Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na alueshop.webnode.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 16.08.

193. Dotazník: Mít dobré srdce je to jediné, na čem skutečně záleží

6. června 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Dotazníky
Napadá-li Vás nová otázka do příštích dotazníků, položte ji směle do diskuze... Děkuji!
Dotazníky nejsou určeny k recenzím na zboží, posuzování osob, webů, hudebních skupin apod. Nenahrazují poradnu, s osobními problémy se prosím obracejte na e-mail.

1. Proc mam v sobe jiz od mala pocit, ze je mou povinnosti kazdemu pomahat? Zviratum, lidem... Je to takove nutkani, zrejme vychazi z me duse? Delam to rada, jen me to nekdy vycerpava a zridka kdy se mi pomoc vrati, kdyz ji potrebuju treba i ja sama.
Být tu pro druhé lidi, umět jim pomoci a poradit když tě potřebují, je jedna z mála věcí, na kterých v životě doopravdy záleží a která dává životu hluboký smysl.
Kdysi jsem dokonce viděla dokument o tom, co popisují lidé během zážitku blízké smrti. Obvykle se potkají s bytostmi, které již zemřely - rodinní příslušníci, ale i zvířata a také se svými spirituálními průvodci a andělskými ochránci, kteří jim přehrajou jejich prožitý život.
Zajímavé je, že lidé se shodují na jedné společné věci: Tam na druhém břehu nikoho nezajímá, co jste měli ve škole za známky, jakého jste dosáhli vzdělání, jak vysoko dosáhla vaše kariéra a kolik jste vydělali peněz. Tam mají hodnotu pouze konstruktivní činy, které člověk udělal z dobroty svého srdce, soucitu a bezpodmínečné lásky. Tam jsou nejhodnotnější momenty, kdy člověk dává, miluje, pečuje a chrání ze své přirozené dobroty, aniž by očekával kompenzaci. Mnoho lidí je pak v šoku, když se na druhém břehu nijak nezhodnotí situace, kdy třeba udělali i něco dobrého, ale dostali za to zaplaceno a místo toho se tam zjeví situace, kdy nakrmili opuštěné kotě a našli mu nový domov, nebo si ho sami adoptovali. Drobné laskavosti mají na druhém břehu obrovskou váhu a na hmotné pozlátko nikdo nehledí, to nikoho nezajímá.
Na konci našeho života budou zhodnoceny naše dobré činy, naše projevy bezpodmínečné lásky a od dobroty našeho srdce, které jsme za života rozdávali ostatním, se poté odvíjí podoba našeho posmrtného života. Proto všichni dobří lidé přijdou do ráje, bez ohledu na to jakou mají víru, nebo kolikrát v životě zakopli, nebo udělali chybu. Mít dobré srdce, to je to jediné, na čem skutečně záleží.
Velmi pečlivě važte své kroky zde v matrixu, protože vše co uděláte dobrého i zlého je zaznamenáno a o každé vteřině vašeho života a o každém vašem nádechu se ví. A vše vám bude jednoho dne ukázáno jako v kině na plátně, uvidíte film z vašeho života. Kolik krásných a láskyplných momentů tam bude a jestli budete mít radost z toho co uvidíte, záleží na vás...





Většina lidí by to měla podvědomě cítit a jsou k laskavosti a dobročinnosti přirozeně vedeni. Bohužel v matrixu vzniká často dojem, že si druzí naši pomoc a lásku nezasloužili, protože nám nedali nic zpátky. Ve skutečnosti se každý dobrý čin člověku vrátí, ale člověk nesmí lpět na potřebě odměny a bártru ,,něco za něco", protože potom nejde o dobročinnost, ale obchod. Když za nějakou pomoc dostanete dobrovolný příspěvek o který jste nežádali, je to stále dobročinnost, ale služba s očekáváním protislužby, je obchod. I když v tom vyloženě nefigurují peníze... Když vyšleme konstruktivní energii a někomu pomůžeme, není dobré očekávat, že se tato energie vrátí prostřednictvím tohoto stejného člověka. Většinou se vrátí jinudy, formou kterou bychom nečekali. Například v něčem budeme mít štěstí, sehraje se podivná shoda ,,náhod", které nás přivedou k něčemu dobrému. Velké životní úspěchy často stojí na neuvěřitelných náhodách a obrovském štěstí, které dají věci do pohybu a na kterých to vše primárně začíná.
Takže se nebojte rozdávat lidem pomoc, nemějte z toho strach a nepočítejte, kolikrát a v jaké míře se vám to vrátilo zpátky. Protože život není na kalkulačce a vaše výpočty nikdy nebudou přesně sedět.

Přesto můžu dát pár základních tipů. Speciálně pokud člověk cítí, že ho to vyčerpává, dělá někde chybu a je dobré se nad tímto zamyslet:
Pomáhejte pouze tomu člověku, který vás o pomoc požádal a který o ni evidentně stojí. Nikdy nevnucujte pomoc někomu, kdo nechce a nepožádal. Budete zbytečně plýtvat energii i čas a nic dobrého z toho stejně nakonec nebude, ještě toho člověka můžete naštvat, nebo zkomplikovat jeho životní lekci. Vy nevíte, jakou formou ji potřebuje řešit, to cítí on sám. Je mnoho lidí, kteří si doslova potřebují pořádně zarýt čumákem v zemi, aby dostali rozum a aby se mohli zvednout z prachu. A zvládnou to i sami. Vnucování pomoci jejich postup může zkomplikovat. Každý člověk sám intuitivně cítí jak má vypadat jeho individuální cesta. Vy ji musíte vždy respektovat a musíte nechat druhé lidi aby dělali chyby když to chtějí a neskákejte jim do cesty. Je to jejich cesta a jejich lekce.

Neplýtvejte opakovaně svoji energii a svoji pomoc na někoho, kdo s touto energií dál nepracuje. To jsou většinou energetičtí upíři, kteří svoji životní lekci z mnoha důvodů nechtějí doopravdy řešit, ve skutečnosti si jenom chodí stěžovat a chtějí abyste je litovali ,,jací jsou chudáčci a celý svět je proti nim, lidi jsou zmetci a jenom je všichni využívají a nikdo je nemá rád"... Takový člověk je se svými problémy sžitý, je v nich v podstatě spokojený, vyžívá se ve svém utrpení a jeho neochota udělat jakoukoliv změnu se pozná podle toho, že odmítne a zamítne jakékoliv řešení, které navrhnete. Nedělejte těmto energetickým upírům zákusek, protože vám potom berou energii, kterou byste měli investovat skutečným potřebným, kteří čekají na vaše postrčení a podporu, kteří tuto energii využijí pro svůj další postup.

Nenechte se odradit pomluvami, posměšky a závistí. Mnoho lidí vám může závidět, když uvidí, že za vámi lidé chodí pro rady a utíkají se za vámi schovat, když je jim zle. Protože vědí, že u vás vždy najdou bezpečný prostor. Čím více pomáháte měnit lidské osudy k lepšímu, tím větší obvykle přijde zástup nenávistníků, kteří se cítí ve srovnání s vámi blbě a které vaše konstruktivita a společné úspěchy s dalšími lidmi neskutečně žerou. Ze svého pocitu méněcennosti pak začnou plivat jed. Nesmíte si nechat těmito lidmi otrávit radost z dobře vykonaných skutků. Musíte se naučit je ignorovat. Neposlouchat, nečíst, nepřemýšlet nad tím. Buďte soustředění, pevní a silní ve svých zásadách a ve svém životním přesvědčení. Nenechte se ani zdemotivovat tím, že občas neuspějete. Že občas i přes vaši nejlepší snahu jste nedokázali druhému člověku udělat dostatečnou oporu pro to, aby mohl realizovat změny ve svém životě. Nevyčítejte si to, protože každý z nás si o svém štěstí a neštěstí rozhoduje sám a pokud se dotyčný z nějakého důvodu vnitřně rozhodne že nepokročí, můžete se klidně stavět na hlavu. Toto rozhodnutí neleží na vás a nesmí vám to brát sílu a optimismus do budoucna.

Další rada je, nikdy nepomáhat za cenu vlastního sebeobětování a ohrožení vlastní bezpečnosti, nebo svého zdraví. Vždy pomáhejte z pozice někoho, kdo je na tom tak dobře, že ho nijak existenčně neohrozí případný neúspěch, nebo i ztráta vložených financí do nějakého potřebného člověka. Vždy dobře zvažte své energetické, mentální, znalostní, zdravotní a finanční možnosti, než se do nějaké pomoci pustíte. Abyste si neukousli příliš veliké sousto a abyste nespadli do problému spolu s člověkem, kterému jste se původně snažili pomoct. Pokud od vás pomoc druhému člověku vyžaduje riziko a nějakým způsobem vás to ohrožuje, couvněte. Nechat se kvůli někomu zabít, nebo si kvůli někomu nechat zničit život, za to nestojí. Primárně máte zodpovědnost sami za sebe a primárně se musíte umět postarat sami o sebe. Teprve když jste v dobré pozici, můžete z této dobré pozice pomáhat ostatním lidem nahoru. Nikdy nemůžete pomáhat druhým na dně, když jste sami také na dně. To je pak blbá situace, kdy slepý vede slepého a společně spadnou do propasti. Skutečná pomoc druhým lidem není o tom že trpíte spolu s nimi, ponoříte se spolu s nimi na dno, užíráte se a plácáte se v jejich bolesti. Skutečná pomoc je vždy o tom, že vy zůstáváte na své dobré pozici a podáte ruku tomu, kdo ji za vámi natáhne, aby mohl také nahoru. Ve chvíli, kdy vás stahuje dolů, je to špatně, a už nejste jeho pomocník. Přetahujete na sebe cizí problém, který vás začne ohrožovat a může způsobit zastavení nebo zpomalení vašeho vlastního životního postupu.
Proto pomáhejte s rozvahou a mějte realistický přehled o svých možnostech. Když vidíte nebo vnitřně cítíte, že na něco nestačíte, nevíte, nebo to neumíte, nebojte se říct NE. Synchronicita často najde jiný způsob, jak situaci vyřešit i bez vás. Buď se najde někdo vhodnější než vy, nebo si dotyčný nakonec poradí sám.

Myslete i na to, že jakákoliv služba zvířeti, projevená láska a péče k němu, má stejnou hodnotu, jako pomoc člověku. Buďte hodní na zvířata, pomáhejte jim a milujte je. Na druhém břehu totiž nejsou méně hodnotná, všechna vaše láska a péče bude zhodnocena.

Kindness boomerang
https://www.youtube.com/watch?v=nwAYpLVyeFU&list=PLsM5h4Fo-QOquLOdtRcPVBF1oXJ1bCrqz

2. Co si myslis o tom, kdyz jako zena nemam v tomto zivote potrebu byt matkou, mit a vychovavat dite/deti? Nic mi to nerika a vzdy tomu tak bylo... Jako dite jsem si s panenkama hravala, varila pro ne, oblekala je atp. Ale vyrostla jsem a jakobych citila, ze deti pro me v tomto zivote nejsou. Casto se setkavam i s nazory, ze tady preci jsme abychom privedli na svet potomky... Ale ja to citim za sebe proste jinak.
Každý člověk vnitřně cítí, co je smysl jeho života a co je jeho cesta. Cítí to hlavně prostřednictvím tužeb, snů a přání. Pokud vnitřně cítíš, že tohle není tvoje cesta a nepřeješ si to, přijmi to a nijak to už neposuzuj. To, že jsi přišla na svět v ženském těle na tebe neuvaluje předepsanou povinnost replikace a máš svůj život a své volby stejně v rukách, jako bys byla muž. Máš právo říct ,,nechci, necítím to tak, nezajímá mě to". Sice nejsi v majoritě, ale pořád je mnoho žen, které to cítí stejně a které se občas také potýkají s nepříjemnými poznámkami ve svém okolí, které má problém pochopit, že všechny ženy se nevejdou do jedné škatulky s nápisem MATKA. Život nabízí spousty jiných zajímavých scénářů a cest, po kterých se vyplatí vydat. Dítě a rodina není to jediné zajímavé na celém světě a není na tom nic nepřirozeného, že nechceš dělat to, co dělá většina a máš své vlastní představy o světě a životě. Každý člověk je úplně jiný a jeden způsob života nikdy nemůže pasovat všem.
Jsi hodnotná a jedinečná bytost bez ohledu na to, jakou cestou se vydáš. Být matka není jediná tvoje dostupná identita, ty máš na výběr, neboj se toho využít. A nenech si od okolí nic vnucovat. Vždy se v životě řiď svými pocity a svou intuicí, ta ti vždy říká přesně, kde je tvoje místo a tvoje správná cesta. Jiní lidé to nevědí.

3. Jaky mas nazor na darcovstvi kostni drene a naslednou pomoc treba timto detem? Znama s kamaradkou na to chteji jit, nechaji se testovat atd. Na me tenhle moderni boom pusobi pocitove zvlastne, ja bych to neudelala... Ne ze nechci pomahat, naopak, ale mam z toho divny pocit - darcovstvi krve, kostni drene, placenty aj. Jako by to proste bylo vsechno jinak nez nam rikaji...
Ten problém je složitý, ale kdyby se to shrnulo v kostce: Skoro každá nemoc má poměrně jednoduché řešení, pokud se podchytí včas. Nemocem můžeme i preventivně předcházet správnou životosprávou. Problém je, že dnešní medicína většinou neumí nic léčit, jenom potlačovat projevy a místo opravy těla ho umí jenom rozřezat, ozářit a vykuchat. Takže dárcovství ,,konstrukčních komponentů" má pro zdravotnictví určitý smysl, dokud neopustí ten systém víry, že je lidské tělo stroj, kde se skoro všechno nefunkční dá vykuchat a nahradit jiným. Dokud zdravotnictví bude lpět na výdělcích a dokud bude hlavně dbát na obrat svých miliard, nikdy se to nezlepší.
O tom, že zdravotnictví nechce pokrok a konstruktivní změny, svědčí i fakt, že se kolikrát dočteme o úžasných objevech, slíbí se nám že do pěti let budou k dostání a nejsou ani za 10 let, místo toho je vynálezce mrtvý, nebo se neví kde je. Nedávno jsem například našla články o vynálezu hmoty, která se aplikuje na zkažený zub a nejenom že to vyléčí kaz, ale ten zub i doroste. Mělo to úplně nahradit plomby a vrtačky... mělo to být cca do roku 2015 v zubních ordinacích k dostání, ale slehla se po tom zem. To samé doktor, který přišel na to jak přirozeně vyléčit zlomeninu i bez sádry, nebo jiný, který věděl jak nahradit krev, aby nebyli potřeba dárci. Je to stejné jako s člověkem, co vynalezl auto na vodu. Nechali ho zabít, protože by tím úplně skončily všechny firmy, co jsou závislé na prodeji benzínu. Ve zdravotnictví to funguje stejně. Vše, co ohrozí zisk, musí jít z cesty. Problém těchto zázračných metod je totiž v tom, že bývají obvykle velice levné, jednoduché, dají se dělat i doma a zdravotnictví by přišlo o své peníze. Zdravotnictví nechce zdravé lidi, živí ho přece ti nemocní.
Z těchto důvodů na dárcovství čehokoli nechodím, ani bych nešla. Mám na doktory averzi, a nevěřím jim už ani dobrý den. O tom, že se darované části z lidských těl používají i na jiné účely než k jakým byly původně darované, se ví také. A to považuji za hodně velký problém.

 


Komentáře

1 jirik jirik | E-mail | 6. června 2017 v 8:22 | Reagovat

K dotazu prvnímu -
o pomáhání druhým - mám bohaté zkušenosti o závistivcích, kteří  mě přesvědčovali, že to jak druhým pomáhám je špatně, když o tom tak přemýšlím zpětně, byla to z jejich strany závist či frustrace (sami měli potřebu hrát tzv. první housle, ale nemají na to doposud, pouze kecají druhým do jejich životů....), že mám výsledky a oni ne (výsledek - znechutili mě na tolik, že jsem toho skutečně nechal)

K dotazu 3 (poznámka o doktorech) -
jednou jsem k obvoďákovi přišel po hoooodně dlouhé době (skoro rok, možná dýl). Ptal se mě, proč jsem u něj tak dlouho nebyl?. Odpověděl jsem, že jsem nic nepotřeboval. A doktor na to - tak to je v pořádku, tak to má být...

2 Helene Helene | 6. června 2017 v 8:35 | Reagovat

Tohle mi připomnělo jednu situaci když jsem šla domů z práce. Bylo asi 11 večer a na chodníku se válel nějaký chalan a vypadal že je hodně v bolestech. Měla jsem strach, ale prostě mi to nedalo, pomyslela jsem si že co když potřebuje pomoct, přece jenom jsem byla kousek od hospody takže široko daleko lidé byli, kdyby náhodou něco, žena sama na ulici večer nikdy neví. Nakonec jsem to ale nevyhodnotila moc dobře...na můj dotaz zda nepotřebuje pomoct jsem zjistila, že si schoulený na ulici balí jenom drogy :D...

3 Alue Alue | 6. června 2017 v 8:41 | Reagovat

[2]:  To jo, ale co kdyby to třeba byl cukrovkář. Ti si zase stěžují, že když dostanou záchvat a odpadnou, tak že si lidé myslí že jsou ožralí a nepomůžou jim.... :-/ právě kvůli blbým zkušenostem s ožralci a baliči zeleného potěšení. :-?

4 Ameline Ameline | 6. června 2017 v 9:23 | Reagovat

Jen k prvnímu dotazu, bohužel jsem zjistila, že to není tak černobílé. Pomáhat je rozhodně dobré a vše, co je napsané je pravda - zvláště pohledu z vnějšku. Nicméně hodně hraje roli vnitřní motivace. Hodně lidí pomáhá totiž proto, že "musí", aby sami se sebou vůbec vydrželi. Nebo taky proto, že je to typ kontaktu, který je neohrožuje (pomáhám-jsem nahoře-nemusím (nesmím) být zranitelný). Nebo proto, že sami sobě si pomoct neumí. Jeden takový speciální bludný kruh nastává, když jeden člověk potřebuje programově pomáhat, zatímco druhý je programově bezmocný. Tihle dva se totiž jednak naprosto příšerným způsobem začnou vzájemně utvrzovat ve svých rolích, budou ale na druhého tlačit, aby svou "půlku" i nadále naplňoval, přestože jej za to v skrytu začnou postupně nesnášet nebo jím pohrdat (například tohle je jeden z faktorů brzdících rozvoj nezávislosti u dětí v ústavní péči. Ne že je to jediný problém tohoto typu zařízení). Speciálně lítost mě osobně připadá jako dost toxická emoce, protože ten co lituje se implicitně staví nad litovaného. Jsou lepší způsoby soucitu (já nejraději říkám spolucitu)

Budu strašně parafrázovat kousek od Bubera, který je ale podle mě pravda - Když se setkáte s žebrákem, zabolí vás srdce a chcete mu pomoci, udělejte nejprve všechno proto, aby jste srdce upokojili - dejte mu najíst, vezměte ho domů, cokoli. Teprve poté, když neléčíte svou vlastní bolest, je tu místo pro druhého člověka a pak teprve můžete začít skutečně pomáhat.

Mám teď přečtenou super knihu od Wolfganga Schmidbauera, Psychická úskalí pomáhajících profesí, kde se zabývá podobnými tématy.

Shrnuto: Pomáhat je to, co dává v životě smysl. Ale musíme skutečně pomáhat, ne jen hasit vlastní ohně na druhých.

Vlastní zkušenost říká, že pomoc, která je opravdová, naplňuje, dává energii. Je to jako se stát kanálem konstruktivní síly. Naopak pomoc, která vychází z mé vlastní nejistoty, vyčerpává, frustruje, očekává, byť nepřímo, oplátku, následně se od lidí odtahuje.

5 vanilková vanilková | 6. června 2017 v 9:35 | Reagovat

Ach jo, ze 3 otázky je mi smutno... :-(  Pořád stejně ale doufám, že přijde doba, kdy se všechny ty skvělé vynálezy budou uvolňovat a používat.

6 Alue Alue | 6. června 2017 v 10:13 | Reagovat

[4]:  Máš naprostou pravdu.. a je to v článku zmíněno, chvíle kdy si člověk kompenzuje pocit méněcennosti tím, že zachraňuje všechny kolem, je přesně ta, kdy slepý vede slepého. Kdy jsou na tom oba blbě a tím pádem si pomoct nedokážou.

7 micka micka | 6. června 2017 v 11:10 | Reagovat

[4]:díky, skvělý příspěvek

8 Helene Helene | 6. června 2017 v 11:31 | Reagovat

[3]: No přesně, je to docela těžký, zvlášť dneska na večerních ulicích se potuluje kde kdo...

9 Lirka - nepřihlášená Lirka - nepřihlášená | E-mail | Web | 6. června 2017 v 12:09 | Reagovat

Ahoj,
s těmi doktory bych to tak hrozně neviděla.. V rámci toho, že se pohybuju ve zdravotnictví už nějaké ty roky, tak nejsou všichni takoví. Problém trochu je, že zkrátka celou svoji duší věří v moderní léčbu a většina z nich nepřijme jinou. Jsou i výjimky lékařů, kteří přijmou jinou léčbu (alternativní například), ale také lékařů, kteří to opravdu dělají jen pro prachy. O zdravotnictví jako o celku se zmiňovat nebudu, tam se povětšinou asi shodneme..
Nicméně fakt je, že mnoho chorob by jen tak domácí léčba nevylecila, takže medicína není k ničemu, zároveň je ale bohužel v dnešní době na každém člověku, co se svojí chorobou udělá a jak se k tomu postaví. Je to bohužel tak, že většinový lékař napíše léky a papa.
Mluvím teď většinou o interně a podobných, co se týče chirurgie nebo hlavně ortopedie, tam je to jiné :-)
Možná se to v budoucnu změní, chce to ale čas a jakési dozrani. Dokud nad námi ale budou mít moc bytosti, které ji mají, tak to půjde složitě, protože přesně jak jsi napsala - nepohodlné zmizí.
Lirka*

10 Gabby Gabby | E-mail | 6. června 2017 v 12:27 | Reagovat

Alue co si myslis o homosexualech? Jsi pro aby mohli mit deti a vychovavat je?

11 Ivour Ivour | 6. června 2017 v 14:19 | Reagovat

Děkuji za otázku 2. Je to věc kterou momentálně řeším a hodně se to ve mně pere. Všichni okolo rodí děti a začíná ten tlak. Ale já to tak necítím a nechci a cítím se pak špatně. :-(

12 zdeněk zdeněk | E-mail | 6. června 2017 v 14:56 | Reagovat

Někdy nelepší způsob jak pomoci je ten, že nepomůžeš. :)

13 bublifuka bublifuka | 6. června 2017 v 15:34 | Reagovat

Děkuji za krásný dotazník.

14 lenka f lenka f | E-mail | 6. června 2017 v 16:12 | Reagovat

Ono taky záleží na tom, v kolika letech si žena řekne, že nemá potřebu být matkou jestli ve 20, 30, 40. Je to jiné. Ve 20 letech podle mě nemůže tohle říct na 100 %, že dítě nechce. Já neznám vlastně žádnou ženu, která by děti doopravdy nechtěla, spíš řeší - kdy. Ale je to možné, že to někdo vůbec nechce. Podle mě osobně o dost ta žena přichází, ale to je můj individuální názor. Nikdy nebude všechno super dokonalé a super ideální, aby si člověk mohl říct v případě, že to chce - "tak a teď můžu mít konečně to dítě".

15 Alue Alue | 6. června 2017 v 16:18 | Reagovat

[14]:  No, znám i holky co to ví jistě a to je jim kolem 20ti. Akorát že mně se to nebojí přiznat, protože je nesoudím... okolí raději řeknou polopravdu stylu ,,zatím ne, možná později, možná se to pak změní..."

16 Gabby Gabby | E-mail | 6. června 2017 v 16:19 | Reagovat

Ještě bych se chtěla zeptat. Dnes jsem byla na rentgenu nohy (chodidla) a nedali mi ochranné věci, co se prý dávají. Myslíš, že mi to mohlo nějak ublížit? Byl to můj první rentgen.

17 Lirka - nepřihlášená Lirka - nepřihlášená | E-mail | Web | 6. června 2017 v 17:41 | Reagovat

[16]: Zdravé to není, měl by se dávat na hrudník a štítnou žlázu myslím (hlavně u zubaře při RTG), ale nijak zvlášť ti to neublíží :-) zvlášť když byl první.
Příště kdyztak požádej o ochranný celek proti RTG záření (štítná žláza je dost citlivá!) a nejlépe se vyvarovat tomuto záření, ale někdy to nejde.. Každopádně teď buď v klidu, muselo by to být buď extrémně silné nebo extrémně časté, aby se projevilo :-)
L.*

18 lenka f lenka f | E-mail | 6. června 2017 v 18:10 | Reagovat

[15]: Však mě se taky nikdo nebojí nic přiznat, nevím, proč by se měl bát. Ten, kdo mě zná, tak ví. Abych někoho odsuzovala za to, že nechce děti, tak to mám už dávno za sebou. To fakt ne. Jen mám prostě tyto zkušenosti. Někdo má zase třeba jiné.

19 Blaf Blaf | 6. června 2017 v 18:24 | Reagovat

[15]: A já takových dvacítek také znala, co zarytě tvrdily, že děti nikdy nechtějí, že na tom nevidí nic špatného. Prostě v tu dobu měly jiné hodnoty. Každopádně dnes většina z nich děti má s tím, že jim prostě ze dne na den začaly tikat hodiny a jak se říká "zbláznily se" a chtěly dítě. Tímto všechna jejich přesvědčení, že děti nikdy mít nebudou vymizela.

Takže naprosto souhlasím s názorem, že tohle ženská nikdy na 100% neví úplně s jistotou.

20 Mára Mára | E-mail | 6. června 2017 v 20:46 | Reagovat

Dříve jsem chtěl jít pokrytecky na darování kostní dřeně, protože jsem doufal že by se mi za "odměnu" mohly zlepšit vztahy s klíčovými lidmi, kdyby to třeba někomu hodně pomohlo.. Ale sešlo z toho :) možná se k tomu ještě někdy odhodlám. Trochu se ale taky bojím toho co by se zjistilo těmi testy. Kdyby mi třeba zjistily rakovinu nebo něco.. :D

21 áťa 77 áťa 77 | E-mail | 7. června 2017 v 7:06 | Reagovat

Píšeš, že strach je program. Ale může nám v určité situaci intuice seslat pocit strachu, aby nás varovala? Třeba v menší míře? V jakékoliv situaci, kde se nám něco pravděpodobně stane- ať už nám hrozí potyčka s člověkem, kterého nemůžeme přeprat, máme jít někam, kde by nám atmosféra ublížila, nebo se chystáme jít na zasvěcení do sekty... A pokud to není strach, jak bys ten špatný pocit, že je něco špatně a máme si dát pozor, nazvala? Co je případně "zdravou náhražkou" strachu?

22 Jarda Jarda | 7. června 2017 v 9:10 | Reagovat

[21]:Když budeš Tady a Teď - jako zvířátko, tak vycítíš nebezpečí nebo (z vlastní zkušenosti) se mu většinou obloukem vyhneš. Bohužel zubaři se nevyhneš tedy pokud, jako pár lidí, nepřejdeš na pránickou výživu-Sómu.
Špatný pocit má člověk na špatné cestě. -) proč to nazívat jinak?

23 Alue Alue | 7. června 2017 v 9:35 | Reagovat

[22]:  Jardo jardo jardo.... Člověk tvého osvíceného multi kalibru s kundaliní až k Zadkielovi by měl vědět, jak se co nazÝvá :-)

24 Jarda Jarda | 7. června 2017 v 10:36 | Reagovat

[23]:Aluenko, jedu se projet na kole. Přidáš se? Máš dost měkké sedlo?  Aby ses mi neošoupala. :-)  ;-)

25 Alue Alue | 7. června 2017 v 11:21 | Reagovat

[24]:  Kolo je pro přízemní materialisty, já už levituju půl metru nad zemí rychlostí 540km/h.

26 Jarda Jarda | 7. června 2017 v 12:17 | Reagovat

[25]:OK. Tak vyrážím na Petrovy kameny. Doufám, že přiletíš. Dáme si sabat. Nebo Black Sabaty? ;-)  :-)

27 fluttershine fluttershine | 7. června 2017 v 14:56 | Reagovat

[24]:[25]: O_O  :-D

To je právě to, že se to může změnit... Spolužačky kolem mě posledních několik let řeší, jak budou mít děti, kolik budou mít dětí, jak se budou jmenovat a jak se na to těší, ale mně to naprosto nic neříká :-D Beru to tak, že je mi sedmnáct a mám holt jiné hodnoty, aspoň momentálně. Čili když se mě ptaly, jestli chci děti, tak jsem říkala, že možná. Jen za letošek jsem změnila několik názorů vzhledem ke svému určitému vývoji, tak proč by se nemělo změnit i tohle, že.

28 Daniela Daniela | 7. června 2017 v 17:09 | Reagovat

K druhému dotazu - mám to podobně. Dříve jsem si pod tlakem společnosti říkala, jestli nejsem divná a že to není normální. Teď na to kašlu, ať si kdo chce, říká, co chce. Prostě to tak necítím a nepřinutím se k tomu. Časem bych asi děti chtěla, ale teď ne. Bude mi 27. Hodně lidí už se mě ptalo na "miminko". A moje odpověď je - vždyť ani nemám kluka, tak jak můžu plánovat dítě? Nejdříve budu toho člověka chtít opravdu poznat, až si někoho najdu. Budu s ním chtít cestovat a něco prožít. Pořádně si toho člověka užít a až potom můžu plánovat dítě, protože je to velký závazek. Už na střední jsem si někdy připadala divně, když jsme šli třeba s holkama po škole domů a potkali něčí známou s kočárkem. Holky se sběhly ke kočárku a to bylo samé "ťuťu ňuňu" a já se tam nutila usmívat,až mi bylo trapně. Přitom v hlavě jsem byla chladná a cizí děti mě prostě nezvedají ze židle. Ikdyž se hezky usmívají a je to pěkné, tak jsem z toho nikdy nebyla doslova pos.... jako spolužačky. Vinila jsem se za to, ale teď to vidím naštěstí stejně jako ty :) Beru to tak, že až to přijde, tak to přijde. Do té doby se tím nebudu zabývat. Příkladem může být kamarádka mamčiny kolegyně. Ona nechtěla o dětech ani slyšet. Měla potom přítele, kterého si vzala, cestovali spolu, bavili se a najednou ze dne na den jí to v hlavě přeplo a chtěla dítě. Bylo jí něco přes třicet. Asi 32/33. Do té doby to tak vůbec necítila.

29 Melisa Melisa | 7. června 2017 v 20:13 | Reagovat

[25]:Dobryyyy :D nez te Jarda na tom kole dojede, tak se osoupe on sam na kost :DDD

30 Jarda Jarda | 7. června 2017 v 20:20 | Reagovat

Aluenko kde se touláš?  Na Nova Cinema máš Breda od Pitů-Legenda o vášni. -) Krásný film, ale asi nic pro Tebe, myslím (bo houby vím) tu vášeň. :-)  ;-)

31 zdeněk zdeněk | E-mail | 7. června 2017 v 21:55 | Reagovat

Čistě pro mou inspiraci, Aluško, co děláš když tě nějaká situace v životě ne ani že naštve, ale vyloženě nase** ? :D

32 Doktorka se srdcem Doktorka se srdcem | E-mail | Web | 7. června 2017 v 22:59 | Reagovat

[17]: Důležitá technická poznámka:
STOCHASTICKÉ účinky záření nelze zcela vyloučit, protože jsou NÁHODNÉ. Tudíž se něco může zvrtnout i po jediném RTG, když budete mít smůlu.

Pouze DETERMINISTICKÉ účinky, o nichž píšete, se dají omezit tak, že hlídáme určitou prahovou dávku, která by se neměla překročit.

33 Jarda Jarda | 8. června 2017 v 10:24 | Reagovat

[29]: Dáme si závod? Hodinovou časovku do kopce. Z Tvého pohledu potom-já poletím a Ty možná pojedeš(vyberu trasu, kterou ani neujedeš, budeš muset pěškobusem). :-)  ;-)
Ale tento týden ne, budu odpočívat před sobotním půlmaratonem. Poslední možnost se mě na něco rozumného zeptat, protože až pojedu maraton, tak budu v Cíli tak vyřízenej, že kdyby se mě někdo zeptal na nějakou číčovinu, tak když mu z posledních sil jednu nenatáhnu, tak ho pošlu někam do hor meditovat. -) Tak na Rabštejně čuss. :-)  ;-)

34 Ayeri Ayeri | 8. června 2017 v 12:56 | Reagovat

Alue, jak by ses chovala k člověku, který za tebou přijde pro radu, ty mu ji poskytneš, a pak zjistíš, že se na to vykašlal a zase přijde a chce další? Když pracně hledáš informace, abys dokázala pomoct a ten člověk to pak odmítne s tím, že slyšel, že umíš mluvit s bytostmi a chce řadu od nich a ne tvůj názor a tvou práci? A když ti pak dojde, že ten člověk odmítá přijmout zodpovědnost za svůj život a chce, abys myslela a v podstatě žila za něj? A navíc se pořád chytá nějakých pochybných církví, protože prostě nechce myslet sám?

35 Štefan Štefan | 8. června 2017 v 15:09 | Reagovat

Bod č.1 je pekne napísaný, akurát by som dodal, že netreba čakať kým niekto kričí "pomoc", ale ak máš pocit, že je pomoc potrebná a môžeš, treba podať ruku.
V každom prípade mám pocit, že ľudia dnes všetko veľa riešia hlavou...proste riešia až preriešia a život nám tak uteká pomedzi prsty... bolo by fakt fajn viac počúvať čo nam hovorí srdce a jednať podľa neho a menej "riešiť", pretože z toľkého "riešenia" sa môže jeden zblázniť.

36 zdeněk zdeněk | E-mail | 8. června 2017 v 15:56 | Reagovat

Jak je to s kominíkem ? Mě rodiče vždycky říkávali, že když uvidím kominíka, tak se mám chytnout za knoflík a co si budu přát se mi splní. A jak je to tak už běžné tak na těchto povídačkách většinou aspon něco bude. :D

37 Gabby Gabby | E-mail | 8. června 2017 v 16:08 | Reagovat

[17]: Děkuji za odpověď :)

38 Gabby Gabby | E-mail | 8. června 2017 v 16:45 | Reagovat

Alue, je dobré když moje rodné číslo končí 5004? Nedávno jsem si toho všimla a docela mě to zaujalo :D To číslo je za tím lomítkem :)

39 Alue Alue | 8. června 2017 v 17:59 | Reagovat

[38]:  to máš super :)

40 Gabby Gabby | E-mail | 8. června 2017 v 18:06 | Reagovat

[39]: Tak to jsem ráda :) Děkuji za odpověď :)

41 Lirka :) Lirka :) | E-mail | Web | 8. června 2017 v 18:26 | Reagovat

[32]: Ano.
Dodnes však neexistují žádné přímé důkazy o tom, že by i velmi malé dávky mohly vyvolat nějaké poškození. Slovo "přímé" používám schválně.
Radiační ochrana vychází z předpokladu, že jakákoli dávka záření působící na člověka je spojená s potenciálním zdravotním rizikem - ne že způsobuje poškození, ale POTENCIÁLNĚ..

Nevím, jak mám Váš komentář pojmout.

Pro svůj komentář mám však obhajobu. Pro příklad, aby to mělo souvislost, slečna v den RTG dostala dávku cca méně jak 0,01mSv. Takovou dávku dostaneme z okolí kolem nás přibližně za 1,5dne.
Samotné průměrné kosmické záření za rok je 0,39mSv.

To jsou data, která jsem dostala já.
Neříkám, že je to zdravé.. to není, protože rizika z jednotlivých ozáření se sčítají, ačkoliv ionizující (kupříkladu právě RTG) záření se v těle nekumuluje.
Každý, kdo dělá na RTG, tak zná povinné zkoušky a kurzy z radiační ochrany.

Všechno NENÍ jen černobílé a proti medicíně. Já se spoustou věcí nesouhlasím, ale moc dobře si uvědomuji i její pozitivní stránky.
Opravdu si nemyslím, že po prvním a jediném (v životě jedince) RTG chodidla (!!!), se něco závažného stane.

Nejsem ovšem radiolog nebo lékař nukleární medicíny, proto moje znalosti jsou, řekněme, omezené. Když ale vezmeme v potaz ozáření a množství, které dostaneme z okolí během jednoho měsíce.. je to sporné a pokud máte přímé důkazy, velmi ráda se na ně zaměřím.

Co se týče jiného vyšetření (třeba irigoskopie = vyšetření tlustého střeva přímým prosvícením RTG zářením; na kterém dostaneme dávku, kterou nasbíráme cca za 3,2roku (!!!) z okolí (=7mSv)), tak to je jiné - a proto jsem nahoře psala chodidla. Ale to je na složitější debatu.

Když se například stane úraz, je třeba diagnostiky poškození, pak prostě chápu, že je RTG důležitý. Nejde to jinak, pokud (když už jsme u té ortopedie) lidi nechtějí chodit s křivou nohou nebo špatně zhojenou zlomeninou.. A VŽDY by si měl člověk říci o stínící pomůcky.  

Děkuji však za možnost vysvětlit svá tvrzení :-)

S Láskou,
L.*

42 Mára Mára | E-mail | 8. června 2017 v 23:15 | Reagovat

[38]: moje končí 4077 ale datum vydání řidičáku je boží :D 9.9.2009

43 BE BE | 9. června 2017 v 10:06 | Reagovat

"Starajúc sa o šťastie druhých, nachádzame vlastné".

44 Luen Luen | 9. června 2017 v 22:27 | Reagovat

Můžu se zeptat, proč mám moc citlivý nos na různé vůně a smradky?  Prostě to citim vice intenzivneji..Mam partnera, kterého citim nepříjemně..no blbý..

45 Kara Kara | 10. června 2017 v 19:18 | Reagovat

Ahoj Alu..chci se zeptat, když trpím záchvaty paniky, tak jsem prý citlivější člověk..ale jak s tím bojovat ? Čeká mě důležitá zkouška a mám obavy, že to nezvládnu jen díky té panice :-(

46 Jarda Jarda | 11. června 2017 v 20:47 | Reagovat

[45]:Nebojuj. Odevzdej se. Mysli na něco příjemného a ten pocit v sobě udržuj. Přečti si něco o čakrách a energopsychologii. :-)  ;-)

47 Kara Kara | 11. června 2017 v 22:23 | Reagovat

[46]: Když ale budu stát před porotou a před tím mě to chytne, tak to mi klidná nepůjde být :-) potrebuji byt klidná, když stoupnu před ty lidi.Ale dekuji, když to půjde, tak zkusim tvou radu.. myslet na něco hezkého. Čakry asi nemám v pohodě. A na to druhé se zkusim podívat..děkuji  :-)

48 Jarda Jarda | 12. června 2017 v 20:06 | Reagovat

[47]: Už teď si programuješ negativní situace. Uvědom si, že současné vzdělání je na dvě věci. Nebo myslíš, že to, co kolem sebe vidíš(velkoměsta, fabriky, vojenské základny) je k něčemu dobré?Přečti si poslední článek od Alue.
Také psala, že je podstatné, jaký člověk je a ne kolik má vysokých škol(většinou je mají idioti)
O energopsychologii nevím jestli něco najdeš, ale třeba o energopsychosugestologii píše Ignaťenko ve Škole života, to na netu nenajdeš. Ale podobně znějící knihu napsal kámoš Aluenky J. M. Mašek - Zlatá brána otevřena a dala se stáhnout na netu.
To mě se jako děcku třásla kolena, když jsem recitoval básničku před celým sálem v divadle. -) a dnes by to nebylo o moc lepší, protože když se na mě koncentruje moc lidí, tak "vyskakuji z těla" a mizím v prostoru(Vesmíru, Nirváně nebo jak to nazvat..) :-)  ;-)

49 Jaromír Jaromír | 14. června 2017 v 10:44 | Reagovat

laska je lek každy den trochu si ho dej.)laska brany otevira bez křidel dostaneš se do nebe..začni den laskou napln den laskou a zakonči den laskou ..to je nejkrásnější a nejsnadnejši cesta k bohu a do Boha.)
Tančící oblak:): a když to jinak nejde tak vše řeš zdravym selskym rozumem

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama