Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na alueshop.webnode.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 24.05.

Bojím se lásky, jak to překonat?

28. dubna 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Poradna: Vztahy
Dopis:
Ahoj Aluško,
moc tě zdravím :) !!!
Tvůj blog je skvělý ! Otevírá mi oči. Poslední dobou se k němu čím dál častěji vracím a ráda si v něm čtu. To co děláš je úchvatné. Jsem upřímně moc ráda a hrdá na to, že se ve světě a konkrétně tady v ČR najde někdo, kdo ve velkém pomáhá druhým a svět vidí takový, jaký skutečně je, nejen tak, jaký se zdá být. Moc ti děkuji, že tu pro nás jsi :).

Mám na tebe velkou prosbu.
Je mi 17 let. Jsem v takovém období, kdy se všeho moc bojím, nejsem si sama sebou jistá.
Čtu si tvou knihu Svítání, abych se začala mít více ráda, ale je pro mě hodně těžké přijmout některé věci, proto ji často odkládám, dokud to "nevsáknu".

Začínám se ohlížet i po klucích, ale moc se bojím. Vždy mi začne hrozně bušit srdce a radši nahodím kamennou tvář (slečna chladná). Bojím se, že všichni jsou stejní. Že jim budu akorát pro smích a nebo dobrá jen na to, aby mě nějak využili. Připadám si méněcenná. Ostatní v mém věku nemají problémy s takovými triviálnostmi, jako já.



Po určitých špatných zkušenostech, které jsem získala, se bojím mužů. Nedůvěřuji jim. Mamka měla hodně partnerů, kteří ji jen využívali a ten poslední se mi až moc dvořil. Bylo mi to velmi nepříjemné. Byl ze všech nejhorší, trpěla jsem psychicky já i máma. Byl to podvodník, který mezi mnou a mamkou narušil náš pěkný vztah.
Jak se zbavím toho neustálého strachu ze všeho a úzkosti? Jak se zbavím nepříjemných pocitů ohledně mužů a kluků?
Snažím se to v hlavě nějak přenastavit, ale nakonec se to zase vrátí.

Děkuji za tvůj čas
P.S. zůstaň taková, jaká jsi
J.


Odpověď:
Ahoj,
Děkuji ti za velice milou zprávu, která mi udělala radost :) .. a na druhou stranu i zarmoutila, protože řešíš problém, který není ve tvé hlavě, ale reálně se děje a tak trochu to prožíváme / prožívali jsme všichni.
Nebudu ti říkat, že svět je růžový dokonalý a všichni lidé jsou hodní a všichni to s tebou myslí dobře a za všechny problémy a konflikty s nimi si můžeš ty sama... protože to tak není. Vlastně je to spíš o tom, že musíš rozumně a s rozvahou přetřídit haldu nápadníků a trpělivě čekat, nenechat se odradit a zdemotivovat, až jednou se mezi nimi najde jeden, který bude normální.... To znamená emočně vyzrálý, nevyčůraný, milující, upřímný. Takoví lidé po světě běhají, ale dá dost práce je najít a ještě s nimi být kompatibilní, protože to že je někdo dobrý člověk ještě neznamená, že si automaticky sednete v životě. Je toho tolik... Podobná představa o budoucnosti, podobné zájmy, podobné názory, podobné energie, často hraje roli i podobnost prostředí, ve kterém jste vyrostli, protože díky podobné minulosti se pak lépe chápete. Nikdo tě nepochopí tolik jako někdo, kdo už zná situaci, kterou si procházíš, nebo kterou sis prošla.

Co s tím?
Buď svá a dej na svoji intuici. Když se z nějakého důvodu máš problém otevřít a máš z chlapů strach, tak to přijmi. Jsi opatrná, máš blbé zkušenosti, nedůvěřuješ, nechceš dopadnout blbě... Já ti to schvaluju, jsem úplně stejná a moje chování je TAKÉ založeno na tom, co jsem viděla ve své rodině. Někdo by nám možná řekl, že máme blbé naprogramování, že jsme viděly utrpení našich rodičů, ta bolest samozřejmě byla i naše, když trpí maminka trpíš s ní i ty... Ale pořád je to zkušenost, realita, tyhle věci se dějí a je dobré před nimi nezavírat oči a snažit se neopakovat chyby svých rodičů, když už jsi z nich poučená. Nejsi naivní, vidíš realitu takovou jaká je, uvědomuješ si rizika. To nikdy není špatně, ale nesmíš se tím nechat úplně pohltit, abys pak neodehnala i někoho, kdo tě opravdu miluje a s kým můžeš prožít nádherný život.

To, jestli tě někdo miluje doopravdy a není to jenom nějaký kalkul, poznáš celkem snadno, ale čím nižší máš věk a čím méně zkušeností, tím snadněji se necháš obelhat. Tvoje intuice a tvůj vnitřní hlas ti to říká celý život stejně jasně, ale když jsi nezkušená, snadněji si řekneš ,,ale ne on takový není, on je přece tak skvělý, přece mi dal nějakou věc, tenhle skutek nic neznamená, moc si to beru, třeba je něco blbě se mnou a on je normální, možná jsem jenom přecitlivělá, třeba tohle je to co chlapi prostě dělají...." a necháš se zviklat.
Pamatuju, že jsem během puberty měla řadu nezávažných chození, kdy objekt mého zájmu byl naprostý idiot (co ti budu povídat, ty víš určitě dobře co mám na mysli) a pořád jsem si říkala, ,,co je sakra blbě a proč se ke mně tak chová, proč na mě tak divně mluví, proč mě emocionálně zraňuje a ještě z toho má radost a zábavu? Jestli to je fakt jako ta láska, tak to ať si ji strčí někam..."
A člověka to fakt odradí, pak má dojem že je něco blbě s ním. Čím víc takových zkušeností projdeš, tím lépe poznáš rozdíl mezi opičí ,,láskou" a skutečnou láskou. Ve skutečné lásce tě partner respektuje, naslouchá, vyhledává tvoji společnost, záleží mu na tobě, nekašle na tebe když máš problém, nedělá ti naschvály a neříká ti věci, které tě zraňují. Nemá radost z tvé bolesti, bezradnosti, nebo smutku. Nehraje si s tvými slabostmi a nevyužívá jich... A ty potom zjistíš jednoduchou věc, že tak jak jsi to vždycky cítila to bylo správně a že nejsi vadná a nemá smysl snažit se překrucovat to jak věci vnímáš, protože když to děláš, tak právě natrefíš na mamlase a opláčeš to.

Celou situaci dost komplikuje i to, že si nemůžeš vybrat, koho budeš milovat. Ale můžeš si vybrat, jestli tomu dáš průchod brzy a jestli si toho člověka pustíš do života. Co ti naprosto schvaluji, je nechat si víc času na pozorování a analýzu. Za pár dnů nebo týdnů opravdu nepoznáš, kdo ten člověk skutečně je, lidé se přestávají přetvařovat asi po roce vztahu, nebo po roce společného bydlení, do té doby pořád můžeš milovat jen představu o tom člověku a ne jeho samotného. Proto je výhodné zamilovat se postupně na základě přátelství, protože toho člověka znáš dlouho a víš jaký doopravdy je, bez přetvářky. Máš realistickou představu o tom, kdo to je. Lásky na první pohled co vzplanou prudce, jsou v tomto mnohem těžší a riskantnější, zato jsou velice intenzivní a je to výjimečný zážitek.

Když si necháš odstup a víc času na poznání druhého člověka, samozřejmě se může stát že se zklameš a po roce zjistíš že to vůbec není ten člověk co jsi myslela, ale taky si během toho času můžeš ověřit, jak to je na druhé straně. Chlap, co tě doopravdy miluje, neváhá postupně přelézat obranné zdi co sis kolem sebe postavila, nebojí se postupně rozpouštět ledy a pomalu získávat tvoji důvěru. Chápe, že důvěra není digitální a na vztahu k ženě je potřeba pracovat. Svým způsobem ho to i rajcuje a vzrušuje, může tě lovit, postupně objevovat, je napjatý a cítí z tebe nevinnost, která u promiskuitních žen není.... Davajka dá hned a nějak to pak ztrácí kouzlo, uspokojí se sice fyzicky, ale o mnoho krásného tím přišel... Pokud mu nestojíš za to aby tě pomalu objevoval a aby si postupně získával tvoji důvěru, pak víš na čem jsi, že nemá smysl investovat svůj čas.

Skutečná láska na tebe netlačí a nic od tebe nežádá, nechce s tebou manipulovat, ani tě do ničeho nenutí... ani do sexu. Pokud tě k něčemu nutí, spěchá, vydírá a manipuluje, je to umělá opičí láska.
Sleduj oči. Milující oči s rozšířenými zorničkami to říkají a září jako sluníčko, i když ti nic nahlas neřekne. Zatímco můžeš potkat chlapy, co ti řeknou ,,Miluji tě a chci tě" a jejich oči jsou přitom naprosto chladné, bez známky vřelosti... Něco konkrétního dělá a říká, ale ty přesto cítíš, že to tam nějak není. Těm je dobré se vyhnout, tito lidé jsou buď vypočítaví, nebo nejsou schopni skutečně vřelého citu, často je tam nějaký blok.

Každopádně vždycky dej na svůj pocit, jak v lásce i v přátelství. Když ti něco říká, že s tím člověkem je něco blbě, cítíš se po setkání s ním zmatená, ztracená nebo smutná, řiď se tím a nenech si namluvit, že je něco blbě s tebou. Tvoje city jsou vždy platné a vždy mají nějaký důvod proč vznikly v té podobě, v jaké je cítíš.

Obličej alá ,,slečna chladná" mnoho lidí odradí, ale jedna věc je nepochybná, pokud tě někdo miluje skutečně, stojíš mu za to, aby ti ten studený obličej postupně sundal. Emočně vyzrálý člověk chápe, že je to jenom obrana, že se bojíš bolesti a nenechá se tím odehnat. Bude ti chtít dokázat, že se není čeho bát.

Víc věř svému vnitřnímu radaru a když tě na někoho nasměruje, neboj se postupně otevřít i když víš, že to nemusí být na celý život. Každý láskyplný vztah který prožiješ, tě něco důležitého naučí, něco ti dá a poskytne ti mnoho podnětů k růstu a prohloubení tvé moudrosti. Vnímej vztahy jako možnost učit se a růst, poznávat. Skrze lásku k druhému člověku často objevuješ sebe samu v rovinách, do kterých se sama nedostaneš. Často se dva milenci rozejdou když mají pocit, že už jeden druhému nemá co nabídnout a to je také v pořádku.

s pozdravem
Alue

 


Komentáře

1 Jarek Van Ek Jarek Van Ek | E-mail | 28. dubna 2017 v 7:51 | Reagovat

Ruku na srdce, není celý problém zbytečný? Proč nutně musím mít v 17 letech partnera? Že je to tak zvykem? Že to vypadá ve společnosti blbě? Takto se mladý člověk stává otrokem popletené společnosti.
Věnujte čas koníčkům,  sportu,  užijte si let, kdy kromě školy nic nemusíte. A ono se to s přirozeným růstem osobnosti samo vyřeší. Není kam pospíchat.

2 Alue Alue | 28. dubna 2017 v 10:11 | Reagovat

[1]:  Lásku nenaplánuješ, ta prostě přijde nebo nepřijde a neptá se tě, kolik ti je let, či nakolik je to vhod.

3 Jaromír Jaromír | E-mail | 28. dubna 2017 v 10:39 | Reagovat

Můžu také poradit? Buďte Tady a Teď. Protože jedině v přítomném okamžiku se stanete sami Láskou a nebudete potřebovat šidítko ve formě partnera-ky. Howght

4 Helene Helene | E-mail | 28. dubna 2017 v 10:40 | Reagovat

Ahoj, tobě je 17, mně 25 a stejně jsem tu kamennou tvář pořád nesundala. Já mám zase zkušenost že můj pravý otec odešel když jsem byla mladá, na pár let se vypařil a pak se najednou objevil jakoby se nic nedělo až když jsem byla teeneager s akné na obličeji :D. Já vím, zní to vtipně, ale když jsem vyrůstala, nevěděla jsem co vím teď a za to že jsem byla panna jsem se hrozně styděla a byla za to kárána mými tehdejšími ,,kamarády". Po lásce toužím, věřím, že se určitě někdy někdo najde a i pro tebe. A souhlasím s Aluš, ono nemá cenu s tím bojovat, ale jedině přijmout. Víš, to naše červenání a stydlivost má nádherné ženské kouzlo, ikdyž občas si klepeš hlavu o stůl :D.  Nezoufej, svět není jen o chlapech ;-). Přeji hodně štěstí.

5 Jaromír Jaromír | E-mail | 28. dubna 2017 v 10:46 | Reagovat

[1]: a co bude muset dělat po studiích? Nikdo Nemusí Nic,ani zemřít když nebude sám chtít. :-P  :-P

6 Ježovka Ježovka | 28. dubna 2017 v 11:46 | Reagovat

[2]: A to je právě nejhorší:( Občas nerozumím, proč city k někomu přijdou v dobu, kdy se to absolutně nehodí. Je z toho jen bolest, smutek a žal. A často tolik ran na srdci, že už se nechce pak znovu někoho hledat, už nechcete znovu milovat, protože jste spálení a ošklivě zjizvení. Už pak chcete jen klid. Řeším teď něco podobného a au au, teda.. Ale článek mi také pomohl, díky za něj.

7 Lucie P. Lucie P. | 28. dubna 2017 v 12:04 | Reagovat

Škoda, že jsem neměla možnost si něco takového v 17 přečíst :-) Měla jsem podobné pocity, plus jsem se bála, že zůstanu starou pannou 8-O Žel nebyl v okolí nikdo, kdo by mi vysvětlil, že není kam spěchat...

[1]: Přesně, mohla jsem se věnovat všem svým mnoha koníčkům místo ztrácení času s blbcema. Ale mladý člověk si tohle jen tak neuvědomí, nechce si připadat nenormální, když všichni v okolí randí.

8 Alue Alue | 28. dubna 2017 v 13:49 | Reagovat

[6]:  ,,zjizvená" a ,,nehledat" můžeš jak chceš, láska stejně zase přijde a klidně zase v tu nejblbější dobu. A neubráníš se... Ruská ruleta.

Občas mám pocit, že si z nás ten nahoře dělá nonstop prcinu, mačká náhodně tlačítka a pak se chechtá, jak nám z toho šibká...

9 Verča Verča | 28. dubna 2017 v 13:49 | Reagovat

[3]: Tomu říkám rada O_O
Ty žiješ taky bez šidítka, Jaromíre?:-D

10 Alue Alue | 28. dubna 2017 v 13:58 | Reagovat

[7]:  Zajímavý fenomén: Všichni kolem to takhle dělají, tak já musím taky takhle... Všichni kolem chlastají, tak já musím chlastat taky... Všichni kolem vychovávají takhle, tak já musím taky....
Lidská bytost by se mnohokrát tak ráda přesvědčila o tom, jaká je individualita a přitom se neustále nechává zatahovat do stádečkovitého myšlení. Člověk musí být velice bdělý a velice upřímný sám k sobě, aby se nenechal strhnout většinou.
I v lásce to vidím a kolikrát mi trvá dlouho, než se v rozjímání nad konkrétním rozhodnutím dostanu přes všechen ten bordel a vnější konstrukt a najdu pod tím sebe samu skutečnou, abych se mohla zeptat, co jsem já a co už nejsem já, abych mohla poté jednat v souladu se sebou a ne v zájmu představy někoho jiného. Protože všechny ty konstrukce se kolikrát tváří, jako by byly naše a ony přitom vůbec nejsou.

11 Alue Alue | 28. dubna 2017 v 14:00 | Reagovat

[9]: .... hehe, napadají mě jenom veselé narážky typu Anča dlaňovka, ale nechci Jaromíra naštvat, aby to nevzal osobně :D  :D  :D

12 trololo trololo | 28. dubna 2017 v 15:19 | Reagovat

[8]: Mačká náhodně tlačítka :-D  :-D  :-D

13 Jaromír Jaromír | E-mail | 28. dubna 2017 v 17:20 | Reagovat

[8]: jj.  Bůh má smysl pro humor.

[9]: jj, v osamění je síla a Vesmírná nesmírná extáze.
NN,nehledám Lásku vně,nýbrž jsem nalezl v sobě. Má někdo zájem? -) :-)
11) Anču Dlaňovku nechápu,asi potřebuji konzultaci.Pošli posly, vlastně adresu, někdy se stavím. 8-)

14 Martynko Martynko | 28. dubna 2017 v 17:44 | Reagovat

Láska, partner, styl života, rodina, vše "lidské a přirozené" je populizováno a medializováno do nějaké té krychle jak to má vypadat jak se tam máme chovat a jak máme vůbec takto žít, poslouchám li své srdce nic takového od něj neslyším, pokud mám rád človíčka pak se tak k němu i chovám, pokud nikoliv, dám mu své pocity najevo a přestanu se s ním stýkat, zda vycházím ze svého niterného Já, pak je životní situace v rozhodování velmi snadná, pokud budu naslouchat naučenému lidského programu, pak jsem mezi lidmi absolutně mimo a potažmo divný, vlastně je osvobozující nebýt svázaný těmito programy, pak jak praví dohoda druhá - neber si nic osobně, tak i s otevřeným srdcem vidím jakpak se ostatní chovají podle jistých daných naučených vzorců chování a cpou mi horem dolem jakoukoliv namanuvší se ženštinu aniž by vůbec brali v potaz potřeby obou dotyčných, tak to je musíš mít ženskou a nikdo se tě neptá zda máš potřebu partnera a to jaký si hluboko a tak jakýpak partner se k tobě teda hodí, takže mezi ostatními jsem jiný nebo spíš divný, mne nezajimá stav mysli ostatních, je mi velmi příjemné a krásné vidět krásu kolem sebe, potkávám krásné lidi se zajimavými myšlenkami, přestože jsem se neoženil s první namanuvší kráskou, nepostavil dům, nesplodil syna, nezasadil strom a nestal se dědkem a vlastně proč bych měl, kde je vytesáno co v životě dělat, kde je nějaký ten zákon podle čeho se řídit a když to splním co mi z toho plyne? jsem jiný a jenom díky mému jinému vidění světa vím své krásné kouzelné jak je celý život naprosto jednoduchý, proto jsem se plně zodpovědně za svůj život rozhodl nepřivést k životu žádnou svobodnou vůli proto nejspíše skonám naprosto bez dědice. Zajimavé je vidět jak vesměs všechny malé děti jsou nezkažené programovým myšlením, hravé, zvědavé, také i chytré, pak příjde škola a puberta, díky škole a rodiči kteří lžou a mlží a učí nesmysly se v dítěti udělá zmatek a puberta myšlení jestě víc rozhází, takže pak máme další ovci která pokračuje dále v šíření programovaných nesmyslných šíleností... Pak nastává opět takový ten zmatek, co si v životě počnu, čím se budu muset živit, najdu správného partnera? kdy postavím dům? kolik dětí budu chtít? nebo prostě jen prachy prachy, sex, chlast, paření zase chlast a podobně dokola...

Absolutně v nekonečném nekonečnu vůbec ale absolutně vůbec nesejde na tom jak život prožijete, kolik partnerů vyměníme a kolik potomků zplodíme, kolik peněz nahrabeme a kolik zbytečných informací pamatujeme, stejně tak či onak máme na tenhle jediný život v této životní etapě a zkušenosti pouze omezený čas, proto prostě a jednoduše dělejme to co nás naplňuje a co nás konstruktivně baví přestože si život po životě můžeme vybrat velmi podobný, žijme tedy teď a tady a láskou a porozuměním, v toleranci a míru, v pokoře a smíření...

15 :) :) | 28. dubna 2017 v 17:53 | Reagovat

Já myslím, že je tam hlavně u slečny nějaký blok, či dokonce větší trauma z toho všeho co prožila, možná by nebyl od věci nějaký průvodce ci terapeut který by ji pomohl se s tím vyrovnat. Taky nejprve budovat sebelásku jinak se člověk nemůže skutečně pořádně odevzdat a milovat druhého. A pak to vše spojit s tím co píšeš ty a bude to skvělé, odpověď je úžasná! :)

16 Ellie Parrish Ellie Parrish | 28. dubna 2017 v 17:59 | Reagovat

"Obličej alá ,,slečna chladná" mnoho lidí odradí, ale jedna věc je nepochybná, pokud tě někdo miluje skutečně, stojíš mu za to, aby ti ten studený obličej postupně sundal. Emočně vyzrálý člověk chápe, že je to jenom obrana, že se bojíš bolesti a nenechá se tím odehnat. Bude ti chtít dokázat, že se není čeho bát."

Tohle třeba mám tak já. Taky děkuju za článek, jsem ráda, že lidé jako ty jsou a umí ještě vnímat tu partnerskou lásku, souhlasím se vším, co jsi napsala. A ano, lidi se ve vztahu přetvařují, ale nemyslím si, že schválně nebo vědomě, že to hned nemusí být za účelem negativity. Ale prostě, že to člověk má tak nastavené - dávat na jevo hned jen ty světlé stránky a chová se k tobě jinak než za rok, protože neví, co si k tobě může dovolit, to je ono. Když člověk neví, co si k tobě může dovolit bude mít k tobě takový odstup a hlavně nebude mít jistotu. Konkrétně, nebude mít jistou tu osobu, ale jasné, že to časem vyprchá. A podle mě by to tak nemělo být. I když teda jo, je dobře, že ten člověk jednou ukáže svou tvář. Ale spíš myslím teď tu jistotu, jak-mile člověk zná toho druhého na sto pro, tak bere věci jako samozřejmostí a prostě, že to tak prostě je a to je to, co štve i mě. že lidi si pak postupně dovolují a mají to tak automaticky nastavené, aniž by i třeba chtěli. A to se děje HLAVNě v partnerských vztazích, že člověk už nemá co uchopit, co poznávat na tom druhém a pak se lidi ohánějí jaký mají stereotyp a jak oživit vztah. Jak vyvolat super situace a další věci,aby nevymřel vztah. A víš co je zajímavé? že tohle se neřeší mezi dlouhodobým přátelstvím třeba ten stereotyp,komunikace, bavení se, ale JEN ve vztazích. Nepopřemýšlela jsi třeba proč tomu tak je?

17 Alue Alue | 28. dubna 2017 v 21:14 | Reagovat

[16]:  Mnoo... možná proto, že když se přátelé spolu začnou nudit, nebo si přestanou rozumět, mohou se rozejít ze dne na den a není co řešit. U partnera to tak jednoduché nebývá a snaha zachránit vztah má nějaké konkrétní důvody, často je to rodina, peníze, životní jistota, zvyk, naděje etc.
Když to člověk zažije, ten dlouholetý vztah co spadl do stereotypu, pak pochopí proč to ti lidi dělají. Když miluješ bezpodmínečně, miluješ i v tu chvíli, kdy se k tobě ten druhý chová jako dement a úplně na tebe kašle. Trpíš strašně, ale pořád miluješ  a pak nedokážeš odejít.  I když ta láska vyvane i z tvé strany, tak tam hraje roli pocit zvyku a bezpečí, který nechceš pustit, protože cítit se bezpečně je snad základní věc, vedle jídla a spánku... Když emáš kam jít, tak s epak snažíš zachránit nefunkční vztah taky proto, že prostě NEMÁŠ KAM JÍT. Je to zoufalost. Občas potom přijde na řadu udobřovací sex a jsi v PASTI... nebo spíš v prd*li.

18 zdeněk zdeněk | E-mail | 28. dubna 2017 v 21:23 | Reagovat

Já mám na dámy takové divné štěstí/smůlu. Vždycky se mi zalíbí ta, co už nějakého chlapce má. Je to takové...nah :-D

19 Alue Alue | 28. dubna 2017 v 22:05 | Reagovat

[18]:  lol. vítej v klubu.

20 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 29. dubna 2017 v 10:09 | Reagovat

Přesně. V 17 letech není nutné někoho mít jen proto, že ostatní randí. Někteří randí proto, že je to baví. Někteří proto, že touží objevovat sex a je jim jedno s kým. Někteří proto, že nechtějí být sami, protože je pro ně ten pocit "samoty" a "nikdo mě nechce" horší než cokoliv jiného. Někteří randí zas proto, že randí ti ostatní. Spousta lidí někoho má prostě proto, že někoho mít chce. Pak se obvykle někdo objeví a dá jim přesně to, co chtějí. Málokdy víc. Sex, nezávazný vztah (pro toho partnera), zaplácnutí samoty, pocit "jsem jako ostatní". Pokud v hloubi duše vnímáme, že kvůli tomu do vztahu jít nechceme, můžeme mít strach, že do takového vztahu spadneme a nasadíme tu masku, že o nic nestojíme. A z vlastní zkušenosti můžu říct, že ti, kdo opravdu milují a opravdu nás chtějí poznat, těmi hrady proniknou a ty ledy pomáhají nechat roztát. I kdyby to mělo trvat roky :-) A je to krásný pocit, když někdo takový přijde :-) Do té doby doporučuju věnovat se hlavně sám sobě, svým koníčkům a vlastní sebelásce. Druhý těmi našimi hradbami nepronikne, pokud se nenaučíme sami sobě důvěřovat a otevírat je :-) Musíme jim vyjít vstříc :-)

21 Alue Alue | 29. dubna 2017 v 20:16 | Reagovat

[20]:  Nevím proč, teď jsem si při čtení tvého názoru vzpomněla na jednu historku, jak mě kdysi jeden nejmenovaný známý pán a majitel alternativního serveru zkoušel hladit a já mu ucukla, protože mě nepřitahoval a nebylo to příjemné...  a on si pak druhý den napsal na svůj web zamyšlení o tom, jak ženy co se nemají rády, odmítají pohlazení od druhých, že tím trestají sebe samy a neví o co přicházejí. A jak to jako terapeut sleduje v praktickém životě, jak ženy mají se sebou problém.
Tak to jsem se zasmála. :D .. protože víš co, jsou Ledy a Ledy.

22 lenka f lenka f | E-mail | 29. dubna 2017 v 22:14 | Reagovat

Ať už každý chodí s kýmkoliv z jakéhokoliv důvodu a v jakémkoliv věku, myslím si, že je normální, že v 17-ti letech by autorka toho dopisu chtěla mít přítele. Jestli je to brzy či ne, to se lehko řekne, člověk to prostě nějak cítí. Doporučila bych jí v jejím problému to, aby i na internetu zapátrala na stránkách, které hovoří o vzorcích chování.  Tady je příklad jedné z nich (může se tam skrývat i řešení jejího problému a samozřejmě zapracovat na svém sebevědomí)
http://www.eftpsychologie.cz/clanky/vzorce-chovani/

23 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 30. dubna 2017 v 13:54 | Reagovat

[21]: Neví, o co přicházejí - to je dobré :-) Tak hlavně že jemu nechyběla sebedůvěra :-) Já zažila jednoho, který mě chtěl "zaučovat", a žil v bludu, že s ním nechci, protože se bojím sexu. Spousta věcí může být pravda. Ano, ženy se často nemají rády a odmítají pohlazení od druhých. Ale také je pravda, že žijeme se svářeckými brýlemi na očích a často vidíme jen to, co chceme vidět. Někteří muži mají problém s tím, že si myslí, že jsou neodolatelní :-)))

24 Alue Alue | 30. dubna 2017 v 14:12 | Reagovat

[23]:  To jo... jednou mákne a má dojem že se z toho asi pokakám a mám povinnost mít zájem. :D  A když nemám, tak jsem divná frigida co se nemá ráda :D
... ale to už je trochu jiné téma.

25 :) :) | 3. května 2017 v 13:03 | Reagovat

[16]: děje se to přesně v těch vztazích, kde partner je jen partner a milenec nikoliv i přítel a kamarád se kterým se lze bavit o všem...tvůj kluk by měl být zaroven i tvůj kamarad.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama