Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na alueshop.webnode.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 16.08.

Hypersenzitivita: Člověk narozený neobvykle - nelidsky citlivý

5. června 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Psychologie
"Opravdu kreativní mysl v jakémkoliv oboru není nic víc než toto:. Člověk narozený neobvykle - nelidsky citlivý. Pro něj... dotek je rána, zvuk je hluk, neštěstí je tragédie, radost je extáze, přítel je milenec, milenec je bůh a selhání je smrt." Pearl S. Buck - držitelka Pulitzerovy a Nobelovy ceny za literaturu

Senzitivita neboli citlivost je vlastnost temperamentu (tzn. vrozená i získaná vlastnost). Hypersenzitivita znamená zvýšenou míru této vlastnosti. Přesněji se jedná o neobvykle citlivou nervovou soustavu, se kterou, jak bylo zjištěno, se v různé míře narodí přibližně 15% lidí po celém světě.
Lidé s citlivější nervovou soustavou zpracovávají počitky, nebo-li tok dat ze svých senzorů jako sluch, čich, zrak, chuť, kožní smysly a vnitřní stavy těla (pocit hladu, žízně, nechutenství, poloha těla, dýchání..). hlouběji a důkladněji než ostatní díky biologickému rozdílu jejich nervového systému. Z toho plyne, že mohou mít velkou spoustu vjemů, myšlenek a hluboké pocity. Podobné znaky mohou být přítomny i u zvířat.

Někdy u takto citlivých osob, které ve svých životech prožijí velké akutní či chronické trauma, nastane větší senzibilizace části jejich systému, které má za následek jeho hyper-aktitu. Především pak amygdalu, která je hyperaktivní.

Amygdala je část mozku, která určuje emoční význam informací, tzn. přiřazuje emoční náplň k informacím. Často zachraňuje naše životy - nese totiž také schopnost cítit strach, instinktivně nám říká komu věřit a komu ne, díky ní odhalujeme lži z mimiky a řeči těla druhých, podvědomě ukazuje na náš smysl života jako kompas - pomáhá se rozhodovat, poskytuje vášeň - například pro formování vztahů a nese schopnost empatie - amygdala je přímo propojena se systémem zrcadlových neuronů, které poskytují informace z kognitivní složky empatie. Toto tedy vede k tomu, že byla citlivá nervová soustava v minulosti často zaměňována s vrozenou introverzí nebo plachostí - nicméně ne každý s citlivou nervovou soustavou si nutně vyvine takové rysy.



Vysoce citlivé osoby jsou pouze náchylnější k této senzibilaci (hyperaktivity) amygdaly a k pocitům jako je úzkost.
Tyto podmínky vedou častěji k senzibilaci: Člověk s přiliš citlivým empatickým rysem osobnosti zažil psychické nebo fyzické osobní trauma, vedoucí k hyper-aktivnímu nervovému systému. Odrazový můstek této teorii je, že senzibilace se stává častěji u žen, hlavně ty jsou ve společnosti obecně ošetřovatelé druhých a mají intuitivní, empatické rysy osobnosti.
Existuje mnoho hypercitlivých mužů, nicméně, drtivá většina jsou ženy. Zajímavé je, že ve stovkách lidí, které byly dotazovány, byly nalezeny mnohé sestry a sociální pracovnice, u kterých bylo zjištěno, že je jejich nervová soustava hypercitlivá, ačkoliv ne všichni sociální pracovní jsou empatičtí. Dále také bylo zjištěno, že amygdala podobně hypercitlivých dětí, které se staly terčem šikany, nebo měly matky trpící depresí, byla větší, než je obvyklá velikost amygdaly. Mohlo by to být tím, že tyto děti vyrůstaly v poněkud nestabilní situaci, musely být vždy ve střehu.



Amygdala (lat.: corpus amygdaloideum) je párová mozková struktura obratlovců, umístěna ve střední části spánkového laloku a jako součást Papezova emočního okruhu je propojena hojnými drahami do ostatních částí limbického systému a do mozkové kůry. Amygdala hraje hlavní roli ve formování a uchování paměťových stop spojených s emočními prožitky s emocionálním zabarvením. Významně ovlivňuje chování při strachu i radosti.

Život s vysoce citlivou nervovou soustavou lze ocenit, může to být dar, ale může být také zátěž. Existují četné strategie. Pokud se vrátíte k úvodnímu citátu, zjistíte že takový člověk, který se naučí zvládat podněty, pocity a stres, může ze svého daru hodně těžit. Citlivost se cení v různých kulturách jinak. V těch, kde není oceněna, mívají tito lidé nízké sebevědomí a domnívají se, že jsou abnormální.
Toto u nich mnohdy vede k rozvoji nespavostí, depresí, sociálních fóbií, či úzkostné poruchy osobnosti. Za toto mohou především novodobé Americké ideály, podle kterých se lidé snaží co nejlépe zapůsobit na své okolí. Zdaleka odlišné to je u kultur například v Japonsku, které na citlivost nahlíží odlišně.

Lidé s takovou nervovou soustavou mají neobyčejné vlastnosti. Bývají skuteční milovníci všeho druhu, umělci, usmiřovatelé, rádci, myslitelé, vypravěči, léčitelé. Jsou to ti, které naše okolí potřebuje nejvíce, většinou si jich však cení nejméně.

Život hypersenzitivních lidí:

Intenzivní, vyčerpávající podněty
Hypersenzitivní lidé mohou přemýšlet, uvažovat a všímat si více než ostatní. Pociťují některé emoce silněji a více reagují na vnější podněty, protože jsou narozeni s nervovým systémem, díky kterému zpracovávají data ze svých senzorů mnohem detailněji. Toto jemné zpracovávání toku informací, které je z většiny nevědomé, způsobí, že se stanou brzo vyčerpáni. V takových chvílích potřebují čas v klidu o samotě kvůli obnovení. Všichni lidé se taky po čase zahltí informacemi a vyčerpají, ale zdaleka ne tak rychle. HSP (hypersenzitivní lidé) někdy mohou vyrůstat s myšlenkami, že jsou vadní, zvláště když je hlasitá hudba, davy lidí, nebo prostě rušný den rychle unaví.

Dětství
Problémy se u HSP (hypersenzitivních lidí) mohou objevit už v dětství. Můžou zažít trauma, dokonce už předtím než se narodí, pokud nejsou chtění.
Citlivé děti jsou velmi uvědomělé a kreativní. Mohou začít brzy chodit nebo se hodně smát a jako kojenci či batolata mohou zaznamenávat smyslová přetížení z nových věcí. Když jsou starší, mnohdy začnout trávit čas o samotě, aby si obnovili rovnováhu a energii.

Co funguje a co nefunguje
Jejich hyper-aktivní vědomí na okolní prostředí dělá HSP velmi opatrné. Jakékoli změny pro ně mohou být obtížné a tak nejsou známi pro jejich ukvapené činy. Předem předpokládají následky svých slov a akcí. Nemají rádi sociální situace a dávají přednost intimním rozhovorům jeden na jednoho.
Raději než je nutit k zapadnutí do společnosti a vycházení, HSP je třeba podporovat a naučit ocenit jejich citlivost a to v méně stimulujících prostředích. Je důležité rozvinout jejich hranice pro pohodlí a bezpečnost. Pokud jsou citliví na jasné sluneční světlo, chemické pachy, nebo různé temperamenty lidí, potřebují najít cestu k přijmutí takovýchto podnětů a to pomocí svojí kreativity.

Hypersenzitivní lidé se často snaží schovat. Někdy ocení, že i mnoho dalších lidí má stejné rysy. Sdílení klidných chvílí a mluvení o nadsmyslových záležitostech se pro ně může stát důvěrným nebem. Spíše než fotbalové zápasy, si užijí klidné vycházky v přírodě.

Možná nemusím být pořád tak pevný... možná můžu být někdy i poddajnější. - UGH! - Nikdy znova.

Vztahy
Jejich sklony představují unikátní problémy ve vztazích. Kritizování a hádky citliví lidé hodně špatně snáší. HSP se často otáčejí do sebe na ochranu proti tomu, co zažívají. Ačkoli vztahy vzájemné úcty pro ně poskytují bezpečný, pevný pocit přijetí. HSP se občas chová jako milý "people pleaser", protože nedostatek sebevědomí se může proměnit ve zvyk uspokojování potřeb druhých lidí. Mohou také často skončit s pocity samoty a vyčerpání ve vztahu, který nechtějí opustit.

Schopnosti citlivých osob zachytit jemné podněty a dvojznačnosti v podvědomých procesech může ovlivnit komunikaci ve vztazích.
I když se můžou naladit na to, co se děje, často to nemohou vyjádřit, protože se bojí. V těchto chvílích jednají z vlastní minulé zkušenosti, kde byli poníženi pro jejich citlivost. Mohou požadovat celou noc spánku, aby jim vše bylo dostatečně jasné na to, aby se vyjádřili o problému.

Intimita
Velice citlivé osoby velmi oceňují intimitu. Vlastně preferují mluvit o pocitech, nebo se věnovat filozofování, ale často věří, že nikdo jiný nemá zájem a stydí se za to. Kamarádský vztah, nebo hlubší - nejlépe s jiným HSP - může být velkým přínosem.
Zábava a vzrušení není to, co drží citlivý vztah pohromadě. Citlivý partner si všimne jemných změn v náladě nebo chování druhého. HSP se více zajímají o prohlubování jejich sebeuvědomění a nikdy se nepřestanou nudit třeba posloucháním výkladu snů jejich partnerů.

Jídlo a strava
HSP mají občas i velice citlivou chuť, takže jsou velmi vybíraví. K jídlu je třeba přistupovat trochu opatrněji než je obvyklé. Ne všechna jídla budou tolerovat. Stimulující látky, jako alkohol, kafe, drogy a nezdravé jídlo pro ně může být tak trochu nechutné nebo stimulující. Obecně platí, že jednoduchá častá jídla fungují nejlépe.

Spiritualita
Jakmile se HSP přestane snažit stát nezlomným a hrubým člověkem, často si vytvoří horlivý zájem a vděk za své zvláštní vědomí, které je přivede do neprobádaných světů. Tyto složité vnitřní sféry, kterým se ostatní celkem vyhýbají a neuznávají, se stanou jejich jedinečnými cestami celistvosti a štěstí.

Vlastnosti hypersenzitivních lidí:
1. Mají ohromnou představivost.
2. Mají skvělé intelektuální schopnosti.
3. Mají odlišné názory a jsou zvídaví.
4. Jsou velmi kreativní.
5. Jsou pracovití a pilní.
6. Jsou dobří v řešení problémů.
7. Jsou velmi vědomí a soucitní.
8. Jsou intuitivní, starostliví a spirituální.
9. Mají pro věci zpravidla hluboké porozumění.
10. Jsou objektivní a většinou se koukají se na věc z více pohledů.
11. Cítí hluboké a intenzivní pocity.
12. Mají silný smysl pro estetické vnímání.
13. Velmi respektují přírodu, umění a hudbu.
14. Mohou snadněji přistupovat k informacím z podvědomí.
15. Žijí podle svých vlastních životních hodnot.

Co velmi citlivé osoby nejsou, i když se to tak někdy může zdát:
1. Citově nezralé
2. Nepředvídatelné a emočně nestabilní
3. Přehnaně závislé
4. Náročné a žíznivé po pozornosti
5. Sobecké




použité zdroje:
 


Komentáře

1 Ayeri Ayeri | 5. června 2017 v 8:19 | Reagovat

Zajímavé, dost se v tom poznávám :)

2 Andy Andy | 5. června 2017 v 8:24 | Reagovat

Celé o mně. Zdravím, a dík za podporu :-).

3 Neytiri Neytiri | 5. června 2017 v 9:27 | Reagovat

Alue, moc děkuji za článek. Tolikrát v životě jsem měla pocit,že jsem asi ufon :-) . Svoji extrémní citlivost jsem jednu dobu nesnášela. Nechápala jsem proč vše vnímám tak intenzivně a jinak než většina lidi. Až poslední dobou přicházím na to,že je to vlastně dar. ;-)

4 Alue Alue | 5. června 2017 v 10:01 | Reagovat

Místo ,,Věděním ke svobodě" můžeme web přejmenovat na ,,MÍSTO PRO VŠECHNY HSP" :D :D :D

5 Andy Andy | 5. června 2017 v 12:29 | Reagovat

[4]: taky mě to napadlo. Ještě, že existuje takovýhle blog, který má moc HSP lidi pozvednout a motivovat, aby nezústali "propadnutí" pod tlakem ostatních "normálnějších" lidí - pak dokáží skvělé věci!!!

6 Eva Eva | 5. června 2017 v 12:41 | Reagovat

Hmm. Taky jsem si všimla, že si musím vytvořit svůj prostor jak v soukromí tak v práci, jinak si ze mě lidé pořád uzobávají, ale už neřeší, že by mě mohli sežrat celou :-D

7 Mary Mary | 5. června 2017 v 13:07 | Reagovat

Byla jsem taková jako dítě, ale řekla bych, že vlivem okolí jsem tak nějak zdrsněla a něco, co by mě pár let zpátky položilo mě již dnes nevzruší.

8 leeth leeth | 5. června 2017 v 13:45 | Reagovat

[4]: :-D  :-D  :-D Děkuji za článek, najednou dává vše smysl.

9 Lizzy Lizzy | 5. června 2017 v 13:46 | Reagovat

Celkem dost to na mě sedí, přestávám si připadat jako mimoň :) vůbec mě nepřekvapuje, že se nás tu sešlo více, u všech zdejších článků s podobným tématem se objevují komentáře ve stylu "já taky!" :D prostě se tu scházejí podobné typy a to je pěkné, se svými zvláštnostmi se pak necítíme tak sami :)

10 A. A. | 5. června 2017 v 15:29 | Reagovat

Dekuji za clanek :-) Me dlouho trvalo, nez jsem pochopila, ze vetsina lidi nepremysli tak moc do hloubky jako ja. Vse musim mit tisickrat a ve vsech smerech rozebrane, vse musi byt predem naplanovane a hlavne zadne nenadale zmeny, ktere neudelam ja, to je hned zle... :-D nejvetsi problem byl u partnera. Nekdy doted nechape, ale uz si n tu citlivost zvykl :-D sranda je, kdyz chodim po dome s tim, ze nekde neco az moc voni. To pak presvedcuju na zivot a na smrt a stejne nikoho neprescedcim, protoze to neco citim jen ja :-?

11 Ameline Ameline | 5. června 2017 v 15:29 | Reagovat

Jop. Pasuje.

Myslím si, že hlavně potřebujem zakotvení sami v sobě a taky vědomí, že si dokážeme s věcmi poradit. A nezamrznout v mantinelech, ale naopak rozšiřovat komfortní zónu. Je legrační, že od doby, co se nebojím s lidmi sdílet, kdo jsem, obvykle se i mezi bežnou populací setkávám spíše s obdivem. Zatímco když jsem ze sebe dělala drsňačku, tak špatně maskované "nížky" (způsobené většinou tím, že jsem ze sebe dělala drsňačku) mi akorát vysloužily nálepku "labilní".

K obrázku bych se chtěla jen zeptat: Koukal se někdo na ted talk Brené Brown, "the power of vulnerability"? Pro mě to byl celkem bod obratu.

12 fluttershine fluttershine | 5. června 2017 v 15:45 | Reagovat

Nevím, jestli se mám přidávat do vašeho klubu, protože zas TAK citlivá si zase nepřipadám... zkrátka jsem se naučila všechno ignorovat :D

Ale první, co mě napadlo, když jsem viděla hlavičku "Jídlo a strava" bylo: "Příručka pro chovatele HSP". :-D

13 Monisek Monisek | 5. června 2017 v 16:41 | Reagovat

Dekuji za clanek-vidim se v nem. :-) Me velmi pomaha les a stromy.Ikdyz,nez vyjdu do prirody,musim se nadopovat leky proti alergii za dva tisice mesicne,abych se neudusila,jak jsem precitlivela.Psychosomatika hadr.Dnes jiz je alergie-astma "normalni" ja jsem jeste odchodila zakladku s modrou pusou ..decka srandu ze me,ze pro me jezdi sanita. a cpali me leky na nervy,ze jsem jenom precitlivela... :-?

14 Helene Helene | 5. června 2017 v 19:14 | Reagovat

Brene Brown je skvela, mam od ni i dve hnizky. [11]:

A navic je taky uz kniha o ,,nas'', ktera se jmenuje ,,The Highly Sensitive Person'' od Elaine Aaron. Preklad jeste ale neni bohuzel dostupny, takze je to jen pro ty co dokazi dobre cist anglicky ;-).

15 Stefan Stefan | 5. června 2017 v 21:21 | Reagovat

HSP alebo noHSP, treba sa mat zdravo rad a nesnazit sa zaposobit na druhych tym, ze sa im budeme prisposobovat, ale je fajn byt sam sebou a ukazat to okoliu bez obav. Takto sa prejavuje bytost navonok pravdivo a okolie to oceni.
;) pozdravujem vsetkych rovnako poznacenych :)

16 sasanka sasanka | 5. června 2017 v 21:54 | Reagovat

Jujda,taky žasnu,jak to na mě sedí...! Téměř dokonale.Jako by mě někdo znal a napsal to o mě.Mockrát děkuji Alu za výborný článek ve kterém jsem se poznala!

17 Jarda Jarda | 5. června 2017 v 22:31 | Reagovat

To je divný, že nejsem zdravotní sestra. Ale jako sociální pracovnice? Nikdy..

18 Lenice Lesní Lenice Lesní | 6. června 2017 v 0:54 | Reagovat

děkuji za článek,
každopádně nesdílím tak dočista názor že každého dementa na tomto světě lze omluvit tím že je jaksi "hypersenzitivní". Hyperzenzitivní lidé sice existují, ale jsou celkem vzácní, je jich malinko.  Celkově mi ten pojem v poslední době připadá takový... jak to řící... no prostě szprofanovaný. Mmch, je zajímavé pozorovat co elaborátek činí s egem čtenářů, kteří to tu komentují :)

Já bych se z toho zase tolik neposírala :)

Hezký večer, L.

19 Alue Alue | 6. června 2017 v 8:44 | Reagovat

[18]: Tento článek není o dementech a asociálech, ale o senzitivních lidech. Bylo by dobré, prvně než napíšeš nějaký debilní komentář o egu zdejších čtenářů, si ten článek prvně alespoň přečíst.

20 Aleš Aleš | 6. června 2017 v 12:34 | Reagovat

Vím, že ten článek není úplně o tom co napíšu, ale bude to o tom, že i hypersenzitivita může upozorňovat na něco co není úplně ok. Hypersenzitivita ano, ale v kombinaci s poruchou osobnosti,
kde se vyskytuje (např. emočně nestabilní poruchy osobnosti nebo ADHD) může být i varující.Zažil jsem to kdysi s partnerkou.Začátek vztahu bylo úžasné souznění.Nic takového jsem v životě nezažil a co následovalo také ne.Po krátké době jsem se musel začít hlídat, abych neřekl nebo neudělal něco, co by ji nevykolejilo a nedostala hysterický záchvat.Mohlo jít třeba o zdržení v práci nebo o neúmyslném přemístění nějaké věci v bytě.Pak následovalo dlouhé uklidňování a vysvětlování.Kritiku jsem si nemohl dovolit absolutně žádnou. Připadl jsem si, že jsem v minovém poli a ne ve vztahu.Reakce byly opravdu dost nepřiměřené tomu co je vyvolalo.Událostí bylo opravdu hodně.Pokud je člověk jen hypersenzitivní je to úžasný vztah.Pokud je v tom, ale i kostlivec ve skříni v podobě PO.Je to peklo.

21 Alue Alue | 6. června 2017 v 12:43 | Reagovat

[20]:  To jo, když máš nějakou poruchu, nebo silný mindrák, tak ta senzitivita způsobí, že to na tebe ještě mnohem víc dolehne a ještě víc to s tebou mlátí, než u běžného jedince.

22 Mára Mára | E-mail | 7. června 2017 v 20:03 | Reagovat

Trochu jsem se v tom poznal x)

23 Lori Lori | Web | 7. června 2017 v 23:52 | Reagovat

[4]: :D  :D  :D  :D  :D  :D *oneskorený smiech*

24 hanka hanka | 8. června 2017 v 9:36 | Reagovat

Je skvělé toto o sobě vědět a přizpůsobit tomu svůj život. V době dospívání jsem s citlivostí hodně bojovala, navenek jsem si vytvořila ochranu a image ledové královny, abych tím získala prostor pro sebe a jelikož jsem to neměla úplně snadné a musela jsem se prodírat životem s ostrými lokty, unavovalo mě to. Sice jsem byla navenek úspěšná, ale musela jsem hodně zhrubnout a nedbát tolik na své pocity, ale pak mě to dostihlo a zhroutila jsem se z toho, pak jsem se pomaličku dávala zase do kupy. Teďka už trochu víc vím, jak se sebou pracovat. Fungovat s vysokou citlivostí v této společnosti není vůbec jednoduché, naopak. I rodina a škola nás vedou k tomu, být drsní, výkonní, nejlepší, na duchovní hodnoty nikdo nebere ohled (protože pro mě ta citlivost je bránou k duchovnímu životu). Takže jsem se naučila používat tu drsnou stránku jako masku, roli, která mi pomůže dostat se v životě tam kam potřebuju a kde budu prospěšná  a budu dělat něco smysluplného. Používám ji i v kontaktu s lidmi, když cítím, že mají tendenci mě využívat. A moji citlivou stránku si chráním, dávám jí průchod v soukromí a v bezpečí, kdy si rekapituluju, co jsem udělala, co mě zranilo nebo naopak potěšilo a obohatilo, hodně se díky tomu učím a mám větší pochopení pro ostatní. Co ještě pozoruju, že mám jinak oproti většině, je zvýšená potřeba regenerace a odpočinku. Jsem schopná intenzivně a efektivně pracovat, ale pak musím dát třeba na pár dní úplný klid, jenom relax, být  v přírodě a nikomu nic nevysvětlovat. Taky mi hodně pomáhá psaní deníku. Myslím že citlivost je dar,jenom je potřeba se s ní naučit zacházet aby to člověka nesmetlo. Chránit si ji a neplýtvat energií jen proto, aby se člověk zavděčil a přizpůsobil většině.

25 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 8. června 2017 v 9:50 | Reagovat

Já jsem o HSP donedávna vůbec neslyšela, takže mi to zprofanované vůbec nepřijde. Naopak, jsem velmi ráda, že se o tom začalo víc psát a diskutovat. Protože se často plete třeba se zvýšenou empatií. HSP jsou empatičtí, ale empatici nemusí být HSP. Prý jde o něco jiného. HSP je navíc postavená na vědeckých výzkumech a měřitelných výstupech. Věda je sice jen věda (sama jsem bývalý vědec, tak vím, o čem mluvím :-)), ale právě tento základ může mnoha HSP pomoci třeba právě v tom, aby nebyli házení do jedné škatulky s lidmi, kteří mají psychické problémy, deprese apod. (a skončili na práškách). U malých dětí je potřeba si obzvlášť dávat pozor. HSP jsou prostě jiní než většina. Nicméně není jich "maličko", 20 % je poměrně vysoké číslo. HSP jsou navíc velmi často velmi dobře zamaskovaní, aby se to na nich ve společnosti, která jede na výkon a to tvrdě, moc nepoznalo. Na youtube jsem před časem narazila na zajímavé video E. Aronové, která s konceptem HSP přišla. Je tam krásně vysvětleno, oč jde (https://www.youtube.com/watch?v=FQLBnUBKggY&t=87s). Bohužel jen anglicky :-( Rozhodně je dobré si k tomu přečíst literaturu, v češtině je jich již několik, a udělat si přesnější obrázek. Líbí se mi i to, že HSP není vyvolané nějakým traumatem. HSP prostě je nebo není. Trauma může spíš vést k tomu, že HSP začne svou přirozenost vnímat destruktivně. Ti, kteří trauma nezažili, prý právě díky HSP mohou žít život nadmíru bohatý právě tím bohatstvím podnětů, které umí zpracovat :-) Na druhou stranu prý z výzkumů vyplývá, že naopak traumatizovaný HSP mnohem vnímavěji a pozitivněji reaguje na intervenci ve snaze mu pomoci, než traumatizovaný neHSP :-)

26 Mára Mára | E-mail | 8. června 2017 v 23:21 | Reagovat

Ono to dělá dost problémy i v práci. Člověk defakto nemůže pracovat někde kde je větší hluk, velký provoz lidí, stres, zkrátka tam kde se cítí nekomfortně. Co zbývá? Malá kancelář, vrátnice, noční ochranka, možná řidič/ka, pak určité druhy podnikání. Osobně mi dělají problémy denní směny, natož pak když bych měl pracovat někde ve fabrice kde je hluk, špína a tak podobně. A to mám jen 9 bodů :D

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama