Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na alueshop.webnode.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 22.07.

Vychováváme děti a rosteme s nimi / Doporučuji

4. května 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Knihy
Vychováváme děti a rosteme s nimi
napsala: Naomi Aldort
rok vydání 2010, nakl. PRÁH
cena cca 200kč

Knihu napsala respektovaná americká terapeutka a rodinná poradkyně Naomi Aldort. Ukazuje ucelený koncept výchovy, kde nedominuje ani rodič ani dítě a místo mentorování a manipulace se s dítětem zachází s úctou a respektem. Zjistíme z mnoha příkladů z praxe, že dítěti můžeme důvěřovat. Pouze se musíme zbavit starých a nefungujících rozšířených nesmyslů, co se vzorců chování týče. (zdroj)

O této knize jsem poprvé slyšela před pár lety, možná když mi bylo kolem dvaceti. Přátelé o ní vyprávěli jako o úžasné publikaci, která toho člověku hodně dá. Koncept mě zaujal, ale po chvilce diskuze, poté co jsem řekla že si ji také koupím, jsem dostala otázku: ,,A koho s tím chceš vychovávat?"
Možná tohle a možná něco jiného tak trochu zavinilo, že jsem se ke knize pár let nedostala. Konečně až teď... Otázka ,,koho s tím chceš vychovávat" je pro mne docela zajímavé téma k úvaze. Proč by si bezdětná žena chtěla přečíst knihu o výchově, která představuje vyspělý, nenásilný a mírumilovný koncept? - Pochopitelně ne kvůli dětem které nemám, četla jsem ji pro sebe. Koho jsem s tím tedy chtěla vychovat? - Hlavně sebe samu.

Postupně totiž zjišťuji, že i když člověk nemá žít v minulosti, ale má se soustředit zejména na přítomnost, aby mohl budovat lepší budoucnost, poznávací výlety do minulosti jsou přesto léčivé a je dobré postupně rozhalovat pozadí jednotlivých zkušeností a vzpomínek, které máme... Za předpokladu, že se na ten těžký krok cítíme být připravení.
Čím lépe chápu svoji minulost a to co jsem prožívala, tím lépe chápu sebe samu dnes a pomáhá mi to být lepším, mírumilovnějším, vyrovnanějším a kompletnějším člověkem.


Tato kniha je poklad. Troufám si říci, že ji řadím mezi knihy, které mi toho daly nejvíc a měla by se vyvažovat zlatem. Rozhodně bych ji doporučila nejenom rodičům, ale i lidem, kteří podobně jako já občas tápou a patlají se v minulosti, přemýšlí co pořád bylo špatně, proč se věci děly jak se děly, proč rodiče říkali to či ono a proč jsme jako děti měli konkrétní pocity, kterým jsme sami nerozuměli a kolikrát je nechápeme ještě dnes? Proč jsme byli tak zmatení? Proč jsme neustále pochybovali o lásce našich nejbližších, když se o nás přitom celkem starali? Kde byl ten zakopaný pes?

Nad knihou Vychováváme děti a rosteme s nimi jsem vyronila mnoh slz a posmrkala spoustu kapesníků. Nejsem žádná výjimka, i já jsem byla vychovaná stylem zastaralé metody, která je založená na podmíněné lásce. Když jsem byla poslušná a dělala přesně to co po mě chtěli, měli mě rádi a byli na mě hodní. Když jsem nespolupracovala a nebyla podle představ svého okolí, neměli mě rádi... Byla jsem hodně bitá, několikrát do týdne, občas i na denní bázi, skoro vždy nespravedlivě (nikdy jsem nedělala špatné věci naschvál) a hrubě to narušilo moje vztahy v rodině, zejména vztah k otci. Nikdy jsem nechápala, jak mě může někdo tak surově zmlátit až se nemůžu v šoku ani nadechnout a přitom mi říkat, že mě má rád! ... Jako dítě jsem si myslela, že jsem špatná. Že jsem vadná a lezu dospělým svou vadností na nervy. Dnes chápu, že tato surovost byla zkrátka projev jeho vnitřní nevyzrálosti, nevyrovnanosti a v žádném případě neměla nic společného se mnou... Neumíte si představit, jak se člověku uleví, když na tohle konečně dojde. Když někomu kape na karbit, tak mu prostě nikdy nebudete dost dobří. Tak to prostě je. A můžete se stavět na hlavu a nosit ze školy jedničky jak chcete...

Občas si říkám, jak by vypadal svět, kdyby každý nastávající rodič měl první složit nějaké psychotesty, aby se vědělo, že se bude ke svým dětem chovat normálně, že není nějakým způsobem mentálně narušený, nebo labilní... Kdyby takové psychotesty existovaly, prošli by jimi vaši rodiče, nebo ne?

Mnoho let jsem přemýšlela, proč jsem jako malá byla taková zablokovaná, proč jsem se pořád všeho tak strašně moc bála a proč jsem své dětství nenáviděla. Dodneška říkám, že můj život začal v mých 16ti letech, do té doby jsem nežila, ale nouzově přežívala. A když někdo říká, že dětství je krásné bezstarostné období života, mám dojem, že je z jiné planety, protože pro mě to bylo nejstrašlivější a nejbrutálnější období, do kterého bych se už nikdy nechtěla vrátit. Když to srovnám s tím co jsem si zvládla vytvořit teď, s tím co bylo tehdy, tak teď žiju v ráji. V dokonalé rajské zahradě. Obklopená milujícími přáteli, svými krásnými zvířátky a plody práce, která mě naplňuje. Absolutně se to nedá porovnat.
Nenáviděla jsem být dítětem, protože mě nikdo neposlouchal, nerespektoval, nikoho nezajímaly moje názory, ani potřeby, nikoho nezajímala vysvětlení proč mám nějaký názor, nebo proč něco konkrétního dělám, co mě k tomu vede... Sankce za můj rozdílný názor byly neúměrně kruté. Cítila jsem se vždycky nadbytečná, na obtíž, zbytečná, a nechtěná. Tuhle mizérii čas od času prosvětlovala moje maminka, jenomže pak onemocněla a šlo to úplně do kopru... Proto jsem si koupila tuto knihu. Cítila jsem, že v ní najdu odpovědi na otázky, které jsem stále neměla zodpovězené a vždycky jsem věděla, že bych jim potřebovala přijít na kloub a pochopit jednotlivé souvislosti a nechanismy. Chtěla jsem získat nový náhled, načerpat nové zkušenosti a poznatky od moudřejšího. Chtěla jsem opět transformovat trochu staré bolesti do nové moudrosti, udělat z hroudy bláta poklad.

Kniha primárně dává ucelený pohled na výchovu dětí, říká co konkrétně dělat, jak jednat, jak myslet a jak v sobě najít pochopení, lásku a respekt i ve chvíli, kdy bychom nejraději vybouchli a nadávali.... Ale pro mě to byl průvodce, který mi pomohl více pochopit sebe a rozklíčovat svou minulost.
Když Naomi v knize popisuje, jaké věty a jaké chování v dítěti vzbuzují pocity bezmoci, méněcennosti, nemilovanosti a zoufalství, vybavují se mi přesně vzpomínky, kdy se mi to dělo a najednou mi dochází jednotlivé souvislosti. Proč jsem se tak cítila, proč jsem byla zoufalá, co mě k tomu vedlo.
Když Naomi v knize popisuje, co s dítětem dělá bezohledná výchova, plakala jsem asi nejvíc. Ale byly to očistné slzy. Vždycky se mi ulevilo, že jsem v pořádku a vždycky jsem byla. I když jsem plakala, najednou mi pochopení a náhled na situaci dalo pocit svobody. Uvolnilo to ve mě staré zasuté vzpomínky, starou bolest o které by si člověk nemyslel že ji tam někde pořád ještě má a nakonec jsem se cítila svobodná, očištěná... Pochopená.

Naomi v knize tolikrát přesně popisovala a vysvětlovala dokonale moje pocity během dětství, které jsem nechápala a pořád jsem nevěděla, kde se ve mně braly! Znovu a znovu jsem byla v šoku, jak moc výstižná kniha je... A postupně mi všechno začalo dávat smysl. Začala jsem vidět souvislosti a následky tam, kde jsem je předtím neviděla a které pro mě byly záhadou. Odkud se vzala tahle úzkost, proč jsem jako malá nebyla schopná dělat tohle, nebo tamto? - A postupně se mi to s pomocí knihy vše osvětlilo, poskládalo do souvislostí.
Potřebovala jsem to... A asi vím, proč mi trvalo několik let, než jsem ucítila skutečné nutkání si knihu konečně koupit a přečíst. Dostala jsem se do fáze, kdy jsem byla připravená se otevřít a znova si sáhnout na starou bolest, procítit ji, prodýchat, odpustit, transformovat, uzavřít, doléčit.
Naomi možná vůbec netuší, jak moc léčivou a terapeutickou knihu napsala. Že není jenom pro rodiče, ale i pro bývalé děti, kterým se nedostávalo pochopení a které stály přesně v roli špatných příkladů, které popisuje.

Když jsem mohla uvidět sebe samu z nového úhlu pohledu a poznat souvislosti, posunulo mě to kromě transformování staré bolesti k ještě větší sebeúctě a sebelásce. Vážím si sebe ještě víc než předtím, za to jak jsem to zvládla, jak jsem se s tím poprala, jak jsem se tím vším pomalu prokousala... Minulost člověk nevrátí, ale příběh který člověk vypráví sám sobě o sobě, se dá měnit. Můžeme měnit svůj pohled na ten příběh a proměnit bolest v radost. Když si něco připustíme, můžeme to pochopit. Když pochopíme, můžeme odpustit... a pak opustit. Opustit starý bolestivý vzorec, nechat ho volně odplout. Naomi mi pomohla být vnitřně svobodnější a jistější ohledně starých otázek, pomohla mi lépe se zorientovat ve starých myšlenkách a pocitech. Za to jsem jí moc vděčná.

Jestli její koncept výchovy funguje?
To já vám asi úplně neřeknu, nemám to na kom odzkoušet. Ale když jsem rozmotávala klubíčko své minulosti s pomocí této knihy, vybavovaly se mi představy, jak to mohlo být dobře. Jak bych reagovala a jak bych se cítila, kdyby se mi dostalo tolik respektujícího přístupu, který prezentuje Naomi. A tyto představy byly pro mě velice příjemné, hřejivé, harmonizující. Z chaosu dělaly pořádek. Cítila jsem, že by to bylo přesně to, co jsem v tu chvíli potřebovala slyšet a cítit. Jestli metody z této knihy budou fungovat na vaše děti, to vám fakt neřeknu... Ale na mě by fungovaly určitě.

I když musím uznat, že mnohé postupy musí být pro rodiče těžké, veliká škola života a veliká škola sebeovládání a přepisování starých zvyků. Mnohokrát jsem se i postavila do role rodiče a představovala si imaginární děti v různých situacích. A cítila jsem, jak moc těžká by ta pozice byla i pro mne. Třeba vidět dítě jak vám maže bobky po stěně a u toho aplikovat láskyplný přístup Naomi, aniž byste ho okřikli. Fíha...!
Proto má také kniha v názvu A ROSTEME S NIMI. Vy totiž ani tak nevychováváte své dítě (ono to nepotřebuje, od přírody dostalo správné naprogramování automaticky a výchova ho většinou naopak kazí a pokřiví), ale sami sebe.
Vy neučíte dítě jak být dobré, vy učíte sami sebe, jak být skvělým partnerem svému dítěti. Takovým partnerem, kterého si to dítě zaslouží a o kterého se bude moct opřít. Kniha vlastně nedává návod ,,jak na vaše děti", protože neschvaluje metody manipulace, v podobě trestu a odměny...
A říká, že když přestanete s dítětem manipulovat a přestanete na něho aplikovat opičí lásku, která je pouze za odměnu v případě že je dítě poslušné, jakékoliv ,,problémové chování" vymizí samo přirozeně, protože dítě nebude mít k rezistenci a kompenzaci důvody. Když se naplní přirozené potřeby dětí, spolupracují proto že vás milují a ne proto, že se vás bojí. A poté ani nemají důvody k zásekům, záchvatům, nebo naschválům, což jsou všechno zoufalé způsoby, jak získat pozornost a lásku, které dítě cítí nedostatek... Takové poznatky byly a jsou pro mne velice obohacující a osvobozující.

Poté co jsem si vyplakala srdíčko nad knihou, jsem získala i svobodnější pohled na lásku. Nebojím se vidět, jak málo lidí je schopno milovat bezpodmínečně a jak nepříjemně často na mě mé okolí aplikuje opičí lásku. A já mám tendenci se s ní spokojit a podrobit se, protože právě tuto opičí ,,lásku" za odměnu a spolupráci znám ze svého dětství... Cítím se zle při setkání s opičí láskou a nevím proč a říkám si co je se mnou špatně... Pochopení, že moje nenáročnost a sebezapření pramení z mého dětství, mě osvobozuje a číní mě to více asertivním člověkem. Lépe se v sobě orientuji a lépe chápu, proč se v nějaké chvíli cítím špatně, kdy dochází k pokusům o manipulaci a kdy jsem terčem opičí lásky. Tím, že si to umím lépe rozebrat, to umím pojmenovat, vyslovit a umím takové chování i řešit, aniž bych zůstávala v pozici oběti a byla z toho zmatená. Už znám odpovědi. Nemám strach sama sobě přiznat věci, které bych si raději nepřiznala, protože zastírání skutečnosti jenom prohlubuje bolest a vede k dezorientaci.

Mám pocit, jakobych s touto knihou odkryla nějakou starou škaredou černou plachtu a našla pod ní kousek sebe sama, co mi někde po cestě upadnul. Musela jsem se ponořit do staré temnoty, abych v ní našla poklad. Bez odvahy nejsou výsledky.
A pořád platí to jedno jednoduché pravidlo, že jediná láska, která vás nebolí, je ta bezpodmínečná. Když vás láska bolí a vy nevíte proč, je to proto, že je umělá, manipulativní a za odměnu. Skutečná láska od vás totiž nic nechce, ani vy nechcete nic od ní.

Také se mi velice líbila poučka z této knihy o tom, že myšlenky jsou myšlenky a my se jimi nemusíme nutně zabývat. Protože ne vždy jsme to my, často jsou to jen programy a konstrukce, které jsme nabalili zvenku... A často je to jenom nepotřebný bordel, který vůbec poslouchat nemusíme a naopak nám zbytečně komplikuje život.
Že je mnohdy lepší myšlenky pozorovat, nechat jakoby projít kolem a když se usadí, tak si vybrat nějaké jiné myšlenky a tím si i vybrat jiné chování, než je to, co se nám nabídne automaticky, díky starým zažitým programům.
Dělám tohle už delší dobu (i před knihou) a zjišťuji, že mi to pomáhá být k sobě více upřímná a lépe chápat kdo jsem doopravdy. Když odsouvám nefunkční konstrukce, tak se dostávám více k sobě, tím ty konstrukce oslabují až zmizí, protože posiluju své pouto sama se sebou a ne s těmi konstrukcemi.

Kniha je zkrátka úžasná. Dokonalá. Nadčasová. Pokroková. Pohlazení po duši. Měl by si ji přečíst každý, i když vůbec nemá děti.

... Ještě mám na nočním stolku připravené dvě knihy o dětech, jednu dokonce o sebeléčbě po traumatickém dětství. Těším se co si z nich odnesu nového a můžete se případně těšit na další recenze.




 


Komentáře

1 leeth leeth | 4. května 2017 v 5:13 | Reagovat

Dekuji mockrat, tuhle knihu vazne potrebuji. Zajima me to takovou dobu a ted uz vim, ktera knizka nabidne maximum..

2 Kačka Kačka | 4. května 2017 v 5:55 | Reagovat

Ano, ano, taková výchova funguje. Já byla tedy nucena na to přijít vlastní hlavou a pak jsem dodatečně zjistila, že taková výchova (stejně jako v popisované knize) už existuje https://www.nevychova.cz/
Milujme své děti a nenechme si svou vzájemnou lásku ničit představou, že všichni musí mít jedničky nebo že dokonalé dítě musí dělat to nebo ono. Uklidněme se mějme čas na lásku. Zamysleme se, jak situace vnímají naše děti a hlavně jak my sami bychom se cítili. Za trošku přemýšlení ty děti stojí, nebo za přečtení knížky, kterou Aluška doporučuje. Už jen ta ochota hledat cestu přináší ovoce. No - ale tohle všechno zní pěkně "blbě" když to vykládáte někomu, kdo pořád jede v příkazech, zákazech...kdo nezažije tu změnu s dětmi, když se sám změní - neuvěří:-))

3 hanka hanka | 4. května 2017 v 8:19 | Reagovat

Páni, to zní úžasně. Takový návod jak se chovat k sobě, to je určitě i knížka o sebelásce. Těším se až si ji pořídím! Já na své rané dětství vzpomínám ráda, na chvíle s babičkou a sestřenkou, spolu jsme trávily hodně času a pamatuju si že do nějakých 9 let jsem i ráda chodila do školy. Nejhorší období mého života bylo naopak dospívání a doba, kdy jsem chodila na střední a pak na vysokou a cítila jsem velký tlak rodičů na to, abych byla nejlepší, přičemž se mi předhazovaly neúspěchy a úspěch se bral jako samozřejmost. Vnímám to jako ztracené roky, kdy jsem se úplně zbytečně dřela na úkor mého zdraví a psychické pohody, jen proto aby mě rodiče trochu uznávali a abych se cítila  aspoň trochu oceněná. Později potom boj, abych mohla dělat to, co mě baví. Dneska konečně studuju a věnuju svůj čas tomu, co mě skutečně zajímá a myslím si, že jednoho dne na mě rodiče budou pyšní, až si uvědomí, s jakou vírou a vytrvalostí, navzdory jejich původní výchově, jsem si dokázala postavit svůj vysněný život :) Je totiž fakt, že moji rodiče se taky mění a dnes už mají daleko větší pochopení pro mě a pro to co dělám, než před 10 lety. Ale to je taky díky zkušenostem, které se mnou měli, myslím že i já svým příkladem a životní cestou jim trochu otvírám oči - doufám.

4 Já | E-mail | 4. května 2017 v 9:33 | Reagovat

Kniha je super. Jsem babička a mám 2letého vnoučka. Malého špunta, který je ze skupinky "nových dětí" a neplatí na něj to co platilo na mé syny- i přesto, že já už v té době (před 35lety) jsem aplikovala úplně jinou výchovu než mé vrstevnice. Snacha měla s malým problémy, už jsem ji knihu chtěla koupit, ale světe div se - najednou ležela u nich doma a snacha se vzdělávala :-D Pročítám ji taky a učím se, to co jsem neuměla pochopit....
Malý se velice zlepšil - tedy spíš jeho rodiče :)  Do ničeho ho nenutí, chápavě vysvětlují a malý je báječný.
A já s radostí zjistila, že to co jsem intuitivně aplikovala na své syny, nebylo až zas tak špatné ... ale zlepšovat je stále co. Za mne taky super kniha i pro prarodiče - DOPORUČUJI :-D

5 Jarda Jarda | 4. května 2017 v 13:13 | Reagovat

Uzrála jsi pro Oshíka. Už jsi něco o něm četla?
Když si něco o něm přečteš, dám Ti morčátko albínečka za darmiko. -) ;-)

6 Alue Alue | 4. května 2017 v 13:19 | Reagovat

[5]: Když budu chtít další morče, tak si ho pořídím sama.

7 Jarda Jarda | 4. května 2017 v 13:24 | Reagovat
8 Jarda Jarda | 4. května 2017 v 13:31 | Reagovat

[6]: OK, nebudu se vnucovat. - () :-)  ;-)
Co kolo, nepotřebuje dofouknout duši? -)

9 Amálka Amálka | Web | 4. května 2017 v 13:52 | Reagovat

Krásná recenze! Knihu mám doma v audioformě a taky mi hodně dala. Původně jsem si ji pořídila, protože ji čte J. Dušek a nezklamala mě.

10 Jarek Van Ek Jarek Van Ek | E-mail | 4. května 2017 v 17:36 | Reagovat

Psala jsi o knihovně palmových listů, tedy o scénáři našeho života,  o osudu, řekněme o karmě. Naomi Aldorf je skvělá, ale...
Byla by jsi na své duchovní cestě tam, kde dnes jsi, kdyby jsi měla idylické dětství? Já myslím,  že by jsi nebyla. Někomu se nevydaří dětství,  jiný schytá pořádné facky v dospělosti. Myslím,  že ho to má spoluutvářet, brousit jako diamant.
A taky si myslím,  že paní Aldorf je tu proto, abychom poznali ten kontrast, abychom si uvědomili,  že tady máme nějaké úkoly, které jsme si zvolili a jejich splnění není možné, kdybychom šli po zameteném chodníku v idylických poměrech.  
Já vím, že to, co říkám, zní tvrdě, ale tak to cítím.

11 vanilková vanilková | 4. května 2017 v 18:02 | Reagovat

No jasný, že vychovat sebe samu! Knížka je naprosto geniální!Když jsem ji četla, měla jsem dojem, že Naomi píše spíš obecně o všech lidech... Většina věcí se dá totiž nejenže aplikovat na sobě samém, ale i na dospělácích. Jedna z knížek, co se nečte jen jednou...

12 Alue Alue | 4. května 2017 v 19:53 | Reagovat

[10]: Měla bych mnohem méně zkušeností z té druhé, řekněte temné strany života.... takže bych v tom nemohla pak radit ostatním. Neměla bych pochopení pro ty problémy a chyběl by mi praktický náhled... (Co se týče tzv. duchovna, tak tam by asi rozdíl žádný nebyl, protože rodina mě v tom ani nepodpořila, ani nezastavila)
Ale zaplatila jsem za to dost tvrdě a bohužel mám vzpomínky a bolesti, které nedokážu vygumovat, potřebovala bych červené světýlko z MIB. Blik sem blik tam... Dělám pro sebe hodně, ale výplach paměti neumím.

13 Alue Alue | 4. května 2017 v 19:54 | Reagovat

[8]:  Spíš jestli si ty nepotřebuješ upustit ventilek... :D  :D  :D

14 irca irca | 4. května 2017 v 20:24 | Reagovat

[12]: Co třeba hypnoza? Nepomohla by? Jaký na to máš názor..?Moje intuice říká, že to není moc dobrý.

15 lenka f lenka f | E-mail | 4. května 2017 v 20:43 | Reagovat

Moje dětství do 9 - 10 let také nestálo za nic kvůli tátovi ( bála jsem se ho, byl alkoholik a ubližoval mámě), který už stejně nežije. Necítím k němu nenávist - jen lhostejnost. Na spoustu věcí si nepamatuji z dětství, asi je mám zamčené v podvědomí - a mám i teď v dospělosti strach ze tmy - to je následek z dětství. Mě rodiče nebili.  Mamka je fajn. Taky se mi v dětství ulevilo, když se rodiče rozvedli a táta se odstěhoval. Teprve pak jsem začala náš byt vnímat jako skutečný domov, kde mi je hezky. Tak mě napadlo, kdyby se vyplavily z mého podvědomí ty špatné věci, jak tomu může třeba být u terapie tmou - to by byl asi mazec. :-x

16 Alue Alue | 4. května 2017 v 21:15 | Reagovat

[14]:  Z toho bych fakt měla strach :D aby mi nevypatlal z hlavy něco jinýho, důležitýho :D

17 Ježovka Ježovka | 4. května 2017 v 22:00 | Reagovat

[5]: Nechci to tu znovu rozpatlávat, ale... Tvůj komentář mě vážně rozesmál, promiň. :-D

Ale k věci - Knížka mi přijde úžasná. Stejně jako koncept takovéhle výchovy dětí. Ještě, že stále existují lidé, kteří dokážou přemýšlet jiným směrem než ostatní ovčani. Protože kdo kdy řekl, že když děti nebudeme mlátit, tak nebudou poslouchat: aneb nedělej druhým to, co nechceš, aby dělali oni tobě: tímhle heslem se spoustu lidí bohužel neřídí, o to šílenější mi to přijde, když to nezohlední ani u svých dětí.

18 Jarda Jarda | 4. května 2017 v 23:23 | Reagovat

[13]: Moje Duše naplní všechny bytosti vrchovatě Světlem Poznání. Bo znám umění proměny jablečného kvasu v kalvádos. -) :-)  ;-)

19 :) :) | 5. května 2017 v 15:41 | Reagovat

Jeee tak tuhle knihu uz jsem cetla velice daavno, ale je skvela, jedna z nejlepsich ohledne vychovy:)

20 :-D :-D | 5. května 2017 v 23:28 | Reagovat

Tohle by si měli přečíst všichni, co vychovávají své děti vařečkou, jak tomu bylo u mé matky, naštěstí jen tak do 13 - pak jsme se honily na schodech, rozsekaly se a se smíchem jsme toho nechaly. :-D Ale mám taky úžasnýho tátu, co by si mohlo přát každý dítě a zvládl s grácií i všechna má vzteklá období, nikdy se mnou nemanipuloval, nikdy nebyla jeho láska jen "za něco". Ale i máma je skvělá, jen taková Helena Růžičková :-) :-D

21 tauri tauri | 6. května 2017 v 21:42 | Reagovat

Já když vidím dnešní ženy, chce se mi z nich zvracet..
Ať si šáhnou na svědomí hlavně ženy a dívky, co mají děti jako své trofeje, protože samy jinak nic pro společnost nejsou, tak alespoň jsou důležitější, když mají děti.Skutečně je tomu tak, že s dětmi se jen chlubí, že konečně něco dokázaly..přitom to není ani jejich práce, když je to práce přírody.
A že chlap musí nařezat dítěti..njn hold má mindráky ublíženosti a nedocenění, tak musí ukázat, že je chlap a zač je toho loket. Na dítě si troufne, které ho nemlátí...ale kdyby to samé měl zkusit na 100kilovýho chlapa, utekl by, nebo by brečel jak malá holka pak.
Dokud mi fajn lidi nebudem držet pospolu a nebudem se dávat víc dohromady a nebude se brečet nad rozlitým mlékem, lepší to tu nebude. Dokud budem pomáhat slabším a budem jim stále něco muset vysvětlovat a být v jejich blízkosti, tak se nic nezmění. Změní se až tehdy, až budou na vše sami a že to jejich chování není fakt IN a cool. Jenže lidské duše jsou jednoduché a jen na práci..bohužel mě to jen utvrzuje, že je tomu tak. Když vidím kolem lesní duše, nebo Elfský a jiné duše z vesmíru, věří že je něco víc, než vidí..Lidská duše na to nebyla moc stvořena..ta na to nevěří a těší ji jen práce, která je vidět.(Myšleno duše, ne člověk)
Pro mě za mě, raděj fakt křováci a nebo samota, než džungle systému, která nefunguje..stejně dost lidí si na duchovno hraje a změni se něco? Jen papouškují, co kde četli a slyšeli a nic na sobě nezmění, jen následují druhé, místo toho, by měli svůj rozum, víru a intuici.
Hezký den

22 Biela Biela | 19. května 2017 v 14:20 | Reagovat

Perfektní kniha, kterou by si měl přečíst každý rodič. Pro nastávající a čerstvé rodiče pak doporučuji ještě Koncept kontinua a Fascinující mysl novorozeného dítěte (recenze třeba tu - http://mama.veruce.cz/tag/ke-cteni/)

23 kalia kalia | 23. května 2017 v 17:01 | Reagovat

Moc děkuji za doporučení této knihy. Přečetla jsem si jí a je to jedna z nejlepších knih, jaké jsem četla.

24 Biela Biela | 8. července 2017 v 22:50 | Reagovat

Momentálně jsem dočetla knihu Moudrost raného dětství od Alethy Solter a tu rovněž doporučuji!

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama