Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na alueshop.webnode.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 26.05.

Perfekcionismus: Jak vzniká a lze v něm nalézt výhody?

23. dubna 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Psychologie
Usilujete stále, aby vaše práce byla skvělá a bez chybičky? Máte potřebu zdokonalovat každou věc, kterou uděláte, a to na úkor vašeho času, pohody a zdraví? Potom se možná řadíte mezi lidi, kterým se říká perfekcionisté. Perfekcionisté hledají ve všem nedokonalosti a chyby, hlavně v tom, co sami dělají. Mají pocit, že by to mohlo být lepší, případně že lepší by měli být i oni sami. Když výsledek jejich snažení není absolutně dokonalý, jsou nespokojení a frustrovaní.

Jak poznáte úroveň perfekcionismu u člověka? Dumáte, zde se k nim také neřadíte?
Podívejte se na některé ze znaků, které perfekcionistu charakterizují:

1. Je na sebe velmi tvrdý. Vždy, když něco pokazí, velmi si to vyčítá. Většinou ani nezáleží na tom, jestli pochybil jen on sám, nebo to bylo při součinnosti více lidí. Perfekcionista chyby vztahuje na sebe a dlouho se potom cítí špatně.

2. Vyznačuje se přístupem "všechno, nebo nic". Buď je vše dobře a v pořádku, nebo špatně. Všechno mezi tím neuznává.

3. Když spatří chyby v díle, které tvoří (případně na kterém se podílí), okamžitě se je snaží napravit.



4. Má velmi vyhraněné představy, jak by věci měly být provedeny. Je často velmi těžké sladit je s představami ostatních. Proto je občas velmi těžké najít lidi, kteří by s perfekcionistou dokázali spolupracovat.

5. Dostává se do depresí, pokud nemůže dosáhnout svého cíle. Stále je v pochybách, zda vše udělal správně, či se nemohl k cíli dostat jiným způsobem.

6. Má na sebe velmi vysoké nároky. Jeho mysl je naprogramována k tomu, aby si dával stále jen vysoké cíle. Ty mu zpravidla nestačí a snaží se donekonečna "zvyšovat svoji laťku". Žádný úspěch není pro něj dost dobrý a dostatečný.

7. Odkládá některé činnosti jen proto, aby vystihnul vhodnou chvíli. Čeká na nejvhodnější okamžik, aby mohl být připraven a aby mohl práci vykonat co nejkvalitněji. Nicméně se může stát, že ten správný okamžik nakonec nepřijde a na své váhání může doplatit.

8. Neustále vidí nějaké drobnosti a nedostatky, třebaže jiní jsou přesvědčeni, že vše je už dokonalé. Nebo může být orientovaný na detaily, které jako perfekcionista vidí na míle daleko.

9. Tráví zbytečně moc času jen proto, aby vše bylo dokonalé. Dokonalost je pro něj konečným cílem. Často obětuje osobní čas, spánek i pohodu, jen aby jeho práce byla na nejvyšší úrovni.

10. Je hodně citlivý na kritiku jiných. Povětšinou totiž hodně dá na mínění druhých lidí a snaží se, aby ve všem vyhověl. Při kritice jej následně přepadá zlost a frustrace.

11. Často trpí úzkostnými stavy a malou sebedůvěrou. Na pracovišti pak může mít nízkou produktivitu, jelikož spoustu času tráví řešením nepodstatných problémů.

Jak jste dopadli? Kolik bodů z výše uvedeného výčtu platí pro vás? Určitě nelze jednoznačně říci, kdy se člověk skutečně stává perfekcionistou. Nicméně pokud jste se našli v 5 a více bodech, zřejmě už se můžete nazývat perfekcionistou…

,,Rainbow bookcase": Úhledně roztříděné knihy podle barev - naprosté blaho (a inspirace k vyřádění) pro perfekcionistu :)

Je třeba však dodat jednu důležitou věc.
Možná z uvedených řádků vyznělo, že být perfekcionistou není zrovna ideální vlastnost. Nicméně je dost podstatný rozdíl mezi perfekcionistou, který usiluje o dokonalost i tam, kde to není tak důležité, a člověkem, který se snaží nastavit vysokou laťku tam, kde je to skutečně podstatné. V pozitivní formě může být perfekcionizmus velmi prospěšný. Určitě není nic špatného na snaze dělat vše opravdu dobře a precizně. Právě naopak.
V mnoha odvětvích musí být lidé skutečně perfektní, aby něčeho dosáhli. Jmenujme vědce, umělce, sportovce a další. Většinou tato vlastnost (pokud nedosahuje stavu, kdy už by se dala nazývat diagnózou či patologickým jevem) přináší člověku spíše výhody jednak v profesi, tak i v osobním životě.

Najít takovou vnitřní rovnováhu je však mnohdy velmi těžké.
Marii je pouhých 35 let a přitom řídí podnik o 150 zaměstnancích. Neexistují pro ni víkendy, volné svátky nebo klábosení s přáteli. Dala si za cíl, že si do svých 40 let vybuduje skvělou kariéru, která jí bude přinášet prestiž, peníze a uznání blízkých. Nepatří mezi oblíbené nadřízené a lidé se v jejím týmu střídají každého půl roku. Většina nevydrží kvůli její preciznosti a vysokým požadavkům na kvalitu práce (jejích podřízených). Marie je perfekcionistka se vším všudy. A co aplikuje na sebe, aplikuje i na své podřízené. Zůstává otázkou, zda je její přístup správný, a hlavně, zda se Marie ve vlastním perfekcionismu cítí dobře. Co skutečně ve svých dnech prožívá, pokud pomineme její vnější tvrdou tvář? Pravděpodobně to budou pocity nedokonalosti, neustálá touha být lepší, touha ukázat všem, jak moc je dobrá.

Je perfekcionismus dobrý?
Každý perfekcionista vám řekne, že ano. Protože bez něj by se nedostal tak daleko a nebyl tak úspěšný. Když se však podíváte pod pokličku té krásné dokonalosti, zjistíte, že má perfekcionismus i své stinné stránky. Patří mezi ně únava, stres, pocity nedostatečnosti, strach ze ztráty prestiže a peněz. Perfekcionisté jsou dle mého názoru novodobí otroci vlastního mozku a plní jen jeho rozkazy, které jsou ve většině případů absolutně nesplnitelné. Musí být stále lepší, ale maximum dokonalosti nastaveno nemají, nesmí nikdy udělat chybu, i když je chybování nevyhnutelné. Musí vždy vynikat, i když k tomu není příležitost. Život perfekcionistů patří mezi nejnáročnější životní cesty, které jsem u svých klientů poznala. Perfekcionisté často trpí syndromem vyhoření, únavovým syndromem, fobiemi, bolestmi hlavy a nespavostí. I když je perfekcionismus ve zdravé míře prospěšný, málokdy se vyskytuje. Suma sumárum, přehnaná touha po dokonalosti zdravá není.

Jak se rodí perfekcionisté?
Nikdo z nás se nenarodí s diářem v ruce. Někde musíme své návyky a nastavení získat a jisté je, že nejvíce informací o přístupu k životu získáváme (hlavně) během dětství od svých rodičů. Jak se z nás tedy mohou stát perfekcionisté?

Podívejte se na základní rodinná schémata výchovy perfekcionistů:

Nejméně jeden z rodičů byl vůči dítěti extrémně kritický
V tomto případě dítě nikdy nepociťovalo pocit uznání a pochvaly (například za dobrý prospěch ve škole, úspěchy v zájmových kroužcích). I přesto, že za rodičem chodilo s úspěchy, rodič je odbýval s tím, že je to stejně málo a že na sobě musí dřít více. Takový jedinec jde do života nevhodně emočně nastaven a i když si to neuvědomuje, jedná podle určitých vzorců chování. Ty můžou být následující:

Má práce nikdy nebude perfektní.
Chvála přichází za dokonalou práci.
Blízcí chtějí, abych byl dokonalý.
Blízcí mě přijímají jen jako perfektního.
Nesmím dělat chyby.
Musím pracovat na 100%.
Co není perfektní, je chybné.

Rodiče se dítěti nevěnovali
V tomto případě dítě akutně potřebuje pozornost rodičů, kteří jsou však zaneprázdnění nebo jednoduše o dítě nemají zájem. Proto dítě samozřejmě hledá cesty, jak se rodičům zalíbit, a jednou z cest může být snaha o vyniknutí či zdokonalování se. Opět je jedinec nevhodně emočně nastaven a jedná podle následujících vzorců chování:

Blízcí si mě všímají, jen když jsem dobrý.
Musím vynikat.
Má práce musí být vidět.
Díky dokonalosti si mě blízcí všímají.
Bez práce si mě blízký nevšimne.
Blízký mě pochválí, až když si vše odpracuji.

Rodiče dítě ponižují a psychicky týrají
I v tomto extrémním případě může vést nevhodná výchova k perfekcionismu. Dítě ve většině případů upadá spíše do nízkého sebevědomí a letargie vůči dosahování cílů. V extrémních případech se však dítě neustále snaží rodičům dokázat, že tak špatné není, a samozřejmě se snaží vyvarovat jakýchkoliv chyb, aby nepřišel trest. Opět se jedinci zapíší do emoční části osobnosti následující vzorce chování:

Za jakoukoliv chybu přijde trest.
Nesmím dělat chyby.
Musím všem dokázat, že jsem dobrý.
Musím být dokonalý.
Jen jako dokonalý jsem milován.
Musím být stále lepší.
Lepší mi může ukrást domov.

Jaké negativní následky má perfekcionismus?
Nejčastějším důsledkem přehnaného perfekcionismu je známý syndrom vyhoření neboli burn-out. Dá se říci, že se jedinci ve svém snažení o dokonalost "uvaří", protože i přes jejich obrovskou snahu jim jejich mozek říká, že stejně nejsou dost dobří a úplně dokonalí, že na sobě ještě musí pracovat. I když si ze začátku kariéry myslí, že 14 hodinová pracovní doba je v pořádku, po nějaké době jim energie dochází a místo ní nastupují deprese z pocitu nedostatečnosti a chybování.
Dalším častým průvodcem perfekcionismu zejména u žen bývá sklon k mentální anorexii a dalším poruchám příjmu potravy. Touha po dokonalém těle mnohdy perfekcionistky vede k nulovému příjmu potravy a logické argumenty blízkých jsou i v tomto případě slabé.


Dodatek Alue
Na všem lze pracovat. Nemá smysl snažit se být někdo jiný, než skutečně jsme. Přiznejte si svoji povahu a to, že když jsou věci v pořádku, brambory v řádku, uklizeno a čas dobře zorganizovaný, přináší vám to duševní klid a pocit uspokojení.
Je důležité jít po příčinách - uvědomovat si vnitřní naprogramování, které nás k této touze vede. Samotné uvědomění uvolňuje nadbytečný tlak.
Je důležité tuto povahovou vlastnost nepotlačovat, ale přiměřeně ventilovat, aby se nezvrtla a nekomplikovala vám život. Nebojte se dát to najevo, klidně mějte knihy seřazené podle barev když se vám to v interiéru líbí a máte na to čas, ale dobře si roztřiďte vše v hlavě, své myšlenky a potřeby. Rozdělte věci na ty, které jsou opravdu důležité a kde má váš perfekcionismus smysl a na ty, které vůbec důležité nejsou, jen vás zbytečně stresují a žerou vám čas.
Naučte se vést vnitřní dialog o věcech, které vás stresují a vysvětlete si, která potřeba je zbytečné nutkání a sebetrýzeň. Ne všechny své myšlenky musíte realizovat, nechte je občas jen tak projít kolem, neztotožňujte se s nimi a pozorujte je.
Pochopte, že máte právo na odpočinek a relax. Nikdo nemaká od rána do noci, ani vy nemusíte.
Postupem času můžete ze své veliké pečlivosti udělat přednost, ale jen v případě, kdy najdete rovnováhu sami v sobě. Ona se pak projeví i na povrchu a v životě. Když se budete mít rádi a budete duševně stabilní, sebedestruktivní tendence perfekcionismu vás přestanou oslabovat a tehdy můžete rozvinout jeho konstruktivní potenciál. Pokud si přejete zapracovat na své sebelásce a léčbě duševních traumat, doporučuji vám knihu Svítání, která již pomohla mnoha lidem.

Příjemné video na závěr: Výroba dortů, vizuální ráj pro perfekcionisty
https://www.youtube.com/watch?v=KiJ8hTwi_KI

Použité zdroje
 


Komentáře

1 Jarek Van Ek Jarek Van Ek | E-mail | 23. dubna 2017 v 7:46 | Reagovat

Ačkoliv jsem se nikdy nepovažoval za perfekcionistu, asi jim jsem a ukázkovým. Nejsem takovou klasikou, vzorové písmo, samé jedničky atd..U mě to šlo jinou cestou. Vždy mě lákaly úkoly, které se jevily jako neřešitelné a měly hluboký smysl pro lidi. Společným rysem je spravedlnost.No, to samo o sobě je téměř scifi v tom současném společenském řádu...Když jsem zvládl první super těžký úkol, přišel druhý a tak dále.  Stále více mě to bavilo. Nebyl jsem ten týpek, co sedí v práci 16 hodin. Naopak nutně jsem potřeboval změnit prostředí,  třeba jít do lesa se psy, nebo jít na kolo...abych měl klid a mohl se plně soustředit na řešení úkolu...který jsem si dal sám. Lahůdkou bylo řešení v noci v posteli. Člověk leží, nemyslí na 3 věci najednou a tvoří.  Kolik věcí jse  vymyslel ve dvě hodiny ráno a pak slastně usnul. Trvalo dlouho, než jsem se naučil si je nějak do rána zapamatovat...
Výsledek je logický,  gigantický únavový syndrom i s projevy občasné paralýzy. Ale pozor, nepovažuji to za chybu. Je to jen přirozená součást velmi plodného života, šťastného života. Považuji za obrovskou čest, že jsem měl tuto vzácnou možnost výrazné seberealizace ve prospěch humánnější společnosti.
I když dnes nemohu zapnout svoji "elektrárnu" naplno, přesto jsem získal obrovské množství zkušeností a naučil jsem se řešit věci i s nepatrným zlomkem námahy. Je to taková krásná celoživotní vášeň:-)

2 Sheena Sheena | 23. dubna 2017 v 8:40 | Reagovat

Nedumám, jestli jsem, já totiž JSEM a není to nic moc...

3 Sheena Sheena | 23. dubna 2017 v 8:44 | Reagovat

Teď po přečtení na mě sedí všechny body. Jak kdybych to psala...

4 áťa 77 áťa 77 | E-mail | 23. dubna 2017 v 10:06 | Reagovat

No já  spíš tuhle vlastnost spíš znovu probudit :D.

5 all-is-magic all-is-magic | E-mail | Web | 23. dubna 2017 v 11:18 | Reagovat

Dřív jsem s tímto měla problémy, měla jsem k perfekcionismu velké sklony. Momentálně nechávám vše volněji plynout.
Jinak já ty sklony získala od mamky, byla na sebe sama tvrdá a já jsem si nějak vytvořila vzorec, že si mě taky nebude cenit, pokud nebudu nejlepší. Ale postupně jak jsem začala sama růst a oddělovat se jako samostatná jednotka, zmizelo to taky.

6 lenka f lenka f | E-mail | 23. dubna 2017 v 11:31 | Reagovat

No já tedy nejsem perfekcionista, to ale neznamená, že bych byla nějaký flink a v životě se o nic nesnažila. Vím, co je pro mě důležité, co je podstatné a věci si podle toho zařizuji. Problémy řadím do tří kategorií - jako např. jsou věci, které vyřeším hravě, pak jsou věci, které také vyřeším ale dají mi zabrat a pak jsou situace, které nevyřeším i kdybych já dělala kdovíco a proto si šetřím energii a do tohoto se nepouštím. Nestojí mi to za to, abych si na tom zničila zdraví.  Postupem času člověk daleko více naslouchá svému tělu a když se hlásí o odpočinek, tak odpočívám. Podle mě to i souvisí s tím, jak se člověk má rád. Ve svém věku už nejedu takzvaně přes únavu. Když to dneska nejde, tak to půjde zítra a třeba i s úsměvem než se do toho nutit, že to musí být dnes hotovo. Práci jsem jinak zvyklá odvádět dobrou a precizní, ale ne vždy máme své dny. Když už je někdo perfekcionista a třeba tu knihovnu chce mít srovnánu podle barev, tak ať si jí tak klidně srovná, když se pak bude cítit lépe. Akorát by to neměl vyžadovat po lidech, co s tím člověkem žijí, aby nevznikaly zbytečné hádky kvůli jeho perfekcionismu. A co se týče šéfa (jako v práci) preferuji člověka s lidským přístupem, co má své zkušenosti, je odborník, má zdravé sebevědomí a dokáže stmelit kolektiv. Prostě člověka rozumného s přirozenou autoritou. Perfekcionistu bych asi vydýchávala. :)

7 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 23. dubna 2017 v 18:52 | Reagovat

Myslím, že trochu perfekcionistou jsem. Ale ne tak urputným. Samozřejmě chci mít všechno v pořádku a každé mé selhání mě obrovsky rozhodí, ale není to tak hrozné. Nejsem s tom žádný fanatik. A věci, se kterými já nemám nic společného já umím i ignorovat. Ale samozřejmě řadím pastelky podle velikosti. Ale knížky bych asi řadila podle žánrů a podle abecedy. Jako v knihovně. A samozřejmě bych nezapomínala na kusy čtvrtky s písmenem. To abych oddělila autory na B od autorů na C..

8 LenkaL. LenkaL. | E-mail | 23. dubna 2017 v 23:27 | Reagovat

Já jsem teda perfekcionista a klidně bych se toho vzdala, ale nejde to. Je to už část mě a bylo by to jako ničit sebe sama. Rozhodně bych si přála být více flegmatická než tolik věcí řešit. A kolikrát i doopravdy zbytečných a o to je to horší, když to vím a i tak to dělám.
Už jako malá jsem například musela vygumovat 5x písmeno a, jak se mi zdálo nedokonalé nebo kreslit o pár hodin více, za to s lepším výsledkem, ale zase to člověka stojí takové energie. Jsou to extrémy a noci kdy jsem nespala jen abych něco měla tak jak chci bylo vážně hodně. ( furt jsou)
Hlavní je si doopravdy uvědomit, jestli to za to stojí a to je asi muj velký problém to rozpoznávat.
Jednu věc odkládám už rok a vím, že mě to ničí. Ale když se vám to nedaří a nedaří, tak jak chcete, tak to jde do druhé extrému - a to je nic.
No, rozhodně dobrý článek.

9 LenkaL. LenkaL. | E-mail | 23. dubna 2017 v 23:32 | Reagovat

Jinak asi sedí i to, jak vzniká. Muj táta je velký perfekcionista, takže předpokládám, že jsem to jako dítě viděla u něho. A dodatek, asi vím, čemu se mám více věnovat a místo toho dělám jiné věci. Tak to je asi už dva roky a stále se tomu vyhýbám právě kvuli selhávání. No, radši už jdu spát.

10 Alue Alue | 24. dubna 2017 v 7:39 | Reagovat

Já jsem hodně pečlivá, vždycky jsem byla. A mám ráda pořádek, uklizeno, systém, řád, rozdělení úkolů na daný den. Uklizený dům mi dává pocit klidu, v bordelu se neumím soustředit a cítím se strašně nedobře... Vidím na sobě některé z rysů perfekcionismu, ale že bych gumovala písmenko 5x jako Lenka, to fakt ne... Na sobě vidím, že když je těch rysů tak nějak přiměřeně, je to dobře. Potřeba uklizena mě přirozeně pudí k tomu nebýt líná a uklízet, protože v bordelu prostě nevydržím a organizovanost a veliká pečlivost je zase moc důležitá pro práci kterou dělám, bez toho by to fakt nešlo, neumím si to ani představit.... A i přes svou velkou pečlivost občas někde udělám chybu, ale učím se házet drobné chyby za hlavu, postupem času mi to celkem jde. :) Řeknu si že se svět nezboří, většinou to funguje. :-D  :-D  
Když jsem něco nedokreslila, tak jsem kvůli tomu neponocovala, udělala jsem si prostě systém kdy první den třeba udělám jenom základní rysy a možná si je obtáhnu, a další 1-3 dny si vybarvuju a nehoním se. Jednodenní obrázky nikdy nebyly tak dobré, jako když jsem to piplala na etapy s odpočinutou rukou.
Fetiš na pastelky jsem měla.. teď tak nekreslím tak se to tolik neprojevuje, ale samozřejmě totální blaho, když byly všechny krásně ostrouhané do špičky a sežazené podle barvy v kazetě. :D
Rainbow bookcase se mi strašně míc líbí vzhledově jako zajímavost do interiéru a taky se mi to zdá praktické... když hledáte konkrétní knihu, víte skoro vždycky jakou má barvu.... chtěla bych si podle toho taky přetřídit knížky, ale nevím jestli si na to najdu čas. :)

11 Ellie Parrish Ellie Parrish | 24. dubna 2017 v 17:28 | Reagovat

Jednu takovou znám, bohužel na ní sedí popis jak vyšitý. Je hodně perfekcionistka, takovou osobu jsem nezažila a doufám, že ani nenarazím, ale bohužel se s ní musím stýkat. Vadí jí vše, co není perfektní, dokonce, musíš otírat lak na nehty , tak aby se neobtiskla láhvička - to není to ujetý? Co se týká jejich známek, tak taky, samozřejmě samé jedna, ale za dvojky je taky happy, jen když dostane troju, tak řekne " mě to nevadí" a přitom se o tom dokáže bavit tři minuty - mám šestý smysl, tak jsem schopná vyčenichat, co si člověk myslí a hlavně jestli to myslí vážně nebo ne. Každopádně do hloubky jí nevidím, tak nevím, jak to má dále doma, jen jsem slyšela, že hodně špatně, tak mě taky napadlo, že by to mohlo být výchovou. To člověk má strach se s ní i kamarádit, když tě dokonce nabádá, aby jsi jí pěkně udělala to a ono, a aby to bylo přesně rovně apod..

12 LenkaL. LenkaL. | E-mail | 25. dubna 2017 v 0:17 | Reagovat

10) Z gumování písmenek jsem naštěstí vyrostla :-D, bych nemohla ani napsat test v určeném čase :-D . Uklizeno je vážně základ, ale zase lítám v extrému - bud vše uklizeno i takové ty detaily nebo mam holt nepořádek. Snažím se o rovnováhu, zabudovat si to jako normální věc mít vždy uklizenou místnost.Přenastavovat a přenastavovat :-?. Jinak, knihovna na mě působí dobře, udělat si jí do barev duhy by bylo krásný :-)

11) Dokud tím neobtežuje ostatní lidi, tak je to s tím lakem podle mě v pohodě. Horší je jestli se z věcí hodně stresuje, to pak působí na ostatní a člověk s ní nechce být v kontaktu. Třeba v kreslení, když to kreslí někdo jiný než já, tak je mi  jedno, jak to vypadá. Záleží jak já to mam nakreslený.:)

13 :) :) | 25. dubna 2017 v 22:10 | Reagovat

Tak to jsem asi jasnej perfekcionista :-D Kdyztak Alusko, jen tak me napadlo ted ze jsem nasla jednu docela sympatickou youtuberku, ktera dela zajimava videa, jmenuje se ShyArtist, a musim tedy rict, ze by se mi prevelice libilo videt nejake takove video od tebe, uplne jsem tam videla tebe...:) a jeste jednoho mileho youtubera, ktery dela takovy docela presny rychlotestiky. Az ho najdu poslu

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama