V e-shopu Alue.cz přibyly nové druhy Energetických krystalů. - K dispozici ZDE
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 15.10.

Komentáře

1 Ježovka Ježovka | 15. června 2017 v 1:22 | Reagovat

Měla bych k tomu hodně co říct, ale povím jediné: ta fotka vše dokonale vystihuje.

2 Kathleena Kathleena | E-mail | Web | 15. června 2017 v 9:45 | Reagovat

Jo, tak to jsem přesně já. :D Akorát ty horory na mě nesedí, ty já miluju. :D

3 Ketty Ketty | 15. června 2017 v 10:47 | Reagovat

Děkuji za články o hypersenzitivních lidech, hodně mi odpovídají na otázky, proč jsem taková jaká jsem, se všemi výhodami i nevýhodami..

4 Renata Renata | 15. června 2017 v 11:51 | Reagovat

zas len ,musim suhlasit, ze vsetko sedi..  mate to napriklad vy senzitiv ludia, ze  ked vidite napr. ludi s hrubym chovanim na ulici, aj mladez iducu zo skoly, ktora sa chova sprosto a oplzlo nadava aj pred dospelymi okolo, mam v sebe neskutocnu zlost, az to boli a neviem to zvladat/vsimla som si, ze sa to zosililo velmi, odkedy som matka/. Vacsina si to vobec nevsima, zaregistuje maximalne ale nic..Ja mam potrebu takym grobianom vynadat, ale zas mi to len ublizi a rozhodi ma to na par hodin. Neznasam to vyslovene, preto mi velmi ublizuje, co sa teraz deje vo svete, tolko nasilia, klamstva a akasi som celkovo podrazdena na ludi, nemam potrebu ich vyhladavat, viem, ze je to tym, ze fakt len malokto ma oci usi otvorene a vnima co sa tu deje a o co to ide a inych to ani nezaujima a preto to nedopadne dobre s nami, lebo sa nechcu prebudit a ked stretnem cloveka, co so mnou rezonuje, az mi srdco poskoci , nastartuje ma to :-)

5 Ayeri Ayeri | 15. června 2017 v 16:56 | Reagovat

Taková jsem byla jako dítě a usilovně se snažím už nebýt :)

6 M. M. | 15. června 2017 v 19:00 | Reagovat

[1]: Jojo vystihuje,citim se mezi lidmi jak nahá,a nekdy aj pěkně v prdeli xD :-)

7 Jaroslav Jaroslav | E-mail | 15. června 2017 v 19:58 | Reagovat

Představte si Alue že by ta fotka na konci Vašeho článku bylo Vaše tělo, je to nakládání s osobním vlastnictvím jiného člověka, který s tím třeba vůbec nesouhlasí! Jak by se Vám to líbilo, kdyby to tato fotografie nahého těla bylo vaše tělo a mnozí by Vás na té fotce poznali? jak by jste na to reagovala, kdyby jste se nemohla bránit? To není útok na Vaší osobu, píšu to jen jako zamyšlení.

8 Alue Alue | 15. června 2017 v 20:03 | Reagovat

[7]:  Třeba to jsem já... To není útok na Vaší osobu, píšu to jen jako zamyšlení.

9 Mára Mára | E-mail | 15. června 2017 v 20:52 | Reagovat

[8]: Mě taky přišlo že jsi to Ty :D

10 Andy Andy | 15. června 2017 v 21:41 | Reagovat

Ani mě se moc nelíbí nahé ženy..tedy jo, ale ne takhle.Žena je krásná,když schovává a já můžu mít větší fantazii..nahá žena je jen nahá žena.Nic zajímavého pro začátek :-)

11 Fellien Fellien | Web | 15. června 2017 v 21:51 | Reagovat

[7]: Asi se vyjádřím naprosto mimo téma článku, ale nedá mi to nereagovat – Jaroslave, lidská nahota je naprosto přirozená věc. Lidské tělo je dokonalé tak, jak ho Vesmír stvořil. Nahota by se měla přestat tak tabuizovat, protože pak dochází k tomu, že se lidské tělo vnímá až příliš v čistě sexuálním kontextu. Když někdo dá takovou fotku na internet, je to pravděpodobně člověk, co je zcela spokojený sám se sebou, má zdravý vztah ke svému tělu a určitě si uvědomuje, že takovou fotku uvidí spousta lidí. Nemyslím si, že by se žena na fotce snad měla v úmyslu bránit, kdyby věděla, že ta fotka tady je. A když to tak vezmu kolem a kolem, tak vlastně každá fotka, ať už je na ní cokoli, je nakládání s osobním vlastnictvím. Ale je zajímavé, že se lidé ozvou především tehdy, je-li na fotce něco, na co nejsou zvyklí. Rovněž to prosím neberte jako útok na Vaši osobu.

12 dexter dexter | 16. června 2017 v 11:12 | Reagovat

O to těžší to má člověk, když je muž. U žen se přecitlivělost tak nějak předpokládá, ale u mužů se to neočekává a okolí to bere za slabost.
Vidím to u sebe - pro svoje okolí jsem rpostě "divný" a tak nějak cítím, že i přátelé na mě kašlou - jsem prostě jiný a nezapadám.

Ale k té přecitlivělosti - třeba hudbu klidně snesu hlasitější, ačkoli hodně hlasitá hudba mi poslední dobou taky docela vadí.

13 hanka hanka | 16. června 2017 v 12:59 | Reagovat

Ještě bych mohla přidat další rys, a to je citlivost na emoce druhých, nebo nasávání emocí druhých lidí. Nejen že poznáte, jak se kdo cítí, ale často ty emoce nasáváte do svého pole, jako by vás ten člověk obalil svým polem. Mně je to často nepříjemné, cítím to pak ještě dlouho po setkání a trvá to se toho zbavit, ale pokud je to mně blízký člověk se kterým mám důvěrný vztah, tak je to krásné.
Další rys může být špatná odolnost vůči stresu. Na práci potřebuju klid, když jsem v stresu tak to nesu hrozně špatně, migrény, bolesti různě v těle, jsem stažená a nemůžu jíst. Přitom s někým jiným by to ani nehlo.
Ale musím říct, že přes ty všechny "nevýhody" bych neměnila, díky citlivosti vidím dál než ostatní, můj svět je daleko bohatší a necitlivých lidí je mi líto.

14 Luz Luz | 16. června 2017 v 18:02 | Reagovat

Pekny text a take se s tim muzu castecne ztotoznit.

[7]:  Ja take nejsem fanousek zverejnovani nahoty, ale: Nejpravdepodobnejsi verze vzniku fotky myslim je, ze ta zena se tak nechala vyfotit dobrovolne s vedomim, ze to bude publikovano.
Asi je malo pravdepodobna verze, ze se jen tak prochazi nahodou naha po lese a Alue ji tajne spehuje a foti :)
A pokud to puvodne nekdo zverejnil bez jejiho souhlasu, tak nejspis neni v moznostech Alue to zjistovat.

15 zdeněk zdeněk | E-mail | 16. června 2017 v 19:10 | Reagovat

[11]: Taky mi připadá, že ta fotka byla vytvořena spíš s uměleckým cílem a ne aby si nějaký chlapec...no Vy víte co :D
Prostě ukázat, že nahota k lidem patří a to velmi jemným způsobem. Když se narodíme tak přece nejsme oblečení v kvádru. :)

16 Jitka Jitka | 16. června 2017 v 21:57 | Reagovat

Děkuji Aluško, dneska jsem si obzvlášť potřebovala přečíst tento článek (a i další), jsem vděčná za to, jak zdárně pokračuješ ve svém tvoření. Po dnešku jsem totálně vyždímaná, tak aspoň zde dobiji trochu baterky, když teď to na procházku lesem aktuálně není.
Měli jsme totiž každoroční pracovní schůzi celé firmy, je nás tam přes sto padesát, odešla jsem dřív samozřejmě. Předem říkám, že disponuji vysokoenergetickým kapitálem, jenže tu hranici, kdy, co a jak pustím, si přesto musím hlídat. Dnešní poznatky snad už nemohou být autentičtější. Právě autentičnost, pravdivost a přirozenost, jsou pro mě důležité a hloubka také. Mrzí mě povrchnost lidí a jejich...bohužel musím říct, že již navyklá neschopnost mít pravé přátelství. To mají snad jen jihoevropani ještě? Teda mám kamarádku a ta je původem z Bulharska. Poznali jsme se před dvěma roky a není snad dne, kdy bychom jedna druhé nepřipadaly jako sestry. To je krásné, najít poklad mezi všemi takto, ačkoliv se vidíme zhruba dvakrát týdně, jenže má to malé ALE - v práci je kolegyně, která myslí tak, jak myslí a vnímá tak, jak vnímá, klasicky systémově dle "tak mě doma vychovali" a sedí se mnou v kanclu. S ní nevím, co si počít. Příroda mi nadělila mnohé a je to dar i prokletí. S tou kolegyní, kterou od dnešního dne už nemůžu vnímat jako kamarádku, ačkoliv snaha byla na obou stranách, ale jsme vnitřně nakonec moc odlišné...nejde to s ní pokračovat na kamarádské rovině, protože mě to vyčerpává a stahuje dolů. Je starší než já, ale jen o pár roků. A tím bych navázala i na zkušenost cítění energií a tahání cizích emocí - někdy bych si přála být stroj a chvíli TO vypnout.
Zítra mám třicetiny. Vypadám dobře, mám hodného manžela. Ona nemá ale ani známost a bydlí u rodičů, takže jí dost chybí svoboda, možnost se víc nadechnout. Chci upozornit pro takové případy - buďte obezřetní, než vás příliv emocí až moc vyčerpá a vy podlehnete tomu vnitřnímu, vám přirozenému nutkání jim pomoct. Zkusit to můžete, párkrát. Ale když se do půl roku nic nestane a ten člověk je pořád stejně a vlastně není ochoten se vyvíjet, pomoct mu nemůžete! Vzdejte to, dokud je čas a jasně vymezte vlastní možnosti vůči němu. Taktně jsem jí napsala, že je trávení času s ní pětkrát v týdnu na osm hodin na mě už moc, nad moje síly. Ať se nezlobí, že se necítím s ní dobře. Dnes mě rozhodila jejím míněním (kdy samozřejmě za tím vším volá o pomoc, ale já už nemám pro ni rezervy ji tahat z bahna) se vyčlenila mimo ostatní kolegy ve firmě. Den předtím jsem napekla malé čtverečky z listového těsta na slano i na sladko, aby jich bylo hodně, dala jsem si v dobré víře s tím práci, že si tak nějak každý zobne. A dnes jsem je tedy rozdala po krabičkách rámcově, co jsem jen stihla do porady. Ona to věděla, že jsem na poradě a že jsem tam déle, jako naschvál se to protáhlo, pak další shon a další a ona vytáhla na pořad dne téma "Je to trapné". Mě se sepnulo staré tlačítko, jaký jsem chtěla pohřbít, tlačítko ze základky a řekla jsem "Je snad něco špatně? Já si myslím, že slovo TRAPNÉ se vymyslelo lidmi proto, aby se jeden člověk po jeho vyřčení cítil lépe a ten druhý, aby se cítil špatně!" Tak jsem z ní vydolovala, že jí přijde ponižující, že jsem jí nenabídla jako první, když je se mnou v kanclu. (Možná právě proto, že JE se mnou v kanclu...a pozornost i záměr jsem měla ten, že si půjde zkrátka vzít, jako každý kolega, když bude mít chuť.) Protože mám zkušenosti s manipulacemi až dost, tak odpovím:"Já se ale necítím, že bych provedla něco špatného, naopak, jednala jsem dle nejlepšího mínění tak, jak je mi přirozené!" Což jsem jí podruhé za minutu šlápla na kuří oko a to se dost tvrdě trestá, že? Problém byl ten, že jsem nejednala v souladu s jejími očekáváními a naučeným, co jak se má nebo nemá. :-( Do kanclu k ní mě přestěhovali před rokem z kapacitních důvodů. A teď už je to fakt bída a jen přežívání vedle ní. Dokud nic neříká a nechce, tak to jde. Ale Vesmírné vědomí mi sděluje (pokaždé, co se zklidním, se ozve), že už je konec, že bych to měla s ní rozseknout, neboť je tu nerovnováha mezi přijímáním a braním a ona už brala mnoho energie odemne, aby se přeučila od stresování se z písmenka na jiném řádku ve wordu, že tyhle nedokonalůstky dovede aspoň bez velkýho nervózy obejít. Je perfekcionistka. Vím, co to obnáší a kvůli zachování vlastního zdraví nervového systému jsem tento koncept perfekcionismu a workoholismu zabila. Stále se umí vzteknout, svým způsobem je též citlivá, jenže ve chvíli mé potřeby pochopení a tolerance z její strany, se toho nedočkám a ani to očekávat od ní nemohu - toho schopná není z důvodu "matrixovské zmrzačení duše".Každý den mažu (z akáši), na to jsem si utvořila mozkovou funkci, takže druhý den mohu začít nanovo. JENŽE to už postrádá s ní smysl. Naprosto, jednak ona se nikam nehne, namísto toho mě spíše napadá a žárlí na mě a na to, (žije si v dojmu), kdy se musí se mnou dělit o naši společnou kamarádku - tu z Bulharska.Marně jí vysvětluji, že to vše záleží na tom, jestli si dokáže ukrást čas doma/taky není normální být v jejím věku na rodiče tak fixován nebo vězněn?/tak klidně může být s námi. Ale ona ne, aby jako nezacláněla.Žárlí na to, že já jsem jistých věcí schopná a ona ne, že nemá takové možnosti.A to je moc zlé a nevidím jinou cestu. Za druhé, snažit se jí pomáhat pořád a na úkor sebe je poněkud v rozporu s Vesmírem a duchovními zákony, přecijen, mám se ráda a chci přeci být zdravá a mít dost sil na úkol duše tady na Zemi. Nemohu však býti "mírotvůrcem", pokud mi mnoho lidí nerozumí a je škoda, když mě potencionální hluboký přátelský vztah zklame, neboť jsem přitom povinna dávat příležitosti jejich vzniku a čím víc, tím lépe. A nemohu být "mírotvůrcem", pokud já nerozumím lidem, takže se nemohu napořád odpojit od civilizace. Jsem asi cvok, ale Aluško, Tvé články mi pomáhají dnes to zdravě vyčistit, vymeditovat. Ráda bych viděla v lidech to poznání CO TO JE ten hluboký přátelský vztah a řekla bych, že paní Renatka s komentářem č.4 má pravdu, že to pak nastartuje srdečko a hezky naladí. A současně jsem v konfliktu občas s tím, že musím být chvíli sama, samota mi sice nevadí, ale je neklid, když déle než pár dní něco nedělám v rámci úkolu duše, tj. věnovat se lidem. A také moc lidi nevyhledávám. Na cesty do práce, kdy chodím pěšky a ráda, si beru mp3 přehrávač, na něm andělské písně, to je jiná hudba, než ty vulgární řeči,jichž bývá člověk nedobrovolně svědkem, jak paní zmiňuje.
S energiemi se to má tak - napsat knihu už musím, nebo snad z toho exploduju - s kolegyní odstřihnout šňůru kamarádství, které mi přijde spíše tvrdě kritičné a já už v tom nemůžu dýchat.Je mi to líto, ale je třeba to posunout dál. Ono to má nepříjemné pracovní dopady - po její kritice na adresu mého chování a posuzování hodnoty duše nebo tak nějak se totiž utvoří dusivé energetické pole, které začne na mě posléze přitahovat všechny ty lidi, co mají ve firmě se mnou nečisté záměry.No dneska se tam jeden objevil a hustil do mě, jakej je to průser a že celý krystal pryč a že musím v každém případě dělat to či ono- a mě, ačkoliv se v tu chvíli úplně klepaly ruce a měla jsem slzy v očích, cítila jsem zoufalství nepřímého nadřízeného A opakovala si v duchu: Vypadni už ty jeden podrazáckej hajzle, zmiz! Ani jsem se nemusela na něj podívat, ale z hlasu bylo jasný, že si mě hodlá podávat jako viníka za JEHO neúspěchy. Jednou mi ale dojde trpělivost, jdu si všecko evidovat, co ON mění bez vědomí výrobního ředitele a bude cirkus! :-D A pak mu řeknu: Ale mě je váš problém úplně volný od chvíle, kdy jste se rozhodl zneužívat mé ochoty. Od chvíle, kdy házíte zcela evidentně na mě špínu a nejsem tu kvůli lidem, na to nezapomeňte, jsem tu kvůli krystalům! To je další věc, co mě znepokojuje. Ale stejně mi to projde a já se mohu vyjadřovat svobodně.
Roboticky jsem si napsala, co do mě hučel, nakonec už odešel. Pak na mě kamarádka (z Bulharska) okamžitě poznala, že je zle, že jsem hóóódně nas...ná, nakrknutá. Ruce se mi klepaly ještě patnáct minut...pak ten firemní sraz. A to už mě vysílilo taky. Prostě jen povrchnost, necitlivost lidí, chvílemi šikovně odstíněná kamarádkou, ta druhá s námi mohla klidně sedět u stolu, ale odpojila se (zase program NEBUDU PŘEKÁŽET). Je to její volba a nemá právo mě kritizovat za JEJÍ volby jako já nemám právo její volby měnit bez jejího souhlasu. Neváží si mě jako člověka, to tvrdí jen povrchně, důležitější je však pro ni osobní hrdost než přátelství, absolutně nemá páru, co říká, když na mě promluví jakože do duše. Ano, mohu být ráda, že mi doporučila knížku Citlivost jako výhoda. Ale tím to hasne, neboť ona se tím, co tam píší, neřídí a neumí si z toho něco vzít,takže její řeči vycházejí z ega a touhy dělat se moudrá...bohužel. V pondělí mi chtějí kolegové popřát, ale nějak se netěším. Cítila bych větší klid, kdybych zaprvé nic nepekla, za druhé by nikdo z práce o mých narozkách nevěděl.Nechci se zaplétat do dramat lidí "co si kdo pomyslí".Jdu vykonat návrat rovnováhy.Už jen proto, že nemíním vyvolávat v lidech zlost a nervozitu, která se jinak šíří a rezonuje dle principu z ukázky výše psané.Někdy mi přijde, že se na mě lidé křečovitě drápou jako supi, já pak mám křeč o měsíčkách (to mám právě z toho, druhá čakra je vztahová-pocitová), dělají to, jen aby si na mě vylili jejich negativní emoce - protože když se přesto všechno raduji z maličkostí, je to pro ně jako rozbuška.Teď už jdu smazat a usnout.

17 Jarda Jarda | 18. června 2017 v 20:08 | Reagovat

[16]:Jaképak jsou duchovní zákony? Ja myslel(bo nic nevím), že je jen jeden Zákon - jedno Slovo..

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.