 2017 v 12:23 | Reagovat

[52]: jo a ještě jsem zapomněla napsat, že jednou jsem viděla minulý život i někoho jiného a tam bylo vidět, jaká situace člověka může (asi mimo jiné) přimět k výběru jiného pohlaví:

v minulém životě ten člověk byl ženou a nějakým způsobem žil. Moc nepřemýšlel a žil spíše pocitově, když to s manželem neklapalo, tak manžela začal podvádět a poslední dítě, které se té ženě narodilo, bylo myslím toho milence. Manžel na to přišel a svou ženu zavraždil. Tato duše se pak rozhodla, že už nechce být slabá a bezmocná žena, díky té traumatické události se rozhodla být v dalších životech životě mužem, aby se při fyzickém napadení od muže dokázala ubránit a prostě aby měl ten člověk jistotu, že ta traumatická událost se nezopakuje (existuje spousta jiných špatných věcí, které se dají zažít, ale když se někdo rozhodne, že "tohle už ne", tak se tomu může díky volbě jiného pohlaví v tomto případě vyhnout). V dalších životech už byl tento člověk vždy muž a byl takový, že uvnitř žil spíše pocitově, ale na povrchu se tvářil drsně.

Pak jsem taky zažila ještě jeden život, kdy jsem chtěla mít klid od toho, aby po mě šel systém (či illumináti?) a přála jsem si zažít "obyčejný" život, tak jsem se narodila někam do Ameriky, měla jsem 5 dětí a jednoho psa, manžela a v tom životě jsem se rozhodla, vypadat většinu života na +- 30 a když byla doba ke stárnutí (že by to bylo podezřelé), tak jsem i stárla a zemřela jsem naprosto klidnou smrtí ve stáří na dovolené s manželem. Tento život jsem si přála k tomu, abych si odpočinula a zažila něco normálního, i když jsem se  v něm moc nevyvíjela.

56 kalia kalia | 17. března 2017 v 15:06 | Reagovat

[53]: první dvě otázky mě vždy zajímaly v dětství a hlavně jsem se divila tomu, že se na to nikdo neptá - že lidi žijí, aniž by věděli ten základ, kdo jsou a proč tu jsou (a to mi přišlo podivné, že když už to neví, proč po tom aspoň nepátrají - já jsem to u sebe také nevěděla, proto jsem se okolí ptala a nebo jsem pátrala).

Já jsem od mala věděla o existenci duše (nevím, jestli jsem to už někam psala), ale co bylo před minulými životy na Zemi (kromě toho svého světa) si nic nepamatuji (život na jiných planetách či tak).

Jednou jsem četla knížku, kde byl popsán "rozpad světa" či jak tomu tam říkali (už nevím, asi nějak jinak to bylo pojmenované), ale dělali v té knize nějaké duchovní praktiky, až se jim rozpadl matrix. A když jsem to četla, tak v jednu chvíli se mi začal rozpadat (či rozplývat?) okolní svět, lekla jsem se toho, soustředila se na dech a odložila čtení na později. Takže jsem to zažila pouze na 50%.

Popíšu ještě co vedlo k aktivaci kundalini:

Zdály se mi sny o invazi zlých mimozemšťanů (předtím o antigravitační technologii) a o tom, že ty mimozemšťany ve skutečnosti vytvořilo cca kolem 5ti (mohlo jich být 6, já nevím) černých bytostí (démonů?). Viděla jsem, že se mi ty sny zdají proto, že se ty zlé černé bytosti snaží dostat do hmotné reality doopravdy. 80 procent holek by se v tom snu přidalo na stranu těch zlých bytostí (protože jdou za sílou ať už je dobrá nebo zlá) a kluci by byli buď v nevědomí takže by nic neřešili (ti by byli ušetřeni) a nebo by je ty bytosti vyhladily - pak by moc kluků nezůstalo, ale někteří ti nevědomí ano. Mě bylo dovoleno v tom snu žít tak nějak na okraji společnosti, ale holky co se nechaly ovládat těmi bytostmi měly mnohem větší moc (a těch byla většina, tedy jsem nic nezmohla). Také všude (na diskotékách či různých akcích) hrálo techno, ostatní hudba zmizela, jelikož techno hudba dle toho snu pochází ve skutečnosti od těch bytostí. Probudila jsem se z toho posledního snu (ty sny byly podobné, pořád o tom samém) a venku byla stejně ošklivá tmavě šedá mlha s hustými mraky, jako v tom snu (když sem ty bytosti přišly). To mě zneklidnilo, ale řekla jsem si, že do mé reality nic takového nepustím. Lehla jsem si na záda, zavřela jsem oči a chvíli (max 5 minut) jsem přemýšlela a představovala si, jak se mraky rozhání, vysvítá sluníčko, mlha zmizela, začal zpívat ptáček (a on v tu chvíli venku opravdu zpíval, tak jsem otevřela oči a byla jsem v šoku, jelikož venku svítilo slunce a byla modrá obloha, žádné mraky a ani mlha). Přemýšlela jsem, jestli jsem např. na hodinu neusnula či jestli jsem nepřemýšlela moc dlouho a pouze mě se to zdálo jako chvilka, ale myslím si, že ne.

Krátce po tady tom zážitku (i předtím jsem hledala práci) jsem byla pozvaná na pohovor, na který jsem se nemohla dostat, jelikož mi v tom něco bránilo a vnímala jsem zlou bytost u mě doma v den pohovoru (měla jsem hrozné vize když jsem chtěla na ten pohovor vyrazit) a noc před pohovorem se mi zdál podivný sen ve kterém jsem byla upozorněna na to, že nesmím zavřít srdeční čakru jinak dostanu infarkt. Z nějakého důvodu jsem přes všechny překážky dorazila na pohovor (předpokládala jsem vysoký plat a měla jsem k tomu ještě jeden špatný důvod), ale jelikož se děly divné věci, tak jsem řekla příteli, ať mě vyzvedne za půl hodinky od začátku pohovoru. Přítel doma také vnímal zlou bytost (to bylo asi poprvé, co jsme něco takového doma vnímali). Pohovor se odehrával v luxusní restauraci, ale už když jsem tam dorazila, tak když na mě mávnul člověk, který tam na mě čekal, tak mi byl velice nepříjemný. Žvýkal žvýkačku a neměl rozšířené vědomí, díky čemuž jsem se uklidnila (protože když někdo nemá rozšířené vědomí, nemůže dělat určité věci - dobré a nebo zlé - tedy se mi "vyloučily" zlé věci). Při pohovoru mi ten člověk ale začal říkat slova, která jsem zažila u illuminátů (illumináti naprogramují slova do mysli člověka a můžou naprogramovat povel, který když člověku řeknou, tak jeho tělo zemře - což něco takového se mi kdysi stalo). Pozdě jsem si uvědomila, že u vedlejšího stolu sedí dva kluci, kteří mají rozšířené vědomí a pravděpodobně s tímto člověkem spolupracují. Začala jsem omdlívat (stejně jako u illuminátů), ale silou vůle jsem udržela svoje tělo sedět. Chvíli jsem byla těsně za tělem a viděla jsem svět jako rozmazaný flek a i stejně "rozmazaně" jsem slyšela, tedy neslyšela jsem, co mi říkal. Pak se mi podařilo dostat se do těla, ale nechtěla jsem, aby si toho všimnul. Předstírala jsem, že s ním spolupracuji ale když jsem mu odpověděla na jednu otázku, tak řekl "vždyť jsi před chvílí - to jsem byla mimo - říkala to a to (což byla pravda ve skutečnosti a kdo mě nezná by to většinou jen tak nevěděl, když jsem předstírala že s ním spolupracuji, tak jsem zkoušela lhát či mlžit)" - tedy když jsem byla mimo, tak se mi dostal do nadvědomí, to někteří lidé umí. Něco jiného ale je mluvit s někoho nadvědomím jen tak (to se někdy spontánně děje bez toho, aby se o to kdokoli snažil - třeba vám někdo něco poradí, vám to pomůže, ale ve skutečnosti o tom neměl ten člověk ani páru a jeho běžné vědomí k těm znalostem přístup nemá) a něco jiného je člověka vyhodit z těla a "násilím" s nadvědomím mluvit. Omluvila jsem se, že potřebuji na toaletu. Když jsem šla na záchod, tak jsem měla změněné vědomí (ale pila jsem jen neperlivou vodu ze skla a hlídala jsem si, že jí přede mnou číšník otevřel). Na záchodě jsem se snažila dát dohromady, soustředila jsem se 5 minut na dýchání, ale nic nepomáhalo. Když jsem se vrátila ke stolu, tak si ten pán všiml, že už mám normální vědomí a říkal mi něco jako "já myslel že to děláš vědomě (že spolupracuješ se systémem či kdoví s kým), ale ty jsi pouze ovce jako tito otroci (číšníci) co nás obsluhují. Na běžné lidi, ze kterých při tom změněném vnímání když jsem šla na záchod vyzařovala láska, se koukal jako na podřadné. Pak naštěstí přišel přítel, tak jsem mu řekla že už musím jít že pro mě přítel přišel a odešla jsem. Po cestě jsem vyhodila do nějaké popelnice sim kartu, ze které jsem si pohovor domlouvala. Rozhodli jsme se, že půjdeme domů pěšky (že se projdem abych to rozdýchala), po cestě se přítel stavil myslím na zmrzlinu, a já jsem se necítila ve své kůži (jako by se mi mělo rozskočit tělo). Jak jsme pak šli dál, tak jsem nemohla moc chodit, tak jsem se opírala o přítele. Když jsme dorazili k parku, tak jsem mu řekla, že si musím sednout na trávu a odpočinout si. Nakonec jsem si lehla na trávu břichem dolů, začala jsem se klepat a pak se moje tělo dlouhou dobu škubalo (vylétly mi ruce a nohy cca 20-30 cm nějakým směrem, vůbec jsem to tělo nemohla ovládat). V břiše mi přes pupík jela černá energie směrem do srdce a já si vzpomněla na ten sen, abych nezavírala srdeční čakru jinak dostanu infarkt. Tak jsem to nechávala proudit srdeční čakrou ven. To, jak jsem se škubala (ležela jsem na břiše, ale moje tělo samo i celé vyskakovalo 10-20 cm nad zem), mi později připomnělo, že v dětství jsem jednou viděla drogově závislého, kterému se končetiny podobně škubaly. Počasí bylo celý den normální, ale jak jsem se škubala a pouštěla tu energii srdeční čakrou ven způsobilo, že se zvedl vítr, přišly tmavě modré mraky a začal slejvák. Nevím, jak jsem to přežila, ale když jsem mohla zase chodit, tak jsem šla dál, i když jsem se ještě necítila normálně. Šla jsem kolem stromu a řekla jsem si, že ho zkusím obejmout (aby se mi ulevilo), ale ten strom vůbec nechtěl. Postupně jsem se z toho ale nějak dostala.

Za pár dní jsem na internetu četla článek, ve kterém psal nějaký jiný pán, že je členem zednářů nebo nějakého tajného spolku, že ten spolek je ve skutečnosti dobrý a že když se někomu dostanou do nadvědomí, tak mu tam naprogramují určitý postup (to už jsem ale zapomněla k čemu ten postup měl být). A dále pak v tom článku bylo pár údajů, které vypadaly, jako by je tam napsal pro mě. Znervózněla jsem z toho a díky těm údajům se mi nachvíli rozšířilo vědomí.

Za pár dní jsem si vzpomněla na to, jak aktivovat DNA a udělala jsem to. (řekla bych, že to fungovalo)

57 kalia kalia | 17. března 2017 v 15:06 | Reagovat

Tyto věci (že se mě někdo snažil zabít a vložil mi do těla když jsem byla mimo hodně černé energie na infarkt), článek který měnil vědomí a aktivace DNA mohly ovlivnit (buď nějaká/é z nich či v kombinaci dohromady) vzestup kundalini. Po tomto zážitku jsem všude viděla znamení v reklamách "kupte si knihu Energie Kundalini" atd., já nevěděla, co to energie kundalini je, ale měla jsem v plánu si někdy v budoucnu přečíst knihu a něco si o tom zjistit, abych se pak mohla rozhodnout, jestli je dobrá nebo špatná. Ale měla jsem to v plánu až za delší dobu a tak jsem nic nedělala. Když jsem tedy intuici neposlechla, tak na mě začali mluvit známí o Kundalini, že bych si o tom měla něco zjistit. A když jsem stále nic nedělala, tak mi nadvědomí jednoho člověka řeklo (začal na mě z ničeho nic mluvit o něčem, o čem toho podle mě moc nevěděl) "za chvíli zažiješ aktivaci energie kundalini, probíhá to tak a tak, musíš zůstat v klidu aby se ti nic nestalo a měla sis o tom něco přečíst, abys věděla, co se děje a nepanikařila". Jelikož mi to ale v krátkosti ten člověk popsal, tak díky tomu jsem tedy už zhruba věděla, o co se jedná a alespoň v základu, na co být připravená. Zanedlouho jsem opravdu zažila výstup kundalini energie. Pak jsem ještě shodou okolností zažila jakýsi temný rituál v kostele, který se stal za bílého dne a velké množství  běžných lidí bylo po dobu toho rituálu ovládáno (nevím kým). Tehdy jsem viděla "pravou a levou bytost" či "zadní bytost" (všechny byly průhledně černé) a tyto bytosti možná ovládaly realitu. Pak jsem si řekla, že si odblokuju mozek a zvýším svou inteligenci na 1000. Uměla jsem pak trochu ovládat hmotu a cestovala jsem po různých úrovních reality. Zažila jsem něco jako Lucy (film). Pak jsem zažila něco jako tři dny tmy (ale nikdo jiný to asi nezažil i když byl přímo u mě, protože v tu dobu usnul a když se probudil, já zažila nevím kolik dní a nocí např. měsíc, ale on spal a tady v běžné realitě uběhla jedna noc). Pak jsem zažila něco krásného (tomu říkám 5. dimenze), neexistovalo zlo a byl to láskyplný a osobní (přímo pro mě - každý to bude mít asi jiné) zážitek s ?něčím dobrým? (já říkám Konstruktivní síle vesmíru jinak než Bůh či Vesmír či Konstruktivní síla). Viděla jsem, jak vznikl svět a ukázal se mi zajímavý příběh: Na začátku nevím, co bylo (jak vypadala 1. dimenze, domnívám se, že to bylo pouze "já jsem" ve smyslu vědomí?), ale pak se vědomí rozdělilo a vznikly dvě části - jedna, která měla ženskou polaritu a druhá část, která měla mužskou polaritu. Ta část, která měla ženskou polaritu byla jakoby neměnná a ta část, která měla mužskou polaritu byla všude kolem a tvořila té ženské části cokoli si přála, jelikož se vzájemně ty dvě vědomí (či bytosti) velice milovaly. Mužská část vytvořila ženské části tělo a mužská část byla všude kolem, byla ve všem (zvířatech, rostlinách..) - Mužská část nás samých nežila v těle ve hmotě, ale svět tvořila a byla tím, co lidé pojmenovávají jako Bůh či Konstruktivní síla vesmíru. Toto byla 2. dimenze vědomí (existují pouze 2 bytosti, já a Milovaný který žije v neprojeveném světě). Jako první tedy byla vytvořená žena (měla ženské tělo a vše, co žije ve hmotě, má polaritu ženské energie). Ta žena ale chtěla, aby se mohla se svým milovaným obejmout (nemohla se ho totiž dotknout , i když jí splnil každé přání a věděla, že jí miluje, mohli spolu komunikovat) a také si přála, aby spolu mohli něco zažít ve hmotě. On tedy vytvořil mužské tělo a vstoupil do něj. Stále to je 2. dimenze, jelikož on byl sice v těle, ale vnímal se i v každé rostlině prostě všude (kromě jejího těla, tam byla pouze ona). Proto jí nemohl úplně pochopit, jelikož ona se vnímala jako samostatná oddělená bytost. Ona si přála, aby její kluk byl také samostatná bytost a ne bytost, která je zároveň v těle a zároveň je všude a tvoří svět. A proto později z tohoto konceptu vzniknul systém, ve kterém je mnoho holek a mnoho kluků a všichni jsou si v tomto rovni, že všichni jsou samostatnou bytostí (mnoho lidí tu je kvůli tomu, aby byla zachována svobodná volba - kdyby byli na světě pouze dva a pohádali se či se jeden přestal druhému líbit, tak aby si mohli najít někoho jiného. Pokud by oba věděli, jak to je, tak by se nikdy nepohádali ani neomrzeli, a jejich svobodná volba by byla být spolu, ale jelikož to zapomněli, tak musí být lidí víc). A tímto vznikla 3. dimenze. Systém tu byl kvůli klukům, jelikož sem přišli kluci později a holky prošly vývojem jako samostatná bytost ve hmotě už předtím, tak se v tom musel udělat nějaký řád či prostě udělat v tom vývoji nějaký systém. Proč je ten systém takový, jaký je (proč po mě systém po narození šel jak jsem si na to pak zpětně vzpomněla), ale nevím, jelikož když jsem znala odpovědi na všechny otázky, na tohle jsem se bohužel nezeptala. Kluci v sobě mají ale zmatek, jelikož mají mužské tělo a k tomu polaritu ženské energie díky tomu, že jsou inkarnovaní jako samostatná bytost ve hmotě (ženy to mají jednoduché - chromozomy XX obojí značí ženu - X jako ženská polarita ve hmotě a X ženské tělo. Muži mají ale X ženská polarita ve hmotě a Y mužské tělo). Muži tedy dostali při transformaci semínko (zárodek) vědomí mužské polarity do těla a od té doby mají XYY - X ženská polarita vědomí ve hmotě jako samostatné bytosti, Y mužské tělo a Y zárodek mužské polarity v těle. Aby nebyly holky pozadu, tak při transformaci také dostaly Y zárodek mužské polarita v těle a díky tomu začaly mít XXY a kluci XYY. Muži díky transformaci přestali být 50/50, tedy XY, ale převládla u nich mužská polarita a ženy naopak dostaly do těla vědomí mužské polarity v nehmotné dimenzi. Díky tomu, že byli muži a ženy v tomto odlišní (XX vs. XY), tak procházeli odlišným vývojem.

Jo a ještě z toho vyššího pohledu byly všechny holky v tom základním příběhu ve skutečnosti jedna bytost, čímž neříkám, že nyní jsou jednou bytostí naopak každý se může vyvíjet jak chce. Něco jako když máte strom, tak kmen je ten základní příběh a když se přesuneš do koruny, větví a listů, tak si vybíráš svojí životní dráhu (větve), zvláštnosti (větévky) a odlišnosti, ale ten kmen ze kterého ty jednotlivé životní dráhy/větve vychází, je společný. Ten kmen je společný samozřejmě i pro kluky.

Jako malá jsem si změnila životní cíl (místo zvířat kluk), jelikož jsem viděla že 3D svět je jako program něco jako složitá pyramida či kopule a myslela jsem si, že systém je špatný a prostě jsem nějak zjistila, že když se naplní to, že ten, kdo přišel inkarnovaný z nehmotné mužské polarity, většinou muž, vytvoří láskyplný vztah s tím, kdo byl ve hmotě dříve, většinou žena, tak když se alespoň jednomu páru skutečně láskyplný vztah podaří (od toho tu totiž ten svět je), tak systém zanikne, už nebude potřeba, jelikož se naplní vývoj 3D světa. Nikomu jsem to neřekla, ale udělala jsem si nový úkol (když jsem byla ještě dítě tak jsem se takto rozhodla) žít běžným životem (aby ten tajný úkol nikdo nepoznal) a najít si správného kluka, se kterým rozpad systému uskutečním. V pubertě se ze mě stala barbie, zajímala jsem se jen o vzhled, o kluky, o vaření, o péči o kluka atd. Zároveň jsem to ale tak trochu brala jako své poslání. Žila jsem běžným životem, ale přesto jsem se setkala s illumináty. Mě ale nezajímali, protože nebyli součástí toho, na co jsem se potřebovala soustředit. Když mi říkali, že ovládají svět, tak jsem jim na to řekla, že mi to je jedno, když je to baví, tak ať dělají cokoli chtějí, každý má přece svobodnou volbu (a věděla jsem, že já si taky dělám cokoli chci a že dělám to tajné poslání).

Když jsem byla ještě dítě, tak jsem vnímala tu mužskou neprojevenou polaritu a celý život jsem se tím zabývala (ale tajně, nikomu jsem to neřekla). Nikdo jiný to neznal (či to lidé také tajili), až jsem jednou v dospělosti narazila na stránky http://inner-light.ning.com/ kde se přímo tomuto věnují či tam popisují něco podobného. A to bylo opravdu poprvé, co jsem se setkala s někým, kdo by se zabýval tímto (i když některé holky se tím zabývají nevědomě, když jsou dobrými ženami, matkami atd., tak se tímto také celý život zabývají a plní poslání, pokud to je jejich poslání).

A jaktože se to ještě nikomu nepodařilo, když na světě žilo tolik lidí tak už se musel podařit láskyplný vztah alespoň jednomu páru. To nevím, musí to být asi poté, co mají lidi ten jeden chromozom navíc?

58 atrej ystma 77 atrej ystma 77 | E-mail | 17. března 2017 v 22:28 | Reagovat

[57]: kalio (nebo jak tě můžu oslovit), tvoje komentáře jsou neobvykle silné a máš očividně mnoho co říct. Nechtěla bys si založit vlastní blog? Komentáře nečte tak mnoho lidí, jako samostatné články.

59 kalia kalia | 18. března 2017 v 21:13 | Reagovat

[58]: no ani ne, pokud během např. 10ti let sepíšu ten příběh, tak ho dám na internet (na nějaký web zdarma bez komentářů jenom text a kdo se k tomu náhodně dostane, ten si to může přečíst) To nejdůležitější už jsem tady snad napsala. Ještě jeden zážitek byl důležitý a to že jsem se chtěla dostat do Zdroje či zažít co to je ten Zdroj. A pak se mi chtělo pár dní furt spát i když jsem byla odpočatá. Až jsem jednou přes den usnula a ve snu jsem se dostala (jako vědomí bez těla) do Zdroje, ale zajímavá byla moje reakce říkala jsem si "Ne, už zase, jak se to mohlo stát?" "Asi jsem zemřela, ale jak to, když mě nic neohrožovalo, že by začalo hořet když jsem spala?" Začínala jsem panikařit a ten Zdroj mi odpověděl "To není..." a ještě jedno slovo které jsem už neslyšela, protože jak jsem panikařila, tak jsem přestávala vnímat (vnímala jsem jen svůj zmatek) a pak jsem se probudila. Podle mě ta věta asi byla "To není smrt.". Na tomto zážitku mě překvapilo, že jsem se tak moc chtěla dostat do Zdroje a když se mi to podařilo, tak jsem to brala jako samozřejmost (jelikož jsem to tam znala a naopak být ve hmotě pro mě nebyla samozřejmost, ale to tak má asi každý, pokud je Zdroj nekonečný v trvání)

60 atrej ystma 77 atrej ystma 77 | E-mail | 19. března 2017 v 21:46 | Reagovat

Přesně naopak, to tobě ten někdo za to musí stát ;D.

61 All All | 20. března 2017 v 11:13 | Reagovat

[59]: Ja dakujem za vsetko co napises, uz roky som pri citani niecoho nemala take zimomriavky. :-) tiez by som si rada precitala blog

62 atrej ystma 776 atrej ystma 776 | E-mail | 20. března 2017 v 14:01 | Reagovat

[16]:: (-patřilo k tomuto komentáři [60]: :)  )

63 Alaiana Alaiana | 20. března 2017 v 15:53 | Reagovat

[56]: Hele, já myslím, že většina lidí se na ty otázky někdy během svého života v duchu zeptá. Ale většina z nich na to odpověď nikdy nedostane, protože to zahrnuje i duchovní hledání. Vlastně se takhle podvědomě ptáš na duchovno... No a když duchovní svět přece neexistuje. Nebo je jim to téma prostě úplně cizí.

No když už jsme teda u toho, tak u mě rozpad Matrixu byla konstruktivní událost. Protože jsem při tom poznala, jak jsme všude, že narození a smrt jsou jen iluze a tak. Ale jenom jsem to jakoby viděla, nestala jsem se zároveň součástí všeho, co je a to je ten rozdíl. Tohle mi ještě chybí. Proto říkám, že jsem to měla jen napůl. Přesto se ale od té doby už cítím úplně jinak. A líbí se mi, že to sedí s tím, co říká Kerry, že to není jen mentální, ale i fyzické a zahrnuje to i to tělo a jak jsi řekla i ty, tak ani to tělo nikdy nemůže umřít. A z pohledu ducha opravdu žádné minulé životy ani nejsou...

A když se ještě vrátím ke Kundalini. Tak to, o čem Kerry mluví je propojení čaker a stát se součástí všeho co je a to je dobré, konstruktivní. Tak tomuhle říká Kundalini. Ale vlastně nevím, jaké to je, nemám k tomu nic bližšího.
A pak je tu to, o čem mluvíš ty, že Kundalini je černá energie. U tohohle si říkám, že to tak může být, protože jak je to tady? Nejdřív je člověk nevědomý a pak se stává vědomým. A je to teda z nevědomí do vědomí. A když Vědomí je Světlo a je to světelná energie, tak nevědomí je teda zase černá energie. A někdy tahle energie může člověka opravdu i zabít, když na to není připravený a nezvládne to zpracovat. Nebo když je jí víc, než by mělo. Tak mě to k tomu napadlo.

A ještě, jak tu mluvíš o té černé energii, tak já kolem sebe občas vídám prolítávat jiskřičky, to asi většina čtenářů tohoto blogu. Ale kromě těch jiskřiček někdy vidím ještě něco, něco, co je jakoby černé a chová se to trošku jinak, než ty jiskřičky. Nikdy jsem nevěděla, co to je, až teď mě napadlo, že možná vlastně vidím černou energii. Přesně tak bych to teď nazvala.

Jinak je to škoda, že taky nebudeš mít svoje stránky. Ale aspoň, že ses rozhodla tak. :) Napadlo mě, že tu adresu blogu bys mohla zveřejnit aspoň tady pro nás. A pokud ne, tak tomu prosím aspoň nedávej tak moc složitou adresu, aby byla aspoň nějaká šance to najít. :D Sice nepředpokládám, že zrovna já se k tomu dostanu, ale aspoň prostě bude šance.
Mě tyto věci moc zajímají, já si tohle čtu, nebo poslouchám moc ráda. A jak vidno, nejsem vůbec sama. :) Myslet si "Co by na to lidi řekli" není moc dobré, protože on se vždycky najde někdo, komu to bude proti srsti. A někdo, koho tím potěšíš a třeba i pomůžeš.

64 Vencca Vencca | Web | 22. března 2017 v 8:11 | Reagovat

Nezlobte se za můj názor, ale dle mě je, více méně vše co tu píšete, snůška blbostí.
Dokážu se ztotožnit pouze s názorem č.5.
Nevím, proč by měla nastat Sodoma Gomora, kdyby lidé víc naslouchali potřebám svého těla. Samozřejmě za předpokladu, že by se nejednalo o psychicky narušené jedince, ale o normální zdravé lidi.

65 linda linda | 22. března 2017 v 10:11 | Reagovat

pre 64
cloveku nema vladnut telo, ale dusa...
clovek zije na Zemi preto, aby sa duchovne rozvijal a nie preto, aby podliehal chticom tela a isiel s kazdym, kto ho fyzicky pritahuje /moja poznamka nevylucuje milovanie ako bozsky akt/

66 leeth leeth | E-mail | 27. března 2017 v 10:50 | Reagovat

[59]: Děkuji kalia,  jsi uzasna. Citim se jako miminko, kdyz si ctu co pises a neda mi to a musim na Tve prispevky myslet. Coz si vlastne asi uplne nechtela (je to otravne, protoze to asi citis), takze promin ^^
Take bych nejradeji mela nejake misto kde by se daly procitat tve nove zapisky.
Ted uz si jen musim zjistit, co je to egregor a aktivace DNA. haha :D

67 Tesinga Tesinga | 5. dubna 2017 v 18:13 | Reagovat

Akurát som dopozerala tento animovaný filmík https://vimeo.com/194276412 , o tom ako nám systém berie zo životnej energie a spomenula som si na tento článok. A ako sa tu spomína, že deti dospelým predlžujú život.

Tiež sa pripájam ku ďakovným komentárom. Ďakujem za množstvo nových informácií a pohľadov na veci. Sama som mala zážitok z tohto čítania a zopár útržkov som hneď aj vyrozprávala kamarátke. Som rada, že sa k nemu môžem takto vrátiť. A že aj keď sa takto spätne vrátim, ešte viac mi to celé do seba zapadá. :-)

68 Marina Marina | 11. dubna 2017 v 16:33 | Reagovat

No já sice v podstatě chápu spousty těch komentářů o špatnosti sexu bez Lásky, na druhou stranu bych ráda připojila i druhou stranu a to sice své vlastní zkušenosti ženy se sexem na jednu noc...a sice, že to byl z 90% vždy krásný, intenzivní zážitek, plný vášně a hlavně plný něhy a snahy mi udělat dobře ze strany mužů,spousta polibků a hlazení...žádné zneužití... ve smyslu odpadkový koš, jak jsem tu někde četla. Většinou to byl oboustraně uspokojující zážitek, ze kterého jsem ještě dlouho měla mrazení a krásné vzpomínky dodnes...

69 Marina Marina | 11. dubna 2017 v 18:01 | Reagovat

Jo a ještě jsem se chtěla zeptat, pokud je to moje chování způsobené nějakou skrytou bolestí z dětství, tak jak si vzpomenout jakou a odstranit jí?Děkuji

70 áťa 77 áťa 77 | E-mail | 13. dubna 2017 v 20:54 | Reagovat

[57]: kalio, ještě by mě zajímalo, pokud tohleto má hlavně energetickou podstatu a muži takhle berou energii ženám- tak jak je možné, že existuje kreslená erotika? A jak to, že i ta kreslená, když to řeknu "blbě", mužům v tu chvíli plní funkci? O_O  :-D ...

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama