V e-shopu Alue.cz jsou nové Brazilské křišťály. - Aktuální výběr ZDE
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 17.11.

Jak si přestat lámat hlavu s tím, co si pomyslí jiní?

14. srpna 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Psychologie
Jak v poklidu přijímat cizí slova? Naslouchat jen věcným připomínkám a nevěnovat pozornost vyloženým nesmyslům a různému trollingu? Moudré rady klinické psycholožky Bostonské university a autorky blogu SAVVY Psychologist Ellen Hendriksenové.

Většině z nás není úplně jedno, co si o nás myslí jiní. A to je zcela normální. Kdyby tomu tak nebylo, žili bychom všichni bez jakéhokoli ohledu na druhé a naše společnost by se brzy utopila v chaosu. Existovat ve skupině se člověk naučil dávno a dávno. Pouze ve skupině mohl přežít, mohl se uživit a ubránit. Proto je až do dnešních časů v člověku silně zakořeněn strach z toho, že se stane vyhnancem a zůstane sám.

Dnes už samozřejmě potřeba žít v kolektivu není tak ostrá, nejde o potravu a obranu, stejně však hledáme podporu a přijetí u těch, kdo jsou kolem nás. Mně osobně - a myslím, že většině lidí - nejvíc vyhovuje zlatá střední cesta. Nejsem proti konstruktivní kritice od někoho, kdo mi není lhostejný. Ale ignorovat budu každého, kdo mě pomlouvá, říká za mými zády o mě ohavnosti nebo pěstuje trolling. Tady je několik rad, jak se zbavit obav a říci si: "Kdo nenávidí, ať si nenávidí".



1. Ujasněte si, čí názor má pro vás skutečně význam
Lidský mozek strašně rád široce zobecňuje. Takže když vás nutí trápit se, že vás lidi odsoudí, všichni se od vás odvrátí a ještě se na vás urazí, položte si otázku: A konkrétně kdo? Sestavte si jmenný seznam. A ono děsivé "všichni" se smrskne do nevelké skupiny lidí - rodina, partner, šéf, možná nějaká zvědavá sousedka. Určitě ne "všichni".

2. Ujasněte si, čí hlas vám to zní v hlavě
Jestliže se bojíte odsouzení, i když se evidentně nikdo nechystá vám něco vytýkat, zamyslete se: Kdo vás naučil se takhle bát? Snad vám někdo v dětství vsugeroval otázky jako: "A co řeknou sousedi…?", nebo rady typu "To bych nedělal. Lidi by si to mohli špatně vykládat". Většina z nás už s mateřským mlékem saje obavy, že se nezalíbí ostatním. Ale mám i dobré zprávy: jestliže se v nás tyhle stereotypy usadily, existuje také cesta, jak se jim odnaučit. Otázky o sousedech nahraďte konstatováním: ,,Většina lidí je příliš zaujata sama sebou, než aby věnovali pozornost mně. A jestli se jim na mně něco nezamlouvá, je to konec konců jejich problém".

3. Nespěchejte s obranou
Jestliže v odpověď na kritiku před sebou zbudujeme železobetonovou zeď, bude se od ní odrážet všechno. Nejen urážky, ale také užitečné rady. Nezacpávejte si uši a neodcházejte. Vyslechněte cizí názor, zvažte, je-li vám k něčemu, nebo ho máte ignorovat a zařiďte se podle toho.

4. Pozornost věnujte způsobu nastolení kritiky
Jestliže někdo vynaložil čas na to, aby vám předal konstruktivní zpětnou vazbu - například s opatrností poukázal na něco, co mu vadí na vašem chování - nikoli na vaší osobě!!! - určitě ho vyslechněte, i kdybyste nakonec jeho radu nepřijali. Pokud však někdo přechází do osobní roviny, hovoří mlhavě nebo se dopouští dvojsmyslných poklon typu "aspoň se neflákáš", nemusíte mu vůbec věnovat pozornost. Jestliže si nedá práci, aby taktně vyslovil kritiku, vypovídá to více o něm než o vás.

5. Jestliže vás někdo kritizuje, neznamená to, že má pravdu
Nezapomínejte, že něčí názor neznamená nějakou nejvyšší pravdu. Nemusíte se svými kritiky souhlasit. Pokud však máte pocit, že mají pravdu, pak…

6. Ránu přijměte důstojně
Máte-li pocit palčivé křivdy a pláč na krajíčku, jsou dva důvody nezačít v reakci útočit. Zůstanete-li slušní a dokážete za kritiku poděkovat, zabijete dvě mouchy jednou ranou. Za prvé ukážete, že se ovládáte i pod krupobitím výtek, což vyvolává úctu. A za druhé, můžete být pyšní na to, že dokážete reagovat konstruktivně a nedštít místo toho oheň a síru.

7. Zamyslete se, jak s kritikou naložit
Rozum se často chytí nejhoršího možného scénáře - "Teď se ode mě všichni odvrátí". "Všichni mě budou přezírat, když se mi to vystoupení nepovede…", "Všichni se se mnou přestanou bavit, když nebudu souhlasit…" Jestliže se ustavičně obáváte katastrofy, zkuste si představit, jak se zachováte, až k ní skutečně dojde. Co si počnete? Koho požádáte o pomoc? Budete-li vědět, že někdo vás podpoří i v případě nehoršího možného vývoje událostí, bude vám lehčeji.

8. Nezapomínejte, že lidé mohou svůj názor změnit
Společenské mínění je proměnlivé. Dnes po vás házejí kameny a zítra vás budou nosit na rukou. Vzpomeňte si na velké vědce, vynálezce nebo spisovatele, kteří byli nejprve pronásledováni a vysmíváni, aby nakonec byli prohlášeni za génie. Je-li na světě něco stálého, jsou to ustavičné změny. Proto jak zpívá Sting: "Buď sám sebou, ať kolem říkají co chtějí".


autorka: Dr. Ellen Hendriks
korektury: Alue
 


Komentáře

1 Jenny Jenny | 14. srpna 2017 v 7:50 | Reagovat

Mě dřív hodně záleželo na tom co si ostatní myslí, což je dost svazující, člověk má pak neustále strach aby neudělal nějakou chybu..a k tomu se mi vybavil takový trefný citát "Největší chybu, kterou můžeme v životě udělat, je mít neustále strach, že nějakou uděláme" :-) u mě se to zlepšuje postupem času, jak stárnu, pořád víc a víc se otrkávám a zjišťuju, že v životě jsou důležité úplně jiné věci, než se neustále starat o to, co si o nás myslí druzí, zvlášť ti které ke svému životu vůbec nepotřebujeme.

2 zdeněk zdeněk | E-mail | 14. srpna 2017 v 10:24 | Reagovat

To mi připomíná jeden úryvek od Jardy Duška "4 dohody".....

https://youtu.be/wUEIHMRQm-s?t=9m17s

A takto vybaveni vstoupíme do společnosti, ale první co tam uslyšíme: "To je ale debil!" :-D

3 Andy Andy | 14. srpna 2017 v 10:50 | Reagovat

"Je-li na světě něco stálého, jsou to ustavičné změny" :)

4 Mm Mm | 14. srpna 2017 v 12:10 | Reagovat

Zajímavé čtení, ale ten obrázek dole je super :-P

5 martin martin martin martin | E-mail | 14. srpna 2017 v 20:37 | Reagovat

https://www.youtube.com/watch?v=fqWPTd4eoWg

krásná hudba ke krásné fotce O_O

6 Alue Alue | 14. srpna 2017 v 22:37 | Reagovat

[4]:

[5]:

.... vy naděláte, jak kdybyste nikdy neviděli zadek :D

7 zdeněk zdeněk | E-mail | 14. srpna 2017 v 23:53 | Reagovat

[6]: Třeba ne, co víš. :-?

8 tauri tauri | 15. srpna 2017 v 12:35 | Reagovat

[6]:
Tak mě se fotka taky líbí :D
Ono takové pozadí, proč vše hatit a blokovat své přirozené pudy...Jen je musíme ovládat. Zkus si vybavit větu v Matrixu, jak ji dal ten koláč a pak ji udělal dobře i na duši..
Neřekl bych, že sex je nízký pud..Pokud je z lásky, tak ne..Musí být i předehra a ne jít hned na věc. U toho se dají dobře procvičovat i energie partnerů, otevírat více 3. oko a srdeční čakru.
Jen se vše teď hatí, protože toho je všude plno a vzniká další extrém, kdy se lidi od sexu odtrhnou a jsou názorem, že je špatný. Pak jsou v sexu chladné, tak partner odejde jinam, protože není vášeň..
Vše musí mít rovnováhu..proto se extrémy snaží vyrovnat extrémem, aby časem vznikla rovnováha.
Člověk si pořád musí plno věcí uvědomovat..Pořád je co odhalovat a probouzet se z jedné iluze, do druhé a z druhé do třetí :D..To žije mnoho lidí v iluzi i já musim být dost opatrný a je toho ještě dost k řešení. Proto si zkus udělat to samé, kdyby jsi viděla chlapa v té stejné fotce, co to udělá. Z jedné strany vášeň z druhé jen prostě zadek, co má každý člověk..Jde o to skloubit rozum a cit.Ne jen jedno, nebo druhé. To by pak člověk neměl moc pochopení a choval se jako robot.Naučit se obdivovat i své tělo, milovat se a hned bude i jiný pohled na tu prdelku :))

9 martin martin martin martin | E-mail | 15. srpna 2017 v 13:16 | Reagovat

Proste to ve me probudilo slovanske vlastenectvi, neni zadek jako zadek :-P

10 Čoko Čoko | 15. srpna 2017 v 21:07 | Reagovat

Já tu mám téma, které mi neskutečně pomohlo, chci si toto téma rozšířit v komentářích a vy tu řešíte zadek... lidi pls x'D

11 Alue Alue | 16. srpna 2017 v 12:10 | Reagovat

[10]:  To jo.. a přitom už tu ten obrázek byl tak 3x a pokaždé úplně odvede pozornost někam jinam. Smutné...

12 R@d€k H@mr$mid R@d€k H@mr$mid | 16. srpna 2017 v 15:54 | Reagovat

..a ve kterých místech že to takhle chodíš po lese?

13 hanka hanka | 22. srpna 2017 v 19:25 | Reagovat

K bodu č. 4 mě napadá, existují lidi, často si toho všímám, kteří sice jsou schopni vidět do hloubky a najít na druhém nějakou chybu, která tam opravdu je, ale využívají toho pak k tomu, aby člověku ublížili způsobem, jakým mu to podají. To je dost hnusné. Zažívala jsem to ve vlastní rodině a pak ještě od jednoho známého, vždycky se do mě pustili, i když kritika byla pádná a stála za zamyšlení, podali ji tak, že jsem z toho probrečela noci. Takhle to být rozhodně nemá, pokud vás kritizuje dobrý člověk, tak s vámi cítí a říká vám kritiku ohleduplně a snaží se vám jemně vysvětlit kde děláte chybu. Často i počká, jestli ho sami požádáte o názor.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama