Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na alueshop.webnode.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 25.06.

Moc se bojím o své blízké, jak ten strach rozvolnit?

18. května 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Poradna: Vztahy
Dotaz:
Dobrý den paní Loskotová,
dostala se ke mně náhodou Vaše kniha a jsem za tuhle náhodu strašně ráda, protože mi možná kniha a myšlenky v ní změnily život. Děkuji moc za vše…Mám v plánu určitě zakoupit si a přečíst další knihy.

Vím, že máte spoustu práce, ale chtěla bych se na Vás obrátit s prosbou o radu, protože jste jeden z mála lidí, kterým věřím.
Často mám strach o své blízké, především o děti. Nevím, jak s tím pracovat a jak se strachu zbavit. Doporučila byste mi prosím něco?

Prosím někdy o pomoc anděly, ale zároveň mě trochu děsí informace, že prý osud člověka je předem daný, že si sami vybíráme, kdy a jak zemřeme a v tom případě, nevím zda můžou andělé pomoct to nějak změnit?

Děkuji moc za Váš názor a přeji spoustu úspěchů
Petra



Odpověď:
Dobrý den,
Děkuji! :)

Strach o blízké často nemá přímo logické zdůvodnění, je to spíše komplexní úzkostný program. Lidé kteří mají obecně problémy s různými druhy strachů, to vztahují i na své blízké. Takže nějaké logické ,,ale neboj se, ale prosimtě co děláš, nepřeháněj to, nevyšiluj" na tohle nefunguje. Protože příčina je vnitřní, ve skutečnosti nejde o druhé lidi, i když to tak zvenku vypadá, ale o vnitřní nastavení.

Většinou je první potřeba celkově oslabit programy strachů a potom ty další druhotné strachy povolí spontánně. Vždycky když se člověk překoná a postaví se některému svému strachu čelem, tak pak zjistí, že se přestal bát i v jiných věcech. Ty strachy bývají nabalené jeden na druhý, když se podkope jeden, zboří se další.

Třeba když jsem překonala trému a naučila se tancovat Salsu bez toho abych se styděla co si kdo o tom myslí, přestala jsem se bát cizích lidí a mluvit na ně.
Když jsem se naučila střílet z brokovnice, přestala jsem se bát kritiky a říkat NE.

Do jisté míry se o své blízké bojíme všichni, je to úplně normální. Problém nastává ve chvíli, kdy ten strach člověku přeroste přes hlavu a paralyzuje ho. Potom je potřeba začít strachy uvolňovat a překonávat.

Ano, každý člověk si svůj život vybral. Má svůj určený čas a modlitbou k andělům jejich osudy nezměníte, protože každý z nás má svůj život pouze ve vlastních rukách. Osud můžete změnit, ale pouze ten váš. Vy nemáte v rukách životy svých dětí (dospělých... když jsou malinké, tak to samozřejmě funguje jinak), to je jejich úkol a jejich zodpovědnost a tím pádem nemůžete o nich rozhodovat, ani je uchránit před překážkami.
Tím, že se o ně budete bát, jenom ubližujete sama sobě, ale nic tím nezměníte, ani nevylepšíte. Člověk může být druhým lidem průvodcem, rádcem a pomocníkem pokud ho o to požádají, ale nikdy nemůže na sebe převzít jejich zodpovědnost.
Takže řešení není v jejich omezování, napomínání nebo úzkosti, řešení je v tom, obrátit pozornost sama do sebe a řešit věci, kterých se bojíte.
Vaše děti a jejich životy nejsou ten problém, problém je strach. A strach je imaginární balvan, který s sebou nosíte, ale k ničemu ho nepotřebujete, jenom vás na vaší cestě deprimuje a zdržuje. Nemůžu vám přesně říct jak ten balvan máte zahodit, protože váš příběh neznám. Můžu jenom popsat principy, přesnou cestu budete muset najít sama. Mnohdy je ta sebeléčba a odblokování strachu o velice triviálních věcech a činnostech. Jak jsem uvedla výše.

s pozdravem
Alue

 


Komentáře

1 Torla Torla | 18. května 2017 v 1:28 | Reagovat

Aluško, je možné, že si někdo život nevybral, ale prostě byl nějak donucený se proti své vůlinarodit? Tak nějak mně to tady na světě připadá. Že prostě nechci a nikdy jsem nechtěla sem přijít, že se mě neptali a nikdo mě nerespektuje.A kdo s tím vůbec přišel, že se to tvrdí?Jak to může vůbec někdo o druhých vědět?

2 h h | 18. května 2017 v 6:09 | Reagovat

Alu? Hele, vůbec nevím, čím to je, ale většinou když řeším nějaký problém, ty o tom vydáš článek. Všímám si toho už dva roky. Je to... Zajímavé :D

3 jirik jirik | E-mail | 18. května 2017 v 8:48 | Reagovat

Já zas znám lidi, kteří si ve strachu o své bližní přímo rochní.....
v podstatě se u nich jedná o lékařskou diagnozu nebo i diagnozy.....

Takže dotyčné lze pouze blahopřát, že s tím chce něco dělat....

4 Jiskra Jiskra | 18. května 2017 v 14:07 | Reagovat

Děkuji za článek, se strachy jsem dřív problémy téměř neměla, ale poslední dobou pozoruji, že se bojím víc a víc. Třeba že mě někdo přepadne, zrovna dnes jsem měla dvě hodiny čas, tak jsem po tom, co jsem přijela na nádraží šla na nedalekou louku sníst oběd, pak si tam chtěla na chvíli lehnout, ale vydržela jsem to sotva minutu. Bála jsem se, že půjde někdo okolo a bude mě chtít okrást, nebo znásilnit. Přitom jsem bývala vždy ta, co se nebála. A těch strachů mám víc, někdy se bojím, že na mě někdo třeba jen promluví, mluvit před lidmi mám problém, dřív jsem mívala jen trému, teď je to mnohem horší. Dost mě to trápí a ani nevím, kdy jsem se tolik začala bát. Možná ten bod zlomu nastal i dřív, ale pravděpodobně se to o dost zhoršilo po tom, co jsem začala sem tam číst články od tomáše marného, napadá mě. Nemyslím to zle, možná jsem jen na ta témata citlivější a neměla bych to číst a pak se to zlepší :)

5 áťa áťa | E-mail | 18. května 2017 v 17:59 | Reagovat

To fakt není normální, co se to děje? Děje se mi tento týden spoustu silných neobvyklých věcí, mnoho lidí mi nějakým způsobem pomáhá nebo podporují... a na dnes jsi vydala článek o tématu, který se mě ze strany mamky dotýká a o kterém jsem zrovna přemýšlel... ???

6 Alue Alue | 18. května 2017 v 18:12 | Reagovat

[4]: No tak jestli si na netu počteš o válce, zabíjení, krizi, uprchlících a pak si jdeš sednout do parku, tak to bude asi ono... :) Já to taky omezuju, jinak bych měla hlavu jak kedluben.

7 Mary Mary | 18. května 2017 v 18:50 | Reagovat

Nebrala bych ten strach uplne na lehkou vahu, vim moc dobre co rikam jelikoz znam cloveka s paranoidni schizofrenii a to je taky ve vysledku neustaly strach o sebe a o sve blizke. Ano, jakmile prijde ataka tak se k tomu připojí i halucinace, ale jinak je to neustala iracionalni paranoia a vysilovani.

8 zdeněk zdeněk | E-mail | 18. května 2017 v 19:00 | Reagovat

[5]: Zvláštní, též mi tento týden pomohlo spousta lidí...
Asi "nějaké erupce na slunci" :-D
Ne, tím samozřejmě myslím bovisy.....docela hezké skoky 17. a 18. ....
http://www.praxis-umeria.de/kosmischer-wetterbericht-der-liebe.html

9 áťa áťa | E-mail | 18. května 2017 v 20:08 | Reagovat

[8]: například jsem poprosil konstruktivní síly o opravdu jasné znamení, jestli mám pokračovat na výšce, nebo to mám ukončit a existuje jiná, pro teď lepší možnost. Za dva dny jsem dostal tak emocionální a třikrát tuplovanou odpověď, že jsem se rozbrečel dojetím jako malý kluk. Teprve teď můžu říct, že opravdu vím, že znamení existují. Ale vzpamatovával jsem se z toho do včera, teprve teď jsem OK :-D.

Tolik pohnutek v jeden okamžik jsem snad ještě neměl.....

10 Veronika Veronika | E-mail | 19. května 2017 v 9:32 | Reagovat

[1]:Ahoj Torlo,zrovna dnes ráno ke mě přišla podobná myšlenka.Přijde mi,jako by mě tady někdo hodil,ať chci nebo ne.Asi nemáme svobodnou vůli ani po smrti.Zajímavá je smlouva o vtělení od Conrada J.

11 Alue Alue | 19. května 2017 v 11:21 | Reagovat

[1]:  Každý člověk si své vtělení vybral. Problém trochu je, nakolik se původní plán duše podařilo naplnit a nakolik člověka semele systém a vezme mu štěstí ze života.

12 m m | 19. května 2017 v 14:50 | Reagovat

[2]:Jo, u me plati taky.Parkrat se to stalo aj obracene,neco jsem udelala/zacala... A druhy..treti den, si tu precetla recenzi. :-)

13 be  a be a | 29. května 2017 v 14:15 | Reagovat

[1]: jo, hodilo ťa tu na zem, lebo máš stále ešte predpoklad posunúť seba vyššie.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama