Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na alueshop.webnode.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 16.08.

Znáte hudební extázi? / Doporučuji

18. června 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Energie
Mozek a tělo každého člověka jsou trochu odlišné. Na světě nejsou dva úplně stejní lidé se stejnou citlivostí, stejnými schopnostmi a stejnými dary. Je zajímavé sledovat, jak různí lidé a jejich různé mozky různým způsobem vnímají hudbu. Jak někdo ani nedutá, někdo pláče a někdo se může dostat do extáze. Je fascinující to sledovat na hudebnících, když prožívají oblíbené úseky svých skladeb.

Tento článek píšu za účelem toho, abych se vás čtenářů zeptala, jestli tyto stavy znáte a pokud ano, nakolik se shodujete se mnou, nebo v čem jsou jiné? Ráda bych si na toto téma promluvila s dalšími lidmi, ale nevím kdo by v mém okolí mohl být ten správný člověk k rozhovoru, který by mě pochopil. A tak házím toto téma do placu a doufám, že se snad něco zajímavého dočtu od vás a že snad budeme moci své prožitky sdílet a vzájemně se inspirovat.

Můj mozek velmi dobře chápe hudbu a hodně na ni reaguje. V každé hudbě kterou ráda poslouchám vidím obrazy, barvy, příběhy, představy a různorodou škálu emocí. Asi je to tím, že poslech hudby stimuluje pravou mozkovou hemisféru. Levá - logická - půlka mozku hudbě nerozumí. Už před mnoha lety jsem si všimla, že občas když slyším hudbu která se mi opravdu hodně líbí a zaposlouchám se, udělá se mráz po těle. Většinou to bylo při vyšších tónech, kdy zpěvačka zpívá vysoko, čistě a její hlas nádherně rezonuje.

V poslední době jsem si toho začala více všímat, protože se mi to děje častěji než obvykle. Možná jsem citlivější a mám víc prostoru pro sebeprůzkum. A možná je to tím, že poprvé v životě mám období kdy bydlím sama a tím pádem se jinak chovám, než když bydlím s někým. Například si pouštím co chci, kdy chci a jak hlasitě chci. A chovám se u toho jak chci, zcela spontánně, protože mě nikdo nepozoruje.



Hodně v poslední době zpívám. Když jsem smutná, zamilovaná, nebo veselá, tak ze všeho nejvíc. Zavírám se někdy po večerech v koupelně kde je dobrá akustika, kde se krásně hlas rozléhá a vrací do uší. Zhasnu si tam, zavřu oči a zpívám. Většinou si řeknu, že budu cvičit hlas třeba 30 minut, ale ve skutečnosti tam zpívám klidně do půlnoci, dokud se hlas neunaví. Strop jsou asi dvě hodiny. Víc nevydržím. Během zpěvu neprožívám hudební extázi v tom slovasmyslu jako u repráků při poslechu hudby, ale dostávám se také do změněného stavu vědomí, kdy ztrácím pojetí o čase. Je to ale něco jiného... Prožívám jenom Teď, Tady, a ve svobodě svého hlasu a svobodě svého projevu nalézám sílu a čistou jiskru radosti ze života. Jsou to chvíle nespoutaného šťastného bytí. A zhasínám si proto, že když můj mozek nemusí zpracovávat světelné a obrazové vjemy, mnohem silněji se ponoří do zpěvu a prožitek je poté mnohonásobně silnější.


Začalo mě to velice fascinovat. Začala jsem zkoušet a zkoumat tento zvláštní stav při poslechu hudby. Co ho vyvolává, jak postupuje a jestli se dá spustit vědomě? Moje první prožitky husí kůže u repráků jsem určitě měla při poslechu Nightwish, když u nich zpívala Tarja. Postupně jsem zjistila, že to umí i mnoho jiných zpěvaček. Ale ne vždy je k tomu metal zapotřebí a v podstatě o metal ani nejde. Jde spíš o harmonii tónů, jejich výšku, či spíše určitou rezonanci, intonaci.
Nedávno jsem si velice oblíbila vybrané klavírní skladby, kde se nezpívá. Stahuju si z youtube ,,amatérská" díla, což jsou většinou předělávky z filmových soundtracků. Nahraju si to do přehrávače a pak pouštím na hlasito do repráků... a sedím u nich, někdy stojím, poslouchám a sleduju, co to se mnou dělá a kdy. A pak sleduju, co to udělá i později během dne, kdy už hudbu neposlouchám. Jak mě to ovlivňuje zpětně... Většinou si to dávám hlasitěji, protože se mi pak do toho stavu mnohem snadněji dostává, ale často ho dosahuji i když hudba hraje středně, nebo dokonce potichu.

Postupně vám sem jako příklady vložím hudbu, která u mě tyto stavy vyvolává. Pokud máte podobné zážitky, jistě poznáte ty části, které rezonují potřebným způsobem. Budu ráda, pokud i vy pošlete svou rezonanční hudbu, ráda se nechám inspirovat. Ještě mám pracovní teorii, že schopnost dostat se do hudební extáze zásadně záleží na hudebním vkusu dotyčného a že rezonanční hudba tím pádem bude pro různé lidi odlišná... nebo nebude?

Bella's lullaby na piano - Prakticky celá skladba je silně rezonanční.
https://www.youtube.com/watch?v=Od-3oxpFWB0

Co jsem zatím vypozorovala, schopnost uvést člověka do extáze nemají konkrétní celé skladby, ale spíš určité části a určité kombinace tónů. Jejich společné rysy by se daly shrnout buď jako vysoké a velmi čisté tóny, nebo jako harmonická kombinace, která se do sebe úžasným způsobem vplétá a tvoří něco velmi líbivého a zvučného.
Dřív jsem ten stav prožívala občasně a spontánně, většinou když jsem našla nějakou opravdu pěknou skladbu, byl večer, já byla sama, v klidu a mohla jsem se plně soustředit jen na tuto hudbu, nedělat u toho nic jiného. Tehdy mi v určitých částech vstávaly chlupy na rukách a na nohách.
Postupně jsem zjistila, že se to dá do určité míry cíleně vyvolat, nebo spíše cíleně podpořit a zjistila jsem, jaké je potřeba splnit podmínky.

The Chronicles of Narnia - piano (skoro celou dobu)
https://www.youtube.com/watch?v=rEz0D3VohFA

Jak vlastně hudební extáze ,,vypadá", či spíše jak se prožívá? O čem je celou tu dobu řeč? Mluvit můžu pouze sama za sebe (a budu ráda když mě doplníte svou zkušeností, nebo prožitkem)... Někdy to mám zcela spontánně, aniž bych se o to snažila, ale když vysloveně chci prožívat tělesně svoji oblíbenou hudbu, udělám to tak, že si vyberu playlist se skladbami, u kterých vím, že u mne tyto stavy vyvolávají. Většinou se k tomu posadím, protože při neobvykle silném stavu se mi podlamují nohy a můžu ztrácet balanc.
Pustím hudbu, zavřu oči a vypnu mozek v tom slovasmyslu, že přestanu nad čímkoliv přemýšlet a cokoliv posuzovat. Stačí mi pouze poslouchání klavíru. Potom přesunu své vědomí dovnitř, do své hlavy. Ne do srdce, ale vyloženě se zaměřím na svůj mozek. Potom nechám tóny, aby ve mě rezonovaly. Doslova si je nechám vpít do mozku.
Extáze se dostaví podle toho, v jaké fázi je skladba. Někdy se dostaví okamžitě a tak silná, že mě skoro porazí. A jindy má delší náběh, a je jemná.

Bedřich Smetana - Vltava (hlavně první dvě minuty)
https://www.youtube.com/watch?v=uI8iTETiSqU

Začíná to v mozku. Prvních pár vteřin se jakoby neděje nic, člověk si připadá jako sedící prázdná nádoba, do které postupně ,,nateče" hudba. A potom se spustí něco, co mě neuvěřitelně fascinuje. Doslova fyzicky cítím, jak mi hudba putuje přes nervy od čela směrem dozadu do mozku. Tam někde, kde je mozeček. A tam prožiju něco, co by se dalo nazvat energetickou explozí. Začne to vzadu a pak se to rychle rozlije doprostřed mozku.
Něco silného se tam stane a můj mozek se úplně změní. Jeho vnímání se změní, přepne na jiný režim. V té chvíli už jsem celkem mimo a sleduju, jak mi slastný pocit putuje od mozku dolů po krku, po páteří a způsobuje mi velice příjemné mražení. Když je impulz opravdu dobrý a silný, mražení putuje dál, prvně se rozlévá od páteře do rukou a může docestovat až do nohou. Při maximálním stavu hudebního blaha se mi postaví vlasové cibulky a dokonce jemňoučké hloupky na tvářích. Všechny chlupy stojí v pozoru, jsem naježená, prsty a dlaněmi většinou mířím na zdroj hudby, protože mi to pomáhá lépe ji pojmout do svého vědomí...
Je to stav naprostého bytostného blaha, kdy se stírá rozdíl mezi člověkem, prostorem a zvukem. Přestanete to úplně vnímat a spíš jste ta hudba, než člověk. A to je chvíle, kdy ztratíte balanc. Proto je lepší sedět.
Tento stav doprovází podobné pohyby, jako dělají lidé, kteří se ponoří do hry na hudební nástroj. Je to stav, kdy se stanete jedním s hudbou kterou vnímáte a přestanete se ovládat. Takže se můžete pohybovat podle hudby, nebo naopak úplně ztuhnete. Může se dostavit chvění, nebo i pláč. Dá se to občas pozorovat i u geniálních hudebníků a skladatelů: https://www.youtube.com/watch?v=LqoV4ZW7xTA

Nightwish - Dark passion play (začátek, kde je vysoký zpěv... zbytek skladby ne, zato je začátek extrémě silný)
Nightwish - Stargazers (skoro celá - zpěv)

Když tento stav náhle přeruším, rychle otevřu oči a přestanu se soustředit na hudbu, nějakou dobu trvá, než mozek změní opět svoji frekvenci a začne pracovat jako obvykle. Dokud to tak není, jsem jakoby opilá, opojená zvukem. Vidím rozmazaně, jinak vnímám barvy, světlo a v hlavě mám naprosté vzduchoprázdno, jakobych nebyla v sobě, ale někde úplně jinde.
Sice to nemá nic společného se sexem, ale je zajímavé, že je tam určitá podobnost. Když jsem blízko člověku kterého miluji, zhoršuje se mi koordinace, někdy se mi až podlahují nohy. Rychle jsem schopná dostat se do velice podobného, nebo dokonce stejného opojného stavu vědomí. Pouhou blízkostí toho člověka a dotekem nebo pohlazením se přeladím na tento ,,mimostav". Vypadá to tedy, že je více spouštěčů tohoto stavu, i když poslech hudby není o sexu. Je to o vášni k hudbě, ale láska je také vášeň... Vášeň jako vášeň? Každopádně oba stavy počínají v mozku, jsou mentální a v krátké době se stanou fyzickým stavem, přejdou z vědomí na tělo.
Někde jsem četla, že když se člověk zamiluje, otevírá se určitému proudu energie, který u něj způsobuje ono nepopsatelné blaho a změněný stav vědomí. A že tento stav není nutné nalézat pouze prostřednictví druhé milované osoby, ale že ho máme kadý v sobě, jen ho najít... Je to tentýž kanál? Je ta další cesta prostřednictvím hudby?

Pan's Labyrinth Lullaby - Piano and violin (hlavně část s houslemi)
https://www.youtube.com/watch?v=JktNRlNTfMs

Přemýšlela jsem, proč vnímám počátek hudební extáze v zadní části mozku, tam kde je týl... Vzadu sídlí mozeček. A mozeček je zodpovědný za koordinaci pohybů a udržování rovnováhy. Bingo? - Možná je to důvod, proč když se mi rozzáří mozeček, ztrácím smysl pro rovnováhu.
A střed mozku, to bude pravděpodobně šišinka. A ta bude zodpovědná za to, co se děje dál a od ní to putuje dál po těle...

Když hudební extázi nepřeruším, ale jsem v ní delší dobu, nechám ji postupně doznít a vstanu až když stav odezní, proberu se jako nová bytost. Úplně mě to dobije... Dobíjím se dokonce i vlastním zpěvem, ale tam je potřeba ozvěna, aby se mi zvuk vracel zpátky. Když ho nechám, aby mi rezonoval v mozku, postupně mi začnou vibrovat končetiny a já nemůžu přestat. Obvykle se mi pak vůbec nechce spát, jak to ve mně hučí, jsem schopná se přebít a pak si tu energii musím trochu stahovat, protože to můžu přehnat a pak jí mám moc.

Nightwish - Amaranth / piano
https://www.youtube.com/watch?v=4RVBBdkD6kA

Příval energie není jediný zajímavý důsledek, hlavně mám pocit, že mi to harmonizuje mozek a aktivuje více pravou stranu. Protože i několik dnů po takové seanci vidím velmi často světlo. Většinou ho vidím levým okem a spíš v horní části zorného pole. Buď jsou tam světlušky, nebo mě vyloženě oslní bílé světlo. Jako když vám někdo posvítí ledkou do obličeje... Zjevuje se to nahodile, bez ohledu na to co zrovna dělám. Také jiné mimosmyslové vjemy jsou u mne citelně zesílené. Další zajímavý efekt je psychika. Proberu se jako znovuzrozená, absolutně klidná a ničím nezatížená. Necítím žádné výrazné emoce na jednu nebo na druhou stranu, funguje to jako kompletní reset. Cítím vnitřní klid a blahodárné niterné ticho. Nějakou dobu trvá, než se z tohoto dokonalého středu sebe sama vychýlím nějakým konkrétnějším směrem.

Vypadá to, že se tímto způsobem dají rozvíjet přirozené vlastnosti pravé poloviny mozku a určitě jsou ještě věci, které na mě čekají a které zatím nevím. Také jsem si všimla, že ta hudba nemusí být nutně laděná do 432Hz, i když je to tak lepší a silnější. Umí to i klasická 440Hz.

432 Hz Avatar Soundtrack
https://www.youtube.com/watch?v=PgbTTsXOpTU

 


Komentáře

1 Ježovka Ježovka | 18. června 2017 v 2:18 | Reagovat

Hudba ve mně odjakživa vyvolává velmi silné emoce, různé energetické i skoro až mimosmyslové pochody, obrazy, myšlenky... Prostě se společně s ní dostávám do jiného světa, je to pro mě tolik přirozené, že mi několik let trvalo, než mi vlastně došlo, že to tak mám a že jiní lidé třeba ne... Skrze hudbu objevuji sama sebe a obzvlášť posledních pár měsíců je to velmi intenzivní. Proto mě i tenhle tvůj článek moc potěšil. :-) Jsem ráda, že je tu někdo, kdo při ní prožívá úplně stejné stavy. Miluju si sednou do auta, dát si sluchátka a ponořit se do naprosto jiného světa, který nezná nikdo jiný než já. Hudba je úžasná - má schopnost nás rozplakat, rozzlobit, donutí se zamyslet a dokáže i pomáhat, je to něco, co se nedá tak úplně zachytit(paradoxně), musí se to zažít. Kdybych neměla hudbu, dávno nevím, co se mnou je. Při poslechu hudby se mi i mění citlivost podle toho co zrovna poslouchám, mění se podle toho má nálada a energie. Jsem při ní schopná třeba dělat a psát věci jako bych byla úplně "opilá" a ve střízlivém stavu bych je třeba vůbec neudělala, musím si na to dávat pozor. :-) Nejvíce mě na hudbě fascinuje její schopnost sjednocovat. Víš, vždy mi přišla nádherná a opravdu úžasná(uchvacující, ohromující, překrásná... Vážně nevím, jak to ještě jinak vyjádřit)chvíle, kdy dav(nemusí být ani dav, třeba jen skupina)lidí začne zpívat. Na koncertech všichni zvednou ruce, rozsvítí mobily a začnou zpívat. Všichni, tolik lidí společně. Dohání mě to k pláči, když to vidím - s tím by se dalo dokázat tolik věcí, s takovým davem, s takovou energií! Něco tak krásného se dnes už jen tak nevidí. Abychom se všichni sjednotili a šli za společným cílem. Když dav společně zpívá, zvedne se obrovské množství energie a mně to připadá tak strašně úžasné, až naprosto ohromující, magické. Promiň, že se tu tak rozepisuji, ale obzvlášť v posledních měsících s hudbou prožívám  něco velmi silného a tímhle článkem jsi mi prostě rýpla do živého. :-) Nevím proč, ale hudba mě vždy dostávala někam úplně jinam, blíže k sobě samé a zároveň dál. Miluji tu představu "stojím na podiu, zpívám a ten obrovský dav se mnou, my všichni, společně"... Neumím to popsat, ale jistě víš, co myslím. Hudba má v sobě spoustu síly, je to jeden z mála prostředků co může sjednocovat lidi a pozvedávat velké množství energie, který nám ještě nevzali. No, není to úžasné? Přála bych si hudbou něco předat, pomoct, ale nemyslím si, že by mi to bylo někdy umožněno:) takhle si zase nevěřím. Jen prostě miluji ten pocit, že prostřednictvím hudby se dá prožít něco velmi silného a očišťujícího, sjednocujícího - a v davu se tato energie velmi násobí. Asi tu zním jako sjednocující fanatik, ale já prostě cítím, že patříme k sobě a v jednotě je síla, odmala mě fascinují takové ty "velké davy jdoucí za společným cílem" - tyhle představy se mi vždy vyobrazovaly právě při poslechu hudby. Jakoby mně hudba dostávala kamsi zpátky domů. Když poslouchám nádherné tóny, má duše se vznáší kdesi velmi daleko, v neomezených možnostech. Připadá mi, že nikdy si nejsou lidé blíž, než když společně zpívají tu samou píseň. Nemám větší sen než sjednocovat lidi pomocí hudby(ono dnes je jakékoliv sjednocování úžasné), ale jak říkám, nemyslím si, že by mi to někdy bylo umožněno:) Jaj: promiň, že jsem napsala takovou slohovku, ale děkuju ti... Konečně jsem někam mohla vepsat alespoň zlomek svých pocitů. A jinak musím říct, že posloucháš opravdu moc krásnou hudbu, čemuž se ale ani nedivím. :-) Máš naprostou pravdu, mně hudba také velmi dobíjí, vlastně ji k životu doslova potřebuji. Hudbení extázi mívám většinou zcela spontánně, obzvlášť pokud to mám spojené s nějakou představou. A pokud píšu nějaký příběh, také k tomu musím mít něco puštěné. Dalo by se říct, že pokud mi pustíte nějakou hudbu, pravděpodobně něco vytvořím - ať už obraz, něco napíšu, nebo nějaké představy. Nevím, jak to mají ostatní lidé. Někdo říká, že miluje hudbu, ale přitom k ní zůstává jakoby chladný, nevím... Jinak, Aluško, také se ti tolik líbí "Adiemus"? Já vím, že je to vážně klasika kterou zná každý, ale je to nádherné. Přenáší mě to úplně někam jinam a vstávají mi snad všechny chlupy na těle. Ach, přála bych si, aby moje životní poslání bylo nějak spojené s hudbou. Co víc si přát?.. Na hudbě mě fascinuje i to, jak jedna písnička v každém dokáže interpretovat něco jiného. Dejme tomu, že skladatel napíše do textu nějakou "abstraktní větu", například: "tvé oči se mi ztrácí v tmavých kapkách kapkách deště, chci je vidět a ne, neříkej dost, vždy budu chtít ještě"(tohle by byla spíš chabá poezie, ale dejme tomu..) - 10 lidí, 10 představ, 10 různých interpretací textu. Každý uvidí jiné oči, jiné kapky, představí si jinou situaci. Lidé se budou ptát po smyslu, nechápajíc, že už ho našli - sami v sobě, ve své představě. Chci tím říct že prostě... Miluji, jak má hudba takřka neomezené možnosti! Dokáže toho tolik. - A už toho musím nechat, nebo můj komentář vydá na celý článek a já tady nejsem autor, ale pouze procházející(ač uchvácený)návštěvník. :-) PS: Pokud někdo tenhle komentář přečetl celý, má mé upřímné uznání.

2 Jaromír Jaromír | 18. června 2017 v 7:39 | Reagovat

Zažíváš Samádhi -blaženost, kterou zažívají lidé bez ega, vědomí si sama sebe.Je to nejvyšší meta v duchovním životě,kterou může člověk dosáhnout.Zažil jsem To poprvé při komorní hudbě a potom až, jako Ty,u Tarji. Stav způsobí tón H,který rezonuje s čakramy 7-10. Člověk se začíná třást,vibrovat v souladu s vesmírem,otevírá si devátou č. Sahasránu a souzní s Duchem Svatým-Duchem Pravdy.Ano člověk je jako opilý(proto je dobré to trénovat.-)),stejná je i zamilovanost,Bo se člověk koncentruje na jeden bod,podobně jako jogín před Prozřením. Když se ocitne,, normální člověk,, v blízkosti osvícené,začne být nervózní a může omdlít. Proto, kdyby se dala dohromady skupina z vás,děly by se,, zázraky,,.
Duše člověka nemá s mozkem nebo šišinkou nic společného, je To jen energie, ale může hory přenášet.. :-)  ;-)

3 Ivona Ivona | 18. června 2017 v 10:03 | Reagovat

Já mám úplně to stejný😊U některých tónů jsem z toho mimo a nabíjí mě to a je to moc příjemný.

4 Malina Malina | 18. června 2017 v 10:44 | Reagovat

Alue mám to dosti podobné, ne-li stejné jako ty :D při poslechu určitých částí mám mrazení v zádech, nejvíc asi u B. Smetany právě v tom začátku,tam to jasně poznám, ta energie je neskutečná, dokonce se mi někdy chce i brečet jak moc krásnej je to pocit..ale zpívání praktikovat nemůžu ikdyž bych chtěla, mám nevysvětlitelný problém s tím že kdykoliv to zkusím,začnu zívat a nemůžu to zastavit :D

5 zdeněk zdeněk | E-mail | 18. června 2017 v 10:46 | Reagovat

Přesně z tohoto důvodu poslouchám hudbu. Tu světlušku vídám taky hodně.....někde uprostřed ale vysoko, skoro na hranici zorného pole.
Často si pouštím hudbu ve škole nebo i doma,když je tu "veselo", abych si doplnil energii. Jen je škoda, že ve škole mi spolužáci netolerují můj hudební vkus, když jsem si to v minulosti pustil nahlas tak mi akorát nadávali a jeden zakomplexovaný a nešťastný jedinec mi vyhrožuje neustále, že mě zbije... :D

Dovolím si přidat taky nějaký ten můj seznam. :)
Takový příklad (asi??) hudební extáze bych viděl na Davidu Carpenterovi na tomto videu
https://www.youtube.com/watch?v=Xe11Pp1g39I
I když...kdo by nebyl v extází hrát na Stradivariho violu za takové peníze a ještě k tomu Bacha :D :) Jak dohraje tak se mi líbí jeho výraz - opravdu, jako by se ho právě dotkl anděl...
Vltava se mi taky moc líbí, ale jiná verze
https://www.youtube.com/watch?v=3G4NKzmfC-Q
Na začátku, ty příčné flétny a klarinety zní jako by se zvuk rozléhal přes obrovské kopce...když zavřu oči tak to tak vidím - snad jako bych levitoval. 8-)
Camille Saint-Saëns Cello concerto no.1, záverečná část
https://www.youtube.com/watch?v=aHSibcBajeI&feature=youtu.be&t=17m10s
Mariage d'Amour - Paul de Senneville
https://youtu.be/FoCG-WNsZio
Tuto verzi 9. symfonie od Beethovena od 3:09 až do konce, ale nejvíc asi 8:03
https://www.youtube.com/watch?v=Xkj0TeZeZuo
Dvořák - 9.Symfonie, druhá část Largo
https://youtu.be/uCydQm83cJQ
Niccolo Paganini - Pátá Caprice, hlavně na začátku ve výškách O_O
https://www.youtube.com/watch?v=0jXXWBt5URw
Saint Saëns - Le cygne (bylo napsáno pro cello a dvě piána, no mě se to víc líbí pro violu :) )
https://www.youtube.com/watch?v=KKRRd0pI59k
Čajkovskij - Květinový valčík
https://youtu.be/QxHkLdQy5f0?t=1m40s
ta část od 1:45 do 2:20...och.
J.S.Bach Violin Partia no.2 (d minor) Gigue
https://youtu.be/6KaYzgofHjc?t=12m7s
Pachelbel - Canon v d-dur (1:48)
https://www.youtube.com/watch?v=QupB4NN8fI0
a úplně cokoliv od Hans Zimmer nebo Adrian von Ziegler....

6 Kirma Lee Kirma Lee | Web | 18. června 2017 v 11:10 | Reagovat

Tak s tímto se setkávám u soundtracků (např. The Lord of the Rings, Piráti z Karibiku, Inception), a u Enyi. Co se Nightwish týče, tam to máme velice podobné (kromě nejnovějšího alba, kde už figuruje Floor). Dále pak si pro tyto stavy pouštím folk (Faun, Wardruna, atd.) a vážnou hudbu.

7 Ayeri Ayeri | 18. června 2017 v 12:28 | Reagovat

Občas zažívám něco podobného, ale ne tak silně. Mívám z hudby mrazení v zádech, ale neumím si to vyvolat cíleně, ty písničky, ze kterých to mám se dost mění. Jednou se mi to třeba stane a po druhém poslechu už nemusí. Ve výjimečných případech cítím podobné věci jako při kontaktu s energií, přívaly zezadu na hlavě a krku a to je pak nádhera, ale nestává se mi to často. Možná je to tím, že jsem dlouhou dobu neměla k hudbě vůbec vztah, nepotřebovala jsem ji k životu. Zpívat neumím, takže to nedělám, nesnáším, když se slyším, jak kazím svou oblíbenou hudbu svým falešným hlasem :D Do žádného mimo stavu se z hudby nedostávám, i když si jí umím užít :D Žádná z písniček ve tvém článku se mnou bohužel nic neudělala, ale mrazení celkem pravidelně mívám z hudby od Lindsey Stirling, Of Monsters And Men, Adele, Imagine Dragons a Enyi a z některých coverů od GnuS Cello :)

8 Auri Auri | Web | 18. června 2017 v 13:58 | Reagovat

Skvělý článek! Některé vjemy mám obdobné a hodně to vyvolávají vysoké tóny nebo různé libě znějící harmonie. Reakce těla bývá různá dle intenzity - nejdřív se spouštějí v hlavě především obrazy, barvy a příběhy, často cítím, jako by se mi "otevřelo srdce", nevím, jak jinak to lépe nazvat. Někdy taky ježení chloupků a pláč. Jiné to pak ještě je, když slyším naživo klasickou hudbu, to je zas úplně jiná liga. Obvykle se dostávám do takového jakoby tranzu, kdy vnímám jen tu hudbu a tělo se do ní kroutí a zároveň se nedokáže přestat usmívat na plnou pusu (vypadá to asi dost divně, když sedíte někde v koncertním sále, vedle váš spousta spořádaných starých lidí, kteří se ani nehnou...), jako bych se spojila s hráčem a cítila to s ním. A k nějakým příkladům hudby - hodně mě dostává nejlepší houslista světa Maxim Vengerov a jeho podání Sibeliova houslového koncertu https://www.youtube.com/watch?v=YsbrRAgv1b4, ze sopránu pak např. toto z Pána prstenů https://www.youtube.com/watch?v=wJXJQfR0oOw a z krásných harmonií, postupně spějících k výškám Rachmaninov v podání kapely Haggard https://www.youtube.com/watch?v=-SgaPh15CyI. No a pak jsou takové ty klasiky jako Dvořákova Novosvětská nebo téměř cokoli od Josefa Suka, neuvěřitelně citlivého a dobrosrdečného skladatele a zetě Antonína Dvořáka. Ta jeho hudba je tak procítěná a pohádková... https://www.youtube.com/watch?v=6BrmvKtXbzQ

9 Jitka Jitka | 18. června 2017 v 13:59 | Reagovat

Zdravím, také ráda něco připojím, zkušenosti a prožitky s hudbou mám velmi podobné, jako Aluška a Ježovka. Po čase jsem se rozhodla to korigovat a nepoužívat ve chvíli úplného vyčerpání nebo rozkolísanosti, to spíš počkám, až se trochu uklidním a vyladím a pak si hudbičku s radostí naordinuji a podobá se to rauši. Kolegové pak se ptají, jestli něco neberu a že "ten matroš" taky chtějí. :-D Nevím, co jim odpovídat a je škoda, že se ve stručnosti takové zážitky předávají těžko a v práci už vůbec. Ale zvládnu u toho jít, i když to už ani nechodím, ale jaksi pluji vzduchem s mp3 a sluchátky na uších a když už ty energie ze mě přetečou- no spíše explodují, tak je provedu a posdílím s polem Gaiy a ona mi to pak vrací a spojení se posiluje. A též mi to přijde nejen s tóny ale i s nějakou představou, kdy vidím energetické toky  a geometrii energetických forem a přímo je prožívám. Negativní případné fleky někde v prostředí se tímto procesem přesvětlí a rozplynou se, okamžitě. Rozhodla jsem se takové stavy sdílet s těmi bytostmi, jaké na to cítí/slyší, jo a je to podobné zamilovanosti a vůbec příčinou pocitu neúplnosti nebo strádání na lásce, JE naučení se, že k tomu potřebujeme nutně člověka (to budí závislost ve vztahu, jo, až tento hluboký citový důvod to je a pořád staré vědomí, že bez přítomnosti nějakého člověka jsem v loji, neboť nemám schopnost si to pole lásky-zamilovanosti ničím nahradit). Ale tyhle zkušenosti a prožitky mi ukázaly úplně jinou realitu. A že naopak člověk JE schopný si vyvolat v sobě tento energeticko-milostný-frekvenční kanál, jaký ho naplní až po okraj. Už žádný pocit absence něčeho důležitého v duši! Naopak si každý může dle svých dalších možností a směřování utvořit další funkce a toky energií, jaké jsou pro něj příjemné, osvobozující a smysluplné. Když si zapnu s tímto záměrem hudbu, je to jako nejkomplexnější podoba povolání andělů na Zemi! Nejhlubší modlitba. A nejenom Země, krystaly tohle také milují a čas přitom znatelněji ztrácí lineární podobu. A spouštěcí hudba se může lišit dle vkusu...
https://www.youtube.com/watch?v=r6lNZpy6u3g&list=PL27B585E6C0B99A13

10 Namasteen Namasteen | 18. června 2017 v 15:01 | Reagovat

Já jsem z města všech možných i nemožných zvuků spíš přesycená, debilním písničkám se tady člověk taky úplně nevyhne, takže mám nejradši ticho, jinak mi to spíš leze na nervy. Ale vždycky narazím na nějakou jednu písničku, kterou točím pořád dokola, dokud mne nabíjí, pak už ji většinou nikdy moc nepotřebuju. V poslední době to byla od Celine Dion - That´s the way it is. Taky jsem objevila zpívající mísy, třeba ty křišťálový mi dělají dobře, třeba tohle: https://www.youtube.com/watch?v=oCPoG3EGwVw Nepraktický je, že se mi to vždycky sekne v žaludku a dál to nejde :D Njn, pořád nějaká práce..Jinak když je to "ta moje" písnička, tak cítím ježení po celém těle, nejradši to mám na hlavě, to je takový nejpříjemnější. Ale je fakt, že mě nikdy nenapadlo to zkoumat až takhle fyzicky. Mně osobně hudba spíš uvolňuje emoce.

11 M. M. | Web | 18. června 2017 v 15:22 | Reagovat

Něco podobného mám u písniček Lucky Bílé. Jde o její hlas, ne o texty nebo o člověka samotného. Proto ji poslouchám. Zpěváky si vybírám podle hlasu, ne podle textu či módy.

12 Ceneon Ceneon | E-mail | 18. června 2017 v 15:24 | Reagovat

Včera jsem objevil krásnou hudbu zpívanou souborem Celtic Woman:
https://www.youtube.com/watch?v=B8VeshPgJzo
Hudební extázi neznám, ale tato hudba u mne vyvolávala silné emoce.

Obzvlášť doporučuji z tohoto koncertu píseň The Voice:
https://www.youtube.com/watch?v=_hwy6l_99OY
Komentář na YouTube: "No one who's every joined Celtic Woman/Women has ever sung this song as goosebumpy as Lisa Kelly." - "Nikdo, kdo kdy byl v souboru Celtic Woman, zazpíval tuto píseň tak husí kůži nahánějíc jako Lisa Kelly"

Dnes jsem plánoval výlet do Anglie na koncert Celtic Woman, i když v jiném složení, tento je ze srpna 2006. Žádný koncert ale není venku u hradu jako tento, tak asi navštívím London Palladium. Jestli jsou zájemci, tak se můžeme domluvit, jedu autem a zatím nevím o nikom, kdo by měl zájem.

Moje neoblíbenější skladba je Imagining od Music Junkies:
https://www.youtube.com/watch?v=18XkZZCQje0
Moc si ji nepouštím, protože mne vždy dožene k slzám.

Nedávno jsem objevil dobrý zdroj ke stahování epické hudby v často bezztrátové kvalitě:
https://epmbackup.wordpress.com/tag/music-junkies/
Velice mne to potěšilo, protože FLAC je přeci jen jinde než kvalita na YouTube. Imagining je součástí alba Good Idea.

Co mne zrovna hraje, taková uklidňující hudba:
https://www.youtube.com/watch?v=BiqlZZddZEo

13 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 18. června 2017 v 17:28 | Reagovat

Nevím, jestli jsem někdy měla hudební extázi. Asi je to trochu silné slovo. Každopádně i já mám spoustu úchvatných písní, které mě dojmou a nebo pociťuju mrazení po těle. Jindy se zase neuvěřitelně nadchnu. A je fakt že všechny pocity z hudby se zesílí pokud mám měsíčky. Člověk je takový citlivější. Na veškeré podněty.
ve mě taky většina hudby vyvolává různé obrazy a příběhy, nálady a pocity. Když chci psát nějakou povídku, vždy si tedy najdu píseň která je tématicky podobná tomu, co chci psát. Někdy se ale stane, že narazím na píseň, která mě tak nadchne a tak inspiruje, že začnu psát na její motivy. Ale v tomhle případě nadšení pro psaní dlouho nevydrží a mě zůstane šest kapitol a nic z toho. Asi je to tím, že člověk nedomyslí konec.
Při hudbě tedy raději jen kreslím. Každá ve mě něco vyvolává. Namaluju to, co ve mě ta hudba evokuje, někdy zase jen popadnu kružítko a jen tak ledabyle vytvářím mandalu, kterou si pak vybarvím. Jindy zase jen nehybně koukám do blba a vnímám jen tóny.
Je pravda, že se mi spíš osvědčili konstruktivní písně než ty destruktivní. Ne, že bych nezvládla spontánně kreslit při hudbě od Marilina Mansona. Každá hudba je obrazotvorná,  ale pěkný obraz by to nebyl. Vidím to jasně. Byl by to nějaký tmavě šedý vodovkový flek neurčitého tvaru s jasně temně rudým okrajem místy zubytým, místy rozmazaným, po uschnutí přeškrtnutý třemi čarami tmavě modrou voskovkou. Spodek by byl ozubený tou samou barvou nebo by z něho trčely zašmodrchané čáry. Něco takového nechci kreslit, natož vystavovat na blogu. :D
Každopádně písně, které ve mě něco z toho vyvolávají jsou tyhle:

https://www.youtube.com/watch?v=ekl1n9hjAZs

Pak je to většina písní od kapely Schanndmaul. Třeba tyhle.

https://www.youtube.com/watch?v=tZgPNWffaok

https://www.youtube.com/watch?v=dCQontnB6Ms

https://www.youtube.com/watch?v=xFVomTTGFN0

Potom některé věci od Faun. Ale tuhle píseň jsem tu už u nějakého článku zmiňovala. No nic.
https://www.youtube.com/watch?v=zr8d9sXioj4

A nesmím zapomenout na tohle. Taková líbezná hudba.
https://www.youtube.com/watch?v=p_Gg6-VFXmc

Někdy i toto. To by se mohlo líbit i tobě. Mě to někdy i dojme.
https://www.youtube.com/watch?v=4PmFQD4VWPM

A abych sem pořád nedávala jen hudbu německou nebo ruskou či srbskou, musím zmínit i tyhle skvosty.

https://www.youtube.com/watch?v=-BakWVXHSug

https://www.youtube.com/watch?v=kdjYlrvVFNo ta melodie. To si musím pustit ještě jednou.

Tedy jestli si všechno na co sem dám odkaz pouštím dvakrát nebo třikrát, tak se není čemu divit, že tam komentář píšu už přes hodinu. :D

A ještě mám poslední věc. Tohle je jediná poslouchatelná píseň od kapely Die apokalyptischen Reiter. Ostatní jsou, mám-li být přesná... příliš řezavé.
Ale tohle je fajn. Jak člověka vždycky dojme. Zvlášť pokut si člověk k tomu přeloží text. A stejně mám podezření, že se tou Vltavou od Bedřicha Smetany vzdáleně inspirovali.

https://www.youtube.com/watch?v=vDOmK7T5YIA

14 Raja Luthriela Raja Luthriela | Web | 18. června 2017 v 17:29 | Reagovat

Komentář mi vyhodnotili jako spam a zrovna jsem si dala tak záležet. O_O

15 Sin-Le-Noble Sin-Le-Noble | 18. června 2017 v 19:52 | Reagovat

Moc pěkný článek. Zpěv-hudba a pocit Lásky-Pravdy asi můžou být podobné, ale něco mi říká, že i v tom nejniternějším prožitku rozkoše-extáze z hudby nenajdu člověka, najdu myšlenku a dokáži její sílu prožít, sdílet, ale potkat Člověka jako životní Lásku-Pravdu nekončí po pár mintách nebo hodinách.

16 Majklice†Světice Majklice†Světice | Web | 18. června 2017 v 20:03 | Reagovat

Hudbu prožívám docela dost :D Když se mi vážně něco líbí, tak na to zareaguje moje tělo tak, že se mi silně rozbuší srdce. Jindy mi zase automaticky při některých tónech začnou téct slzy, ať už je poslouchám, nebo zpívám. Nejvíc na mě takhle asi působí hudba japonských skladatelů, takže Kaoru Wada (https://www.youtube.com/watch?v=oovv9z3QRHQ), Joe Hisashi (https://www.youtube.com/watch?v=8XOV2L-eM38), Kenji Kawai (https://www.youtube.com/watch?v=voWeZ-QEgqQ) a Nobuo Uematsu (https://www.youtube.com/watch?v=MsUD1G1S79s).

17 Amálka Amálka | Web | 18. června 2017 v 22:55 | Reagovat

Ahoj. Je zvláštní, jak je všecko perfektně propojené. Poslední dobou přemýšlím přesně nad tím samým a ty o tom napíšeš článek :) Moje hudební extáze – jak tomu říkáš je jakoby takový trans, kdy v hudbě úplně ponořená, rozpuštěná. Čas se stírá. Je ale zajímavé, že občas se do tohoto stavu dostanu třeba i při řízení auta na dálnici, kde dokážu vnímat zároveň i cestu. Ani si neumím přestavit, že bych za volantem dělala něco jiného, než zpívala nebo poslouchala hudbu – nejraději mám taky instrumentálky, hlavně klavír. (moje oblíbená: https://www.youtube.com/watch?v=klVu9IxLnWE). Pouštím si skoro pořád ty samé osvědčené skladby dokola, protože mě to dostává přesně tam, kam chci, kde je mi příjemně. Hudba mi také pomáhá naladit se na okolí, když jsem venku. Lépe řečeno dostat okolí dovnitř, nasát ho. Zpívám, co přijde a pak k tomu občas vnímám i hudební doprovod. Slyším ho naprosto reálně. Často mě napadá, že bych mohla vytvořit hudbu, kterou uslyší i někdo jiný, aniž bych vydala hlásku. Stačilo by naladit se na stejnou vlnu. A poslední dobou se mi děje ještě jedna zvláštní věc. Párkrát jsem se při řízení autem dostala do stavu, kdy jsem byla schopná napodobit jiné hlasy nebo zazpívat výšky, kterých jindy nejsem vůbec schopná. Zůstala jsem z toho úplně překvapená. Trvalo to pokaždé asi 20 minut a vždycky mi to perfektně dobilo energii. Zatím nevím, co má na to přesně vliv, jen si vzpomínám, že pokaždé jsem byla už předtím skvěle naladěná a cítila příjemný nával energie v místě srdce a nad hlavou.
PS: ještě pár oblíbených:
https://www.youtube.com/watch?v=gYexArI1N-8
https://www.youtube.com/watch?v=Yt1tTWFDch0
https://www.youtube.com/watch?v=6zodLr_U5F8
https://www.youtube.com/watch?v=NQXVzg2PiZw
https://www.youtube.com/watch?v=Z5tEd16aBCY

18 Hanka Hanka | 19. června 2017 v 7:01 | Reagovat

Také to prožívám. Ale projevuje se to umě tak, že je to krátký (opakující se) pocit, který popisuješ. Jen to vyvolává jakousi hyperaktivitu, nevím, co to je, ale poslouchat hudbu v sedě nedovedu vůbec (musím aspoň pochodovat po pokoji), u toho stavu se ale musím rozběhnout, udělat prudký pohyb, cokoli. Nedá se to moc ovládat, už i brácha si myslí, že jsem zešílela, když z ničeho nic běžím na druhou stranu bytu...

19 Lis Lis | 19. června 2017 v 13:19 | Reagovat

Hej, tiež mávam z hudby podobné pocity. Spravidla na mňa takto pôsobí klasická hudba, prípadne metal napr. Avantasia.
Najsilnejšie táto skladba: https://www.youtube.com/watch?v=CTE08SS8fNk
Cítim zrýchlenie tepu, dychu, búšenie srdca, závrat, moja myseľ sa z okolia stiahne kamsi preč a nevnímam nič iné než hudbu. Som vzrušená, nadšená, šťastná, dokážem sa rozplakať. Vidím celé spektrum farieb. Taký hudobný orgazmus. Extáza.
Ale nepôsobí na mňa tak len hudba, rovnako vzrušiť sa dokážem i pri pohľade na krásne umelecké diela, väčšinou maľby alebo v peknom prostredí, v prírode. Pri čomkoľvek, čo je priveľmi krásne. A áno, je to veľmi podobné tomu, čo cítim s mojím najdrahším.
Hudba všeobecne je veľmi emocionálna; veselá a energická ma nabudí, smutná deprimuje a pri hnusnej "hudbe" napr. rape a iných moderných sračkách ma napína na zvracanie.

20 H. H. | 19. června 2017 v 14:33 | Reagovat

Amazing grace... Na skotské dudy... To je to nejkrásnější.:)

21 Jindra J. Jindra J. | E-mail | 19. června 2017 v 21:50 | Reagovat

Něco podobného, ale ne tak intenzivního prožívám u spousty hudeb.
Začíná to podobně jak popisuješ a když je hudba dobrá, začne mi přejíždí mráz po zádech. Pokud je hudba opravdu dobrá, tak se uvádím i do rytmických pohybů s hudbou a částečně již nevnímám okolí. Ovšem je li hudba ještě lepší, projede to končetinami a jsem mimo vnímání okolí, ale tohohle stavu jsem schopný dosáhnout jen pokud jsem o samotě, jeli někdo nablízku a vím že někde poblíž je a nemohu si pustit hudbu jak já chci, pak si to tolik neprožiji...

Naprosto skvělou hudbu skládá třeba Hans Zimmer, ohledně filmové hudby ho řadím mezi geniální skladatele.
Ovšem skvělé hudby skládá například i: Wim Mertens, Ludovico Einaudi, Clint Mansell, Thomas Bergersen a spousty dalších pro některé méně známých skladatelů. Na youtubu se dá najít i spousty amatérských skladatelů a jejich hudby jsou též úžasné, ani to nemusí být světoznámí tvůrci.
Ještě bych asi neměl zapomenout na Two Steps From Hell, hudby z jejich dílny jsou naprosto famózní a konkrétně je používám k inspiraci pro psaní...

tak pár ukázek:
Wim Mertens: https://www.youtube.com/watch?v=zVtfe2D_iu8
Hans Zimmer: https://www.youtube.com/watch?v=6iFWvR1mqZg
Thomas Bergersen: https://www.youtube.com/watch?v=Y1qzm3UUTrg
Clint Mansell: https://www.youtube.com/watch?v=vr0NBPRMe2E
Ludovico Einaudi: https://www.youtube.com/watch?v=9qvglWAHDak

A pak samozřejmě spousty klasiky, jako například Bedřich Smetana, Bethoven, Mozart, Vivaldi, Tchaikovsky, Chopin...
Jistě, né každá skladba od všech autorů co poslouchám je taková že bych ji mohl poslouchat stále, to dokáže jen pár hudeb, ale jejich díla jsou skvělá. :-)

22 Vicky Vicky | 19. června 2017 v 22:59 | Reagovat

Hudba je lék, hudba je život, hudba je všechno. :) jsem ráda, že tu je plno milovníků hudby! Též jsem milovník metalu a k elektronické hudbě mě to nikdy netáhlo. Mám však jednu takovou skladbu elektronického typu, která se mi nikdy neomrzí a při každém poslechu mám husí kůži a neuvěřitelné návaly klidu a štěstí. Blackmill - Friend https://youtu.be/0zG_lckuzbo

23 Jana Jana | 19. června 2017 v 23:57 | Reagovat

Ahoj Alue, som velmi rada, ze sa prebera tato tema. Ja mam velmi rada hudbu a taktiez mavam podobne stavy. Povedala by som, ze je to akysi prud alebo prival energie, ktore sa u mna prejavia ako vibracie, ano najprv v oblasti mozgu a potom cez chrbticu do tela. U mna je to casto vedome, akoby dopomaham vzniku toho stavu napr nejakymi obrazmi a myslienkami, ktore mi ta hudba pripomina. A inak aj "bezna" hudba, ako nahle si precitam jej preklad, ma vie takto nabudit napriek tomu, ze keby ten vyznam pouziteho textu neviem, nemalo by to taky ucinok. To je prave tym, ze si to spajam s niecim krasnym. Takouto skladbou je napr Pizzicato five - Baby love child, ma krasny text. Tie stavy, pocity naplnenia su podla mna podobne, ako ked sa clovek zamiluje, az na to, ze pri zamilovanosti to dokaze byt intenzivnejsie, okrem toho vsak aj napr pri citani z povznasajucej knihy, alebo aj tvojho clanku a aj pri modleni resp skor uprimnom prihovarani sa k Stvoritelovi mavam podobny stav, nasleduje priliv radosti, slz. Ja som teda typ cloveka, co myslienkami vie vyvolat pocity vacsmi, ako keby sa snazim vyprazdnit hlavu a tak cakat na energeticky prud, to mi nikdy neslo.
Pridavam sem nejaku hudbu :-)
https://youtu.be/RCYmFwupBCo
https://youtu.be/n2kfBfYqTMo
https://youtu.be/JNiDA7cO-g0

24 Jenny Jenny | 20. června 2017 v 9:33 | Reagovat

Já husí kůži a mráz po těle, takové to vzrušení když poslouchám něco co mě fascinuje, mívám při poslechu různých soundtracků z filmů, ale často i při sledování filmů, u různých scén které se mi určitým způsobem líbí, např. u Titaniku, to je film který mě fascinoval už v mých nějakých pěti letech když jsme na něj doma celá rodina v obýváku poprvé koukali, pamatuju si i jak jsem u toho konce brečela a nikdo z rodičů ani bráchů nechápal proč brečím a pořád se mě na to ptali :D asi nechápali jak můžu být v pěti letech tak citlivá a vžít se do filmu :D v pubertě jsem měla pak takové období kdy jsem pro změnu nechápala lidi co u filmů brečí, spíš mi všechno připadalo "trapný" :D ale teď co jsem starší tak se ta moje citlivost tak nějak umocnila, kolikrát mám co dělat aby mi netekly slzy na veřejnosti když mě něco uchvátí..je to prostě silnější než já a mám co dělat abych to dokázala ovládat..

25 Alue Alue | 20. června 2017 v 10:15 | Reagovat

[5]:  Skvělý playlist, děkuji ti za něj znalče :)

26 Alue Alue | 20. června 2017 v 10:23 | Reagovat

[9]:  Ta co jsi poslala mě rozplakala :)

27 Alue Alue | 20. června 2017 v 10:26 | Reagovat

[12]:  Poslal jsi skvělou hudbu... a Celtic Woman je nesmrtelná klasika :)

28 Alue Alue | 20. června 2017 v 10:42 | Reagovat

[13]:  Faun mě totálně dostal O_O

29 konvalinka konvalinka | 20. června 2017 v 11:34 | Reagovat

[13]: Faun jsou úžasný!!! <3
a to jsem doteď neměla ráda němčinu...

P.S.
já jsem hudební extázi začala prožívat díki mému bývalému přítelovy - on je měl hodně silné, tak jsem je s ním začala spoluprožívat a potom mi to už částečně zůstalo... Z toho soudím, že to může být nakažlivé na blízké osoby :)
Vďaka za tento článek - a komentáře - budu mít co nové poslouchat :D :)

30 Jarda Jarda | 20. června 2017 v 13:24 | Reagovat

Spojení dvou lidí je dočasné
Zatímco spojení člověka s Vesmírem je věčné

31 Fellien Fellien | Web | 20. června 2017 v 14:12 | Reagovat

Já to tak taky mám a když jsem se o tom s někým bavila, byla jsem za exota. Vždycky, když poslouchám nějakou skladbu, začnou moje myšlenky a fantazie pracovat na plné obrátky - jako bych se dostala do děje v jiném světě, doslova mě to vtáhne, představuju si různé věci. A když se mi nějaká skladba ultra líbí, tak mi hrozně naskočí husí kůže, taky spíš jen u určitých úseků té skladby. Na prd je to v létě, protože já často poslouchám hudbu když jedu v MHD, v mobilu mám spíš klavírní skladby od různých skladatelů, dál nějaké písničky od Sarah McLachlan atd. A někdy se mi stává, že mi naskočí husí kůže tak, že to jde hrozně vidět a uprostřed léta v tom vedru je to fakt zajímavé, lidi na mě kolikrát v tom MHD hledí jak na úchyla a já přitom jen poslouchám hudbu :D . Když jsem to probírala s kamarádama, čučeli na mě a řekli mi, že když slyší hudbu, tak prostě jen poslouchají hudbu. A nemají u toho žádné představy jako já. Prostě jen poslouchají hudbu co se jim líbí. To je pro mě nepředstavitelné, jen poslouchat hudbu a mít u toho vymeteno v hlavě. Mimochodem ti kamarádi poslouchají třeba stejnou nebo podobnou hudbu jako já.

32 hanka hanka | 21. června 2017 v 0:16 | Reagovat

[5]: jaaaj, tady má někdo rád klasiku ;-) a děkuju za všechny playlisty a tipy!
Hudba je moje vášeň. Taky postupem času zjišťuji, že ji vnímám daleko intenzivněji než běžný člověk. Ve mně hudba hlavně probouzí emoce,když se mě hodně vnitřně dotkne, tak mě rozpláče, ale ne smutkem, spíš uvolněním a souzněním. Tady je třeba jedna taková
https://www.youtube.com/watch?v=lMKyTAe6yeM
Vnímám hodně text, ale ne obsah textu, jako spíš způsob jakým zpěvák vyslovuje, jak mu zní vokály, co do nich vkládá. Pak vnímám někdy barvy, ale ne vizuálně, spíš pocitově, někdy vnímám příběh. Vnímání hudby je pro mě jako šestý smysl. V hudbě mě speciálně oslovuje hlas, je mi daleko bližší než jakýkoli hudební nástroj. Je fascinující, co všechno se dá hudbou vyjádřit, to si zvlášť uvědomuju protože zpívám a při zpěvu mám kolikrát spousty obrazů a vjemů, ani se to nedá popsat slovy. Je to prostě jakési hudební cítění které člověka táhne do hloubky. Takové drobné extáze zažívám při zpěvu, když je dobrá konstelace:)) takže tento článek je mi impulsem k tomu, prozkoumávat to víc a víc, díky!!!

33 hanka hanka | 21. června 2017 v 0:30 | Reagovat

Ah, a ještě jak píšeš že když zpíváš, je to něco jiného než poslech hudby, tak pod to se můžu podepsat! Mám to stejně, když sama zpívám a tvořím tón, účinek je daleko vyšší, dokonce když jdu zpívat a cítím se špatně tak zpěv mě z toho dostane, vytáhne mě nahoru zaručeně. Ale musím být ochotná se opravdu soustředit a vložit se do toho, nestačí zpívat mechanicky, o tom to není. Hlas mi dokáže zregenerovat a proznít celé tělo.

A taky - schopnost uvést člověka do extáze mají určité kombinace tónů, přesně to taky vnímám. Jsou úseky skladeb, které mě vyloženě nabíjí a povznáší.

34 Veronika Veronika | Web | 21. června 2017 v 1:25 | Reagovat

Ahoj Alue, moc díky za článek!

Stavy naprosté blaženosti při hudbě taky znám. Akorát průnik hudby cítím přes hrudník (neřekla bych srdce), a teprve pak se to rozšiřuje do celého těla (včetně hlavy). Podle typu hudby mi v určité části těla proudí energie výrazněji. Využívám toho při tanci, kdy se mi blažený stav ještě víc prohloubí a dostane se do každičkého kousku těla. Pokud se podaří nechat tělo tancovat samo, tak mám pocit, že jsem tou hudbou, tancem, vším. To by mohlo odpovídat stavu, kdy popisuješ, že "spíš jste ta hudba, než člověk".

Fascinuje mě to už od mala. Vedla jsem a znovu se chystám vést kurzy taneční improvizace (koukni kdyžtak na web:-)). Je zajímavé pozorovat, že hodně lidí tancuje stále stejným stylem, i když hraje už úplně jiná hudba. Okamžitě se mi to propojuje s charakterem člověka a jeho tendencí reagovat určitým (ne vždy vhodným) způsobem v různých životních situacích. Když se podaří při tanci opravdu ucítit a projevit nový vnitřní stav, o to lehčeji jde změnit jednání i v normálním životě. Uvedu konkrétní příklad, ale podobně jako při fyziognomice, ani tady není možné dělat celkový závěr jen z jednoho pohybového rysu: Člověk, který se podvoluje jiným lidem a chybí mu kuráž projevit sám sebe, má často problém naplno dupat do země. Pro pozorovatele takovéto dupání není „pravdivé“. Hudba, která by mu mohla pomoci, je s výrazným prouděním energie ve spodní části páteře (pomůže zbavit strachu) nebo v hrudníku (dodá odvahu, oheň, vášeň). Při prvních pokusech může mít člověk pocit, že to v něm drhne, nebo se něco kroutí, ale jakmile to jednou pustí a ucítí „TO“, bude najednou dupat pravdivě a nadšeně jak malé dítě:-). Do očí se dostane jiskra.

Pro mě je teda rezonanční to, s čím jsem schopna se ztotožnit a ucítit v tom část sama sebe.

Ještě linky:
https://www.youtube.com/watch?v=gvUg7KLAclA
https://www.youtube.com/watch?v=pawim692vZc

35 Ceneon Ceneon | E-mail | 21. června 2017 v 18:02 | Reagovat

Ještě tu pro vás mám další mou nejoblíbenější hudbu:

The Power of Love:
https://www.youtube.com/watch?v=zNpeK7sDLzE

Question of Purpose:
https://www.youtube.com/watch?v=2VGpWIQzFuw

World's Most Breathtaking Piano Pieces:
https://www.youtube.com/watch?v=OGMJ2b-3eCk

36 sirren sirren | 21. června 2017 v 23:44 | Reagovat

Z tohoto clanku by se idealne mohla stat nova rubrika. Rozdelila by se na nekolik zanru (klasika, rock, sweet melody, ...) a kazdy by tam podle sveho uvazeni posilal to nejlepsi, co zna – co by mohlo zajimat i ostatni. Bez zbytecneho spamu – max kratky komentar k linku. Hodnoceni komentare/linku na tomto webu asi nejde, coz je skoda, ale lepsi jak nic.
Jinak je clanek uz dnes historii a jsme zase tam, kde jsme byli ... :/.

piano:
https://soundcloud.com/kygo/piano-jam
varhany:
https://www.youtube.com/watch?v=zg5QMysuSYg
housle:
https://www.youtube.com/watch?v=EVbu8bh7SWk
kytara:
https://www.youtube.com/watch?v=ZPFG33lMBKo
Nirvana:
https://www.youtube.com/watch?v=CXPMtRGEaPg
reiky?:
https://www.youtube.com/watch?v=c-KGRViSato&t=8s

Casto se tu vzpomina Nightwish, ale Holopainenova skeva bokovka tu zminena asi jeste nebyla: https://www.youtube.com/watch?v=8ECXa-Q5sZw (v pripade teto skladby hlavne druha polovina). Nebyt tohoto soundtracku a filmu Imaginaerum, musel bych si vzhledem k posledni produkci Nightwish (a vsech jemu podobnym) myslet, ze uz hudbu delat neumi :(.

37 Coloray/ Ira / někdy jen A. a podobně :-), Coloray/ Ira / někdy jen A. a podobně :-), | 22. června 2017 v 21:54 | Reagovat

Jsou tu zajímavé komentáře a tipy na hudbu:). Z článku na mě asi nejvíc zapůsobili: soundrack od Jamese Hornera už dříve a stále :), od Nightwish asi nejvíce písně jako Sahara, Sleeping sun, a další z tohoto období :) pak např. The Islander atd. co se týče klasiky, tak Vltava aktuálně na mě tolik až nepůsobí, víc skladby např. Vivaldiho (zajímavá je např. kombinace Vivaldiho Zimy se soundtrackem z Frozen: https://youtu.be/6Dakd7EIgBE, z toho má člověk taky hodně zvláštní pocity :)) a různé „covery“ a soundtracky, (např. od Apocalypticy: https://youtu.be/weStzJV8ZTo, https://youtu.be/mjvGjUovxPU)  
Pro zajímavost přidávám ještě další hudbu, které mě poslední dobou hodně zaujala. Jsou to např. díla maďarské skupiny The Moon and the Nightspirit (https://youtu.be/iQTYDx9eJCE, https://youtu.be/Piv_uu5sSoQ, https://youtu.be/NsJaWm_o6OA), španělské skupiny Narsilion (např. https://youtu.be/EV-zLXIAmws). Ze soundtracků např. z Final fantasy: https://youtu.be/NfkruqYk1Wc, (Uraboku): https://youtu.be/eU-7Bu4GX5A, nebo od Jamese Hornera: https://youtu.be/cDEx6tolC6w, https://youtu.be/15VFTJP7c8o, ...  
Nedávno jsem objevila skladby autora jménem Estas Tonne, hrajícího na kytaru: https://youtu.be/l_rE5-OzlAc.
O hudbě a skladbách, které v člověku vyvolávají obdobné pocity, jako jsou řečené v článku, by se dalo napsat hodně, mně se zdá, že se každému jinak dostává takových pocitů, a ještě při různých skladbách. Hold kdo má rád takovou a onakou hudbu, tomu se hold „více rakcí dostává“  při jeho oblíbených písních, a s někým to ani nehne, ba to je schopen přeslechnout, nevnímat :D.

38 Xoxo Xoxo | 23. června 2017 v 14:07 | Reagovat

Nevím jestli znáš Lord of the dance, nádhera. :)
https://www.youtube.com/watch?v=bEHjBI_bY-Y  - jeden tanec
https://www.youtube.com/watch?v=7FrKOzhtwfM - celé představení
Já to viděla na ČT Art myslím, na Vánoce, a jsem unešená i teď, v červnu :D

39 Ceneon Ceneon | E-mail | 23. června 2017 v 22:19 | Reagovat

[38]: A co teprve naživo :-), 12.11. na ně jedu do Krakova :-), poznám město a večer pěkné představení. Mamka mi je doporučila v souvislosti s Celtic Woman.
Od Michaela Flatleyho, tvůrce Lord of the Dance, je též Riverdance: https://www.youtube.com/watch?v=rTr8IcTEK6E

40 Ananas Ananas | E-mail | 26. června 2017 v 10:23 | Reagovat

Já třeba husí kůži u hudby zažívám zřídkakdy, byť jsem vášnivá milovnice hudby a to, co bych ja označila za hudební extázi zažívám velmi často.
Husí kůži u mě nevzbuzuje pokaždé tatáž skladba, spíš záleží na rozpoložení, okolnostech, konkrétním hudebníkovi, nejčastěji to zažívám při poslechu živé hudby, i když hraje z reproduktorů ale ozvučuje velký prostor.

Tu "hudební extázi" já prožívám spíš v oblasti hrudi, srdce. Možná i v mozku, tím si nejsem jistá, moc se na to nesoustředím. Je to prostě exploze emocí, pocitů, barev, obrazů... jak jsi už řekla. Ve většině případů prožívám naprosté blaho a štěstí. Taky u toho mimoděk zavírám oči a hýbu se v rytmu. Tohle mě kompletně nabije energií pokaždé když jsem vysílená.

Vlatně je to podobné i při hře na piáno, ale to se navozuje hůř, mám prostě období, kdy se mi improvizuje lépe a kdy ne. Při impulsivní hře ne piáno naprosto ztrácím pojem o čase. Ale nemusím pokaždé improvizovat, při jednom ze svých nejintenzivnějších zážitků jsem hrála se zavřenýma očima melodie z filmů, včetně Comptine d'un autre été (snad jsem to dobře napsala) z Amélie z Montmartru a s každým tónem jako bych před očima dělala tahy štětcem. Doslova jsem malovala hudbou, takhle jasné a pestré obrazy jsem při hudbě nikdy neviděla.

41 Ilíriel Ilíriel | E-mail | 27. června 2017 v 20:17 | Reagovat

Něco podobného zažívám, když se hraje někde s kamarádama v hospodě a všichni zpívají. To mám vždycky pocit, že je celá místnost plná té úžasné radosti až po strop, a připadám si maximálně naživu a strašně si užívám to sdílení, to, že si to ostatní užívají taky. Akorát to cítím nejvíc v hrudi, nad srdcem, jakoby se tam ta radost rozpínala a rezonovala. Taky si občas ulítnu, když sama hraju, ale to je málokdy, protože poslední roky mám na muziku moc málo času. Jednou se mi to stalo, když jsme hráli někde oficiálně na akci jen ve dvou, a v jedné chvíli jsem se najednou vrátila z toho stavu zpátky do reality a byla jsem z toho tak vykulená, že jsem přestala hrát a chvilku jsem vůbec nevěděla, kde jsem - jako bych spadla z vesmíru na zem.

42 Soto Soto | E-mail | Web | 2. července 2017 v 12:37 | Reagovat

Extáze je myslím si jen jedna. Má různou hloubku, šířku a kvalitu . Zatěžuje nervový systém a dochází při tom k vybití nahromaděných vnitřních napětí, tím pak do různého stupně velmi uklidní až vyléčí a napojí na neosobní až kosmický dech přírody…. Co se týká hudby , tak hodně mě oslovila didžeridu na živo, záleží na umění, ale i na tom , co prožívá přitom ten kdo hraje. Pak jsem si koupil CD s didžuridou a od té doby na CD slyším tu komprimaci dat. Takže hudbu mám jen v autě. Jinak heslovitě ještě. Jeden český mystik, řekl , nenechte se omezovat hudbou a tečka. V negativním jsem to omezování hudbou prožil dokonale, protože má manželka měla oblibu ve vážné hudbě, já cca směrem k pop a techno a tak jsme si ji navzájem zakázali. Přišel jsem tak o veliký a každodenní přísun extází, které procházely celým tělem a spontánně se to připomínalo i bez hudby. Mohl jsem si k tomu dát libovolný myšlenkový doprovod, někdy to byla tvůrčí energie. Kdysi mi jedna přítelkyně řekla , že došla ještě dál, že se vyloženě toto a todleto při hudbě, v leže a jen při poslechu hudby. Někteří ví hned, ostatní jistě pochopí na konci.
Zrovna nedávno jsem uvažoval o přejmenování názvu mé stránky na fb na „Rozvoj extáze podle …..“ Musel jsem to zavrhnout , protože slovo extáze nám ukradli lidi od drog. Pod extází si každý představí hned drogu. Smutný svět, opravdu. Několika feťákům jsem říkal, že tělo si umí vyrobit ještě lepší drogy, vždycky na mě koukali jak vrána , které beru jídlo od huby. Nechápu lidi , co se dokáží s feťákama vůbec bavit , nechal bych si od nich podepsat papír , co s nimi můžu a vyléčil bych je ze závislosti školou života. Výrazným a rozporuplným příkladem tu mohou být pomněnkové děti šedesátých let. Kdy se jim podsunuli drogy a to jejich styl svobody a lásky rozložilo, byla to jejich neznalost a slabost. Život nabízí mnoho náhražek, nejsou to jen drogy a hudba a hezké mladé tělo a zdravé podotýkám a hlavně nezablokované, ale je to také jídlo, že? Cukr, kafe , ale na to kafe mi prosím nikdo nešahejte. :) Může být válka, ale kafe nikdy nesmí dojít, to by byl úplný konec. Náhražkou za aspoň trochu hodnotnou extázi je jakákoliv závislost , kterou si lze vypěstovat, třeba na hracích automatech, na PC, sběratelství, umění a mnoho a mnoho dalšího.
Něco jiného je to , když to vede k odpoutávání od závislosti na tom, co extázi způsobuje, tím člověk  může vyhrát celou školu života.
Asi to zná každý, že extázi způsobuje i nápad, něčí myšlenka, kterou právě čteme, která otevírá cestu k odhadování vývoje myšlení, jakým autor psaného textu musel projít. Někdy tak může působit slovo, název něčeho, jméno, no a jsme u manter…. Ještě k té škole života, tak i spojování samců a samic u zvířat se děje pro získání alespoň  pár okamžiků extáze za život, zná to tedy každé zvíře, až po ty úplně nejmenší.  U lidí je obzvlášť výrazný jeden rys, kterému říkám trh s kozami, ale princip té školy je v tom, že dochází ke stárnutí, pokud se těch extází nechopí správně, tak tu školu, která se nabízela jednoduše projedou. Je to však dnes natolik těžké, že jednodušší je se vzdát života, ale ve společnosti našeho typu je s přísunem problémů myšleno opravdu na každého i na toho, který by snad bláhově chtěl žít v osamění a odříkání všech extází pocházející ze všech těch fabrik „štěstí“.
Extáze má v sobě důležitá poselství, jednak že drogy raději nikdy nebrat, pak že lidi často hledají jednodušší a levnější náhražky za toto a todleto, a že v životě existuje ten nejpřirozenější zdroj, kterému se hází všemožně jen klacky pod nohy, že je třeba ho najít a opravdu se ho chopit a na konec pro opravdový vývoj člověka je důležitá jen a pouze bezpříčinná extáze, sama od sebe.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama