Kniha Anděl strážný: Je v prodeji na alueshop.webnode.cz ZDE!
Sledujte Zápisníček, kde vycházejí aktuální zprávičky. Nejnovější příspěvek: 20.10.

11 Pravidel základního slušného chování, na která není dobré zapomínat / Doporučuji

30. září 2017 v 0:54 | Alue K. Loskotová |  Psychologie
Tak mě život opět inspiroval k sestavení článku, který je zdánlivě mimo téma, ale přesto velmi důležitý. :)
Projevovat zdvořilost není nijak těžké - je to respekt k sobě samému i k okolí. Předcházíme tak nepříjemným, konfliktním, nebo trapným situacím. Za normálních okolností by tato slušnost měla vyplývat z našeho jednání tak nějak přirozeně, ne vždy se to však úplně podaří.
Zde je několik bodů, o kterých si myslím že jsou stěžejní a mnoha lidem jejich znalost chybí. Doplácí pak na to jejich okolí (potažmo i já). Článek je inspirovaný mými zážitky. Jsou to některá ze základních pravidel společenské etikety, na jejichž nedodržování narážím.

1. Nikdy nechoďte na návštěvu bez ohlášení.
Pokud vás někdo navštíví bez ohlášení, můžete si klidně dovolit být v županu a natáčkách. Jistá britská lady říkala, že kdykoli se objeví nepozvaní hosté, obuje se, nasadí klobouk a bere deštník. Pokud je host příjemný člověk, raduje se: "To je ale štěstí, zrovna jsem se vrátila domů"! V opačném případě lituje, že zrovna odchází.
Pokud se snažíte někam vetřít bez ohlášení, neuvidí vás rád asi nikdo, speciálně pokud jste pouze známí a ne nejbližší rodina, i když i ta by se měla slušně ohlásit. Důvod, proč se návštěvy hlásí předem, chápe každý, kdo je často v pozici hostitele: Potřebujete poklidit, zkultivovat se a udělat si na dotyčného čas a náladu. Když máte doma bordel, na stole rozdělanou důležitou práci co spěchá a otevřete s mastným drnem na hlavě v domnění že je to snad jen paní s poštou které je to jedno a za dveřma někdo, koho jste sakra vůbec nečekali, je to velice nepříjemná situace, která vás nemůže v žádném případě potěšit.



Jedno ze zajímavých doporučení je také chodit na ohlášenou návštěvu schválně o 10 minut později, aby hostitel měl čas dodělat i to, co nestihl. Některé mé návštěvy to opravdu dodržují a musím uznat, že je to praktické, skutečně mi těch 10 minut navíc pomůže, abych dodělala nádobí, srovnala boty v předsíni a mohla se tak uvolnit a nepobíhat kolem nedodělaného, zatímco usazuji návštěvu.
Odmítnout nepozvanou návštěvu není špatně a je to v pořádku, neboť základní pravidla slušného chování neohlášené návštěvy nepřipouští. Vlastně by bylo nesprávné takovou návštěvu přijmout, neboť se pak vystavujete riziku, že dotyčný svůj úspěšný pokus bude opakovat a přepadne vás takhle znova. Pak abyste se báli jít otevřít, když nemáte kukátko.
Věřte také tomu, že jako nechtěná návštěva rapidně ztrácíte u dotyčného imaginární body, co jste předtím mohli nasbírat. Bez ohlášení chodí jen balíci, nebo mistři světa, co mají pocit, že se zjeví u vašeho prahu a vy hned všeho zanecháte, protože oni jsou tak úžasní a nejdůležitější na světě...

2. Od okamžiku, kdy se dítě zabydlí ve svém pokoji, klepejte, kdykoli k němu chcete vejít.
A ono se bude chovat stejně, až půjde k vám do ložnice nebo do pracovny...
Dalo by se to přeložit i jako trochu jiná poučka: Nelezte nikomu do ložnice pokud vás tam nepozval. Nedávno se mi to stalo. Bylo to extrémě nepříjemné. Ložnice, či pokojík kde spíte, je soukromý intimní prostor, není to obyvák kam se zvou návštěvy na denní bázi. Zvete si tam své nejbližší, rodinu, případně partnera, milence a člověk tam má vstupovat s adekvátním respektem k vašemu soukromí. Uplatňujte pravidlo můj dům můj hrad, ale také ho respektujte u druhých lidí.

3. Pravidla placení v restauraci: pokud vyslovíte větu "Zvu vás", pak je zřejmé, že budete platit.
Jestliže žena zve obchodního partnera do restaurace, platí ona. Formulace: "Pojďme zajít do restaurace" znamená, že každý platí sám za sebe. Pouze pokud muž nabídne ženě, že zaplatí všechno sám, může žena souhlasit.
Vytáčí mě situace, kdy mě on naláká na kafe a pak chce abych ho pozvala, když dojde na placení. - áááÁÁ!

4. Tabu ve společenské konverzaci: politika, náboženství, zdraví, peníze, specifický druh stravování.
Politika a náboženství jsou témata, která když nadhodíte, zcela zákonitě se s někým pohádáte a pokazíte si náladu. Pokud si nejste jisti že jste výhradně ,,mezi svými lidmi", jsou to velice výbušná témata, naprosto nepřípustné je nutit svoji víru a svůj světonázor ostatním, kteří váš pohled nesdílejí a nechtějí se o tom bavit. Toto by si měli zapsat za uši všichni fanatičtí jehovisté, kteří pořád ještě nepochopili, že nikoho nepřevedou na svou víru tím, že ho budou bez ohlášení otravovat u něj doma, viz. bod. č. 1.
,,Takže na co ty vlastně věříš," je strašně blbý dotaz, který občas dostávám od lidí co mě znají velmi málo nebo vůbec a prakticky to zabije můj zájem o konverzaci s dotyčnými. Nechci se o citlivém tématu bavit u piva, speciálně s někým, kdo vypadá, že to nepochopí. Horší je situace, kdy na mě dotyčný začne tlačit a ještě se uráží, když se snažím slušně konverzaci přesunout do jiné roviny, tak aby byla příjemná a abychom se nedohadovali, čí víra je lepší, nebo blbější. Protože je mi upřímně jedno na co dotyčný věří. ,,Nechci se o tom s tebou bavit," je poslední krizová věta, často ani ta nefunguje a konverzace je zabitá úplně.
Téma zdraví je také nevděčné, neboť každého obvykle bolí něco a nejsme-li vyloženě na konzultaci u odborníka z toho důvodu, není úplně šťastné bavit společnost tím že máte průjem, nebo bércový vřed. Když se do téma zdraví zabředne až moc a všichni si stěžují koho kde píchá, obvykle prohlašuji ,,vítejte v klubu důchodců".
O penězích se v lepší společnosti nikdy nemluví a je velmi neslušné ptát se někoho kolik vydělává, jestli ho ta daná aktivita uživí. Všimněte si, že lidé kteří mají úroveň, nikdy o penězích nemluví, nemluví o výši svého výdělku a nezajímají se o výdělek druhých. Nejlepší je, když nikdo neví kolik máte, protože vám to buď nemůže závidět, nebo vás nebude pomlouvat či litovat že máte málo, a nemůže to proti vám použít ve chvíli, kdy se mu to bude hodit. ,,Hej brácho pujč mi, jsem švorc, říkal jsi že máš dost, co bys nedal. Minule jsi dal, tak dej zas... křečku jeden! Já vím že máš doma pod polštářem!"
Vleklé hovory o tom že jste vegetearián či vegan, snad ani nemusím zmiňovat. V poslední době se z toho stal evergreen, lidé si z toho jednoduše začali dělat srandu. Je v pořádku říct že si nedáte řízek protože nejíte maso, ale není nic otravnějšího než zarputilý vegan, který by vám nejraději zakroutil krkem, když se dozví že nežijete stejně jako on a začne argumentovat v nejhorším případě větami typu ,,duchovní člověk jako ty by měl a musí..."
Bez problému si popovídám s lidmi o jejich životním stylu a jejich názorech, ale muset před někým obhajovat jakou přijímám potravu a být na základě toho souzená jako lepší nebo špatná, je prostě hrozné... Se stravováním opatrně. Pokud vyznáváte extrémní styl, stává se toto téma podobně výbušné jako politika a náboženství.

Nejlepší recept jak unudit všechny kolem, je 20 minut popisovat podrobně co se vám v noci zdálo a až když všichni kolem usnuli a přestali vás dávno poslouchat, zeptat se jich co si myslíte, že to může znamenat, protože to nevíte... (čili pointa příběhu nikde)


5. Každému člověku nad dvanáct let je třeba vykat.
Je skutečně hrozné slyšet, jak lidé tykají číšníkovi nebo šoférovi. Jednou se mi to stalo a úplně mě to zmátlo, v neschopnosti se zorientovat, jestli se dotyční znají, nebo jestli je účastník mé skupiny jednoduše prachsprostý hulvát.
Rovněž v zaměstnání je vhodnější osoby, s nimiž si jinak tykáme, oslovovat "vy". Tykáme si s nimi pouze v soukromí. Výjimkou jsou vrstevníci nebo osoby blízké. Jak se zachovat, pokud vám spolubesedník vytrvale tyká? Nejprve se přeptejte: "Promiňte, to mluvíte na mě?" A dále zbývá jen rezignované pokrčení rameny: "Promiňte, ale my si netykáme".
Hodně trapná je situace, kdy vám zničehonic tyká člověk, kterého ten den vidíte poprvé v životě a vůbec nic o něm nevíte. On si o vás třeba něco početl na internetu, to však neznamená, že přestanou platit všechny slušné zvyky, navíc vy ho z internetu neznáte, čili situace vyrovnaná není...
Výsostně trapná je i situace, kdy se člověk se kterým udržuji zásadně profesionální zdvořilý vztah a nemám sebemenší chuť se s ním jakkoliv sbližovat (neboť mi není nikterak zvlášť příjemný,), otočí na třetího účastníka situace a řekne mu ,,Je mladší tak jí snad už můžu tykat, ne?" Místo aby mluvil přímo se mnou, když jsem v místnosti přítomná a stojím krok vedle něho. Čím je pán starší, tím spíš očekávám, že se nebude chovat jako jouda. Ve svém věku jsem snad dostatečně způsobilá k tomu, abych za sebe rozhodovala a mohla odmítnout něčí nabídku k tykání sama.

6. Hodnotit nepřítomné není nic jiného, než je pomlouvat.
Je nepřípustné hovořit špatně o blízkých lidech, například o manželích, jak bývá zvykem. Stejně tak je nepřípustné s opovržením a grimasou hovořit o své zemi. "Tam jsou všichni držgrešle…" - v takovém případě k nim patříte.
Velcí lidé mluví o velkých věcech, malí lidé mluví o druhých lidech. Pomluvy a drby kazí charakter, degradují osobnost člověka.

7. Devět věcí by mělo zůstat tajemstvím: Věk, majetek, tajný úkryt v domě, modlitba, složení léku, milostný vztah, dar, úcta a hanba.
,,Kolik ti je?" Zdánlivě normální otázka, mnou však vnímaná celý život jako absolutně nevhodná, až jsem se pak dočetla, že dokonce patří mezi zapovězené v pravidlech slušného chování. Důvod proč mi ta věta vadí je, že pak mám dojem, že mě dotyčný hodlá soudit a posuzovat podle mého věku, který však o člověku vypovídá pramálo, koneckonců je to soukromý údaj a nic ze svého soukromí nejste v žádném případě povinni komukoliv sdělovat, pokud si vyloženě nepřejete, aby to věděl. Když na mě chlap, kterého vidím ten den poprvé vybafne ,,kolik ti je", v horším případě ,,kolik jí je", obraceje se na třetího člověka, místo mě když přitom stojím vedle něj, vím, že je to prostě nevycválaný balík.
A tady platí další zlaté pravidlo, že pokud někdo druhý chce abyste o něm něco konkrétního věděli, tak vám to sám řekne a je nevhodné se ho na to ptát, ultimátně trapné je to z něj páčit, když se začne ošívat, neschopný vám říct ,,co je ti po tom sakra." ... Krom toho mám datum narození stejně veřejně dané, koho to zajímá, ten si to může vyčmuchat sám, jinak na potkání opravdu nesděluji. Stejným způsobem vadí dotazy na partnery... Ani já se neptám svých blízkých na jejich partnery. Chtějí-li o nich mluvit, pak mi o nich řeknou, v opačném případě to asi nepotřebuji vědět. Pokud s vámi někdo něco chce mít, tak si s vámi začne, jinak je to opravdu na nic, vědět kdo s kým spí a jestli dotyčný někoho má. Spíš to poté slouží jako materiál na vytváření drbů a klepů, což mají zejména vesnické postarší znuděné seniorky velmi rády. Spadá do toho i majetek. Čím méně druzí ví o vašem soukromí, tím míň vás budou pomlouvat a probírat, když s nimi nebudete. Podobně pitomá je také otázka: ,,Kde bydlíš?", ptejte se veřejně známého člověka kde bydlí, jasně že vám to moc rád řekne, vždyť nepotřebuje soukromí a určitě by mu nevadilo, kdybyste se - podobně jako už desítky a stovky před vámi - pokoušeli vetřít na neohlášenou návštěvu, viz. bod č.1... A i pokud dotyčný známý není, pak se můžete spoléhat na dvě věci:
1. Pokud chce abyste věděli kde bydlí, sám vám to řekne.
2. Pokud chce abyste ho navštívili, tak vás pozve. Z toho vyplývá, že pokud někdo nesděluje na potkání svoji adresu a nezve vás na návštěvu, je otázka ,,kde bydlíš" totálně mimo a nemá smysl se vnucovat.
Další otřesná otázka je na děti. Jestli je chcete, kdy už je teda budete mít a kolik... Je to intimní dotaz a v případě že dotyčný člověk nějak nespadá do obecné škatule od-do mít x dětí a x uzavřených manželství, je to konfliktní výbušné téma, podobně jako politika a náboženství. Po lopatě řečeno, co je komu do toho, jestli vám něco vyleze nebo nevyleze z pohlavního orgánu. Je to váš orgán a nikomu do něho nic není, pokud se nejedná o vašeho partnera, či manžela.

8. Když jste se ženou na schůzce, věnujte se jí a ne mobilu.
Je to dost nepříjemné, sedět třeba 20 minut a koukat do zdi, zatímco si společník vyřizuje pracovní maily a hovory.
Čeho jsem si však speciálně všimla v poslední době a nikdy dřív to nebývalo, jsou skupiny a páry, které jdou třeba do kavárny a místo toho aby si povídali a užívali vzájemné chvilky, sedí všichni u stolu s hlavou skloněnou nad telefonem, na stole má každý jeden drink, nikdo si nepovídá a nikdo se nikomu nevěnuje.... Vždycky si pak říkám, na co teda do té kavárny chodili, to mohli zůstat doma a nemuseli se sem obtěžovat, když jim k životu stačí telefon. Podniky by měly být místem společného trávení času a příjemného hovoru, sedět u obrazovky můžeme přece doma.

9. Nebuďte zbytečně hluční a teatrální, nerozhazujte při hovoru rukama jako byste odháněli mouchy.
Je mi hodně nepříjemné, když se někdo v hovoru moc rozvášní a začne na mě křičet, přestože jsme jenom ve dvou a já sedím půl metru vedle něj. Někdy se snažím ztišit hovor tím, že sama mluvím potichu, řvoucí člověk má pak přirozeně potřebu ztlumit hlas na moji úroveň. Vždy to ale nefunguje... Rychle mě z toho rozbolí hlava, chvíli držím a nakonec se neudržím. ,,Prosimtě neřvi na mě, já slyším dobře." Tento zlozvyk má a mělo mnoho lidí okolo mě a všimla jsem si, že je dost problém to někoho odnaučit. Dost nepříjemná je i chvíle kdy sedíte nekde společně a člověk vedle vás začne při svém vyprávění tak divoce gestikulovat, že jeho paže lítají 10 centimetrů od vašeho obličeje, takže každou chvilku přemýšlíte kdy vás s tou paží praští do nosu... Celou dobu se snažíte uhýbat, mírnit jeho gesta a u toho si říkáte, jestli vůbec ví, že v místnosti není sám a že jsou tam i další lidi!

10. Kdo koho zdraví?
a:) Muž zdraví ženu.
b:) Podřízený nadřízeného... když nevíte kdo je nadřízený a kdo podřízený, platí za a:).
c:) Při příchodu do místnosti zdraví příchozí toho kdo už tam je.
U nás na vesnici jsou fajn děti. Většina z nich mi říká pěkně ,,dobrý den", protože se to u nás prostě nosí. Mě tak taky vychovali... Když mě dítko nepozdraví, většinou si nemyslím že by nebylo vychované, ale spíš si myslím že se stydí, nebo si není jisté jestli jsem už dost stará na to aby mi mělo říkat dobrý den. Sama jsem jako dítě tento problém měla, nebyla jsem si jistá a mladých dospělých jsem se bála, tak jsem na ně nemluvila... Co se mi ale moc nelíbí, jsou mladí chlapi 25-40 které míjím na chodníku, vědí o mně, já o nich, nechávám jim dost času na to aby mohli pozdravit a oni tu pusu prostě neotevřou. Až když pozdravím já je, někteří huhlavě odpoví, jiní vůbec. Přitom to musí být kolikrát rodiče těch dětí, které jsou vycepované aby zdravily, přitom sami dospěláci to vůbec nedodržují. Chápu že pro lidi z velkého města tahle věc odpadá, čímž se člověku jakoby uleví, ale na vesnici kde se lidé zdraví, je to celkem nepříjemné.
Seniory zato zdravím vždy všude, za všech okolností. Připadá mi trapné, když pozdravím nějakou babičku, které to evidentně dost zpříjemnilo den a člověk co je se mnou se mě zeptá, jestli ji znám? ... Doprčic, na to abyste se mohli chovat slušně ke starším lidem je nepotřebujete znát a ani nemusíte být na vesnici. Staré lidi prostě zdravte. Ocení to jako nikdo na světě.

11. Návštěva musí vědět, kdy se má zvednout
Pravidla společenského chování uvádí, že normální návštěva by měla trvat 1-3hodiny, když je to déle, začíná už hostiteli smrdět... Když trochu zahledáte, najdete i na netu dlouhé ságy lidí, kteří lamentují, že je obtěžují vytrvalí vysedávači, kteří nejsou schopní se zvednout v nějakou normální dobu. Naposledy mě zaujala zpověď novopečené maminky, která (a zdaleka ne jediná!!) trpěla náporem všech známých a širokého okruhu příbuzných, kteří se k ní hrnuli, jen co dojela z porodnice. Čím větší rodina, tím větší zápřah... Na nic nebyl čas, ona unavená, místo aby odpočívala a zvykala si na novou životní etapu, tak musela vyvařovat kafe a věnovat se návštěvám. U toho slyšela ,,vypadáš unaveně", ale dotyční se nechytí za nos a neodejdou aby se teda mohla vyspat, sedí tam dál. Když není taková novopečená maminka dostatečně asertivní a neumí si zjednat pořádek, trpí a trpí... Někteří lidé v sobě přirozenou ohleduplnost prostě nemají, musíte jim to napálit narovinu, sami to z jemných náznaků nepochopí.
Nejde-li vysloveně o mé nejbližší a lidi které mám extra speciálně nejraději, bytostně trpím u návštěv, které překročí tři hodiny. A vyloženě se na**ru, když u mě někdo vysedává po sedmé hodině večer, tou dobou se chci prostě už jenom navečeřet, udělat si nějaké drobnější úkoly co potřebuju a nestihla jsem je přes den (často právě díky té návštěvě), nachystat se pomalu na spaní a mít prostě svůj klid... Kdo má na to čas, sedět 4-5 hodin s jednou návštěvou?
Extrémní případy jsou schopné vás zdržovat klidně ještě hodinu nebo dvě, přestože každou půlhodinu říkáte narovinu a nahlas, ,,nezlobte se, ale já ještě potřebuju pracovat, takže..." - ,,no jo jasně, ještě jsem vám chtěl říct..." :(((

V tomto článku jistě mnoho dalších bodů chybí. - Co se děje vám a co byste do něj doplnili?
Těším se na vaše komentáře.



 


Komentáře

1 Absolutnínula Absolutnínula | E-mail | 30. září 2017 v 1:54 | Reagovat

Toš, kdybych věděl, kde bydlíš, tak bych na tu návštěvu přijel. Protože jestli toho 1.10. začne 3SV jak píše Raja v dnešním článku, tak potom už se tady diskutující nikdy nesejdou, bo veškerá elektronika bude na dvě věci. - () V každém případě, kdyby měl někdo zájem se se mnou setkat, tak bydlím v Cotkytli v karavanu u školky. T. 608638828 :-)  ;-)

2 Ježovka Ježovka | 30. září 2017 v 5:26 | Reagovat

KÉŽ BY všichni tahle pravidla dodržovali. BOŽÍNKU tohle by se mělo vyučovat ve školách. Achjo... Já třeba neměla doma soukromí nikdy a nikde. Máma mi lezla do pokoje pořád(od miminka se dveře v mém pokoji ani nezavřely) a bez optání a když jsem to už nevydržela a zavřela si dveře(když nebyly pořád otevřené, bylo jí to divný. A kdybych pípla, že chci soukromí, brala by to hned jako urážku nebo co), ptala se, co tam sakra jako dělám... A hned si myslela, že nějaké úchylárny(protože "chci soukromí" určitě znamená u dospívajícího to samé, co "jdu se koukat na porno", že jo). Jednu dobu(3 roky!) dokonce spala se mnou v posteli, protože její pokoj byl prý "ve výstavbě".. Takže jakékoliv soukromí na dobu mrazu. Nemohla jsem ani jít na záchod bez toho, aniž by se mě zeptala, kde jsem byla. Božínku, tu dobu nechci zpátky.. :-( Neumím si představit tohle dělat svým dětem. A pak se mi lidi diví, že jsem takový introvert - prostě jsem po tom všem ráda, že můžu být sama. Nesnáším, když se mi furt někdo lepí na zadek - celkově nechápu tyhle lidi, co nevydrží 20 minut sami. Pro mě je hrozně vyčerpávající být pořád s někým. Celkově bych nechtěla nikdy ani za nic zpátky mé "dětství", ale to zabíhám někam jinam..

3 aves passeri aves passeri | E-mail | Web | 30. září 2017 v 8:06 | Reagovat

Umím si představit tu hrůzu, když mě někdo někam pozve, vyptává se, kolik mi je a jestli jsem už vdaná a kolik mám dětí (protože si myslí, že je to rande a v rámci urychlení balení zjišťuje, co jsem zač), čemu věřím a proč jím to, co jím. Ale když mu dorazí sms, vybavuje se půl hodiny napůl se mnou, napůl s mobilem. Pak se přižene na návštěvu bez ohlášení, pořádně nepozdraví, uvelebí se u mně a čeká, že budu nadšená, že chce zůstat snad až do půlnoci. Ne-li do rána. To by mě tedy taky dostalo :-)

4 Ayeri Ayeri | 30. září 2017 v 8:35 | Reagovat

Souhlasím jen zčásti. Z neohlášených návštěv a vpádů do pokoje taky rostu. Když nikoho nečekám, tak mám většinou vlastní plán, co potřebuju dělat, v pokoji lehký bordel a kolikrát vypadám všelijak, nenamalovaná a rozcuchaná. A rodiče v pokoji je kategorie sama pro sebe. Vůbec jim nedochází, že občas třeba nejsou úplně vítaní, takže hlavně máma mi naběhne do pokoje a něco nutně chce. Já třeba sedím zády ke dveřím, mám sluchátka a něco rozdělanýho , takže při tom nečekaným hluku vyletím 2 metry do vzduchu. A když si dovolím se ozvat, tak se ještě urazí, že je přece normální, aby spolu rodina komunikovala. Co mi ale nevadí jsou výbušná témata rozhovoru. Většinou je řeším s lidmi, od kterých vím, jaký názor mám čekat, jsme všichni hodně tolerantní a v drtivé většině případů to bývá zajímavá a přínosná konverzace, kterou si užiju. Nejsem slavná, takže mi nevadí ani to, když někdo ví, kolik mi je a kde bydlím. Zdravit jsem se jako malá strašně styděla, teď to nějak neřeším a obecně mi přijde, že se zdravení preceňuje. A ideální délka návštěvy záleží na té návštěvě. Když mám dost času a s těmi lidmi je mi dobře, tak s nimi klidně budu sedět do půlnoci. Když mě tlačí čas a návštěva je nepříjemná, tak je hodina moc :D

5 hanka hanka | 30. září 2017 v 9:30 | Reagovat

To jsem se nasmála:) děkuji! U návštěv bych řekla, že platí pravidlo méně je více. Nemám ráda dlouhé návštěvy a ani já nevysedávám ráda dlouho. Chce to se zvednout a zavelet že se jde, ať hostitel protestuje jak chce. Zdá se mi, že lidi si myslí, že když je návštěva dlouhá tak to znamená, že se mají rádi. No nevím.
Zdravení zbožňuju, to je moc příjemný zvyk. Zdravím starší lidi, lidi v domě, sousedy, zvířata a stává se mi že mě pozdraví malé děti co mě neznají. To je rozkošné :)
A hlučnost a teatrálnost to je kapitola sama pro sebe. Kdo byl někdy v nějaké středomořské zemi, nebo i v ČR kdo se setkáváte s Italy, Španěly a podobně, tak té teatránosti a expresivnosti si nejde nevšimnout. Ale poznala jsem i Španěly kteří jsou milí, klidní a na úrovni takže to asi neplatí obecně, podle mě to dělají lidi, kteří si na tom budují svou image, že jsou hrozně moc otevření, komunikativní a free. Mně je to hrozně protivné. Co už vůbec nechápu je, když nějaký Čech, milovník této jižanské kultury, se snaží být jako oni a strašně přehání, gestikuluje a je hlučný, já se mezi těmito lidmi pohybuju a nechápu, proč to mají zapotřebí, přijde mi to jako přetvářka a hraní si na něco co nejsou. Hlučné lidi opravdu nemám ráda. Ještě jedna specialita je, když na vás někdo pokřikuje na ulici. (Když už jsme u těch jižních národů, tak ve Španělsku je to úplně normální - tam je ulice prostě jeden velký rámus a řev.) Když jede autem rodinný příslušník, zastaví a já ho nevidím a zavolá na mě jestli chci svézt, tak to chápu. Ale aby na mě pořvávali cizí lidi "Paní, nevíte kolik je hodin!" tak to už je moc, prostě je ignoruju, protože nejsem žádná "panínevíte".

6 Anet Anet | 30. září 2017 v 10:18 | Reagovat

Viz. 3 to se ti opravdu stalo? :-D  :-D  :-D to bych s nim pekne zametla

7 Alue Alue | 30. září 2017 v 10:21 | Reagovat

[2]:  Já jsem z šestičlenné rodiny. Rostla jsem sice jako dřevo v lese, ale tvé pocity velmi chápu :D :D :D A kdo nezažil čtyřčlennou frontu na jediné WC v domě, nepoznal středověk.

[3]: Takového balíka rovnou vyhodit a už neotvírat.

[5]:  Takový španěl by musel být brutálně v šoku, kdyby dojem do Finska.. tam si lidi i na zastávce drží 20 metrů odstup a stojí v řádku jako brambory :D :D ... no... mně by se tam líbilo, až na tu zimu a tmu. :D

8 Alue Alue | 30. září 2017 v 10:21 | Reagovat

[6]:  Stalo se mi to bohužel mockrát.

9 Jenny Jenny | 30. září 2017 v 11:22 | Reagovat

Na neohlášené návštěvy byli vždy experti bratr s jeho manželkou a dětmi.Mamku to vždycky strašně rozhodilo a naštvalo, protože to bylo nečekané a překazilo jí to plány na domácí práce, které chtěla udělat.Vůbec jsem se jí nedivila a chápala to, taky mi tyhle jejich přepadovky nebyly příjemný.Doma bylo kolikrát neuklizeno, nebo přijížděli dopoledne, v době kdy se vaří oběd atd...nejhorší je když pak zjistíte že bráchova manželka pomlouvá jaký máte doma bordel a řešila to tehdy i s mou kolegyní, která je na roznášení drbů profesionál a to bohužel i v práci, kde ohledně těchto věcí platí oficiální pravidla..jak se pak má člověk cítit. A největší nevychovanost byla když takhle nečekaně bratr se ženou přijeli, zjistili že rodiče nejsou doma a ještě napruzele odešli že se k nám zbytečně obtěžovali..to jsem vážně neměla slov :-| ale poslední dobou se v tomto polepšili a aspoň zavolají že do půl hodiny přijedou no.. :-?

10 Jana Jana | 30. září 2017 v 11:30 | Reagovat

Ja som mala vzdy problem vtedy, ked som stretla podobne stareho cloveka ako som ja, takze som nevedela, ci ho mam pozdravit "ahoj", kedze sme sa blizsie velmi nepoznali, alebo "dobry den", pretoze to je zasa oslovenie bud na uplne neznameho alebo starsieho cloveka.. Potom som sa naucila takeho cloveka pozdravit jednoduchym "Zdravím", tymto oslovenim nic clovek nepokazi :-)

11 lenka f lenka f | E-mail | 30. září 2017 v 11:37 | Reagovat

To by chtělo toho španěla s finem nějak rozumně namíchat. Mám taky ráda soukromí a doma si nějaké navštěvování nepěstuju, ne snad, že bych se měla za co stydět, ale radši se setkávám na neutrální půdě. Doma mám ráda svoje soukromí a např. moji 70 letí rodiče, když přijedou na návštěvu a juknout na svoje dospívající vnuky, tak se taky objednají a já to samé k nim. Jo a k tomu tykání, jak jsi psala, jsem toho názoru, že tykání má nabízet mužskýmu jenom žena, pokud jí je sympatický. :-)

12 Alue Alue | 30. září 2017 v 12:05 | Reagovat

[9]:  Tak na takové příbuzné bych se víš co... O_O - :D  :D  :D  Jo a dopolední nečekaná návštěva je nejlepší. Máš uvařený oběd přesně na počet strávníků (já když jsem sama tak vařím jedno jídlo pro jednoho člověka) a najednou jste tam 3,4,5 a teď jako co.... nebudeš jíst a počkáš až se návštěva konečně zvedne, aby to nebylo trapný (a co když tam bude hnít cleý den??), nebo jako dáš svoje jídlo tomu nejmladšímu a sama budeš se zbytkem lidí ohladu, nebo se prostě najíš a návštěva ať počká v předsíni, nebo jak se sakra tohle správně vyřeší ????

13 n n | 30. září 2017 v 12:07 | Reagovat

Len pre zaujímavosť k tej téme tykania. Vypozoroval som, že táto téma sa kultúrne líši medzi Slovenskom a Českom.

Na Slovensku je bežné, že starší človek automaticky tyká mladšiemu, až na špecifické výnimky. Bežné je to aj v zamestnaní, kedy senior zamestnac automaticky tyká mladému absolventovi, zatiaľ čo ten opačne automaticky vyká. Rovnako je na Slovensku úplne bežné, že mladá generácia sa oslovuje automaticky tykaním, aj keď sa jedná o neznámu osobu na ulici alebo predavačku v obchode. Oslovenie mladého človeka vykaním by na Slovensku pôsobilo nepríjemne. Keby som to stručne zhrnul, tak starší mladšiemu automaticky tyká a mladší staršiemu automaticky vyká. Mladá generácia si automaticky tyká, staršia generácia si automaticky vyká.

V Čechách je to iné. V obchodoch aj na ulici je štandardom, že si neznáme osoby vykajú, bez ohľadu na vek. Taktiež v zamestnaní si všetci vykajú, až kým sa vzájomne nedohodnú na tykaní.

A to pritom Slovensko a Česko nie je kultúrne od seba tak vzdialené.

14 Alue Alue | 30. září 2017 v 12:18 | Reagovat

[13]:  Slováků znám hodně. To vykání mě trochu minulo, protože jsme všichni kamarádi, ale nejvíc mě baví jak slováci jedou se slušnostními frázemi, kdy vám všechno popřejí tak dlouze a klidně i 2-3x.... doviděňja,těšilo ma, pekný deň vám prajem, heské to bylo, tak šťastnú cestu, někdy prijdite vy ke mně... no a než to všechno slovák povypráví, tak ho vyprovážíš tak 10 minut :D  Čech řekne nashledanou a má vyřešeno.

Takže jo. Rozdíl tam opravdu je a patrný.

15 Alue Alue | 30. září 2017 v 12:20 | Reagovat

[11]:  To ani není o názoru, to je dokonce pravidlo. Vždy žena muži a ne naopak... a ještě takhle debilně jak bylo v článku ,,jsem starší tak jí tykat můžu, ne?"

[10]: Já jedu na hulváta ,,ahoj"... ale teď asi začnu taky vrstevníkům vykat, přece jenom už nejsme náctky :-|

16 áťa áťa | E-mail | 30. září 2017 v 13:25 | Reagovat

Možná jsem divný, ale abych pravdu řekl- co se týče tykání, je mi docela sympatické to experimentování Jaroslava Duška, který lidem na setkáních s ním občas jenom tak z ničeho nic začne tykat :-D. Boří to stereotypy. Třeba https://youtu.be/lnEd96nTnG4?t=3885

Co myslíte?

17 Helene Helene | 30. září 2017 v 17:27 | Reagovat

Skvělý článek ;-). K tomu telefonu chci dodat, že pokud jsem poprvé venku s mužem, tak je opravdu nevhodné aby si se mnou fotil selfíčka...jooo rande nám jde skvěle, máme spolu selfies :D  :D  :-|

18 Alue Alue | 30. září 2017 v 17:45 | Reagovat

[17]:  tvl.. bych utekla... Obvykle pomáhá říct ,,promiň ale já se s cizíma lidma nefotím" ... Jednou jsem to udělala a pak ten dotyčný tu fotku používal jako argument že mě skvěle zná. Od té doby řeknu že ne a zatím se nikdo neurazil. 8-O

19 **J** 1ze 2 mimořádných dílů **J** 1ze 2 mimořádných dílů | 30. září 2017 v 17:46 | Reagovat

Tak jsem sestavil skládačku k číslům témat  taková povšimnutí ze svého života

1. Na návštěvu nikam neohlášeně nechodím, raději se vidím někde ve společnosti, kde se nechlastá, je příjemné posezení s hudbou, odreagují se tak obě strany, změna prostředí prospěje novým nápadům. Nevím, co bych u někoho dělal neohlášeně, když já obvykle, když někam jdu, tak tam jdu s něčím pomoct, nebo se bavit o něčem, co nám oběma něco dobrého přinese, jinak je to pro mě ztráta času pro obě strany. Mě je taky těžké někde zastihnout, když jsem stále v pohybu a pokud ne v pohybu, tak za mnoha zdmi a dveřmi, když nepočítám cestu přes jabloňový háj a růžové a pivoňkové záhony. Když ale chci být s někým v kontaktu, na kom mi záleží, tak si zařídím schůzku. Ke mě na návštěvu se ale dostanou jen vybraní mnoha síty. V životě se mi nechce na návštěvu k někomu, nebo přijmout návštěvu někoho, kdo o tom bude někde pak klevetit nesmysly. Takže trochu gesto ke vzájemné důvěře, pokud je oboustranné, má někdo šanci na spolupráci se mnou, většinou jde o spolupráci, že já někomu pomáhám, než někdo mě, proto si musím už vybírat. Když mi někdo naznačí, že nebude dělat drby, snažím se věřit a zodpovím otázky, některé soukromě, jiné i veřejně.  

2. Nedovolil bych si dětem jít do pokojíku, bez zaklepání. Myslím, že dítě má právo na soukromí už od  malička, jakmile je možné mu to poskytnout. Sám si vzpomínám na dětství, kdy mi vadilo, že to není dodržováno. Dítě dokáže ocenit, když se s ním bavíte s úctou a to i když věci má od vás. Už jsou to věci dítěte a bavte se s dítětem třeba tak. Ty máš takhle hezky  sbírku knížeček a hračky pěkně poskládané, tónem, jako by to mělo všechno za vlastnoručně vydělané peníze. Dítě pak ví, že šlo o dary, které nebyly jen účelové, ale že lásku dostává všemi způsoby, tak , že je to jeho vlastní svět a ne svět na příděl. Má automaticky svá základní  práva, která nejsou za odměnu a drobné pozornosti jsou k tomu jako bonus.

3. Když říkám, zvu tě, platím já. Když někdo říká, zvu tě a pak řekne ježiš já si dal oběd a víno a kdo ví co a pak čučí na mě, zaplať mi to, tak takové vyžírky jsem už vypověděl dávno a k tomu čekat, až nabaští a já mám v sobě už dva čaje a jednu kolu a kafe, protože říkal, zvu tě na kafe. Pokud je obchodní schůzka a je to ženská, tak si platí každý sám, ani takové obchodní schůzky nevyhledávám. Jinak v jiném případě bych automaticky naznačil číšníkovi, že to zacálnu, kdybych se bavil s nějakou známou, i když ne ani potenciální kamarádko- přítelkyní. Cálnutí z mé strany bych se jen obával v případě, že bych vytypoval, že jde o takovou, která jak dostane zobnout, tak ji pak nesetřeseš, to už jsem taky zažil a pak už raději „chodit kanálama“, aby mě někde znovu nepřepadla, a nechtěla třeba vztah.

4. Téma o zdraví otevírají ti , kdo se se mnou baví. Nebavím se  o nemocech, hlavně ne o průjmu ani o bércovém vředu, které nemám. Pokud se bavíme, tak o medicíně a alternativní medicíně, léčitelství, jako o oborech a léčebných metodách obecně. Když se mě někdo zeptá o tom, jak co léčit, tak řeknu své zkušenosti, nebo zkušenosti lékařů, alternativních lékařů, léčitelů a vytáhnu nějaké studie. Nápady bylinkářů. K tomu je poučím, že nic neradím, že jde jen o to, co mě se podařilo zjistit, což pochopí také z mého podrobného vyprávění. Dodám i konkrétní blbé zkušenosti s lékaři a každý si udělá obrázek, co klasická medicína nabízí, v čem lékaře hlídat a v čem se směrovat pro účinné metody jinam, ale jen pokud člověk sám chce.

O víře, vždy vytypuju, zda jde o fanatika, nebo člověka s názorem. Člověk s názorem mi něco dá ze svého, já dám něco ze své zkušenosti s mnoha vírami, které jsem se učil, abych porozuměl lidem a abych znal jejich úhly pohledu. Na fanatika se usměju, něco zavalím, aby to nebyla hovadina, ale osvěžení napětí, zasmějem se a změníme téma. Já témata víry neotevírám, důležité je jací lidé jsou, hledejte cesty lásky, vše ostatní vám bude přidáno.

O penězích vždy mluví uštěpační lidé, závistiví a ti, kdo je nikdy mít nebudou. Na to je šamanská rada, chtěj peníze a nikdy je mít nebudeš. Ale vytyčuj si cíle, které pomohou tobě a lidem, peníze ti budou poskytnuty jako nástroj. Když víš, že dokážeš práci kvalitně, tak si o ně řekni. Když děláš pro někoho, kdo má dobročinný projekt, tak ho hrabivě neoškubej, protože pak vyjde najevo, že to děláš jen na přiživení se na dobročinném projektu. Ve finále je odměna v množství spokojených lidí, kteří odmění zásluhy, protože chtějí, aby to krásné pokračovalo a podpoří to.

V restauraci by si měl dát každý na co má chuť, jedině vaše tělo ví nejlépe, co vám v tu chvíli chybí. Někteří už určitě znají z dětství klasiku od některých prarodičů.  Tohle si dej, tamto si dej a vy tehdy v dětství, nebo i v dospělosti s plným bříškem - břichem už nemůžete.
Takže o jídle se pobavím, pokud se někdo dovede bavit stylem, na co má chuť, co a jak se připravuje za pokrmy, která jídla jsou na co dobrá. Ale tlaky na určitý jídelní režim, to jsou monology nějakého propagátora stravy, to mi přijde legrační, že někdo se do takového monologu pustí. :-)

20 **J** 2. ze 2 mimořádných dílů **J** 2. ze 2 mimořádných dílů | 30. září 2017 v 17:48 | Reagovat

5. Vykám při všech formálních rozhovorech na veřejnosti a v práci, pokud jsme si neřekli, že si budem říkat  jinak.  Kde už rozhovor plyne v tykání, tam už na vykání nepřecházím. V praxi jsou i extrémisté, kteří s někým žijí spoustu let a začnou pak vykat , protože si tím dokazují vzpouru proti pocitu méněcennosti, nebo nemají, bývalé, bývalému, co jiného vyčíst. Kdo má více známých už pak někdy zapomene s kým si tyká a s kým vyká, pak v tom má guláš. Každopádně jsou společenské situace, kde si i tykající lidé vykají, když jde o společenskou akci a kde chcete, aby ostatní neměli pocit, že vy jste nějací spiklenci, co si tykají.

V práci, ve firmách  je teď trend a troufám si říct , že v celé EU, že po chvíli si tykají všichni kolegové, až na výjimky s pracovníky ve vrcholovém managementu, pokud ten vyloženě neřekne, že si chce také tykat. Tam jsem se ale setkal s případy, kdy vrcholový manager pak dělal bossing a jen kamarádíčkoval na oko. Ale ani to není pravidlem, když jsem měl i dobrou zkušenost s jiným vrcholovým managerem. Měl jsem zážitek i s opačné strany. Kdy já jsem byl vrcholovým managerem a byl jsem v malém kanclíku s hezky vypadající holkou, i když já mám jiný vkus. Tam to tykání nijak neovlivnilo její chování. Byla přátelská, pomáhal jsem jí zvládnout úkoly a párkrát mi stejně zalhala ze strachu, že jsem nadřízený. Musel jsem ji naučit, že nejsem nepřítel a že si jí vážím i s chybami. Že jsme tu přece na to, abychom něco zlepšili a každý, jak může a umí. Vytyčil jsem opatrně hranice. Zajímavá životní zkouška to byla, ale nechtěl bych takto pracovat.  Podvědomě se pak taky holka snaží líbit a teď, jak, abyste ji ocenili a zároveň jí bylo jasné, že nejdete do flirtu a když nejdete do flirtu, že nejste teplej, ale jen chcete udržet i na takovou blízkost vysoký standard etiky. V takových situacích si natrénujete, jak se dívat do očí, jak se postavit, abyste neviděli, kam vidět nechcete. Držet se na lajně kolegiality a nereagovat na lechtivé vtípky, nebo jedině tak, aby bylo jasné, jak to vidíte. Ale jak říkám, muži a ženy by měly mít svůj pracovní prostor i na pracovišti zajištěn, aspoň ten pracovní koutek i kdyby v open office. Už jsem měl vícekrát kolem sebe a pod sebou ženský kolektiv a není to ono, to jejich soutěžení bývá únavné a někdy soutěží až moc. Raději mám práci, kde se řeší opravdu jen práce a nevstupuje do toho dámské vykládání. No quantity, but quality, dávám přednost kvalitnímu vztahu na doma.

Kdo si chcete tykat, tykejte si, kdo vykat vykejte, hlavně na sebe buďte milí.

6. Hodnotit nepřítomné je vždy téma, které by se nemělo otevírat, když tam ten člověk není, anebo, když tam je a není mu umožněno se vyjádřit. Nezasahovat skákáním do řeči, když není dokončeno souvětí anebo vysvětlení pojmů o čem je vlastně řeč. Nezacpávat si uši, neblokovat, leda že by někdo fakt ječel, nebo nadával.  Těžší a téměř neřešitelné jsou situace, kdy se lidé náhodně potkávají po zkušenosti s manipulátory, tam se neubrání diskusi za zády, protože manipulátor diskusi nikdy nepřipustí a těm lidem nic jiného nezbyde, aby je to nezničilo a nemuseli proti manipulátorům nějak právně zakračovat.
Nepochopím nikdy ty případy, kdy se lidé nepokusí domluvit a drbou za zády. Už vůbec nepochopím ty extrémní případy, když někdo nepřipustí debatu, pomlouvá a pak se bojí, aby se někteří někde nesvěřili.  Jedině vzájemné dotazování mezi lidmi dospívá k porozumění, žádná forma napětí mlčením, nediskutováním, nebo prázdným přemíláním nemá zdárný výsledek.
Proto já se rád setkám se všemi diskusními hatery a v klidu si s nimi promluvím klidně z očí do očí a věřím, že po bouři bude jedno velké rozléhající se ticho s nafouklé splasklé bubliny, třeba v kroužku o dvaceti lidech, sám si to odmoderuji, nebo se třeba nabídne moderátorka se schopností vést vyváženou debatu. Kinosálek, čajovna , kavárna.

7. Kolik ti je, na to se lidí nijak neptám, kalendářní věk má na mnohé zanedbatelný vliv. Biologický věk, který je daný životosprávou, kvalitou DNA a duševní kondicí , ten poznám po chvíli sám. Tak na co se ptát. Vidím, že předemnou je člověk, který tímhle stylem bude žít aspoň 90 let, tak proč se ptát. A nikdo neví přesně den konce, tak proč se vyptávat na začátek.
Jestli má někdo partnera, či partnerku, to se dá snadno poznat dle toho, jak mluví. Před intuitivním inteligentním člověkem se nedá dlouho ukličkovat, maskování. Ale ani to pro mě není důležité, když mám někoho rád tak vím, že ať má někoho nebo nemá, tak když toho člověka mám rád, nebo miluji ( myšleno v pravém slova smyslu ), tak se s tím vyrovnám asi za dvě sekundy, že někoho má, nebo nemá, akorát řeknu jedinou větu „ výborně, tak popřejeme, pomůžeme i tvému milému, milé. Vám oběma.“ Někteří se totiž bojí o vztahu zmínit kvůli zlým jazykům, jen neví, jak to správně tajit, aby se situace nezamotala pro eventuelní potenciální zájemce, kteří mohou být pak nevinně biti, když nemohli ani tušit, když vše vypadalo třeba pokaždé jinak.  Myslím, že společnost by měla být tolerantnější a vztahy mezi lidmi respektovat, nic by se nezamotávalo do zápletek.
Na děti se taky nikoho neptám, často ale poznám, že má nebo nemá někdo děti. Rodiče jsou totiž v lecčem jiní a pracují u nich i tak zvané hormony rodičovství.  Kde kdo bydlí neřeším. Stejně se většinou chceme sejít někde jinde. A pokud nevím, jestli někdo chce, abych věděl, kde, tak se ani nějak nesnažím to intuitivně uhodnout. Stačí mi přibližně, abych věděl, že pokud člověka mám rád, že  jsem v dosahu a když bude potřebovat do hodiny jsem tam. Když mi na někom záleží, snažím se být v tom pásmu do hodiny. Sám dám známým toho člověka info , kde zhruba jsem já a ne přesně, když nevím, kdo všecko pak může kde čmuchat. Kdyby se něco dělo a hledalo by se, kdo pomůže, abych mohl být osloven aspoň přes někoho a zařídit pomoc, nebo sám pomoct.

8. Mobily a tablety v kavárně pochopím, když se někdo potřebuje na cestách podívat, kde co je na mapě, nebo kde je jaká adresa, internet v tom pomůže. Jenomže, pokud jsou v kavárně lidé, vypadají slušně a chtějí komunikovat, tak proč příjemně nepoklábosit. Neporozumím asi nikdy párečkům, kteří jdou spolu na romantickou večeři nebo drink a sedí jako dva zaražené klíny do židle. Já mám pořád o čem mluvit a baví mě naslouchat. Z jednoho tématu je hned další. A když jsem někoho vidět chtěl, tak neumím myslet na nic jiného, než na člověka se kterým se bavím a na témata  o která se společně zajímáme.

9. Ehm, to tak někdy bývá zajímavé divadlo, když se lidi baví teatrálně, k lepšímu pochopení jim to stejně nepřispěje.

10. Zdravím. Jenom v metru bych to nějak nestíhal všechny zdravit. Na vesnici  zdravím prakticky každého, kdo by o to mohl stát.

11. Na návštěvě mě většinou zdržují ti, které jsem navštívil, protože buď něco chtějí poradit, pomoci, nebo se tak zapovídají. Já pak myslím na to, že už se potemnělo a že bych rád nějak naznačil, že bych pomalu šel, jen čekám až dokončí větu ti, u kterých jsem. Nemám ani moc čas chodit po návštěvách . Lidi mám hodně rád.
Snad to nebylo moc dlouhé, doufejme, že se někteří inspirovali a budou mít své nové náměty. :-)  :-)

21 tauri tauri | 30. září 2017 v 18:08 | Reagovat

[13]:
Vykání je jen o povýšenosti osoby, která má problémy s odstupem a nedokáže se ubránit druhému jeho osobností. Proto vzniklo vykání a tykání, kde Ti, co si tykají mají k sobě daleko blíž, než Ti co si vykají.(také to lidi odtrhuje) Ostatně do zádele Vás může poslat i ten, který si hraje na důležitého a vyká Vám. Takže je to jen o iluzi nadřízený, podřízený..Víc-míň...bojim se Tebe. Když už na tykačku, tak všichni a ne jen jedna strana, jinak to není fér a nedělá mě poslat do věčné tmy i starého člověka, který nemá úctu..Protože nebudu podporovat jeho nadřízenost. Jenže to se musí naučit všichni :)Většina má vžito od starých, že jsou víc než děti, přitom většina starých má IQ houpačky a jen si hraje na mudrce, přitom celý život fabrika, berou prášky na deset chorob a ještě Vám chtějí dávat rady do života, jak se správně chovat a žít :-D

A návštěva? nepozvu přec někoho, kdo je mi proti srsti a když tam jsou dlouho, zkrátka řeknu, ještě potřebuju někam zajít, tak se nezlobte. A to, že jdu jen ven za barák, kouknu, jak je venku a zase půjdu je pravda a nikomu nelžu. Pokud hold budou chtít jít semnou, tak říct na féra, hele chci jít sám/a a to, jak se budou tvářit není můj problém. Přec tím nikomu neublížíme, jen se bojíme druhých a jsme učeni vyjít vstříc uplně všem, i těm blbým..

22 Jarek Van Ek Jarek Van Ek | E-mail | 30. září 2017 v 21:46 | Reagovat

Článek pěkný,  ale hodí se pro lidi stejné společenské vrstvy či inteligence. Na příkladu Indie to sedí pro konkrétní kastu.
Pokud bychom se tím plně řídíli, stal by se náš život sterilním, jednotvárným. Proto je osvěžující čas od času potkat blba, lenocha předstírajícího blba, vyšpekulovaného podvodníka apod.. Vyvede nás to z pohodlné letargie a donutí nás to být bdělými. I za cenu, že tito dárečkové často kašlou na pravidla slušného chování.

23 Veronika Veronika | 30. září 2017 v 21:47 | Reagovat

Mě nejvíc dostala v práci kolegyně a kamarádka z dětství,které jsem k té práci pomohla.Došlo mezi námi k neporozumění a místo konstruktivního řešení,mi vmetla,že mi bude vykat a oslovovat příjmením.A ty pomluvy,které o mě vypustila,ani nechci vědět.Už u nás nepracuje,ale následky pociťuji i po několika letech.

24 ginze ginze | 1. října 2017 v 1:26 | Reagovat

No tak to je naprosto úžasný článek, nemohu s ním nesouhlasit :-) Vyskytuje se tam i spousta věcí, které mě poslední dobou u ostatních lidí štvou a nechápu je. Například telefony - velice mě irituje, když s někým někde sedím a dotyčná osoba pak kouká do mobilu. Mám jednu známou, která je na toto expert - něco jí vyprávím a ona mě v půlce věty přeruší, ať počkám a něco dělá právě na telefonu, to už mi přijde fakt jako extrém :-? Teď jsem si ještě vzpomněla, a to trochu odbočím od tématu, na zážitek, který se mi stal asi před rokem. Seděla jsem ve vlaku a kousek ode mě seděla matka se synem (cca 5 let). On tam něco tvořil, už ani nevím, co tam dělal , ale prostě měl pocit, že se mu něco povedlo a začal na ní mluvit: ,,Mami, podívej na to, podívej se" a ona jenom koukala do mobilu a: ,,hm". On ji ještě asi třikrát řekl ať se na něco podívá a pak mu řekla: ,,Musíš mě pořád otravovat, snad vidíš, že něco dělám ne". Přitom jsem jí do toho telefonu viděla a měla tam nějakou stupidní hru. Malé odbočení, ale nemůžu se nepodělit, opravdu mě to v tu chvíli dostalo :-(

Tykání a vykání je také zajímavá záležitost. Hodně mi vadí, když mi někdo, kdo je starší, začne tykat bez zeptání. To mi přijde jako vrchol neslušnosti, a dokonce už jsem v takové situaci slyšela větu ,,Ve 22, jó to jsi ještě dítě, tak proč jako vykání". Jednou jsem kupovala v obchodě alkohol a prodavačka hned: ,, Je ti 18? Ukaž občanku", jakoby předpokládala, že mi 18 není (bylo mi asi 21 :-D).

No a další věci, co mi vadí, kromě těch zmíněných v článku - pravidlo (teda nevím, jestli je to oficiální pravidlo :-D), že přednost má ten, kdo vychází. Kolikrát vycházím a už jsem ve dveřích a někdo jde najednou proti mě, div do mě nevrazí. To mi ještě připomíná MHD - narvané MHD přijede ke kritické zastávce, kde minimálně půlka cestujících vystupuje a někdo, kdo stojí u dveří a jede dál, tam prostě stojí, místo toho, aby vystoupil a počkal. Stojí tam jako trubka a nepohne se ani o milimetr :-)
A velký problém - nenávidím, když sedím ve vlaku a někdo se bez varování rozvalí vedle mě. Otázkou: ,,Máte tu volno", se zároveň ptáme i na to, zda sedícímu nevadí, že s ním bude někdo cizí ochoten sdílet osobní prostor. Samozřejmě, když se někdo slušně zeptá, nemám důvod ho odhánět, ale když si vedle mě něco sedne a neřekne ani slovo, tak se akorát celou cestu cítím nepříjemně, protože musím sdílet osobní prostor s hulvátem.
Plus bych ještě přidala lidi, co se rozprostřou před celý chodník a začnou si povídat a lidé je obcházejí po silnici. Tohle jsou spíš věci týkající se většího počtu neznámých lidí, ale denně vidím, že spousta lidí se chová neomaleně.

25 Alue Alue | 1. října 2017 v 8:18 | Reagovat

[24]:  Já se teda ve vlaku ptám vždycky... ti co na to kašlou jsou od pohledu jednoduší a nějaký ohled na druhé je pro ně sprosté slovo.

To že první se vychází ven a pak až dovnitř, je pravidlo. Není to o názoru...

26 Amálka Amálka | Web | 1. října 2017 v 9:34 | Reagovat

Ještě bych doplnila, že muž má počkat, až mu žena podá ruku na seznámení, pokud mu ji podá! S tímhle se setkávám snad nejčastěji - někdo mě představí a už mi nějaký cizí muž "cpe" ruku a někdy hned i pusu!? :) To je mi vždycky trapně a někdy i nepříjemně.

27 Alue Alue | 1. října 2017 v 9:50 | Reagovat

[26]:  Já nedávám pusinkování s cizíma lidma při potkání na tváře. Nechápu proč se to dělá... vždycky jenom zatuhnu, počkám až ta trapná chvíle přejde sama a pak se snažím dělat že je všechno ok, ale na jižní moravě se to nikdy nedělalo, takže jsem v tomhle úplně mimo. Nechápu odkud ten zvyk je, co tady dělá... 8-O

28 Macela Macela | 1. října 2017 v 9:59 | Reagovat

Nedovedu si vůbec představit, že bych měla vykat dětem nad 12 let. Pracuji ve školství a děti, které jsou tam nyní je doslova horor. Dost jich kouří, pije, o přestávkách po sobě lezou a rodiče na info o tom, že děti kouří marihuanu, pouze pokrčí rameny a řeknou, že pokud to dítku budou zakazovat, bude to ještě horší.Podle mě by to vykání jen zhoršilo. Vykat mládeži na střední je v pořádku, ale děti jsou děti.

29 M M | 1. října 2017 v 10:50 | Reagovat

[28]: To si myslím, že rodiče mají pravdu :D Ale třeba nějaký rozhovor bez zakazování by být mohl ;-)

30 Alue Alue | 1. října 2017 v 11:16 | Reagovat

[28]:  taky si myslím že 12 je docela nízká hranice a osobně bych dala spíš 15-16... to s těmi dvanácti lety mám z článku o etiketě :-D  a nechtělo se mi to subjektivně překopávat.
Možná je to dané s těmi 12ti tak, že u mladých často nevíš kolik jim je a podle tohoto pravidla by bylo bezpečné automatické vykání, abys neurazila někoho, komu je 20 a vypadá nenamalovaný na 14. :-D  :-D

31 Asterius Asterius | E-mail | Web | 1. října 2017 v 11:24 | Reagovat

V článku možná mohla ještě zaznít rada: odpovědět na slušný dotaz. N'est-ce pas?

32 :) :) | 1. října 2017 v 16:27 | Reagovat

k 5. ve dvanacti mi vykat, to by mi bylo asi neprijemny

k 7. Vedet vek mi prijde uplne normalni, i kdyz vam potom muze nekdo cpat vety typi: no jo, ty jsi jeste mlada, ty tomu jeste nemuzes rozumet, apod...to samy plati o detech, nevadi mi to, ale pak uz mi vadi, kdyz ma nekdo kecy tipu: no ty jeste nemas deti, takze to jeste nemuzes vedet...apod..

majetek to je dobre nikomu nerikat, protoze hodne lidi kdyz je nekdo movity zavidi a podle toho se k vam pak i lide maji tendenci chovat, bud jsou ulisny a snazi se vetrit do zadku nebo naopak pomlouvaji a v dnesni dobe uz mnohdy i takove lidi ve velkem okradou.

tajny ukryt to je asi jasnacka, to by nemel vedet nikdo krom toho kdo se chce ukryt.

modlitba asi jak jaka a jak komu, je fakt, ze kdyz nekdo s kym nemate moc dobre vztahy vi co si prejete, co chcete a v co verite, nebo se modlite aby tak bylo, tak on si za vas muze prat pravy opak, aby vam uskodil ci vam tim ublizil, vetisnou nejaky zavistivec zase.

slozeni opet, aby vas nahodou jimi nekdo nezabil, nepredavkoval kdyz se vas chce zbavit :D

milostny vztah, nevim, kanalama by se mi s nim fakt chodit nechtelo, avsak, o  tom jaky vztah a co se u nas ve vztahu prave odehrava uz nemusi vedet kazdy...

dar, kdyz to je tezky, dar mate mozna proto aby se o nem vedelo a aby jste ho vyuzili i ve prospech lidstva, ale zase je treba si urcit hranice, protoze nekteri vas muzou kvuli daru chtit vyuzivat...

uctu, o ucte k nekomu mu asi rikat ani nemusim protoze to snad vetisna vyciti si myslim a rict mu ze si ho vazim kdyz mam ten pocit ze mu to rict chci si myslim ze neni nic spatneho...

o hanbe, to taky pak muze nekdo vyuzit ve vas neprospech, asi jako vsechno, ale zase si myslim, ze je fajn priznat se pokud se za neco stydim, nebo jsem nervozni ci mam tremu...pak jsou lide schopnti to lip prijmout a brat vas s tim jak to mate.

pri tom rozhovoru zase nemam rada nekoho kdo nedela nic, zadna mimika, zadny gesta, to je pak jak kdyby ho to nezajimalo, nebavilo a on se nudil ale neco mezi je super, kdyz je clovek temperamentnejsi tak chapu ze rozhazuje rukama...

a jeste k tomu zdraveni bych dodala hlavne ze zdravi mladsi starsiho

33 @ @ | 1. října 2017 v 17:03 | Reagovat

JEN KRÁTKÁ NÁVŠTĚVA POTĚŠÍ...,toto mám napsáno pod zvonkem u bytu.

34 romča romča | E-mail | 1. října 2017 v 17:07 | Reagovat

Nevadí mi keď sa ma niekto spýta na vek, ani keď mi niekto tyká, to mu automaticky začnem tiež tykať. Inak súhlasím zo všetkým. S tým že "kedy budeš mať dieťa" mi hovoríš z duše. Popravde už neviem ako ich mám všetkých uzemniť. To že ja vlastne deti nechcem už radšej nikomu nevravím... :D

35 Marcela Marcela | E-mail | 1. října 2017 v 17:46 | Reagovat

[30]: Dceři je 21 a když někam jde, tak se ptají, zda má již OP :-D

36 **J** **J** | 1. října 2017 v 18:13 | Reagovat

Pusinky na potkávání nedávám. Před více lety, když jsem ještě neprchal před dámskou společností, tak mi občas přistála. To jsem se pak naučil včas zahrát do autu, abych nebyl bonbón. Úplně slizské bylo, když mi ji vlepil někdy i nějaký chlap násilím, trauma.

Ve Francii, tam na štěstí respektovali, že si chlapi podávali jenom ruce. Někteří teda bohužel si mezi sebou dávali na dvě škraně, a prý nejsou gayové, říkali mi jiní, co je tam znali. Byl jsem rád, že se s nima nemusím ani bavit. Francouzské holky, když se mi snažily dát na dvě škraně, tak jsem vždycky nějak uhnul, že jsme se jen tak naklonili hlavou,  nalevo a napravo a nic. Už na to mám fintu, že když mi francouzka podá ruku, tak se jí hned ukloním a ona pochopí, že to je vše.

Mám jinou kulturu, jiné kořeny, sahající do Německa. Tak tyhle věci, i když jsem srdečný, tak mi připadnou, že si je chci nechat na doma, pro jednu jedinou. Ten pocit zamrznutí, při takových nechtěných situacích pociťuju, jako když mi někdo šmátrá v soukromé zóně. Jinak bych byl na roztrhání, kdybych se všude muckal. Raději se ukláním a podávám ruce, řeknu něco hezkého na povzbuzení , popřeju jim dobré. Odtažitý nejsem, ale srdečný. Mám však i svoji zónu i při tanci. A tak bych ani netančil s každou. Jako tanečník vím, jak to bere tanečnice, když zatančíme a jak to bohužel může chápat netanečnice, když ji pozvu na tanec.
Když tančíš s tanečnicí  oba víte, že makáte, tvoříte umění, malujete do větru. Netanečnice si někdy myslí, on mě chce,  nebo oni spolu tančili, asi spolu něco mají.
A tak se raději soustřeďuju na sólo tance, to je teď taky v módě pro singles, můžeš kdykoliv utéct z parketu a  máš klid. ;-)

37 :) :) | 1. října 2017 v 20:35 | Reagovat

Jo a nečekaná příjemná návštěva mě potěší a mile překvapí vždycky, to jsou dveře vítané ale nepříjemná návštěva to už ne :-D jinak mám kamarádku která nikdy neví kdy jít domů pac se jí ume tak líbí vždy ze se ji ani nechce pryc :-Dtakze to pak vždycky řeknu, no já jdu cvičit, nebo se umýt, nebo prostě že v tolik a tolik něco mam a ona se zvedne :-D

38 tauri tauri | 1. října 2017 v 20:55 | Reagovat

[33]:
A nechodí Ti tam jen Jehovisti a jim podobní? :D
Mír v duši :D

39 tauri tauri | 1. října 2017 v 21:36 | Reagovat

Pravidla jsou napsány těmi, kdo jen chtějí kontrolovat a rozdělovat lidi, nic víc.
Přiznejme si, kolik pravidel je skutečně v tomto světě k užitku a kolik k ničemu.
Na etiketu prdí pes, je jen od toho, jak dávat lidi do latě a chovat se stejně.
Z žen se pak stávají feministky, protože galatní muž je záhy blbeček, co ji leze někam a ženy si toho dneska moc neváží.
Zkrátka mit k sobě úctu, být v pohodě a normální slušné chování, co není vyhrocené, ani podceněné.

40 mariankosnac mariankosnac | 1. října 2017 v 22:28 | Reagovat

Tabu ve společenské konverzaci: politika, náboženství, zdraví, peníze, specifický druh stravování
Hodnotit nepřítomné není nic jiného, než je pomlouvat.
Devět věcí by mělo zůstat tajemstvím: Věk, majetek, tajný úkryt v domě, modlitba, složení léku, milostný vztah, dar, úcta a hanba

Takže vlastně je slušné baviť sa len o počasí :)

Pravda - háklivé témy ako politika, náboženství, zdraví, peníze, specifický druh stravování... je lepšie vynechať, tieto témy často radi vyťahujú energetickí upíri keď sa chcú s niekim pohádať a ukradnúť mu energiu. Tiež neni dobre hovoriť o chemtrails a konšpiráciach, pozeraniu do slnka... toto běžný ľudia moc nedávajú.

41 Petr Pan Petr Pan | 1. října 2017 v 23:27 | Reagovat

Tyhle články mi připomínaj Martina Rotu a jeho videa, "kde se nepřirozeně nase*e nad něčím, nad čím by ostatní lidi jenom mávli rukou" :). Tykání/vykání je mi jedno, výjimka bývá, pokud tykáním druhá osoba něco sleduje, třeba je opilá nebo "nemáš pár korun"...

42 jakžesetovlastnějmenuju jakžesetovlastnějmenuju | 2. října 2017 v 7:56 | Reagovat

Podle mě se o náboženství bavit v klidu dá. Jen člověk nesmí nutit svůj názor druhým a musí mít určitý nadhled. Sama se tak občas s kamarádem bavím, jemu (jakožto katolíkovi) sice moc přijímat můj názor nejde, ale nehádáme se.
Jo, a nediv se, tvoje stránky čtou i lidi, kteří patří k určitému náboženství. :D :-)

43 Alue Alue | 2. října 2017 v 9:35 | Reagovat

Je dost smutné vidět tu těch pár komentů co píšou, že slušnost je pro horní indickou kastu, nebo že slušnost zbytečně svazuje lidi aby byli všichni stejní... Jestli někomu to co je řečeno v článku připadá jako španělská vesnice nebo zbytečnost, tak moc kamarádů a společenského úspěchu nepobere, rozhodně ne ze slušné společnosti, leda ze spodiny.
Označovat ohleduplnost a slušnost k druhým za zbytečnost, to mi připadá fakt hodně ujeté... :-|

44 LenkaL. LenkaL. | 2. října 2017 v 15:52 | Reagovat

40) Takže vlastně je slušné baviť sa len o počasí :)...to mě vážně pobavilo :D !

43. Jinak, Alu, myslím, že to tak lidi nemyslí. Já nevím jak vy ostatní, ale většina věcí z článku beru jako normální automatickou  věc.

Když návštěva neví, kdy má jít pryč, tak ji to prostě slušně řeknu.
Také jsem s kamarádkou byla v kavárně a co minutu, byla na mobilu. Tak jsem ji na rovinu řekla, že se mi to nelíbí, že je tady přece se mnou. Od té doby si na to dává větší pozor. Celkově tohle nemam ráda a většina lidi si mobil dává z tašky hned na stul.

Jinak, nemam problém bavit se s někým o mém věku, dětech atd. - záleží totiž vždy na individuální osobě.
Vnitřně snad každý cítí, co by měl říct, ne? Hlavně, když je mu to příjemné a nemusí se do ničeho nutit. Někdy je fajn potkat třeba ve vlaku člověka, s kterým si až neuvěřitelně sednete. Horší je, když se pak někdo do kupéčka přidá a to už mám problém :-D .

A upřímně by se dalo mluvit o všem. Jen je potřeba být tolerantní, slušný.Je na člověku, jak se rozhodne reagovat na dané téma a komu se to nelíbí, může odejít nebo říct, že se o tom nechce bavit. Aspon ušetří energii. A když se tě někdo zeptá, tak čemu věříš a ty řekneš ,že se o tom nechceš bavit, že je to tvoje věc - tak jaká bude reakce člověka na toto o něm hodně napoví. Muže se urazit nebo naopak to bude respektovat. :) Je to vážně blbá otázka... 8-O

Jinak, ted jsem si vzpoměla na svoji bývalou učitelku. Velmi akční a upovídaná ženská, že nemáte ani sílu odpovídat :D. Sedla si ke mě v autobusu, já byla fakt unavená a ona celou cestu povídala...ikdyž jsem si v polovině cesty vytáhla sluchátka a ona mluvila i když viděla, že je mám... :-D , tak jsem to vzdala a řekla jsem si, že to vydržím 8-).

Díky za článek.

45 jirik jirik | E-mail | 2. října 2017 v 20:44 | Reagovat

[44]:O tom jak se zbavit nezvané návštěvy byl ideální film Saturnin s Oldou Víznerem.
Pokud je v autobuse upovídaný spolucestující, mám ověřenou metodu - předstírat spánek.

46 Blaf Blaf | 3. října 2017 v 10:09 | Reagovat

[12]:
A teď si vem, když ti někdo neohlášeně přijde zrovna v půlce vaření :-D
Člověk hladový, potřebuje to dodělat, ale má jen základ a v tom se objeví návštěva. Hm, vypnout sporák, čekat dvě hodiny než návštěva odejde a jít ještě více hladová opět dodělávat oběd, který už není moc k jídlu, protože se měl vařit najednou a ne po částech :-D
To se mi už párkrát stalo a taky bych v tu chvíli střílela 8-)

47 :) :) | 3. října 2017 v 11:32 | Reagovat

[39]:

[40]:

[41]:

[42]:

[44]:

naprosto souhlasim, je to o nas samych, vetisnou to co nam samotnym vadi, ci je necim nejak neprijemne tak s tim mame my sami nejaky problem, neco nezpracovaneho, nejaky blok. Ptat se na vek, deti atd je vetisnou brano a povazovano uplne vpohode s hranici slusnosti. Je to taky vzdy o tom jaky vztah ty dva mezi sebou maji, jak moc je ten vztah duverny.

48 Ivet Ivet | 3. října 2017 v 13:22 | Reagovat

1. Se mi stala nedávno. Cpali se k nám na návštěvu dávní příbuzní, které jsme neviděli vlastně nikdy. Když jsme řekli, že bohužel nemáme čas, tak se sebrali a druhý den přijeli neohlášeni. Dobře jim tak když jsme skutečně doma nebyli :-D  5. Tykání to je pro mě samostatné téma. Vždy jsem vypadala mladší a tak se mi často stávalo, že mi úplně cizí lidé například v obchodě automaticky tykali a opravdu mě to štvalo. 6. Tady mám opačný zážitek co se týče rodné země. Byli jsme u rodiny v zahraničí. Manžel mé sestry je cizinec a při diskuzi řekl něco negativní o ČR a já hned naši zem začala obhajovat a on se začal smát, že zatím všechni češi které stihl poznat urputně obhajují svoji zemi. Pro něj jsme velcí vlastenci, což mě potěšilo. :-) K čísle 8 se radši ani nebudu vyjadřovat, neb je to nemoc dnešní doby a dohání mě k šílenství. :-x

49 jirik jirik | E-mail | 3. října 2017 v 14:06 | Reagovat

[46]:>>A teď si vem, když ti někdo neohlášeně přijde zrovna v půlce vaření :-D <<
Copak přijít k vaření, předloni jsem byl u bratránka (samozřejmě bez ohlášení - chodívám tam tak jednou za rok a někdy uherský rok), zaklepu, ozve se dále, vstoupím a zrovna obědvali....výsledek. sedl jsem za stůl teta mi nandala jídlo na talíř a najedl jsem se s nimi společně....
A teď mě můžete kritizovat a kamenovat.... :-)

50 Alue Alue | 3. října 2017 v 14:46 | Reagovat

[49]:  jj.. kdyby pro tebe jídlo navíc náhodou neměli, byl by to trapas jak něco a seděl bys nasucho, to by jistě bylo všem hodně příjemné. Není jednodušší první zavolat, než spoléhat na náhodu?

51 jirik jirik | E-mail | 3. října 2017 v 15:01 | Reagovat

[50]:Jestli myslíš, že tam chodím kvůli jídlu ani omylem, když jsem byl na prvním stupni ZŠ, tak jsme tam jezdili jim pomáhat na pole (velké širé rodné lány).
Kdyby jídlo neměli, tak by mě uvařili kafe nebo čaj, takže na sucho bych neseděl; jinak je to zemědělská usedlost o samotě; strýc neustále udržuje příbuzenské vztahy se svými bratranci, takže se počítá s návštěvami všeho druhu; když se sejde rodina - tak je na usedlosti kolem 25 lidí (rodiče, děti, vnoučata).... :-)
Zavolat by bylo jednodušší, jednou jsem tam přišel a bylo zamčeno, zrovna byly na země živitelce :-D
Proberem to až se někdy sejdem.....

52 Blaf Blaf | 3. října 2017 v 15:21 | Reagovat

[49]: Tak jestli zrovna obědvali a měli porce navíc fajn, ale to není případ většiny lidí. Většinou se vaří pro lidi, co sdílí domácnost nebo a ne plus návštěva, kdyby náhodou.

Ale já to jídlo neměla ani hotové a zkus si pak takové jídlo jíst, když ti tam stojí v pauze dvě hodiny (nemluvím třeba o řízcích, ty počkají)
Pro mě je to prostě neslušnost přijít neohlášený. Vždyť si vezmi, že ten člověk s tebou absolutně nepočítá, třeba má jinou práci nebo chce mít ten den svůj klid. Pak ač jsem na návštěvu vždy příjemná a usměvavá, mi tam svým způsobem prostě ta návštěva překáží a zdržuje.
Kdyby se návštěva ozvala předem, mohla jsem si uzpůsobit čas tak, abych se jí mohla plně věnovat a zároveň měla hotovo co já sama potřebuji.
Takové lidi asi nikdy nepochopím, že jim to nepřijde hloupé.. :-?

53 jirik jirik | E-mail | 3. října 2017 v 16:25 | Reagovat

[52]:Když jsem se stavoval za bratrancem o několik dědin dál, buď jsem mu poslal SMS nebo zavolal jestli se můžu stavit, několikrát jsem se stavil u nich neohlášeně a když jsem se jeho matce omlouval, že jsem přišel bez ohlášení, tak mě řekla, že jí to nevadí, že mě bere jako jednoho ze svých synů (měla 5 synů).
Vím kam můžu jít bez ohlášení a kam s ohlášením a kam raději vůbec nechodit.
V případě, že vaříš oběd, zapojil bych návštěvu, aby pomohla při vaření....

54 LenkaL. LenkaL. | 4. října 2017 v 11:51 | Reagovat

53) Prostě je to individuální :). Záleží jaké vztahy mezi sebou ostatní mají, pak muže být někomu jedno zda přijde, když někdo vaří. U pár lidí vím, že by mě to vůbec nevadilo a ještě by mě s vařením pomohli.
Někdo má zase radši když si uvaří sám, hezky v klidu - tak to mám ráda teda já, ale kdyby mě vážně přišlo těch pár vybraných lidí,s kterými mam vážně pevný vztah, tak by mě to nevadilo.
Ale 99% se mi ale ozve předem :).

55 Blaf Blaf | 4. října 2017 v 12:05 | Reagovat

[53]:Pomůže mi při vaření, chudák chvíli neposedí a pak ani nedostane protože nevařím pro více lidí. Nebo jich přijde víc a ostatní budou čučet v obýváku na tv, protože by se v kuchyni pletli. Uškrtím svou porci a dostane jen jeden z nich, haha opravdu dobrý nápad..

56 Luz Luz | 4. října 2017 v 23:19 | Reagovat

Souhlasím, že to jsou vcelku dobrá pravidla a lidem by se žilo příjemněji, kdyby to lidé měli zažité a dodržovali.
Vyhovuje mi, že v práci máme zvyk, že si všichni tykají, je to tak jednodušší, že není potřeba přemýšlet o tom, s kým si jak říkat. Nepůsobí to nepřirozeně taky díky tomu, že jsou tam většinou spíš mladí lidi.

Nový komentář

Vezměte na vědomí, že diskuse je moderována. Než se nový komentář začne zobrazovat, musí jej nejdříve schválit autor blogu.

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama